Toto je HTML verze přílohy k vznesenému dotazu. 'Usnesení 6 To 106/2015'.
6To 106/2015 
Vrchní soud  
   v Praze 
 
 

U s n e s e n í 
 
 

Vrchní  soud  v  Praze  projednal  v  neveřejném  zasedání  konaném  dne  17.  října  2016 
odvolání státního  zástupce Krajského státního  zastupitelství v Praze a obžalovaných  MUDr. 
P. K., nar. ….., MUDr. K. K., nar. ……, Ing. I.S., nar. ….., Ing. P. D., nar. …, Ing. T. M., 
nar. ….., Ing. V. K., nar. ……, Ing. M. J., nar. ….., Ing. J. Ř., nar. …… a MUDr. J.H., nar. 
…..  proti  rozsudku  Krajského  soudu  v Praze  ze  dne  7.  4.  2015  č.  j.  4  T  21/2013-31079  a 
obžalovaných MUDr. D. R., nar. ….. a L. N., nar. ……, RNDr. M. R., MUDr. E. R. a správce 
pozůstalosti  JUDr.  Jana  Vondráčka,  proti  rozsudku  Krajského  soudu  v Praze  ze  dne  23.  7. 
2015 č. j. 4 T 5/2015 - 31598 a rozhodl   t a k t o: 
 
 
Podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu se rozsudky Krajského soudu v Praze ze 
dne  7.  4.  2015  č.  j.  4  T  21/2013  –  31079  a  ze  dne  23.  7.  2015  č.  j.  4  T  5/2015-31598           
z r u š u j í  a podle § 259 odst. 1 tr. řádu se věc  v r a c í  soudu prvního stupně, aby ve 
věci učinil rozhodnutí nové. 
 
 
O d ů v o d n ě n í: 
 
A. 
 
1.  Napadenými rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015 č. j. 4 T 21/2013 – 
31079  a  ze  dne  23.  7.  2015  č.  j.  4  T  5/2015  –  31598  byli  jmenovaní  obžalovaní 
uznáni  vinnými  stručně  shrnuto  jednáním  spočívajícím  v ovlivňování veřejných 
zakázek  konaných  ve  Středočeském  kraji  tak,  aby  se  jejich  vítězem  stal  konkrétní 
dopředu  vybraný  obchodní  subjekt  s tím,  že některé ze  zakázek  měly  být  dotovány 
z prostředků  Evropské  unie  a  tohoto  jednání  se  dopouštěli  v rámci  organizované 
skupiny,  kdy  jejich  konkrétní  zapojení  do  trestné  činnosti  bylo  určováno  jejich 
pracovními  pozicemi,  které  jim  umožňovaly  příslušný  zásah  do  průběhu  zadávacího 
řízení  a podle tohoto  rozdělení úkolů  také byli  poskytovateli  či  příjemci úplatků.  Pro 
stručnost  Vrchní  soud  v Praze  odkazuje  na  popis  skutku  obsažený  v napadených 
rozsudcích.  
 
2.  Konkrétně byl obžalovaný MUDr. P. K. uznán v bodech 1) až 8) /pozn. soudu: číslo 
skutku  se  vždy  odvíjí  od  příslušného  napadeného  rozsudku/  vinným  pokračujícím 
zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné 
dražbě  podle  §  256  odst.  1,  odst.  2  písm.  a),  b),  c),  odst.  3  tr.  zákoníku  dílem 
dokonaného dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 2), 5) 
a  7)  pokračujícím  zločinem  poškození  finančních  zájmů  Evropské  Unie  podle  §  260 
odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. 
zákoníku; obžalovaná MUDr. K. K. v bodech 1), 2), 4) až 8) pokračujícím zločinem 
sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě 
podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaného 

dílem  ve  stádiu  pokusu  podle  §  21  odst.  1  tr.  zákoníku,  pod  body  2),  5)  a  7) 
pokračujícím zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle § 260 odst. 1, 
odst.  4  písm.  a),  odst.  5  tr.  zákoníku;  obžalovaná  Ing.  I.  S.  v bodech  1)  a  2) 
pokračujícím zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži 
a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku dílem 
dokonaného  dílem  ve  stádiu  pokusu  podle  §  21  odst.  1  tr.  zákoníku,  pokračujícím 
zločinem  podplacení  podle  §  332  odst.  1  al.  1,  odst.  2  písm.  a),  b)  tr.  zákoníku  a 
v bodě 2)  zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle § 260 odst. 1, 
odst.  4  písm.  a),  odst.  5  tr.  zákoníku  ve    stádiu  pokusu  podle  §  21  odst.  1  tr. 
zákoníku;  obžalovaný  Ing.  P.  D.  v bodě  2)  zločinem  sjednání  výhody  při  zadání 
veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 
písm.  a),  b),  c)  tr.  zákoníku  dílem  dokonaného  dílem  ve stádiu  pokusu  podle  §  21 
odst. 1 tr. zákoníku, zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 al. 1, odst. 2 písm. a), 
b) tr. zákoníku a v bodě 2) zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle 
§ 260 odst.  1,  odst.  4 písm.  a),  odst.  5 tr.  zákoníku  ve   stádiu  pokusu  podle § 21 
odst. 1 tr. zákoníku; obžalovaný Ing. T. M. v bodě 2) zločinem sjednání výhody při 
zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 
odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku dílem dokonaného dílem ve stádiu pokusu podle § 
21 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle § 
260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve  stádiu pokusu podle § 21 odst. 
1 tr. zákoníku; obžalovaný Ing. V. K. v bodě 1) zločinem sjednání výhody při zadání 
veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle     § 256 odst. 1, odst. 
2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, a zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 al. 1, odst. 
2 písm. a) tr. zákoníku; obžalovaný Ing. M. J. v bodě 4) a 5) pokračujícím zločinem 
sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě 
podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,  pokračujícím zločinem podplacení 
podle § 332 odst. 1 al. 1 tr. zákoníku, v bodě 5) zločinem poškození finančních zájmů 
Evropské Unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve  stádiu 
pokusu  podle  §  21  odst.  1  tr.  zákoníku;  obžalovaný  Ing.  J.  Ř.  v bodech  6)  a  7) 
pokračujícím zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži 
a  při  veřejné  dražbě  podle  §  256  odst.  1,  odst.  2  písm.  a),  c)  tr.  zákoníku,  
pokračujícím  zločinem  podplacení  podle  §  332  odst.  1  al.  1,  odst.  2  písm.  a)  tr. 
zákoníku, v bodě 6) zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle § 260 
odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve  stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. 
zákoníku;  obžalovaný  MUDr.  J.H.  v bodě  8)  zločinem  sjednání  výhody  při  zadání 
veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 
písm. a), b), c) tr. zákoníku, a zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 al. 1, odst. 2 
písm.  a)  tr.  zákoníku;  obžalovaný  MUDr.  D.  R.  v bodech  2),  3),  5)  až  7) 
pokračujícím  zločinem  přijetí úplatku  podle § 331 odst.  1 al.  1,  odst.  4 písm.  b)  tr. 
zákoníku  a  obžalovaná  L.  N.  v bodech  1)  až  7)  pokračujícím  zločinem  sjednání 
výhody  při  zadání  veřejné zakázky  při  veřejné soutěži  a při  veřejné dražbě  podle § 
256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaného dílem ve 
stádiu  pokusu  podle  §  21  odst.  1  tr.  zákoníku,  pod  body  2),  4)  a  6)  pokračujícím 
zločinem  poškození  finančních  zájmů  Evropské  Unie  podle      §  260  odst.  1,  odst.  4 
písm. a), odst. 5 tr. zákoníku.  
 
3.  Za to  byly  obžalovaným  uloženy  následující tresty: MUDr. P. K. podle         § 260 
odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody 
v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen 
do  věznice  s dozorem,  podle  §  66  odst.  1,  3  tr.  zákoníku  mu  byl  dále uložen  trest 
propadnutí majetku v rozsahu: částky 14.851.500 Kč zajištěné při domovní prohlídce 
v bydlišti  obžalovaného,  78.500  Euro  zajištěné  při  domovní  prohlídce  v bydlišti 

obžalovaného,  1487,5  USD  zajištěné  při  domovní  prohlídce  v bydlišti  obžalovaného, 
finančních prostředků ve výši 1.800.000 Kč na účtu vedeném u Komerční banky a.s., 
č.  účtu  439759550287/0100,  finančních  prostředků  ve  výši  200.000  Kč  na  účtu 
vedeném u Komerční banky a. s., č. účtu 439759450227/0100, cenných papírů, které 
pro  obžalovaného  spravuje  společnost  Patria  Direct  a.s.:  5.000  ks  cenných  papírů 
emitenta  Calvalley  Pete,  541  ks  cenných  papírů  emitenta  ERSTE  GROUP  BANK  AG, 
2779  ks  cenných  papírů  emitenta  UniCredit,  861  ks  cenných  papírů  emitenta  Nova 
Measuring, 2.500 ks cenných papírů emitenta Patriot Coal, 3.000 ks cenných papírů 
emitenta Zogenix; MUDr. K. K. podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 
1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon 
byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem, podle § 66 odst. 
1,  3  tr.  zákoníku  jí  byl  dále  uložen  trest  propadnutí  majetku  v rozsahu:  částky 
14.851.500  Kč  zajištěné  při  domovní  prohlídce  v bydlišti  obžalované,  78.500  Euro 
zajištěné  při  domovní  prohlídce  v bydlišti  obžalované,  1487,5  USD  zajištěné  při 
domovní prohlídce v bydlišti obžalované, finančních prostředků ve výši 2.000.000 Kč 
na  účtu  vedeném  u  Komerční  banky  a.  s.,  č.  účtu  438689710227/0100,  finančních 
prostředků ve výši 1.000.000 Kč zajištěných v bankovní bezpečnostní schránce č. 398 
v pobočce Komerční banky a.s., Praha 1, Pohořelec 152; Ing. I. S. podle § 260 odst. 
5  tr.  zákoníku  za  použití        §  43  odst.  1  tr.  zákoníku  a  za  použití  §  58  odst.  4  tr. 
zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 roků, podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 
odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 
let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý 
trest ve výměře 1.000.000 Kč (200 denních sazeb po 5.000 Kč), podle § 69 odst. 1 tr. 
zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let pro případ, že by 
ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku 
byl obžalované dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené 
s  výkonem  funkcí  ve statutárních  orgánech  obchodních  společností  a družstev na 3 
roky; Ing. P. D. podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku 
úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 
tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku 
byl  obžalovanému  dále uložen  trest  propadnutí věci  nebo  jiné  majetkové  hodnoty  – 
částky  2.579.000  Kč  zajištěné  při  domovní  prohlídce  v místě  bydliště  obžalovaného, 
podle  §  67  odst.  1  tr.  zákoníku  a  §  68  odst.  1,  2  tr.  zákoníku  byl  obžalovanému 
uložen peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb po 5.000 Kč), podle 
§ 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest v trvání 1 roku pro případ, že by 
ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku 
byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s 
výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 
2 let; Ing. T. M. podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku 
úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 
tr.  zákoníku  zařazen  do  věznice  s dozorem,  podle  §  67  odst.  1  tr.  zákoníku  a  §  68 
odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč 
(100  denních  sazeb  po  5.000  Kč),  podle  §  69  odst.  1  tr.  zákoníku  byl  stanoven 
náhradní  trest  odnětí svobody  v trvání  1 roku  pro  případ,  že by  ve stanovené lhůtě 
nebyl peněžitý trest vykonán; Ing. V. K. podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 
43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, podle § 81 odst. 
1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen 
na zkušební dobu 4 let, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku 
byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb po 
5.000 Kč), podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody 
v trvání  1  roku  pro  případ,  že  by  ve  stanovené lhůtě  nebyl  peněžitý  trest  vykonán, 
podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obžalovanému uložen trest zákazu činnosti 

spočívající  v  zákazu  činnosti  spojené  s  výkonem  funkcí  ve  statutárních  orgánech 
obchodních společností a družstev na dobu 2 let; Ing. M. J. byl podle § 260 odst. 5 
tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody 
v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen 
do  věznice s dozorem,  podle §  66 odst.  1,  3  tr.  zákoníku  byl  obžalovanému  uložen 
trest  propadnutí  majetku  v rozsahu  částky  2.203.600  Kč  zajištěné  při  domovní 
prohlídce  v místě  bydliště  obžalovaného,  podle  §  73  odst.  1,  3  tr.  zákoníku  byl 
obžalovanému  uložen  trest  zákazu  činnosti  spočívající  v  zákazu  činnosti  spojené  s 
výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 
3  let;  MUDr.  J.  Ř.  podle  §  260  odst.  5  tr.  zákoníku  za  použití  §  43  odst.  1  tr. 
zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle 
§  56  odst.  3  tr.  zákoníku  zařazen  do  věznice  s dozorem,  podle  §  67  odst.  1  tr. 
zákoníku  a  §  68  odst.  1,  2  tr.  zákoníku  byl  obžalovanému  uložen  peněžitý  trest  ve 
výměře  1.000.000  Kč  (200  denních  sazeb  po  5.000  Kč),  podle  §  69  odst.  1  tr. 
zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let pro případ, že by 
ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku 
byl  obžalovanému  dále  uložen  trest  zákazu  činnosti  spočívající  v  zákazu  činnosti 
spojené  s  výkonem  funkcí  ve  statutárních  orgánech  obchodních  společností  a 
družstev na dobu 3 let; MUDr. J. H. podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 
odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, podle § 81 odst. 1 tr. 
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na 
zkušební dobu 4 let, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl 
obžalovanému dále uložen peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb 
po  5.000  Kč),  podle  §  69  odst.  1  tr.  zákoníku  byl  stanoven  náhradní  trest  odnětí 
svobody  v trvání  1  roku  pro  případ,  že  by  ve  stanovené  lhůtě  nebyl  peněžitý  trest 
vykonán; MUDr. D. R. podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 8 let 
a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice 
s dozorem,  podle  §  66  odst.  1,  3  tr.  zákoníku  byl  obžalovanému  dále  uložen  trest 
propadnutí  majetku  v rozsahu:  částky  8.678.300 Kč  zajištěné při  domovní  prohlídce 
v bydlišti  obžalovaného  na  adrese  Hostivice,  Letní  čp.  1548,  -  částky  44.500  Euro 
zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti obžalovaného na adrese Hostivice, Letní čp. 
1548, - částky 5.000.000 Kč na bankovním účtu vedeném na jméno advokáta JUDr. 
Adama Černého u GE Money Bank a. s., č. účtu 201826626/0600, podle § 70 odst. 1 
písm.  c)  tr.  zákoníku  byl  obžalovanému  uložen  trest  propadnutí  věci  nebo  jiné 
majetkové  hodnoty  –  částky  7.000.000  Kč  zajištěné  při  osobní  prohlídce 
obžalovaného dne 14. 5. 2012; L. N. byl podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 
43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož 
výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem, podle § 67 
odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obžalované uložen peněžitý trest 
ve  výměře  500.000  Kč  (200  denních  sazeb  po  2.500  Kč),  podle  §  69  odst.  1  tr. 
zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let pro případ, že by 
ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku 
byl  obžalované  uložen  trest  zákazu  činnosti  spočívající  v  zákazu  činnosti  spojené  s 
výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 
5 let.  
 
 
B. 
 
4.  Proti rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015 sp. zn. 4T 21/2013 a ze 
dne 23. 7. 2015 sp. zn. 4T 5/2015 podali v zákonné lhůtě stanovené v § 248 odst. 1 
tr.  řádu  odvolání  státní  zástupce  Krajského  státního  zastupitelství  v Praze,  a  to  do 

výroku o trestu v neprospěch obžalovaných MUDr. P. a K. K., Ing. T. M., MUDr. J.H., 
MUDr. D. R. a L. N.; obžalovaní MUDr. D. R., L. N., MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. T. 
M., MUDr. J.H., Ing. P. D., Ing. M. J., Ing. V. K., Ing. J. Ř., Ing. I. S., dále manželka 
MUDr.  D.  R.  MUDr.  E.  R.,  bratr  MUDr.  D.  R.,  RNDr.  M.  R.,  a  správce  pozůstalosti 
v dědickém řízení po zemřelém prof. MUDr. R. R., JUDr. Jan Vondráček. 
 
5.  Státní  zástupce  ohledně  obžalovaného  MUDr.  D.  R.  vyjádřil  souhlas  s uloženým 
nepodmíněným  trestem  odnětí  svobody  a  trestem  propadnutí  věci  nebo  jiné 
majetkové  hodnoty,  a  to  částky  ve  výši  7.000.000  Kč.  Jeho  odvoláním  je  u  tohoto 
obžalovaného  napadáno  uložení  trestu  propadnutí  části  majetku  obžalovaného  v 
rozsahu při domovní prohlídce zajištěných částek ve výši 8.678.300 Kč a 44.500 Euro 
a částky ve výši 5.000.000 Kč na bankovním účtu č. 201826626/0600 dle § 66 odst. 
1,  3  tr.  zákoníku  a  dále  neuložení  státním  zástupcem  navrhovaného  trestu  zákazu 
činnosti. 
 
6.  Uložený  trest  propadnutí  části  majetku  obžalovaného  nereflektuje  na  celý  rozsah 
úplatků,  které  si  obžalovaný  nechal  slíbit  a  z  podstatné  části  i  získal,  tj.  celkem 
22.000.000  Kč,  ani  na  postavení  obžalovaného  při  úspěšném  završení  páchané 
trestné  činnosti,  tj.  na  jeho  nezastupitelnou  a  klíčovou  roli,  neboť  to  byl  právě 
obžalovaný,  kdo  nastavil  rozsáhlý  korupční  systém  při  soustavném  ovlivňování 
veřejných  zakázek  na  úrovni  krajského  územněsprávního  celku,  svoji  osobou  ho 
zaštiťoval a aktivně byl do něho zapojen, místo toho, aby mu ze své pozice hejtmana 
kraje i jako poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zabránil. Státní zástupce 
má  za  to,  že  podmínky  k  uložení  trestu  propadnutí  celého  majetku  obžalovaného 
MUDr.  R.  byly  naprosto  splněny,  konstatuje, že trest  propadnutí  celého majetku  by 
nebyl  nepřiměřeně  přísný  jak  tvrdí  soud  prvního stupně  a rovněž  polemizuje, za co 
jiného by tento trest mohl být jinak uložen. 
 
7.  K  navrhovanému  trestu  zákazu  činnosti  výkonu  funkce  spojené  s  činností  ve  státní 
správě  a  samosprávě  státní  zástupce  podotýká,  že  se  netýkal  výkonu  mandátu  při 
zvolení  do  zastupitelstva  územně  samosprávných  celků  v  rámci  pasivního  volebního 
práva, ale dle jeho názoru lze obžalovanému zakázat, aby takto zvolený zastupitel po 
svém  zvolení  nemohl  vykonávat  konkrétní  výkonnou  funkci  v  příslušném 
územněsprávním  celku. Nesouhlasí  se širším výkladem  rozhodnutí  Nejvyššího  soudu 
ČR sp. zn. 5 Tdo 848/2010 prvostupňovým soudem a naopak odkazuje na usnesení 
Nejvyššího  soudu  ČR  sp.  zn.  6  Tdo  877/2013,  podle  kterého  uložení  trestu  zákazu 
činnosti není vyloučeno, pokud jím nebude nepřípustně zasaženo do oblasti volebního 
práva.  Tak  tomu  nebude  tehdy,  bude-li  zvažováno,  že  je  nezbytné  obviněnému 
zakázat  působení  ve výkonném  orgánu  obce v  rámci  samostatné působnosti.  Státní 
zástupce  zastává  názor,  že  zákazem  výkonu  funkce  ve  výkonném  orgánu  obce  či 
kraje nedochází k odnětí pasivního volebního práva osoby, jíž je takový zákaz ukládán 
a  žádným  způsobem  nezasahuje  do  ústavou  zaručeného  práva  být  zvolen 
zastupitelem a jednání příslušných orgánů se zúčastňovat, neboť do příslušné funkce 
není osoba volena občany v rámci výkonu volebního práva ale uzavřeným okruhem již 
zvolených  zastupitelů.  Státní  zástupce  v  neposlední  řadě  poukazuje  na  smysl  jím 
navrhovaného trestu, tj. aby případně obžalovaný MUDr. R. nemohl být jmenován do 
výkonné funkce, v níž by mohl rozhodovat znovu např. o veřejných prostředcích tak, 
jak  to  činil  ve  funkci  hejtmana  Středočeského  kraje  či  z  toho  titulu  předsedy 
regionální  rady  ROP  Střední  Čechy,  kdy  se  obžalovaný  dopouštěl  trestné  činnosti 
právě v souvislosti s působením v těchto funkcích. 
 
8.  U  obžalované  L.  N.  státní  zástupce  s  uloženými  tresty  souhlasí,  vyjma  odvoláním 

napadeného  výroku  o  uložení  peněžitého  trestu  ve  výměře  200  denních  sazeb  po 
2.500 Kč (celkem 500.000 Kč), který považuje za příliš mírný, neodpovídající rozsahu 
trestné činnosti, její závažnosti a společenské škodlivosti. Státní zástupce poukazuje 
na účel peněžitého trestu, kterým není pouze odčerpání majetku obžalované, když z v 
tomto  případě  hospodářské  trestné  činnosti  obžalovaná  získala  či  chtěla  získat 
majetkový prospěch z manipulace s veřejnými zakázkami ve výši nejméně 17.943.412 
Kč  a  sama  žádala  na  úplatcích  finanční  obnos  ve  výši  600.000  Kč  ve  dvou  ze 
žalovaných skutků, ale i výrazné preventivní působení této formy trestu. 
 
9.  U obžalovaných MUDr. K. K. a MUDr. P. K. státní zástupce vyjádřil souhlas s uloženým 
nepodmíněným  trestem  odnětí  svobody.  Jeho  odvoláním  je  u  těchto  obžalovaných 
napadáno  uložení  trestu  propadnutí  části  jejich  majetku  podle  §  66  odst.  1,  3  tr. 
zákoníku a dále neuložení trestu zákazu činnosti. U obžalovaných Ing. T. M. a MUDr. 
J.H. je rozsudek napadán toliko do neuložení trestu zákazu činnosti. 
 
10. Vzhledem k rozsahu a charakteru prokázané trestné činnosti obžalovaných MUDr. K. 
K. a MUDr. P. K. má státní zástupce za to, že jsou dány veškeré zákonné podmínky 
stanovené  v  §  66  odst.  1  tr.  zákoníku,  aby  oběma  obžalovaným  byl  uložen  trest 
propadnutí veškerého majetku s omezením dle § 66 odst. 3 tr. zákoníku. Nesouhlasí s 
argumentací  soudu,  že  přiměřený  trest  propadnutí  majetku  by  měl  být  jen  takový, 
který „pokrývá“ výši prokázaného majetkového prospěchu obou obžalovaných. Soud 
by měl při své úvaze hodnotit i za jakou trestnou činnost pachatele k tomuto trestu 
odsuzuje.  Pokud  odsuzuje  obžalovaného  za  rozsáhlou  systémově  nastavenou  a 
prokázanou  korupci,  jejímž  smyslem  je  pouze  vysávání  veřejných  rozpočtů  a 
finančních  prostředků  z  Evropské  unie  pro  vlastní  obohacení,  přičemž  u  obž.  K.  to 
byla  dokonce  jediná  náplň  jeho  činnosti,  pak  nelze  dle  názoru  státního  zástupce 
uvažovat  jen  o  trestu  propadnutí  majetku  adekvátně  kopírující  prokázanou  výši 
obohacení,  ale  z  důvodu  individuální  i  generální  prevence  uložit  trest  propadnutí 
celého majetku. 
 
11. Obžalovaným MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. T. M. a MUDr. J. H. by měl být uložen i 
trest  zákazu  činnosti  spočívající  v  zákazu  výkonu  funkce  ve  statutárních  orgánech 
obchodních  společností  a  družstev.  Nalézací  soud  jeho  neuložení  v  rozsudku 
odůvodnil  tím,  že  ve  statutárních  orgánech  obchodních  společností  v  souvislosti  se 
stíhanou trestnou činnosti nepůsobili. Státní zástupce namítá, že není a priori striktně 
nutné,  aby  tento  navrhovaný  trest  mohl  být  uložen  jen  tehdy,  když  v  této  funkci 
fakticky působili a jen v této funkci trestnou činnost páchali, postačí, pokud za „svoje 
firmy“ při páchání trestné činnosti vystupovali a jednali. Uložení předmětného trestu 
jim  zabrání  využívat  svých  bohatých  kontaktů  a  vazeb,  získané  při  páchání  jejich 
trestné  činnosti,  při  působení  ve  statutárních  orgánech  obchodních  společnosti  či 
družstev. 
 
12. Závěrem státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze navrhl, aby vrchní 
soud ohledně obžalovaného MUDr. D. R. zrušil výrok o uložení trestu propadnutí části 
majetku  a  sám  rozhodl  rozsudkem  tak,  že  se  obžalovanému  ukládá  vedle  již 
uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci nebo jiné 
majetkové  hodnoty  podle §  66 odst.  1,  odst.  3 tr.  zákoníku  trest  propadnutí  celého 
majetku obžalovaného a dále aby vrchní soud sám doplnil výrok o trestu tak, že podle 
§  73  odst.  1,  odst.  3  tr.  zákoníku  se  obžalovanému  ukládá  i  trest  zákazu  činnosti, 
spočívající  v  zákazu  výkonu  jakékoli  funkce  či  zaměstnání  ve  výkonných  orgánech 
státní  správy  a  samosprávy  včetně  funkcí  a  zaměstnání  v Regionálních  radách 
Regionálních  operačních  programů  na  dobu  při  horní  hranici  zákonné  trestní  sazby 

stanovené v § 73 odst. 1 tr. zákoníku. 
 
13. U obžalované L. N. státní zástupce navrhl, aby vrchní soud zrušil výrok o uloženém 
peněžitém  trestu  a  náhradním  trestu  odnětí  svobody  a  vedle  již  uloženého 
nepodmíněného testu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti sám obžalované uložil 
podle   § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku peněžitý trest v tolika denních 
sazbách,  aby  jeho  celková  výše  dosáhla  částky  1.000.000  Kč  a  pro  případ  jeho 
nezaplacení jí byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří let. 
 
14. Ohledně obžalovaných MUDr. P. K. a MUDr. K. K. státní zástupce Krajského státního 
zastupitelství v Praze navrhl, aby vrchní soud zrušil výrok o uložení trestu propadnutí 
části  majetku  obou  obžalovaných  a  sám  rozhodl  rozsudkem  tak,  že  se  oběma 
obžalovaným ukládá vedle již uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody podle 
§ 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest propadnutí celého majetku obou obžalovaných 
a  podle  §  73  odst.  1,  odst.  3  tr.  zákoníku  dále  trest  zákazu  činnosti  spočívající  v 
zákazu  činnosti  spojené  s  výkonem  funkcí  ve  statutárních  orgánech  obchodních 
společností a družstev ve výměře při horní hranici trestní sazby, tj. trvání 9 až 10 let.  
 
15. U  obžalovaných  Ing.  T.  M.  a  MUDr.  J.H.  státní  zástupce  navrhl,  aby  vrchní  soud 
doplnil sám  výrok  o  trestu  tak,  že vedle již  uloženého  nepodmíněného  testu  odnětí 
svobody  uloží  oběma  obžalovaným  ještě  trest  zákazu  činnosti  spočívající  v  zákazu 
činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a 
družstev, a to u obžalovaného Ing. T. M. v trvání 3 až 4 let a u obžalovaného MUDr. 
J.H. 2 až 3 let. 
 
16. Obžalovaná Ing. I. S. svým odvoláním napadá výrok o vině, kdy byla uznána vinnou 
spácháním  trestného  činu  poškození  finančních  zájmů  Evropské  Unie  (dále  jen  EU) 
podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 
21  odst.  1  tr.  zákoníku  a  dále  výrok  o  trestu.  Zásadní  nesprávnost  vidí  v  použité 
právní kvalifikaci jí doznaného jednání jako uvedeného trestného činu, neboť se podle 
jejího  názoru  nemohla  účastnit  žádného  aktivního  jednání,  které  by  spočívalo  v 
používání  nebo  předkládání  nesprávných  nebo  neúplných  dokladů,  či  že  by  se 
zúčastnila  přípravy  podkladů  či  je  objednávala.  Pouhá  vědomost  o  tom,  že  takové 
doklady  může  či  bude  předkládat  jiný  člen  organizované  skupiny,  samo  o  sobě 
nenaplňuje  skutkovou  podstatu  uvedeného  trestného  činu  a  nepostačuje  ani 
srozumění. Jelikož se tohoto trestného činu s nejpřísnější trestní sazbou z trestných 
činů jí kladených za vinu nedopustila, byl jí trest nesprávně uložen.  
 
17. Obžalovaná  L.  N.  nejprve  vznáší  nekonkrétní  námitky  o  procesních  vadách 
předcházejícího  trestní  řízení,  dále  popírá  žalovanou  trestnou  činnost  s  tím,  že 
neznala trestnou činnosti MUDr. K., její trestná činnost nebyla prokázána. Obžalovaná 
zdůrazňuje,  že  ze  své  pozice  ve  spol.  Erynies  by  nebyla  schopna  ovlivnit  žádná 
výběrová řízení, její výpověď je v souladu s výpovědí obžalovaného Ing. V. K., který 
současně  upozornil  na  spor  mezi  společnostmi  Pohl  CZ  a  FISA  ohledně  výše 
fakturovaných částek, což mohlo mít vliv na výpověď obžalované Ing. I. S.. Soud ani 
nezjistil  samotný  průběh  a  mechanizmus  údajného  ovlivnění  losování.  Dále 
upozorňuje na to, že důkazy, které nesvědčí pro výpověď obžalované Ing. I. S., soud 
považuje  za  nevěrohodné,  zaznamenané  telefonické  hovory  interpretuje  na  základě 
domněnek a teoretických  konstrukcí,  stejně  tak  soud  nedostatečně  opatrně  hodnotí 
výpověď obžalované Ing. I. S., což měl učinit s ohledem na to, že vystupovala jako 
spolupracující  obžalovaná.  Její  výpověď  pak  považuje  za  nevěrohodnou  a 
osamocenou.  Ve  svém  odvolání  specifikuje  důkazy,  které  podle  názoru  obžalované 

svědčí  pro  její  nevinu  –  svědci  Č.,  Mgr.  M.,  JUDr.  Ž.,  Ing.  P.,  F.  Ohledně  bodu  2) 
napadeného  rozsudku  uvádí,  že  nebyla  prokázána  organizovaná  skupina  a  její 
zapojení  do  ní.  Vyzdvihuje  skutečnost,  že  pracovníci  Regionálního  operačního 
programu  Střední  Čechy  (dále  jen  ROP)  nezjistili  v  zadávacím  řízení  jakoukoliv 
manipulaci (např. sv. JUDr. N.). Ve vztahu k bodu 3) Domov důchodců a Niederleho 
pavilon Kladno – poukazuje na to, že žádný z provedených důkazů nesvědčí pro jejich 
vinu, a to ani telefonní hovory a e-maily s tím, že údajnou kódovanou řeč obžalovaná 
i obžalovaný Ing. M. J. popřeli, ve vztahu k bodu 4) D3 Monoblok namítá, že taktéž 
nebyla prokázána její trestná činnost. Totéž uvádí i k bodům 5), 6) 7) rozsudku – 
ON  Kolín  a  ON  Kutná  Hora  a  Pavilon  B.  Ohledně  trestného  činu  podle  §  256  tr. 
zákoníku  upozornila,  že  zákonná  úprava  v  předmětné  době  nezakazovala,  aby  se 
budoucí soutěžitelé podíleli na tvorbě zadávací dokumentace. 
 
18. Obžalovaný  MUDr.  D. R.  podal  odvolání  jednak osobně  (k  čemuž se připojila i jeho 
manželka MUDr. E.R., dále i prostřednictvím svých současných i někdejších obhájců). 
Předně  namítá,  že  o  stížnosti  proti  vyslovení  souhlasu  Poslanecké  sněmovny 
Parlamentu  ČR  rozhodoval  JUDr.  Petr  Jirát,  státní  zástupce  Krajského  státního 
zastupitelství v Praze, ačkoli byl nejpozději dne 26. 7. 2012 dozorující státní zástupce 
informován  o  podané  žádosti  policejního  orgánu  o  vyslovení  souhlasu  Poslanecké 
sněmovny k trestnímu stíhání poslance z 18. 7. 2012. Jelikož státní zástupce nevydal 
k  žádosti  policejního  orgánu  žádný  negativní  pokyn,  tuto  žádost  přinejmenším 
konkludentně  akceptoval.  Státní  zástupce  fakticky  projevil  předběžnou  akceptaci 
zamýšleného usnesení policejní orgánu tj. usnesení o zahájení trestního stíhání MUDr. 
D.  R.,  přičemž  tímto  jednáním  se  JUDr.  Petr  Jirát  vyloučil  z  rozhodování  o  stížnosti 
jmenovaného  proti  usnesení  o  zahájení  trestního  stíhání  z  20.  9.  2012.  Proto 
obžalovaný požadoval výslech policistů pplk. Ing Šebkové a pplk. Ing. Ševcovice pro 
ověření, zda státní zástupce dal souhlas či přímo pokyn pro zahájení trestního stíhání 
obžalovaného. 
 
19. Obžalovaní MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr. K. K. (dříve P.), Ing. M. J., Ing. P. D., 
Ing.  J.  Ř.,  Ing.  V.  K.  a  Ing.  T.  M.  ve  svých  odvoláních  shodně  namítají  místní 
nepříslušnost Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního soudu v 
Ústí  nad  Labem  v  přípravném  řízení.  Z  důvodu  odnětí  svému  zákonnému  soudu  a 
soudci,  jsou  veškeré  důkazy  odvozené  z  rozhodování  a  procesních  úkonů  těchto 
orgánů  nezákonné, tj.  odposlechy  a záznamy  telekomunikačního  provozu, sledování 
osob  a  věcí,  domovní  prohlídky,  prohlídky  jiných  prostor  a  další  procesní  úkony 
zasahující  do  základních  práv  a  svobod  obžalovaných,  proto  jsou  z  hlediska 
dokazování  v  hlavním  líčení  procesně  nepoužitelné  a  nelze  k  nim  přihlížet.  V  tomto 
smyslu  odkazují  na  judikaturu  Nejvyššího  soudu  ČR  a  Ústavního  soudu  ČR. 
Obžalovaný Ing. J. Ř. vyjadřuje rovněž pochyby o nestrannosti dozorujícího státního 
zástupce. 
 
20. Obžalovaní  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.  upozorňují  na  opakované  dočasné  odložení 
zahájení trestního stíhání jednotlivých osob dle § 159b odst. 1 tr. řádu. Krajské státní 
zastupitelství v Ústí nad Labem tak mělo dostatek času postoupit věc dle § 17 odst. 2 
vyhlášky  Ministerstva  spravedlnosti  č.  23/1994  Sb.  místně  příslušnému  Krajskému 
státnímu zastupitelství v Praze, což však provedlo až ex post po vzetí obžalovaných 
do vazby místně nepříslušným Okresním soudem v Ústí nad Labem. 
 
21. V tomto smyslu vznáší námitku rovněž obžalovaný MUDr. D. R., který je přesvědčen, 
že od začátku bylo věcně a místně příslušné Krajské státní zastupitelství v Praze nebo 
Městské  státní  zastupitelství  v  Praze,  ačkoli  k  postoupení  příslušnému  zastupitelství 

došlo až téměř 7 měsíců od zahájení úkonů trestního řízení, byť v záznamu o zahájení 
úkonů trestního řízení není zmínka o Ústeckém kraji resp. o Ústí nad Labem. Zjevnou 
účelovost a nezákonnost postupu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem 
připustil  i  Ústavní  soud  ČR  (sp.  zn.  I. ÚS 2632/12) ale soud prvního  stupně závěry 
Ústavního soudu ČR bagatelizoval. Obžalovaný se také pozastavuje nad skutečností, 
že  v  dotčeném  trestním  spise není  žádný  relevantní  záznam  o  postoupení  trestního 
oznámení Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem od Nejvyššího státního 
zastupitelství  a  vyjadřuje  se  k  zamítnutí  souvisejícího  návrhu  na  výslech  svědků  – 
konkrétních státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství. 
 
22. Obžalovaní  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.  vedle  místní  nepříslušnosti  soudu  jako 
takového vznáší námitku nezákonného soudce, tedy že o inkriminovaných příkazech 
rozhodovali soudci mimo stanovený rozvrh práce, např. soudkyně Okresního soudu v 
Ústí nad Labem Mgr. Dita Lukášová, Mgr. Marcela Blešová a Mgr. Vlasta Bachurská. 
Byť  v  ústním  odůvodnění  napadeného  rozsudku  bylo  konstatováno,  že  se  nalézací 
soud  zabýval  i  rozvrhy  práce  Okresního  soudu  v  Ústí  nad  Labem  týkajícími  se 
vazebního  stíhání  a vydaných  příkazů  k  domovním  prohlídkám,  odposlechům  apod., 
obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K. a Ing. P. D. namítají, že při hlavním líčení nebyly 
předmětné rozvrhy práce provedeny jako důkaz a ani konstatovány. 
 
23. Krom  pro opakovaně  namítanou místní nepříslušnost  soudu  a státního  zastupitelství 
obžalovaní shledávají jednotlivé příkazy nezákonné i z dalších důvodů. Odposlechy a 
záznamy  telekomunikačního  provozu  podle  §  88  tr.  řádu  jsou  podle  obžalovaných 
MUDr.  P.  K.,  MUDr.  K.  K.,  Ing.  M.  J.,  Ing.  J.  Ř.,  Ing.  V.  K.  a  MUDr.  D.  R.  vedle 
povolení jich místně nepříslušným soudem taktéž nezákonné a procesně nepoužitelné 
kvůli nedostatečnému odůvodnění předmětných příkazů (a to i u klíčového příkazu z 
11.  11.  2011  č.  j.  V  182/2011),  neboť  nebyly  řádně  odůvodněny  sledované  účely, 
proč by bylo jinak jejich dosažení podstatně ztížené, ani doba trvání příkazů. V této 
souvislosti  odkazují  na  rozhodnutí  Nejvyššího  soudu  ČR  sp.  zn.  4  Pzo  3/2013  a 
Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 615/06. 
 
24. Obžalovaní  Ing.  T.  M.,  Ing.  V.  K.  a  MUDr.  D. R.  se  vyslovují  ke  kvalitě  odposlechů 
přehrávaných  v  průběhu  hlavního  líčení  s  tím,  že  většině  rozhovorů  nebylo  dobře 
rozumět a přepisy záznamů neodpovídají nahrávkám. Obžalovaní Ing. T. M. a Ing. V. 
K. rovněž namítají, že seznamování se s obsahem odposlechů mimo hlavní líčení není 
možné  a  zakládá  porušení  práva na spravedlivý  proces  z  důvodu  provádění  důkazů 
mimo  hlavní  líčení.  Obžalovaný  Ing.  V.  K.  namítá  též  účelovou  dezinterpretaci 
odposlechů. 
 
25. K povolení ke sledování podle § 158d tr. řádu se obdobně vyjadřují obžalovaní MUDr. 
P.  K.,  MUDr.  K.  K.  a  Ing.  M.  J.  tak,  že  dle  výrokové  části  těchto  povolení  místně 
nepříslušný soud povolil pouze sledování věcí (v konkrétním případě kancelář MUDr. 
K. K. v nemocnici Kladno a rodinný dům v Rudné), nikoliv sledování osob v nich se 
nacházejících, byť policejní orgán dával státnímu zástupci podnět i ke sledování osob. 
Podstatná je totiž výroková část soudních povolení, která povolovala pouze sledování 
věcí.  Obžalovaní  proto  shledávají  nezákonný  rozsah  odvislých  protokolů  o 
prostorových  odposleších,  které  zaznamenávají  i  skutečnosti  ze  sledování  osob, 
zapříčiňující  nezákonnost  a  procesní  nepoužitelnost  důkazů  získaných  policejním 
orgánem jakožto výsledků nasazení operativně pátrací techniky. 
 
26. Obžalovaný  MUDr.  D.  R.  namítá  nevypořádání  se  se  závěry  znaleckého  posudku  z 
oboru  kriminalistika-fonoskopie  ze  dne  13.  8.  2013  ve  vztahu  k  záznamům  o 

sledování osob. Ze žádného záznamu o sledování osob nelze jednoznačně určit, kdy 
byl ten který záznam pořízen, nelze určit, která nahrávka předcházela jiné nahrávce, 
jakož  nelze  ani  určit,  v  jakém  pořadí  byly  nahrávky  pořízeny.  V  této  souvislosti 
obžalovaný  namítá  neprovedení  důkazu  výslechem  policistů,  kteří  prováděli  výběr 
záznamů a k tomu vypracovali protokol, aby mohlo být ověřeno, zda nemohlo dojít k 
záměně částí záznamů. Dále se obžalovaný vyjadřuje k záznamu ze sledování osob ze 
dne  14.  5.  2012,  dle  kterého  při  odchodu  z  domu  K.  obžalovaný  dostal  krabici  s 
vínem.  Nalézací  soud  se nevypořádal  s  výpověďmi  obžalované Ing.  I.  S.  týkající  se 
předmětné  krabice  a  jejího  obsahu  a  její  výpovědí  vůči  obžalovanému.  Dle  názoru 
obžalovaného se nalézací soud nevypořádal ani s faktem, že rozhovory ze sledování 
osob svědčí o shánění finančních prostředků na volební kampaň pro ČSSD a nikoli o 
úplatcích. 
 
27. Ze shora uvedených důvodů obžalovaní dovozují nezákonnost rozsudku, když nalézací 
soud  provedl  a  používal  důkazy  pořízené  v  rozporu  se  zákonem  zakládající  jejich 
absolutní neúčinnost, přičemž vytýkané vady nelze zhojit. 
 
28. Obžalovaný MUDr. D. R. napadenému rozsudku rovněž vytýká, že byl uznán vinným 
již  rozsudkem  Krajského  soudu  v  Praze  sp.  zn.  4  T  21/2013  ve  věci  obžalovaných 
MUDr.  P.  K.  a  spol.,  byť  se  ho  formálně  netýkal.  Rekapituluje  celkem  9  námitek 
podjatosti soudců, resp. přísedících senátu 4 T nalézacího soudu, přičemž poukazuje 
na  to,  že  objektivní  test  nestrannosti  zůstal  stranou  úvah  a  hodnocení,  a  proto 
obžalovaný namítá porušení nezávislosti a nestrannosti soudu. 
 
29. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. dále namítají nesplnění zákonných náležitostí 
jak v usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu a dle § 134 odst. 
2  tr.  řádu,  tak  v  obžalobě  dle  §  177  písm.  c),  d)  tr.  řádu  u  jednotlivých  skutků.  V 
usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 5. 2010 a 15. 5. 2012 ani v obžalobě 
ze  dne  4.  4.  2013  není  zřejmé,  v  jakých  konkrétních  skutečnostech  je  spatřováno 
naplnění všech znaků trestných činů, resp. nejsou řádně popsány veškeré skutečnosti 
naplňující  všechny  znaky  trestných  činů,  pro  které  jsou  obžalovaní  stíháni.  V  tomto 
smyslu  odkazují  i  na  vytýkaný  trestný  čin  dle  §  260  tr.  zákoníku,  neboť  policejní 
orgán  ani  státní  zástupce  jasně  neoznačili  konkrétní  nepravdivý  doklad,  resp. 
konkrétní nepravdivou informaci v něm obsaženou vztahující se k výdajům rozpočtu 
EU,  který  by  obžalovaná  vyhotovila,  a  proto  obžalovaní  neví,  jakým  konkrétním 
způsobem se měli vytýkaného trestného činu dopustit. Rovněž nebylo řádně popsáno, 
jakým  konkrétním  způsobem  měli  naplnit  všechny  zákonné  znaky  trestného  činu 
podle § 256 tr. zákoníku, což obdobně namítá i obžalovaný Ing. P. D.. Tito obžalovaní 
včetně obž. Ing. T. M. dále tvrdí, že soud prvního stupně důsledně nedostál zákonné 
povinnosti  dle  §  120  odst.  3  tr.  řádu  v  popisu  skutku  konkrétně  popsat  všechny 
zákonné  znaky  vytýkaných  trestných  činů  (včetně  konkrétního  popisu  jednání, 
rozhodných skutečností a dostatečného časového vymezení jednání), které jsou dle 
názoru  soudu  jednotlivými  skutky  naplňovány,  což  je  v  rozporu  i  s  ustálenou 
judikaturou  na  kterou  obžalovaní  hojně  odkazují.  Z  provedených  důkazů  ani 
nevyplývá,  že  by  k  naplnění  všech  zákonných  znaků  stíhaných  trestných  činů 
skutečně  došlo,  i  proto  nejsou  skutková  zjištění  ve  skutkové  větě  v  souladu  s 
obsahem provedených důkazů. Skutková věta je ve svých tvrzeních vnitřně rozporná 
a nelogická. 
 
30. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. M. J., MUDr. J.H., L. N., MUDr. D. R. a Ing. 
V. K. ve svých odvoláních namítají i tzv. opomenuté důkazy s příkladným výčtem. Byť 
soud prvního stupně v hlavním líčení provedl řadu důkazů, které v různých aspektech 

svědčily obhajobě, tak se přesto v rozporu s judikaturou těmito provedenými důkazy 
nezabýval  a tyto  dle         §  2 odst.  6  tr. řádu nevyhodnotil. Ačkoli soud nemá  právo 
výběru,  které  provedené  důkazy  bude  hodnotit  a  které  nikoliv,  nalézací  soud  v 
napadeném  rozsudku  de  facto  hodnotil  pouhý  nepatrný  zlomek  všech  provedených 
důkazů a nikterak se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. 
Obžalovaní  Ing.  T.  M.  a L.  N.  v  obdobném smyslu  namítají  jednostranné hodnocení 
důkazů soudem, výhradně v neprospěch obžalovaných. 
 
31. Dalšími vadami, kterými napadený rozsudek trpí, jsou dle obžalovaných MUDr. P. K., 
MUDr. K. K., Ing. M. J., L. N., Ing. P. D., Ing. V. K. a Ing. T. M. vady spočívající v 
neprovedení  důkazů  navržených  obhajobou  a  nevypořádání  se  s  důkazními  návrhy 
obhajoby.  Absentuje  také  odůvodnění  toho,  jak  se  soud  vypořádal  s  obhajobou 
jednotlivých  obžalovaných.  Obžalovaní  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.  zaujímají  své 
stanovisko  k  zamítnutí  jejich  důkazních návrhů  s  pouhým  konstatováním  nalézacího 
soudu  o  nadbytečnosti,  což  pokládají  za  ústavně  nekonformní,  porušující  zásady 
rovnosti  zbraní  a  práva  na  spravedlivý  proces.  I  s  ohledem  na  shora  uvedené 
obžalovaní  shledávají  vady  v  odůvodnění  rozsudku,  neboť  neobsahuje  zákonné 
náležitosti  dle  §  125  odst.  1  tr.  řádu  a  není  patrno,  jakými  právními  úvahami  se 
nalézací  soud  řídil,  když  posuzoval  prokázané  skutečnosti  podle  příslušných 
ustanovení  zákona  v  otázce  viny,  při  posouzení  závažnosti  trestných  činů  a  při 
ukládání trestu. Nalézací soud nezohlednil, že veškeré veřejné zakázky byly vítěznými 
uchazeči  realizovány  buď  se ztrátou,  popř.  s  minimálním  ziskem.  Navíc nikdo  nebyl 
poškozen a žádný subjekt neuplatnil nárok na náhradu škody, resp. Ministerstvo pro 
místní  rozvoj  vzalo  nárok  na  náhradu  údajné  škody  zpět.  Obžalovaný  Ing.  M.  J. 
poukazuje  na  skutečnost,  že  Nemocnice  Příbram,  ROP,  Středočeský  kraj  a 
Ministerstvo  financí  naopak  uvedly,  že  v souvislosti  se  zakázkou  Příbram  jim  žádná 
škoda nevznikla, zakázka je hotová a k plné spokojenosti používaná nemocnicí. Soud 
tak  nezohlednil  zásady  přiměřenosti  z  důvodu  neexistence  společensky  škodlivých 
následků. 
 
32. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. J. Ř., Ing. V. K. a Ing. M. J. shodně tvrdí, 
že  ustanovení  §  256  tr.  zákoníku  je  neúčinné  a  hmotněprávně  neaplikovatelné  z 
důvodu  rozdílu  znění  dotčeného  ustanovení  při  vyhlášení  („zjednat  výhodu“)  a  při 
publikaci („sjednat výhodu“), což ve svém důsledku způsobilo trestní stíhání v rozporu 
se zásadou  nul um  crimen sine lege. Obžalovaní Ing.  V.  K.,  Ing.  P.  D. a Ing.  T.  M. 
namítají, že v napadeném rozsudku nebyly popsány výhodnější podmínky či sjednání 
přednosti. 
 
33. Obžalovaný  MUDr.  D.  R.  argumentuje  pomocí  podrobného  rozboru  právní  úpravy 
trestných  činů  dle  §  256  tr.  zákoníku  a  §  331  tr.  zákoníku,  přičemž  poukazuje  na 
vyloučení  jednočinného  souběhu  těchto  trestných  činů,  vztah  speciality  a 
nepřiléhavou právní kvalifikaci skutku. 
 
34. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. T. M., Ing. J. Ř., Ing. P. D. a Ing. M. J. 
obdobně namítají nezákonné rozšíření skutkové podstaty trestného činu podle § 260 
tr.  zákoníku,  nekonkretizaci  nepravdivých  dokladů  či  nepravdivých  informací  v  nich 
uvedené,  nepřípustnou  analogi   ve  vztahu  k  Evropskému  společenství,  které  v 
dotčené  době  neexistovalo,  nepřiléhavou  a  nepřesvědčivou  právní  kvalifikaci 
předmětného zákonného ustanovení. Obžalovaný Ing. J. Ř. navrhuje, aby se odvolací 
soud  obrátil  na  Soudní  dvůr  s  předběžnou  otázkou  na  použití  §  260  odst.  1  jako 
nesprávnou  implementaci  přímo  účinných  čl.  1  a  2  Úmluvy  o  ochraně  finančních 
zájmů  Evropských  společenství,  v  opačném  případě  nebude  na  jisto,  zda  toto 

ustanovení možno aplikovat a zda to není v rozporu s mezinárodní úmluvou. 
 
35. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K., MUDr. D. R., Ing. V. K., Ing. P. D., Ing. T. M. 
zaujali  stanovisko  k  výpovědi  spolupracující  obviněné  Ing.  I.S.  a  jejímu  hodnocení. 
Poukazují  na  změny  v  jejích  výpovědích  a  rozpory  v  nich  obsažené  související  s 
časovým  hlediskem  a  se  změnou  procesního  postavení  jmenované,  její  vlastní 
motivací, kdy se pouze snažila vyhovět policejnímu orgánu dle toho, co očekávala, že 
by ji pomohlo k získání statutu spolupracující obviněné (odkaz na výpověď z 18. 10. 
2012  s  její  otázkou  na  policejní  orgán,  zda  „byla  její  výpověď  dobrá?“),  účelové 
zamlčování skutečností, zjevně nepravdivá, vágní a nekonkrétní tvrzení a její celkovou 
nevěrohodnost.  Obžalovaní  se  pozastavují  nad  přístupem  k  hodnocení  výpovědi 
obžalované Ing. I.S. ve vztahu k ostatním objektivním důkazům, když soud přisuzuje 
její výpovědi větší váhu než výpovědím svědků. Navíc je dle obžalovaného MUDr. D. 
R. přesvědčení soudu, že výpověď obžalované Ing. I.S. je stěžejní, mylné, neboť ta 
se nevyjádřila a ani nemohla k tzv. zdravotnickým zakázkám. 
 
36. Podle  obžalovaných  MUDr.  D.  R.,  Ing.  V.  K.  a  Ing.  P.  D.  institut  spolupracujícího 
obviněného nebyl aplikován v souladu se zákonnými podmínkami, nebyly objasněny 
okolnosti,  za  nichž  došlo  k  uzavření  dohody  mezi  S.  a  orgánem  činným  v  trestním 
řízení.  Dle  obžalovaných  MUDr.  D.  R.  a  Ing.  P.  D.  se  policejní  orgán  nedotazoval 
obžalované Ing. I.S. na věci důležité pro trestní řízení, stranil jí, a sdělil opodstatněné 
podezření  o  zamlčení,  že  za  obžalovanou  byli  policisté,  a  to  i  ve  Vazební  věznici 
Ruzyně.  Dle  obžalovaného  Ing.  V.  K.  nalézací  soud  opomenul  trestní  stíhání 
jmenované  v  jiné  věci,  byť  se  jedná  o  další  případy  manipulace  s  veřejnými 
zakázkami. Dle obžalovaných MUDr. D. R. a Ing. V. K. obžalovaná Ing. I.S. vše sama 
organizovala, byla v kontaktu jak s administrátory veřejných zakázek, kterým dávala 
instrukce,  tak  s  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.  Obžalovaný  MUDr.  D.  R.  tvrdí,  že 
obžalovaná Ing. I.S. přišla s tím, že pomůže sehnat finanční prostředky pro ČSSD na 
volby. Od obžalované MUDr. K. K. se očekávalo, že příslušné finance sežene, přičemž 
obžalovaná Ing. I.S. její slib financí využívala na nátlak na obžalovanou MUDr. K. K., 
ač ta to nikterak nespojovala s žádnou konkrétní veřejnou soutěží. Až po nabídce stát 
se spolupracující obviněnou zaměnila obžalovaná Ing. I.S. finanční dary na volby za 
„provize“ za zajištění výhry ve veřejné soutěži. 
 
37. Obžalovaní  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.  se  pak  v  doplněních  k  odvolání  postupně 
podrobně  vyjadřují  k  jednotlivým  skutkům,  tj.  k  rekonstrukci  Gymnázia  Hostivice,  k 
rekonstrukci  zámku  Buštěhrad,  ke  stomatologickému  robotu,  k  vybavení  Domova 
důchodců  s  lůžky  následné  péče  a  oddělením  rehabilitace  a  vybavení  Niederleho 
pavilonu  Oblastní  nemocnice  Kladno  a.  s.,  k  modernizaci  křídla  D3  monobloku,  k 
vybavení  a  zdravotnické  technologi   pro  nemocnici  Kutná  Hora  a  technologi   pro 
Pavilon  N  Oblastní  nemocnice  Kolín.  I  ostatní  obžalovaní  činí  skutkové  námitky  ve 
vztahu k jednotlivým veřejným zakázkám. 
 
38. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. se v rámci námitek ve vztahu k veřejné zakázce 
na  rekonstrukci  Gymnázia  Hostivice  pozastavují  nad  tím,  že  není  stíhán  žádný 
zástupce  Středočeského  kraje  coby  zadavatel  a  ani  pracovník  administrátorské 
společnosti  ERINYES  s.r.o.,  kteří  zajišťovali  řádný  průběh  zadávacího  řízení.  Oba 
obžalovaní a obž. Ing. V. K. byli odsouzeni na základě nepřiléhavé právní kvalifikace, 
kdy nebyly naplněny znaky trestného činu podle § 256 tr. zákoníku, včetně chybějící 
subjektivní stránky. Obžalovaný MUDr. P. K. žádnou provizi nepřevzal, soud neoznačil 
ani neprokázal konkrétní jednání obžalované MUDr. K. K., které by prokazovalo na její 
straně  zjednání  výhody  společnosti  POHL  cz,  navíc  provize  bývá  v  praxi  veřejných 

zakázek  poskytována,  aniž  by  muselo  dojít  ke  zvýhodnění  konkrétního  uchazeče  o 
veřejnou zakázku. 
 
39. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. se vyjádřili k dotčené veřejné zakázce v užším 
řízení  dle  §  28  zákona  o  veřejných  zakázkách,  k  obžalovanou  Ing.  I.S.  tvrzené 
schůzce  v  průběhu  září  2011,  ke  společnosti  Ve-Zak  s.r.o.,  k  neznalosti  Ing. 
Čmelinského, ke společnosti POHL cz, k výpovědi svědka M. ze společnosti ERINYES, 
k tvrzení,  že  losování  za  přítomnosti  notáře  neproběhlo  řádně,  a  to  s  odkazem  na 
nulovou  diskriminaci,  16  uchazečů  a  absenci  jakýkoliv  jejich  námitek  vůči  průběhu 
řízení,  k  umožnění  obžalované  Ing.  I.  S.  a  Ing.  V.  K.  se  přímo  podílet  na  podobě 
zadávací dokumentace, k údajnému předání finanční hotovosti ve výši 2.800.000 Kč 
obžalovanou Ing. I.S., na kterou se měla složit rovným dílem s obžalovaným Ing. V. 
K.  Nalézací  soud  nezohlednil,  že  obžalovaná  Ing.  I.S.  a  její  společnost  FISA  s.r.o. 
realizovala již první etapu rekonstrukce gymnázia a tedy sama měla k tomu nejlepší 
informace a zároveň měla dlouhodobé vztahy se společností POHL cz. 
 
40. Pozastavují se nad tím, co je míněno „podobou“ zadávací dokumentace a v čem měly 
být  podmínky  veřejné  zakázky  „šité  na  míru“  pro  společnost  POHL  cz,  když  ta 
nesplňovala některé kvalifikační předpoklady a proto si musela zajistit subdodavatele, 
obdobné namítá obžalovaný  Ing.  V.  K..  Bylo  potvrzeno,  že požadavky  na kvalifikaci 
vymezené zadavatelem  v  zadávacích  podmínkách  plně  odpovídaly  druhu,  rozsahu  a 
složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.  
 
41. Obžalovaní  MUDr.  P.  K.,  MUDr.  K.  K.  a  Ing.  V.  K.  se  podrobně  vyjádřili  také  ke 
znaleckým posudkům znaleckého ústavu PROFI-TEN a České znalecké, včetně jejich 
hodnocení  soudem  prvního  stupně.  Obžalovaní  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.  navrhli 
nový  důkaz,  a  to  vypracováním  revizního  znaleckého  posudku  znaleckým  ústavem 
určeným  soudem.  V  opačném  případě  odvolací  soud  musí  vycházet  ze  zásady  in 
dubio pro reo, tedy z příznivějších závěrů posudku znaleckého ústavu Česká znalecká. 
 
42. Jediné,  v  čem  obžalovaní  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.  souhlasí  s  napadeným 
rozsudkem,  je, že nebyli  ke Středočeskému  kraji  v  žádném  vztahu,  nebyli  ani  členy 
Rady  Středočeského  kraje  ani  jiného  orgánu  kraje,  nebyli  ani  zaměstnanci  kraje 
apod., tj. neměli rozhodovací pravomoc ve vztahu k předmětné veřejné zakázce. 
 
43. Obžalovaný Ing. V. K. se obdobně vyjadřuje k údajnému ovlivnění losování bez jeho 
vědomosti, jak k tomu mělo dojít, k organizované skupině, k údajné dohodě mezi 5 
vylosovanými  uchazeči,  k  údajné  provizi,  když  není  důvod,  proč  a  kde  by  si 
obžalovaný  částku  obstaral  s  odkazem  na  účetnictví  společnosti  POHL  cz,  kde  jsou 
veškeré  transakce  řádně  zdokladovány,  na  své  příjmy,  na  časové  nesrovnalosti  v 
předání provize a uzavření smlouvy o dílo, a na to, že ani v přípravě nabídky nebylo 
společností POHL cz kalkulováno se ziskem, který by odůvodňoval poskytnutí úplatku 
ve výši 3 mil. Kč. 
 
44. Podle obžalovaného nebyla prokázána řada skutečností, např. existence organizované 
skupiny,  získání  značného  prospěchu,  že  by  obžalovaný  vybral  peníze  z  účtu  nebo 
použil platbu v hotovosti z jiných zakázek na úplatek, možnost obžalovaného ovlivnit 
zadávací  podmínky  zakázky  v  přípravné  fázi,  jakým  způsobem  měly  být  zadávací 
podmínky  upraveny  ve  prospěch  společnosti  POHL  cz,  přičemž  v  tomto  směru 
odkazuje  na  rychlost  schvalovacího  procesu  a  že  činností  obžalovaného  nevznikla 
žádná škoda. Odkazuje na odborné vyjádření Mgr. Jakuba Stránského z 11. 11. 2013, 
které nebylo  provedeno  jako  důkaz  a na to,  kdo  připravoval  zadávací  dokumentaci. 

Namítá nesprávnou právní kvalifikaci, rozšiřování nepřímého úplatkářství a opomíjení 
soudem skutečného procesu zadávání veřejných zakázek. 
 
45. Obžalovaní  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.  se  v  rámci  vyjádření  k  veřejné  zakázce  na 
rekonstrukci zámku Buštěhrad vyslovují k údajným pokynům spoluobžalovaným Ing. 
T.  M.,  Ing.  P.  D.  a L.  N.,  k  neznalosti  Ing.  Novotného,  k  zadávacím  podmínkám,  k 
absenci námitek potencionálních uchazečů, k neprokázání úmyslu získat prospěch pro 
Konstruktiva Branko, k žádosti o dotaci, ke svědeckým výpovědím, k neprokázaným 
spekulacím  ve vztahu  k  údajné  tajné  dohodě  mezi  Konstruktiva  Branko  a  dalšími  4 
soutěžiteli,  k  nedohledání  CD  s  kompletní  technicko  -  ekonomickou  studií 
rekonstrukce  zámku  Buštěhrad  z  února  2011  v  trestním  spisu,  k  časovým 
souvislostem ve vztahu k ocenění rekonstrukce projekční kanceláří ARIA na 218 mil. 
Kč  a  nemožnosti  účelově  navýšit  předpokládanou  cenu  veřejné  zakázky,  přičemž 
rozpočet  byl  následně  ponížen  na  161  mil.  Kč  a  57  mil.  Kč  se  použilo  na 
doprojektování  interiérů,  nádvoří,  statiku  apod.,  vše  bez  zapříčinění  obžalovaných. 
Obžalovaný  MUDr.  D.  R.  k  tomu  sděluje,  že  to  byl  on,  kdo  po  Ing.  Procházkovi 
požadoval, aby upravil projekt, čímž došlo právě ke snížení rozpočtu o cca 40 mil. Kč, 
neovlivňoval  průběh  výběrového  řízení,  do  ničeho  nezasahoval,  nikomu  neudílel 
pokyny,  po  nikom  nepožadoval  úplatek  ani  mu  nikdo  žádný  úplatek  nesliboval. 
Obžalovaný  MUDr.  D.  R.  se  dále  vyjadřuje  k  výběrovému  řízení,  k  problémům  s 
předáním  staveniště,  k  okolnostem  ohledně  krabice  s  vínem,  k  nevypořádání  se 
soudem se skutečností, že obžalovaný Ing. T. M. se na projektu rekonstrukce zámku 
Buštěhrad podílel z vůle Ing. Procházky v době,  kdy zámek byl ve vlastnictví města 
Buštěhradu a projekt si od Ing. Procházky objednalo město Buštěhrad a obžalovaná 
Ing. I.S.. Nalézací soud nevzal v potaz výpovědi řady svědků, např. Ing. V., Ing. B., 
Ing.  B.,  pracovníků  Krajského  úřadu  pro  Středočeský  kraj  a  členů  rady  kraje  ve 
vztahu  k  průběhu  výběrových  řízení,  pracovníků  administrátorské  firmy  a  členů 
managementů nemocnic. 
 
46. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. polemizují nad výší údajného úplatku ve vztahu 
k výši zisku a namítají naplnění znaku „škody velkého rozsahu“ dle § 260 odst. 5 tr. 
zákoníku,  protože  je  podstatné  naplnění  účelu  dotace,  což  je  v  daném  případě 
podpora cestovního ruchu, který byl splněn.  
 
47. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K. a Ing. P. D. se vyjadřují ke znaleckým posudkům 
znaleckého ústavu Equity Solutions Appraisals, znaleckého ústavu BOHEMIA EXPERTS 
a  ÚRS  PRAHA  a  jejich  hodnocení  nalézacím  soudem.  K  posledním  dvěma 
jmenovaným  znaleckým  ústavům  a  jejich  posudkům  se  obdobně  vyjadřuje 
obžalovaný Ing. T. M., který rovněž vznáší námitky ve vztahu k rozpočtu a uvádí, že 
nečinil v rámci předmětné zakázky kroky ještě před tím, než byla zakázka vyvěšena 
na úřední desce, ačkoli se měl dle závěru soudu počátkem roku 2011 obrátit na Ing. 
Felixe  s  žádostí  o  zpracování  nejprve  studie  a  posléze  projektu  týkající  se  zámku 
Buštěhrad. 
 
48. Obžalovaný  Ing.  P.  D.  namítá  odepření  práva  na  obhajobu  policejním  orgánem  při 
výslechu, nenaplnění subjektivní stránky  vytýkaných  trestných  činů,  vyjadřuje se ke 
svědkům Ing. P., T., k neprokázání jakémukoliv sjednání výhod, resp. nezákonnému 
či nestandardnímu postupu ze strany zadavatele veřejné zakázky rekonstrukce zámku 
Buštěhrad, neboť nedošlo k žádnému předražení veřejné zakázky, zadávací podmínky 
standardní, rovné podmínky, řádný a zákonný postup, vysoutěžená cena za stavební 
část  správná  a nepředražená.  Právní  posouzení  dle  §  332  odst.  1  alinea  1,  odst.  2 
písm. a), b) tr. zákoníku je nesprávné, neboť neprokázáno na jakou konkrétní úřední 

osobu měl  obžalovaný  Ing.  P.  D.  působit,  nad  to  žádná úřední  osoba mající  vliv na 
výběr uchazeče ani stíhána nebyla. 
 
49. K  veřejné  zakázce  „Stomatologický  robot“  obžalovaní  MUDr.  P.K.  a  MUDr.  K.K. 
poukázali  na  aplikaci  nepřiléhavého  odkazu  na  §  18  odst.  3  zákona  o  veřejných 
zakázkách ve znění účinném do 11. 9. 2011 s ohledem na dobu, kdy k vytýkanému 
jednání mělo dojít. Dále obžalovaní argumentují unikátností stomatologického zařízení 
CEREC,  tedy  že  existuje  pouze  jediná  technická  specifikace,  proto  je  objektivně 
nemožné,  aby  společnost  B.Braum  Medical  zpracoval  technickou  specifikaci 
požadovaného  stomatologického  robota  tak,  aby  „vyhovoval  jejím  možnostem“,  jak 
tvrzeno  v  rozsudku.  Obžalovaný  MUDr.  P.K.  vysvětluje,  proč  o  pomoc  požádal 
spoluobžalovaného  Ing.  J.  H.  –  v  dané  problematice  se  z  odborného  hlediska 
neorientuje a neměl žádné informace o tom, které subjekty roboty CEREC dodávají. 
Údajná „předchozí dohoda o možnosti ovlivnění průběhu zadání této veřejné zakázky“ 
nebyla  nikterak  prokazována,  natož  pak  prokázána.  V  napadeném  rozsudku  zcela 
absentuje  informace  o  tom,  na  úkor  kterých  konkrétních  jiných  potencionálních 
dodavatelů bylo postupováno. 
 
50. Ve vyjádření se k veřejné zakázce na „Vybavení Domova důchodců s lůžky následné 
péče  a  oddělením  rehabilitace  a  vybavení  Niederleho  pavilonu  Oblastní  nemocnice 
Kladno  a.s.“  se  obžalovaní  MUDr.  P.K.  a  MUDr.  K.K.  zaobírají  údajným 
spolupachatelstvím,  které  nemá  oporu  v  dokazování,  případným  účastenstvím  a 
neprokázáním úmyslu obžalovaných. 
 
51. Obžalovaná MUDr.  K.K.  neznala a ani nebyla v  žádném  styku  se spoluobžalovaným 
Ing. M. J.. S ním byl v kontaktu obžalovaný MUDr. P.K., ale kvůli jiným záležitostem. 
Nalézacím  soudem  není  prokázána  ani  předchozí  domluva  obžalovaných,  ani 
akceptace nabídky (úplatku), obdobně nebyl prokázán ani pokyn obžalovaných MUDr. 
P. K. a MUDr. K. K. vůči obžalované L. N., která měla podle soudu obžalovanému Ing. 
M. J. umožnit podílet se na podobě zadávací dokumentace, ani co mělo být případně 
obžalovaným  Ing.  M.  J.  v  zadávací  dokumentaci  upravováno,  aby  vyhovovalo 
společnosti  PURO-KLIMA.  Nebyla  prokázána  ani  kódovaná  komunikace  mezi 
obžalovanými Ing. M. J. a L. N.  
 
52. V  napadeném  rozsudku  absentuje  řada  konkrétních  okolností,  a  to  například 
specifikace tvrzeného zajištění výhodnějších podmínek v zadávacím řízení spol. PURO-
KLIMA, když se fakticky jednalo o běžné a standardní zadávací podmínky a přiměřené 
kvalifikační  předpoklady  s  přihlédnutím  ke  specifikům  u  zdravotnických  veřejných 
zakázek, jaké další potřebné informace měla obžalovaná L. N. obžalovanému Ing. M. 
J.  poskytnout,  konkretizace  dotčených  soutěžitelů  a  příčinné  souvislosti  mezi  funkcí 
člena  hodnotící  komise u  obžalovaného  MUDr.  P.  K.  a  tvrzeným  zvýhodněním  spol. 
PURO-KLIMA. Závěry soudu o domluvení a předání úplatku jsou neprokázané, navíc 
smlouva v době údajného předání úplatku již byla uzavřena a průběh této zakázky byl 
obžalovanému Ing. M. J. znám. V tomto duchu se obdobně vyjádřil i obžalovaný Ing. 
M. J.. 
 
53. Obžalovaní  argumentují  nepřípustným  rozšiřováním  nad  rámec  skutkové  podstaty     
§  256  odst.  1  tr.  zákoníku  a  podotýkají,  že  žádný  ze  soutěžitelů  nepodal  námitky 
podle § 110 odst.  1 zák.  o  veřejných  zakázkách.  Dále se vyjadřují  k  omezení  počtu 
potencionálních  uchazečů,  k  použití  tzv.  kompletátorů  a  kompletačním  zakázkám,  k 
údajné dohodě  mezi  „velkými  hráči  na trhu“  a k  údajnému  předstírání  soutěží  mezi 
těmito subjekty. 

 
54. Soud  podle  jejich  názoru  učinil  nesprávný  výklad  zákonného  znaku  „opatřit  jinému 
prospěch“  u  trestného  činu  dle  §  256  tr.  zákoníku  ve  vztahu  k  získání  předmětné 
zakázky  a  k  upevnění  pozice  na  trhu  a  v  příslušném  zdravotnickém  zařízení. 
Obžalovaní argumentují, že za prospěch lze považovat pouze materiální výhodu, tedy 
tzv. čistý zisk, kterým je finanční příjem po odečtení důvodně vynaložených nákladů. 
U zakázek, jaké byly realizovány, není konečný zisk zřejmý a snadno předvídatelný, i 
proto s tím nikdo není schopen dopředu kalkulovat.  
 
55. Obžalovaný MUDr. D. R. poukazuje na konec zakázky pro vítěze s přibližně 3 mil. Kč 
ztrátou,  na  standardní  podmínky  výběrového  řízení,  že  údajná  dohoda  soutěžitelů 
není  podložena  důkazy  a  nebyl  předložen  ani  důkaz  o  tom,  že  by  on  činil  cokoli 
nestandardního či trestného v rámci přípravy a průběhu této veřejné zakázky. 
 
56. Obžalovaný Ing. M. J. zaujímá stanovisko k údajné konkretizaci výše úplatku a jeho 
převzetí. Odmítá údajný prospěch ve formě upevnění obchodního postavení na trhu s 
odkazem  na  20  letou  tradici  fungování  nejen  na  českém  trhu  a  celkový  obrat 
společnosti  PURO-KLIMA.  Nalézací  soud  se  dle  něho  nevypořádal  se  skutečností 
původu  hotovostních  peněz  sloužící  jako  údajný  úplatek.  Jeho  finanční  prostředky, 
kterými  disponoval,  byly  evidovány  na  jeho  bankovním  účtu  a  odmítá  tvrzení 
obžalované Ing. I.S. ohledně způsobu generování prostředků na úplatky. 
 
57. Obžalovaný Ing. M. J. taktéž vysvětluje, k čemu nesloužila ovládací smlouva, tj. nikoli 
k řízení průběhu investičních akcí oblastních nemocnic Středočeského kraje, přičemž 
investiční  akce  si  řídila  každá  oblastní  nemocnice  samostatně.  Vyjadřuje  se  k 
faktickému fungování a řízení oblastních nemocnic, k tzv. štábní kultuře, že manželé 
MUDr.  K.  jako  zástupci  nemocnice  Příbram  měli  přístup  k  informacím  o  průběhu  a 
podmínkách zadávacího řízení zakázky Příbram, k jejich rozhodovacím pravomocem, k 
zájmu  a  angažovanosti  obžalovaného  MUDr.  P.  K.,  k  rozporu  mezi  závěry  soudu  a 
závěry  znaleckého  posudku  ZNALEX,  k  chybně  hodnocenému  důkazu  znaleckému 
posudku z oboru daktyloskopie, k údajné nabídce a akceptaci možnosti zvýhodnění za 
úplatek  určený  mimo  jiné  pro  obžalované  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.,  k  údajné 
organizované  skupině,  kdy  jeho  členství  nemůže  být  dovozováno  z  výpovědi 
obžalované Ing. I.S., resp. z oslovování „Martin“ obžalovaným MUDr. P. K., ač ten ho 
vždy  oslovoval  „J.“.  Analyzuje  výsledky  z  prostorových  a  telekomunikačních 
odposlechů  a  sděluje,  že  soud  prvního  stupně  opomíjí  širší  souvislosti  ve  vztahu  k 
prostorovým odposlechům a část skutkových zjištění.  
 
58. Obdobné námitky uplatnili obžalovaní MUDr. P.K., MUDr. K.K., Ing. M. J. i ve vztahu k 
veřejné  zakázce  „Nové  technologie  –  součást  modernizace  křídla  D3  monobloku“, 
přičemž obžalovaný Ing. M. J. odkazuje na právní důvod pro poskytnutí dotace a na 
časové souvislosti ve vztahu k zadávacímu řízení, schvalování financování a uzavření 
smlouvy,  což  způsobuje  nemožnost  naplnit  znak  úmyslného  jednání  dle  §  260  tr. 
zákoníku. 
 
59. Obžalovaný  Ing.  J.  Ř.  ve  vztahu  k  veřejným  zakázkám  „Nákup  vybavení  a 
zdravotnické  technologie  pro  Oblastní  nemocnici  Kolín,  a.  s.,  nemocnici 
Středočeského  kraje  Nemocnice  Kutná  Hora“  a  „Technologie  pro  objekt  SO  04  - 
Pavilon N - Oblastní nemocnice Kolín“ vznáší námitky k organizované skupině, neboť 
nebylo prokázáno, že by věděl o tom, že jedná v součinnosti se členy organizované 
skupiny, či že by věděl o zapojení dalších osob. Ve vztahu k trestnému činu podle § 
256  tr.  zákoníku,  uvádí,  že  jeho  pachatelem  může  být  pouze  konkrétní  subjekt. 

Osoba,  které  výhodnější  podmínky  využije  vedle  konkrétního  subjektu,  takovým 
subjektem  není.  Obžalovaný  nemůže být  současně  postaven  na úroveň  pachatelů  s 
konečným cílem pasivního úplatkářství, když je stíhán pro aktivní úplatkářství týkající 
se přesně stejné částky. Dále namítá nezákonné rozšíření rozsahu skutkové podstaty 
trestného činu § 260 tr. zákoníku týkající se pojmu nepravdivých dokladů. 
 
60. Obžalovaný se vyjadřuje k ekonomickým a finančním kvalifikačním předpokladům, k 
neprokázání  a  nezjištění  „modus  operandi“  údajné  manipulace  s  předmětnými 
veřejnými  zakázkami,  ke  znaleckému  posudku  Equity  Solutions  Appraisals,  k 
nedoložení, že by obžalovaný předal tvrzený úplatek, přičemž poukazuje na absenci 
motivu,  když  by  ztráta příslušných  veřejných  zakázek  nikterak  neovlivnila existenční 
situaci společnosti HOSPIMED ani její další rozvoj a poukazuje na údajný úplatek ve 
výši 12 mil. Kč ve vztahu se ziskem ve výši cca 4,1 mil. Kč.  
 
61. Nad  výší  úplatku  se  pozastavuje  obdobně  obžalovaný  MUDr.  D.  R.  a  opětovně 
poukazuje  na  ztrátovost  zakázek.  Vyjadřuje  se  také  k  dedukci  soudu  o  převzetí 
úplatku z odposlechu ze dne 16. 2. 2012 s tím, že neexistuje žádný důkaz o tom, že 
by  byl  před  tímto  rozhovorem  informován  o  průběhu  zakázky  nebo  o  nějakém 
ovlivňování. 
 
62. Ve vztahu k veřejné zakázce „Nákup vybavení a zdravotnické technologie pro oblastní 
nemocnici  Kolín,  a.  s.,  nemocnici  Středočeského  kraje  Nemocnice  Kutná  Hora“  a 
„Technologie pro Objekt  SO  04 –  Pavilon  N  –  Oblastní  nemocnice Kolín“  obžalovaní 
MUDr.  P.K.  a MUDr.  K.K.  namítají  absenci  konkrétních skutkových  okolností,  z nichž 
soud dovozuje, že se dopustili trestného činu podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), 
b),  c),  odst.  3  tr.  zákoníku  v  popisu  skutku  a  dále  i  vady  napadeného  rozsudku 
spočívající v neprokázaných tvrzeních ohledně pokynu jmenovaných obžalované L. N., 
zajištění  výhodnějších  podmínek v  obou  zadávacích  řízeních  pro spol.  HOSPIMED  a. 
s.,  konkretizace  potřebných  informací,  které  měla  obžalovaná  L.  N.  poskytnout 
obžalovanému Ing. J. Ř. a dále ohledně tvrzeného úkoru na straně jiných soutěžitelů, 
kteří však nebyli specifikováni. Namítají dále, že nebyl prokázán úmysl obžalovaných 
opatřit  prospěch  spol.  HOSPIMED  a.  s.  Stejně  tak  není  konkretizován  skutek  ve 
vztahu  k  tr.  činu  k  §  260  tr.  zákoníku.  Rozsudek  se  ani  nevypořádal  s  obhajobou 
obžalovaných,  zejména  poukazují  na  výpověď  svědků  JUDr.  Ch.  a  Ing.  U.,  kteří 
potvrdili,  že  ani  jeden  z  obžalovaných  MUDr.  K.  žádným  způsobem  nezasahoval  do 
průběhu  zadávacího  řízení  veřejné  zakázky  Pavilon  N  –  Oblastní  nemocnice  Kolín. 
Taktéž  upozorňují  na  nesprávné  hodnocení  výpovědi  svědkyně  Ing.  H.,  která 
zdůrazňuje komunikaci s obžalovanou L. N. ohledně jiných otázek než předmětných 
zakázek,  a  navíc  až  poté,  co  byla  odevzdána  nabídka  pro  Pavilon  N  –  Oblastní 
nemocnice Kolín a poté co byla vyhlášena zakázka Nemocnice Kutná Hora. Zmiňují i 
výpověď  sv.  Pecky,  který  taktéž  vyloučil  zásah  do  uvedených  dvou  zakázek  a 
výpověď  sv.  Gramela,  která  potvrzuje,  že  zadávací  podmínky  u  obou  zakázek  byly 
standardní  a  nediskriminační.  Soud  se  podle  obžalovaných  nezabýval  listinnými 
důkazy k oběma zakázkám, z nichž je patrno, že jejich zadavatelem a předkladatelem 
nebyli obžalovaní. Konkrétně listiny na č. l. 21127 – 21355 prokazují, že obžalovaní K. 
neměli s procesem zajišťování dotací nic společného. 
 
63. Své  námitky  vznesli  obžalovaní  MUDr.  P.K.  a  MUDr.  K.K.  též  ve  vztahu  k  veřejné 
zakázce  „Dodávka  zdravotnické  technologie  pro  pavilon  B“.  Poukázali  konkrétně  na 
to,  že  orgány  činné  v  trestním  řízení  nebyly  schopny  zjistit  a  označit,  jakým 
konkrétním  požadavkem  v  zadávacích  podmínkách  měla  být  společnost  B.  Braun 
Medical,  s.  r.  o.  zvýhodněna  na  úkor  ostatních  potencionálních  zájemců.  U 

obžalované  pak  zcela  chybí  v  popisu  skutku  jednání,  kterým  měla  naplnit  znaky 
stíhaného  trestného  činu,  není  prokázána  ani  subjektivní  stránka  trestného  činu. 
Shodné  platí  i  v  případě  obžalovaného  MUDr.  P.  K.,  ohledně  obou  obžalovaných 
absentuje zcela důkaz, který by je usvědčoval z udělení jakéhokoli pokynu obžalované 
L. N. k zajištění výhodnějších podmínek pro společnost B. Braun Medical, s. r. o. Dále 
oba obžalovaní poukazují na zcela standardní podmínky zadávacího řízení, na zjevnou 
absenci  specifikace  údajného  úkoru  i  dalších  soutěžitelů.  Soud  pak  zcela  pominul 
výpověď obžalovaného MUDr. J.H., který mimo jiné popsal, proč se o danou zakázku 
nemohl ucházet jakýkoli obchodní subjekt, stejně jako listinné důkazy na č. l. 21559-
21563, případně provedené důkazy nehodnotil (viz č. l. 21609 a násl., 21759 a násl., 
21774, 21779 a násl.,  21812,  letmo  zmiňuje např.  výpovědi svědků  doc. MUDr.  H., 
Ing. B., Ing. P., M., H.  
 
64. K  veřejné  zakázce  „Dodávka  zdravotnické  technologie  pro  pavilon  B“  obžalovaný 
MUDr.  D. R.  uvádí,  že svědci  B.  a H.  potvrdili,  že do  tvorby  zadávací  dokumentace 
nikdo  nezasahoval  a  dokumentace  je  výsledek  jejich  práce.  Tvrzení,  že  obžalovaný 
zasáhl do soutěže na vybavení nemocnice v Mladé Boleslavi tím, že znemožnil účast 
soutěžiteli  společnosti  AMI, je  nepravdivé  i  s  ohledem  výpovědí  ředitele  společnosti 
AMI. 
 
65. Obžalovaný  MUDr.  D.  R.  má  za  to,  že  nalézací  soud  při  stanovování  výše  trestu 
opomenul jeho dlouhodobou a vysoce společensky prospěšnou činnost, výsledky jeho 
práce  ve  veřejných  funkcích  a  jako  jedinou  polehčující  okolnost  uvedl  pouze 
dosavadní  bezúhonnost.  Soudem  nebylo  prokázáno,  že  zneužil  svého  postavení 
hejtmana. Obžalovaný má  za to,  že uložený  trest  je nepřiměřeně  tvrdý,  způsobující 
fyzickou, psychickou a sociální likvidaci a komparuje ho s tresty za násilnou trestnou 
činnost  a  obdobnou  majetkovou  činnost.  Vyjadřuje  se  k  propadnutí  majetku,  které 
považuje za potrestání i jeho bratra a manželky jednak s odkazem na dědické řízení a 
jednak vzhledem k výplatě jeho manželky MUDr. E. R., která advokátu JUDr. Adamu 
Černému  poskytla 5 mil.  Kč  jako  zálohu  k  budoucímu  zúčtování  za právní služby.  K 
propadnutí  7  mil.  Kč  obžalovaný  uvádí,  že  ty  patří  ČSSD,  a  proto  s  nimi  mělo  být 
jednáno jako se zúčastněnou osobou. 
 
66. Na výzvu Vrchního soudu v Praze předložili obžalovaní MUDr. D. R., L. N., MUDr. P.K., 
MUDr.  K.K.,  Ing.  V.  K.  a  Ing.  M.  J.  konkrétní  návrhy  na  doplnění  dokazování  ve 
veřejném  zasedání,  kdy  pro  stručnost  odvolací  soud  odkazuje  na  jejich  příslušná 
podání. 
 
67. Obžalovaný MUDr. D. R. činí několik závěrečných návrhů. Jednak aby odvolací soud 
napadený  rozsudek  zrušil  a  věc  pro  skutky  uvedené  ve  výroku  I.  bod  2.  rozsudku 
vrátil  soudu  I.  stupně  k  dalšímu  řízení  a  věc  obžalovaného  pro  skutky  uvedené  ve 
výroku  I.  bod  3.,  5.  až  7.  rozsudku  vrací  státnímu  zástupci  Krajského  státního 
zastupitelství v Praze k dalšímu řízení. Dále obžalovaný navrhuje vrácení celé věci do 
přípravného řízení, neboť je zřejmé že nejsou objasněny všechny okolnosti důležité k 
objektivnímu  rozhodnutí  soudu.  Také  navrhuje,  aby  byl  zproštěn  obžaloby  v  celém 
rozsahu. 
 
68. Obžalovaná  L.  N.  závěrem  navrhla,  aby  odvolací  soud  napadený  rozsudek  zrušil  a 
zprostil ji obžaloby podle § 226 písm. a), písm. c) tr. řádu, nebo věc vrátil soudu I. 
stupně k dalšímu projednání. 
 
69. Obžalovaní  MUDr.  P.K.  a  MUDr.  K.K.  závěrem  navrhli,  aby  odvolací  soud  napadený 

rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 
 
70. Obžalovaný  Ing.  P.  D.  navrhuje,  aby  odvolací  soud  doplnil  dokazování  o  navržené 
důkazy a následně napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, obžalovaného zprostil 
obžaloby, popř. aby věc vrátil soudu I. stupně.  
 
71. Obžalovaný  Ing.  T.  M.  navrhuje,  aby  odvolací  soud  doplnil  dokazování  o  navržené 
důkazy  ze strany  obhajoby  a následně  zrušil napadený  rozsudek v  celém  rozsahu  a 
obžalovaného obžaloby zprostil, popřípadě věc vrátil soudu I. stupně.  
 
72. Podle názoru obžalovaného Ing. V. K. trestní represe s přihlédnutím k délce trestního 
stíhání  již  postrádá  smysl  a  účel.  Závěrem  navrhuje,  aby  odvolací  soud  přijal 
rozhodnutí,  dle kterého  se napadený  rozsudek  ruší  v  rozsahu  výroku  o  jeho  vině  a 
trestu a zprostil ho obžaloby v celém rozsahu. 
 
73. Obžalovaný  Ing.  M.  J.  má  za  to,  že  jemu  uložený  trest  je  s  ohledem  na  tresty 
spoluobžalovaných  nepřiměřený.    Závěrem  navrhuje,  aby  odvolací  soud  napadený 
rozsudek v celém rozsahu zrušil a aby ho obžaloby zprostil. 
 
74. Obžalovaný Ing. J. Ř. má za to, uložený trest je nepřiměřený s přihlédnutím k povaze 
trestných  činů,  osobním  a  jiným  poměrům  obžalovaného  a  možnosti  jeho  nápravy. 
Závěrem  navrhuje,  aby  odvolací  soud  napadený  rozsudek  v  celém  rozsahu  zrušil  a 
zprostil ho obžaloby. 
 
75. Obžalovaný  MUDr.  J.H.  odkazuje  na  své  výhrady  vyjádřené  v  závěrečné  řeči  a 
navrhuje,  aby  odvolací  soud  napadené  rozhodnutí  zrušil  a  vrátil  věc  k  novému 
projednání a rozhodnutí. 
 
76. Obžalovaná  Ing.  I.S.  je  toho  názoru,  že  jí  měla  být  ukládána  sazba  trestu  odnětí 
svobody  dle  §  256  odst.  2  tr.  zákoníku  s  přihlédnutím  k  jejímu  postavení 
spolupracující  obviněné,  a  proto  navrhuje  uložení  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  1 
roku s podmíněným odložením na zkušební dobu 2 až 3 let. Závěrem navrhuje, aby 
napadený rozsudek byl zrušen a ve věci znovu rozhodnuto tak, že odvolací soud uzná 
obžalovanou  vinnou  jen  pro  pokračující  zločin  sjednání  výhody  při  zadání  veřejné 
zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), 
písm.  b),  písm.  c)  tr.  zákoníku  dílem  dokonaný, dílem  ve stadiu  pokusu  podle § 21 
odst.  1  tr.  zákoníku,  spáchaný  ve  spolupachatelství  podle  §  23  tr.  zákoníku,  a  pro 
pokračující zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), písm. b) 
tr. zákoníku, a uloží přiměřeně mírnější trest. 
 
77. Proti  rozsudku  Krajského  soudu  v  Praze  sp.  zn.  4  T  5/2015  do  výroku  o  trestu 
propadnutí  majetku  v  rozsahu  částky  8.678.300  Kč  a  částky  44.500  Euro,  vše 
zajištěné  při  domovní  prohlídce  v  bydlišti  obžalovaného  MUDr.  D.  R.  na  adrese 
Hostivice,  Letní  čp.  1548,  se  odvolal  bratr  obžalovaného  RNDr.  M.  R.  a  správce 
pozůstalosti v dědickém řízení po zemřelém prof. MUDr. R. R., JUDr. Jan Vondráček. 
RNDr. M. R. nesprávnost napadeného rozsudku spatřuje v následujícím. Při domovní 
prohlídce  byly  obžalovanému  MUDr.  D.  R.  zajištěny  částky  ve  výši  8.678.300  Kč  a 
44.500  Euro,  které  mu  celé  nepatřily.  Finanční  prostředky  ve  výši  7.364.000  Kč  a 
39.300 EUR byly uložené u MUDr. D. R. jeho rodiči, MUDr. E. R. a prof. MUDr. R. R. 
DrSc., jako část jejich společných úspor. Tato skutečnost byla opakovaně potvrzena 
prof.  MUDr.  R.  R.,  DrSc.,  svědkem  v  trestním  řízení  i  obžalovaným  MUDr.  D.  R. 
Odvolatel  rovněž  poukázal  na  probíhající  související  civilní  soudní  spor  vedený 

Obvodním  soudem  pro  Prahu  7 pod  sp.  zn.  10  C  337/2013 a na skutečnost,  že na 
návrh obžalovaného MUDr. D. R. v souvislosti s úmrtím otce, byly v dědickém řízení 
tyto prostředky zahrnuty notářem do soupisu majetku a pozůstalosti jejich otce a na 
požadavek obnovit  dědické řízení  po  jejich  matce. Ve výroku  napadeného  rozsudku 
ani  v  jeho  odůvodnění  nejsou  uvedeny  skutečnosti  ani  důkazy,  které  by  u  těchto 
finančních  prostředků  rodičů  obžalovaného  a  odvolatele  prokázaly  jejich  kriminální 
původ,  či  že  se  jedná  o  majetek  obžalovaného  MUDr.  D.  R.,  nebo  že  pocházejí  z 
výnosu jeho prokázané trestné činnosti.  
 
78. JUDr.  Jan  Vondráček má  za to,  že je ve smyslu § 246 odst.  1 písm.  d),  odst.  2 tr. 
řádu  zúčastněnou  osobou.  Vyjadřuje  nesouhlas  s  úplnou  eliminací  jeho  procesních 
práv  vyplývající  z  jeho  statusu  zúčastněné  osoby  dle  §  42  tr.  řádu  a  s  výrokem  o 
trestu propadnutí části majetku podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, který podle 
jeho názoru postihuje majetek, který nebyl a není ve vlastnictví obžalovaného MUDr. 
D. R.. Současně namítá porušení povinnosti státního zástupce podat návrh na zabrání 
věci  podle  §  178  odst.  1  a  odst.  2  tr.  řádu,  samotné  nerozhodnutí  o  zabrání  věci 
prvostupňovým  soudem  a  porušení  zásady  bezprostřednosti  a  ústnosti  z  důvodu 
nevyslechnutí MUDr. R. R. 
 
79. K  zajištěným  peněžním  prostředkům  ve  vlastnictví  prof.  MUDr.  R.  R.,  DrSc.  se  v 
odvolání  vyjádřil  také  obžalovaný  MUDr.  D.  R.,  který  odkazuje  na  dědické  řízení  a 
faktické potrestání jeho bratra. Ten na něj podal trestní oznámení pro podezření ze 
zatajení části majetku v roce 2015. Dle sdělení policejního orgánu je tato věc ve fázi 
prověřování a proto dodatečné dědické řízení bylo přerušeno, ačkoli v roce 2012 při 
přípravě  obžaloby  bylo  tvrzeno,  že nejde o finanční  prostředky  rodičů  obžalovaného 
MUDr. D. R.. 
 
80. Další  odvolatelkou  proti  napadenému  rozsudku  byla  též  manželka  obžalovaného 
MUDr. D. R. MUDr. E. R., která podala kromě společného odvolání se jmenovaným i 
odvolání  samostatné,  v  němž  namítá,  že  s  ní  soud  prvého  stupně  vůbec  nejednal, 
takže  veškeré  provedené  důkazy,  které  se  týkají  zabavených  věcí,  by  měly  být 
provedeny znovu. Dále namítla, že finanční prostředky odňaté po domovní prohlídce 
15. 5. 2012 na adrese Letní 1548, Hostivice nejsou pouze ve vlastnictví obžalovaného 
MUDr. D. R., ale i ve vlastnictví jejím jakožto zúčastněné osoby (1.178.000 Kč a 3.950 
Euro).  Obdobné  se  vztahuje  podle  odvolatelky  i  na  5  mil.  Kč  na  bankovním  účtu 
advokáta  JUDr.  Adama  Černého  (č.  účtu  201826626/0600),  neboť  se  jednalo  o 
prostředky  ve společném  jmění manželů.  K  odnětí  finančních  prostředků  došlo  před 
zahájením  trestního  stíhání  MUDr.  D.  R.,  tedy  šlo  o  neodkladný  a  neopakovatelný 
úkon, ačkoliv toto nebylo procesně řádně odůvodněno v příslušném příkazu. Odňaté 
finanční  prostředky  jsou  běžnými  úsporami  zúčastněné  osoby  a  jejího  manžela  a 
nepocházejí z trestné činnosti. I pokud by měly orgány činné v trestním řízení opačný 
názor, může být maximálně postižen podíl obžalovaného.  
 
81. RNDr.  M.  R.  stejně  jako  JUDr.  Jan  Vondráček  závěrem  navrhují,  aby  odvolací  soud 
napadený  rozsudek  Krajského  soudu  v  Praze  zrušil  ve  výroku  o  trestu  propadnutí 
majetku  v  rozsahu  částku  8.678.300  Kč  a  44.500,-  Euro,  které  byly  zajištěny  při 
domovní prohlídce v bydlišti obžalovaného MUDr. D. R.,  a věc vrátil soudu I. stupně 
k novému rozhodnutí. 
 
82. MUDr.  E.  R.  závěrem  navrhla,  aby  byl  napadený  rozsudek  zrušen,  věc  vrácena  k 
dalšímu  řízení, nebo  aby  odvolací  soud  rozhodl o  vrácení  odňatých  věcí  zúčastněné 
osoby. 

 
C. 
 
83. Vrchní soud v Praze k podaným odvoláním přezkoumal podle § 254 odst.  1 tr. řádu 
zákonnost  a  odůvodněnost  všech  výroků  obou  napadených  rozsudků,  jakož  i 
správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to jak z hlediska vytýkaných vad, 
tak z hlediska vad nevytýkaných, které měly vliv na správnost napadených výroků, a 
dospěl k následujícím závěrům. 
 
84. Úvodem  Vrchní  soud  v Praze  předesílá  s ohledem  na  rozsah  odvolání  a  četnost 
odvolacích  námitek  jednotlivých  obžalovaných  i  při  zohlednění  podstaty  svého 
rozhodnutí a danou fázi trestního řízení a taktéž i podrobné odůvodnění napadených 
rozsudků, které se již opakujícími se námitkami obžalovaných zabývaly, že se zaměří 
pouze na zásadní odvolací argumenty, jejichž rozbor je pro další rozhodování ve věci 
nezbytný  tak,  aby  byl  respektován  čl.  6  odst.  1  ,  avšak  jeho  rozhodnutí  nebude 
podrobnou  odpovědí  na  každou  odvolací  námitku  (obdobně  viz  usnesení  Ústavního 
soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08). 
 
85. Primárně  se  odvolací  soud  zabýval  procesní  stránkou  věci,  a  pokud  jde  o  námitky 
odvolatelů  v tomto  směru,  přistupoval  k nim  diferencovaně  a  vyvodil  závěry,  jež 
budou konkretizovány níže. 
 
86. V rámci  svého  přezkumu  Vrchní  soud  v  Praze  shledal  u  řízení,  jež  předcházelo 
vyhlášení  napadených  rozsudků,  zásadní  procesní  vadu,  kterou  je  nezákonnost 
odposlechů  a  záznamů  telekomunikačního  provozu  podle  §  88  tr.  řádu  a  sledování 
osob  a  věcí  podle  §  158d  tr.  řádu,  a  to  s ohledem  na  nedostatečné  odůvodnění 
příkazů podle § 88 odst. 2 a písemných žádostí podle § 158d odst. 4 tr. řádu, čehož 
se také dovolávají obžalovaní MUDr. P.K., MUDr. K.K., Ing. J. Ř., Ing. M. J. a MUDr. 
D.  R.,  všichni  obžalovaní  pak  spatřují  nezákonnost  těchto  důkazů  také  v tom,  že  o 
nich  rozhodovali  soudci  místně  nepříslušného  soudu,  navíc  v rozporu  s rozvrhem 
práce. 
 
87. Pokud  jde  o  odposlech  a  záznam  telekomunikačního  provozu,  je  třeba  úvodem  
připomenout, že podle § 88 odst. 1 tr. řádu, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na 
který  zákon stanoví  trest  odnětí svobody s  horní  hranicí  trestní sazby  nejméně  osm 
let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 tr. zákoníku, porušení 
předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 
4  tr.  zákoníku,  zjednání  výhody  při  zadání  veřejné  zakázky,  při  veřejné  soutěži  a 
veřejné  dražbě  podle  §  256  tr.  zákoníku,  pletichy  při  zadání  veřejné  zakázky  a  při 
veřejné soutěži podle § 257 tr. zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 tr. 
zákoníku,  zneužití  pravomoci  úřední  osoby  podle  §  329  tr.  zákoníku  nebo  pro  jiný 
úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může 
být  vydán  příkaz  k  odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního  provozu,  pokud  lze 
důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení 
a  nelze-li  sledovaného  účelu  dosáhnout  jinak  nebo  bylo-li  by  jinak  jeho  dosažení 
podstatně  ztížené.  Odposlech  a  záznam  telekomunikačního  provozu  provádí  pro 
potřeby  všech  orgánů  činných  v  trestním  řízení  Policie  České  republiky.  Provádění 
odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního  provozu  mezi  obhájcem  a  obviněným  je 
nepřípustné.  Zjistí-li  policejní  orgán  při  odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního 
provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu 
bezodkladně  zničit  a informace, které se v  této  souvislosti  dozvěděl, nijak  nepoužít. 
Protokol o zničení záznamu založí do spisu. 

 
88. Podle § 88 odst. 2 tr. řádu nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je 
oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. 
Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a 
musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu 
v  případě,  že  se  vede  trestní  řízení  pro  úmyslný  trestný  čin,  k  jehož  stíhání  tato 
mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního 
provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je 
její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního 
provozu  prováděn,  která  nesmí  být  delší  než  čtyři  měsíce;  v  odůvodnění  musí  být 
uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho 
trvání,  odůvodňují.  Příkaz  k  odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního  provozu  se 
bezodkladně  doručí  policejnímu  orgánu.  V přípravném  řízení    opis  příkazu  k 
odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního    provozu  soudce  bezodkladně  zašle 
státnímu zástupci. 
 
89. Formulací  „nelze-li  sledovaného  účelu  dosáhnout  jinak,  nebo  bylo-li  by  jinak  jeho 
dosažení  podstatně  ztížené“,  zákon  vyjadřuje  v  souladu  se  zásadou  přiměřenosti  a 
zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. řádu tzv. subsidiaritu použití odposlechu a 
záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu 
a  záznamu  telekomunikačního  provozu  na  případy,  kdy  nelze  sledovaného  účelu 
dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu 
a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán 
nejen  důvodný  předpoklad,  že  jím  budou  získány  významné  skutečnosti  pro  trestní 
řízení,  ale  musí  být  dostatečně  zváženo,  zda  získání  konkrétních  významných 
skutečností  pro  trestní  řízení  nelze  zajistit  a  posléze  dokazovat  i  jinými  důkazními 
prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněných, svědků, apod. 
 
90. Nařídit  odposlech  a záznam  telekomunikačního  provozu  tedy  lze jen  při  souběžném 
naplnění více zákonných podmínek, zejména pak pokud lze důvodně předpokládat, že 
jím  budou  získány  významné  skutečnosti  pro  trestní  řízení  a  nelze-li  sledovaného 
účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. 
 
91. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20. 1. 2016 sp. zn. 
4  Pzo  10/2015,  v  příkazu  musí  být  mimo  obecných  náležitostí  uloženo  provedení 
odposlechu  a  záznamu  příslušného  druhu  telekomunikačního  provozu  a  podle 
výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 tr. řádu zde musí být uvedena: uživatelská 
adresa  či  zařízení,  a  to  včetně  telefonního  čísla,  osoba  uživatele,  pokud  je  její 
totožnost  známa,  trestný  čin,  pro  nějž  se vede trestní  řízení,  doba, po  kterou  bude 
odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než 
čtyři měsíce. V odůvodnění pak musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které 
vydání  tohoto  příkazu  odůvodňují  (včetně  doby  jeho  trvání),  dále  zde  musí  být 
uveden  účel  odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního  provozu  a  také  vysvětleny 
důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho 
dosažení  podstatně  ztížené,  příp.  odůvodněna  i  délka  doby  trvání  odposlechu  a 
záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu.  
 
92. V posuzovaných případech (viz č. l. 3283 a násl., 3302 a násl., 3322 a násl., 4070 a 
násl.  4715  a  násl.  a  6045  a  násl.)  však  Okresní  soud  v  Ústí  nad  Labem  (dále  jen 
okresní soud) podle uvedených ustanovení důsledně nepostupoval, neboť konkrétní 
skutkové  okolnosti,  které  vydání  předmětných  příkazů  odůvodňují,  resp.  úvahy 
zabývající se důvodností návrhů, v nich nejsou obsaženy, přičemž nejsou odůvodněny 

ani  doba  trvání  příkazu  k  odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního  provozu,  resp. 
okresní  soud  neuvedl,  proč  vydává  příkazy  na  maximálně  možnou  dobu,  pokud  se 
omezil  na  pouhé  konstatování,  že  doba  odposlechu  a  záznamu  byla  stanovena 
v souladu  s návrhem  státního  zástupce  (který  však  stejně  jako  policejní  orgán 
konkrétní  důvody  navrhované  délky  trvání  tohoto  procesního  úkonu  neuvádí)  a 
současně opomenul uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu či zjištění 
rozhodujícího soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí dotčených jedinců, 
které je chráněno čl. 13 Listiny základních práv a svobod, včetně důvodů, proč nelze 
sledovaného  účelu  dosáhnout  jinak.  Polovina  příkazů  pak  neobsahuje  ani  zmínku  o 
tom,  že  je  vedeno  trestní  řízení  pro  konkrétní  trestný  čin,  jakožto  obligatorní 
podmínky  pro  možnost  vydání  příkazu  k odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního 
provozu (viz č. l. 3283, 3302, 4070 a násl.). Okresní soud ve všech případech toliko 
zcela  nekriticky  převzal  názor  státního  zástupce  z  podaných  návrhů  (jak  je  zřejmé 
z fakticky  doslovného  zkopírování  návrhů  státního  zástupce  vždy  jen  s doplněním 
příslušných návětí tak, aby bylo zřejmé, že jde o rozhodnutí soudu), které však též 
obsahovaly jen popis skutkových okolností a obecné konstatování, že prostřednictvím 
odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního  provozu  lze  zjistit  skutečnosti  významné 
pro  trestní  řízení  včetně  poukazu  na  vzájemnou  znalost  podezřelých  a  jejich 
maximální  snahu  o  utajení,  což  je  však  všeobecně  použitelný  argument  u  jakékoli 
skupinové a byť jen minimálně dopředu promyšlené trestné činnosti.  
 
93. Konkrétně pokud jde o příkaz ze dne 11. 11. 2011 č. j. 40 Nt 482/2011 - 9 (č. l. 3283 
a  násl.),  okresní  soud  obecně  konstatuje  důvodný  předpoklad,  že  prostřednictvím 
telefonické  komunikace  budou  dojednány  detaily  páchané  trestné  činnosti,  možné 
telefonické  instrukce,  příp.  mohou  být  zjištěny  další  osoby  na  trestné  činnosti  se 
podílející. Jako důvod, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo by jeho 
dosažení  bylo  podstatně  ztížené,  okresní  soud  uvádí,  že  se  jedná  o  úzký  okruh 
pachatelů, kteří se osobně znají a mají možnost společně jednat na místech veřejnosti 
nepřístupných. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 
23. 11. 2011 č. j. 40 Nt 490/2011 - 4 (č. l. 3302 a násl.) okresní soud uvádí de facto 
totožné  skutečnosti,  navíc  zmiňuje  konkrétní  termín,  kdy  má  dojít  k odevzdání 
konečné podoby projektu. V rámci hodnocení nutnosti použít tento operativně pátrací 
prostředek zmiňuje, že jde o  úzký  okruh pachatelů,  kteří se osobně znají,  a jednají 
přes  prostředníky,  jako  jsou  MUDr.  K.  a  P.  K.  V případě  příkazu  k odposlechu  a 
záznamu telekomunikačního provozu ze dne 6. 1. 2012 č. j. 40 Nt 304/2012-4 (č. l. 
3322  a  násl.)  soud  uvádí,  že  bylo  zjištěno  další  telefonní  číslo  MUDr.  P.K.,  již  byl 
vydán příkaz k odposlechu a telekomunikačního provozu a je důvodný předpoklad, že 
i  skrze  toto  číslo  budou  dojednávány  detaily  páchané  trestné  činnosti.  Podle soudu 
nelze  sledovaného  účelu  dosáhnout  bez  odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního 
provozu  proto,  že  podezřelí  jsou  si  vědomi  nezákonnosti,  nebezpečí  odhalení  a 
zadokumentování jejich trestné činnosti policejním  orgánem, jde o úzký okruh osob 
jednajících  na  místech  veřejnosti  nepřístupných  a  jde  o  podezření  ze  zvlášť 
závažného  zločinu.  Pokud  jde  o  příkaz  k odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního 
provozu ze dne 23. 11. 2011 č. j. 40 Nt 490/2011 – 14 (č. l. 4070 a násl.) soud uvádí, 
že  je  důvodný  předpoklad,  že  e-mailem  MUDr.  K.  budou  zasílány  informace 
k páchané  trestné  činnosti,  zejména  v otázce  položkového  rozpočtu  zadavatele  a 
nabídek  společnosti  Konstruktiva  Branko  a  dalších  uchazečů  o  zakázku,  tedy 
informace k dokonání trestné činnosti. Dále je v příkazu opět poukaz na úzký okruh 
pachatelů,  kteří  se  osobně  znají  nebo  jednají  přes  prostředníky.  Obdobně  je 
odůvodněn i příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 20. 2. 
2012  č.  j.  40  Nt  346/2012  -  4  (č.  l.  6045  a  násl.)  a  také  příkaz  k odposlechu  a 
záznamu telekomunikačního provozu ze dne 26. 3. 2012 č. j. 40 Nt 379/2012 - 5 (č. l. 

4715 a násl.). V obou je poukazováno na nutnost zadokumentovat obsah elektronické 
komunikace mezi manžely MUDr. K., L. N., Ing. I.S., Ing. P. D. a Ing. T. M. a dalšími 
osobami z Konstruktiva Branko, resp. mezi Ing. I.S., MUDr. P. K a lidmi ze společnosti 
Erinyes s tím, že prostřednictvím e-mailu lze předpokládat dojednání detailů páchané 
trestné  činnosti  a  zasílání  dokumentů  v elektronické  podobě.  Současně  příkazy 
zmiňují vědomost podezřelých o nezákonnosti jejich jednání a maximální míru jejich 
snahy o utajení.  
 
94. Z uvedeného  vyplývá,  že  ve  všech  posuzovaných  případech  při  vydávání  příkazů 
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu okresní soud fakticky rezignoval 
na  svou  rozhodovací  činnost,  tj. posouzení  materiálních  podmínek  pro  nařízení 
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, což musí být patrné v odůvodnění 
příkazu, aby byl zcela zřejmý ústavně souladný postup soudu. Proto se Vrchní soud 
v Praze  neztotožnil  se  závěrem  nalézacího  soudu,  že  inkriminované  příkazy  jsou 
bezvadné. Pokud v tomto směru odkazoval i na rozhodnutí Ústavního soudu (viz str. 
38  –  40  napadeného  rozsudku  ze  dne  7.  4.  2015  a  dtto  str.  28  -  30  napadeného 
rozsudku  ze  dne  23.  7.  2015),  Vrchní  soud  v Praze  podotýká,  že  z rozsáhlého 
spisového  materiálu  nevyplývá,  že  by  se  Ústavní  soud  v dané  věci  zabýval 
problematikou náležitostí příkazů odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, 
resp.  žádostmi  o  sledování  osob  a  věcí,  neboť  jeho  rozhodnutí  se  týkala  výlučně 
přezkoumávání  rozhodnutí  o  vazbě  obžalovaných,  o  zahájení  trestního  stíhání,  o 
domovních prohlídkách a dále i problematiky zákonného soudce. 
 
95. Sledováním osob a věcí se podle § 158d odst. 1 tr. řádu rozumí získávání poznatků o 
osobách  a  věcech  prováděné  utajovaným  způsobem  technickými  nebo  jinými 
prostředky.  Pokud  policejní  orgán  při  sledování  zjistí,  že  obviněný  komunikuje  se 
svým  obhájcem,  je  povinen  záznam  s  obsahem  této  komunikace  zničit  a  poznatky, 
které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. 
 
96. Podle  §  158  odst.  3,  odst.  4  tr.  řádu,  pokud  má  být  sledováním  zasahováno  do  
nedotknutelnosti  obydlí,  do  listovního  tajemství  nebo  zjišťován  obsah  jiných 
písemností  a  záznamů  uchovávaných  v  soukromí  za  použití  technických  prostředků, 
lze  je  uskutečnit  jen  na  základě  předchozího  povolení  soudce.  Při  vstupu  do  obydlí 
nesmějí  být  provedeny  žádné  jiné  úkony  než  takové,  které  směřují  k  umístění 
technických  prostředků.  Povolení  podle  odstavců  2  a  3  lze  vydat  jen  na  základě 
písemné  žádosti.  Žádost  musí  být  odůvodněna  podezřením  na  konkrétní  trestnou 
činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V 
povolení  musí  být  stanovena  doba,  po  kterou  bude  sledování  prováděno  a  která 
nesmí  být  delší  než  šest  měsíců.  Tuto  dobu  může  ten,  kdo  sledování  povolil,  na 
základě nové žádosti písemně prodloužit vždy na dobu nejvýše šesti měsíců. 
 
97. Písemná  žádost  pověřeného  policejního  orgánu  ve  smyslu  odst.  4  citovaného 
ustanovení trestního řádu musí obsahovat i údaje o podezření z trestné činnosti, jež 
musí  být  konkrétní  (nestačí  jen  všeobecný  poukaz  na  to,  že  se  jedná  o  úmyslný 
trestný čin) a náležité odůvodnění, proč je nutné pořizovat zvukové, obrazové nebo 
jiné záznamy, anebo dokonce zdůvodnění nutnosti zásahu do nedotknutelnosti obydlí 
(jiných prostor a pozemků), do listovního tajemství nebo tajemství jiných písemností 
a  záznamů  uchovávaných  v  soukromí.  Vzhledem  k  dikci  §  158b  odst.  1  je  třeba 
odůvodnit  i  podezření  ze  spáchání  úmyslného  trestného  činu.  Dále  je  nutné  v 
písemné  žádosti    uvést  i  potřebné  údaje  o  osobách  nebo  věcech,  které  mají  být 
sledovány  (viz  Šámal,  P.  a kol.  Trestní  řád  II  § 157  až  314s.  Komentář.  7.  vydání. 
Praha: C. H. Beck, 2013, 2007-2008 s.). 

 
98. V konkrétním případě požádal soud o povolení sledování osob a věcí státní zástupce 
na základě podnětu policejního orgánu, a to jednak kanceláře MUDr. K. K. (č. l. 2767 
a násl., č. l. 2270 a násl.), dále rodinného domu užívaného manžely MUDr. K. (č. l. 
3047 a násl. a č. l. 3051 a násl.), kanceláře a zasedací místnosti ROP (č. l. 23836 a 
násl. a č. l. 23839 a násl.) a také kanceláře hejtmana MUDr. D. R. (č. l. 23844 a násl. 
a č. l. 23847). Souhrnně je třeba konstatovat, že uvedené žádosti, resp. podněty k 
nim obsahovaly pouze obecná tvrzení o tom, že jde o závažnou špatně se odhalující 
trestnou  činnost  a  že  budou  použity  technické  prostředky  a  zasahováno  do  obydlí 
dotčených  osob,  aniž  by  byly  uvedeny  konkrétní  důvody,  proč  nelze  získat  kýžené 
informace  jiným  způsobem  (např.  výslechem  svědků,  apod.).  Dále  je  v žádostech, 
resp. podnětech uvedeno, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, ale opět jen 
obecným  poukazem  na  to,  že  jde  o  obezřetné  jednání  podezřelých  a  vzhledem 
k jejich  zkušenosti  s trestním  řízením  je  třeba  očekávat,  že  jsou  obeznámeni  s 
běžnými  operativně  pátracími  metodami  policie  (nad  tímto  tvrzením  je  třeba  se 
pozastavit,  neboť  nikdo  z obžalovaných  kromě  MUDr.  P.  K.,  který  byl  navíc 
v minulosti odsouzen pro trestnou činnost zcela jiného druhu a závažnosti oproti nyní 
projednávané, nebyl v minulosti trestán, takže o jejich zkušenosti s trestním řízením 
nemůže  být  řeč).  Státní  zástupce  pak  navíc  oproti  podnětům  policie  ve  svých 
žádostech (viz č. l. 2772, 3050 a 3053) upozornil na vzájemnou znalost podezřelých. 
 
99. Z uvedeného je zřejmé, že žádosti podle § 158d odst. 4 tr. řádu jsou natolik obecné, 
navíc  obsahující  nepravdivé  informace  o  podezřelých  (viz  výše),  že  nelze  dojít  k 
závěru,  že  by  splňovaly  zákonem  požadované  náležitosti  a  sledování  osob  a  věcí, 
které na základě nich povolil Okresní soud v Ústí nad Labem (viz č. l. 2773 a násl., č. 
l. 3055 a násl., 23842 a násl. a č. l. 23849 a násl.). Okresní soud zjevně bez dalšího 
převzal  zde  uváděné  skutečnosti,  aniž  by  je  přezkoumával,  případně  požadoval  po 
státním  zástupci  a  policejním  orgánu  příslušné  dokumenty  konkrétně  odůvodňující 
jejich  návrhy.  Je  tedy  třeba  uzavřít,  že  poznatky  získané  sledováním  osob  a  věcí  v 
důsledku shora popsané vadné procedury, nelze použít jako důkaz v tomto řízení. 
 
100.  Obžalovaní  MUDr.  P.K.  a  MUDr.  K.K.  odvoláním  taktéž  napadli  formulaci  souhlasů 
soudu ve smyslu § 158d odst. 4 tr. řádu s tím, že tyto neobsahují zmínku o sledování 
osob,  ale  pouze  věcí.  Vrchní  soud  v  Praze  k  tomu  uvádí  (byť  s  ohledem  na  jeho 
stanovisko  k  tomuto  důkazu  fakticky  nadbytečně),  že  tato  formulace  není  sama  o 
sobě  překážkou  zákonnosti  vydaných  povolení,  neboť  již  samotná citace zákonného 
ustanovení    § 158d tr. řádu v rozhodnutí soudu ve spojení s logikou věci znamená a 
priori  zároveň  se sledováním  věci  i  sledování  osob,  které  se  v  dané sledované  věci 
(např.  v  kanceláři,  v  bytě,  v  autě,  apod.)  nacházejí  a  není  třeba  v  příkazu 
potencionálně sledované osoby jakkoli zmiňovat.   
 
101.  K odvolacím  námitkám  obžalovaných  ohledně  jejich  odnětí  zákonnému  soudci 
v přípravném řízení, poznamenává Vrchní soud v Praze (byť opět fakticky nadbytečně 
s ohledem  na  jeho  závěry  uvedené  shora),  že  podrobným  přezkumem  shledal,  že 
veškeré  procesní  úkony  přípravného  řízení  provedené  konkrétními  soudci  Okresního 
soudu v Ústí nad Labem byly v souladu s tehdy platným rozvrhem práce včetně jeho 
dodatků. 
 
102.  Obecně  je  třeba  na  úvod  konstatovat,  že  tzv.  dosažitelnost  pro  úkony  přípravného 
trestního  řízení  vykonávají  v týdenních  intervalech  soudci  předem  určení  na základě 
pravidel  stanovených  v rozvrhu  práce  pro  každý  kalendářní  rok,  do  něhož  lze 
v případě zájmu nahlédnout. 

 
103.  V případě Okresního soudu v Ústí nad Labem, který činil namítané úkony přípravného 
řízení, byl rozvrh práce k dispozici v trestní kanceláři jmenovaného soudu a rovněž byl 
zaslán  na  vědomí  Krajskému  státnímu  zastupitelství  v Ústí  nad  Labem,  Okresnímu 
státnímu  zastupitelství  v Ústí  nad  Labem,  Polici   ČR    -  Správě  Severočeského  kraje 
Ústí nad Labem, Okresnímu ředitelství Policie ČR Ústí nad Labem a Magistrátu města 
Ústí  nad  Labem.  Podle  něj  vykonával  v týdnu  od  14.  5.  do  20.  5.  2012  službu  pro 
úkony  přípravného  řízení  soudce  JUDr.  Pavel  Téra,  který  dne  17. 5. 2012  rozhodl  o 
vzetí do vazby obžalovaného Ing. P. D. a obžalovaného Ing. M. J. usneseními pod č. 
j. 40 Nt 638/2012-14, resp. pod č. j. 40 Nt 638/2012-30. 
 
104.  Jelikož v souladu s § 26 odst. 3 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 1/2002, kterou 
se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, byl soudce 
s předstihem  informován,  že  v době  jeho  dosažitelnosti  pravděpodobně  dojde 
k podání návrhů na vzetí do vazby více osob, přičemž nebylo zřejmé o kolik osob se 
bude  jednat  a  kdy  přesně  budou  návrhy  podány,  z  důvodu  předpokládané  časové 
náročnosti ve vztahu ke skutkově  a právně  složité předmětné trestné činnosti  a pro 
splnění  zákonné 24 hodinové lhůty  podle § 77 odst.  2 tr.  řádu  od  doručení  návrhu 
státního zástupce pro vydání rozhodnutí o vazbě, bylo nezbytné učinit kroky pro tzv. 
posílení  služby  dosažitelnosti.  Proto  byl  dne  14. 5. 2012  přijat  Dodatek  k rozvrhu 
práce  č.  9,  na  základě  kterého  dalšími  soudci  vykonávající  dosažitelnost  pro  úkony 
soudu v přípravném řízení trestním v týdnu od 14. 5. do 20. 5. 2012 byli určeni Mgr. 
Radek Šnajdr a Mgr. Martin Šámal s podrobným odůvodněním „výběru“ předsedkyní 
Okresního  soudu  v Ústí  nad  Labem  JUDr.  Eleonory  Studničné,  obsaženém  v přípisu 
Krajskému  soudu  v  Praze  ze  dne  6. 8. 2014  sp.  zn.  Spr  816/2014  (viz  č.  l.  27731-
27734). 
 
105.  S ohledem na skutečná data a časy přijetí návrhů na vzetí osmi osob do vazby a pro 
vazební zasedání konané ve čtvrtek 17. 5. 2012, soudce Mgr. Radek Šnajdr z důvodu 
jeho  nařízených  soudních  jednání  právě  na  čtvrtek  nepřipadal  pro  rozhodování  o 
vazbách  v úvahu.  Ze  stejných  důvodů  jak  shora specifikováno,  byl  proto  dne  17. 5. 
2012  přijat  další  Dodatek  k rozvrhu  práce  č.  10,  na  základě  kterého  byl  dalším 
soudcem vykonávající dosažitelnost ve dnech od 17. 5. do 20. 5. 2012 určen tehdejší 
místopředseda soudu pro trestní úsek JUDr. Lubomír Hrbek. 
 
106.  Vrchní  soud  v Praze  proto  konstatuje,  že  soudce  Mgr. Radek  Šnajdr  byl  zákonným 
soudcem  ve  věci  rozhodnutí  o  vzetí  do  vazby  obžalovaného  MUDr.  D.  R.  ze  dne 
16. 5. 2012  č.  j.  40  Nt  637/2012-15,  soudce  Mgr. Martin  Šámal  byl  zákonným 
soudcem  ve  věci  rozhodnutí  o  vzetí  do  vazby  obžalované  MUDr.  K.  K.,  ze  dne 
17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-76, o vzetí do vazby obžalovaného Ing. T. M. ze dne 
17. 5. 2012  č.  j.  40  Nt  638/2012-58  a  o  vzetí  do  vazby  obžalované  L.  N.  ze  dne 
17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-65.  Soudce JUDr. Lubomír Hrbek pak byl zákonným 
soudcem  ve  věci  rozhodnutí  o  vzetí  do  vazby  obžalovaného  MUDr.  P.  K.  ze  dne 
17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-41 a o vzetí do vazby obžalované Ing. I.S. ze dne 
17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-50. 
 
107.  Námitku nezákonnosti soudce ve vztahu ke konkrétním soudkyním Okresního soudu 
v Ústí nad Labem, tj. Mgr. Dity Lukášové a Mgr. Marcely Blešové Vrchní soud v Praze 
rovněž neshledal důvodnou. Podle rozvrhu práce Okresního soudu v Ústí nad Labem, 
Poznámka k úseku trestnímu, bod a/ (viz č. l. 30965), pro nápad v přípravném řízení 
drží  dosažitelnost  všichni  soudci  okresního  soudu  vyjma  Mgr.  Krajňakové,  Mgr. 
Bernklau, Mgr. Gruntové Härtingové a JUDr. Kaňákové. 

 
108.  V  týdnu  od  7.  5.  do  13.  5.  2012  byla  soudkyní  vykonávající  řádnou  službu 
dosažitelnosti  Mgr.  Dita  Lukášová,  která  dne  11.  5.  2012  vydala  celkem  22  příkazů 
k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor (3 z nich nebyly uskutečněny), a 
to  příkaz  k domovní  prohlídce  –  ul.  Letní,  Hostivice  pod  č.  j.  40  Nt  1433/2012-55, 
příkaz  k  domovní  prohlídce  -  ul.  Sadová,  Hostivice  pod  č.  j.  40  Nt  1433/2012-57, 
příkaz k domovní prohlídce - ul. B. Němcová, Hostivice pod č. j. 40 Nt 1433/2012-59, 
příkaz k prohlídce jiných prostor  - kancelář hejtmana Středočeského kraje pod č. j. 
40 Nt 1433/2012-61, příkaz k prohlídce jiných prostor - kancelář obžalovaného MUDr. 
P. K. v Oblastní nemocnici Kladno   pod č. j. 40 Nt 1433/2012-19, příkaz k prohlídce 
jiných  prostor  -  kancelář  obžalované  MUDr.  K.  K.  v Oblastní  nemocnici  Kladno  pod 
č. j. 40 Nt 1433/2012-22, příkaz k domovní prohlídce - V Aleji, Rudná pod č. j. 40 Nt 
1433/2012-4,  příkaz  k  domovní  prohlídce  –  Kladenská  76,  Olovnice  pod č.  j.  40  Nt 
1433/2012-7,  příkaz  k  domovní  prohlídce  -  Kladenská  9,  Olovnice  pod  č.  j.  40  Nt 
1433/2012-10,  příkaz  k  domovní  prohlídce  -  Chýně  pod  č.  j.  40  Nt  1433/2012-13, 
příkaz  k  prohlídce jiných  prostor -  Ctiborova,  Kladno  pod  č.  j.  40 Nt  1433/2012-25, 
příkaz k prohlídce jiných prostor - Semečenská, Kladno pod č. j. 40 Nt 1433/2012-28, 
příkaz  k  domovní  prohlídce  -  Noutovice  76  pod  č.  j.  40  Nt  1433/2012-16,  příkaz  k 
prohlídce  jiných  prostor  -  Revoluční  Praha  pod  č.  j.  40  Nt  1433/2012-34,  příkaz  k 
prohlídce  jiných  prostor  -    Revoluční  Praha  pod  č.  j.  40  Nt  1433/2012-31,  příkaz  k 
domovní prohlídce - V Zahradách, Horoměřice pod č. j. 40 Nt 1433/2012-41, příkaz k 
domovní prohlídce - Hořejšího, Újezd n. Lesy pod č. j. 40 Nt 1433/2012-39, příkaz k 
prohlídce jiných prostor - Mikuleckého, Praha pod č. j. 40 Nt 1433/2012-43, příkaz k 
prohlídce jiných prostor - V Korytech, Praha pod č. j. 40 Nt 1433/2012-45, příkaz k 
domovní prohlídce - Záběhlice pod č. j. 40 Nt 1433/2012-49, příkaz k prohlídce jiných 
prostor  -  Štěchovická,  Praha  č.  j.  40  Nt  1433/2012-51  a  příkaz  k  prohlídce  jiných 
prostor - V Podhájí, Ústí n. Labem pod č. j. 40 Nt 1433-2012-65. Vrchní soud v Praze 
tedy  shledal,  že  soudkyně  Mgr.  Dita  Lukášová  byla  k  vydání  shora  specifikovaných 
příkazů povolána na základě pravidel stanovených v příslušném rozvrhu a nebylo tedy 
porušeno právo obžalovaných na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny 
základních práv a svobod. 
 
109.  Obdobně  všichni  ostatní  soudci  Okresního  soudu  v Ústí  nad  Labem,  kteří  vydali 
povolení  ke  sledování  osob  a  věcí  podle  §  158d  odst.  3  tr.  řádu  nebo  příkazy 
k odposlechu  a  záznamu  podle  §  88  odst.  1,  2  tr.  řádu  byli  oprávněni  tak  učinit 
vzhledem k rozpisu řádných služeb dosažitelnosti podle rozvrhu práce (viz č. l. 30966 
a  30967),  a  to  z  následujících  důvodů.  Příkaz  k  odposlechu  a  záznamu  telefonního 
provozu pod č. j. 40 Nt 482/2011-9 (V 182/2012) vydala dne 11. 11. 2011 soudkyně 
Mgr.  Vlasta  Bachurská,  která  byla  pověřena  službou  v  období  od  7.  11.  do  13.  11. 
2011. Soudkyně  Mgr.  Marcela  Blešová  byla určena k výkonu  služby  v období  od  21. 
11.  do  27.  11.  2011,  a  proto  je  zákonnou  soudkyní  ve  věci  vydání  povolení  ke 
sledování osob a věcí (kancelář obžalované MUDr. K. K. v Oblastní nemocnici Kladno) 
ze dne  23. 11. 2011  pod  č.  j.  40  Nt  490/2011-9 (V 190/2011),  stejně jako ve věci 
vydání příkazu k odposlechu a záznamu telefonního provozu ze dne 23. 11. 2011 pod 
č.  j.  40  Nt  490/2011-4  (V  190/2011)  a  příkazu  k  odposlechu  a  záznamu  emailové 
komunikace ze stejného dne pod č. j. 40 Nt 490/2011-14 (V 190/2011). O povolení 
ke sledování osob a věcí - rodinného domu v ul. Rudná 972 pod č. j. 40 Nt 518/2011-
5 (V 218/2011) rozhodl dne 29. 12. 2011 soudce JUDr. Martin Vích určený k výkonu 
řádné  služby  od  26.  12.  2011  do  1.  1.  2012.  Příkaz  k  odposlechu  a  záznamu 
telefonního provozu pod č. j. 40 Nt 304/2012-4 (V 4/2012) ze dne 6. 1. 2012 vydal 
soudce Mgr. Pavel Kuděla vykonávající řádnou službu dosažitelnosti od 2. 1. do 8. 1. 
2012. Příkaz k odposlechu a záznamu pod č. j. 40 Nt 346/2012-4 (V 46/2012) ze dne 

20.  2.  2012  vydala  soudkyně  Mgr.  Ladislava  Hejduková  vykonávající  řádnou  službu 
dosažitelnosti od 20. 2. do 26. 2. 2012. Příkaz           k odposlechu a záznamu pod č. 
j. 40 Nt 379/2012-5 (V 79/2012) ze dne 26. 3. 2012 vydala soudkyně JUDr. Zuzana 
Berčíková vykonávající řádnou službu dosažitelnosti od 26. 3. do 1. 4. 2012. 
 
110.  Jak již ze shora uvedeného vyplývá, Vrchní soud v Praze se plně ztotožnil se závěry 
nalézacího  soudu,  že  ti  soudci  Okresního  soudu  v Ústí  nad  Labem,  kteří  v daných 
chvílích rozhodovali o úkonech přípravného řízení, byli těmi, kteří k tomu byli povoláni 
na základě příslušných pravidel rozvrhu práce včetně jeho dodatků, takže obžalovaní 
nebyli odňati svému zákonnému soudu a nebylo porušeno jejich ústavní právo podle 
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 
 
111.  Současně  je  třeba  k opakované  argumentaci  obžalovaných  ohledně  nepříslušnosti 
Okresního soudu v Ústí nad Labem k úkonům přípravného řízení uvést (byť i v tomto 
případě  fakticky  nadbytečně),  že  se  Vrchní  soud  v Praze  plně  ztotožňuje 
s argumentací krajského soudu, který ve světle usnesení Ústavního soudu ze 17. 9. 
2012  sp.  zn.  I.  ÚS  2632/12  dospěl  k závěru,  že  v daném  případě  nepředstavovalo 
nepostoupení  věci  Krajskému  soudu  v Praze  zásah  do  práva  obžalovaných 
zaručeného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tento závěr posiluje i 
skutečnost,  že  v mezidobí  po  vyhlášení  napadených  rozsudků  rozhodl  Ústavní  soud 
svým nálezem ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14, v němž řeší do budoucna mimo 
jiné  i  otázku  určení  příslušnosti  okresního  soudu  pro  přípravné  řízení  ve  věcech 
v příslušnosti  krajského státního  zastupitelství,  respektive krajského  soudu (viz § 17 
tr. řádu) a vrchního státního zastupitelství s tím, že se zde uplatní hlediska § 18 tr. 
řádu. Ze znění bodu 120 citovaného nálezu Ústavního soudu vyplývá, že jeho závěry 
nedopadají  na  pravomocně  skončené  věci  ani  na  věci  neskončené  do  dne  jeho 
vyhlášení  a  je  třeba  jej  aplikovat  po  datu  vyhlášení  (2.  5.  2016)  ve  všech 
neskončených věcech. 
 
112.  Potud  je třeba  zjevně  neopodstatněné odvolací  námitky  obžalovaných  MUDr.  D. R., 
MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. M. J., Ing. P. D., Ing. J. Ř., Ing. V. K. a Ing. T. M. proti 
místní příslušnosti soudu v přípravném řízení odmítnout. 
 
113.  V návaznosti na shora vysvětlený závěr ohledně nepoužitelnosti výstupů z odposlechů 
a  záznamů  telekomunikačního  provozu  a  sledování  osob  a  věcí  vyvstává  otázka 
charakteru  ostatních  shromážděných  důkazů  podle  jejich  vztahu  k nezákonně 
opatřeným  důkazům a v návaznosti na to, zda jde o důkazy v tomto trestním řízení 
účinné.  Touto  problematikou  se  v minulosti  zabývala  i  odborná  literatura  (viz  např. 
Herczeg, P., Bul etin advokacie 9. 2. 2010 Zásada „nemo tenetur“ a práva obviněného 
v  trestním  řízení)  a  Vrchní  soud  v Praze  považuje  za  ilustrativní  i  pro  nyní 
posuzovanou věc poukázat na následující pasáže jmenovaného článku: 
 
(...) Plody z otráveného stromu 
 
114.  Jde  o  metaforu  pro  americkou  právní  doktrínu,  která  řeší  otázku  účinnosti  důkazů 
v trestním  řízení („Fruit of the poisonous tree doctrine“). Podle této doktríny působí 
nezákonné  důkazy  na  dálku.  V  trestním  řízení  tak  nelze  připustit  použití  důkazu, 
pokud informace o jeho existenci byly získány nezákonně. Plody z otráveného stromu 
jsou  tak  vždy  otrávené  (nepřípustnost  takto  získaného  důkazu).  Účelem  tohoto 
procesního  pravidla  je  tlak  na  dodržování  zákonnosti  ze  strany  policie  a  státního 
zastupitelství,  neboť  v  americkém  trestním  řízení  státní  zástupce  dokazuje  vinu 
obžalovaného a obstarávat případné ospravedlňující důkazy je úkolem obhajoby. 

 
115.  Například  Ústavní  soud  ČR  tuto  doktrínu  vyjádřil  následovně:  „Byla-li  rozhodnutí  o 
prodloužení  vazby  vydána  v  rozporu se  zákonem,  tato  nezákonnost se  přenáší i na 
navazující  usnesení  o  zamítnutí  žádosti  o  propuštění  z  vazby,  i  když  posuzována 
izolovaně (tj. bez ohledu na rozhodnutí o prodloužení vazby, v nichž měla objektivně 
svůj  základ)  sama  o  sobě  v  souladu  s  trestním  řádem  byla.  Nezákonnost  prvních 
usnesení  se  z  povahy  věci  přenáší  i  na  usnesení  druhá  (jako  „jed  na  plody  z 
otráveného stromu“).“ 
 
116.  Platí  tato  konstrukce  i na  důkazy  získané  na  základě  procesně  neúčinných  důkazů? 
Přenáší se skutečně nezákonnost důkazu i na další důkazy, které byly vyhledány na 
základě informací obsažených v původním absolutně neúčinném důkazu? 
 
117.  Příklad:  Při  výslechu  podezřelého  z  bankovní  loupeže  použije  vyšetřující  policista 
násilí. Podezřelý se přizná a prozradí místo, kde ukryl kořist. Na odcizených věcech se 
pak  najdou  jeho  otisky  prstů  a  pachové  stopy.  V  hlavním  líčení  pak  obžalovaný 
namítne procesní nepoužitelnost doznání, jakož i všech dalších důkazů, které byly na 
základě informací získaných při vynuceném doznání získány. 
 
118.  Není  sporu  o  tom,  že  vynucené  doznání nemůže  být  použito  jako  důkaz.  Spor  je  o 
tom, zda další důkazy (odcizené věci s otisky obžalovaného) již procesně použitelné 
jsou a zda obviněný může být na základě těchto důkazů odsouzen.(..) 
 
119.  (..) Imperativ ústavněprávních limitů užití nástrojů trestního řízení 
 
120.  Zákonnost limituje spravedlivost procesu tím, že nezákonný proces jeho spravedlivost 
přinejmenším  ohrožuje,  zejména  tak,  že  nemůže  vést  ke  spravedlivému  potrestání 
pachatele. Případné nezákonnosti nelze omluvit účelovým konstatováním, že celková 
spravedlivost procesu byla přece zachována a tím snad byl garantován i spravedlivý 
trest.  Nezákonný  proces  nemůže  přispět  k  rozhodnutí  o  oprávněnosti  trestního 
obvinění proti konkrétní osobě, resp. není s to tuto oprávněnost náležitě garantovat. 
Proto  rámcem  spravedlivého  procesu  může  být  jedině  proces  vedený  zákonným 
způsobem.  Zákonnost  je  formou  trestního  řízení,  spravedlnost  pak  žádoucí  kvalitou 
(obsahu) trestního řízení. 
 
121.  Prokázat  vinu  obviněného  je  možné  pouze  na  základě  nepochybně  zjištěných 
skutečností a za použití procesních prostředků, které trestní řád umožňuje. Jestliže při 
provádění  výslechu  obviněného  nebo  svědka  došlo  k  podstatné  vadě  (např. 
nezákonné donucení), pak taková výpověď nemůže mít důkazní význam. Soud k ní 
nemůže přihlédnout a musí postupovat tak, jako kdyby zde taková výpověď nebyla. 
 
122.  Důkazní situace musí odpovídat stavu před započetím procesně neúčinného výslechu 
(status quo ante). Ústavní soud proto, když ústavní stížnosti vyhoví a konstatuje, že 
došlo k zásahu do základního práva stěžovatele, současně přikazuje orgánům činným 
v trestním řízení obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatele: 
 
• 
vrátit nezákonně odňaté listiny a věci v případě nezákonné domovní prohlídky; 
 
• 
odstranit  z  vyšetřovacího  spisu  a  neprodleně  zničit  záznamy  o  telekomunikačním 
provozu, včetně veškerých souvisících dokumentů v případě nezákonného odposlechu 
a záznamu telekomunikačního provozu. 
 

123.  Tento stav by nemohl být obnoven, pokud by jako důkazy bylo možno použít důkazy 
odvozené z nezákonně provedených důkazů (poznatky získané z listiny zabavené při 
nezákonně provedené domovní prohlídce, informace obsažené v ilegálním odposlechu 
a záznamu telekomunikačního provozu). 
 
124.  Bylo  by  popřením  principů  právního  státu,  pokud  by  bylo  možné  záruky  ústavnosti 
trestního řízení eliminovat (obejít) tím, že by bylo možno využít informace z absolutně 
neúčinného  důkazu  (např.  z  vynuceného  doznání)  jako  operativní  informace  a  na 
jejich základě zajistit již procesně využitelné důkazy. 
 
125.  Vynucené  informace  je  třeba  odlišovat  od  poznatků,  při jejichž  získávání sice nebyl 
porušen zákon, ale které nejsou v trestním řízení použitelné jako důkaz. Tak například 
odposlech  a  záznam  telekomunikačního  provozu,  provedený  zpravodajskými 
službami, byl sice proveden v souladu s příslušnými zákony (např. zákon č. 154/1994 
Sb.,  o  Bezpečnostní  informační  službě),  ale  nelze  ho  použít  jako  důkaz  v  trestním 
řízení.  Informace  v  něm  obsažené  jsou  procesně  využitelné  pouze  jako  operativní 
informace.  Na  základě  těchto  operativních  informací  pak  může  soudce  nařídit 
odposlech a záznam telekomunikačního provozu dle § 88 tr. řádu, který již jako důkaz 
použít lze. 
 
126.  Vycházeje  z  principu  legality  se  tedy  spíše  přikláním  k  tomu,  že  důkaz  získaný 
nezákonným  donucením  nebo  hrozbou  takového  donucení  je  stižen  absolutní 
neúčinností. Poznatky v něm obsažené tedy nelze dále využívat v trestním řízení, a to 
ani jako operativní informace, na jejichž základě by mohly být opatřeny již procesně 
bezvadné  důkazy.  Totéž  uvádí  i  rezoluce  XV.  mezinárodního  kongresu  trestního 
práva:  „Každý  důkaz  získaný  s  porušením  základního  práva,  jakož  i  důkaz  z  něj 
odvozený, je neplatný a nelze ho vzít v úvahu v žádném stadiu řízení.“ 
 
127. Závěr  
 
128.  Stíhání  trestných  činů  je  ústavně  aprobovatelným  veřejným  zájmem,  avšak  jen 
pohybuje-li se veřejná moc uvnitř rámce předvídaného zákonem. Umožňuje-li trestní 
právo  realizaci  veřejného  zájmu  na  stíhání  trestné  činnosti  pomocí  robustních  a 
osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat 
ústavněprávní limity. „Trestní právo určuje hranici mezi trestní mocí státu a svobodou 
jednotlivcovou v tom úmyslu, aby výkon trestní moci státní nestal se proti jednotlivci 
nástrojem libovůle dočasných držitelů státní moci“. 
 
129.  Neúčinnost důkazu je tak v širším kontextu chápána jako omezení principu materiální 
pravdy.  Jde  o  vyjádření  názoru,  že  nalezení  pravdy  za  každou  cenu  je  v  trestním 
řízení  nedovolené.  Jde  o  právní  prostředek,  jehož  posláním  je  naplnění  principu 
spravedlivého  procesu.  Při  uplatňování  této  sankce  se  střetávají  dva  protichůdné 
zájmy.  Na  jedné  straně  je  zájem  státu  potrestat  pachatele  trestného  činu,  kdy 
zejména  veřejnost  má  pocit,  že  odporuje  obecné  představě  spravedlnosti,  že  se 
nepřihlíží k důkazu, který obviněného usvědčuje jenom proto, že došlo k vadě při jeho 
opatření nebo provedení. 
 
130.  Například Růžek uvádí: „Účinky výpovědi, ke které nelze přihlížet jako k důkazu pro 
podstatnou vadu, k níž došlo při provádění výslechu, totiž nelze jednoduše smazat ze 
světa.  Například  obviněný  byl  hrubým  fyzickým  násilím  donucen  k  doznání  a  uvedl 
místo, kam ukryl kořist, kterou získal trestným činem. Kořist bude na uvedeném místě 
také  skutečně  nalezena.  Růžek  uvádí,  že  jistě  nebude  nikdo  žádat,  aby  byla  kořist 

vrácena  na  původní  místo  a  policie  byla  nucena  hledat  nové  důkazy,  na  jejichž 
základě by bylo možno kořist znovu najít. Procesně by v takovém případě mělo být 
postupováno asi tak, jako kdyby k doznání nikdy nedošlo a věci pocházející z trestné 
činnosti nebyly na jeho podkladě nalezeny. K odsouzení by za této situace mohlo dojít 
jen  tehdy,  pokud  by  obviněnému  bylo  možno  dokázat  vinu  bez  ohledu  na  jeho 
vynucené  doznání.  Na  kořist  by  bylo  nutno  nahlížet  tak,  jako  kdyby  byla  nalezena 
jinak než v důsledku doznání obviněného“. 
 
131.  Na  druhou  stranu  řada  důvodů  mluví  pro  vyloučení  takového  důkazu,  když  obecná 
zkušenost ukazuje, že dodržování pravidel zaručuje: 
 
(i) 
věrohodnost a pravdivost důkazu; 
 
(i )  působí preventivně proti porušování zákona orgány činnými v trestním řízení; 
 
(i i)  zaručuje, že do základních práv se zasahuje jen na základě a v mezích zákona; 
 
(iv)  legitimizuje právo státu stíhat a potrestat pachatele trestných činů. 
 
132.  Rovnováha mezi těmito kolidujícími právními zájmy se hledá velmi těžko. Konsenzus, 
na  němž  je  založeno  tzv.  „přirozené  právo“,  musí  být  stále  znovu  získáván  a 
obnovován,  neboť  historická  zkušenost  s  inkvizicí  a  nověji  s  totalitními  režimy  s 
časem  slábne.  To  pak  může  vést  nikoli  ke  zjevnému  opuštění,  ale  k  postupné 
demontáži institucionálních a zákonných záruk v trestním řízení.  
 
133.  Vrchní soud v Praze se ztotožňuje se závěry citovaného článku i při vědomí zásadního 
omezení  důkazní  základny  v důsledku  výše  prezentované  argumentace.  V důsledku 
toho  považuje  za  nutné  připomenout,  že  v daném  případě  bude  třeba  při  novém 
rozhodnutí  soudu  pečlivě  zvažovat,  ke  kterému  z důkazů  je  možno  v rámci 
meritorního  rozhodování  přihlédnout  a  který  je  třeba  odmítnout  právě  ze  shora 
naznačených  důvodů.  Jinými  slovy  bude  třeba  se  zabývat  se  tím,  zda  konkrétní 
důkaz,  resp.  informaci  z  něj  by  bylo  možno  obstarat  i  bez  skutečností  zjištěných 
z odposlechů  a  záznamů  telekomunikačního  provozu  a  ze  sledování  osob  a  věcí,  tj. 
procesně souladným způsobem.  
 
134.  V této souvislosti je třeba poukázat jak na indicie, které mohou sloužit jako podklad 
pro  výslech  konkrétního  svědka  či  obstarání  listinného  důkazu,  případně  i  na  již 
provedené  důkazy,  jejich  informační  potenciál  však  bude  třeba  využít  efektivnějším 
způsobem než dosud (viz níže). Konkrétně jde o zmínku o osobách obžalovaných jako 
údajných  možných  pachatelích  nyní  projednávané  trestné  činnosti  v trestním 
oznámení  na  č.  l.  5  podaným  MVDr.  Liborem  Gregorem,  jmenovité  označení 
obžalované  Ing.  I.S.  a  její  firmy  jako  osoby  údajně  se  podílející  na  trestné  činnosti 
související  s rekonstrukcí  zámku  Buštěhrad  –  viz  výpověď  svědka  MVDr.  L.  G.  při 
hlavním líčení na č. l. 28901-28902, případně o poukaz z podnětu policejního orgánu 
k podání žádosti státního zástupce o povolení sledování osob a věcí ze dne 4. a 10. 
11. 2011 – č. l. 23845 a 23837 na to, že v rámci operativního šetření byly od osoby 
pohybující  se  v zájmovém  prostředí  potvrzeny  informace  uváděné  v trestním 
oznámení. 
 
135.  Další  námitku  proti  procesnímu  postupu  krajského  soudu  vznesli  obžalovaní  MUDr. 
P.K., MUDr. K.K. a Ing. V. K., a to proti nepoužití znaleckého posudku České znalecké 
a. s. z důvodů, které krajský soud rozvádí na str. 60 – 61, resp. 51 – 52 napadených 

rozsudků.  Uvedenou  námitku  považuje  Vrchní  soud  v Praze  za  důvodnou,  neboť 
zmíněný  postup  krajského  soudu  je  třeba  považovat  za  objektivně  nepodložený  a 
jistým  způsobem  zaujatý  proti  znaleckému  posudku  České  znalecké,  a.  s.,  jehož 
objednatelem  byla  společnost  POHL  cz,  a.  s.  (fakticky  tedy  obžalovaný  Ing.  V.  K.). 
Tento  závěr  vyplývá  jednak  z toho,  že  na  jedné  straně  krajský  soud  uvádí,  že 
„zpracovatelé  obou  posudků  vycházeli  z fakturace  a  případně  dalších  účetních 
dokladů  společnosti  POHL  cz  a.  s.  a  dalších  vztahujících  se  k samotné  realizaci 
zakázky“  (viz  str.  61,  resp.  52  napadených  rozsudků),  na  druhé  straně  však  tento 
postup  „vyčítá“  pouze  České  znalecké  a.  s.,  když  na  str.  60,  resp.  51  napadených 
rozsudků  uvádí,  že  „znalecký  posudek  zpracovávali  pouze  za  využití  podkladů 
poskytnutých jim obhajobou či přímo společností POHL cz a. s.“ Je logické s ohledem 
na  stíhaný  skutek,  že  primárním  poskytovatelem  účetních  podkladů  musela  být 
společnost  POHL  cz  a. s.  s tím,  že  v případě  znaleckého  posudku  profi  –  TEN  a. s. 
zprostředkoval jejich předání znaleckému ústavu příslušný policejní orgán, v případě 
znaleckého posudku České znalecké a. s. jím byl obžalovaný Ing. V. K., jinak též člen 
představenstva společnosti POHL cz a. s. Navíc z obou znaleckých posudků vyplývají 
podklady,  které  znalecké  ústavy  použily  jako  východisko  ke  svým  závěrům,  takže 
krajskému soudu nic nebránilo, aby je konfrontoval a v případě nejasností či pochyb 
k tomu  zpracovatele  posudku  vyslechl.  V této  souvislosti  je  třeba  poukázat  na 
Stanovisko k námitkám na znalecký posudek č. 4 606-12-2014 ve znění dodatku č. 1 
ze  dne  2.  11.  2015  (viz  č.  l.  31365  a  násl.),  jež  mimo  jiné  vysvětluje  důvody 
rozdílných  finančních  závěrů  obou  znaleckých  posudků.  Kromě  toho se také krajský 
soud pozastavuje nad tím, že zpracovatelé znaleckého posudku Česká znalecká a. s. 
nenahlíželi  do  spisu  a  některé  položky  konzultovali  s obžalovaným  Ing.  V.  K.  Jak 
vyplývá ze znění § 107 odst. 1 tr. řádu, znalci má být dovoleno nahlédnout do spisů, 
je – li toho k podání posudku třeba. Jinými slovy je na posouzení znalce, zda k podání 
znaleckého  posudku  potřebuje nahlédnout  do  spisu  či  nikoli  a  pokud  takto  neučiní, 
nelze  a  priori  považovat  jeho  závěry  za  neodborné  či  neúplné.  Konzultaci  znalců 
s obžalovaným Ing. V. K. taktéž nepovažuje Vrchní soud v Praze za zcela vyloučenou 
a podezřelou z hlediska věrohodnosti znaleckých závěrů, neboť jednak o tom znalec 
krajský  soud  informoval  v rámci  svého  výslechu  při  hlavním  líčení  (viz  č.  l.  30525, 
30526), jednak s ohledem na obsah této konzultace, který znalec taktéž při hlavním 
líčení  konkrétně  specifikoval  (dotaz  znalce  na  obžalovaného  Ing.  V.  K.,  zda 
fakturované  práce  byly  provedeny,  zda  je  bankovní  záruka  odložená  v příslušném 
bankovním  ústavu)  i  na  charakter  podávaného  znaleckého  posudku  by  se  snadno 
zjistila jakákoli neobjektivita znalce či jeho účelová manipulace s podklady znaleckého 
posudku nebo s jeho závěry. Je zřejmé, že s ohledem na stadium trestního řízení, kdy 
byl  znalecký  posudek  předložen  soudu  (již  po  výslechu  jmenovaného  obžalovaného 
jak  v přípravném  řízení,  tak  v řízení  před  soudem),  znalec  nemohl  využít,  resp. 
ztíženým  způsobem  postup  ve  smyslu  §  107  odst.  1  tr.  řádu,  podle  něhož  může 
znalec  též  navrhnout,  aby  byly  jinými  důkazy  napřed  objasněny  okolnosti  potřebné 
k podání posudku, čímž je míněna např. aktivní účast znalce u výslechu obviněného. 
Zjevně  proto  sám  oslovil  obžalovaného  v rámci  přiznané  konzultace,  jak  bylo  shora 
zmíněno.  S ohledem  na  uvedené  okolnosti  nepovažuje  Vrchní  soud  v Praze  postup 
znaleckého  ústavu  za  protizákonný.  Nadto  ani  neshledává,  že  by  zakládal  závěr  o 
možné podjatosti znalce (srovnej § 11 zák. č. 37/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, 
který  jako  důvody  pro  vyloučení  znalce  uvádí jeho  poměr  k věci,  k orgánům 
provádějícím  řízení,  k  účastníkům  nebo  jejich  zástupcům  je  tu  důvod  pochybovat 
o jejich nepodjatosti). K tomu je třeba poukázat mimo jiné na prohlášení znalce před 
soudem po zákonném poučení, že mu nic nebrání podat nezaujatý znalecký posudek 
pro  absenci  jakéhokoli  vztahu  k některé  z procesních  stran  (viz  č.  l.  30524).  Proto 
bude třeba vzít závěry znaleckého posudku České znalecké, a. s. v potaz minimálně 

k objasnění  rozporů  mezi  oběma  citovanými  znaleckými  posudky  včetně  údajného 
nezohlednění  všech  relevantních  podkladů  znaleckým  ústavem  PROFI-ten  a.  s.  a 
korekce závěrů České znalecké a. s. v souvislosti s omylem nezahrnutou fakturou ve 
výši 530.126 Kč, jak namítal obžalovaný Ing. V. K.. 
 
136.  Na tomto místě je třeba se též zabývat námitkami obžalovaných MUDr. P. K., MUDr. 
K.  K.,  jakož  i  obžalovaného  Ing.  T.  M.  vůči  znaleckým  posudkům  ústavů  Bohemia 
Experts  a  ÚRS  Praha,  jež  zjišťovaly  obvyklou  cenou  díla  v případě  veřejné  zakázky 
„Rekonstrukce zámku  Buštěhrad“.  Jak již  správně  zmínil krajský soud  v napadených 
rozsudcích,  oba  znalecké  posudky  (kdy  zadavatelem  v případě  ústavu  Bohemia 
Experts  byl  Středočeský  kraj),  dospěly  na  základě  položkových  rozpočtů  k de  facto 
identickému  závěru  o  obvyklé  ceně  zamýšleného  projektu,  takže  ve  znaleckých 
posudcích  jsou  zahrnuty  veškeré  položky  v rozpočtech  uvedené,  což  logicky  vyvrací 
námitku  obžalovaného  Ing.  T.  M.  o  nezohledněných  vedlejších  nákladech  díla  a 
současně  značí,  že  to  co  bylo  naprojektováno,  mělo  a  mohlo  být  levnější,  než 
výsledná  cena  ze  smlouvy  o  dílo.  To  zjevně  působí  „nespokojenost“  obžalovaných 
s oběma  znaleckými  posudky  a  tím  je  také  podmíněna  snaha  závěry  znalců 
zdiskreditovat  a  zvrátit.  Jejich  námitky  však  nelze  považovat  za  relevantní,  neboť 
z písemných  vyhotovení  znaleckých  posudků  včetně  výslechů  zástupců  ústavů  při 
hlavním líčení (Ing. Martin Plotek za Bohemia Expert – viz č. l. 30589 a násl. a Ing. 
Josef  Gol er  a  Ing.  Bohumil  Hazmuka  za  ÚRS  –  viz  č.  l.  28553  a  násl.)  je  zjevná 
odborná  erudice  znaleckých  ústavů,  schopnost  obhájit  jejich  závěry,  dále  použitá 
metodika  i  seznámení  se  s podklady  nutnými  k podání  znaleckých  posudků. 
Konstatování  znaleckého  posudku  Bohemia  Expert  ohledně  druhého  a  třetího 
rozpočtu  v tom  směru,  že  součet  ohodnocení  prací  a  materiálů  je  v souladu 
s obvyklými  cenami,  není  v rozporu  se  závěrem  o  předražení  díla,  které  vychází 
z porovnání ceny díla stanovené znalcem na základě poslední známé verze projektové 
dokumentace (zohledňující i dotazy uchazečů) a ceny vítězné společnosti Konstruktiva 
Branko,  a.  s.  Jinými  slovy,  ceny  dvou  posledních  projektů  jsou  sice  v intervalu 
obvyklých cen, avšak znalec stanovil exaktně obvyklou cenu předmětného díla nižší, 
než  byla  cena  vysoutěžená  společností  Konstruktiva  Branko,  a.  s.,  což  svědčí  o 
účelovém  nadhodnocení  ceny  díla  (konkrétně  v jeho  stavební  části)  na  úkor 
Středočeského kraje jakožto zadavatele. 
 
137.  Z důvodu  případného  předejití  opakování  procesních  námitek  v dalším  stádiu 
trestního  řízení  považuje  Vrchní  soud  v Praze  za  nutné  se  vyjádřit  i  k závěru 
obžalovaných  MUDr.  P.  K.,  MUDr.  K.  K.,  Ing.  J.  Ř.,  Ing.  V.  K.  a  Ing.  M.  J.  o 
neúčinnosti  ustanovení  §  256  tr.  zákoníku  vzhledem  k  rozdílu  znění  dotčeného 
ustanovení  při  vyhlášení  („zjednat výhodu“) a při jeho  publikaci („sjednat výhodu“). 
Je skutečně pravdou, že k této tiskové chybě došlo a byla opravena až s účinností od 
17. 9. 2015 sdělením Ministerstva vnitra (podrobněji víz níže). S ohledem na znění § 
2  odst.  2  ve  spojení  s  §  11  zák.  č.  309/1999  Sb.,  o  Sbírce  zákonů  a  o  Sbírce 
mezinárodních  smluv,  v aktuálním  znění  (dále  jen  zák.  o  Sb.  zákonů),  které 
předpokládá opravu tiskové chyby právního předpisu (tj. rozdíl mezi textem právního 
předpisu  předaným  k vyhlášení  a  vyhlášeným  textem  takového  předpisu)  sdělením 
Ministerstva vnitra, jež se vyhlásí v nejbližší částce Sbírky zákonů, nelze mít za to, že 
by  do  příslušné  opravy  bylo  ustanovení  §  256  tr.  zákoníku  neúčinné,  jak  dovozují 
někteří z obžalovaných. Naopak výkladem citovaných ustanovení zák. o Sbírce zákonů 
lze dospět k závěru, že se s těmito chybami a priori počítá (chyba je běžnou součástí 
jakékoliv aktivity jinak vázané na daná pravidla) a dokud k opravě chyby v právním 
předpisu nedojde sdělením Ministerstva vnitra, je třeba ve všech případech vycházet 
ze  znění  při  vyhlášení  zákona,  v daném  případě  z dikce  §  256  tr.  zákoníku  jako 

„zjednání výhody“. Pro úplnost i v souvislosti se skutkovými závěry krajského soudu 
ve vztahu k této skutkové podstatě (viz dohoda pachatelů na zvýhodnění konkrétního 
podnikatelského subjektu, která je zjevně „sjednáním výhody“), Vrchní soud v Praze 
odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015 sp. zn. 5 Tdo 66/2015, 
kde je ve vztahu k této problematice uvedeno:  
 
138.  „K objektivní stránce skutku pod bodem 2) Nejvyšší soud především konstatuje, že na 
základě  podaného  dovolání  obviněného  a  právních  závěrů  obou  nižších  soudů 
ohledně  slov  „sjednání  výhody“  zjistil,  že  znění  ustanovení  §  256  tr.  zákoníku 
neodpovídá  dikci,  jaká  byla  schválena  Parlamentem  České  republiky  při  přijímání 
trestního zákoníku. Na základě tohoto závěru vyvolal Nejvyšší soud šetření, v rámci 
něhož bylo zjištěno, že v průběhu publikačního procesu trestního zákoníku ve Sbírce 
zákonů došlo k úpravě, v rámci níž došlo k věcné změně původní znění schváleného 
ustanovení  §  256  tr.  zákoníku,  a  to  v  tom  směru,  že  „zjednání“  výhody  bylo  při 
publikaci  ve  Sbírce  zákonů  nahrazeno  pojmem  „sjednání“  výhody,  které  však  má 
věcně  jiný  význam,  jak  to  bylo  také  akcentováno  v  shora  uvedeném  zrušujícím 
rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 10 To 164/2013, a poté i 
v následujícím rozsudku nalézacího soudu ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 6 T 220/2012 
(srov.  str.  20).  K  této  nedůvodné  „gramatické  opravě“  došlo  v  rámci  autorské 
korektury  před  vyhlášením  trestního  zákoníku  ve  Sbírce  zákonů.  Na  základě  tohoto 
zjištění  a  následujícího  podnětu  Nejvyššího soudu  bylo  v  částce  č.  98  na  str.  2987 
Sbírky  zákonů  ze  dne  17.  9.  2015  vyhlášeno  Sdělení  Ministerstva  vnitra  o  opravě 
tiskových  chyb  v  zákoně  č.  40/2009  Sb.,  trestní  zákoník,  obsahující  změnu  znění  § 
256  tr.  zákoníku  ze  „sjednání“  výhody  na  „zjednání“  výhody.  Soudy  nižších  stupňů 
byly  zněním  §  256  tr.  zákoníku  původně  vyhlášeným  ve  Sbírce  zákonů  ke  dni 
rozhodování  uvedeny v  omyl, neboť  nemohly  vědět,  že  úmyslem  zákonodárce  bylo 
přijetí  skutkové  podstaty  §  256  tr.  zákoníku  ve  znění  „zjednání“  výhody  při  zadání 
veřejné  zakázky,  při  veřejné  soutěži  a  veřejné  dražbě  a  nikoli  „sjednání“,  které  by 
skutečně  mělo  jiný  význam.  Ke  gramatickému  významu  a  rozdílu  obou  sloves 
považuje  Nejvyšší  soud  za  nutné  uvést,  že  slovo  „sjednat“  =  ujednat,  smluvit, 
domluvit;  naproti  tomu  slovo  „zjednat“  =  získat  za  peníze  nebo  jinou  odměnu, 
objednat,  úsilím  dosáhnout,  zajistit  (viz  Internetová  jazyková  příručka  –  blíže  viz 
http://prirucka.ujc.cas.cz/):  „Sjednání“  označuje  uzavření  dohody  s  někým,  kdežto 
„zjednání“ označuje obstarání (dále k tomu viz Pelikánová, I. Obchodní právo. 5 díl. 
Odpovědnost s přihlédnutím k návrhu nového občanského zákoníku). Praha: Wolters 
Kluwer ČR, 2012, s. 231, pozn. pod čarou č. 304).  
 
139.  Jednání  podle  §  256  odst.  1  tr.  zákoníku  tedy  spočívá  ve  zjednání  přednosti  nebo 
výhodnějších  podmínek  některému  dodavateli, soutěžiteli  nebo účastníku  dražby  na 
úkor  jiných  soutěžitelů,  tedy  v  zajištění  nebo  obstarání  takových  výhodnějších 
podmínek  některé  z  uvedených  osob,  aniž  by  bylo  nutné  o  tom  uzavřít,  byť 
konkludentní,  dohodu.  Předností  je  tu  jakékoli  zvýhodnění  některého  dodavatele, 
soutěžitele nebo některého z účastníků veřejné dražby, pokud jde o časový předstih. 
Může  se  jednat  o  časový  předstih  v  tom  smyslu,  že  některým  dodavatelům, 
soutěžitelům nebo účastníkům je termín zahájení zadávacího řízení, veřejné soutěže 
či veřejné dražby oznámen dříve, ještě předtím než jsou veřejně vyhlášeny, což jim 
umožní  se  na  ně  lépe  připravit  (např.  u  zadávacího  řízení  se  připravit  k  jednání  v 
jednacím  řízení  nebo  k  podání  nabídek,  u  veřejné  soutěže  mají  lepší  možnost 
zpracovat svůj návrh smlouvy či svůj projekt navrhovaný ve veřejné soutěži nebo u 
veřejné dražby si mohou již zajistit vyšší úvěry zpracováním podnikatelských záměrů 
apod.).  Tento  časový  předstih  může  být  ještě  zvýrazněn  pozdním  oznámením 
zahájení  zadávacího  řízení,  veřejné  soutěže  nebo  veřejné  dražby.  Časový  předstih 

však  může  být  i  při  vlastním  průběhu  zadávacího  řízení,  dražby  nebo  soutěže. 
Výhodnějšími podmínkami jsou jakékoli jiné podmínky, které zvýhodňují některého či 
některé dodavatele, soutěžitele nebo účastníky před ostatními. Může to být např. u 
zadávacího  řízení  stanovení  výhodnějšího  způsobu  podání  nabídky  pro  některého 
dodavatele  (uchazeče),  sdělení  mu  určitých  bližších  podmínek  nebo  realizačních  či 
cenových  nabídek  jiných  dodavatelů.  Dále  u  veřejné  soutěže  to  pak  může  být 
stanovení  výhodnějšího  způsobu  podávání  návrhu,  sdělení  bližších  podrobností  o 
předpokládaném  investičním  celku  nebo  o  přírodních  podmínkách,  ve  kterých  bude 
stavba  realizována  apod.,  jen  některým  účastníkům  soutěže,  ale  i  sdělení  údajů  o 
návrzích  smluv  (zejména  nabízené  ceny)  jiných  uchazečů  atd.  (k  tomu  viz  blíže 
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha. C. H. Beck, 2012, s. 2622 a 2623).  
 
140.  Soudy  nižších  stupňů  dovodily,  že  obviněný  „sjednal“  výhodu  při  zadání  veřejné 
zakázky.  Byť  dovolatel  namítal,  že  svým  jednáním  nenaplnil  objektivní  stránku 
trestného činu podle § 256 tr. zákoníku spočívající ve „sjednání“ výhody, Nejvyššímu 
soudu nezbývá než konstatovat, že skutková podstata „zjednání“ výhody je jistě širší 
než  „sjednání“  výhody,  když  k  naplnění  skutkové  podstaty  postačuje  pouze 
jednostranné jednání, oproti „sjednání“, které vyžaduje jednání dvou stran. Nejvyšší 
soud se ztotožnil s názory soudů nižších stupňů, když správně dovodily, že obviněný 
„sjednal“ výhodu při zadání veřejné zakázky, byť z hlediska správného znění skutkové 
podstaty  ustanovení  §  256  odst.  1  tr.  zákoníku  (ve  znění  shora  uvedené  tiskové 
opravy)  by  dostačovalo i  její  zjednání.  K naplnění skutkové  podstaty  se  totiž nutně 
nevyžaduje  přímo  vzájemná  interakce  jednajících  stran,  nýbrž  postačuje  pouze 
jednání ve formě „zjednání“, tedy např. jako v tomto případě i jen případný podpis 
obviněného při uzavřením smlouvy, na základě níž byla zjednána výhoda podnikateli 
M. B. – BIČELS. Přitom se zástupci podnikatele M. B. – BIČELS tedy nemusel jednat 
přímo  obviněný,  ale  jeho  podřízení,  když  obviněný  na  základě  tohoto  jednání 
následně vědomě uzavřel předmětnou smlouvu na dodávku zdravotnického materiálu 
se zvýhodněním  spočívajícím  v zisku ve výši 1 476 640,- Kč. Nejvyšší soud k tomu 
dodává,  že  jelikož  dovolání  podal  pouze  obviněný,  a  to  samozřejmé  jen  ve  svůj 
prospěch,  nemůže  Nejvyšší  soud  podle  §  265p  tr.  ř.  změnit  dovoláním  napadené 
usnesení  odvolacího  soudu  ohledně  dikce  „zjednání  výhody“  a  z  toho  vyplývajících 
závěrů  v  neprospěch  obviněného  (zákaz  reformationis  in  peius),  a  to  i  přesto,  že 
znění  §  256  odst.  1  tr.  zákoníku  vyhlášené  ve  Sbírce  zákonů  v  době  rozhodování 
soudů  nižších  stupňů  bylo  v  rozporu  se  zněním  schváleným  v  rámci  legislativního 
procesu Parlamentem České republiky. 
 
a. 
Další zásadní procesní námitka prolínající se všemi odvoláními na straně obžalovaných 
spočívá v poukazu na nesplnění zákonných podmínek pro to, aby obžalované Ing. I. 
S. byl přiznán statut spolupracující obviněné ve smyslu § 178a tr. řádu. Vrchní soud 
v Praze má naopak za to, že pro tento procesní postup byly splněny veškeré zákonné 
podmínky.  Z obsahu  výpovědi  obžalované  Ing.  I.S.  ze  dne  18.  10.  2012,  kdy 
souhlasila  se  svým  označením  spolupracující  obviněné  (viz  prohlášení  učiněné  před 
státním  zástupcem  na  č.  l.  6248  a  násl.)  a  její  konfrontace  s předcházejícími 
výpověďmi  (16.  5.  2012  odmítla  vypovídat,  22.  6.  2012  popsala  průběh  veřejné 
zakázky  „Gymnázium  Hostivice“  v podstatných  rysech,  veřejnou  zakázku  „zámek 
Buštěhrad“ pak sice poměrně stručně, ale výstižně) i s popisem stíhaných skutků je 
zřejmé, že se jednalo o doznání (ale též usvědčení ostatních pachatelů) úplné a bez 
výhrad /byť na konci výslechu dne 18. 10. 2012 odmítla vypovídat na otázky obhájců 
s tím,  že  bude  dále  vypovídat  v hlavním  líčení,  to  vše  však  poté,  kdy  podala 
podrobnou výpověď ve smyslu § 178 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu/ včetně následného 
vysvětlení,  proč  se  od  určitého  okamžiku  rozhodla  plně  vypovídat  a  spolupracovat 

s policií (neochota nechat na sobě nařčení, že byla hlavní organizátor stíhané trestné 
činnosti  –  viz  č. l.  26185).  Obsah  její  výpovědi pak  byl  způsobilý  významně  přispět 
k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny a obžalovaná splnila svůj 
závazek podat pravdivou výpověď o těchto skutečnostech jak v přípravném řízení, tak 
i v řízení před soudem (viz její výslech v rámci hlavního líčení ve dnech 8. 8. 2013, 9. 
8.  2013  a  12.  8.  -  15.  8.  2013).  Destruktivní  rozbor  její  výpovědi  obsažený 
v odvoláních  většiny  obžalovaných  je  třeba  jednoznačně  odmítnout.  Shoda  mezi 
obžalovanou  Ing.  I.S.  uváděnými  podstatnými  skutečnostmi  k oběma  skutkům,  pro 
které  je  stíhána,  a obsahem  odposlechů  a  záznamů  telekomunikačního  provozu, 
výsledku  sledování  osob  a  věcí  (i  s výhradou,  že  se  jedná  o  procesně  nepoužitelné 
důkazy), ale také s výpověďmi svědků, Vladimíra Kančeva, Otakara Čmelinského, Ing. 
Michala Boreckého,  Ing.  Vladislava Procházky,  Ing.  Michala  Soukupa, Ing.  Jaroslava 
Felixe,  Jana  Kodytka,  Ing.  Jana  Procházky,  Ing.  Michala  Kýzla,  Zdeňka  Fučíka 
obsahem diářů obžalovaných MUDr. P. K. a Ing. P. D. (byť vždy jen ohledně určité 
části skutkového děje, který však ve svém souhrnu podává obraz o způsobu páchání 
trestné  činnosti  v souladu  s výpovědí  jmenované  obžalované),  je  nepřehlédnutelná. 
Pro věrohodnost výpovědi obžalované Ing. I.S. v neposlední řadě svědčí i to, že pro 
rekonstrukci  zámku  Buštěhrad  byly  vypracovány  postupně  tři  rozpočty,  přičemž  ve 
dvou  z nich  bylo  zjevně  manipulováno  s nákladovými  položkami  tak,  aby  mohly  být 
v maximální  možné míře  čerpány  prostředky  kraje  i  Evropské  Unie na  tuto  zakázku 
vyčleněné.  Odhlédnout  nelze  ani  od  totožného  modu  operandi,  který  je  společný 
všem  stíhaným  skutkům.  Proto  tedy  ani  skutečnost,  že  v určitých  směrech  se 
obžalovaná Ing. I.S. dopouští nepřesností (viz např. časové údaje, počet osob, které 
se  setkaly,  apod.)  či  něco  neví,  neznačí  nevěrohodnost  jmenované,  která  si 
s ohledem na rozsah trestné činnosti, do níž je zapojena (viz i její další trestní stíhání 
pro  obdobnou  trestnou  činnost),  její  průběh,  kdy  lze  konstatovat  intenzivní kontakt 
zapojených  osob  v inkriminované  době  ve  smyslu  „stále  se  něco  řešilo“,  i  stres, 
kterému  je  jako  jediná  doznávající  se  osoba  z celé  organizované  skupiny  podezřelé 
z páchání  závažné  trestné  činnosti,  vystavena,  nemůže  pamatovat  marginální 
podrobnosti,  které  navíc  nejsou  ani  pro  posouzení  viny  obžalovaných,  zásadní. 
Namítaný dotaz obžalované vůči vyslýchající policistce v rámci jejího výslechu ze dne 
18. 10. 2012 je zjevně, jak vyplývá z obrazového i zvukového záznamu této výpovědi, 
pouze „jakousi rádoby vtipnou poznámkou“ na dostatečný rozsah její výpovědi, neboť 
vyslýchající jí na dotaz „zda to bylo dobrý?“ odpověděla, že ještě není plně spokojená 
a  na  to  obžalovaná  reagovala,  že  již  neví,  co  má  říct,  že  řekla  všechno.  Rozhodně 
tedy  nelze  dospět  k závěru,  že  by  šlo  o  důkaz  prokazující,  že  ze  strany  orgánů 
činných v trestním řízení docházelo k jakékoli manipulaci výpovědi obžalované, pokud 
navíc tato pasáž obrazového a zvukového záznamu (č. l. 62552, CD 1, čas 9:17:26 – 
cca 9:17:37) je jedinou přestávkou, která nebyla ze záznamu celá vystřižená, což též 
svědčí  pro  objektivitu  vyšetřování  a  jeho  transparentnost.  Není  ani  pravdou,  jak 
namítal  obžalovaný  Ing.  V.  K.,  že  by  šlo  o  reakci  na  závěr  celého  výslechu 
obžalované. Ten naopak po zmíněné přestávce dále pokračoval. 
 
141.  Pokud jde o námitku obžalovaného MUDr. D. R. o vyloučení státního zástupce JUDr. 
Petra Jiráta z rozhodování o stížnosti jmenovaného proti usnesení o zahájení trestního 
stíhání z 20. 9 2012 v důsledku jeho předchozího konkludentního jednání ve vztahu k 
žádosti  policejního  orgánu  o  vyslovení  souhlasu  Poslanecké  sněmovny  k  trestnímu 
stíhání poslance z 18. 7. 2012, je třeba k tomu uvést, že s účinností od 1. 6. 2012 (viz 
č. l. 37) došlo k postoupení věci z Krajského státního zastupitelství v Ústí n. Labem na 
Krajské  státní  zastupitelství  v Praze  pro výkon  dozoru,  takže  veškeré  zmiňované 
úkony byly od uvedeného data v ingerenci Krajského státního zastupitelství v Praze, u 
něhož  byl  JUDr.  Petr  Jirát  činný  a  nemohlo  tedy  dojít  k jeho  vyloučení,  jak  namítá 

obžalovaný  MUDr.  D.  R.,  pokud  ve  věci  nebyl  shledán  postup  v rozporu 
s ustanovením § 30 odst. 1 tr. řádu. 
 
142.  Byť  si  je  Vrchní  soud  v Praze  vědom,  že  s ohledem  na  vpředu  specifikované 
podstatné vady řízení vedoucí k zásadnímu zúžení platformy usvědčujících důkazů je 
reálný předpoklad posunu ve skutkových zjištěních, považuje za nutné vyjádřit se na 
tomto místě jak k zásadním skutkovým okolnostem případu, tak i k právním závěrům 
na to navazujícím. 
 
143.  Předně je třeba uvést, že se Vrchní soud v Praze ztotožňuje se zásadními skutkovými 
závěry krajského soudu, pokud by je učinil při důsledném respektování obhajovacích 
práv obžalovaných na základě výsledků provedeného dokazování, byť jde-li o způsob 
hodnocení důkazů, vymezil se k této otázce Vrchní soud v Praze již shora. Pokud jde 
o  obžalovanými  MUDr.  P.  a  K.  K.  a  taktéž  Ing.  M.  J.  namítaná  pochybení  v popisu 
skutků  v  napadeném  rozsudku,  resp.  též  obžalobě,  s tím  se  Vrchní  soud  v Praze 
většinově  neztotožňuje,  neboť  zde  dospěl  k  závěru,  že  zásadním  způsobem  došlo 
k přesné  specifikaci  jednání  jednotlivých  pachatelů  včetně  rozdělení  jejich  úloh 
v návaznosti  na  zvolenou  právní  kvalifikaci.  Uvedená námitka  je  zjevně  odůvodněna 
nesouhlasem  jmenovaných  s charakteristikou  jejich  jednotlivého  jednání,  jak  je vzal 
krajský  soud  za  prokázané,  byť  omezeně  ji  lze  připustit,  a  to  ohledně  časové  osy 
případu v bodě 5) napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015 a ve vztahu k trestnému 
činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě 
podle § 256 tr. zákoníku, jak bude rozvedeno níže. 
 
144.  Vrchní  soud  v Praze  zjistil,  že  datem  uzavření  smlouvy  o  dotaci  v případě  bodu  5) 
napadeného  rozsudku  ze  dne  7.  4.  2015  je  ve  skutečnosti  den  25.  1.  2012  (jak 
upozorňuje obžalovaný Ing. M. J.) a nikoli 25. 1. 2011, jak uvedl krajský soud, který 
však  správné  datum  cituje  na  str.  145  rozsudku.  Jedná  se  však  o  marginální 
pochybení bez zásadního významu pro meritorní rozhodnutí. 
 
145.  Pokud jde o skutkové závěry týkající se souhrnně řečeno ovlivnění výběrových řízení 
ve  prospěch  konkrétního  vítěze  „na  úkor  všech ostatních  potencionálních  zájemců“, 
jak  krajský  soudu  uvádí  v popisu  skutku  pod  body  1), 3)  4), 5)  a  8)  napadeného 
rozsudku ze dne 7. 4. 2015, resp. ad 1), 3), 4) a 7) napadeného rozsudku ze dne 
23. 7. 2015 a v návaznosti na to právně kvalifikuje uvedené jednání jako trestný čin 
sjednání  výhody  při  zadání  veřejné  zakázky,  při  veřejné  soutěži  a  veřejné  dražbě 
podle  §  256  tr.  zákoníku  (správně  zjednání,  ale  v kontextu  zásady  zákazu 
reformationis  in  peius  by  uvedená  změna  přicházela  v úvahu  pouze  ohledně 
obžalovaných  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.,  Ing.  T.  M.,  MUDr.  J.H.  a  L.  N.,  ohledně 
nichž  bylo  státním  zástupcem  podáno  odvolání  v jejich  neprospěch),  je  třeba 
přisvědčit odvolacím námitkám obžalovaných MUDr. P. K. a MUDr. K. K. s tím, že tzv. 
úkor  jiných  soutěžitelů  je  možno  zvažovat  pouze  ve  vztahu  ke  konkrétním  nikoli 
potencionálním subjektům. Ustanovení § 256 (stejně jako § 257 a 258), chrání zájem 
na řádném  a zákonném  provedení  jakékoli  veřejné soutěže, zadání  veřejné zakázky 
nebo jakékoli veřejné dražby, zejména zájem na dodržování stanoveného postupu za 
rovných podmínek pro jejich účastníky (soutěžitele). Soutěžitelem je pak ten, kdo ve 
stanovené lhůtě v podmínkách soutěže předložil návrh do soutěže vyhovující i všem 
ostatním  jejím  uveřejněným  podmínkám,  přičemž  od  podmínek  soutěže  se  návrh 
může  odchýlit  jen  v rozsahu,  který  podmínky  soutěže  připouštěly  (k tomu  blíže  viz 
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II, 1. vydání, Praha. C. H. Beck, 2010, s. 2384 a 2386 
– 2387). Z uvedeného je zřejmé, že jmenovaného trestného činu se může pachatel 
dopustit  pouze  vůči  zcela  konkrétnímu  subjektu,  který  se  dané  soutěže  již  účastní, 

nikoli  vůči  nespecifikovanému  okruhu  subjektů,  kteří  se  (byť  např.  i  z důvodů 
případných  nezákonností  provázejících  dané  zadávací  řízení)  do  konkrétní  soutěže 
nepřihlásili. Tomu také musí odpovídat i popis skutku. Zároveň je třeba upozornit i na 
to,  že  v případě,  že  by  bylo  prokázáno,  že  soutěžiteli  jsou  pouze  subjekty  předem 
domluvené na společném  a koordinovaném  postupu,  jehož  vyústěním  bylo  vítězství 
jednoho z nich (předem stanoveného), nelze takovýto postup považovat za úkorný ve 
smyslu  §  256  tr.  zákoníku  ohledně  těch,  kteří  v souladu  s dohodou  nezvítězili.  Tím 
však  nelze  současně  uzavřít,  že  jednání  soutěžitelů  spočívající  v ovlivnění  soutěže 
jejich vzájemnou dohodou, kdo bude vítězem a kdo tzv. statistou (který si touto svou 
pozicí  případně  v další  soutěži  obstará  místo  vítěze),  je  v souladu  se  zákonem.  Na 
uvedené  jednání,  pokud  by  bylo  prokázáno  jeho  spáchání,  zjevně  dopadá  skutková 
podstata trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 
248 odst. odst. 2 al. 1, případně 2 tr. zákoníku. Naznačené úvahy týkající se právní 
kvalifikace jednání obžalovaných mohou však být za současné důkazní situace pouze 
hypotetické, jestliže případnou právní kvalifikací skutků se bude muset krajský soud 
v návaznosti  na skutková  zjištění  znovu  pečlivě  zabývat.  Vrchní  soud  v Praze pouze 
upozorňuje,  že  doposud  učiněné skutkové  závěry  by  mohly  v případě  obžalovaných 
na  straně  soutěžitelů  společně  s obžalovanými  manžely  MUDr.  P.  a  MUDr.  K.  K. 
zakládat závěr, že byly uzavřeny dohody o rozdělení trhu, případně dohody narušující 
hospodářskou  soutěž  (tzv.  horizontální  kartelové  dohody)  jednáním  ve  vzájemné 
shodě  (viz  např.  výpověď  svědků  Ing.  V.  B.,  Ing.  P.  K.,  Ing.  D.  P.),  a  to  zejména 
v případech ad 1), 3), 4), 5) napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015 (k tomu blíže 
viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009 č. j. 1 Afs 78/2008-721). 
Možné  porušení  závazných  pravidel  zadávacího  řízení  by  bylo  možné  spatřovat 
v jednání pod body 1) a 8) téhož napadeného rozsudku (viz účelové omezení počtu 
uchazečů  losem,  resp.  vyloučení  společnosti  AMI  ze  soutěže  o  veřejnou  zakázku). 
K této  problematice  Vrchní  soud  v Praze  připomíná,  že  předpokladem  trestní 
odpovědnosti  za  trestný  čin  porušení  předpisů  o  pravidlech  hospodářské  soutěže 
podle  §  248  odst.  2  alinea  druhá  je  porušení  pravidel  zadávacího  řízení  závažným 
způsobem.  Zákon  nijak  nevymezuje,  co  míní  závažným  porušením  daných  pravidel, 
avšak  z  povahy  věci  vyplývá,  že  musí  jít  o  takové  jejich  porušení,  jímž  dochází  k 
zásadní  odchylce  od  stanoveného  postupu  a  od  stavu  vyžadovaného  porušeným 
ustanovením zákona o veřejných zakázkách. Z tohoto hlediska je na místě posoudit 
zvláště  význam  porušeného  pravidla  pro  průběh  zadávacího  řízení  a  pro  jeho 
výsledky, stejně jako rozsah a závažnost jeho porušení, včetně toho, zda se jednalo o 
ojedinělý případ postupu v rozporu se stanovenými zásadami nebo o součást jednání 
cíleně  porušujícího  tyto  zásady.  Souhrnně  je  pak  třeba  uvést,  že  nelze  ani  vyloučit 
možné naplnění  znaků  skutkové  podstaty  trestného  činu  zjednání  výhody  při  zadání 
veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku, pokud 
by  se  neprokázala  výše  naznačená  dohoda  soutěžitelů  a  současně  bylo  v rámci 
veřejné  soutěže  prokázáno  zvýhodnění  konkrétního  obchodního  subjektu  na  úkor 
ostatních  konkrétně  specifikovaných  soutěžitelů  (doposud  se  tak  jeví  případy  pod 
body  2/,  6/  a  7/  napadeného  rozsudku).  Z hlediska  jednočinného  souběhu 
trestného činu porušení předpisů hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 1 
tr. zákoníku a trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné 
soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku se uplatní obecné zásady 
řešení souběhu, včetně případů vyloučení jednočinného souběhu pro vztah speciality, 
subsidiarity a faktické konsumpce. S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu 
tedy  jednání  pachatele,  které  naplnilo  znaky  speciálního  trestného  činu  zjednání 
výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 
tr. zákoníku, bude třeba posoudit pouze jako tento trestný čin. 
 

146.  Taktéž je třeba souhlasit s odvoláním obžalovaného MUDr. P. K., pokud jde o odkaz 
na  účinné  znění  zákona  o  veřejných  zakázkách  č.  137/2006  Sb.  v případě  bodu  3) 
napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015. Správně mělo být citováno znění uvedeného 
zákona  účinné  do  31.  12.  2011,  a  to  s ohledem  na  časové  okolnosti  spáchání 
inkriminovaného skutku. S touto problematikou se pojí též námitka obžalovaného Ing. 
M.  J.  ohledně  nelogičnosti  závěru  krajského  soudu  v tom  směru,  že  si  měly 
zainteresované obchodní společnosti  dělat  vzájemně  tzv.  „křoví“,  ačkoli podle tehdy 
aktuálního znění zákona o veřejných zakázkách (podle obžalovaného do dubna 2012) 
mohla  být  podána  pouze  jediná  nabídka  s tím,  že  zadávací  řízení  z tohoto  důvodu 
nemohlo být zrušeno. Tato argumentace je však pravdivá pouze částečně. Podle § 79 
odst.  6 zákona               o  veřejných  zakázkách  ve znění  k 31. 3.  2012 (ale i k 30. 6. 
2012)  „hodnotící  komise  neprovede  hodnocení  nabídek,  pokud  by  měla  hodnotit 
nabídku  pouze  jednoho  uchazeče“.  Potud  má  tedy  obžalovaný  Ing.  M.  J.  pravdu 
v tom,  že zákon  skutečně  počítal s podáním  pouze jediné nabídky,  avšak s tím  bylo 
spojeno určité riziko. Podle § 84 odst. 3 písm. b) téhož zákona ve znění k 31. 3. 2012 
totiž  „zadavatel  mohl  zrušit  zadávací  řízení  až  do  doby  rozhodnutí  o  výběru 
nejvhodnější  nabídky,  pokud  byla  podána  jenom  jedna  nabídka  nebo  pokud  byly 
všechny nabídky kromě jedné vyřazeny“. Tato možnost je odrazem názoru Soudního 
dvora Evropské unie, že nemožnost výběru z více nabídek je v rozporu se základním 
účelem  veřejného  zadávání.  Podání  jediné nabídky  neumožňuje konkurenční  soutěž 
mezi  dodavateli,  a  tím  i  nejefektivnější  investování  veřejných  prostředků. 
Z uvedeného je zřejmé, že fungování tzv. „křoví“ mělo toto riziko eliminovat, byť bylo 
minimální s ohledem na vzájemné propojení obžalovaných s osobou zadavatele. 
 
147.  Za irelevantní  považuje Vrchní soud  v Praze taktéž  námitku  obžalovaného  MUDr.  P. 
K.,  že  poznámka  v jeho  diáři  se  netýká  pana  Jandy  jakožto  zástupce  společnosti 
JANDA-DENTAL,  ale  jiné  osoby  téhož  jména.  S ohledem  na  časovou  osu  i  další 
okolnosti  případu,  jak  byly  krajským  soudem  zjištěny  a  logicky  vyhodnoceny,  je 
zřejmé,  že  se  muselo  jednat  o  zástupce  společnosti  JANDA-DENTAL,  která  byla 
posléze  vyzvána  spolu  s dalšími  dvěma  subjekty  k podání  nabídky  pro  účast  ve 
veřejné zakázce Stomatologický robot a která současně vítěznému subjektu B. Braun 
Medical inkriminované zařízení dodala. 
 
148.  Obstát nemůže ani tvrzení obžalovaného Ing. T. M. v tom směru, že se v březnu 2011 
ze zdravotních důvodů nebyl schopen setkat se svědkem Ing. J. F. K tomu je nutno 
poznamenat, že z výpovědi svědka jak v přípravném řízení tak i při hlavním líčení (viz 
č. l. 7086 a násl. a 30234 a násl.) nevyplývá, že by se v inkriminované době, kdy měl 
být obžalovaný po úrazu upoután na lůžko, se svědkem setkal osobně. Svědek jednak 
stanovil dobu kontaktu s obžalovaným kvůli předání příslušných podkladů v souvislosti 
s rekonstrukcí zámku Buštěhrad přibližně na měsíc březen (vypovídal mimo jiné o jaru 
toho  roku)  a  navíc  nehovořil  o  tom,  že  by  se  v té  době  s obžalovaným  scházel 
osobně.  Z uvedeného  je  zřejmé,  že  buď  došlo  k poskytnutí  podkladů  svědkem 
obžalovanému  např.  elektronicky,  případně  prostřednictvím  jiné  osoby,  apod.,  nebo 
v jiné  době,  než  po  dobu  léčení  na  lůžku  a  nejde  tedy  o  skutečnost,  která  by 
znevěrohodňovala výpověď jmenovaného svědka. 
 
149.  Jako  zcela  neodpovídající  skutečnosti  pak  Vrchní  soud  v Praze  odmítá  námitku 
obžalovaného  Ing.  P.  D.  ohledně  údajně  procesně  nesprávného  postupu  krajského 
soudu,  který  měl  vycházet  jen  z písemného  vyjádření  svědka  M.  T.  Z protokolu  o 
hlavním líčení ze dne 5. 6. 2014 totiž vyplývá, že jmenovaný svědek byl uvedeného 
dne osobně vyslechnut (viz č. l. 27534 a násl.). 
 

150.  Irelevantní jsou i námitky obžalovaných MUDr. P. a K. K. i MUDr. J. H., pokud jde o 
obsah  a  časové  zařazení  komunikace  mezi  svědkyní  Ing.  L.  H.  (přímou  podřízenou 
obžalovaného  Ing.  J.  Ř.  ze  společnosti  HOSPIMED  s.  r.  o.)  a obžalovanou  L.  N. 
Zmíněná  komunikace  mezi  pracovnicí  firmy,  která  nakonec  v případě  zakázek 
v bodech  6)  -  7)  napadeného  rozsudku  ze  dne  7.  4.  2015  zvítězila  a  zástupkyní 
administrátorské  firmy  probíhala  na  přelomu  listopadu  a  prosince  2011,  tj.  v době 
zveřejnění  zakázek,  resp.  krátce  po  něm  (21.  11.  2011  „Nákup  vybavení  a 
zdravotnické technologie pro Oblastní nemocnici Kolín a.s., nemocnice Středočeského 
kraje, Nemocnice Kutná Hora“ – viz č. l . 21380 a násl. a 26. 9. 2011 „Rekonstrukce a 
modernizace objektu SO 04 – Pavilon N – Oblastní nemocnice Kolín a.s., nemocnice 
Středočeského  kraje“  –  viz  č.  l.  20140  a  násl.), zásadní  však  je,  že  to  bylo  v době 
posuzování nabídek (vedle vítězné společnosti HOSPIMED s. r. o. podala nabídku již 
jen společnosti PURO-KLIMA a. s.) komisí, jejíž členkou byla obžalovaná L. N. (12. 12. 
2011,  resp.  21.  11.  2011).  Obsah  hovorů  pak  zjevně  svědčí  pro  krycí  způsob 
komunikace  mezi  jmenovanými  ženami  s tím,  že  její  část  pak  svědkyně  Ing.  L.  H. 
nebyla  schopna  při  hlavním  líčení  logicky  vysvětlit,  jak  správně  zaznamenal  krajský 
soud. 
 
151.  Aniž  by  Vrchní  soud  v Praze  měl  v  úmyslu  jakkoli  předjímat  budoucí  rozhodnutí 
v přezkoumávané trestní věci včetně případné právní kvalifikace skutku, považuje za 
potřebné  vyjádřit  svůj  názor  k námitce  obžalovaného  Ing.  V.  K.  týkající  se  právní 
kvalifikace  jeho  jednání  (ad  1/  napadeného  rozsudku  ze  dne  7.  4.  2015)  jako 
trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 
Podle názoru odvolatele mělo být jeho jednání právně kvalifikováno maximálně jako 
trestný  čin  nepřímého úplatkářství  podle § 333 odst.  2 tr.  zákoníku.  Podle doposud 
shromážděných  důkazů  však  nelze  této  námitce  přisvědčit,  neboť  trestný  čin 
nepřímého  úplatkářství  podle  §  333  tr.  zákoníku  postihuje  na rozdíl  od  úplatkářství 
podle  §  331  a  332  tr.  zákoníku  úplatnou  intervenci  působící  výlučně  na  výkon 
pravomoci  úřední  osoby,  nestačí  tedy  působení  pouze  na  osobu  obstarávající  věci 
obecného zájmu. V daném případě však adresátem úplatku nebyla úřední osoba, ale 
obžalovaní  MUDr.  P.K.,  MUDr.  K.K.  a  L.  N.,  tj.  osoby  manipulující  se  zakázkou 
související  s obstaráním  věci  obecného  zájmu  (rekonstrukce  školského  zařízení). 
K této  problematice  se  pojí  i  námitka  obžalovaného  Ing.  P.  D.,  že  v bodě  2) 
napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015 nemůže jít o právní kvalifikaci podle § 332 
odst.  2  tr.  zákoníku,  neboť  není  stíhána  žádná  úřední  osoba.  Toto  tvrzení  se  však 
nezakládá na pravdě, nebo pro týž skutek je stíhán obžalovaný MUDr. D. R. jakožto 
někdejší hejtman Středočeského kraje (viz bod 2/ napadeného rozsudku ze dne 23. 
7. 2015). 
 
152.  Právní  kvalifikace  skutku  se  týká  rovněž  námitka  obžalovaného  Ing.  M.  J.,  který 
nesouhlasil s posouzením jeho jednání v bodě 4) napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 
2015  jako  trestného  činu  zjednání  výhody  při  zadání  veřejné  zakázky,  při  veřejné 
soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku s ohledem 
na  to,  že  znakem  skutkové  podstaty  je  tzv.  čistý  prospěch,  který  však  v zakázce 
Kladno  nebyl  realizován.  Z uvedené  právní  kvalifikace  vztahující  se  na  jednání 
obžalovaného  vyplývá,  že  nebyl  uznán  skutkem,  jehož  znakem  by  bylo  způsobení 
škody či získání prospěchu (jinak viz § 256 odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku) a 
pokud  jde  o  základní  skutkovou  podstatu  tohoto  trestného  činu,  vyžaduje  její 
naplnění po subjektivní stránce též tzv. druhý úmysl (tj. úmysl způsobit jinému škodu 
nebo  opatřit  sobě  nebo  jinému  prospěch).  K způsobení  škody  ani  k opatření 
prospěchu tedy nemusí dojít (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II § 140 až 421. 
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 2387 s.). 

 
153.  Trestného  činu  zjednání  výhody  při  zadání  veřejné  zakázky,  při  veřejné  soutěži  a 
veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku se týká i námitka obžalovaného Ing. J. Ř., 
který  nesouhlasil  s  tím,  že  by  jako  osoba,  která  měla  výhodnější  podmínky 
v souvislosti  se  zadáním  veřejné  zakázky  využít,  mohl  být  pachatelem  tohoto 
trestného činu, kterého se podle jeho názoru může dopustit ten, kdo výhodu zjedná. 
V tomto směru je možno odkázat na komentář k trestnímu zákoníku (viz Šámal, P. a 
kol. Trestní zákoník II § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 
2387 s.), ve kterém se výslovně uvádí, že pachatelem může být kdokoli, zpravidla to 
však bývá osoba, která má určité povinnosti v zadávacím řízení veřejné zakázky nebo 
při organizování veřejné soutěže nebo veřejné dražby, ale není vyloučeno, aby to byl 
kdokoli  jiný  i  mimo  osoby  podílející  se  na  zadávání  veřejné  zakázky,  organizování 
veřejné  soutěže  nebo  veřejné  dražby.  Z toho  vyplývá,  že  obžalovaný  mohl  být 
pachatelem  uvedeného  trestného  činu,  neboť  jeho  jednání  (viz  ad  6/,  7/ 
napadeného  rozsudku  ze  dne  7.  4.  2015)  mělo  spočívat  v dohodě  s organizátory 
veřejné zakázky na její manipulaci ve prospěch jeho společnosti a dále i v podílu na 
podobě  zadávací  dokumentace,  což  by  mu  běžně  jako  jednomu  ze  soutěžitelů 
absolutně nepříslušelo. 
 
154.  Obžalovaní  MUDr.  P.K.,  K.  K.  a  Ing.  M.  J.  argumentovali  též  tím,  že  v případě 
naplnění  účelu  dotace  poskytnuté  z rozpočtu  Evropské  unie  ani  údajné  předložení 
nepravdivého  dokladu  nebo  informace  samo  o  sobě  nevede  ke  škodě  ve  výši  celé 
dotace podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku. K tomu je třeba uvést, že uvedený trestný 
čin  je  spáchán  ve  své  kvalifikované skutkové podstatě,  pokud  jde o  výši  způsobené 
škody  i  za  situace,  kdy  účel  dotace  je  sice  naplněn,  ale  podkladem  pro  poskytnutí 
finančních  prostředků  ze  souhrnného  rozpočtu  Evropské  unie  nebo  rozpočtů 
spravovaných  Evropskou  unií  jsou  nepravdivé,  nesprávné  nebo  neúplné  doklady, 
resp.  údaje  v nich.  Vzhledem  k tomu,  že  nepravdivý  údaj  je  takový,  který  svým 
obsahem  neodpovídá  skutečnosti,  zmanipulovaná  zakázka  pro  dopředu  vybraného 
vítěze  (což  je  podstatou  části  stíhaného  jednání),  je  vždy  svým  charakterem 
podložená  nepravdivými  údaji  a  v tomto  směru  pachatel  umožní  nesprávné  použití 
finančních  prostředků  z některého  z evropských  rozpočtů.  To  nemůže  zhojit  ani 
skutečnost,  že  finanční  prostředky  poskytnuté  z rozpočtu  Evropské  unie  byly 
vynaloženy  v souladu  s deklarovaným  účelem.  Z tohoto  důvodu  také  Vrchní  soud 
v Praze odmítá údajné nedostatky v popisu skutku ve vztahu k tomuto trestnému činu 
(konkrétně  nedostatečný  popis  nepravdivých  údajů,  jež  byly  podkladem  pro 
nesprávné  použití  finančních  prostředků  z unijních  rozpočtů),  které  svým  odvoláním 
namítali  obžalovaní  Ing.  T.  M.  a  Ing.  J. Ř..  Jak již  bylo  naznačeno  shora,  v daném 
případě spočívala nepravdivost údajů v předstírání řádného průběhu zadávacího řízení 
inkriminovaných  veřejných  zakázek,  tj.  nepravdivé  byly  veškeré  podklady  a  údaje 
ohledně jednotlivých veřejných zakázek z nich vyplývající. 
 
155.  K námitce  obžalovaných  MUDr.  P.  K.  a  MUDr.  K.  K.  o  nemožnosti  naplnění  znaků 
trestného  činu  podle  §  260  tr.  zákoníku,  neboť  zde  uvedený  subjekt  –  Evropské 
společenství - v rozhodné době neexistovalo, je třeba uvést, že obžalovaní byli uznáni 
vinnými jmenovaným trestným činem ve znění reflektujícím skutečnost, že od 1. 12. 
2009  se  právní  nástupkyní  Evropských  společenství  (jež  tvořila  tzv.  první 
/komunitární/  pilíř  Evropské  unie)  stala  Evropská  unie  (čl.  1  odst.  3  smlouvy  o 
Evropské uni  ve znění Lisabonské smlouvy), a tato změna byla také promítnuta do 
terminologie  užívané  v  §  260.  Souhrnně  Vrchní  soud  v Praze  k této  problematice 
uvádí,  že  není  pravdou,  že  by  některé  znění  §  260  poskytovalo  ochranu 
neexistujícímu subjektu. 

 
156.  Obžalovaná  Ing.  I.S.  ve  vztahu  k  trestnému  činu  poškození  finančních  zájmů 
Evropské Unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku namítla, že 
se  nezúčastnila  žádného  aktivního  jednání,  které  by  souviselo  s přípravou  či 
předložením  nesprávných  nebo  neúplných  dokladů  v rámci  žádosti  o  dotace 
z rozpočtů  Evropské  unie.  Podle  ní  případná  pouhá  vědomost,  že  jiný  člen 
organizované  skupiny  takové  doklady  může,  nebo  bude  předkládat,  sama  o  sobě 
nemůže  skutkovou  podstatu  trestného  činu  naplnit.  Tato  námitka  však  v kontextu 
dosud provedených a krajským soudem řádně hodnocených důkazů nemůže obstát, 
neboť  obžalovaná  měla  být  podle  své  výpovědi  jakýmsi  „prostředníkem“  mezi 
obžalovanými  MUDr.  K.  K.  a  Ing.  P.D.  a  její  znalost  pozadí  celé  zakázky  na 
rekonstrukci zámku Buštěhrad včetně toho, že se její společnost FISA, s. r. o. měla na 
ní  podílet  formou  významné  subdodávky,  vylučuje,  že  by  nevěděla  a  nebyla 
srozuměna s tím, kdo bude předmětnou zakázku spolufinancovat. 
 
157.  Vzhledem  ke  shora  uvedenému  je  zřejmé,  že  napadený  rozsudek  trpí  vadami 
uvedenými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu, a proto odvolací soud 
z  podnětu  podaných  odvolání  napadené  rozsudek  zrušil,  přičemž  zároveň 
neshledal podmínky pro to, aby ve věci sám rozhodl.  
 
158.  V daném  případě  bude totiž  třeba  opětovně  provést  důkaz  výslechem  MVDr.  Libora 
Gregora,  který  již  sice  před  soudem  jako  svědek  vypovídal,  ale  zjevně  vyhýbavě  a 
nekonkrétně oproti protokolu o podání vysvětlení na č. l. 1 a násl. (byť se nejedná o 
důkaz  v rámci  tohoto  trestního  řízení,  je  třeba  v této  souvislosti  poukázat  též  na 
vyjádření  svědka  v televizním  pořadu  Otázky  Václava  Moravce  ze  dne  12.  6.  2012, 
odvysílaný  Českou  televizí,  kde  mimo  jiné  zmínil  prověřování  indicií  sdělených  mu 
klientem  a  jeho  výsledek  v tom  směru,  že  měl  zjistit, kam  až mají konkrétní  osoby 
podezřelé z páchání trestné činnosti kontakty a dosah ve státní správě, což by mohlo 
posloužit  jako  platforma  pro  opakování  jeho  výslechu).  Znovu  jej  bude  tedy  třeba 
vyslechnout  zejména  jmenovitě  k osobám  údajných  pachatelů  trestné  činnosti 
(doposud  označil  konkrétně  pouze  obžalovanou  Ing.  I.  S.  – viz  č. l.  28901-28902), 
což mu měla sdělit osoba, jejíž identitu podle svého tvrzení nezná a taktéž k bližším 
okolnostem  trestné  činnosti,  která  mu  měla  být  tímto  způsobem  oznámena  a 
konkrétnímu  rozsahu  a  výsledkům  jeho  vlastního  pátrání,  které  provedl  po  získání 
inkriminovaných informací.  
 
159.  Zároveň bude na státním zástupci, aby aktivně využil svou povinnost dokazovat vinu 
obžalovaného  ve  smyslu  §  2  odst.  5  tr.  řádu  tak,  že  na  podporu  svých  stanovisek 
bude navrhovat a případně provádět se souhlasem předsedy senátu důkazy (viz § 89 
odst.  2  tr.  řádu,  §  215  odst.  2  tr.  řádu),  které  doposud  nepředložil  s ohledem  na 
odlišnou důkazní situace při podání obžaloby (v tomto smyslu se nabízí rozkrytí pozadí 
operativního  šetření  a  konkretizace  osob  podílejících  se  na  něm  -  viz  č.  l.  23845  a 
23837  –  tak,  aby  mohly  být  vyslechnuty  jako  svědci  se  zaměřením  na skutečnosti, 
které  při  své  aktivitě  v zájmovém  prostředí  zjistily).  Výsledky  takto  doplněného 
dokazování by případně mohly vést ke zmírnění či dokonce odstranění restriktivního 
dopadu nynějšího rozhodnutí odvolacího soudu na důkazy usvědčující obžalované ze 
stíhané trestné činnosti. Z uvedeného je zřejmé, že aktuálně nelze dopředu předjímat 
rozsah  doplnění  dokazování,  které ovšem  zjevně  překračuje meze  uvedené v  § 263 
odst.  6 tr.  řádu,  a proto  Vrchní soud  v Praze považuje za nutné, aby se věcí  znovu 
zabýval krajský soud. Ten na podkladě spolehlivě zjištěného skutkového stavu znovu 
meritorně rozhodne a své rozhodnutí opětovně odůvodní tak, aby nebyly opomenuty 
náležitosti odůvodnění rozsudku uvedené v  § 125 tr.  řádu  a ve vztahu ke všem ve 

věci provedeným důkazům byl uplatněn postup vyplývající z ustanovení § 2 odst. 6 
tr.  řádu  s tím,  že  zohlední  i  dosavadní  pochyby  odvolacího  soudu  ve  vztahu 
k části  právní  kvalifikace  stíhaného  jednání  (viz  zejména  str.  36-37  tohoto 
rozhodnutí).  
 
P o u č e n í:  Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný. 
 
 
V Praze dne 17. října 2016 
 
                                                                                                         
                                                                                              Předseda senátu: 

                                                                                            JUDr. Pavel Zelenka 
 
Vypracovala: JUDr. Kateřina Korečková, Ph. D.