46T 5/2013
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Aleše Novotného a
přísedících ing. Elišky Vránové a ing. Dobromily Hronové v hlavním líčení konaném dne 27. června
2014
t a k t o :
Obžalovaní
1) ing. Martin Dxxxxx,
narozený xxxxx, xxxxx, bytem xxxxx,
2) ing. Ilona Fxxxxx (roz. Pxxxxx),
narozená xxxxx, jednatelka společnosti Czech Info Energy s.r.o
., bytem xxxxx,
3) ing. Zdeněk Sxxxxx,
narozený xxxxx, obchodní manažer společnosti xxxxx, bytem xxxxx,
4) ing. Jaroslav Vxxxxx,
narozený xxxxx, xxxxx, bytem xxxxx,
5) ing. Ladislav Žxxxxx,
narozený xxxxx, zaměstnanec xxxxx, bytem xxxxx,
j s o u v i n n i , ž e :
a)
ing. Ladislav Žxxxxx jako specialista Odboru licencí Energetického regulačního úřadu (dále
jen „ERÚ“) a jako oprávněná úřední osoba jednat jménem ERÚ ve správním řízení ve věci
rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny, dne 30. 12. 2010 mezi 09:30 hod. až 12:00
hod. u obce Držovice u Prostějova provedl předběžnou kontrolu fotovoltaické elektrárny
Držovice u Prostějova o výkonu 3 MW (dále jen „FVE Držovice“) společnosti TOWER OF
POWER alfa s.r.o., IČ: 28592573, se sídlem Rubešova 645/29, Plzeň, (dále jen „TOWER OF
POWER“) za účelem zjištění, zda fotovoltaická elektrárna je skutečně dokončena v souladu
s dokumenty předloženými do správního spisu ERÚ k žádosti této společnosti o vydání
licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, a ačkoliv přes své zkušenosti na Odboru
licencí ERÚ a přesto, že měl k dispozici katastrální mapu s přesným zakreslením FVE
Držovice, kontrolu elektrárny provedl hrubě nedbale a povrchně, kdy zaměnil celou plochu
dvou vedle sebe vybudovaných fotovoltaických elektráren za FVE Držovice společnosti
TOWER OF POWER a dospěl tak k chybnému závěru, že FVE Držovice společnosti TOWER
OF POWER je zčásti dokončena a zčásti nikoliv, ačkoliv ve skutečnosti FVE Držovice nebyla
dokončena ani zčásti, neboť na celé FVE Držovice nebyl nainstalován ani jeden fotovoltaický
panel,
b)
ing. Jaroslav Vxxxxx jako jednatel společnosti TOWER OF POWER, která byla investorem a
objednatelem FVE Držovice,
ing. Martin Dxxxxx jako zaměstnanec společnosti TOWER OF
POWER, a
ing. Zdeněk Sxxxxx jako ředitel a předseda představenstva společnosti
EKOSOLARIS, a.s., IČ: 25535668, se sídlem Jožky Silného 2684, Kroměříž, (dále jen
„EKOSOLARIS“), která byla zhotovitelem FVE Držovice, následně využili omylu ing.
Ladislava Žxxxxx a dne 30. 12. 2010 v restauraci obchodního domu TESCO v Prostějově na
schůzce mezi ing. Ladislavem Žxxxxx na straně jedné a ing. Jaroslavem Vxxxxx a ing.
Martinem Dxxxxx na straně druhé po předestření skutečnosti ze strany ing. Ladislava Žxxxxx,
že FVE Držovice není zcela dokončena a že na elektrárně schází zhruba polovina
fotovoltaických panelů, ing. Jaroslav Vxxxxx a ing. Martin Dxxxxx úmyslně předložili ing.
Ladislavu Žxxxxx nepravdivý Reklamační protokol č. 1/34/2010 ze dne 15. 12. 2010, který
byl podepsán ing. Zdeňkem Sxxxxx a podle kterého společnost EKOSOLARIS dne 15. 12.
2010 reklamovala 3.600 ks vadných fotovoltaických panelů zn. Suntech ST190S-24/Ad o
celkovém výkonu 1,3 MW dodaných dne 14. 12. 2010 německou obchodní společností
Suninvest Group GmbH, IČ: 208/15258402, se sídlem Hamerweg 5D, Mehlmeisel, (dále jen
„Suninvest“), zastoupenou Jürgenem Bxxxxx, s tím, že dne 15. 12. 2010 bylo uvedené
množství vadných fotovoltaických panelů vráceno dodavateli, ačkoliv ing. Jaroslav Vxxxxx,
ing. Martin Dxxxxx a ing. Zdeněk Sxxxxx věděli, že nikdy nebyly žádné fotovoltaické panely
na FVE Držovice dodány, přičemž i podpis Jürgena Bxxxxx na reklamačním protokolu byl
padělán,
c)
ing. Jaroslav Vxxxxx a
ing. Zdeněk Sxxxxx v období od 29. 12. 2010 do 31. 12. 2010
úmyslně podepsali zcela nepravdivý Předávací protokol ze dne 29. 12. 2010 mezi společností
TOWER OF POWER, zastoupenou ing. Jaroslavem Vxxxxx, a společností EKOSOLARIS,
zastoupenou ing. Zdeňkem Sxxxxx, kdy předmětem předání byla FVE Držovice o výkonu 3
MW do zkušebního provozu, ačkoliv oba věděli, že elektrárna není dokončena a je nefunkční,
neboť zde nebyl nainstalován žádný fotovoltaický panel, a dne 31. 12. 2010 ing. Jaroslav
Vxxxxx osobně doručil tento předávací protokol, mj. společně s již uvedeným Reklamačním
protokolem č. 1/34/2010 ing. Iloně Fxxxxx k založení do správního spisu na ERÚ,
Masarykovo nám. 5, Jihlava,
d)
ing. Jaroslav Vxxxxx a
ing. Zdeněk Sxxxxx v období od 30. 12. 2010 do 31. 12. 2010 po
schůzce ing. Ladislava Žxxxxx, ing. Jaroslava Vxxxxx a ing. Martina Dxxxxx, podepsali
nepravdivý antedatovaný Předávací protokol ze dne 29. 12. 2010 mezi společností TOWER
OF POWER, zastoupenou ing. Jaroslavem Vxxxxx, a společností EKOSOLARIS,
zastoupenou ing. Zdeňkem Sxxxxx, kdy předmětem předání byla FVE Držovice o výkonu
1,655 MW do zkušebního provozu, ačkoliv oba věděli, že elektrárna není dokončena a je
nefunkční, neboť na elektrárně nebyl nainstalován žádný fotovoltaický panel, přičemž dne 31.
12. 2010 v 11:09 hod. Ing. Martin Dxxxxx zaslal emailem tento nový nepravdivý a
antedatovaný předávací protokol ing. Iloně Fxxxxx do služební emailové schránky na ERÚ
k založení do správního spisu,
e)
ing. Ilona Fxxxxx jako specialistka Odboru licencí ERÚ a jako oprávněná úřední osoba, která
zastupovala ředitele Odboru licencí ERÚ po dobu čerpání jeho dovolené, dne 31. 12. 2010 v
sídle ERÚ v Jihlavě převzala správní spis od ing. Ladislava Žxxxxx, který ji zároveň sdělil
zcela chybnou informaci, že FVE Držovice společnosti TOWER OF POWER je dokončena
asi z poloviny a že po obdržení předávacího protokolu mezi zhotovitelem a objednatelem FVE
Držovice a po obdržení originálů nové revizní zprávy a seznamu provozoven na snížený
výkon 1,655 MW může vydat licenci na uvedený snížený výkon 1,655 MW, a ačkoliv měla
zkontrolovat mj. zprávy o revizi elektrické instalace, smlouvu o dílo mezi zhotovitelem a
objednatelem a předávací protokol, provedla kontrolu značně nedbale a povrchně, kdy si
nevšimla, že ve správním spise chybí zpráva o revizi elektrické instalace části nízkého napětí
FVE Držovice jako celku coby splnění technického předpokladu pro udělení licence podle § 5
odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o
podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětví, neboť ve spise byly
založeny pouze dvě zcela protichůdné Zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení ing.
Vlastimila Dxxxxx ev. č. 200/2010 z 29. 12. 2010, které se jednak týkaly pouze částí nízkého
napětí elektrárny od rozvaděčů po trafostanice a jednak na jedné verzi zprávy byl na čelní
straně uveden údaj opsaný z projektové dokumentace FVE Držovice o celkovém výkonu 2,9
MW a celkovém počtu fotovoltaických panelů 15.600 ks panelů a na druhé zprávě z téhož dne
byl uveden údaj o celkovém výkonu 1,655 MW a počtu fotovoltaických panelů 8.710 ks, kdy
nejméně první uvedená revizní zpráva byla v rozporu s údaji uvedenými v Reklamačním
protokolu č. 1/34/2010;
dále ačkoliv dne 31. 12. 2010 v 11:09 hod. jí emailem ing. Martin Dxxxxx úmyslně zaslal nový
nepravdivý Předávací protokol ze dne 29. 12. 2010 mezi společností TOWER OF POWER,
zastoupenou ing. Jaroslavem Vxxxxx, a společností EKOSOLARIS, zastoupenou ing. Zdeňkem
Sxxxxx, kdy předmětem předání byla FVE Držovice o výkonu 1,655 MW, nevšimla si rozporů mezi
původním již doručeným předávacím protokolem taktéž ze dne 29. 12. 2010 na FVE Držovice o
výkonu 3 MW a tímto novým předávacím protokolem a na rozpory mezi původním již doručeným
předávacím protokolem na FVE Držovice o výkonu 3 MW s výše uvedeným Reklamačním
protokolem č. 1/34/2010, následně nezaložila a nezaevidovala tento nový předávací protokol na výkon
1,655 MW do správního spisu a zároveň v rozporu s § 37 odst. 4 správního řádu si nevyžádala
originál tohoto protokolu ani jeho elektronickou verzi s elektronicky ověřeným podpisem do správního
spisu, a přesto ještě dne 31. 12. 2010 rozhodla jménem ERÚ o udělení licence společnosti TOWER
OF POWER k výrobě elektřiny na dobu 25 let pod č.j.: 12387-8/2010 k provozovně FVE Držovice o
instalovaném výkonu 1,655 MW, kdy téhož dne si toto rozhodnutí na ERÚ v Jihlavě převzal osobně
ing. Jaroslav Vxxxxx,
f)
ing. Zdeněk Sxxxxx v období od 29. 12. 2010 do 31. 12. 2010 podepsal nepravdivý
Reklamační protokol č. 2/34/2010, podle kterého společnost EKOSOLARIS dne 30. 12. 2010
reklamovala 8.710 ks vadných fotovoltaických panelů zn. Suntech ST190S-24/Ad o celkovém
výkonu 1,655 MW dodaných dne 27. 12. 2010 německou obchodní společností Suninvest,
zastoupenou Jürgenem Bxxxxx, s tím, že dne 30. 12. 2010 bylo uvedené množství vadných
fotovoltaických panelů vráceno dodavateli, ačkoliv ing. Zdeněk Sxxxxx věděl, že nikdy
nebyly žádné fotovoltaické panely na FVE Držovice dodány, přičemž i podpis Jürgena
Bxxxxx na reklamačním protokolu byl padělán, a reklamační protokol následně předal ing.
Martinu Dxxxxx,
g)
ing. Jaroslav Vxxxxx a
ing. Martin Dxxxxx následně dne 31. 12. 2010 mezi 15:30 hod. a
16:25 hod. v prostoru FVE Držovice u Prostějova předložili uvedený Reklamační protokol č.
2/34/2010 na vadné fotovoltaické panely o celkovém výkonu 1,655 MW ing. Zdeňku Kxxxxx
a ing. Jaroslavu Oxxxxx, zaměstnancům společnosti E.ON Česká republika, s.r.o., IČ:
25733591, se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, v rámci kontroly FVE
Držovice při prvním paralelním připojení do distribuční soustavy jako zdůvodnění, proč na
FVE Držovice není nainstalován ani jeden fotovoltaický panel, ačkoliv ing. Jaroslav Vxxxxx a
ing. Martin Dxxxxx věděli, že nikdy nebyly žádné fotovoltaické panely na FVE Držovice
dodány, přičemž i podpis Jürgena Bxxxxx na Reklamačním protokolu č. 2/34/2010 byl
padělán, avšak ing. Zdeněk Kxxxxx poznamenal do Protokolu o schválení výrobny
skutečnost, že na FVE Držovice nejsou namontovány fotovoltaické panely a první paralelní
připojení tak nebylo uskutečněno,
a ing. Martin Dxxxxx, ing. Jaroslav Vxxxxx a ing. Zdeněk Sxxxxx tak jednali v úmyslu využít omylu
ing. Ladislava Žxxxxx a uvést v omyl ing. Ilonu Fxxxxx, ing. Zdeňka Kxxxxx a ing. Jaroslava
Oxxxxx ve prospěch společnosti TOWER OF POWER a způsobit tak škodu velkého rozsahu, kdy na
základě licence od ERÚ a na základě provedeného tzv. prvního paralelního připojení k distribuční
soustavě společnosti E.ON Distribuce, a.s., IČ: 28085400, se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České
Budějovice, by vznikl společnosti TOWER OF POWER nárok na garantovanou výkupní cenu pro
výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150,- Kč za
vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů
uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500,- Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v
průběhu následujících 20 let by se společnost TOWER OF POWER obohatila o částku nejméně
239.600.000,- Kč na úkor společnosti E.ON Distribuce, a.s., která by následně přenesla zvýšené
náklady na výrobu elektřiny na spotřebitele elektřiny, na ostatní provozovatele distribučních soustav
prostřednictvím vyrovnávacích plateb a dále by byla uvedená cena zčásti hrazena i z dotací ze státního
rozpočtu České republiky,
ing. Ladislav Žxxxxx, ačkoliv výše uvedení využili jeho omylu, a ing. Ilona Fxxxxx, ačkoliv byla
uvedena v omyl, vykonávali svoji pravomoc oprávněných úředních osob nedbale a zcela zmařili
splnění svých důležitých úkolů při kontrole dokončenosti FVE Držovice a při přezkoumání
dokumentů ve správním spise v rámci rozhodování o udělení licence na výrobu elektřiny, kdy
následkem jejich jednání bylo vydání nezákonného rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny
společnosti TOWER OF POWER,
ke získání obohacení společnosti TOWER OF POWER nedošlo ani zčásti jen proto, že ing. Zdeněk
Kxxxxx spolu s ing. Jaroslavem Oxxxxx zjistili dne 31. 12. 2010 skutečný stav FVE Držovice, takže
první paralelní připojení nebylo provedeno, a následně na základě těchto informací a provedeného
přezkumného řízení dne 5. 4. 2011 Rozhodnutím ing. Josefa Fxxxxx, předsedy ERÚ pod č.j.: 12387-
28/2010-ERU, bylo zrušeno předchozí rozhodnutí ERÚ, zastoupeného ing. Ilonou Fxxxxx, o udělení
licence na výrobu elektřiny ze dne 31. 12. 2010, č.j.: 12387-8/2010,
t e d y
obžalovaní ing. Martin Dxxxxx, ing. Zdeněk Sxxxxx, ing. Jaroslav Vxxxxx
dopustili se jednání bezprostředně směřujícího k tomu, aby obohatili jiného tím, že uvedli někoho
v omyl a využili něčího omylu, a způsobili na cizím majetku škodu velkého rozsahu, v úmyslu trestný
čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo,
obžalovaní ing. Ilona Fxxxxx a ing. Ladislav Žxxxxx
jako úřední osoby při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmařili splnění důležitého úkolu,
t í m s p á c h a l i
obžalovaní ing. Martin Dxxxxx, ing. Zdeněk Sxxxxx, ing. Jaroslav Vxxxxx
zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve
spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního
zákoníku,
obžalovaní ing. Ilona Fxxxxx a ing. Ladislav Žxxxxx
přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1 trestního zákoníku.
a o d s u z u j í s e
obžalovaný ing. Martin Dxxxxx
podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání
5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku se obžalovaný zařazuje pro výkon trestu odnětí
svobody do věznice
s ostrahou.
obžalovaný ing. Zdeněk Sxxxxx
podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání
7 (sedmi) roků.
Podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku se obžalovaný zařazuje pro výkon trestu odnětí
svobody do věznice
s ostrahou.
Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu
výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech
a družstvech na dobu
6 (šesti) let.
Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 500 denních
sazeb po 2.000,- Kč.
Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku se stanoví pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě
nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání
12 (dvanácti) měsíců.
obžalovaný ing. Jaroslav Vxxxxx
podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání
6 (šesti) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku se obžalovaný zařazuje pro výkon trestu odnětí
svobody do věznice
s ostrahou.
Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu
výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech
a družstvech na dobu
5 (pěti) let.
Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 500 denních
sazeb po 2.000,- Kč.
Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku se stanoví pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě
nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání
12 (dvanácti) měsíců.
obžalovaná ing. Ilona Fxxxxx
podle § 330 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání
8 (osmi) měsíců.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně
odkládá na zkušební dobu v trvání
4 (čtyř) roků.
Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu
výkonu zaměstnání, v němž rozhoduje jako úřední osoba ve správním řízení na dobu
4 (čtyř) let.
obžalovaný ing. Ladislav Žxxxxx
podle § 330 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání
10 (deseti) měsíců.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně
odkládá na zkušební dobu v trvání
5 (pěti) roků.
Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu
výkonu zaměstnání, v němž rozhoduje jako úřední osoba ve správním řízení na dobu
6 (šesti) let.
O d ů v o d n ě n í
A) S k u t k o v á z j i š t ě n í
Obžalovaný ing. Ladislav Žxxxxx jako specialista Odboru licencí Energetického regulačního
úřadu (dále jen „ERÚ“) a jako oprávněná úřední osoba jednat jménem ERÚ ve správním řízení ve věci
rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny, dne 30. 12. 2010 mezi 09:30 hod. až 12:00 hod. u
obce Držovice u Prostějova provedl předběžnou kontrolu fotovoltaické elektrárny Držovice u
Prostějova o výkonu 3 MW (dále jen „FVE Držovice“) společnosti TOWER OF POWER alfa s.r.o.,
IČ: 28592573, se sídlem Rubešova 645/29, Plzeň, (dále jen „TOWER OF POWER“) za účelem
zjištění, zda fotovoltaická elektrárna je skutečně dokončena v souladu s dokumenty předloženými do
správního spisu ERÚ k žádosti této společnosti o vydání licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických
zdrojů, a ačkoliv přes své zkušenosti na Odboru licencí ERÚ a přesto, že měl k dispozici katastrální
mapu s přesným zakreslením FVE Držovice, kontrolu elektrárny provedl hrubě nedbale a povrchně,
kdy zaměnil celou plochu dvou vedle sebe vybudovaných fotovoltaických elektráren za FVE Držovice
společnosti TOWER OF POWER a dospěl tak k chybnému závěru, že FVE Držovice společnosti
TOWER OF POWER je zčásti dokončena a zčásti nikoliv, ačkoliv ve skutečnosti FVE Držovice
nebyla dokončena ani zčásti, neboť na celé FVE Držovice nebyl nainstalován ani jeden fotovoltaický
panel,
Obžalovaný ing. Jaroslav Vxxxxx jako jednatel společnosti TOWER OF POWER, která byla
investorem a objednatelem FVE Držovice, obžalovaný ing. Martin Dxxxxx jako zaměstnanec
společnosti TOWER OF POWER, a obžalovaný ing. Zdeněk Sxxxxx jako ředitel a předseda
představenstva společnosti EKOSOLARIS, a.s., IČ: 25535668, se sídlem Jožky Silného 2684,
Kroměříž, (dále jen „EKOSOLARIS“), která byla zhotovitelem FVE Držovice, následně využili
omylu obžalovaného ing. Ladislava Žxxxxx a dne 30. 12. 2010 v restauraci obchodního domu TESCO
v Prostějově na schůzce mezi obžalovaným ing. Ladislavem Žxxxxx na straně jedné a obžalovaným
ing. Jaroslavem Vxxxxx a obžalovaným ing. Martinem Dxxxxx na straně druhé po předestření
skutečnosti ze strany obžalovaného ing. Ladislava Žxxxxx, že FVE Držovice není zcela dokončena a
že na elektrárně schází zhruba polovina fotovoltaických panelů, obžalovaný ing. Jaroslav Vxxxxx a
obžalovaný ing. Martin Dxxxxx úmyslně předložili obžalovanému ing. Ladislavu Žxxxxx nepravdivý
Reklamační protokol č. 1/34/2010 ze dne 15. 12. 2010, který byl podepsán obžalovaným ing.
Zdeňkem Sxxxxx a podle kterého společnost EKOSOLARIS dne 15. 12. 2010 reklamovala 3.600 ks
vadných fotovoltaických panelů zn. Suntech ST190S-24/Ad o celkovém výkonu 1,3 MW dodaných
dne 14. 12. 2010 německou obchodní společností Suninvest Group GmbH, IČ: 208/15258402, se
sídlem Hamerweg 5D, Mehlmeisel, (dále jen „Suninvest“), zastoupenou Jürgenem Bxxxxx, s tím, že
dne 15. 12. 2010 bylo uvedené množství vadných fotovoltaických panelů vráceno dodavateli, ačkoliv
obžalovaný ing. Jaroslav Vxxxxx, obžalovaný ing. Martin Dxxxxx a obžalovaný ing. Zdeněk Sxxxxx
věděli, že nikdy nebyly žádné fotovoltaické panely na FVE Držovice dodány, přičemž i podpis
Jürgena Bxxxxx na reklamačním protokolu byl padělán,
Obžalovaný ing. Jaroslav Vxxxxx a obžalovaný ing. Zdeněk Sxxxxx v období od 29. 12. 2010
do 31. 12. 2010 úmyslně podepsali zcela nepravdivý Předávací protokol ze dne 29. 12. 2010 mezi
společností TOWER OF POWER, zastoupenou obžalovaným ing. Jaroslavem Vxxxxx, a společností
EKOSOLARIS, zastoupenou obžalovaným ing. Zdeňkem Sxxxxx, kdy předmětem předání byla FVE
Držovice o výkonu 3 MW do zkušebního provozu, ačkoliv oba věděli, že elektrárna není dokončena a
je nefunkční, neboť zde nebyl nainstalován žádný fotovoltaický panel, a dne 31. 12. 2010 obžalovaný
ing. Jaroslav Vxxxxx osobně doručil tento předávací protokol, mj. společně s již uvedeným
Reklamačním protokolem č. 1/34/2010 obžalované ing. Iloně Fxxxxx k založení do správního spisu na
ERÚ, Masarykovo nám. 5, Jihlava,
Obžalovaný ing. Jaroslav Vxxxxx a obžalovaný ing. Zdeněk Sxxxxx v období od 30. 12. 2010
do 31. 12. 2010 po schůzce obžalovaného ing. Ladislava Žxxxxx, obžalovaného ing. Jaroslava
Vxxxxx a obžalovaného ing. Martina Dxxxxx, podepsali nepravdivý antedatovaný Předávací protokol
ze dne 29. 12. 2010 mezi společností TOWER OF POWER, zastoupenou obžalovaným ing.
Jaroslavem Vxxxxx, a společností EKOSOLARIS, zastoupenou obžalovaným ing. Zdeňkem Sxxxxx,
kdy předmětem předání byla FVE Držovice o výkonu 1,655 MW do zkušebního provozu, ačkoliv oba
věděli, že elektrárna není dokončena a je nefunkční, neboť na elektrárně nebyl nainstalován žádný
fotovoltaický panel, přičemž dne 31. 12. 2010 v 11:09 hod. obžalovaný ing. Martin Dxxxxx zaslal e-
mailem tento nový nepravdivý a antedatovaný předávací protokol obžalované ing. Iloně Fxxxxx do
služební e-mailové schránky na ERÚ k založení do správního spisu,
Obžalovaná ing. Ilona Fxxxxx jako specialistka Odboru licencí ERÚ a jako oprávněná úřední
osoba, která zastupovala ředitele Odboru licencí ERÚ po dobu čerpání jeho dovolené, dne 31. 12.
2010 v sídle ERÚ v Jihlavě převzala správní spis od obžalovaného ing. Ladislava Žxxxxx, který ji
zároveň sdělil zcela chybnou informaci, že FVE Držovice společnosti TOWER OF POWER je
dokončena asi z poloviny a že po obdržení předávacího protokolu mezi zhotovitelem a objednatelem
FVE Držovice a po obdržení originálů nové revizní zprávy a seznamu provozoven na snížený výkon
1,655 MW může vydat licenci na uvedený snížený výkon 1,655 MW, a ačkoliv měla zkontrolovat mj.
zprávy o revizi elektrické instalace, smlouvu o dílo mezi zhotovitelem a objednatelem a předávací
protokol, provedla kontrolu značně nedbale a povrchně, kdy si nevšimla, že ve správním spise chybí
zpráva o revizi elektrické instalace části nízkého napětí FVE Držovice jako celku coby splnění
technického předpokladu pro udělení licence podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický
zákon, a podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání
v energetických odvětví, neboť ve spise byly založeny pouze dvě zcela protichůdné Zprávy o výchozí
revizi elektrického zařízení ing. Vlastimila Dxxxxx ev. č. 200/2010 z 29. 12. 2010, které se jednak
týkaly pouze částí nízkého napětí elektrárny od rozvaděčů po trafostanice a jednak na jedné verzi
zprávy byl na čelní straně uveden údaj opsaný z projektové dokumentace FVE Držovice o celkovém
výkonu 2,9 MW a celkovém počtu fotovoltaických panelů 15.600 ks panelů a na druhé zprávě z téhož
dne byl uveden údaj o celkovém výkonu 1,655 MW a počtu fotovoltaických panelů 8.710 ks, kdy
nejméně první uvedená revizní zpráva byla v rozporu s údaji uvedenými v Reklamačním protokolu č.
1/34/2010;
dále ačkoliv dne 31. 12. 2010 v 11:09 hod. jí e-mailem obžalovaný ing. Martin Dxxxxx
úmyslně zaslal nový nepravdivý Předávací protokol ze dne 29. 12. 2010 mezi společností TOWER OF
POWER, zastoupenou obžalovaným ing. Jaroslavem Vxxxxx, a společností EKOSOLARIS,
zastoupenou obžalovaným ing. Zdeňkem Sxxxxx, kdy předmětem předání byla FVE Držovice o
výkonu 1,655 MW, nevšimla si rozporů mezi původním již doručeným předávacím protokolem taktéž
ze dne 29. 12. 2010 na FVE Držovice o výkonu 3 MW a tímto novým předávacím protokolem a na
rozpory mezi původním již doručeným předávacím protokolem na FVE Držovice o výkonu 3 MW
s výše uvedeným Reklamačním protokolem č. 1/34/2010, následně nezaložila a nezaevidovala tento
nový předávací protokol na výkon 1,655 MW do správního spisu a zároveň v rozporu s § 37 odst. 4
správního řádu si nevyžádala originál tohoto protokolu ani jeho elektronickou verzi s elektronicky
ověřeným podpisem do správního spisu, a přesto ještě dne 31. 12. 2010 rozhodla jménem ERÚ o
udělení licence společnosti TOWER OF POWER k výrobě elektřiny na dobu 25 let pod č.j.: 12387-
8/2010 k provozovně FVE Držovice o instalovaném výkonu 1,655 MW, kdy téhož dne si toto
rozhodnutí na ERÚ v Jihlavě převzal osobně obžalovaný ing. Jaroslav Vxxxxx,
Obžalovaný ing. Zdeněk Sxxxxx v období od 29. 12. 2010 do 31. 12. 2010 podepsal
nepravdivý Reklamační protokol č. 2/34/2010, podle kterého společnost EKOSOLARIS dne 30. 12.
2010 reklamovala 8.710 ks vadných fotovoltaických panelů zn. Suntech ST190S-24/Ad o celkovém
výkonu 1,655 MW dodaných dne 27. 12. 2010 německou obchodní společností Suninvest,
zastoupenou Jürgenem Bxxxxx, s tím, že dne 30. 12. 2010 bylo uvedené množství vadných
fotovoltaických panelů vráceno dodavateli, ačkoliv obžalovaný ing. Zdeněk Sxxxxx věděl, že nikdy
nebyly žádné fotovoltaické panely na FVE Držovice dodány, přičemž i podpis Jürgena Bxxxxx na
reklamačním protokolu byl padělán, a reklamační protokol následně předal obžalovanému ing.
Martinu Dxxxxx,
Obžalovaní ing. Jaroslav Vxxxxx a ing. Martin Dxxxxx následně dne 31. 12. 2010 mezi 15:30
hod. a 16:25 hod. v prostoru FVE Držovice u Prostějova předložili uvedený Reklamační protokol č.
2/34/2010 na vadné fotovoltaické panely o celkovém výkonu 1,655 MW ing. Zdeňku Kxxxxx a ing.
Jaroslavu Oxxxxx, zaměstnancům společnosti E.ON Česká republika, s.r.o., IČ: 25733591, se sídlem
F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, v rámci kontroly FVE Držovice při prvním paralelním
připojení do distribuční soustavy jako zdůvodnění, proč na FVE Držovice není nainstalován ani jeden
fotovoltaický panel, ačkoliv obžalovaní ing. Jaroslav Vxxxxx a ing. Martin Dxxxxx věděli, že nikdy
nebyly žádné fotovoltaické panely na FVE Držovice dodány, přičemž i podpis Jürgena Bxxxxx na
Reklamačním protokolu č. 2/34/2010 byl padělán, avšak ing. Zdeněk Kxxxxx poznamenal do
Protokolu o schválení výrobny skutečnost, že na FVE Držovice nejsou namontovány fotovoltaické
panely a první paralelní připojení tak nebylo uskutečněno,
a obžalovaní ing. Martin Dxxxxx, ing. Jaroslav Vxxxxx a ing. Zdeněk Sxxxxx tak jednali
v úmyslu využít omylu obžalovaného ing. Ladislava Žxxxxx a uvést v omyl obžalovanou ing. Ilonu
Fxxxxx, ing. Zdeňka Kxxxxx a ing. Jaroslava Oxxxxx ve prospěch společnosti TOWER OF POWER
a způsobit tak škodu velkého rozsahu, kdy na základě licence od ERÚ a na základě provedeného tzv.
prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti E.ON Distribuce, a.s., IČ: 28085400,
se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, by vznikl společnosti TOWER OF POWER
nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do
provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro
výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za
vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost TOWER OF
POWER obohatila o částku nejméně 239.600.000 Kč na úkor společnosti E.ON Distribuce, a.s., která
by následně přenesla zvýšené náklady na výrobu elektřiny na spotřebitele elektřiny, na ostatní
provozovatele distribučních soustav prostřednictvím vyrovnávacích plateb a dále by byla uvedená
cena zčásti hrazena i z dotací ze státního rozpočtu České republiky,
obžalovaný ing. Ladislav Žxxxxx, ačkoliv výše uvedení využili jeho omylu, a obžalovaná ing.
Ilona Fxxxxx, ačkoliv byla uvedena v omyl, vykonávali svoji pravomoc oprávněných úředních osob
nedbale a zcela zmařili splnění svých důležitých úkolů při kontrole dokončenosti FVE Držovice a při
přezkoumání dokumentů ve správním spise v rámci rozhodování o udělení licence na výrobu
elektřiny, kdy následkem jejich jednání bylo vydání nezákonného rozhodnutí o udělení licence na
výrobu elektřiny společnosti TOWER OF POWER,
k získání obohacení společnosti TOWER OF POWER nedošlo ani zčásti jen proto, že ing.
Zdeněk Kxxxxx spolu s ing. Jaroslavem Oxxxxx zjistili dne 31. 12. 2010 skutečný stav FVE Držovice,
takže první paralelní připojení nebylo provedeno, a následně na základě těchto informací a
provedeného přezkumného řízení dne 5. 4. 2011 rozhodnutím ing. Josefa Fxxxxx, předsedy ERÚ, pod
č. j.: 12387-28/2010-ERU, bylo zrušeno předchozí rozhodnutí ERÚ, zastoupeného obžalovanou ing.
Ilonou Fxxxxx, o udělení licence na výrobu elektřiny ze dne 31. 12. 2010, č. j.: 12387-8/2010.
Shora popsaný skutkový děj byl prokázán dokazováním provedeným v hlavním líčení.
V souladu s ustanovením § 2 odst. 5 trestního řádu soud zjišťoval skutkový stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 trestního
řádu provedené důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení
všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Obžalovaný ing. Martin Dxxxxx v přípravném řízení dne 12. 3. 2012 (č. l. 55 - 60) spontánně
uvedl, že od 1. 10. 2010 byl zaměstnán ve společnosti TOWER OF POWER jako projektový manager
a technický zástupce. Měl dohlížet na dodávku fotovoltaické elektrárny o výkonu 2,9 MW
v Držovicích, kterou měl vybudovat na klíč a dodat jako funkční celek generální dodavatel stavby
společnost EKOSOLARIS na pozemku společnosti TOWER OF POWER. Při dohlížení na stavbu
postupoval dle ustanovení smlouvy o dílo a pokynů jednatele TOWER OF POWER ing. Vxxxxx.
Nebyl pověřen smluvními či finančními záležitostmi, ale technickou stránkou věci. Podle smlouvy o
dílo měla být FVE Držovice dokončena dne 26. 11. 2010. Spolupracoval se Zbyňkem Čxxxxx
ze společnosti EKOSOLARIS, který stavbu technicky řídil, jako stavbyvedoucí působil ing. Kxxxxx.
Počátkem prosince 2010 začaly být na stavbě problémy. Probíhala jednání mezi zástupcem investora
ing. Vxxxxx a dodavatelem ing. Sxxxxx. Při kontrole na místě v polovině prosince 2010 viděl, že je
částečně vybudováno oplocení a nosné konstrukce. Probíhala montáž vysokonapěťové části, tedy
osazení transformačních stanic a jejich vybavení. Byly namontovány z větší části střídače, rozvaděče
nízkého napětí, včetně ochran. Na FVE Držovice chyběly fotovoltaické panely, které mělo dodat více
dodavatelů. Na elektrárně byl kolem 21. či 22. prosince 2010, kdy v té době měly být namontovány
panely. Po dohodě s ing. Vxxxxx a Čxxxxx dělal v podstatě prostředníka pro předávání dokumentů na
ERÚ, případně jiné úřady. Dne 29. 12. 2010 komunikoval e-mailem s ing. Žxxxxx, že by měli dodat
zbývající část potřebných dokumentů k žádosti o vydání licence. Nějaké dokumenty ing. Žxxxxx
odeslal a požádal o spolupráci Čxxxxx, aby připravil zbývající část dokumentů, zejména revizní
zprávu NN části. Čxxxxx nějaké dokumenty zaslal ing. Žxxxxx a jemu v kopii. Dozvěděl se, že dne
30. 12. 2010 se přijede na FVE Držovice podívat nějaký zástupce z ERÚ. Schůzka ing. Vxxxxx s ing.
Žxxxxx proběhla zřejmě po předchozí domluvě v obchodním centru TESCO v Prostějově, kdy on se
účastnil asi posledních pěti až deseti minut schůzky. Zde dostal pokyn, aby doplnil zbývající
dokumenty (zejména předávací protokol mezi dodavatelem a investorem, přílohu k žádosti ERÚ -
seznam provozoven), které měl zajistit od společnosti EKOSOLARIS. Bylo mu řečeno, že ing.
Žxxxxx provedl prohlídku FVE Držovice, kde jsou nainstalovány panely asi v přibližně jedné
polovině elektrárny. On osobně byl na FVE Držovice naposledy kolem 22. prosince a stav tak nemohl
ověřit. Dne 31. 12. 2010 odeslal e-mailem, po komunikaci s Čxxxxx a ing. Vxxxxx, chybějící
dokumenty na ERÚ s tím, že tyto dokumenty pocházely od dodavatele, který zajišťoval revizní zprávy
NN a VN části. Dokumenty zaslal ing. Žxxxxx v deset dopoledne a následně ing. Fxxxxx zbývající
dokument. Licenci vyzvedl ing. Vxxxxx na ERÚ dne 31. 12. 2010 v odpoledních hodinách. Ing.
Vxxxxx mu dal pokyn, že se má dostavit na FVE Držovice odpoledne kolem patnácté hodiny, kdy
přijedou zástupci E.ON provést první paralelní připojení. Na elektrárnu dorazil dne 31. 12. 2010 mezi
14. a 15. hodinou, kdy viděl, že panely v podstatě nejsou namontovány tak, jak bylo přislíbeno, což
konstatovali i zástupci E.ON (ing. Kxxxxx a ing. Oxxxxx). Protokol o schválení výrobny byl ze strany
zástupců E.ON potvrzen s dodatkem, že panely nejsou namontovány, s odkazem na reklamační
protokol. Bylo jim řečeno, že podmínkou spuštění elektrárny je nainstalovat panely, a pak mohou
zahájit výrobu po další dohodě s E.ON. Po celou dobu jednal podle pokynů zaměstnavatele, popř.
generálního dodavatele, a svého nejlepšího svědomí, není si vědom pochybení. Následně, po této části
vlastní výpovědi, využil svého práva a dále odmítl vypovídat (zejména na otázky vyslýchajícího).
Stejně pak postupoval i dne 6. 6. 2012, kdy využil svého práva a ve věci nevypovídal (č. l. 61).
V hlavním líčení dne 5. 11. 2013 na údajích z přípravného řízení setrval, když na tyto odkázal
a mimo stručného vyjádření opět využil svého práva a odmítl dále vypovídat. Ve svém vyjádření
pouze znovu uvedl, že byl na základě sdělení ing. Žxxxxx přesvědčen, že na FVE Držovice je osazena
polovina panelů. Skutečnost, že tomu tak není, zjistil až dne 31. 12. 2010 odpoledne. Předpokládal, že
i druhá polovina panelů byla odvezena v rámci reklamačního řízení, a bylo mu jasné, že pokud nejsou
panely, nemůže dojít k prvnímu paralelnímu připojení ze strany E.ON. Mimo těchto údajů se pak
pouze vyjádřil k údajům spoluobžalovaných či svědků. K výpovědi spoluobžalovaného ing. Sxxxxx
takto uvedl, že nikdy neměl k dispozici hlavičkový papír společnosti EKOSOLARIS. Kopii smlouvy
se společností Suninvest na dodávku panelů viděl poprvé v polovině ledna 2011 v kanceláři
společnosti EKOSOLARIS. Nikdy ing. Sxxxxx negarantoval, že povede samostatné jednání se
společností Suninvest. K výpovědi svědka Bxxxxx uvedl, že jej nikdy neviděl, se společností
Suninvest nikdy nekomunikoval a o této společnosti neobdržel ani žádné dokumenty. K výpovědi
svědkyně Ivy Kxxxxx uvedl, že dne 31. 12. 2010 v kanceláři společnosti EKOSOLARIS nebyl (což
nevylučuje jeho účast dne 30. 12. 2010).
Jeho obhajobu lze tedy shrnout tak, že po celou dobu jednal dle pokynů svého nadřízeného
ing. Vxxxxx a v souladu se svým vnímáním (možné) reality, kdy trestného jednání si není vědom.
Ing. Ilona Fxxxxx v přípravném řízení dne 7. 3. 2012 (č. l. 62 - 68) na svoji obhajobu uvedla,
že její pracovní zařazení je specialista výkonu státní správy na úseku udělování licencí, nikdy oficiálně
nebyla jmenována do funkce zástupce ředitele Odboru licencí. Jediné své pochybení spatřuje v tom, že
nezaevidovala originály listin doplněných do správního spisu dne 31. 12. 2010. Pokud mělo dojít
k udělení licence společnosti TOWER OF POWER v rozporu se zákonem, stalo se tak z důvodu, že
byla uvedena v omyl, nikoliv proto, že by něco vážného zanedbala. Vycházela z podkladů a informací
kolegy ing. Žxxxxx, který správní řízení vedl a byl hlavní odpovědnou osobou. Jejím úkolem bylo
formálně posoudit, zda listiny nacházející se ve spise odůvodňují vydání licence. Pro vydání licence na
výkon bylo v tu chvíli nejdůležitější zkontrolovat seznam provozoven, předávací protokol a revizi.
Předložené informace a podklady považovala za standardní a dostačující pro udělení licence. Poté, co
dospěla k závěru, že doklady jsou v pořádku, rozhodla o udělení licence a tuto podepsala na základě
interních směrnic ERÚ. Pochybila pouze v tom, že nezaevidovala originály dokumentů do správního
spisu, za což byla nadřízeným potrestána. Existenci nových dokladů jí ing. Žxxxxx vysvětlil tak, že
část panelů byla reklamována a tudíž budou vyhotoveny nové dokumenty podle aktuálního stavu
elektrárny. Nové doklady obdržel ing. Žxxxxx e-mailem s tím, že originály budou předány při převzetí
licence, což bylo běžnou praxí. Doklady ing. Žxxxxx zkontroloval a akceptoval. Neměla pochyb o
tom, že originály budou doloženy. Byla ujištěna odpovědným pracovníkem za vedení spisu, že
všechny podklady jsou v pořádku a korespondují se skutečným stavem FVE Držovice. Ohledně
chybějící zprávy o revizi elektroinstalace části NN uvedla, že obecně kontrolovala revizní zprávy ve
smyslu formálních náležitostí, tzn. razítko revizního technika, označení výkonu FVE. Pokud na revizní
zprávě bylo razítko revizního technika, byla jeho rozhodnutím vázána. Nemá žádné znalosti z oboru
revizí elektrických zařízení a vychází z toho, že za obsah revizní zprávy odpovídá revizní technik.
Byla povinna zkontrolovat, o jaký revidovaný objekt se jedná, zda je tam kulaté razítko a zda revizní
technik uvedl, že zařízení je schopno bezpečného provozu a splňuje technické normy. V té době
metodické pokyny pro vydávání licencí neexistovaly, teprve v prosinci 2011 začal ERÚ upřesňovat
postup a obsah listin k žádostem o udělování licencí. V e-mailech, které ing. Žxxxxx obdržel ráno dne
31. 12. 2010, chyběl předávací protokol, který si obratem vyžádal telefonicky. Ing. Žxxxxx jí sdělil, že
při fyzické kontrole FVE Držovice bylo zjištěno, že se subjektu podařilo zrealizovat pouze část
projektu, a to na výkon 1,6 MW, a společnost tedy doloží nové doklady na tento výkon. Když potom
přišel nový předávací protokol, neměla důvod zabývat se původním předávacím protokolem, když
nový protokol jej zcela nahradil. Uvedla, že všechny doklady potřebné k vydání licence byly před
vydáním licence doloženy a zkontrolovány. U nového předávacího protokolu zaslaného e-mailem
zkontrolovala, zda obsahuje uváděný výkon 1,655 MW. Položila jej navrch spisu s tím, že nechá na
kolegovi, zda e-mail zaeviduje do spisu, neboť nebyl důvod evidovat dva obsahově shodné doklady
v jeden den. Skutečnost, že nenechala zaevidovat originály dokladů, nic nezměnila na tom, že později
bylo prokázáno, že elektrárna nebyla dokončena ani zčásti. Všechny dokumenty měla pouze převzít,
formálně zkontrolovat a založit do spisu. Před podpisem každé licence je prováděna pouze namátková
kontrola dokladů, které jsou pro rozhodnutí o udělení licence důležité. Podle pokynu ing. Žxxxxx měl
být výkon na předávacím protokolu cca 1,6 MW, kdy tento protokol obdržela a vytiskla. Neměla
kontrolovat všechny doklady ve spisu. Zkoumala seznam provozoven, předávací protokol a revize,
ostatní dokumenty kontroloval ing. Žxxxxx a řekl jí, že jsou v pořádku. Její činnost spočívala pouze
v posouzení formálních náležitostí pro vydání licence na základě listin, které jí byly předloženy.
Podmínkou pro přiznání výkupní ceny byla pravomocná licence, první paralelní připojení a provedení
první dodávky elektřiny. Na případný podvod se muselo při plnění těchto podmínek přijít, a proto
neměla důvod žadatele podezírat. Následně, po této části vlastní výpovědi, taktéž využila svého práva
a dále odmítla vypovídat (zejména na otázky vyslýchajícího). Stejně pak postupovala i dne 13. 6.
2012, kdy využila svého práva a ve věci nevypovídala (č. l. 69).
V hlavním líčení dne 5. 11. 2013 na údajích z přípravného řízení setrvala. Znovu uvedla, že
nikdy nebyla jmenována do funkce zástupce ředitele odboru. Žádné písemné pověření k zastupování
ředitele odboru neměla, tudíž ani nedisponovala jeho pravomocemi. Byla úředně oprávněnou osobou,
avšak oproti kolegům měla tzv. podpisové právo, na základě kterého mohla podepisovat např.
dovolenky či cestovní příkazy a také rozhodnutí o udělení licence. V rámci výkonu činnosti byla
povinna v revizní zprávě zkontrolovat především instalovaný výkon, což byla z hlediska udělení
licence nejdůležitější informace, a dále kdo a kde revizní zprávu vypracoval, zda je tam podpis a
razítko revizního technika a výrok, že zařízení splňuje technické normy. Instalovaný výkon
v kilowattpeakách v revizi týkající se FVE Držovice uveden byl. Kontrolovat obsah revizní zprávy jí
žádný právní předpis či metodický pokyn neukládal a neabsolvovala ani žádné vzdělávání či školení o
tom, co má revizní zpráva obsahovat. Neměla povinnost kontrolovat, zda se jedná o revizi nízkého
napětí, vysokého napětí nebo trafostanice. Její povinností bylo ověřit, zda má revizní zpráva formální
náležitosti. Nebyla oprávněna kontrolovat to, co revizní technik napíše do revizní zprávy, a neměla
důvod pochybovat o její správnosti a úplnosti. Až do auditu v roce 2011 neměli žádný vnitřní
metodický pokyn, jak postupovat a co kontrolovat. Řídili se pouze vyhláškou a zákonem. Podle
ústního pokynu byl nejdůležitějším údajem instalovaný výkon uvedený v revizní zprávě. Rozporu
mezi původním předávacím protokolem k FVE Držovice a protokolem, který byl zaslán dodatečně, si
nevšimla, a těchto rozporů si není vědoma. Bylo běžné, že žadatelé o licenci z časových důvodů
doložili doklady e-mailem a při přebírání licence donesli originály, které byly založeny do spisu, a
proto e-mail s předávacím protokolem nezaevidovala. Byla upozorněna na to, že pokud je
přesvědčena, že žadatel dodal všechny doklady, má licenci vydat. V případě, že by něco nebylo
v pořádku, licenci lze zpětně odebrat, avšak v případě, že licence vydána nebyla, ač vydána být měla,
ji zpětně udělit nelze. Bylo jim sděleno, že v takovém případě by vznikla úřadu, potažmo státu, škoda
obrovského rozsahu. (Na doplňující dotaz pak vysvětlila, že se nejednalo o stanovisko ERÚ, ale
nějakého právníka z Prahy.) Ke konkrétnímu řízení na dotazy předsedy senátu přitom nebyla schopna
vysvětlit svoji aktivitu ve spise, ve kterém nebyla oprávněnou úřední osobou, když uváděla, že spis
neobsahoval všechny podstatné náležitosti (tedy nebyl bezchybně připraven k podpisu), ovšem
případné přerušení řízení by bylo na ing. Žxxxxx. Od listopadu 2010 byly nařízeny kontroly elektráren
nad 1 MW, tzv. ohledání, s doporučením, aby jezdili dva pracovníci. V roce 2010 se však vydalo asi
sedm a půl tisíce licencí a ke konci roku byl nápor žádostí takový, že při počtu zhruba 20 pracovníků
odboru licencí se kontroly po dvou lidech nedaly zvládat. Ke lhůtám správního řízení uvedla, že lhůta
pro řízení o udělení licence byla 30 dnů, ve složitějších případech 60 dnů. Ve lhůtě se musela vydat
licence, případně se řízení přerušilo, pokud by nebyly doloženy všechny doklady. Měli pokyn od
nadřízených, aby žadatelům vycházeli maximálně vstříc a v případě, že v žádosti o udělení licence
chyběly nějaké dokumenty, aby řízení nepřerušovali, ale aby žadatele vyzývali telefonicky či e-
mailem k doplnění. Přerušena nebyla ani třetina řízení. Ke stavu řízení v konkrétní věci se nedovedla
přesně vyjádřit, domnívá se, že den 31. 12. 2010 byl posledním dnem pro rozhodnutí. Skutečnost, že
na FVE Držovice nebyly nainstalovány panely, se dozvěděla až začátkem roku 2011, a následně byla
zahájena obnova řízení. Není pravda, že na udělené licenci byl jiný výkon než na předávacím
protokolu. Se společností TOWER OF POWER komunikovala poprvé až dne 31. 12. 2010, kdy
dostala e-mail a telefonovala jim ohledně doložení dokumentů. Nebylo jí podezřelé, že ve spisu se
nacházejí dva předávací protokoly ze stejného dne, každý na jiný výkon, protože bylo běžné, že
v průběhu správního řízení žadatelé snižovali výkon FVE, což dokládali novým předávacím
protokolem a revizí. V dané věci pro ni bylo podstatné, že je ve spisu protokol odpovídající
kontrolnímu zjištění na místě. Stejně tak nepovažovala za problematickou existenci dvou odlišných
revizních zpráv se stejným označením, když pro ni zásadní byla ta poslední. Spis týkající se FVE
Držovice jí předal ing. Žxxxxx dne 31. 12. 2010 s tím, že je v pořádku a ať počká na nový předávací
protokol a novou revizní zprávu. Poté měla zkontrolovat, zda je v předávacím protokolu uveden stejný
výkon jako v revizní zprávě, a na tento výkon měla udělit licenci, s tím, že šlo o ponížený výkon,
neboť elektrárna se nestihla zrealizovat. Pokud by licenci dne 31. 12. nevydala, tak by přišel žadatel o
výkupní ceny toho daného roku a mohl by ERÚ žalovat za ušlý zisk. Toho dne byla v práci asi do
20.45 hod, neboť měla pokyn od nadřízeného Bc. Pxxxxx, ať vyčká, než se ing. Žxxxxx vrátí
z kontroly u jiné elektrárny. Téhož dne dostala k vyřízení a udělení licence dalších šestnáct obsahově
shodných spisů. K údajům ing. Nxxxxx ohledně jejího následného vysvětlování resp. popírání
kontaktů se společnosti TOWER OF POWER potvrdila, že popřela, že by měla nějaký kontakt s touto
společností, kdy ovšem tím měla na mysli nějaký osobní kontakt nebo častější komunikaci s touto
společností. Vzhledem k tomu, že celé správní řízení vedl ing. Žxxxxx, tak od této společnosti dostala
poslední den roku 2010 pouze e-mail a kontaktovala je telefonicky, aby zaslali to, co se od nich
požaduje, tedy ten správný doklad. Dle ní je povinností úředníka správního úřadu takto komunikovat s
žadateli o udělení licence.
V rámci vyjádření k výpovědi spoluobžalovaného ing. Žxxxxx uvedla, že na kontrolu dne 31.
12. 2010 do Chomutova jej neposlala z vlastního příkazu, ale z příkazu ředitele (odboru licencí ERÚ)
Pxxxxx, který ji o to vysloveně požádal. Pokud kontrola elektrárny probíhala „za plotem“, písemný
protokol se nevyhotovoval. Zápis se dělal pouze tehdy, pokud byl žadatel písemně upozorněn, že bude
probíhat kontrola, tzv. ohledání, a tento zápis měl být ve spise.
V hlavním líčení konaném dne 6. 11. 2013 doplnila, že na vydání licence dne 31. 12. 2010
nebylo nic divného, neboť v tyto dny ke konci roku bylo vydáno asi šestnáct licencí. Jednu nebo dvě
vedla ona a stejně jako její kolegové předala svým klientům licenci oproti protokolu vzdání se práva
na odvolání, popřípadě doplnění originálu do spisu. Bylo to běžnou praxí i v následujícím roce.
K licenci pro FVE Držovice byly doloženy všechny doklady a nebyl důvod ji toho dne nevydat. Ing.
Žxxxxx jí řekl, že má být vydána 31. 12. 2010, protože je všechno v pořádku a že si klient pro licenci
přijede. Jinak opětovně uvedla, že zaměstnanci ERÚ byli upozorněni vedením, aby vycházeli klientům
maximálně vstříc a aby všechny žádosti vyřizovali co nejrychleji, v co nejkratším časovém období.
Její obhajobu lze shrnout tak, že postupovala v souladu s běžnou praxí ERÚ, kdy nebyla
schopna odhalit (technické) rozpory či nedostatky podkladů řízení, když v tomto směru nebyla nijak
vzdělána či školena, navíc toto správní řízení nespadalo do její působnosti a bylo jí předloženo
prakticky pouze k podpisu, a jediné své pochybení spatřuje v tom, že dne 31. 12. 2010 nezaevidovala
příslušné dokumenty do správního spisu.
Obžalovaný ing. Ladislav Žxxxxx v přípravném řízení dne 8. 3. 2012 (č. l. 236 - 245) na svoji
obhajobu uvedl, že od roku 2004 do ledna roku 2011 pracoval na ERÚ jako specialista Odboru licencí,
kdy mu byl přidělen správní spis s žádostí o udělení licence žadatele TOWER OF POWER. Řízení o
udělení licence bylo přerušeno, protože nedodali všechny potřebné podklady. Dne 29. 12. 2010 mu
někdo ze společnosti oznámil, že FVE Držovice je dokončená. Na ERÚ bylo zavedeno, že elektrárny
s výkonem nad 1 MW je nutné před udělením licence fyzicky zkontrolovat. Protože měl dne 30. 12.
2010 jet na kontrolu i jiných elektráren, souhlasil, že zkontroluje i tuto elektrárnu. Ve správním spisu
však chyběly některé doklady (předávací protokol a revizní zpráva), a proto bylo domluveno, že se
sejdou a oni mu chybějící doklady předají. FVE Držovice hledal podle katastrální mapy, kterou mu
předložila TOWER OF POWER. Tuto mapu si s sebou nevzal. Při kontrole na místě zjistil, že část
elektrárny je postavená a druhá část dokončena není. (Na doplňující dotaz uvedl, že v blízkosti jinou
nekontroloval.) Na kontrole byl sám. S tímto závěrem odjel na schůzku do obchodního centra TESCO,
kde sdělil zástupci investora ing. Vxxxxx a zástupci dodavatele panelů (nikdo jiný schůzky přítomen
nebyl), že licenci nedostanou, protože FVE Držovice není celá. Na to mu předložili protokol o
reklamaci, že část panelů vraceli. Reklamované panely odpovídaly cca polovině výkonu FVE
Držovice. Při kontrole ostatních dokladů (kdy ovšem již nebyl schopen uvést, jaké doklady mu
fakticky byly předloženy) zjistil, že jsou na celý výkon FVE, a proto jim sdělil, že pokud doloží nové
doklady, tj. předávací protokol, revizní zprávu a reklamaci na polovinu elektrárny, tak mohou dostat
licenci na poloviční výkon. Domluvili se, že nové doklady pošlou e-mailem a originály předají v
Jihlavě při převzetí licence. Dne 31. 12. 2010 ráno před neplánovanou cestou na kontrolu elektráren do
Chomutova zjistil, že slíbené doklady e-mailem zaslali. Věc předal k vyřízení ing. Fxxxxx, které
sdělil, že dokumenty zaslané e-mailem jsou v pořádku a že originály těchto dokumentů přivezou při
převzetí licence, ať je zkontroluje (podívá se na ně). Tedy spis nepředal pouze k podpisu (vydání
licence), ale fakticky na dokončení správního řízení. Po dobu nepřítomnosti ředitele odboru licencí jej
vždy zastupovala ing. Fxxxxx. Dne 3. 1. 2011 zjistil, že doklady, které museli žadatelé doložit, nejsou
zaevidované, tak je nechal zaevidovat. Zda byl mezi doklady i předávací protokol na FVE Držovice o
výkonu 1,655 MW, neví. Tento dokument však určitě někdy viděl, neboť jinak by neřekl, že licence je
v pořádku. Skutečnost, že tento dokument nikdy nebyl zaevidován do spisu, nedokázal vysvětlit.
Pokud se jedná o revizní zprávu ev. č. 200/2010 z 29. 12. 2010, bylo důležité, že na čelní straně revize
je uveden počet panelů a výkon. Rozpor mezi revizní zprávou ze dne 29. 12. 2010, kde je uveden
výkon na 2,9 MW a počet kabelů 15.600 ks, s reklamačním protokolem, podle kterého již dne 15. 12.
2010 bylo 3.600 ks panelů vráceno, nedokázal vysvětlit. Na skutečnost, že revizní technik vyhotovil
téhož dne dvě revizní zprávy pod stejným evidenčním číslem na zcela jiný výkon elektrárny a se zcela
jiným počtem panelů, uvedl, že požadoval revizní zprávu na skutečný počet nainstalovaných panelů.
Nepředpokládal, že revizní technik uvede v druhé upravené zprávě panely, které tam nejsou. Až
v lednu 2011 se dozvěděl, že na FVE Držovice nebyly instalovány žádné panely. Na dotaz ohledně
svých údajů, které měl uvádět v rámci interního šetření ERÚ o okolnostech obhlídky FVE Držovice,
tyto popřel.
V hlavním líčení dne 5. 11. 2013 na svých údajích z přípravného řízení setrval. Znovu popsal
své postavení a obecně licenční řízení. Zde doplnil, že pro udělení licence bylo vždy nejdůležitější,
aby byl v revizní zprávě uveden počet skutečně nainstalovaných fotovoltaických panelů a výkon.
Písemný protokol o provedené kontrole nebyl podmínkou pro udělení licence, postačovalo ústní
sdělení, že elektrárna byla zkontrolována a vše je v pořádku. Ke kontrole FVE Držovice uvedl, že zde
byl sám, polohu elektrárny zjistil podle parcelních čísel na internetových stránkách katastru
nemovitostí, z kontroly neučinil žádný zápis, stejně tak jako z průběhu kontaktu se žadateli. Dne 30.
12. 2010 byl ještě na kontrole jiné FVE na Prostějovsku, jejíž název si nepamatuje. Na této elektrárně
nebyly žádné panely. Když byl konkrétně dotazován na FVE Mondragone, uvedl, že si vybavuje její
název, ale žádné podrobnosti. V žádném jiném správním spise se nesetkal s reklamačním protokolem
jakožto listinným důkazem. Dle zákona nebylo možné udělit licenci subjektu, který v den rozhodnutí o
udělení licence neměl nainstalován ani jeden fotovoltaický panel.
Jeho obhajobu lze shrnout tak, že se trestné činnosti nedopustil, když postupoval v souladu s
dosavadní praxí, pouze se spletl v identifikaci FVE (jejím rozsahu) a této jeho chyby zneužili další
spoluobžalovaní.
Obžalovaný ing. Zdeněk Sxxxxx v přípravném řízení nejprve dne 9. 3. 2012 (č. l. 70 - 73)
využil svého práva a ve věci nevypovídal. Následně dne 2. 4. 2012 (č. l. 74 – 77) na svoji obhajobu
uvedl, že společnost EKOSOLARIS byla generálním dodavatelem FVE Držovice pro společnost
TOWER OF POWER. Společnost EKOSOLARIS byla akcí poškozena z titulu nezaplacení celé ceny
díla, kdy společnosti zůstala pohledávka ve výši 45,3 mil. Kč (na zálohách bylo uhrazeno 29,2 mil.
Kč). Proti společnosti TOWER OF POWER byl vydán platební rozkaz, bylo vydáno předběžné
opatření, ale pohledávka vydobyta nebyla. EKOSOLARIS měla smlouvou o dílo stanovený termín
dokončení díla a i přes zásadní finanční problémy byli připraveni dílo dokončit. Řádně zahájili stavbu,
měli nasmlouvané subdodavatele a zajištěné dodávky součástí díla. Vše probíhalo plynule do poloviny
listopadu 2010, kdy začalo docházet k problémům kvůli neuhrazeným zálohám a stavba se zastavila.
Celá FVE Držovice byla téměř hotová mimo dodávky panelů. Bylo dodáno oplocení, konstrukce,
vyhotovena přípojka VN, instalovány a zapojeny trafostanice, byly kompletně hotové rozvody VN a
NN, byly osazeny všechny elektročásti a většina střídačů. Elektrárna byla pod napětím a mohly
probíhat měření a zkoušky.
EKOSOLARIS se zabýval pouze technickou stránkou věci. Nikdy nejednal se zástupcem ERÚ
nebo E.ON, vyřizování dokumentů bylo plně v kompetenci samotného investora. Ing. Dxxxxx
pracoval paralelně se stavbou na vyřizování podkladů pro ERÚ, E.ON a stavební úřad. S ing. Vxxxxx
vyvíjel obrovský tlak na velmi rychlé vyhotovení dokumentů, kdy byli nuceni k přípravě dokumentů
včetně předávacích protokolů, přestože dílo nebylo dokončeno a zbýval měsíc na jeho řádné
dokončení. V jednom z e-mailů, adresovaném zaměstnanci společnosti EKOSOLARIS, ing. Dxxxxx
požadoval podpis předloženého předávacího protokolu k dílu, které nebylo kompletně hotovo (viz e-
mail a předávací protokol na č. l. 78 - 79). V té době již byla smlouva o dílo a její ustanovení mimo
realitu a celá zakázka měla zcela zvláštní režim. Rozpočet akce byl 202 mil. Kč, kdy měli 66 mil. Kč
prostavěno. Bylo evidentní, že investor nemá peníze, ale současně vyvíjel tlak, aby dílo bylo
jakýmkoliv způsobem dokončeno. Protože akce mohla zásadním způsobem ohrozit EKOSOLARIS,
předávací protokoly na konci prosince podepsal. Nebyl důvod se domnívat, že protokol může být
zneužit při jednání s ERÚ a E.ON, protože FVE Držovice nemohla za dané situace nikdy obdržet
licenci a první paralelní připojení. Pokud by ERÚ a E.ON postupovaly správně, nikdy žádná škoda
vzniknout nemohla. Ve druhé polovině prosince 2010 narůstal stres ohledně zaplacení zálohy na
panely ze strany TOWER OF POWER. Ing. Vxxxxx ho ujišťoval, že peníze má zajištěné a že mají
pokračovat, aby se vše stihlo. Dne 22. 12. 2010 mu ing. Vxxxxx poslal e-mail s přílohou bankovního
výpisu (4.000.000 GBP viz č. l. 80) a přesvědčoval ho, že peníze jsou převedeny a že má urgovat
dodávku panelů. Zkontaktoval pana Bxxxxx ze společnosti Suninvest, kdy panely byly naloženy a
vypraveny do České republiky. Protože ale peníze nedorazily, byly panely vráceny z poloviny cesty
zpět do Německa. EKOSOLARIS vznikla škoda v podobě transportních nákladů. Obdobná situace se
opakovala i poslední týden v prosinci 2010, kdy se ve stresu sháněly panely. V úvahu připadali tři
dodavatelé, kteří byli schopni panely dodat. Dne 30. 12. 2010 se sešli ráno v EKOSOLARIS a
diskutovali o dodávce panelů. Ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx se rozhodli, že dodávku panelů budou
koordinovat sami a po podepsání předávacích protokolů již věc dotáhnou do konce. Ing. Dxxxxx
připravil pro případ dodávky panelů společností Suninvest reklamační protokol, aby bylo možno
v případě dodávky panelů celé množství nebo jeho polovinu reklamovat a vrátit zpět. Důvod byl ten,
že zřejmě nevěděli, zda z jiných zdrojů seženou celé 3 MW nebo jenom polovinu. Protokoly podepsal
a rozešli se s tím, že EKOSOLARIS bude fakturovat na základě předávacích protokolů pouze skutečně
provedenou část díla, kdy sepíšou dohodu o narovnání, která byla podepsána dne 19. 1. 2011. Jednal
v dobré víře, kdy se snažil vyřešit vzniklé problémy. Nemohl ovlivnit a ani nepředpokládal, že
předávací protokoly a reklamační protokoly mohou být použity v procesu vyřizování licence a prvního
paralelního připojení. Ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx mu garantovali, že dále povedou jednání se
Suninvest sami. Na reklamačním protokolu byl pouze jeho podpis, podpis Jürgena Bxxxxx za
Suninvest na reklamačním protokolu nebyl. Jako podklad pro možnost vyfakturování rozpracovaného
díla byly po dohodě s ing. Vxxxxx podepsány v jeden okamžik dva předávací protokoly z důvodu, že
dílo kromě panelů bylo téměř celé hotovo a ing. Vxxxxx v danou chvíli nedokázal specifikovat, zda
dílo dokáže financovat a dokončit celé nebo jen zčásti. Vše záviselo na tom, kolik sežene financí a zda
sám zajistí dodávku panelů.
V hlavním líčení konaném dne 5. 11. 2013 na údajích z přípravného řízení setrval. Dále
doplnil, že v době realizace FVE Držovice byl předsedou představenstva a současně ředitelem
společnosti EKOSOLARIS; měl na starosti veškeré smluvní záležitosti ohledně realizace zakázek.
Celý projekt na dodávku FVE Držovice započal ve druhé polovině září roku 2010, kdy byli osloveni
ing. Vxxxxx k vypracování nabídky na realizaci FVE. Kontakt mezi společností EKOSOLARIS a
investorem, společností TOWER OF POWER, zprostředkoval pan Pxxxxx, který byl partnerem
realitní kanceláře a obchodníkem s fotovoltaickými panely a věděl, že na tuto konkrétní FVE již dělali
nabídku předchozímu vlastníkovi projektu. Za zprostředkování zakázky požadoval účast u výběrového
řízení na dodávku panelů. Nepochyboval o tom, že ing. Vxxxxx je solventní, neboť měl informace, že
za projekt již ing. Vxxxxx zaplatil přes 40 milionů Kč a že vlastní několik společností zabývajících se
kasiny, hracími automaty atd. Ing. Vxxxxx deklaroval, že si zajišťuje finance z finančních institucí i ze
soukromého sektoru. Koncem září 2010 podepsali smlouvu o dílo, jejíž součástí byl harmonogram
úhrad záloh na celou realizaci. Návrh smlouvy připravoval on, smluvní dokumentace obsahovala
smlouvu o dílo a rozpočet. Od Pxxxxx dostal k prostudování návrh smlouvy o půjčce, k němuž přiložil
návrh smlouvy o dílo a návrh smlouvy o provozu FVE a vše poslal zpět Pxxxxx, neboť neměl e-mail
na ing. Vxxxxx. Úlohou společnosti EKOSOLARIS byla kompletní dodávka FVE, její předání a
dodání revizních zpráv, tedy postavit FVE dle podmínek ve smlouvě v řádném termínu, o což se
snažili i přes značné finanční problémy, které následně přicházely. Předmětem smlouvy o dílo byla i
dodávka podkladů pro licenční řízení, avšak tuto záležitost zařizoval ing. Dxxxxx ze společnosti
TOWER OF POWER, kterého tím pověřil ing. Vxxxxx. Uvedl, že podstatný byl pro něj termín
předání díla, nikoli termín obdržení licence pro FVE nebo první paralelní připojení. Ing. Vxxxxx
přistupoval k projektu tak, že pokud by se projekt zdržel, dokončí jej v roce 2011. Realizace FVE
plynule pokračovala až do poloviny listopadu 2010, kdy byly zásadní věci téměř hotové. Byla dodána
konstrukce elektrárny, přípojka vysokého napětí, dále byly zapojené trafostanice, hotové byly i
rozvody VN a NN, elektročásti a polovina střídačů byly osazené. Zcela však chyběly panely, které dle
harmonogramu měly být osázeny v listopadu. Vzhledem k tomu, že nebyly zaplaceny zálohy na
dodávku panelů, jak bylo sjednáno ve smlouvě o dílo, panely nebylo možné objednat a dodat a stavba
se na konci listopadu zastavila. Uvedl, že sice měli zamluvené panely, ale dodávky neustále utíkaly.
EKOSOLARIS se snažil najít dodavatele, který by byl ochoten dodat panely i bez financování. V této
době pracoval ing. Dxxxxx na veškeré legislativní činnosti ve vztahu k ERÚ a E.ON. V tomtéž měsíci
mu přišel od kolegy ing. Dxxxxx e-mail s požadavkem podepsání předávacího protokolu. Účel mu
nebyl znám, neboť byl ještě celý měsíc na dokončení elektrárny. Veškerá činnost ohledně FVE šla
v listopadu mimo rámec smlouvy o dílo a byla doprovázena velkým stresem, kdy EKOSOLARIS i
ing. Vxxxxx sháněl panely a finance, kde se dalo. Dodání celého díla se komplikovalo, neboť v
důsledku neuhrazení zálohy nebyl EKOSOLARIS schopen dodat panely a jeho existence i existence
jeho subdodavatelů byla ohrožena. Spolu s ing. Vxxxxx jednali se společností NOVATEX, která
dodávku panelů přislíbila a jíž ing. Vxxxxx zaplatil dvoumilionovu zálohu. Ing. Vxxxxx sám o
dodávce panelů dále jednal s nějakou pražskou společností. V polovině prosince uzavřel (obžalovaný
ing. Sxxxxx) smlouvu na dodávku panelů s německou společnosti Suninvest. Kontakt se Suninvest
zajišťoval Pxxxxx. Smlouva se Suninvest byla uzavřena pod podmínkou, že po uhrazení zálohy bude
dodávka panelů odeslána do České republiky. V posledním prosincovém týdnu, asi 27. nebo 28. 12.,
řešil se svědkem Bxxxxx ze společnosti Suninvest situaci, že nebude možné uhradit zálohu. Bxxxxx
od dosavadního požadavku na uhrazení zálohy upustil s tím, že dodávku by bylo možné ještě v tomto
týdnu uskutečnit v případě, že bude podepsána dohoda o zástavním právu nebo věcném břemenu.
K tomuto však nedošlo. Ing. Vxxxxx jej přesvědčoval, že finance na zaplacení panelů jsou zajištěny, a
na základě toho mu poslal e-mailem bankovní výpis, kde garantoval, že mu jdou na účet 4 mil.
britských liber. Nebyla to však pravda, v důsledku čehož byla dodávka z Německa prozatím zastavena
a společnosti EKOSOLARIS vznikly transportní náklady. Večer dne 29. 12. 2010 se dohodl s ing.
Vxxxxx, že se další den sejdou v společnosti EKOSOLARIS a pokusí se celou záležitost vyřešit.
Společnost EKOSOLARIS byla v situaci, kdy bylo prostavěno a nezaplaceno 60 milionů Kč. Hodlal
s elektrárnou na konci roku skončit, předat ji ing. Vxxxxx v jakémkoliv stavu. Ing. Vxxxxx
deklaroval, že elektrárnu si již dokončí sám. Sám za sebe jednal o dodávkách a sehnal si nové
partnery, kteří do projektu chtěli přistoupit. Bylo zřejmé, že spolupráce mezi EKOSOLARISEM a
TOWER OF POWER je u konce. Chtěl především získat předávací protokol, na základě kterého by
mohl dlužnou částku vyfakturovat a vymáhat. Z toho důvodu podepsal s ing. Vxxxxx dne 30. 12. 2010
předávací protokoly, kterými mu dílo předal. V okamžiku předání byla elektrárna plně pod napětím,
byly tam všechny elektročásti, trafostanice, střídače. Bylo provedeno i několik zkoušek celého
kabelového systému. Zcela však chyběly panely. Jednotlivé komponenty měly napětí zvenku. Dále mu
byly předloženy dva již vyplněné reklamační protokoly, které podepsal, aniž by si je přečetl. Data
reklamace už tam byla vepsaná předem, jednalo se o data před 30. 12., kdy došlo k podpisu těchto
protokolů. Bral je jen jako cár papíru, v tu chvíli potřeboval pouze předávací protokoly. Nechtěl nic
reklamovat. Později zjistil, že se reklamační protokoly týkaly společností EKOSOLARIS a Suninvest.
Tyto protokoly připravil ing. Dxxxxx, který měl k dispozici smlouvu o dodávce panelů mezi
EKOSOLARIS a Suninvest. On sám věděl, že ing. Vxxxxx nemá zájem o panely z Německa, protože
měl domluvenou jinou dodávku. Reklamační protokoly vznikly pro případ, kdyby panely náhodou
z Německa přijely. Podpis předávacích a reklamačních protokolů bral jako ukončení vzájemné
spolupráce. Věděl, že snahou ing. Vxxxxx bylo vybudovat celou elektrárnu do konce roku, protože
bylo obecně známo, že se mění výkupní ceny. Po podpisu protokolů odjel ing. Vxxxxx do Prostějova,
kde měl mít schůzku s někým z ERÚ ohledně kontroly FVE. Ing. Vxxxxx jej požádal, aby na kontrolu
přijel také, pro případ, že by bylo potřeba zodpovědět nějaký technický dotaz nebo něco k dodávkám
či technologiím, a aby případně měli klíč od trafostanic a dalších zařízení. Ing. Vxxxxx elektrárně po
technické stránce nerozuměl. Jel tedy na elektrárnu i s kolegou, ale po cestě jim bylo oznámeno, že
obhlídka již proběhla a ať přijedou na jednání ing. Vxxxxx s ing. Žxxxxx do Tesca. Tam se zdrželi asi
hodinu a půl, přímo u jednání nebyli, s ing. Žxxxxx osobně nemluvili. Poté jim ing. Vxxxxx sdělil, že
již s ing. Žxxxxx vše vyřídil, tak odjeli domů. Uvedl, že vždy jednal v dobré víře společnost
nepoškodit. Důvodem podpisu předávacích a reklamačních protokolů bylo ukončit zakázku, předat ve
stávajícím stavu a zajistit fakturační titul. Nepředpokládal, že podepsané dokumenty budou použity
pro vyřízení licence. Takového řízení ani prvního paralelního připojení se nezúčastnil. Jednání s ERÚ
a E.ON vždy vedl ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx. Byl přesvědčený, že pokud elektrárna nemá panely,
nemůže dostat licenci ani první paralelní připojení. Pokud byla licence vydána, jednalo se o chybný
postup správních orgánů. Dohodli se, že v průběhu ledna uzavřou dohodu o narovnání a dojde
k fakturaci skutečně provedených prací na díle. Dne 19. ledna dohodu o narovnání uzavřeli, kdy
sečetli dodávky a odečetli zálohy. Ing. Vxxxxx podepsal přistoupení k závazku, na jehož základě byl
vydán platební rozkaz. Byl podán i návrh na vydání předběžného opatření, neboť se dozvěděl, že
elektrárna je rozebírána a veškeré technologie jsou odváženy na Slovensko. K osobě ing. Dxxxxx
uvedl, že jej vnímal jako seriózního člověka, který byl technicky velmi zdatný, a proto jej ing. Vxxxxx
pověřil dozorem výstavby elektrárny. O technických záležitostech s ním nejednal, protože oni přímo
nebyli partnery, nic zásadního spolu neřešili. Ing. Dxxxxx ing. Vxxxxx zastupoval u různých institucí,
např. u stavebních úřadů nebo u E.ON, a plnohodnotně za něj jednal, avšak finanční záležitosti řešil
obžalovaný přímo s ing. Vxxxxx.
Na další dotazy uvedl, že do konce roku 2010 dostavovala společnost EKOSOLARIS dvě
elektrárny, FVE Držovice a FVE Mondragone, obě v Prostějově. FVE Mondragone měla mít kapacitu
1,9 MW, zprovozněno bylo něco kolem 10 kW. Reklamační protokol, kterým společnost
EKOSOLARIS reklamovala fotovoltaické panely o celkovém výkou 1,9 MW u společnosti H-Power
jako dodavatele panelů na FVE Mondragone (č. l. 820), viděl poprvé až na policii při podání
vysvětlení. Není mu známo, kdo a za jakým účelem jej vystavil. Skutečnost, že dne 30. 12. 2010
provedl ing. Žxxxxx kontrolu na FVE Držovice i na FVE Mondragone, se dozvěděl až následně od
svědka Pxxxxx, který byl investorem a vlastníkem FVE Mondragone. Dodavatele panelů na tuto
elektrárnu si zajišťoval svědek Pxxxxx sám. O tom, že se reklamují panely u dodavatele H-Power,
nevěděl. Snížení výkonu elektrárny Mondragone oproti původní žádosti si zajišťoval investor sám.
Sehnal si menší počet panelů, než na kolik měla být původně instalována kapacita elektrárny. Investor
si dodal 500 kW panelů sám, EKOSOLARIS je pouze nainstaloval. Doklady na snížený výkon pro
potřeby licenčního řízení dodal na ERÚ investor.
Dále se vyjadřoval ve vztahu k provedeným důkazům, zejména výpovědím
spoluobžalovaných či svědků. Takto k obhajobě obžalovaného ing. Vxxxxx uvedl, že společnost
EKOSOLARIS nebyla tím, kdo inicioval vstup ing. Vxxxxx do fotovoltaiky. K výpovědi svědkyně
Šxxxxx uvedl, že smlouva o dílo se společností TOWER OF POWER byla podepsána koncem září
nebo v říjnu 2010, takže se nemohl v období od června do září zúčastnit jednání se Šxxxxx a Kxxxxx,
protože v té době je ani neznal. Jednání se zúčastnil až začátkem listopadu a to pouze z důvodu, že jej
zajímalo, jakým způsobem je zajištěno financování elektrárny Mondragone a TOWER OF POWER.
Na těchto jednáních nikdy nevystupoval jen jako dodavatel elektráren. K výpovědi svědka Jürgena
Reinharda Bxxxxx uvedl, že kontakt na něj dostal od pana Chxxxxx, který zajistil jednání v Německu.
Jednání se zúčastnil on, Pxxxxx a Chxxxxx, se kterým měl EKOSOLARIS rovněž podepsánu smlouvu
o zprostředkování nákupu panelů. EKOSOLARIS požádal společnost Suninvest o dodávku panelů
poté, co je ing. Vxxxxx ujistil, že má financování zajištěno, a co jim předložil bankovní výpis o tom,
že jsou mu převáděny z Anglie 4 miliony liber. Peníze však nedorazily, a proto hledal mezi svátky
další řešení, a to prostřednictvím konferenčních hovorů, kterých byla účastna kromě něj jeho manželka
jakožto překládající a obžalovaný ing. Vxxxxx. Požádali svědka Bxxxxx, zda by bylo možné dodat
panely na splatnost a na nějaké zajištění, např. zárukou k panelům nebo k podílu ve společnosti.
Svědek Bxxxxx o tom nechtěl rozhodnout sám, čímž bylo jednání ukončeno.
Jeho obhajobu lze shrnout tak, že se trestné činnosti vůbec nedopustil, neboť po celou dobu
jednal s cílem dokončit elektrárnu a v dobré víře společnost EKOSOLARIS nepoškodit. Pokud
podepsal nepravdivé doklady, tak vše činil ve snaze vyřešit vzniklé problémy a nepočítal s tím, že by
tyto mohly být zneužity.
Obžalovaný ing. Jaroslav Vxxxxx nejprve v přípravném řízení dne 15. 3. 2012 (č. l. 81 - 84)
popřel, že by se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Sám byl poškozen o více než 80
mil. Kč. Společnost TOWER OF POWER zaplatila všem svým věřitelům a vyrovnala dluhy, kdy
jediným věřitelem zůstal on. Celý projekt jej postihl nejen na majetku, ale i na zdraví, a proto dále
k věci odmítl vypovídat. Stejně postupoval i dne 23. 5. 2012 (č. l. 105 - 106) a dne 15. 6. 2012 (č. l.
115), kdy opakovaně využil svého práva a ve věci nevypovídal. Při výslechu konaném dne 14. 8. 2012
(č. l. 119) opět využil svého práva a (zejména na případné otázky) odmítl vypovídat, avšak předložil
své písemné vyjádření k věci (č. l. 120 - 153). V něm uvedl, že aby se trestného činu podvodu dopustil
a získal tak zvýhodněnou cenu roku 2010, musel by předstírat, že elektrárna dodala v roce 2010
elektřinu do sítě, což se nestalo. Udělení licence samo o sobě bez faktické dodávky elektřiny žádný
význam pro nárok na zvýhodněnou výkupní cenu nemá a společnosti E.ON žádná majetková škoda
vzniknout nemohla. Důvodem, proč koncem roku 2010 tolik spěchali na vyřízení licence, byla obava,
že v roce 2011 bude možnost získání licence značně omezena. Stejně tak dle něj nemohlo dojít
k omylu u spoluobžalovaného ing. Žxxxxx, který jako odborník musel poznat rozsah elektrárny a
věrohodnost jeho výpovědi snižuje i jeho následné jednání (rozporuplné údaje v rámci šetření ERÚ) a
skutečnost, že „obdobného omylu“ se musel dopustit i ve vztahu k FVE Mondragone. K celkové
genezi jednání pak uvedl, že již od konce roku 2009 jeho dcera s partnerem hledali projekt
fotovoltaiky. Před Vánocemi 2009 takto poznal svědka Nxxxxx, který nabízel různé projekty, ovšem
hlavně požadoval zálohy. Postupně takto se setkali s několika projekty, kdy ovšem všechny byly
problematické. V září roku 2010 dostal další nabídku od realitní kanceláře na koupi projektu FVE
Držovice. Získal základní dokumentaci a začal spolupracovat s ing. Dxxxxx. Dne 18. 9. 2010 se sešel
v Držovicích na místě, kde měla být FVE vybudována, s ing. Vxxxxx ze společnosti MB Systém
Technology, která měla projekt realizovat s tím, že zajistí financování prostřednictvím úvěru. Dne 22.
9. 2010 koupil společnost TOWER OF POWER i s projektem výstavby FVE Držovice za 41 mil. Kč.
Termín spuštění FVE byl v listopadu 2010. Dne 25. 9. 2010 v Kroměříži ho do té doby pro něj
neznámý svědek Pxxxxx, který dostal na něj kontakt od ing. Kxxxxx (z realitky, co zprostředkovávala
prodej), a ing. Sxxxxx za EKOSOLARIS přesvědčili, že společnost MB Systém Technology nedokáže
stavbu financovat, a že jedině EKOSOLARIS je jediný schopen postavit celou FVE na klíč a
kompletně připojit do distribuční sítě, když mají jako jediní originál (dodatek) smlouvy, bez níž to
možné není. Dne 26. 9. 2010 mu poslali tři smlouvy - smlouvu o dílo, smlouvu o půjčce a smlouvu o
servisu FVE (kdy tyto doložil). Ing. Sxxxxx tlačil na podpis smlouvy s tím, že termíny jsou šibeniční,
a proto se musí podepsat v pondělí a zaplatit zálohy na panely. Následujícího dne se sešli za účelem
podpisu smlouvy o dílo. Chtěl podepsat všechny listiny v jeden den, ale Pxxxxx s ing. Sxxxxx jej
přesvědčili, že zatímco smlouvu o dílo je třeba podepsat okamžitě, smlouvu o půjčce sice nelze
obratem uzavřít, avšak financování že je fakticky zajištěno. Proto je nepochopitelné, že ing. Sxxxxx
nyní tvrdí, že nebyly řádně hrazeny zálohy dle smlouvy o dílo. Ing. Sxxxxx a Pxxxxx z něho vytahali
peníze a dodavatelům FVE nezaplatili a nyní ho označují za nějakého rádoby podnikatele nebo
podvodníka. Současně s podpisem smlouvy uhradil ing. Sxxxxx 7,020.000 Kč a dne 30. 9. 2010
uhradil doplatek zálohy dle uzavřené smlouvy o dílo ve výši 14,980.000 Kč. Podle smlouvy o dílo už
pak měla být stavba realizována plně ze strany zhotovitele a platby měly probíhat až poté, co ing.
Sxxxxx a Pxxxxx zajistí financování celé FVE Držovice. Následně zjistil, že společnost
EKOSOLARIS asi nebyla tak dobrou, jak byla prezentována, když musel řešit problémy s pozemky
(existující studny a potrubí). K financování dále uvedl, že hlavní slovo měl Pxxxxx (který hovořil i o
tom, že zajišťuje FV panely), ale ing. Sxxxxx byl u všech důležitých jednání. Dále podrobně popsal
jednání se svědky Kxxxxx (za společnost Petrol Invest) a Kxxxxx (za společnost Galimed) a
následnou žádost k České spořitelně, kdy poskytl provizi 400.000 Kč a poté zjistil, že úvěr má obstarat
svědek Nxxxxx, kterého znal od roku 2009 jako podvodníka. V polovině října pak začali za společnost
Petrol Invest vystupovat svědkyně Šxxxxx a pan Sxxxxx. Na konci října 2010 ho ing. Sxxxxx začal
žádat o další peníze pro subdodavatele na zálohy, aby neodešli na jiné stavby, s čímž nesouhlasil,
protože podle smlouvy o dílo měl vše uhrazeno. Ing. Sxxxxx byl ale přesvědčivý, a proto uhradil dne
29. 10. 2010 dalších 7,200.000 Kč. Za listopad a prosinec 2010 uhradil na účet dalších 7,000.000 Kč.
Není pravda, co tvrdí ing. Sxxxxx, že mu nezaplatil řádně zálohy na FVE Držovice, což způsobilo
zdržení a nedokončení celé stavby. Nad rámec smlouvy o dílo (tj. zálohy 22,000.000 Kč) uhradil
v roce 2010 dalších 14,400.000 Kč, nepočítaje další 2,000.000 Kč, které z něho podvodně vytáhl ve
spolupráci s ing. Sxxxxx svědek Dxxxxx. V souvislosti s aktivitou ing. Sxxxxx a Pxxxxx uhradil
v roce 2010 celkem 36,400.000 Kč. V polovině října ho Pxxxxx uháněl o půjčku 6,000.000 Kč na
rozběhnutí projektu FVE Mondragone, který také stavěl EKOSOLARIS, ovšem po uhrazení zálohy ve
výši 7,200.000 Kč společnosti EKOSOLARIS otravování ustalo. Na naléhání ing. Sxxxxx uhradil
společnosti EKOSOLARIS dne 1. 11. 2010 a dne 8. 11. 2010 další zálohy po 2.000.000 Kč, kdy mu
bylo slibováno, že nově pan Pxxxxx dodá panely a poskytne krátkodobé financování. Když panely
nedorazily a ing. Sxxxxx si začal stěžovat, že sice dostal peníze od něho, ale hlavní suma za měniče,
kterou měl dostat od Pxxxxx, ještě nedošla, začal být nervózní. V té době se začal bát o projekt a
sháněl sám financování u přátel a uvažoval o snížení výkonu FVE Držovice. Začal současně tvrdě
naléhat na ing. Sxxxxx a Pxxxxx, aby zajistili finanční prostředky od svého akcionáře Sokolovské
uhelné. Stavbu měl na starost EKOSOLARIS a technickoadministrativní kontrolu dodavatele prováděl
ing. Dxxxxx, který nastoupil dne 1. 10. 2010 jako zaměstnanec TOWER OF POWER. On sám
nakonec na samotnou realizaci stavby koncem listopadu 2010 rezignoval a věnoval se hlavně
financování FVE. Jednání na ERÚ a E.ON zajišťovali díky osobním vazbám lidé ze společnosti
EKOSOLARIS, když dle smlouvy o dílo za toto byla určena i odměna cca 4,000.000 Kč bez DPH.
V listopadu byly postaveny stojany na panely, trafostanice a měniče. Koncem listopadu byl osloven p.
Txxxxx, která zprostředkovávala kontakt lidí podvedených činností Pxxxxx, ing. Sxxxxx, Kxxxxx,
Sxxxxx a Nxxxxx, kteří za poplatek v řádu statisíců slibovali zajištění úvěru. Zjistil, že poškozených je
několik desítek, kdy tuto aktivitu vedl JUDr. Zxxxxx (IRON Capital, a.s. dále jen Iron Capital). V této
době se kontaktoval na další osoby (Furo – Fxxxxx), které jej místo poskytnutí financí připravily o ty
jeho. Dne 5. 12. 2010 jednal s JUDr. Zxxxxx a následně dohodli (se svědkem Vxxxxx za Iron Capital)
odkup obchodního podílu společnosti TOWER OF POWER. Ing. Sxxxxx svým postupem, kdy
požadoval všechny peníze v jedné splátce, zhatil profinancování projektu lidmi z Iron Capital a tito
následně s nimi přestali komunikovat. Obdobně postupoval ing. Sxxxxx i k jím zajištěné dodávce FV
panelů od společnosti MAPRO s.r.o. (dále jen MAPRO - svědek ing. Mxxxxx), která se nakonec
rozhodla od projektu odstoupit z důvodu, že po nich chtěl ing. Sxxxxx dalších asi 20.000.000 Kč jako
kompenzaci za to, že přijde o provizi z dodávky panelů. Když se to dne 20. 12. 2010 dozvěděl, na ing.
Sxxxxx křičel, že ho okradl a podvedl ho. On mu ale tvrdil, že má panely objednané z Německa,
jediné ohrožení představuje subdodavatel společnost SEV energy, která chce zálohu nebo začne
demontovat konstrukce. Na základě faktur SEV energy tak uhradil 2.000.000 Kč. Protože panely
z Německa nedošly, tak ho dne 21. 12. 2010 ing. Sxxxxx seznámil s Bc. Patrikem Dxxxxx z Novatexu
a.s., který jim přislíbil další panely, opět z Německa. Smlouvu uzavřel ing. Sxxxxx za EKOSOLARIS
a Dxxxxx za Novatex a.s. Dxxxxx na něho pak ale začal tlačit, že chce zálohu 2.000.000 Kč, jinak
kamiony s panely nevyjedou. On tak poslal poslední peníze, které měl k dispozici, Dxxxxx. Potom
veškerá komunikace skončila, žádné panely do Držovic nedorazily a Dxxxxx i ing. Sxxxxx s ním
přestali komunikovat. Po Vánocích mu ing. Sxxxxx řekl, že má na 30. 12. 2010 domluveného pána
z ERÚ, který dorazí do Držovic. Dne 30. 12. 2010 jim ing. Sxxxxx předal celou řadu dokumentů
k FVE Držovice a jeli na schůzku s panem z ERÚ (spoluobžalovaným ing. Žxxxxx) do obchodního
centra TESCO. Zde předal ing. Žxxxxx všechny informace, které měl od ing. Sxxxxx. Ing. Žxxxxx po
15 minutách diskuzi ukončil, že licenci na 3 MW nedostanou, ale pokud mu doloží předávací protokol
a revizní zprávu, tak dostanou licenci na výkon 1,655 MW, pro kterou si má přijet druhý den do
Jihlavy. Byl z toho zničen, ale nijak to nekomentoval. Tvrzení ing. Žxxxxx, že si údajně spletl dvě
FVE vedle sebe a že byl přesvědčen, že je na FVE Držovice namontována cca ½ panelů, jsou směšná.
Obě FVE jsou odděleny cestou a byly oplocené. Navíc odborník na FVE si nemůže splést rozsah 3
MW a 6 MW, kdy musel vidět, že se jedná o dvě samostatné FVE. Ing. Žxxxxx v žádném případě
nebyl v omylu, neboť u tak zkušeného odborníka není možné se takovým způsobem splést. Dne 31.
12. 2010 si v Jihlavě vyzvedl rozhodnutí o licenci na 1,655 MW a jel na FVE Držovice, neboť od ing.
Sxxxxx věděl, že tam má dorazit někdo z E.ON. Lidé z E.ON, kteří dorazili po třetí hodině, nevěděli,
jak uvést do nějakého papíru, že tam nejsou panely. Dne 4. 1. 2011 se sešli s ing. Sxxxxx, kdy
předpokládal, že budou řešit rychlé dokončení FVE a změnu ceny díla s ohledem na to, že při změně
výkupní ceny z 12,15 Kč na 5,50 Kč přišel o nemalé prostředky. Ing. Sxxxxx mu ale oznámil, že na
něho podá trestní oznámení z důvodu, že mu nezaplatil, a že žádné panely už nedodá. Tlačil na něho,
aby mu zaplatil nějaké peníze, vyhrožoval mu, že přijdou o licenci, a proto dne 19. 1. 2011 uzavřel
s EKOSOLARIS dohodu o narovnání. Stejného dne dostali oznámení o zahájení přezkumného řízení,
jehož výsledkem bylo, že přišel o licenci na 1,655 MW. V průběhu dubna a května 2011 uhradil
společnosti EKOSOLARIS dalších 8 miliónů Kč.
Ke svým údajům pak doložil doklady (č. l. 154 - 235), zejména jednotlivé jím popisované e-
maily včetně příloh a fotografie stavu ke dni 31. 12. 2010 a dne 24. 5. 2011 na FVE Mondragone,
které budou popsány následně v rámci listinných důkazů.
V hlavním líčení konaném dne 6. 11. 2013 na údajích z přípravného řízení setrval, když
opětovně předložil písemné vyjádření obsahující zejména právní argumentaci k podmínkám získání
výhodnější ceny za rok 2010. Zde došel k závěru, že tyto zákonné podmínky společnost TOWER OF
POWER nemohla splnit, kdy o toto ani neusilovala, když nepodnikla žádné kroky k dodávce energie
v roce 2010. Dále se pak opětovně vyjadřoval k věrohodnosti údajů obžalovaného ing. Žxxxxx a
možnosti uvést ho v omyl, kdy i toto vyloučil. Na dotazy doplnil, že lidi ze společnosti EKOSOLARIS
od začátku slibovali financování, a proto do elektrárny šel. Původní myšlenka vstoupit do fotovoltaiky
nebyla jeho, ale přes různé zprostředkovatele se nějak dostal až ke společnosti EKOSOLARIS. Poté
opět odmítl vypovídat a následně se pouze vyjadřoval k provedeným důkazům, zejména výpovědím
spoluobžalovaných či svědků, a to v kontextu svých údajů. Takto k výpovědi obžalovaného ing.
Sxxxxx a obžalovaného ing. Žxxxxx uvedl, že úlohou společnosti EKOSOLARIS nebylo pouze
postavit FVE Držovice, ale měl také zajistit financování a veškeré papíry na ERÚ i E.ON, což bylo
ujednáno ve smlouvě. Z toho důvodu vůbec začala společnost TOWER OF POWER se
společností EKOSOLARIS jednat. Není pravda, že ing. Sxxxxx jel na základě nějakého faxu nebo e-
mailu ze dne 22. 12. k Bxxxxx, kde podepsal se společností Suninvest kupní smlouvu o nákupu
panelů, protože smlouva se podepisovala 11. 12. 2010. Reklamační protokoly byly jednoznačně věcí
dodavatelské firmy vůči společnosti EKOSOLARIS, společnost TOWER OF POWER s tím neměla
nic společného. Bxxxxx ani Suninvest nezná. Na FVE Mondragone rovněž nebyly panely, také se tam
reklamovalo, což vyplývá i z e-mailu ze dne 11. 1. 2011 podepsaného ing. Sxxxxx. Rovněž ze
smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy – faktury za dodané panely na FVE Mondragone -
vyplývá, že panely tam mohly být dodány nejdříve dne 10. 1. 2011. Ing. Žxxxxx viděl poprvé dne 30.
12. 2010, když přišel a řekl, že udělí licenci tak, jak udělí, a jaké se mají zajistit dokumenty.
Dokumenty byly předány Čxxxxx a on poté odjel do Plzně, odkud jel další den ráno vyzvednout
licenci. Co se týká dodávky panelů, tak jediná dodávka připadající v úvahu byla od firmy MAPRO,
která mohla být toho 20. 12. 2010. Tato dodávka byla reálná, neboť zboží bylo v Praze ve skladě.
Tvrzení o jednání s Dxxxxx dne 21. 12. 2010 je nesmyslné. Má za to, že se na něho všichni domluvili.
Dále upřesnil k výpovědi svědka Vxxxxx, že poté, co ing. Sxxxxx nezajistil výstavbu FVE k 26. 11.
2010, zoufale sháněl cokoliv a byl ochoten elektrárnu nebo obchodní podíl i prodat. Objevila se
společnost Iron Capital, se kterou začátkem prosince jednal o uzavření smlouvy. Návrh smlouvy
obdržel e-mailem, jsou zde uvedeny konkrétní částky. Po výpovědi svědka Mxxxxx uvedl, že se
v přípravném řízení nevyjádřil přesně ohledně požadavku ing. Sxxxxx ve výši 20 mil. Kč. Ing. Sxxxxx
je chtěl po TOWER OF POWER, ale bylo zřejmé, že pokud MAPRO vstoupí obchodním podílem do
TOWER OF POWER, bude je chtít po této společnosti. Ing. Sxxxxx měl zajistit peníze a nezajistil je a
navíc dělal potíže při jednání. On (ing. Vxxxxx) se snažil do poslední chvíle projekt zachránit, ale ing.
Sxxxxx 18. 12. 2010 vše zhatil. K výpovědi svědka Bxxxxx uvedl, že svědka nikdy neviděl, nikdy
s ním nemluvil. Ba naopak požadoval po ing. Sxxxxx, aby jej s ním seznámil. K vyjádření
obžalovaného ing. Sxxxxx po výpovědi svědka Bxxxxx uvedl, že tvrzení, že jej měl ujišťovat o
finančním zajištění či poslat nějaký fax, nejsou pravdivá. Podvodný fax byl zaslán, ale panem Fxxxxx
dne 22. 12., přičemž Pxxxxx, ing. Sxxxxx a Chxxxxx jednali ve druhém nebo třetím prosincovém
týdnu. Chxxxxx nezná, nikdy jej neviděl. Německy neumí, u žádného konferenčního telefonického
hovoru nikdy přítomen nebyl. Po výpovědi svědka Dxxxxx uvedl, že 22. 12. 2010 v Olomouci nebyl.
Žádný dodatek nepodepsal, viděl jej poprvé až na policii. Nepodepsal by ani dvojnásobnou směnku, a
z toho důvodu žádné panely nechtěl. Dále uvedl, že Dxxxxx viděl poprvé dne 21. 12. 2010 večer, kdy
jej za Dxxxxx přivezl ing. Sxxxxx. Na žádné panely se v Německu s ing. Sxxxxx dívat nebyl a ani
s ním žádné panely nedojednával. Dne 22. 12. byl v Plzni. Ráno toho dne dostal e-mail od Fxxxxx,
který přeposlal ing. Sxxxxx a na jeho pokyn i Dxxxxx. Následně jej Dxxxxx uháněl alespoň o dva
miliony, nebo jinak kamiony s panely nevyjedou, tak mu je poslal. Po Novém roce jednal s Dxxxxx
jen proto, aby mu ty dva miliony vrátil. U žádného notáře s Dxxxxx nikdy nebyl. V hlavním líčení
konaném dne 21. 3. 2014 dále ve svém vyjádření uvedl, že v kauze fotovoltaické elektrárny byl jistý
Fxxxxx, který si říkal různými jmény. Napojil se na něj a vylákal na něm 150.000 Kč. Není pravdou
tvrzení Dxxxxx, že věděl, že dne 21. 12. 2010 má peníze k dispozici, neboť to nevěděl. Až dalšího dne
ráno dostal podivný fax, kdy po poradě s ing. Sxxxxx mu jej přeposlal a přeposlal jej také Dxxxxx.
Bylo jednoznačné, že se jedná o podvrh, protože Fxxxxx je známý podvodník. K výpovědi svědkyně
Ivy Kxxxxx uvedl, že v kanceláři společnosti EKOSOLARIS byl koncem roku 2010 pouze jednou, a
to 30. 12. 2010 ráno.
Jeho obhajobu lze taktéž shrnout tak, že se trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, vůbec
nedopustil. Pokud existovaly falešné doklady, toto netušil, tyto vytvořil někdo jiný, on sám byl
fakticky uváděn v omyl a podveden.
Ze svého trestného jednání jsou obžalovaní usvědčováni výpověďmi svědků, listinnými a
dalšími důkazy, které ve svém souhrnu vyvracejí naznačenou obhajobu obžalovaných.
K technickému stavu FVE, jejímu dokončení ke konci roku 2010, se nejprve vyjadřovali
svědci, zaměstnanci společnosti Ekosolaris či dodavatelských subjektů.
Svědek Petr Čxxxxx v přípravném řízení dne 19. 4. 2012 (č. l. 278 - 285) uvedl, že pracuje
jako manažer zakázek ve společnosti ESOKOM, s.r.o. (dále jen ESOKOM), která byla
subdodavatelem společnosti EKOSOLARIS na FVE Držovice. Společnost ESOKOM měla postavit
veškeré rozvody NN a zabezpečení elektrárny. Byl stavbyvedoucím za výše uvedenou část elektro, na
stavbě byl třikrát až čtyřikrát týdně. Na řízení stavby se podílel i jeho kolega Pxxxxx. Ke dni 30. 12.
2010 na FVE Držovice scházely všechny panely, nebyla propojení mezi panely a měniči a chybělo cca
30-40 % měničů. Neustále se na dodávky solárních panelů i měničů čekalo, ale dodávky nebyly
uskutečněny ani v roce 2011. Dvakrát jim Zbyněk Čxxxxx z EKOSOLARIS řekl, že panely jsou na
cestě, kdy oni byli připraveni pustit se do jejich osazení. Na FVE Držovice však nikdy žádné panely
nebyly. Provedené práce předali společnosti EKOSOLARIS koncem prosince 2010. Na začátku roku
2011 ještě předávali práce na slaboproudu společnosti TOWER OF POWER, kdy mu obžalovaný ing.
Vxxxxx platil hotově. Na stavbě skončili v lednu 2011, kdy byl problém s financováním.
EKOSOLARIS jim zakázku neuhradila, protože údajně nedostali zaplaceno od investora, tj.
společnosti TOWER OF POWER. Obžalovaný ing. Dxxxxx byl na stavbě vždy v kontrolní den, což
se psalo do stavebního deníku, který vedl svědek Kxxxxx ze společnosti EKOSOLARIS. Obžalovaný
ing. Dxxxxx jako zástupce investora jezdil na FVE Držovice i mimo kontrolní dny. Obžalovaný ing.
Vxxxxx jezdil na stavbu taky, ale ne tak často, obžalovaný ing. Sxxxxx jezdil málo. O reklamaci
panelů na FVE Držovice u společnosti Suninvest neslyšel, protokoly o reklamaci neviděl. Jejich
společnost žádné panely na FVE Držovice nemontovala, o namontování panelů dne 14. 12. 2010 a dne
27. 12. 2010 nic neví. S revizním technikem ing. Dxxxxx komunikoval, když dělal revizi na izolační
stavy kabelů. Z technické zprávy sdělil ing. Dxxxxx počet panelů a výkon, kdy toto považuje za
standardní údaj revizní zprávy. Kromě revize č. 167/2010 už další revizi nechtěli. Revizi č. 200/2010
ze dne 29. 12. 2010 požadoval asi Zbyněk Čxxxxx z EKOSOLARIS. Zbyněk Čxxxxx ho informoval,
že nebyl povolen plný výkon FVE a potřebují změnu revizní zprávy na snížený výkon a že si to bude
řešit s ing. Dxxxxx sám. Dále uvedl, že zkušební provoz se provádí, když jsou hotové trafostanice a
dokážou poslat proud do kabelů. Panely jsou potřeba, aby bylo možné spustit měniče. Mimo této
dodávky společnost ESOKOM pracovala pro EKOSOLARIS ještě na zakázce FVE Mondragone a
FVE ve Starém Městě na střeše distribučního skladu Hamé Babice.
V hlavním líčení konaném dne 6. 11. 2013 na svých údajích setrval.
Svědek Stanislav Pxxxxx uvedl v přípravném řízení dne 6. 6. 2012 (č. l. 375 - 378), že
pracoval při výstavbě FVE Držovice jako předák společnosti ESOKOM, kdy jejich úkolem bylo
zajistit NN část elektriky. V listopadu 2010 pracovali velmi intenzivně, byli tam každý den včetně
sobot a nedělí. V prosinci 2010 se to ještě dodělávalo. Pak je vyhodili s tím, že stavbu měla dokončit
jiná společnost. Končili někdy před vánočními svátky. On sám vedl stavební deník. Panely na FVE
Držovice nikdy nedorazily, byť tam byli několikrát nahnáni kvůli jejich montáži. Občas obdrželi
informace, že panely mají být větší či menší, a podle toho se to uzpůsobovalo. Ing. Dxxxxx zná, neboť
jezdil pravidelně na stavbu v kontrolní den (každé úterý). Ing. Dxxxxx musel vědět, že tam panely
nejsou. O reklamaci panelů slyšel z doslechu. On a jeho lidé nikdy žádné panely pro FVE Držovice
neviděli a nemontovali, tedy ani v období 14. – 15. 12. 2010. Pokud by získali panely a propojili je,
tak by FVE Držovice z větší části fungovala. Bylo možné odzkoušet silovou část FVE od trafa po
měniče, dál se to bez panelů odzkoušet nedá. Funkčnost FVE bez panelů odzkoušet nelze. FVE
Držovice nebyla schopna vyrobit elektrickou energii, protože bez panelů to nelze. Dále doplnil, že na
pozemku před FVE Držovice měla složeny panely vedlejší FVE. K další činnosti pak uvedl, že stavěli
zároveň i FVE ve Vrahovicích (Mondragone), kde nakonec menší část panelů byla. Jinak zmínil i
výstavbu FVE u Jevíčka pro společnost Buzzing Lines s.r.o. (jedná se o totožný název společnosti,
který se objevil v revizní zprávě svědka ing. Dxxxxx).
V hlavním líčení konaném dne 7. 11. 2013 svědek na svých údajích setrval.
K údajům těchto svědků lze uzavřít, že po dobu, po kterou se jejich společnost podílela na
výstavbě FVE Držovice (minimálně do Vánoc 2010), nedošlo k žádné dodávce a tím ani k montáži FV
panelů a je tedy (a to samozřejmě i v kontextu dalších důkazů) vyloučena případná reálnost údaje o
možné reklamaci.
Svědek Zbyněk Čxxxxx v přípravném řízení dne 18. 4. 2012 (č. l. 286 - 297) uvedl, že pracuje
ve společnosti EKOSOLARIS jako technik zakázek. V říjnu 2010 mu byl obžalovaným ing. Sxxxxx
představen obžalovaný ing. Vxxxxx jako majitel budoucí FVE, se kterým uzavřeli smlouvu na
vybudování FVE Držovice. Obžalovaný ing. Dxxxxx byl technickým zástupcem investora. Od svého
nadřízeného, obžalovaného ing. Sxxxxx, dostal za úkol přípravu výběru dodavatelů na FVE Držovice,
kdy konečný výběr dodavatelů prováděl obžalovaný ing. Sxxxxx. Stavbyvedoucím byl svědek
Kxxxxx. V říjnu 2010 bylo provedeno geometrické zaměření a vytyčení FVE, pak se začala pokládat
kabeláž. Došlo ke změně oproti projektu, kdy se dávaly 3 menší trafostanice. V listopadu 2010 začaly
práce váznout kvůli dodávce panelů. Výběr dodavatele panelů zařizoval ing. Sxxxxx, ale panely nikdy
na FVE nedorazily. Občas mu bylo řečeno, že panely jsou na cestě. Jednou tam už čekal s lidmi na
montáž panelů. To se dělo až do konce prosince 2010. V lednu 2011 už na elektrárně prakticky nebyl.
Bylo mu řečeno, že POWER OF TOWER si FVE Držovice dodělá sama. Ke dni 31. 12. 2010 byla
dokončená na FVE Držovice veškerá VN část, NN rozvaděče, konstrukce, kabeláž a oplocení s tím, že
nebyly dokončeny brány. Obžalovaný ing. Dxxxxx byl na FVE minimálně 1x týdně v průběhu
kontrolního dne. Jednu dobu i přespával v Prostějově, když zařizoval věci týkající se dotčených
orgánů. Do Vánoc 2010 tam byl ing. Dxxxxx často, pak se vrátil těsně před koncem roku 2010. Dne
30. 12. 2010 mu bylo řečeno, že má jet na FVE Držovice, kde měla proběhnout schůzka
s obžalovaným ing. Žxxxxx z ERÚ. Pak mu ale volali, že schůzka proběhne v obchodním centru
TESCO v Prostějově. Komunikace s ERÚ se neúčastnil, na schůzku jel proto, kdyby se ho chtěli na
něco zeptat z technického hlediska. Jednání s ing. Žxxxxx vedl ing. Vxxxxx. On, ing. Sxxxxx, ing.
Dxxxxx a Dxxxxx seděli dole v restauraci. Pokud se týká třetí osoby, která měla jednat s ing. Žxxxxx
a ing. Vxxxxx, je možné, že to byl ing. Dxxxxx, kdo šel za nimi. O reklamačních protokolech nic
nevěděl, tyto neviděl, podpis u razítka EKOSOLARIS vypadá jako podpis ing. Sxxxxx. Revizi
požadoval po společnosti ESOKOM, která byla subdodavatelem části NN. Po té schůzce 30. 12. 2010
mu volal ing. Dxxxxx, který chtěl zaktualizovat revizní zprávu z důvodu snížení počtu panelů a
snížení výkonu. On proto volal ing. Dxxxxx a požádal ho o vypracování nové revizní zprávy na
snížený výkon. Údaj o panelech v revizní zprávě byl pouze informativní a byl zde uveden na
požadavek ing. Dxxxxx. Novou revizní zprávu zaslal dne 31. 12. 2010 ing. Dxxxxx e-mailem. O
předávacích protokolech nic neví, vyřizoval je ing. Sxxxxx. Netuší, proč byl tento protokol
antedatován, proč v protokolu nejsou uvedeny vady a nedodělky, ani proč tam není zmínka o tom, že
se předává jen část díla. Podle jeho názoru lze předat FVE do zkušebního provozu bez panelů, neboť
FVE se dá vyzkoušet na kabelech. Kontroly s E.ON se neúčastnil, byl tam ing. Sxxxxx.
V hlavním líčení konaném dne 6. 11. 2013 na svých údajích setrval. Doplnil, že
EKOSOLARIS měl na starosti dodávku celé technologie a realizaci elektrárny jako takové. Ke konci
roku 2010 nebyly na FVE panely a nebyla natažená kabeláž pro propojení panelů na konstrukcích. Vše
ostatní bylo ve stádiu připraveném pro připojení. Revizní zprávy existovaly dvě, první byla na výkon 3
MW, který měl být původně. Poté byl vyzván ing. Dxxxxx, ať dodá revizní zprávu na snížený výkon.
Sdělil mu, že se změnil potenciální dodavatel panelů, a proto bude výkon menší. Na pokyn ing.
Dxxxxx měl zkontaktovat přímo revizního technika, který už revizní zprávu dělal. Obě revizní zprávy
byly vypracovány v rozpětí několika dnů. To, že se výkon snižoval, mu připadalo nestandardní.
Kontrolní dny probíhaly většinou jednou za týden, zúčastňoval se jich on, obžalovaný ing. Dxxxxx a
svědek Kxxxxx. K osobě pana Dxxxxx (další osoba přítomná v restauraci v Tescu) uvedl, že tento řídil
výstavbu elektrárny Mondragone. K dotazům ohledně vlastního podílu na reklamaci FV panelů (FVE
Mondragone viz č. l. 820) uvedl, že si toto nevybavuje, ale obecně neměl důvod nic takového psát.
Obdobně (že si situaci nevybavuje či neví) se vyjádřil i k e-mailové komunikaci s obžalovanými ing.
Dxxxxx a ing. Žxxxxx ke konci roku 2010.
Svědek Bc. Zdeněk Dxxxxx uvedl v přípravném řízení dne 18. 4. 2012 (č. l. 313 - 320), že
v dané době pro společnost EKOSOLARIS pracoval na základě mandátní smlouvy, kdy měl na
starosti projekty v rámci FVE. FVE Držovice s jeho prací nesouvisela. Ve vztahu k trestné činnosti tak
popsal pouze schůzku části obžalovaných v OC Tesco a kontrolu FVE ze strany pracovníku E.ON. Na
schůzku do obchodního centra TESCO dne 30. 12. 2010 jel, protože se chtěl setkat s ing. Sxxxxx.
V horním patře jednal ing. Vxxxxx s ing. Žxxxxx a on byl dole s Čxxxxx, ing. Sxxxxx a ing. Dxxxxx.
Neví, kdo byl třetí muž na schůzce s ing. Žxxxxx a ing. Vxxxxx. On sám neměl s projektem FVE
Držovice nic společného a schůzka s ním neměla žádnou souvislost. Na jednání s E.ON dne 31. 12.
2010 jel on a ing. Sxxxxx, kdy sebou vezli klíče od elektrárny a traf. Zaměstnanci E.ON si nafotili, co
potřebovali, pak v maringotce vedli jednání s ing. Vxxxxx. On s ing. Sxxxxx čekal v autě. O reklamaci
panelů nic neví. Pokud mu ing. Dxxxxx posílal nějaký e-mail ohledně FVE Držovice, chtěl mít asi
jistotu, že ho bude mít kromě Čxxxxx i někdo jiný. Jednali spolu ale vícekrát, asi ohledně E.ON. Zde
potvrdil, že označení „John Dxxxxx“ v e-mailové komunikaci je jím užívané z předchozího pobytu
v cizině. Koncem prosince 2010 dokončovala společnost EKOSOLARIS ještě FVE Mondragone,
kontrole této FVE na konci roku 2010 byl přítomen.
V hlavním líčení konaném dne 6. 11. 2013 svědek na svých údajích setrval. Ve spontánní části
sice uvedl částečně odlišné údaje (pouze jeden kontakt – Tesco, následně doplnil i jednání na vlastní
FVE s pracovníky E.ON, kdy ovšem tyto dva kontakty situoval do stejného dne), ovšem po
konfrontaci s údaji z přípravného řízení uvedl, že si to již přesně nevybavuje. Obdobně pak odpovídal i
na otázky ohledně konkrétního průběhu obou schůzek, včetně jejich přípravy (komunikace se svědkem
ing. Oxxxxx).
Svědek ing. Antonín Kxxxxx uvedl v přípravném řízení dne 23. 5. 2012 (č. l. 326 - 334), že na
základě mandátní smlouvy prováděl pro společnost EKOSOLARIS řízení stavby FVE Držovice. Řídil
ho a úkoloval ing. Sxxxxx. Stavbu zahájili v říjnu 2010 a byl to šibeniční termín. Projektová i
předvýrobní příprava byla na úrovni zahájení stavby, kdy museli spoustu věcí řešit za pochodu. Pokud
by však všechny dodávky probíhaly dle plánu, byl předpoklad, že by se stavba stihla v termínu. Vše se
dělalo tak, aby to směřovalo ke zkušebnímu provozu. Ing. Dxxxxx byl technický dozor investora a
ing. Vxxxxx měl zabezpečit finance. Nejčastěji na stavbu chodil ing. Dxxxxx a to každý týden (jeden
až dva dny). Ke dni 29. 12. 2010 bylo na FVE Držovice hotové oplocení, ocelová konstrukce pod
panely, trafostanice, není si jist, zda byly osazeny všechny měniče. Nebyly tam však žádné panely. Ve
stejném stavu byla FVE i 31. 12. 2010. Se stavem FVE Držovice na konci roku 2010 byli ing.
Dxxxxx, ing. Sxxxxx i ing. Vxxxxx, dle jeho přesvědčení, seznámeni. Všechny tyto osoby byly
průběžně seznamovány s průběhem prací. O žádné reklamaci panelů neví, neboť na FVE Držovice
nikdy za jeho přítomnosti žádné panely nebyly. Bylo tam velké cvičení, že už jsou panely na cestě, ale
panely nedorazily. Dozvídali se o různých typech panelů a podle toho se pak předělávaly konstrukce,
rozteče atd. Dodávku panelů dle něj zajišťovala společnost POWER OF TOWER. Protokol o předání
díla viděl, vedl i stavební deník. Nikdy neviděl smlouvu o dílo a nemůže se tedy vyjádřit k tomu, zda
lze předat FVE do zkušebního provozu bez panelů. K protokolu o předání díla ze dne 29. 12. 2010 a
zápisu ve stavebním deníku ke stejnému datu uvedl, že zápis do stavebního deníku provedl on, reálný
stav všichni znali a podle něj je zkušební provoz i to, když je elektřina na měničích. Pak by se po
zapojení panelů jen zjistilo, zda je vše dobře propojené a mohlo by to fungovat. Nemůže se vyjádřit
k rozdílným protokolům o předání díla, neboť je nevypracovával.
V hlavním líčení konaném dne 6. 11. 2013 na svých údajích v podstatě setrval. Doplnil, že
FVE Držovice měla být dokončena do konce roku 2010. Práce směřovaly k tomu, že by se to stihnout
dalo, ale nastaly problémy s dodávkou panelů a od poloviny prosince bylo dokončení díla hodně
ohrožené. Ve spontánní části své výpovědi v rozporu s předchozími údaji uvedl, že část elektrárny
byla smontovaná, když na ní byla čtvrtina až třetina panelů. Při dotazu na rozpory pak tyto vysvětlil
tím, že se spletl, protože vedle se stavěla ještě jedna FVE, ty panely tam jezdily, tak možná došlo
k tomu nesouladu, co uvedl.
Svědkyně Iva Kxxxxx, která byla vyslechnuta na návrh obhajoby nově (z procesních důvodů)
mimo hlavní líčení dne 20. 5. 2014, a jejíž výpověď byla za splnění podmínek § 211 odst. 1 trestního
řádu čtena v hlavním líčení dne 29. 5. 2014, uvedla, že od listopadu 2003 do roku 2012 pracovala ve
společnosti EKOSOLARIS jako sekretářka, kdy byl ředitelem obžalovaný ing. Sxxxxx. Přes její osobu
chodily papíry od techniků, dodavatelů, odběratelů atd. Kromě funkce sekretářky ještě střídavě
pracovala jako pomocná účetní ve velkoskladu na „vodo-topo“, který rovněž patřil společnosti
EKOSOLARIS. Dokumentační část k elektrárně Držovice měl na starosti technik a odborník na
fotovoltaiku Čxxxxx. Obžalovaný ing. Vxxxxx byl odběratelem za společnost TOWER OF POWER a
obžalovaný ing. Dxxxxx byl pravděpodobně zaměstnancem ing. Vxxxxx, protože do firmy docházeli
společně. Ing. Dxxxxx vyřizoval papíry kolem elektrárny. Elektrárna nakonec nebyla z časových
důvodů dokončena. K e-mailu ze dne 31. 12. 2010, 9.33 hod. (č. l. 1607 - 1608) a k e-mailu ze dne 31.
12. 2010, 9.59 hod. (č. l. 1628 – č. l. 1629) uvedla, že je možné, že přiložené dokumenty skenovala, i
že tyto e-maily přijala jako poštu a následně přeposlala Čxxxxx, protože se jednalo o dokumenty
vztahující se k fotovoltaice. Předávací protokol (č. l. 1629) měl na starosti Čxxxxx, takže ho
pravděpodobně dostala od Čxxxxx na oskenování. Z 90 % provedla toto skenování pro něj. Je možné,
že naskenovaný dokument pak odeslal někdo jiný než Čxxxxx. Pokud bylo potřeba něco naskenovat,
převzala originál dokumentu, ten naskenovala a e-mailem poslala buď osobě, která po ní naskenování
požadovala a která si s ním dále nakládala sama, anebo přímo té osobě, které byl naskenovaný
dokument dále určen. Ke konci roku byl problém elektrárnu dokončit a panoval kolem toho velký
zmatek a nervozita. Ve firmě se často vyskytoval Čxxxxx, ing. Dxxxxx i ing. Vxxxxx, mívali jednání,
na základě čehož jim něco skenovala, protože měla skener na starosti. Dne 30. i 31. 12. 2010 v práci
přítomna byla.
Soud si je vědom jisté problematičnosti výpovědí této skupiny svědků, provázané minimálně
v jisté době s osobou ing. Sxxxxx, případně osob spolu s ním trestně stíhaných (zde svědek Bc.
Dxxxxx). Proto tyto hodnotil zejména v kontextu s dalšími provedenými důkazy a vycházel z nich
pouze v rozsahu, který je potvrzován i dalšími objektivními důkazy. Přesto i z těchto výpovědí lze
uzavřít, že FVE Držovice do konce roku 2010 (popravdě ani nikdy jindy) nedisponovala ani jedním
FV panelem. Jejich údaje o aktivitách posledních dnů roku 2010 (schůzka s ing. Žxxxxx a následné
požadavky vůči svědkovi Čxxxxx apod.) dokumentují (v souladu s dalšími důkazy) mj. zapojení ing.
Dxxxxx do vyžádání nepravdivých podkladů pro ERÚ a stejně tak (opět v souladu s listinami) jeho
aktivity vůči ERÚ fakticky mimo formální smluvní rámec se společností EKOSOLARIS.
K provádění vlastních revizí se vyjádřili svědci ing. Vlastimil Dxxxxx a ing. Jaromír Jxxxxx.
Svědek ing. Vlastimil Dxxxxx uvedl v přípravném řízení dne 16. 4. 2012 (č. l. 305 - 312), že
byl začátkem listopadu 2010 osloven svědkem Petrem Čxxxxx, technikem ze společnosti ESOKOM,
aby pro ně provedl revizi izolačních stavů přívodních kabelů k rozvaděčům na FVE Držovice. Revizní
prohlídku provedl dne 29. a 30. 11. 2010. Propojení solárních panelů se revize netýkala, protože
panely nebyly nainstalovány. Revizní zprávu vypracoval dne 30. 11. 2010 podle projektové
dokumentace. FVE byla dokončena z více jak poloviny. Následnou revizi provedl dne 28. a 29. 12.
2010 na základě telefonického požadavku Čxxxxx ze společnosti ESOKOM a Čxxxxx ze společnosti
EKOSOLARIS s tím, že se snižuje příkon elektrárny na 1,655MW. Bylo mu sděleno, aby se dostavil a
zkontroloval silové kabely znovu po jejich dokončení. Při příjezdu si zkontroloval silové kabely
podružných rozvaděčů, ale žádné panely neviděl. FVE Držovice navštívil naposledy 29. nebo 30. 12.
2010. Revizní zprávu odevzdal dne 31. 12. 2010 Čxxxxx z EKOSOLARIS e-mailem i v listinné
podobě. Na FVE Držovice žádné panely neviděl. Počet panelů ve zprávě uvedl na požadavek Čxxxxx
ze společnosti EKOSOLARIS, který mu údaje nadiktoval. Údaj považoval za čistě informativní.
Upozorňoval Čxxxxx na to, že panely ve zprávě nemohou být uvedeny, když tam nejsou, ale on mu
říkal, že to tam musí být kvůli ERÚ. Dále upřesnil, že revizní zprávu na nižší výkon pak změnil (od
stolu – bez další fyzické kontroly) na požadavek Čxxxxx ze společnosti EKOSOLARIS, který mu
změnu zdůvodnil tím, že se to nestihne všechno namontovat a oni budou požadovat snížený výkon.
Řekl mu, že se příkon snižuje na 1,655 MW a snižuje se počet namontovaných panelů na 8710 kusů.
Sám Čxxxxx navrhl, že se nebude měnit číslo revizní zprávy, ale vymění se jen první strana a zůstane
tak pouze jedna revizní zpráva. Není obvyklé, aby v revizní zprávě byl uveden počet panelů, protože
podstatou revize není počet panelů, ale zjištění izolačních stavů kabelů. Revizní zpráva osvědčuje,
pokud se jedná o izolační stavy kabeláže, že je možné FVE připojit tímto komponentem do sítě, tedy
že je zařízení bezpečné. Revizní zprávy byly zaměřeny na silové kabely, nikoliv na celou FVE, kdy ve
vztahu ke kabelům se jednalo o zprávy celkové. Na dotaz pak nebyl schopen vysvětlit další rozdíly
(mimo výkonu) v jednotlivých revizních zprávách. Jeho chybou bylo, že podlehl Čxxxxx a uvedl
v revizní zprávě počty panelů, i když se jich revizní zpráva vůbec netýkala a panely na FVE nebyly.
V hlavním líčení konaném dne 7. 11. 2013 své údaje ohledně přítomnosti na FVE upřesnil
v tom směru, že zde byl naposledy v průběhu prosince (před svátky), protože nestihl ve vztahu k první
revizi ještě jedno měření a doměřovaly se ještě některé kabely, ale potom už ke konci roku tam nebyl.
Po seznámení s původními údaji pak uvedl, že si to již přesně nepamatuje, ale pokud to uváděl
(přítomnost minimálně 29. 12. 2010), tak tam byl. K odlišnostem revizních zpráv se stejným datem
provádění revize se nebyl schopen vyjádřit, když uvedl, že projektovou dokumentaci dostal na začátku
listopadu. Pak došlo ke snížení příkonu, tak mu předložili jinou dokumentaci s tím, že hlavně označení
rozvaděčů bude jinak. Na základě toho vypracoval novou revizní zprávu, kde se změnilo jen označení
rozvaděčů, trafostanic atd.
K jeho osobě je pak obsahem spisu i zpráva Technické inspekce České republiky (č. l. 1137 -
1138) dokladující jeho oprávnění k provádění příslušných revizí včetně příslušných oprávnění či
osvědčení (č. l. 1139 - 1142).
Ve vztahu k jeho údajům je nutno konstatovat, že obsahem spisového materiálu jsou dvě
obsahově odlišné revizní zprávy s datem provedení revize 27. - 29. 12. 2010. Jedná se o Zprávu o
výchozí revizi elektrického zařízení ev. č. 200/2010 na výkon FVE 2,9 MW s počtem panelů 15.600
ks (č. l. 726-729) a revizní zprávu se stejným označením, tedy Zprávu o výchozí revizi elektrického
zařízení ev. č. 200/2010 na výkon FVE 1,655 MW s počtem panelů 8.710 ks (č. l. 739 - 743, 746 -
750, 1630 - 1635). Druhá zpráva je evidentně zpracovaná na podkladě předchozí, když obsahuje
opravy textu (FOE na FVE) i shodné písařské chyby či nepřesnosti (např. strana 1 čárka za názvem
společnosti ESOKOM) kdy došlo k posunům částí (jinak shodných) textů (např. strana 1 ev. č.
revizního technika, investor, typ panelů) zejména ve vztahu ke koncům řádků apod. Zpráva, která se
vztahuje k výkonu 2,9 MW, uvádí, že projektovou dokumentaci zpracovala firma „Buzzing Lines
s.r.o“. Ve druhé zprávě je tato projektová dokumentace zpracována firmou „Ing. Karel Axxxxx“.
Zásadní jsou však další odlišnosti, a to označení zařízení, jehož se týká vlastní zkouška a popis měření,
kdy tyto údaje se v označení zcela zásadně liší. Rozhodně tedy nemohlo dojít ke svědkem popisované
pouhé výměně přední strany a fakticky se jedná o zcela odlišné revizní zprávy údajně provedené ve
stejném termínu. Jeho údaje o vzniku revizní zprávy (ať již kterékoli) tak i s přihlédnutím ke změnám
údajů nelze považovat za zcela věrohodné.
Při hodnocení výpovědi tohoto svědka pak nelze přehlédnout, že je trestně stíhán za jednání ve
vztahu k FVE Modragone, kdy měl v naprosto stejném časovém úseku (27. - 29. 12. 2010) vyhotovit
obdobnou nepravdivou revizní zprávu a na jeho údaje je nutno nahlížet i z hlediska jeho možné
motivace související s jeho obhajobou.
Svědek ing. Jaromír Jxxxxx uvedl v přípravném řízení dne 16. 4. 2012 (č. l. 321 - 325), že je
majitelem společnosti Reving s.r.o., jejímž předmětem činnosti je mj. vypracovávání revizí na vysoké
napětí. Na podzim 2010 vypracoval na základě objednávky pana Bxxxxx revizi na část VN a napěťové
zkoušky FVE Držovice. Na FVE Držovice byl v listopadu 2010 několikrát. V té době se teprve stavěly
stojany na panely. Výchozí revizní zprávu lze vypracovat až v okamžiku, kdy je zařízení zcela
dokončeno. Lze však postupně vypracovávat i dílčí revize na dokončené části, z nichž se pak
poskládá celková revizní zpráva. Pro vydání licence je třeba revize na kabely VN, VN traf, revize NN
vývodů ke střídačům nebo rozvaděčům a revize NN od střídačů k panelům o napětí 12 V. Panely
revizi mít nemusí, protože mají prohlášení o shodě od výrobce, ale bez nich nelze provést revizi jejich
propojení mezi sebou, které je nutno změřit. V listopadu 2010 nebyla FVE Držovice schopná provozu.
V hlavním líčení konaném dne 6. 11. 2013 svědek na svých údajích setrval.
I k jeho osobě je pak obsahem spisu i zpráva Technické inspekce České republiky (č. l. 1137-
1138) dokladující jeho oprávnění k provádění příslušných revizí včetně příslušných oprávnění či
osvědčení (č. l. 1143 - 1144).
Ke kontrole FVE Držovice ze strany společnosti E.ON Distribuce a.s. (k prvnímu paralelnímu
připojení) se vyjadřovali svědci ing. Kxxxxx a ing. Oxxxxx.
Svědek ing. Zdeněk Kxxxxx v přípravném řízení dne 4. 4. 2012 (č. l. 335 - 344) uvedl, že
k 31. 12. 2010 pracoval ve společnosti E.ON Česká republika s.r.o. jako senior technik provozu a
údržby Regionální správy Prostějov. Někdy v poslední čtvrtině roku 2010 byl vyškolen pro kontrolu
prvního paralelního připojení fotovoltaických elektráren. Dne 31. 12. 2010 jel na kontrolu FVE
Držovice s ing. Oxxxxx. Měl sice jezdit s montérem, ale na Silvestra byl problém montéra zajistit. Ing.
Oxxxxx tuto elektrárnu znal, protože schvaloval její žádost o připojení. Na místě nebylo možné
provést ověřovací provoz, protože na FVE Držovice nebyly nainstalovány fotovoltaické panely. Z
téhož důvodu nebylo možné provést ani první paralelní připojení a nebylo možné vyrábět a dodávat
elektrickou energii do distribuční soustavy. Při kontrole jednal se zástupcem investora ing. Vxxxxx,
který také podepisoval Protokol o schválení výrobny, a s další osobou, která vystupovala za
dodavatele. Někdo za investora mu předložil Reklamační protokol č. 2/34/2010 (pouze tento jeden a
jeho číslo zaznamenal) a licenci ERÚ na 1,655 MW. Nevěděl, jak se k reklamaci panelů postaví E.ON,
neboť když ERÚ vydal elektrárně licenci, tak musel tu reklamaci panelů taky uznat. On sám chápal
technicky, že nelze provést faktickou kontrolu, ale nevěděl, jak to bude hodnoceno právně. Na místě
pak pořídil fotografie stavu. Ze strany E.ON mu bylo vyčítáno, že v Protokolu o schválení výrobny
jasně neuvedl, zda byla FVE schválena pro uvedení do provozu či nikoliv, a proto dodatečně vyhotovil
v lednu 2011 vysvětlující zápis o průběhu kontroly. V tomto zápisu podrobně vysvětlil, že ověřovací
provoz ani první paralelní připojení nemohly být provedeny, neboť na FVE nebyly namontovány
panely. Problém s identifikací FVE Držovice neměl díky ing. Oxxxxx, který to tam znal. Vedle FVE
Držovice byla určitě ještě jiná FVE, která s ní bezprostředně sousedila. Tato sousední FVE byla
kompletní a byla připojená. Ten den kontrolovali i jinou FVE v Prostějově.
V hlavním líčení konaném dne 20. 1. 2014 na svých údajích setrval, kdy podrobně popsal
mechanismus vlastní činnosti, kdy ovšem popis konkrétního jednání (s ohledem na rozsah sníženého
výkonu) nejprve směřoval k jiné FVE (Mondragone). Následně doplnil, že dne 31. 12. 2010 byl s ing.
Oxxxxx na kontrole dvou elektráren, nejprve v Držovicích (v cca 15.00 hodin) a poté ve Vrahovicích.
Na kontrole v Držovicích byl s nimi ing. Vxxxxx a asi i ing. Dxxxxx. Termín dle něj koordinoval ing.
Oxxxxx. Ze strany E.ON byla snaha vyhovět maximálně žadatelům, proto byli vyškoleni další
pracovníci. Kdy konkrétně, případně jaké podklady, došly na kontrolu této FVE, již neví, cestu
plánoval ing. Bxxxxx. Jeho úkolem bylo zkontrolovat funkčnost FVE (spustit elektrárnu, ověřit aspoň
rámcově, zda, případně kolik, vyrábí) a následně simulací odpojení od sítě zkontrolovat, zda tzv.
„odpadne“ a nedodává nebezpečný proud do sítí. Jedná se fakticky o technickou zkoušku, trvalé
spuštění by proběhlo později zapojením úsekového vypínače montérem E.ONu.
Jeho údaje v hlavních rysech potvrdil i svědek ing. Jaroslav Oxxxxx, který v přípravném řízení
dne 4. 4. 2012 (č. l. 356 - 363) uvedl, že dne 31. 12. 2010 měl sice dovolenou, ale protože plánovali
s ing. Kxxxxx společného Silvestra a navíc vyřizoval připojení tohoto zdroje, tak jel na kontrolu FVE
Držovice s ing. Kxxxxx ve svém volnu. Na místo (druhou kontrolu daný den, když první byla na FVE
Mondragone) přijeli kolem 15:00 hod., kdy zde na ně čekali Bc. Dxxxxx a ing. Sxxxxx ze společnosti
EKOSOLARIS, dále ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx. Neměli problém s identifikací FVE v terénu, neboť
on znal dobře projektovou dokumentaci. Vedle dané FVE Držovice byla jiná FVE plně funkční. Areál
FVE Držovice byl částečně oplocen, byly postaveny konstrukce na panely a osazeny měniče, ale
chyběly panely. Ing. Kxxxxx dostal k panelům nějaký reklamační protokol. Ing. Kxxxxx vyplnil
hlavičku protokolu o schválení výrobny s tím, že nebyly osazeny panely, takže nemohly být
provedeny zkoušky elektrárny. K prvnímu paralelnímu připojení na FVE nedošlo. FVE nebyla
schopna vyrobit a dodat elektřinu do distribuční soustavy, protože na ní nebyly solární panely. Při
prvním paralelním připojení by mělo dojít s ohledem na počasí k fyzické dodávce výkonu do sítě,
přičemž je možné ztotožnit datum prvního paralelního připojení s datem započetí dodávání elektrické
energie do distribuční soustavy. Pravomocná licence nebyla podmínkou kontroly. Licence nebyla
podmínkou ani pro první paralelní připojení, ale pozdější datum ať už prvního paralelního připojení
nebo pravomocné licence zakládalo nárok pro přiznání výkupní ceny. O tom, že kontrola na FVE
Držovice proběhne dne 31. 12. 2010, rozhodl ing. Bxxxxx, pracovník E.ONu distribuce, po kontrole
předložených podkladů. U sepisování protokolu o schválení výrobny nebyl, sepisoval jej ing. Kxxxxx.
Reklamační protokol panelů byl předložen pouze ing. Kxxxxx. K zápisu z kontroly s podpisem
Fxxxxx uvedl, že tento odpovídá jejich zjištěním, Petr Fxxxxx ale přítomen nebyl.
V hlavním líčení konaném dne 6. 11. 2013 svědek na svých údajích setrval s tím, že jejich
úkolem bylo fakticky „první paralelní připojení“. Na dotazy nevyloučil, že by osoba, která přesně
neznala rozmístění této konkrétní FVE, se mohla splést v rozsahu plochy a tím i v umístění panelů.
Přestože jsou drobné rozpory ve výpovědích těchto svědků (např. zda návštěva FVE Držovice
byla ten den první či druhá), v zásadních otázkách se shodují (přítomnost konkrétních osob, průběh
kontroly), a lze tak mít jejich údaje v tomto rozsahu za věrohodné, když korespondují i s listinnými
důkazy (s drobnou výhradou podpisu u následného zápisu, kdy tuto skutečnost ale vysvětlili a není
v rozporu s jejich údaji). Lze jednoznačně uzavřít, že to byl ing. Vxxxxx, kdo předával doklady ke
kontrole, a tedy mimo jiné i II. reklamační protokol, kdy FVE neměla ani jeden FV panel.
V souvislosti s údaji těchto svědků o určení termínu kontroly ze strany společnosti E.ON
Distribuce byl v hlavním líčení konaném dne 19. 3. 2014 vyslechnut svědek Viktor Bxxxxx. Tento
uvedl, že koncem roku 2010 byl zaměstnán v E.ON Distribuce ve strategickém rozvoji a nad rámec
své běžné činnosti se podílel na zajištění „prvního paralelního připojení“. U FVE Držovice byla jeho
úkolem koordinace pracovníků, kteří měli provést „první paralelní připojení“, tj. sjednal, kam
pracovníci pojedou a na daném místě jim s nějakým zástupcem, který byl uvedený v materiálech, které
obdržel, jako kontaktní osoba, domluvil termín schůzky. Na první paralelní připojení jezdili vždy dva
pracovníci ze společnosti E.ON. On pověřil ing. Kxxxxx, který si poté sám domluvil ing. Oxxxxx,
s tím, že v daném regionu měli kontrolovat dvě FVE. Dále obecně uvedl, že kolegové z útvaru
připojování mu předali složky, kdy mu řekli, že určitá elektrárna je připravena k prvnímu paralelnímu
připojení a on na základě tohoto předaného materiálu si našel kontaktní osobu, v tomto případě se
jednalo o ing. Dxxxxx, se kterým dojednal konkrétní termín. Podklady předal příslušnému
pracovníkovi či šly interní poštou. V daném případě nevyloučil, že tyto mohl převzít i ing. Oxxxxx.
Na koordinaci schůzky měl většinou dva až tři dny. V protokolu o prvním paralelním připojení, který
se mu po schůzce vrátil zpět, bylo uvedeno, že na FVE nebyly namontované panely.
Jeho údaje tak korespondují s údaji výše uvedených svědků a tyto potvrzují a i v tomto případě
je v daném rozsahu lze brát za věrohodné.
K možné dodávce solárních panelů, případně kontaktům s obžalovanými, se v přípravném
řízení dne 7. 1. 2013 (č. l. 267 – 276), v rámci právní pomoci, vyjádřil svědek Jürgen Reinhard
Bxxxxx, a byly provedeny listinné (a charakterem i věcné) důkazy zajištěné v rámci právní pomoci.
Tento svědek zde uvedl, že v roce 2010 a 2011 byl jednatelem společnosti Suninvest.
Předmětem podnikání společnosti je projektování a realizace solárních parků a projekt komponent.
Koncem listopadu nebo začátkem prosince 2010 jej kontaktoval ing. Sxxxxx ze společnosti
EKOSOLARIS s požadavkem na koupi panelů o výkonu 3,5 MW, které chtěl dodat na dvě místa v ČR
do konce roku 2010. Druhou nebo třetí adventní neděli přijel do sídla společnosti Suninvest v
Mehlmeisenu (SRN) obžalovaný ing. Sxxxxx společně se svědkem Pxxxxx, a s datem 11. 12. 2010
(jedná se o sobotu) byly uzavřeny dvě kupní smlouvy (+ dva dodatky) na dodávku 15.795 kusů panelů
a 2.627 kusů panelů. Bylo sjednáno, že složí zálohu ve výši 10 % z celkové kupní ceny, která činila
cca 5,5 milionů EUR, a až poté bude zboží dodáno. Na kupní cenu měly být vystaveny dvě faktury.
Obžalovaný ing. Sxxxxx nebo jeho manželka, která mluvila dobře německy a tlumočila, jej
telefonicky několikrát ujišťovali, že záloha již byla převedena, avšak na žádost o dodání potvrzení od
banky nereagovali. Požadovali okamžitou dodávku zboží. Společnost Suninvest tedy zorganizovala
přepravu zboží v rámci Německa, aby bylo zboží dodáno co nejblíže k hranicím. K úhradě zálohy ale
nikdy nedošlo, a proto zboží nebylo dodáno. Společnost Suninvest byla finančně poškozena, neboť
musela prodat pod cenou předem zaplacené a nedodané panely, a dále musela uhradit náklady za
přepravu zboží v Německu. Žádný reklamační protokol ohledně panelů nepodepsal, k reklamaci dojít
ani nemohlo, protože zboží nebylo nikdy dodáno. Reklamační protokoly č. 1/34/2010 ze dne 15. 12.
2010 a č. 2/34/2010 ze dne 30. 12. 2010 jsou zfalšované. Podpis na protokolech není jeho a ani se jeho
podpisu nepodobá. Společnost EKOSOLARIS jeho podpis ani nemůže znát, protože smlouvy se
zákazníky podepisoval za společnost Suninvest jeho kolega Sxxxxx. Rozhodně vyloučil, že by bylo
hovořeno o nějaké úhradě koncovým odběratelem.
V hlavním líčení konaném dne 19. 3. 2014 svědek na svých údajích setrval s tím, že datově si
již podrobnosti nepamatuje. Doplnil, že za solární panely museli zaplatit více než tři miliony EUR
předem a obžalovaný ing. Sxxxxx neuhradil ani náklady na dopravu, ač jej informoval, že je uhradí.
Po vyjádření obžalovaného ing. Sxxxxx k jeho výpovědi uvedl, že je pravdou, že celý obchod sjednal
Chxxxxx, který se ve společnosti Suninvest vyskytl. (Tuto informaci mu v rámci hlavního líčení
telefonicky potvrdil i jeho kolega Tomáš Bxxxxx.) Ke konferenčnímu telefonickému hovoru (mezi
svátky za účasti obžalovaného ing. Vxxxxx s obsahem, zda je možnost dodat panely na splatnost a na
nějaké zajištění, ať již formou záruky k panelům nebo tak, jak navrhoval obžalovaný ing. Vxxxxx
zajištěním podílu ke společnosti) uvedl, že je možné, že proběhl, ale podrobnosti už si přesně
nepamatuje. Jméno ing. Vxxxxx je mu povědomé, ale neví, zda s ním někdy jednal. Obžalovaný ing.
Sxxxxx se dle něj snažil zakázku zrealizovat, jak jen to bylo možné. Pokud však nebylo zboží
zaplaceno, znamenalo to pro ně konec jednání.
Jeho údaje jsou v souladu s listinami (listinnými důkazy) zajištěnými na základě právní
pomoci v Německu (č. l. 1040 - 1135), kterými jsou zejména smlouvy a korespondence mezi
společnostmi Suninvest a EKOSOLARIS. Ze zprávy o prohlídce jiných (kancelářských - obchodních)
prostor (č. l. 1052 – 1059) bylo prokázáno, že prohlídka ve společnosti Suninvest proběhla dne 16. 11.
2011, přítomni byli jednatelé Sxxxxx a Sxxxxx (jednatel Bxxxxx byl služebně v Regensburgu). Oba
shodně uvedli, že mezi společnostmi byly v prosinci 2010 uzavřeny dvě smlouvy o dodávce
fotovolatických modulů, ovšem k dodávce nedošlo, neboť EKOSOLARIS neuhradil ani náklady na
přepravu. V prostorách společnosti bylo zajištěno: kupní smlouva ze dne 11. 12. 2010 mezi Suninvest,
zastoupeným Josefem Sxxxxx, a EKOSOLARIS, zastoupeným ing. Zdeňkem ing. Sxxxxx, na nákup
15.795 ks panelů Suntech STP-190 za 4,621.617 EUR bez DPH (č. l. 1092 – 1094), kupní smlouva
mezi stejnými účastníky ze dne 11. 12. 2010 na koupi 2.627 ks panelů Suntech STP-190 za
768.660,20 EUR bez DPH (č. l. 1095 – 1097), dodatek k těmto smlouvám ze stejného dne, podle
kterého jsou smlouvy platné, pokud budou ze strany kupujícího splněny ve lhůtě (č. l. 1097 - 1099).
Z e-mailu ze dne 12. 12. 2010, který v 20:31 hod. zaslal jednatel Sxxxxx ze Suninvest obžalovanému
ing. Sxxxxx, mj. vyplývá, že tohoto dne (tedy v neděli) došlo ke vzájemnému jednání v kancelářích
společnosti Suninvest. Dále byly zajištěny vystavené faktury č. 221210 ze dne 22. 12. 2010 na 18.000
EUR za náklady transportu (č. l. 1102 – 1103), č. 131210 ze dne 13. 12. 2010 na 16.870 EUR za
náklady transportu (č. l. 1104 – 1105), na částku 768.660,20 EUR za 2.627 ks panelů Suntech STP-
190 (č. l. 1106 – 1107) a na částku 4.621.617 EUR za 15.795 ks panelů Suntech STP-190 (č. l. 1108 –
1109). Z e-mailové korespondence bylo mj. prokázáno, že dne 21. 12. 2010 v 22:28 hod. zaslal
jednatel Sxxxxx ze Suninvest obžalovanému ing. Sxxxxx a svědkovi Pxxxxx fakturu za vzniklé
náklady přepravy ve výši 18.000 EUR s prosbou o uhrazení (č. l. 1113 – 1114). Dne 16. 2. 2011
v 15:16 hod. zaslal stejný odesílatel týmž adresátům poslední výzvu k uhrazení těchto nákladů za
dopravu (č. l. 1111 – 1112). Z odstoupení od smlouvy ze dne 21. 3. 2011 bylo zjištěno, že společnost
Suninvest odstoupila od smlouvy z důvodu podstatného porušení ustanovení smlouvy, kdy
EKOSOLARIS se zavázal uhradit cenu zboží včetně souvisejících nákladů před dodáním zboží, tj. dne
14. 12. 2010, což se nestalo (č. l. 1121). E-mailem ze dne 20. 12. 2010 v 15:17 hod. zaslal ing. Sxxxxx
svědku Bxxxxx v příloze jednu ze smluv ze dne 11. 12. 2010 s vyznačenými návrhy na změnu, kdy je
mimo jiné navrhována změny splatnosti ceny a změna termínu dodávky (č. l. 1131 – 1134).
K této skupině důkazů lze uzavřít, že sice došlo k zajištění dodávky panelů, tato však byla od
počátku podmíněna úhradou relativně značné sumy, kterou zjevně obžalovaný ing. Sxxxxx
(EKOSOLARIS), případně ing. Vxxxxx, v dané době nedisponovali. V důsledku toho k reálné
dodávce ze strany tohoto dodavatele nemohlo dojít a ani nedošlo. Svědek sice v hypotetické rovině
nevyloučil účast ing. Vxxxxx na možné komunikaci, z provedených důkazů však vyplývá přímý podíl
obžalovaného ing. Sxxxxx (případně svědka Pxxxxx).
Další skupinou svědků jsou tehdejší i současní zaměstnanci ERÚ, kteří byli slyšeni již
v přípravném řízení. Svědci Mgr. Zdeněk Zxxxxx a Ing. Mgr. Jaroslav Vxxxxx popisovali mimo jiné
průběh kontroly FVE Držovice na počátku roku 2011. K okolnostem výkonu funkce zaměstnanců
ERÚ, a zejména průběhu následných řízení po udělení licence FVE Držovice, se vyjadřovali tehdejší
vedoucí představitelé této instituce, svědci ing. Blahoslav Nxxxxx a Mgr. Antonín Pxxxxx, LL.M.
Svědek Mgr. Zdeněk Zxxxxx, právník odboru schvalovacích a sporných řízení ERÚ, uvedl
v přípravném řízení dne 13. 6. 2012 (č. l. 387 - 390), že jako zaměstnanec ERÚ vedl spolu se svým
nadřízeným ing. Mgr. Jaroslavem Vxxxxx v prosinci 2010 a lednu 2011 správní řízení, kdy se jednalo
o spory o přerušení dodávek elektřiny a plynu, nikoli o řízení o udělení licence. V průběhu ledna 2011
provedl s Mgr. Vxxxxx kontrolu jedné FVE u Prostějova. Mgr. Vxxxxx vytiskl katastrální mapu, aby
mohli lokalizovat elektrárnu, protože na místě se nacházely dvě elektrárny za sebou. Na předmětné
FVE byly konstrukce, ale nebyly osazené panely. FVE byla z jedné strany ohraničena náspem, z další
potokem a z další dálnicí, z poslední strany byla další FVE, která byla osazena panely. FVE byly
zřejmě odděleny plotem a byly blízko u sebe. FVE by si nespletl s ohledem na předpoklad výkonu
elektrárny. Na místě pořídili fotografie. Z doslechu ví, že s ing. Žxxxxx byl rozvázán pracovní poměr.
Zdůraznil, že nezná praxi odboru licenci (v roce 2010 ale při neoficiálních kontrolách nebylo zvykem,
aby se zaměstnanec setkával s investorem, protože se měl zjišťovat stav elektrárny). Účelem nebylo,
aby jim žadatel argumentoval, proč něco je a něco není. V daném případě (neexistence panelů) byla
dodávka elektřiny vyloučena, nepřipadalo do úvahy připojení do distribuční soustavy a tedy ani
stanovení výkupní ceny.
V hlavním líčení dne 7. 11. 2013 na svých údajích setrval.
Svědek ing. Mgr. Jaroslav Vxxxxx v přípravném řízení dne 11. 4. 2012 (č. l. 379 - 386) k věci
uvedl, že v prosinci roku 2010 působil v odboru legislativněprávním ERÚ jako právník. Začátkem
ledna 2011 mu svědci ing. Nxxxxx a Mgr. Pxxxxx uložili provést kontrolu FVE Držovice, protože
existovalo podezření, že elektrárna nestojí. S kolegou Mgr. Zxxxxx viděli na FVE Držovice pouze
nosné konstrukce, které nebyly osazeny panely. Na místě byla ještě jedna FVE, která byla osazena
panely. Ta byla od FVE Držovice oddělena cestou a byla oplocená. S identifikací FVE Držovice
neměli na místě problémy. Dalo se poznat, kde začínají a končí obě FVE. Po návratu ze služební cesty
informovali o zjištěních Mgr. Pxxxxx a ing. Nxxxxx. Přezkumné řízení vedl Mgr. Pxxxxx. O interním
šetření ing. Žxxxxx a ing. Fxxxxx ví jen z doslechu. Dále se obecně vyjádřil k postupům v rámci ERÚ,
zejména v licenčním řízení. Specialista Odboru licencí po obdržení žádosti o udělení licence vedl celé
řízení sám, kdy měl shromáždit veškeré podklady k tomu, aby licence mohla být vydána. Měl
zkontrolovat revizní zprávy, zda souhlasí výkon se žádostí atd. Řediteli odboru licencí byl předkládán
správní spis spolu s předtištěnou licencí bez podpisu. Povinností ředitele bylo zkontrolovat správní
spis. Pokud zaměstnanec obdržel podklady jen e-mailem, byl povinen postupovat dle správního řádu a
počkat na doplnění ve lhůtě 5 dnů. Pokud nalezl rozpory mezi jednotlivými dokumenty, měl si vyžádat
vysvětlení od účastníka řízení. Namontování panelů bylo podmínkou pro vydání licence, protože bez
panelů není výrobna dokončená. Licence je povolení k podnikání, bez panelů by se licence vydávat
neměla. Technické předpoklady se zkoumají k okamžiku vydání licence. Následná reklamace panelů
nic nemění na oprávnění k podnikání. Při obhlídkách na místě se přes plot kontrolovalo, zda jsou na
FVE panely. Pokud tam nebyly, měl účastník možnost zjednat nápravu a pak se jelo na novou
kontrolu. Pokud by účastník zpochybnil neformální prohlídku, tak by se provedlo oficiální ohledání. U
neoficiálních kontrol není zvykem, že by se zaměstnanec ERÚ setkával s investorem a přebíral
dokumenty. K pojmu „první paralelní připojení“ uvedl, že to je úkon distributora, při němž dochází
k připojení výrobny do distribuční soustavy za účelem dodávky do distribuční sítě.
V hlavním líčení dne 7. 11. 2013 na svých údajích setrval.
Z výpovědí těchto dvou svědků byl mimo jiné prokázán průběh neformální kontroly FVE
Držovice na počátku roku 2011 s tím, že při řádné přípravě neměli tito svědci problémy s identifikací
konkrétní FVE.
Svědek ing. Blahoslav Nxxxxx uvedl v přípravném řízení dne 12. 4. 2012 (č. l. 345 - 355), že
pracoval na pozici místopředsedy ERÚ, kdy společně s ředitelem ing. Fxxxxx a Mgr. Pxxxxx tvořili
vyšší vedení úřadu, ředitelé odborů pak tvořili širší vedení. Z počátku roku 2011 měly být splněny pro
FVE uváděné do provozu dvě podmínky: pravomocné rozhodnutí o licenci a protokol o prvním
paralelním připojení. Požádali proto E.ON, aby jim poskytl jména subjektů, u nichž nedošlo k prvnímu
paralelnímu připojení, čímž se dozvěděli o FVE Držovice společnosti TOWER OF POWER. Pak se
zaměřili na to, kdo vydal licenci, když tam fyzicky nebyly panely. Potvrdilo se, že se jedná o velice
nestandardní případ. Při kontrole spisu bylo zjištěno, že licence byla vydána dne 31. 12. 2010, ale
dokumenty potřebné pro její vydání byly registrovány až dne 3. 1. 2011. Licence byla na nějaký
výkon, ale předávací protokol byl na úplně jiný výkon. Navíc tam byly jakési dokumenty o reklamaci
panelů, které byly v nesouladu s uváděnými hodnotami. Požádali proto ing. Žxxxxx o vysvětlení. Jeho
výpověď byla velmi rozporná. Nejprve tvrdil, že lokalitu dobře znal a na FVE jel záměrně sám
s předstihem, aby si ji ověřil. Nato se s pány sešel a oznámil jim, že panely nejsou všechny a pro
vydání licence je třeba doplnit některé dokumenty. Poté, co ho s Pxxxxx upozornil na to, že v případě
pochybností při kontrole měla proběhnout oficiální kontrola, výpověď změnil a vše popřel. Uvedl, že
měl s pány sraz v restauraci, protože nevěděl, kde FVE je, a že jej podvedli, protože jej zavezli na
místo, kde panely byly. Ing. Žxxxxx však licenci nevydal, a proto se následně zaměřili na úkony
prováděné ing. Fxxxxx, která licenci vydala. Tato tvrdila, že v době vydání licence byly ve spise
všechny dokumenty a že v podstatě všechno řešil ing. Žxxxxx. Popřela, že by s někým ze společnosti
TOWER OF POWER komunikovala. Z e-mailů ale bylo přitom zřejmé, že e-mailem dostala protokol
na jinou elektrárnu s jiným nainstalovaným výkonem. Její reakcí bylo, že poslali špatný dokument a že
ho mají opravit, kdy následně jí byl protokol poslán. Tento protokol ale není součástí spisu. Na
základě těchto poznatků bylo řízení otevřeno a došlo ke zrušení licence. K postupům neformálních
kontrol uvedl, že standardně na kontrolu jezdili minimálně dva pracovníci (což bylo možné personálně
zvládnout), kteří prováděli fotodokumentaci a ihned po návratu předávali zprávu o stavu FVE. Pokud
kontrola nebyla v pořádku, bylo nařízeno ohledání s předchozím vyrozuměním. Pro přebírání
dokumentů bylo zřízeno pracoviště v Jihlavě, kdy předání se účastnil nezávislý člověk, aby nemohlo
dojít k předání úplatku. K obsahu protokolů o jednání s obžalovanými ing. Žxxxxx a ing. Fxxxxx
(zápisy z 18. 1. 2011 a 8. 2. 2011) uvedl, že tyto byly sepsány následně, ale obsahují zhuštěně
skutečný průběh. O skutečnosti, že se ing. Žxxxxx „vydal někam na výlet“, neměli ani ponětí, přitom
tyto kontroly měl koordinovat Bc. Pxxxxx a zajišťovali se lidé i z jiných odborů. Při zjištěných
rozporech bylo na místě správní řízení o licenci přerušit a vyzvat žadatele o doplnění a vysvětlení.
V důsledku tohoto jednání ing. Fxxxxx byla odvolána z funkce zástupkyně ředitele odboru licencí a
ing. Žxxxxx odešel z úřadu dohodou. Dále uvedl, že zaměstnanci odboru licencí ERÚ nebyli vyzýváni
k tomu, aby nepřerušovali správní řízení (rozhodovali v co nejkratší době), spíše naopak neformálně
byli vyzýváni, aby postupovali v souladu se správním řádem (využívali příslušné lhůty a postupy).
V hlavním líčení konaném dne 7. 11. 2013 svědek na svých údajích setrval. Doplnil, že ke
konci roku 2010 byl zájem vedení úřadu na tom, aby v případech, kdy se licence vydat nemusí, se
nevydala. Existoval pokyn, že pokud by se v posledních dnech roku 2010 na místě zjistilo, že fyzický
stav elektrárny neodpovídá tomu, co žadatel dokladoval, nemá se nikam jezdit podruhé a ta řízení se
měla zastavit. Tím se mělo zabránit, aby úřad nečelil tomu, že někoho zvýhodnil a jel na kontrolu
dvakrát a někam nejel vůbec a tím nedošlo k udělení licence. Na podzim roku 2010 vydal předseda
ERÚ pokyn, že žádný ze zaměstnanců si nesmí vodit žadatele o licenci, jejichž spis vedl, k sobě do
kanceláře, ale veškerá dokumentace se musela předávat za přítomnosti nezávislé osoby pod kamerami
ve vestibulu. Tento pokyn platil pro všechny kromě ředitele Pxxxxx. K zamezení korupce došlo i
k monitorování telefonních hovorů. Ředitel Bc. Pxxxxx se porad vedení pravidelně účastnil a jemu
bylo uloženo instruovat své podřízené, včetně koordinace výjezdů na kontroly. Na dotaz ohledně
metodického pokynu k postupu pracovníků odboru licencí při vlastním licenčním řízení uvedl, že si
tento nevybavuje, ví, že až v roce 2011 (v souvislosti s těmito událostmi) se toto začalo řešit. Ovšem
příslušné požadavky na jednotlivé doklady byly zaměstnancům známy, když byly i v elektronické
podobě v dispozici pro účastníky. Vlastní kontroly na místě měly z logiky věci probíhat až poté, co
žadatel doložil veškeré podklady k vydání licence.
Jeho údaje (o následném postupu v případě FVE Držovice včetně obecných postupů
pracovníků ERÚ) potvrdil v přípravném řízení dne 11. 4. 2012 (č. l. 364 - 374) i svědek Mgr. Antonín
Pxxxxx, LL.M., tehdejší ředitel právního odboru ERÚ. Tento uvedl, že dne 10. 1. 2011 je E.ON
upozornil, že ERÚ udělil licenci na výrobu elektřiny elektrárně v Držovicích, aniž by tato byla
dokončena, a doložil i fotografie z 31. 12. 2011 a z 5. 1. 2011. Poslali proto na kontrolu ing. Mgr.
Vxxxxx a Mgr. Zxxxxx, kteří elektrárnu nafotili a zjistili, že na místě jsou jen nosníky na panely.
Navíc podle spisu nebyly v době vydání licence prokázány všechny předpoklady pro její udělení.
Předložené revizní zprávy nebyly dostatečné pro vydání licence, byly předloženy jen revizní zprávy na
trafo a vedení, nikoliv pro celý zdroj. Dne 19. 1. 2011 zahájili přezkumné řízení. Zjistili, že ing.
Žxxxxx vedl správní řízení a zjišťoval skutkový stav věci, ing. Fxxxxx měla zkontrolovat práci ing.
Žxxxxx a následně rozhodnout o udělení licence. I on potvrdil autenticitu obsahu protokolů o jednání
s obžalovanými ing. Žxxxxx a ing. Fxxxxx (zápisy z 18. 1. 2011 a 8. 2. 2011). S ing. Žxxxxx byl
následně ukončen pracovní poměr. S ing. Fxxxxx se podařilo spojit až ke konci března 2011, snad
byla na nemocenské. Protože došli k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ukončení pracovního
poměru, byl jí snížen osobní příplatek. Pokud zaměstnanec obdržel dokumenty k žádosti o vydání
licence jen e-mailem, byl povinen postupovat dle správního řádu, tj. počkat na doplnění podání
v listinné podobě ve lhůtě 5 dnů a dát do spisu. Jinak se k podání nemělo přihlížet. Pokud by mezi
jednotlivými dokumenty byly rozpory, měla oprávněná úřední osoba vyzvat žadatele o licenci
k odstranění rozporů, popř. stanovit lhůtu pro odstranění vad podání, a přerušit řízení. Přerušení řízení
nebylo vždy nezbytné, ale bylo možné. Nebylo běžné, aby se zaměstnanec ERÚ při neoficiálních
kontrolách setkával se zástupci investora a přebíral od něj dokumenty. Bylo však obvyklé neformální
kontaktování žadatelů kvůli chybějícím dokumentům. Teprve pokud na tuto neformální výzvu žadatel
nereagoval, byla zpracována výzva k doplnění. K neformálním kontrolám před vydáním licence uvedl,
že v listopadu a prosinci 2010 bylo uloženo provádět neformální obhlídky u FVE s výkonem vyšším
jak 1 MW.
V hlavním líčení konaném dne 7. 11. 2013 svědek na svých údajích setrval. K přezkumnému
řízení, případně rozhodnutí o rozkladu ohledně udělení licence FVE Držovice, zopakoval, že výpověď
ing. Žxxxxx k této záležitosti byla velmi rozporná. Tvrdil, že lokalitu velmi dobře zná a ví, kde se
FVE Držovice nachází, a zároveň tvrdil, že měl domluvenou schůzku se zástupci žadatele o licenci,
protože nevěděl, kde přesně elektrárna je, načež ho podvedli, protože jej zavezli k elektrárně, která
byla z poloviny osázená panely. Domnívá se, že ing. Žxxxxx nepředal ing. Fxxxxx kompletní spis,
protože v něm chyběly doklady o tom, co bylo zjištěno 30. 12. 2010. Spis tak nebyl určen pouze
k podpisu, ale k dalším úkonům. Pokud nebyl přítomen Bc. Pxxxxx, byla dle podpisového řádu, což
byl interní předpis ERÚ, oprávněna vydat licenci ing. Fxxxxx. Žádné další oprávnění k vydání licence
do spisu zakládat nemusela, vyplývalo to z interního předpisu. Bc. Pxxxxx bylo dne 8. 11. 2010
uloženo, aby vypracoval metodický pokyn, jak má být postupováno v řízeních o udělení licence.
Pokyn byl zpracován, ale zřejmě skončil u Bc. Pxxxxx a k podřízeným se nedostal. Pokud se zjistilo,
že nejsou splněny předpoklady pro udělení licence ve smyslu neúplné žádosti nebo že něco nebylo
doloženo, měl být žadatel vyzván, aby chybějící údaje doplnil. Pokud však bylo žádáno o udělení
licence pro něco, co neexistuje, byl to důvod pro zamítnutí žádosti. Žadatel musel vždy prokazovat to,
co odpovídalo skutečnosti. Podmínkou pro získání nároku na podporu výkupní cenou bylo to, že
subjekt byl oprávněným provozovatelem elektrárny, tedy držitelem licence, a že došlo k dodávce do
elektrizační soustavy. K udělení licence bylo třeba, aby bylo zařízení způsobilé vyrábět elektřinu, což
znamená, že tam musely být panely, a to v rozsahu, pro které žadatel žádal udělení licence. K osobě
obžalovaného ing. Dxxxxx uvedl, že tento, dle poznatků ze správního spisu, činil úkony za účastníka
řízení, i když ve spise nebyla založena plná moc, která by jej k tomu opravňovala. Byl označován jako
technický dozor nebo technický zástupce zhotovitele. K problematice podmínek získání cen roku 2010
uvedl, že podmínkou pro získání nároku na podporu výkupní cenou, která byla stanovena, bylo jednak
to, že subjekt byl v tom okamžiku oprávněným provozovatelem té elektrárny, to znamená držitelem
licence, a jednak, že došlo k dodávce do distribuční soustavy ještě v tom roce 2010.
Z výpovědí těchto svědků, které jsou v logickém souladu i s dalšími, zejména listinnými
důkazy (viz např. zápisy z jednání s obžalovanými, případně postupy ke konci roku 2010, viz opatření
předsedy ERÚ č. 23/2010 z 1. 11. 2010), má soud za prokázané, zejména jakým způsobem se
obžalovaní ing. Žxxxxx a ing. Fxxxxx hájili v rámci vnitřního šetření dané věci, kdy jejich postoje a
údaje nasvědčují minimálně naprosto ledabylému výkonu pravomoci, stejně tak i vnitřní postupy a
snahy vedení ERÚ ke konci roku 2010 zabránit neoprávněnému vydávání licencí.
Další skupinou svědků jsou tehdejší i současní zaměstnanci ERÚ, kteří byli slyšeni nově
v hlavních líčeních na základě návrhu obhajoby, a kteří neměli přímý vztah k udělení licence pro FVE
Držovice či s řízeními na toto navazujícími. Svědci Alena Pxxxxx a Kxxxxx popisovali tehdejší běžné
postupy pracovníků Odboru licencí ERÚ. Svědek Bc. Luděk Pxxxxx, tehdejší ředitel Odboru licencí
ERÚ, se pak vyjadřoval i ke stanoviskům a postojům vedení ERÚ v dané době.
Svědkyně Alena Pxxxxx v hlavním líčení dne 21. 1. 2014 uvedla, že z obžalovaných zná ing.
Fxxxxx a ing. Žxxxxx jako bývalé kolegy. O licenci pro FVE Držovice se dozvěděla jen z doslechu.
Dále se vyjádřila k vlastní činnosti pracovníků odboru licencí s přihlédnutím k době trestné činnosti.
Takto uvedla, že ke konci roku 2010 byl na ERÚ blázinec kvůli vydávání licencí. Dostali jediný pokyn
od vedení, a to ten, aby byly žádosti vyřízeny v souladu se správním řádem do 30 dnů. K vydávání
licencí neobdrželi žádný metodický pokyn ani školení (např. k obsahu revizní zprávy). Licence se dle
ní měly vydat do konce roku, aby ERÚ nebyl žalován o ušlý zisk. Tato informace ale nebyla oficiální,
protože neměli žádné porady, spíše si to tak „řekli mezi sebou“, případně něco jim řekl ředitel Bc.
Pxxxxx. K vlastnímu postupu při vyřizování žádostí o licence uvedla, že žadatelé dodávali doklady
osobně nebo poštou. V elektronické podobě byly zasílány doklady jen na zkontrolování, do pěti dnů
musely být doloženy v písemné formě v souladu se správním řádem. Pokud ke konci třicetidenní lhůty
nebyly doklady doloženy, žádost se přerušila na třicet dnů. K doplnění chybějících dokladů často
docházelo až poslední den při předání licence. Když byla dotazována na případná protikorupční
opatření v roce 2010, zejména v souvislosti s předáváním dokladů apod., žádné si údajně
nepamatovala. Změna (např. přebírání dokladů pod dohledem dvou pracovníků, a to mimo vlastní
kanceláře) dle ní nastala až v roce 2013 (po sérii konkrétních dotazů připustila, že protikorupční
postupy začaly někdy po roce 2010). Přesto potvrdila, že ke konci roku 2010 v rámci běžného dne
musela chodit za návštěvami na vrátnici (tyto tedy nechodily za ní do kanceláře). Stejně tak potvrdila,
že v listopadu a prosinci 2010 se musely kontrolovat elektrárny nad 1 MW, ovšem jak tento pokyn
vznikl (kdo jej vydal a jak se o něm dozvěděla), si nevybavila. Sama na kontroly nejezdila, ale žádala
kolegy, aby se na „její“ elektrárny jeli podívat, zda stojí nebo nestojí, kdy z tohoto se většinou
pořizovaly fotografie („většina kolegů fotila každou FVE“). Pokud elektrárna stála, licence se vydala,
pokud nestála, řešil věc nadále ředitel Bc. Pxxxxx. Dle ní bylo běžnou praxí, že dávala spis
s vytištěnou licencí k podpisu, i když neobsahoval originály dokladů (ty se údajně ani nevyžadovaly)
či některé doklady vůbec (na to pouze upozornila s tím, že budou předloženy při předání licence).
Svědek Radim Kxxxxx uvedl v hlavním líčení konaném dne 20. 3. 2014, že obžalovaná ing.
Fxxxxx i obžalovaný ing. Žxxxxx jsou jeho bývalí kolegové z odboru licencí z ERÚ. V období let
2010 až 2011 pracoval ve funkci „specialista odboru licencí“, kdy se podílel na udělování, změnách
nebo zrušení licencí v energetických odvětvích. Dále po kolezích kontroloval dokumentaci a správnost
údajů a zda jsou údaje správně elektronicky založeny v informačním systému. Poté, co kolega vytiskl
rozhodnutí o licenci, šel celý spis k němu, on jej prošel a zkontroloval údaje. Pokud ve spisu zjistil
nějaký nedostatek, vrátil jej zpět oprávněné úřední osobě, která jej měla na starosti. Pokud byl spis
úplný, vytiskl licenci a postoupil jej osobám, které měly podpisové právo. Tento postup nebyl dán
žádným interním předpisem, ale pouze z pokynu ředitele. Ke konci roku 2010 však bylo žádostí
mnoho, k vyřizování žádostí byli přibráni i brigádníci, a všechny spisy fyzicky nekontroloval (ani
konkrétní spis FVE Držovice). Ke konci roku 2010 bylo zavedeno, že úředníci ERÚ nemohli
s žadateli komunikovat v zasedacích místnostech, ale pouze ve vestibulu úřadu. O změnách jej
informoval ředitel Pxxxxx. Intranet v té době neměli a porady se dělaly zřídka, a proto ředitel předával
informace ústně, možná někdy e-mailem. V období let 2009 a 2010 se interní předpisy tiskly a každý
ze zaměstnanců je musel podepsat. Po zavedení intranetu se informace vyvěšovaly tam. Doneslo se
k němu, že na vydání rozhodnutí má plně využívat lhůtu 30 dnů, ale postupoval tak, že jakmile byla
žádost úplná, vydal rozhodnutí bezodkladně. V případě, že dokumentace nebyla kompletní, byla
informace, aby se řízení kolem dvacátého dne lhůty přerušilo a pokračovalo se, jakmile byly
dokumenty uvedené ve výzvě ve stanovené lhůtě dodány. Pokud všechny požadované dokumenty
dodány nebyly, tak se s žadatelem komunikovalo, zda doklady dodá nebo zda bude řízení zastaveno.
Nebylo podstatné, zda byly dokumenty dodány v originále nebo v prosté kopii. Pokud úředník věřil
tomu, že dokument poslaný elektronicky je originálem, dokument zaevidoval a dále se s ním
pracovalo. Referent připravoval dokumentaci, jedna oprávněná úřední osoba spis připravovala na
konečné rozhodnutí a další oprávněná úřední osoba měla podpisové právo a konečné rozhodnutí
podepisovala. Oprávněná úřední osoba k podpisu byla vždy jen jedna, další osobu pověřila k uzavření
spisu pouze tehdy, pokud onemocněla nebo měla dovolenou. Prvním dokumentem ve spisu byla
žádost o udělení licence, poté se vygenerovalo číslo spisu a jednací číslo toho dokumentu. Dalším
dokumentem byl formulář, kdo je oprávněnou úřední osobou. Sám nezažil, že by mohlo dojít
k předání spisu, který by nebyl hotový, v případě krátkodobé nepřítomnosti v práci jinému kolegovi
k tzv. „dodělání“. K e-mailům, které obdržel dne 10. 1. 2011 z e-mailové adresy x.xxxxxx@xxxxxx.xx,
jejichž přílohou byla licence, kupní smlouva na dodávku panelů a reklamační protokol vztahující se
k FVE Mondragone, uvedl, že neví, proč mu je někdo posílal. Tyto e-maily přeposlal ing. Žxxxxx.
Koncem roku 2010 jezdil s některými kolegy na kontroly FV elektráren, zda jsou dostavěné. Z takové
kontroly se žádný záznam nepořizoval. V případě, že měli pocit, že elektrárna dokončená není, sdělili
to referentovi a ten nařídil ohledání. Kontroly se týkaly jen FVE nad 1 MW. Z důvodu velkého
množství žádostí nebylo možné zkontrolovat všechny elektrárny, a proto se jelo jen na ty, které vybral
ředitel Bc. Pxxxxx, nebo u kterých měla oprávněná úřední osoba na základě předložené dokumentace
pocit, že je něco v nepořádku. To, kam se pojede a kdo pojede, určoval Bc. Pxxxxx. Konkrétní FVE
hledal podle parcelního čísla. Kontrola probíhala přes plot pouze vizuálně. Zjišťovali, zda jsou na
elektrárně panely, zda jsou jednotlivá zařízení propojena, zda tam jsou kabely. V případě, že elektrárna
nebyla v pořádku, pořídili fotodokumentaci a tu pak ukázali referentovi. Tyto fotografie se do spisu
nezakládaly. Pokud se na elektrárně potkali s žadateli, bylo možné od nich převzít dokumenty, ale ty
se hned po příjezdu na ERÚ musely nechat zaevidovat.
Svědek Bc. Luděk Pxxxxx, tehdejší ředitel Odboru licencí ERÚ (od roku 2006 do ledna 2011),
uvedl v hlavním líčení dne 21. 1. 2014, že z obžalovaných zná své spolupracovníky ing. Žxxxxx a ing.
Fxxxxx, která byla zároveň jeho zástupcem. Společnosti TOWER OF POWER byla koncem roku
2010 vydána licence. První nebo druhý týden v lednu 2011 mu ukázali ing. Nxxxxx s Mgr. Pxxxxx
fotky nedokončené FVE Držovice, kterou E.ON odmítl připojit. Přezkoumáním nebo obnovou řízení
byla licence následně zrušena. Ke své činnosti a činnosti odboru uvedl, že přibližně jednou za měsíc se
konaly porady vedení, odkud se vyhotovil zápis. Opatření předsedy ERÚ byl k dispozici na intranetu.
Ke konci roku 2010 se žádosti o udělení licence nahrnuly. Vedením bylo rozhodnuto, že žadatelé
nebudou chodit za zaměstnanci ERÚ do kanceláří, až na výjimky, které mohl povolit. Jednání měla
probíhat dole v hale pod kamerami. Tyto údaje byly sděleny na poradách, které na odboru probíhaly.
Rozhodně popřel údaje dalších svědků, že by porady neprobíhaly. Začátkem prosince se s vedením (na
návrh předsedy ERÚ) dohodli, že u elektráren nad 1 MW výkonu se budou provádět kontroly, i tento
pokyn pracovníkům sdělil. Kontroly probíhaly formálně, tzv. ohledáním, i neformálně, tzv. přes plot.
Obsahem kontroly bylo zjistit, zda elektrárna odpovídá tomu, co je uvedeno ve spisu, tj. zda stojí na
uvedeném pozemku a zda jsou na elektrárně nainstalovány panely, zda jsou propojeny apod. Žádný
přesný pokyn, jak postupovat, neexistoval, záleželo to na schopnostech pracovníků. Pokud by
elektrárna při kontrole nevyhověla, licence by se nevydala a jelo by se tam znovu na místní ohledání.
Neformální kontroly měly probíhat bez vědomí žadatele, o čemž byli pracovníci ERÚ poučeni.
Z takové kontroly se nečinil žádný zápis. Vedení prosazovalo neformální typ kontrol. Nebylo nutné,
aby se kontroly zúčastnili dva pracovníci, stačil jeden. Bylo určeno, že pracovníci z Jihlavy mají jezdit
na kontroly na Moravě, kolegové z Prahy si vzali pod patronát Čechy. Stalo se však, že i pracovníci
z Jihlavy jeli na kontrolu do Čech. Na konci roku 2010 vzneslo vedení při užší poradě požadavek, aby
se licence nevydávaly. On však sdělil pracovníkům, že tento postup není možné aplikovat, protože
podané žádosti je třeba vyřídit a ne založit s tím, že se vyřizovat nebudou. Předmětem jeho činnosti
bylo dle něj především podepisování licencí, obsah spisu kontroloval, jen pokud měl čas. Referent,
který mu licenci předkládal k podpisu, postupoval podle vyhlášky. Musel mít k dispozici žádost
vyplněnou na formuláři, výpis z rejstříku trestů, doklad o nabytí majetku, revizi elektrického zařízení,
povolení k provozu od stavebního úřadu, potvrzení o neexistenci závazků od finančního úřadu, od
sociálky a od zdravotní pojišťovny a podnikatelský plán. Kromě výpisu z rejstříku trestů byly
akceptovány neověřené kopie těchto listin. V jeho nepřítomnosti podepisovala listiny ing. Fxxxxx,
která byla jeho zástupcem a měla na licence podpisové právo. Listiny podepsané ing. Fxxxxx už
nekontroloval.
Tato skupina svědků sice potvrdila částečně obhajobu zejména obžalované ing. Fxxxxx o
běžných postupech v rámci licenčního řízení, které byly v rozporu se správním řádem (např. otázka
originality podkladů apod.) a tuto fakticky nevyviňují, případně o neexistenci dostatečných vnitřních
předpisů k vlastnímu průběhu licenčních řízení, na druhou stranu, a to i v souladu s údaji dalších
svědků, potvrdili postavení této obžalované v rámci daného odboru a stejně tak standardní postupy při
neúplných spisech (přerušení řízení apod.).
K otázce legálních podmínek získání zvýhodněné ceny v roce 2010 (fakticky k možnému
následku jednání obžalovaných) byl nově na návrh obhajoby vyslechnut v hlavním líčení dne 20. 1.
2014 svědek ing. Michal Vxxxxx, ředitel Územního inspektorátu pro Liberecký kraj Státní energetické
inspekce.
Tento uvedl, že mezi lety 2010 a 2011 došlo k výraznému poklesu výkupních cen
garantovaných výrobcům, a proto byl ke konci roku 2010 velký shon uvést výrobny do provozu. Pro
rok 2010 existovaly dvě podmínky pro přiznání vyšší výkupní ceny, a to pravomocná licence na
výrobu elektrické energie a zahájení výroby a dodávek při uplatnění výkupních cen nebo zelených
bonusů. Elektrárna musela skutečně začít vyrábět do konce roku a majitel nebo provozovatel si musel
alespoň za část tohoto roku uplatnit nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus, což je druhá forma
podpory. ERÚ vydal v říjnu 2010 stanovisko, kde vyložil okamžik započetí výroby jako vystavení
protokolu o splnění technických podmínek výrobny pro provozování paralelně s distribuční soustavou,
avšak Státní energetická inspekce, která vykonává dozor nad tímto zákonem, nebrala toto stanovisko
v potaz, neboť se nejedná o právní akt a bylo vydáno v době, kdy ERÚ ani nebyl zmocněn ze zákona
k vydávání výkladových stanovisek. Toto stanovisko bylo rozporováno i novým vedením ERÚ.
Potvrdil, že taková situace nastala (FVE začala dodávat do sítě v roce 2011 a získala ceny roku 2010),
což bylo způsobeno tím, že distribuční společnosti, které vyplácely tyto výkupní ceny, vycházely
právě z tohoto stanoviska ERÚ. V případech, kdy v roce 2010 došlo k vystavení protokolu o
způsobilosti výrobny fungovat paralelně s distribuční soustavou, ale dodávky byly zahájeny fakticky
až v roce 2011, postupují sice distributoři tak, že vyplácejí ceny roku 2010, avšak pokud Státní
energetická inspekce zjistí po provedení kontroly tuto skutečnost, je povinna uložit jim pokutu ve výši
nepřiměřeného majetkového prospěchu, pokud se jedná o nepřiměřený majetkový prospěch nad 1
milion Kč. Pokud subjekt zahájil dodávky do sítě v roce 2011 a byl připojen do distribuční soustavy
v roce 2011, má nárok na ceny z roku 2011. Daný postup je ovšem v začátcích, dosud nebyla uložena
žádná pokuta. Jak se bude postupovat dál, tak to ještě není úplně zřejmé.
Je zjevné, že tento svědek prezentoval současný stav náhledu na problematiku „prvního
paralelního připojení“ v roce 2010 za situace, kdy dodávky do sítě začaly až v roce 2011. Byť by soud
mohl souhlasit s právní konstrukcí nyní zaujímanou státními orgány (zde SEI), je nutno zohlednit
zejména tu skutečnost, že tento svědek potvrdil tehdejší (a dosud trvající) praxi umožňující profitovat
na cenách roku 2010 i v případě prvních dodávek energie do distribuční soustavy až v roce
následujícím za situace, kdy dodavatel má k dispozici mimo licence i doklad o „prvním paralelním
připojení“ v roce 2010. Tedy za stavu, ke kterému jednání obžalovaných evidentně (bezprostředně)
směřovalo.
K okolnostem kontaktů s obžalovanými, zejména s ohledem na obhajobu obžalovaného ing.
Vxxxxx o faktickém zneužití jeho osoby, byl nově v hlavním líčení dne 20. 1. 2014 vyslechnut svědek
Jiří Pxxxxx.
Tento svědek uvedl, že z obžalovaných zná asi 5 let ing. Sxxxxx, se kterým obchodoval
ohledně FV panelů, a dále ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx. Ing. Vxxxxx koupil pozemek a následně se na
výstavbě elektrárny dohodl se společností EKOSOLARIS. On mezi nimi tento obchod zprostředkoval,
když z dřívějška se podílel na rozpracování plánů FVE v dané konkrétní lokalitě. FVE měla stavět
firma CIDEM, ale nedohodla se s vlastníkem pozemků panem Oxxxxx na odkupu (resp. firma chtěla
pouze pronájem) a tak celé následně koupil ing. Vxxxxx. S elektrárnou jinak ale neměl nic
společného, ani dodávku panelů. Financování si zajišťoval investor sám, ale říjnu nebo v listopadu
2010 se jej ing. Vxxxxx ptal, jestli nemá možnost zajistit nějaké finanční prostředky. Jednu
z finančních nabídek mu poslal. K e-mailu ze dne 26. 9. 2010 (č. l. 154 a násl.) uvedl, že to je jedna
z finančních nabídek, kterou nabízel pan Dxxxxx, ale tato se nerealizovala. Obdobně problematická
byla i spolupráce se společností Iron Capital (Sxxxxx, Kxxxxx). On sám stavěl svou elektrárnu
Mondragone ve Vrahovicích, stavbu prováděl EKOSOLARIS. Elektrárna byla hotová kolem 20. 11.
2010 kromě panelů. Hodně investorů odstoupilo z důvodu, že ERÚ vydal prohlášení ohledně zavedení
solární daně (zde uvedl i svědka Dxxxxx), a proto se pokoušeli sehnat panely od různých společností.
Nakonec zajistil namísto plánovaného výkonu 2 MW jen 0,5 MW, regulační úřad jim uznal 482 KW.
K montáži panelů došlo 29. a 30. 12. 2010, dodala je společnost H POWER s.r.o. (dále jen H
POWER). Jeho společnost DASHAMER TRADE a.s. (dále jen DASHAMER), která nakoupila panely
od společnosti H POWER, je dále dodávala na výstavbu společnosti EKOSOLARIS. K reklamačnímu
protokolu (č. l. 820) se nebyl schopen relevantně vyjádřit, když rozsah reklamovaných panelů (1,9
MW) označil za možný překlep. Potvrdil, že o dodávkách panelů jednal s ing. Sxxxxx i v Německu,
ale německá společnost Suninvest žádné panely na tuto FVE nedodávala. O kontrole ERÚ dne 30. 12.
2010 nic přesnějšího neví. Dne 31. 12. 2010 byli na FVE Mondragone na kontrole z ERÚ dva muži,
z nichž jeden mu i licenci následně vydával. S těmito jednal a případné doklady předával vedoucí
stavby Dxxxxx. Následně proběhla i kontrola společnosti E.ON. Téhož dne odpoledne mezi 15.00 –
17.00 hodinou jim byla vydána licence. FVE Mondragone začala dodávat energii do sítě v únoru 2011,
obdržela výkupní ceny dle licence roku 2010. Dne 30. 12. 2010 pak potkal náhodně u Tesca ing.
Vxxxxx společně s ing. Dxxxxx a Dxxxxx ze společnosti EKOSOLARIS, kdy ing. Vxxxxx mu říkal,
že jednal s někým z ERÚ. On sám následně ten den jednal se svědkem Dxxxxx. Úhrada společnosti
EKOSOLARIS proběhla po odstoupení úvěrující banky přes Raiffeisen leasing, který to
profinancoval, a případné zápočty vzájemných závazků. V současné době není celá věc vyřešena i
s ohledem na insolvenci společnosti EKOSOLARIS. On sám FVE v roce 2013 prodal. K pokusům o
zajištění financování uvedl, že zná svědka Kxxxxx, který mu nabízel financování jeho FVE, a
v souvislosti s ním i svědkyni Šxxxxx, která s ním spolupracovala. Kxxxxx mu doporučil pan
Chxxxxx přes svědka Kxxxxx, u kterého se v Praze sešli i s obžalovaným ing. Vxxxxx. Nevyloučil, že
kontakt na tyto osoby poslal obžalovanému ing. Vxxxxx on sám. Na jednání jezdil (možná i
opakovaně) i s obžalovaným ing. Sxxxxx, ale peníze nezískal. Stejně tak zná i svědka Dxxxxx, který
tvrdil, že má nachystáno dostatek peněz na to, aby koupil elektrárnu Mondragone. Dokonce už v Brně
u notáře byly připravené smlouvy k podpisu, všichni čekali, ovšem Dxxxxx nedojel a právníkovi
následně řekl, že má nedostatek peněz, že mu chybí osm milionů a že od smlouvy odstupuje.
Je evidentní, i z vystupování tohoto svědka před soudem, že se snaží minimalizovat svůj podíl
na kontaktech s obžalovaným ing. Vxxxxx a případně i ing. Sxxxxx. Některé skutečnosti zmínil či
upřesnil až po předložení konkrétních dokladů. Jeho výpověď, i s ohledem na jím doznané okolnosti
kontaktů, pak vzbuzuje výrazné pochybnosti o pravdivosti a úplnosti. Zde opět soud nemůže
přehlédnout tu skutečnost, že je v rámci obdobného jednání trestně stíhán, kdy má zjevně zájem
„neublížit si“ a je tak jeho obecná věrohodnost výrazně snížena a jeho údaje tak může brát za
věrohodné pouze tam, kde jsou v souladu s dalšími objektivními důkazy. Skutečnost, že tento svědek
měl velmi blízké vztahy s obžalovaným ing. Sxxxxx, což může opět snižovat jeho zejména speciální
věrohodnost, pak mimo uváděných údajů vyplývá i ze skutečnosti, že firmy EKOSOLARIS i
Mondragone sídlily na stejné adrese v Kroměříži.
K okolnostem možného financování FVE Držovice, případně jejího prodeje, se vyjadřovali
svědci František Kxxxxx, ing. Leo Vxxxxx, ing. Vladimír Zxxxxx, ing. Radek Mxxxxx, Jana Šxxxxx,
Bc. Patrik Dxxxxx a ing. Jaroslav Vxxxxx, nově slyšení v rámci hlavních líčení na návrh zejména
obžalovaného ing. Sxxxxx (s ohledem na popis děje prezentovaný v písemném vyjádření
spoluobžalovaného ing. Vxxxxx).
Svědek František Kxxxxx, jednatel společnosti GALIMED s.r.o. (dále jen GALIMED), uvedl
v hlavním líčení konaném dne 21. 1. 2014, že z obžalovaných zná ing. Vxxxxx. Seznámili se na
podzim 2010 v kanceláři společnosti TEM INVEST s.r.o. (dále jen TEM INVEST), kde byl kromě něj
a ing. Vxxxxx přítomen Mxxxxx a Kxxxxx. Schůzka se konala z důvodu financování solární
elektrárny zastoupené ing. Vxxxxx. Kxxxxx, jakožto zástupce společnosti Petrol Invest, s.r.o. (dále jen
Petrol Invest), nabízel financování solárních elektráren prostřednictvím České spořitelny (pobočka
Pardubice). Mxxxxx sháněl pro Kxxxxx zájemce o financování. On sám předal Kxxxxx 200.000 Kč, o
které přišel, neboť Kxxxxx mu nic nesehnal. Ing. Vxxxxx na schůzce předal Kxxxxx také 200.000 Kč
nebo 400.000 Kč. V souvislosti s kontakty s Kxxxxx a Mxxxxx zná i svědka Pxxxxx jako
zprostředkovatele, který přinášel projekty do kanceláře, kam chodil pan Kxxxxx a kde se mělo
odehrávat financování elektráren. Domnívá se, že tento tam byl kvůli nějaké své elektrárně. Vazby
mezi obžalovaným ing. Vxxxxx a svědkem Pxxxxx (i případnou společnou účast na schůzce) si
nevybavuje. Dále popřel údaje obžalovaného ing. Vxxxxx o tom, že by jej přesvědčoval o funkčnosti
financování přes Kxxxxx a Mxxxxx, a spíše vyloučil případný vlastní podíl (společnosti GALIMED)
na výstavbě FVE Držovice, když na toto neměli ani zdroje ani kapacitu. Vzor smlouvy o dílo za
společnost GALIMED určitě posílal Tomáši Mxxxxx, který ji tak měl k dispozici. Nevybavuje si, že
by tu posílal i svědkovi Pxxxxx.
Svědek ing. Leo Vxxxxx uvedl v hlavním líčení dne 21. 1. 2014, že z obžalovaných zná ing.
Vxxxxx a ing. Sxxxxx. Od roku 2008 do roku 2010 se zabýval přípravou projektu a výstavbou
některých FVE. Při různých jednáních týkajících se fotovoltaik se seznámil s ing. Vxxxxx, který
vystupoval jako zájemce o realizaci FVE, i ing. Sxxxxx, zástupcem firmy EKOSOLARIS, která
nabízela fotovoltaické panely a technologii pro výstavbu. V té době spolupracoval jako odborný
poradce pro FVE, jako OSVČ, se společností Iron Capital, což byla akciová společnost ing. Zxxxxx
založená účelově k tomu, aby se v rámci společnosti zafinancovala výstavba některých reálných
projektů FVE. Hledali projekty, které by se daly zrealizovat a zafinancovat (ekvita z vlastních zdrojů a
zbytek bankovním úvěrem). Ing. Vxxxxx s touto společností jednal, ale žádný projekt nebyl
uskutečněn. K osobě svědka Kxxxxx (Petrol Invest) sdělil, že se jednalo o člověka, který měl zajistit
financování FVE, ale nakonec se ukázalo, že šlo o podvodníka. K údajům obžalovaného ing. Vxxxxx
o možném financování vyloučil, že by toto v příslušných termínech bylo možné. Jinak potvrdil, že o
tomto projektu jak s obžalovaným ing. Vxxxxx, tak i obžalovaným ing. Sxxxxx jednal.
Na výzvu soudu pak zaslal zprávu, ze které vyplývá, že došlo ke zrušení e-mailové adresy
zvr-
xxxxxx@xxxxxxx.xx a nelze takto dohledat uložené zprávy (č. l. 1778).
Údaje tohoto svědka o činnosti v rámci společnosti Iron Capital či kontaktech se svědkem
Kxxxxx korespondují s údaji svědka ing. Vladimíra Zxxxxx, který uvedl v hlavním líčení konaném
dne 19. 3. 2014, že v roce 2010 byl vlastníkem 100 % akcií a předsedou představenstva společnosti
Iron Capital, která byla účelově založena pro případné stavby fotovoltaických elektráren.
K obžalovanému ing. Vxxxxx uvedl, že se s ním nikdy nepotkal. Zná pana Wxxxxx, který jim nabízel
stavbu FVE na střeše skladovací haly společnosti Hamé. K dohodě však nedošlo, protože se nejednalo
o ploché panely, ale kulaté solární trubky s návratností elektrárny 20 let. Paní Txxxxx zná,
zprostředkovávala různé projekty. Pánové Kxxxxx a Nxxxxx jim byli doporučeni za účelem
zprostředkování financování některých projektů. Iron Capital měl připravit projekt u Olomouce, avšak
k tomu nedošlo, protože Kxxxxx i přes zaplacenou zálohu ve výši 400.000 Kč financování nezajistil a
zálohu nevrátil. Proto na něj prostřednictvím právníka podal trestní oznámení. K e-mailu s datem 9.
12. 2010 s přílohou Smlouva o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu s datem 10. 12. 2010
uvedl, že tuto smlouvu neviděl, proto se není schopen k ní vyjádřit, ale potvrdil, že svědek Vxxxxx
posílal návrhy smluv a k tomu byl oprávněn. Společnost Iron Capital tyto prostředky v dané době k
dispozici rozhodně neměla. Jí samotné se nepodařilo zainvestovat FVE u Olomouce a něco zrealizovat
do konce roku by byl holý nesmysl.
Svědek ing. Radek Mxxxxx uvedl v hlavním líčení dne 21. 1. 2014, že je jednatelem
společnosti MAPRO, která se zabývala stavbou a prodejem komponentů pro FVE. V rámci obchodní
činnosti se koncem roku 2010 setkal s ing. Vxxxxx a jeho projektem FVE u Olomouce a jednali o
dodávce panelů. Měli k dispozici asi 2 MW fotovoltaických panelů a byli schopni zajistit i další
panely ze skladů jejich dodavatele umístěných v Hamburku. Dohodli se, že budou dodávat na FVE
panely, a jako zajišťovací prostředek bude zastavena polovina obchodního podílu FVE. Někdy před
Vánoci už byla zajištěna dodávka panelů ve výši asi 100 miliónů Kč. Ing. Vxxxxx i ing. Dxxxxx měli
zájem na dokončení elektrárny a o dodávku panelů stáli, avšak ing. Sxxxxx se nechtěl vzdát své
dodávky panelů i za cenu, že tím dokončení elektrárny ohrozí. MAPRO vyhodnotila situaci jako
komerčně neuspokojivou, protože zkoumáním finančních možností ing. Vxxxxx a nároků ing. Sxxxxx
dospěla k závěru, že mezi nimi patrně dojde ke sporu, což se nakonec stalo. Obávali se rizika, že by o
zboží v tak vysoké hodnotě mohli přijít, a proto nakonec k uskutečnění dodávky panelů nedošlo, i
když část kamionů s FV panely již byla na cestě. K údajům obžalovaného ing. Vxxxxx ohledně
finančního požadavku ve výši 20 mil. Kč vůči jejich společnosti ze strany ing. Sxxxxx uvedl, že tento
přímo vznesen nebyl. Obávali se, že v případě, že by jim panely nebyly zaplaceny, stali by se na
základě zajišťovacího institutu spolumajiteli elektrárny a případné požadavky ing. Sxxxxx namířené
původně vůči investorovi by směřovaly vůči nim. Nechtěli, aby jejich nezaplacené panely byly
použity jako hodnota pro plnění vyplývající z dodavatelské smlouvy mezi dodavatelem a investorem.
Z hlediska minimalizace obchodního rizika chtěli jednat pouze s investorem a nikoli se stát dalším
subdodavatelem společnosti EKOSOLARIS, jak navrhoval ing. Sxxxxx.
Svědkyně Jana Šxxxxx uvedla v hlavním líčení konaném dne 19. 3. 2014, že k solárním
elektrárnám se dostala díky známému, kterému opatřovala informace ohledně poskytnutí úvěru na
stavbu FVE. Pracovala jako externí spolupracovník ČNB, kdy se zabývala poskytováním úvěrů.
Oblast solárních elektráren považovala za možnost finančního poradenství a poskytnutí úvěrů. Při
jednom jednání se dostala k požadavku bankovního úvěru pro dvanáct projektů elektráren
v Prostějově. Byl v tom zapojený i ing. Sxxxxx s EKOSOLARISEM, v tu dobu stavěli dvě elektrárny
u Prostějova. Kxxxxx se Sxxxxx z Petrol Investu se na ni obrátili s projekty FVE, protože věděli, že se
zabývá úvěry, a seznámili ji s jednatelem společnosti EKOSOLARIS ing. Sxxxxx a jeho společníkem
Pxxxxx. Žádný z uvedených projektů nebyl realizován, protože banky přestaly od července nebo srpna
2010 poskytovat úvěry. Potvrdila, že obžalovaný ing. Sxxxxx se měl podílet na projektu Mondragone
a "motal se" (společně s Pxxxxx, Kxxxxx a Sxxxxx) i okolo dalších projektů. K jednání těchto osob
dále uvedla, že Nxxxxx vystavil potvrzení České spořitelny z Pardubic, které ona sama vnímala jako
"cár papíru", kdy Kxxxxx jí k tomu tvrdil, že to musí stačit, že to je dostačující a úvěr bude schválen.
Ponechala si k vyřízení pouze elektrárnu ing. Vxxxxx o výkonu 3 MW, protože on měl jako jediný
spoustu vlastních zdrojů a byla možnost, že elektrárna bude dokončena v termínu. Měla i klienta na
koupi této elektrárny. Na jaře 2011 však činnosti v oblasti solárních elektráren zanechala, protože
nebylo možné záměry realizovat. Z obžalovaných zná ing. Sxxxxx a ing. Vxxxxx. Na dotaz ing.
Vxxxxx uvedla, že společnost TOWER OF POWER splňovala podmínku bank na ekvitu, tedy
vlastní zdroje, které jsou třeba k tomu, aby banka poskytla společnosti úvěr. Zpravidla bylo zapotřebí
mít asi 30 % ekvity, ale stačilo i 10 %.
Svědek Bc. Patrik Dxxxxx uvedl v přípravném řízení dne 12. 6. 2012 (č. l. 298 - 304), že se na
něho obrátil někdy kolem 20. až 22. 12. 2010 jeho známý Janča ze společnosti Elinex Electric s. r. o.
(dále jen Elinex), zda by nebyl schopen dodat solární panely pro ing. Sxxxxx ze společnosti
EKOSOLARIS. Sešel se s ing. Sxxxxx nebo ing. Vxxxxx, kteří mu vysvětlili, jaké panely potřebují.
Jednalo se o dodávku panelů na FVE Držovice a měly být dodány ještě v roce 2010. Měl zjištěno, že
německá společnost by byla schopna panely dodat a že přepravce je schopen je přivézt. Panely byly
uskladněny někde u německo-českých hranic. Ing. Sxxxxx s ing. Vxxxxx se na ně byli ještě před 20.
12. 2012 (než se vůbec poznali) podívat. Dne 21. 12. 2010 byla mezi společností Novatex a.s. (dále
jen Novatex) a společností EKOSOLARIS uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě a Novatex
vystavil zálohovou fakturu na částku 77,346.529,72 Kč. Ke smlouvě existuje dodatek ze dne 22. 12.
2010, ve kterém EKOSOLARIS uděluje souhlas s tím, aby Novatexu uhradila panely společnost
TOWER OF POWER, tento dodatek však nikdo za TOWER OF POWER nepodepsal. Byl
ubezpečován ing. Vxxxxx, že peníze obdrží, dokonce mu ukazoval nějaký dokument z anglické banky
s tím, že má přislíbeno (půjčku od další osoby ze Zlínska) 4 mil. EUR. Ing. Vxxxxx se do transakce
zasadil kvůli jejímu urychlení. Přesvědčoval ho, aby objednávku udělal. Peníze na zálohu ale nepřišly,
přišla jenom částka 2 mil. Kč od ing. Vxxxxx (resp. společnosti TOWER OF POWER). U Němců tedy
objednávku udělal, nicméně zboží v termínu neodebral, protože mu EKOSOLARIS neuhradil celou
zálohu. Vleklo se to do ledna. Ví, že peníze i panely ing. Vxxxxx sháněl i někde jinde. Zajistil i dodání
panelů na splatnost s podmínkou, že ing. Vxxxxx bude ručit za dodávku panelů osobním majetkem na
základě směnky, což ale tento odmítl. Zálohu 2 mil. Kč nevrátil, protože německá strana si
vyfakturovala smluvní pokutu. O vrácení zálohy nyní probíhá jednání. Ví o tom, že v minulosti
existovaly případy, kdy elektrárna měla licenci, ale fyzicky na ní nebyl ani jeden panel. Dále se pak
vyjadřoval k vlastnímu podnikání a svým závazkům (exekucím).
V hlavním líčení konaném dne 20. 3. 2014 svědek na svých údajích setrval. Doplnil, že
nejprve jednal o dodávce panelů telefonicky s ing. Sxxxxx, na kterého získal kontakt od známého
Janči, a poté se sešel s ing. Sxxxxx i ing. Vxxxxx. Novatex měl dodat panely společnosti
EKOSOLARIS a platit měla v konečném důsledku společnost TOWER OF POWER (ing. Vxxxxx),
kdy se dohodli, že platby by mohly jít i „napřímo“. K úhradě dvou milionů Kč od ing. Vxxxxx dále
uvedl, že mu z ničeho nic přišly na účet, žádné peníze po něm nepožadoval. Dohoda byla taková, že
pro zkrácení platebního styku půjdou peníze od investora přímo na dodavatele zboží se souhlasem
dodavatele celého díla. Na dotazy obhájce nevyloučil, že s obžalovaným ing. Vxxxxx hypoteticky
jednal i o odkupu celé FVE.
Po vyjádření obžalovaného ing. Vxxxxx, že by v životě dvojnásobnou směnku nepodepsal,
uvedl, že má e-mailovou komunikaci, kde se řešila výše směnky a důvody její existence, on sám si
konkrétní důvod (žádný aval či výši směnky) nevybavuje. Směnka vůbec neměla být v držení
společnosti Novatex, ale měla být uložena u notáře až do okamžiku zaplacení zboží. Byl to čistě
záruční instrument. Po ing. Vxxxxx chtěl dvojnásobné ručení, protože totéž po něm požadoval
německý dodavatel, včetně podpisu směnky na dvojnásobnou částku s osobním avalem. Dodavatelem
panelů ve druhém případě neměla být společnost Sol Energy, ale společnost REW Solar se sídlem na
Kypru. V lednu 2011 jednal s ing. Dxxxxx i s ing. Vxxxxx, který chtěl celý obchod dokončit.
Projednávali nejrůznější návrhy a řešení, prodej společnosti bez licence i s licencí, s panely i bez
panelů atd.
Po vyjádření obžalovaného ing. Vxxxxx, že jej uháněl o minimálně 2.000.000 Kč, s tím, že
jinak kamiony nevyjedou, uvedl, že je to nesmysl, taková suma nic neřešila.
K prokázání jím tvrzených údajů svědek Bc. Patrik Dxxxxx vydal dne 20. 7. 2012 (č. l. 1147)
Smlouvu o smlouvě budoucí kupní ze dne 21. 12. 2010 mezi společností Novatex a.s., zastoupenou
Patrikem Dxxxxx, a společností EKOSOLARIS, zastoupenou obžalovaným ing. Sxxxxx, přičemž
kupní smlouva měla být uzavřena nejpozději do 28. 2. 2011. Předmětem kupní smlouvy byl nákup
15.795 ks panelů Suntech STP 190S-24 o celkovém nominálním výkonu 3.001.050 Wp za kupní cenu
ve výši 5,509.928 EUR vč. DPH, kdy záloha ve výši 3,060.199 EUR vč. DPH měla být uhrazena do
22. 12. 2010 (č. l. 1149 - 1150). Dále Dodatek č. 1 ze dne 22. 12. 2010 k dané smlouvě, podle kterého
mohla být platba záloh za objednané zboží realizována přímo koncovým odběratelem a zadavatelem
díla, tj. společností TOWER OF POWER. Dodatek byl stejně jako výše uvedená smlouva podepsán
svědkem Dxxxxx a obžalovaným ing. Sxxxxx (č. l. 1153). A dále e-mailovou korespondenci mezi
obžalovaným ing. Vxxxxx a svědkem Dxxxxx ze dnů 6. 1. 2011 a 11. 1. 2011, kde je diskutována
problematika dokončení FVE Držovice, tj. dodání 1,655 MWp panelů od Novatexu, a následný prodej
FVE Držovice (č. l. 1154 - 1157) V rámci této komunikace je diskutována jako zajišťovací institut i
směnka ve výši kupní ceny panelů avalovaná ing. Vxxxxx (návrh ing. Vxxxxx). Totožnou e-mailovou
korespondenci ze dne 6. 1. 2011 předložil i v rámci svého výslechu v hlavním líčení dne 21. 3. 2014,
kdy doložil i e-mail ze dne 10. 1. 2011 od obžalovaného ing. Dxxxxx (z adresy:
martin.Dxxxxx@e-
mail.cz), ve kterém tento akceptuje typ panelů a potvrzuje možnost objednání FV panelů technicky
specifikovaných v e-mailu (jedná se o odlišné panely než jsou uvedeny ve smlouvě) (č. l. 1909-1911).
Svědek ing. Jaroslav Vxxxxx uvedl v hlavním líčení konaném dne 19. 3. 2014, že
z obžalovaných zná asi od poloviny roku 2010 ing. Vxxxxx a dále ing. Dxxxxx, který se „točil“ kolem
FVE. S ing. Vxxxxx se setkali v okamžiku, kdy on uvažoval o koupi dvou nebo tří projektů, a de facto
s ním probírali aktivní účast jejich společnosti, kdy si ale vybral na výstavbu FVE Držovice společnost
EKOSOLARIS. Jako bývalý jednatel společnosti MB systém technology s.r.o. (dále jen MB systém)
až následně uzavřel v lednu 2011 smlouvu se společností TOWER OF POWER ohledně spuštění FVE
Držovice do plného provozu. Měli dodat a propojit panely, uvést celý systém do chodu a zajistit
částečné financování elektrárny. MB systém v podstatě plnil úlohu nového dodavatele, který měl
předat celou stavbu na klíč v provozu. Celá zakázka se však zastavila, když byla v březnu nebo dubnu
2011 elektrárně odebrána licence. Když už bylo zřejmé, že elektrárna nemůže být uvedena do provozu,
uzavřeli s TOWER OF POWER smlouvu, jejímž předmětem byla sanace celého areálu, likvidace
elektrárny a odkup materiálu. Ke konkrétním dotazům pak popsal smluvní návaznost jednotlivých
(obhajobou obžalovaného ing. Sxxxxx předložených) dokladů s tím, že tyto korespondují s jeho údaji,
kdy ovšem tato skupina dotazů již byla mimo skutkový rozsah trestné činnosti. K Projektu „FVE
3MW“ lokalita Držovice na Moravě, s označením zakázka 20100014 (volná příloha spisu),
předloženému obhajobou obžalovaného ing. Vxxxxx, pak uvedl, že se jednalo o standardní
nezávaznou nabídku v rámci onoho prvotního kontaktu s obžalovaným ing. Vxxxxx, kdy se fakticky
jednalo o „stavbu na klíč“ s možností financování. Standardně v rámci dodávky nabízeli i standardní
financování, které měli předběžně rozjednáno asi u tří nebo čtyř bank. Obžalovaným ing. Vxxxxx
prezentovaná vlastní suma kapitálu cca 70 milionů Kč byla dostatečná na to, aby to banka akceptovala
jako ekvitu a dofinancovala zbytek.
Obžalovaným ing. Sxxxxx (obhájcem Mgr. Malinovským) byla v rámci hlavního líčení dne
19. 3. 2014 předložena řada listin týkajících se spolupráce společnosti TOWER OF POWER a
společnosti MB systém v roce 2011 (příloha č. l. 1836). Jedná se o Kupní smlouvu a Smlouvu o dílo
s datem 14. 1. 2011 a obdobné doklady (s odlišnými termíny dokončení a cenou) s datem 18. 2. 2011.
Tyto doklady dokumentují snahu dostavět FVE včetně jejího připojení do distribuční soustavy v
březnu 2011 a její prodej. Další Kupní smlouva mezi stejnými stranami s datem 29. 4. 2011 již počítá
s celkovou demontáží stávající části FVE a jejím prodejem za cenu výrazně nižší. Dne 18. 2. 2011 se
pak stejné smluvní strany dohodly v rámci Dohody o splnění závazku v návaznosti na (nedoloženou)
smlouvu o narovnání ze dne 19. 1. 2011 převzetí povinnosti splnit závazek (ve smlouvě nesmyslně
označený za pohledávku) společnosti TOWER OF POWER vůči společnosti EKOSOLARIS ve výši
cca 45 milionů Kč. Další doklady se pak týkají půjčky 30.000.000 Kč poskytnuté Ing. Josefem
Kxxxxx na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2011 společnosti TOWER OF POWER, kdy se
jedná o přistoupení k závazku (Dohoda s věřitelem o přistoupení k závazku a Dohoda s věřitelem po
přistoupení k závazku) ze dne 17. 5. 2011. Z těchto dokladů vyplývá, že získané finanční prostředky
ve výši 30.000.000 Kč byly společností TOWER OF POWER poskytnuty společnosti MB systém
technology s.r.o., která následně jako solidární dlužník přistoupila k původnímu závazku společnosti
TOWER OF POWER, kdy dále došlo ke změně podmínek úročení. Dne 21. 2. 2012 pak byl sepsán
notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti ve vztahu ke společnosti MB systém technology
s.r.o. a jejímu jednateli, z titulu ručení k úhradě dlužné částky k datu 16. 4. 2012. Je zjevné, že se
nejedná o doklady vztahující se přímo k trestné činnosti. Tyto doklady pouze dokumentují následný
stav, kdy fakticky potvrzují absenci FV panelů a snahu řešit situaci v roce 2011 odprodejem FVE či
jejích součástí a vzájemné vypořádání.
Tato skupina důkazů, fakticky provedená k posouzení věrohodnosti údajů (s ohledem na
vzájemné rozpory) zejména obžalovaných ing. Vxxxxx a ing. Sxxxxx, obecně potvrdila zájem
obžalovaného ing. Vxxxxx o financování, a to nejen ke konci roku, kdy mohly nastat problémy
z hlediska schopnosti dostavět, ale prakticky již od samého počátku jeho zapojení do výstavby FVE
Držovice (viz údaje svědkyně Šxxxxx, ovšem i samotného ing. Vxxxxxa). Je zjevné, že tato jednání
probíhala bez ohledu na formální obsah smluv se společností EKOSOLARIS o zajištění dodávky „na
klíč“ i s případným financováním. Fakticky je zde obdobný rozpor jako v případě zajišťování
podkladů a komunikace s ERÚ, kdy na tomto se podílel, mimo společnosti EKOSOLARIS, i
obžalovaný ing. Dxxxxx. Soud přesto akceptoval většinově tvrzení obžalovaného ing. Vxxxxx,
zejména o „neserióznosti“ jednotlivých osob, které měly zajišťovat finance, případně o podílu
obžalovaného ing. Sxxxxx na krachu zajištění FV panelů prostřednictvím společnosti Mapro, tedy
zejména tam, kde tyto skutečnosti vyplývají nejen z těchto výpovědí, ale i z dalších provedených
důkazů. V tomto rozsahu soud považoval údaje obžalovaného ing. Vxxxxx za věrohodné, na rozdíl od
údajů spoluobžalovaného ing. Sxxxxx.
S ohledem na důkazní návrhy obžalovaného ing. Vxxxxx v této skupině důkazů se soud
pokusil zajistit i výslech svědka Petra Kxxxxx, ale toto se nepodařilo ani prostřednictvím Policie ČR
(viz č. l. 2076a-c), a proto bylo i s ohledem na výše uvedené, ve vztahu k provedeným důkazům
dokumentujícím jednání obžalovaného ing. Vxxxxx v době předcházející nyní projednávané trestné
činnosti, od tohoto následně upuštěno. Soud zde akceptuje údaje obžalovaného ing. Vxxxxx o
vnímaném podvodném jednání ze strany tohoto svědka (tak, jak je vnímáno i dalšími ze svědků),
ovšem tyto skutečnosti nemají zásadní vliv na skutkové závěry nyní projednávané věci.
Svědek Zdeněk Nxxxxx nově slyšený v hlavním líčení dne 21. 1. 2014 na návrh obhajoby
(obžalované ing. Fxxxxx) uvedl, že pracuje jako obchodní ředitel společnosti zabývající se
energetikou, je sám revizním technikem a je místopředsedou Cechu aplikovaných fotovoltaických
technologií. V oblasti fotovoltaiky se aktivně pohybuje od roku 2008, v rámci své činnosti vyřizoval
mnoho žádostí o udělení licence na ERÚ. Z toho důvodu zná obžalovanou ing. Fxxxxx (ze zajištěné e-
mailové korespondence je zjevné, že si s touto tyká) a okrajově i obžalovaného ing. Žxxxxx. Pokud se
týká revizní zprávy, která má být podkladem pro udělení licence, tak počet panelů v ní dle něj nemusí
být uveden. Pracovník ERÚ navíc dle něj není schopen všechny náležitosti revize (např. měření)
posoudit. Dále uvedl, že v roce 2010 došlo k nesouladu mezi jednotkami, které používaly distribuční
společnosti (kW) a údaji v licencích (kWp). Mezi těmito je přitom poměrně velký rozdíl, řádově
kolem 10 % až 15 %, a řešení muselo nakonec spočívat v degradaci panelů (snížení výkonu) v souladu
s požadavky distributora.
Údaje tohoto svědka zůstaly pro skutková zjištění prakticky bez významu, kdy sice potvrdil
obecně problematičnost hodnocení revizní zprávy neodborníkem, ovšem tato skutečnost (schopnost
přesně vnímat obsah revizní zprávy) není při posuzování trestní odpovědnosti jediným důkazem.
Na návrh obhajoby byl v hlavním líčení konaném dne 21. 1. 2014 vyslechnut svědek ing.
Roman Pxxxxx, CSc. Tento uvedl, že byl spolu s kolegou prof. Sxxxxx, revizním technikem a
soudním znalcem v oboru elektrotechnika, požádán o zpracování znaleckého posudku. On sám není
soudním znalcem, orientuje se ale v energetické legislativě. Zadáním znaleckého posudku bylo
posouzení odpovědnosti pracovníka ERÚ při posuzování dokumentace pro udělení licence na výrobu
elektřiny z FVE. Odpovědnost pracovníka měla být dovozena vzhledem k posouzení obsahu revizní
zprávy. Předmětem revizní zprávy je doložení o tom, že zařízení, které je předmětem revize, tedy
elektrická instalace, je schopná bezpečného provozu a neohrozí zdraví a životy osob. Části FVE, které
mají prohlášení o shodě, což jsou fotovoltaické panely, střídače, rozvaděče, nejsou předmětem revizní
zprávy. Revizní zpráva určuje, zda je zařízení schopno bezpečného provozu z hlediska
elektrotechnické bezpečnosti, v případě FVE se celá revizní zpráva zabývá elektrickou instalací.
Pracovník ERÚ, který nemá elektrotechnické vzdělání, by dle něj měl kontrolovat formální náležitosti,
tj. co je předmětem revize, kde je instalace umístěna, zda je tam kladné vyjádření o
provozuschopnosti, razítko a podpis. Revizní zpráva k FVE Držovice tyto náležitosti splňovala. Revizi
FVE lze provést i za situace, kdy nejsou osazeny panely. Za revizní zprávu přitom odpovídá revizní
technik.
Soud zde neprováděl případně tento znalecký posudek, když je zjevné, že zadání je zcela mimo
znalecké oprávnění, když svědek se fakticky vyjadřoval k ryze právním problémům a i výše popsané
údaje (právní úvahy svědka) tak zůstaly bez významu pro skutkové a fakticky i právní závěry soudu.
Kromě výše uvedených svědeckých výpovědí jsou obžalovaní z trestné činnosti usvědčováni i
listinnými důkazy.
Průběh správního řízení a v něm předložené dokumenty a postup pracovníků ERÚ byl
prokázán zejména z originálu správního spisu Energetického regulačního úřadu sp. zn. LIC-
12387/2010-ERU, který byl vydán dle Protokolu o vydání věci dne 11. 8. 2011 (č. l. 664), případně
z jeho kopie (č. l. 415 - 531), která je prakticky totožná s výhradou neúplné kopie doručenky (č. l. 440)
nemající vliv na obsah spisu, a soud proto při označení důkazů bude používat číselné údaje vztahující
se k originálu spisu. Obsahová totožnost spisu včetně dalšího průběhu řízení pak byla prokázána i
připojeným spisem zdejšího soudu sp. zn. 62A 78/2012, jehož součástí byl i tento správní spis.
Z tohoto správního spisu (č. l. 665 - 756) týkajícího se správního řízení o žádosti o udělení
licence na výrobu elektřiny společnosti TOWER OF POWER, včetně vytištěného přehledu
zaevidovaných dokumentů spisu z informačního systému spisové služby ERÚ, bylo prokázáno, že dne
13. 10. 2010 podala společnost TOWER OF POWER prostřednictvím jednatele – obžalovaného ing.
Vxxxxx - žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby
včetně příslušných příloh (č. l. 667 - 677). Žádost byla vyhotovena dne 11. 10. 2010 a byla opatřena
podpisem ing. Vxxxxx. Na základě opatření předsedy ERÚ byl dne 13. 10. 2010 ustanoven
oprávněnou úřední osobou pro řízení ve věci udělení licence Bc. Luděk Pxxxxx a ing. Ladislav
Žxxxxx (č. l. 678). Další podklady na ERÚ již předával obžalovaný ing. Dxxxxx (viz č. l. 680 - 688).
Usnesením ze dne 11. 11. 2010 bylo řízení o žádosti přerušeno a žadatel vyzván, aby doplnil
specifikované podklady (č. l. 689 - 690). Dne 12. 11. 2010 doplnil ing. Dxxxxx podklady (č. l. 692 -
723). Mj. se jedná o formulář „Seznam jednotlivých provozoven“, kde je uvedena provozovna FVE
Držovice s instalovaným elektrickým výkonem 2,995 MWe (č. l. 694). Dále se jedná o Přílohu
k žádosti o udělení licence pro výrobu elektřiny, kde je uveden celkový instalovaný výkon 2,995 MWe
(č. l. 695), a Smlouvu o dílo č. 34/2010 ze dne 29. 9. 2010, uzavřenou mezi TOWER OF POWER a
EKOSOLARIS, ze které vyplývá, že předmětem smlouvy bylo zhotovení fotovoltaické elektrárny 3
MWp s termínem provedení díla do 26. 11. 2010 (č. l. 699 - 704).
Dne 29. 12. 2010 byly na ERÚ doručeny podklady (celkem 13 listů dle označení v levém
dolním rohu 0000001-000013, č. l. 724 - 736) bez průvodního sdělení (elektronicky zaevidované až
dne 3. 1. 2011), a to kopie rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu Prostějov o povolení
zkušebního provozu FVE Držovice ze dne 29. 12. 2010 na základě žádosti ze dne 29. 12. 2010
společnosti TOWER OF POWER (č. l. 724 – 725 trestního spisu, č. l. 60 – 61 správního spisu),
neověřená kopie Zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení ev. č. 200/2010 ze dne 29. 12. 2010
ing. Dxxxxx na provedení revize elektrické instalace (izolační stavy kabeláže objektu), ze které bylo
zjištěno, že je zde mimo jiné uveden výkon FVE 2,9 MW a typ panelu SUNTECH ST 190S-24/AD
15.600 ks (č. l. 726 – 729 trestního spisu, č. l. 62 – 65 správního spisu). Dále byla doložena neověřená
kopie Zprávy o revizi ing. Jaromíra Jxxxxx ze dne 30. 11. 2010 (č. l. 730 – 731 trestního spisu, č. l. 66
– 67 správního spisu) a protokoly o napěťové zkoušce kabelů VN a trafostanice VN ze dne 30. 11.
2010 (č. l. 732 – 734 trestního spisu, č. l. 68 – 70 správního spisu) a kopie výpisu z katastru
nemovitostí pro subjekt TOWER OF POWER (č. l. 735 – 736, č. l. 71 – 72 správního spisu).
Dne 31. 12. 2010 byly (dle otisku prezenčního razítka) na ERÚ doručeny podklady (celkem 7
listů dle označení v levém dolním rohu, č. l. 737 - 743) bez průvodního sdělení, kdy se jedná jednak o
formulář „Seznam jednotlivých provozoven“, a u FVE Držovice je uveden celkový instalovaný
elektrický výkon provozovny 1,655 MWe, který má číslo jednací 12387-13/2010 (č. 13 = číselné
zařazení do spisu). A dále se jedná o neověřenou fotokopii Zprávy o výchozí revizi elektrického
zařízení ev. č. 200/2010 ze dne 29. 12. 2010 ing. Vlastimila Dxxxxx, ze které bylo zjištěno, že je zde
uveden výkon FVE 1,655 MW a typ panelu SUNTECH ST 190S-24/AD v počtu 8.710 ks (č. l. 739 –
743 trestního spisu, č. l. 85 – 89 správního spisu).
Obdobné doklady (formulář „Seznam jednotlivých provozoven“ a neověřená fotokopie Zprávy
o výchozí revizi elektrického zařízení ev. č. 200/2010 ze dne 29. 12. 2010 ing. Vlastimila Dxxxxx)
byly opět bez průvodního sdělení na ERÚ doručeny (opět dle otisku prezenčního razítka) i dne 3. 1.
2011, kdy tyto materiály (celkem 9 listů dle označení v levém dolním rohu, č. l. 744 - 752) jsou
doplněny reklamačním protokolem a protokolem o předání díla (vždy v originále – resp. s ohledem na
podpisy se nejedná o kopie). Tyto doklady přitom mají číslo jednací 12387-12/2010 (logicky tedy byly
zaevidovány dříve než doklady doručené před koncem roku). Zde se jedná o doklady, u kterých
obžalovaný ing. Žxxxxx uvedl, že tyto nechal zaevidovat až dne 3. 1. 2011, ale byly doručeny před
koncem roku, což odpovídá onomu značení a muselo by se tak jednat o doklady (originály) doručené
ing. Vxxxxx před převzetím licence (dle číselné řady 11, 12 po vzdání se opravného prostředku).
Z Reklamačního protokolu č. 1/34/2010 ze dne 15. 12. 2010 vyplývá, že tímto společnost
EKOSOLARIS reklamuje u společnosti Suninvest 3.600 ks panelů Suntech ST 190S-24/Ad (č. l. 751
trestního spisu, č. l. 81 správního spisu). Reklamace měla být dle vyplněných údajů přijata dne 15. 12.
2010, uznána (pokud takto lze vnímat zesílený text a „podpis“), a dodavateli měla být vrácena
dodávka solárních panelů o výkonu 1,3 MWp. Nelogicky je pak uvedeno, že je nařízena kontrola a
„přebrání“ dalších dodávek fakticky do celkového objemu 3,0 MWp. K vyřízení reklamace byl
stanoven termín 29. 12. 2011 (zjevně nesmyslný text, kdy pravděpodobně mělo být uvedeno datum
2010). Reklamační protokol obsahuje dva otisky razítka společnosti EKOSOLARIS, za kterou je
podepsán ing. Sxxxxx, jehož jméno je zde označeno i tiskacími písmeny. Za společnost Suninvest
však otisk razítka chybí a není ani označena osoba, která jej podepsala. Podpis (2x) naznačuje příjmení
Bxxxxx. Bezpochyby zajímavá je skutečnost, že dle tohoto protokolu má mít 3600 kusů FV panelů
výkon 1,3 MWp a dle revizní zprávy více než dvojnásobné množství (8710 kusů) shodných FV panelů
má mít výkon „pouze“ 1,655 MWp. Tento logický rozpor v rozsahu množství panelů a jejich výkonů
je zřejmý bez případných odborných znalostí a v případě zájmu o řádné zkoumání podkladů by musel
vést k zodpovědnějšímu rozhodování (minimálně požadavku na odstranění rozporů a nikoli
okamžitému vydání licence).
V Protokolu o předání díla FWE 3 MW Držovice ze dne 29. 12. 2010, vystaveném společností
EKOSOLARIS a podepsaném ing. Vxxxxx a ing. Sxxxxx, je uvedeno, že uvedené zařízení (tedy FWE
3 MW Držovice) bylo předáno dle Smlouvy o dílo 34/2010 do zkušebního provozu (č. l. 752). I
v případě tohoto podkladu je zjevné, že se zde hovoří o FVE s výkonem 3 MW dle původní SOD a
nikoli o jakkoli změněné (z hlediska výkonu) FVE, a i tato skutečnost by měla vést k podřívějšímu
zkoumání.
Z rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu Prostějov ze dne 29. 12. 2010 č. j. PVMU
213799/2010-61, které nabylo právní moci téhož dne, vyplývá, že Stavební úřad Městského úřadu
Prostějov přezkoumal žádost o vydání povolení zkušebního provozu, kterou dne 29. 12. 2010 podala
společnost TOWER OF POWER, a na základě tohoto přezkoumání uložil, že kolaudační souhlas na
stavbu „Výstavba fotovoltaické elektrárny v lokalitě Držovice na Moravě č. p. 607/1“ lze vydat jen po
provedení zkušebního provozu (č. l. 724 – 725). Bez povšimnutí zde nelze ponechat, že obsahem
tohoto rozhodnutí je i údaj, že stavba obsahuje soustavy solárních panelů.
Obsahem elektronické pošty ze dne 31. 12. 2010, navazující na požadavek dodání předávacího
protokolu na snížený výkon, je pak „Protokol o předání díla FWE 1,655 MW Držovice“ ze dne 29. 12.
2010, vystavený společností EKOSOLARIS a podepsaný ing. Vxxxxx a ing. Sxxxxx, kde je opět
shodně s dokladem č. l. 752 uvedeno, že uvedené zařízení (logicky nyní FWE 1,655 MW Držovice)
bylo předáno dle Smlouvy o dílo 34/2010 do zkušebního provozu (č. l. 773 jedná se o jinak shodný
text – použit předchozí, ale jinak umístěná razítka a podpisy).
Z Rozhodnutí o udělení licence ze dne 31. 12. 2010, č. j. 12387-8/2010-ERU, které nabylo
právní moci téhož dne, bylo prokázáno, že obžalovaná ing. Fxxxxx podepsala rozhodnutí ERÚ o
udělení licence společnosti TOWER OF POWER číslo 111017158 na dobu 25 let (č. l. 753 – 754
trestního spisu, č. l. 57 – 58 správního spisu). Licence byla udělena k provozovně FVE Držovice
s instalovaným výkonem 1,655 MW. Z Potvrzení převzetí rozhodnutí a vzdání se práva podání
rozkladu vyplývá, že rozhodnutí o udělení licence č. 111017158 převzal dne 31. 12. 2010 obžalovaný
ing. Vxxxxx (č. l. 756 trestního spisu, č. l. 73 správního spisu). Tento doklad na podatelně obsahuje
číslo jednací 12387-11/2010 (logicky tedy byl zaevidován dříve než doklady doručené před koncem
roku a přitom podstatné pro vydání příslušné licence) a logicky naznačuje, že v době rozhodování
nemohla mít obžalovaná Fxxxxx dané podklady (ve formě doručené na podatelnu) k dispozici.
Licence, dle sdělení ERÚ (č. l. 818-819), byla vytištěna ing. Fxxxxx dne 31. 12. 2010 v 11:28:04
hodin. Ve 12:36 hodin byl v informačním systému zaevidován pracovnicí podatelny protokol o
převzetí rozhodnutí a vzdání se práva opravného prostředku.
Zde je nutno navíc k souhrnu těchto listin konstatovat, že obsahem spisu (originálu spisu
ERÚ) jsou listiny obsahující originální číslování ERÚ v pravém dolním rohu odpovídající
elektronickému přehledu (č. l. 665), a to od č. 1 po č. 89. Dané číslování, i v kontextu s vkládáním do
elektronického registru, pak poukazuje na problematické rozhodování v dané věci. Zde má soud na
mysli zejména doklad s číslem 59. Jedná se o určení oprávněné úřední osoby, a to obžalované ing.
Fxxxxx. Z této listiny vyplývá, že na základě opatření předsedy ERÚ byla dne 13. 10. 2010
ustanovena oprávněnou úřední osobou pro řízení ve věci změny rozhodnutí o udělení licence č.
111017158 ing. Ilona Fxxxxx (č. l. 755), která tento dokument i podepsala. Tedy je to určení nikoli
pro řízení ve věci udělení licence (jak byl oprávněn Bc. Pxxxxx a ing. Žxxxxx viz č. l. 678), ale až pro
následné řízení po udělení licence (ke změně tohoto rozhodnutí). Vzhledem k zavedení do interní
databáze dne 31. 12. 2010 lze důvodně dovozovat, že tato listina vznikla až po vydání licence (navíc
obsahuje její číselné označení) a datum vydání 13. 10. 2010 je zjevně nesprávný údaj (možná pouze
přepis, či spíše použití původního rozhodnutí č. l. 678).
Na toto řízení (o vydání licence) navazuje přezkumné řízení, kdy příslušné dokumenty byly
soudu předloženy v tomto případě v kopii. Ze spisového materiálu ERÚ ve věci přezkumného řízení
rozhodnutí o vydání licence společnosti TOWER OF POWER (č. l. 532 - 655) bylo prokázáno, že
řízení bylo zahájeno usnesením ředitele ERÚ ze dne 19. 1. 2011 (č. l. 532 - 535). Proti tomuto
rozhodnutí podala dne 3. 2. 2011 společnost TOWER OF POWER rozklad (č. l. 543 - 548), ve kterém
k argumentům ERÚ mimo jiné uvedla, že i když bylo původně žádáno o vydání licence na výrobu
elektřiny ve fotovoltaické elektrárně o celkovém instalovaném výkonu 2,995 MWe, byly jim dodány
panely v celkovém množství 1,3 MWp v neodpovídající kvalitě s vadnými konektory, které musely
být reklamovány a vráceny dodavateli společnosti Suninvest. Reklamační protokol č. 1/34/2010 ze dne
15. 12. 2010 byl předložen dne 30. 12. 2010 při osobním jednání na místě instalace ing. Žxxxxx, který
na základě toho navrhl zúžit předmět žádosti na již instalovaných 1,655 MW a dodat revizní zprávu na
zařízení o výkonu 1,655 MW a Seznam jednotlivých provozoven v souladu s instalovanou
provozovnou o výkonu 1,655 MW. Osobnímu jednání s ing. Žxxxxx byl přítomen ing. Dxxxxx a ing.
Vxxxxx. Příslušné doklady zaslal ing. Dxxxxx na ERÚ elektronickou poštou dne 31. 12. 2010 v 08:46
hodin.
Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 7. 3. 2011 (č. l. 606 – 608) společnost TOWER
OF POWER, v návaznosti na existenci fotografií FVE Držovice z ledna 2011, uvedla, že bylo nutné
reklamovat i druhou část panelů pro závady. Mimo polemiky se „Zápisem z kontroly“ (z hlediska
doby a přítomných osob) je prezentováno, že podatel splnil všechny podmínky stanovené zákonem,
aby mu mohla být udělena licence pro výrobu elektřiny. Získal všechna povolení, doložil podklady a
postupoval v souladu s instrukcemi pověřeného zaměstnance ERÚ ing. Žxxxxx. Součástí je i čestné
prohlášení ing. Dxxxxx ze dne 7. 3. 2011, podle kterého, opět mimo výše zmíněné polemiky, ing.
Kxxxxx vyplnil ve dvou výtiscích protokol o schválení výrobny a strany jej řádně podepsaly. První
paralelní připojení tak proběhlo, neboť standardní protokol o schválení výrobny byl stvrzen a nebylo
to nikým zpochybněno. Zde je navíc uvedeno, že po dobu kontroly se na místě, mimo ing. Vxxxxx,
ing. Dxxxxx a pracovníků E.ON ing. Kxxxxx a ing. Oxxxxx, nacházeli i pracovníci společnosti
EKOSOLARIS ing. Sxxxxx a Zdeněk Dxxxxx a dále pracovník ostrahy Břetislav Pxxxxx se svým
známým (č. l. 609 – 610, 615). Přítomnost jmenovaných osob pak potvrdil v čestném prohlášení i
Břetislav Pxxxxx (č. l. 611 - 612, 616).
Rozhodnutím předsedy ERÚ ze dne 4. 4. 2011 č. j. 12387-27/2010-ERU (č. l. 624 - 627) byl
výše uvedený rozklad společnosti TOWER OF POWER zamítnut. Rozhodnutím předsedy ERÚ ze dne
5. 4. 2011 č. j. 12387-28/2010-ERU (č. l. 630 - 646) bylo zrušeno rozhodnutí o udělení licence ze dne
31. 12. 2010 vydané pod č. j. 12387-8/2010. Účinky tohoto rozhodnutí nastaly ke dni 31. 12. 2010.
V rámci interního šetření postupu oprávněných úředních osob byly provedeny zástupci vedení
ERÚ pohovory s ing. Žxxxxx a ing. Fxxxxx, kdy zápisy z těchto byly v kopiích vydány (č. l. 778 -
780). Ze zápisu ze dne 18. 1. 2011 bylo prokázáno, že ing. Žxxxxx nejprve uvedl, že dne 30. 12. 2010
provedl samostatně kontrolu FVE Držovice, kdy lokalitu dobře znal, když pochází z nedaleké
Olomouce. Kontrolu uzavřel s tím, že na místě jsou instalovány pouze panely o výkonu cca 1,665
MW. Následně se přesunul na domluvenou schůzku s žadatelem, kde sdělil, že licenci nelze vydat na
požadovaný výkon a navrhl snížení výkonu na polovinu s tím, že žadatel převzal nějaké doklady (asi
žádost o snížení výkonu a reklamační protokol na chybějící panely). Následně na dotaz, proč vůbec
kontaktoval žadatele, když neprováděl ohledání, sdělil, že žadatele kontaktoval z důvodu, že nevěděl,
kde se provozovna přesně nachází. Poté, co byl ing. Žxxxxx konfrontován se skutečností, že
v provozovně nejsou žádné panely, sdělil, že ho žadatelé podvedli a dovezli ho na jinou elektrárnu.
Podle zápisu ze dne 8. 2. 2011 s ing. Fxxxxx tato popřela, že by s žadatelem (zástupci společnosti
TOWER OF POWER) ve dnech 30. – 31. 12. 2010 komunikovala. Ing. Žxxxxx jí předal kompletní
spis a ona pouze licenci vydala. I poté, co byla seznámena s obsahem rozkladu společnosti TOWER
OF POWER o vzájemné komunikaci, tuto popřela. Dne 31. 5. 2011 byl v rámci řízení o rozkladu proti
rozhodnutí předsedy ERÚ ze dne 5. 4. 2011, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o udělení licence ze dne
31. 12. 2010, opětovně vyslechnut ing. Žxxxxx, a to i v přítomnosti spoluobžalovaného ing. Vxxxxx.
Zde uvedl, že s ing. Vxxxxx a další osobou se setkal kolem poledne dne 30. 12. 2010 u Tesca
v Prostějově za účelem předání chybějících dokladů a vysvětlení dalšího postupu v řízení, jak bylo
předem domluveno. Údajně tedy měl převzít chybějící dokumenty, kdy tyto specifikoval jako revize a
předávací protokol. Vzhledem k vlastnímu dojmu z obhlídky FVE, kdy dospěl k závěru, že je hotova
z cca ½, informoval přítomné, že tím pádem neodpovídají dosud předané doklady a navrhl, aby tyto
upravili na skutečně instalovaný výkon. Na místě domluvili zaslání podkladů e-mailem a následně
doručení originálů při případném převzetí licence (č. l. 653 - 654).
ERÚ dále dne 11. 8. 2011 vydal (č. l. 664) originál dokumentu „Cestovní příkaz“ ing.
Ladislava Žxxxxx ze dne 29. 12. 2010 (č. l. 757), podle kterého vykonal služební cestu dne 30. 12.
2010 do Prostějova a Boskovic, dále ověřenou kopii dokumentu „Změna platového výměru“ ing. Ilony
Fxxxxx ze dne 1. 4. 2011 (č. l. 758) a ověřenou kopii dokumentu „Dohoda o rozvázání pracovního
poměru“ uzavřená dne 31. 1. 2011 mezi ERÚ a ing. Ladislavem Žxxxxx (č. l. 760). Z dokladu „Změna
platového výměru“ je zřejmé, že do 26. 1. 2011 obžalovaná ing. Fxxxxx vykonávala činnost
související se zastupováním ředitele odboru licencí včetně vydávání rozhodnutí ERÚ ve věcech
udělování licencí …, kdy tomuto odpovídal i osobní příplatek. Tento důkaz v souladu s výpověďmi
svědků a faktickým jednáním obžalované jednoznačně prokazuje, že tato fyzicky zastupovala ředitele
odboru licencí ERÚ, bez ohledu na to, zda byl tento stav v dřívější době formálně stanoven.
Ze zprávy ERÚ (č. l. 763) bylo prokázáno, že pokyn k provádění informativního ohledání
FVE s výkonem nad 1 MW nebyl v písemné podobě, ale z výpovědí svědků (a dalších důkazů, viz
např. záznamy o kontrolách) je zjevné, že s tímto byli zaměstnanci obeznámeni a dle něj i postupovali.
Z opatření č. 23/2010 předsedy ERÚ účinného od 1. 11. 2010 bylo mimo jiné prokázáno, že
osobní podání či podání zaslaná poštou (včetně jakéhokoli doplnění či případné vzdání se opravného
prostředku) nově musela být přijímána pouze přes podatelnu za přítomnosti dvou pracovníků a
veškerá jednání při správním řízení s protistranou museli zaměstnanci odboru licencí ERÚ vést pouze
ve vyčleněných prostorech (kamerově monitorovaný vestibul v sídle úřadu).
Tyto důkazy jsou tak v souladu s výpovědí svědků Mgr. Pxxxxx a Mgr. Nxxxxx a prokazují
snahu vedení ERÚ o nastavení protikorupčních opatření ke konci roku 2010. Jednání obžalovaného
ing. Žxxxxx spočívající v neprovedení dokumentace (např. formou fotodokumentace či záznamu)
existujícího stavu (jím vnímané ½ osazení FV panelů) a následné nerealizování procesního postupu
odpovídajícímu konkrétním zjištěním (oznámení vedoucí k procesnímu ohledání) a naopak snaha vše
zlegalizovat, je pak v jednoznačném rozporu se smyslem těchto opatření.
Dne 15. 11. 2011 vydal Mgr. Pxxxxx jako tehdejší ředitel Legislativně správní sekce ERÚ
DVD-R nosič se zálohou elektronické pošty zaměstnanců ERÚ ing. Žxxxxx a ing. Fxxxxx (č. l. 769 -
774 včetně vytištěných záznamů komunikace). Z této komunikace bylo prokázáno, že dne 31. 12.
2010 v 8:47 hod. obdržel ing. Žxxxxx od ing. Dxxxxx e-mailem přislíbené dokumenty po aktualizaci
pro FVE Držovice, tj. revizní zprávu NN a seznam provozoven. V 9:40 hod. si ing. Žxxxxx vyžádal od
ing. Dxxxxx ještě předávací protokol na požadovaný výkon, který měl zaslat e-mailem přímo ing.
Fxxxxxé. V 10:08 hod. téhož dne obdržela ing. Fxxxxx od Zbyňka Čxxxxx předávací protokol.
V 10:28 hod. ing. Fxxxxx odepsala Čxxxxx, že je třeba zaslat protokol na výkon, který bude na
licenci, tj. na 1,655 MW a ne na 482 KWp. Následoval e-mail v 10:33 hod. od Zbyňka Čxxxxx, ve
kterém jí sdělil, že protokol zašle ing. Dxxxxx a že předávací protokol 482 KWp se týká jiné
elektrárny. V 11:09 hod. zaslal ing. Dxxxxx ing. Fxxxxx „Protokol o předání díla FWE 1,655 MW
Držovice“ ze dne 29. 12. 2010 (č. l. 773). Z e-mailu ze dne 29. 12. 2010 z 12.15 hod. (č. l. 1009) bylo
dále prokázáno, že v něm odesílatel ing. Dxxxxx žádá adresáta Zbyňka Čxxxxx o dodání revizní
zprávy NN části vč. typu panelů a počtu a dále o dodání předávacího protokolu (dokladu o vlastnictví
FVE), ke kterému připsal, že ing. Vxxxxx je dle zavolání k dispozici na podpis. V příloze ing. Dxxxxx
zaslal pro doložení na ERÚ ing. Žxxxxx výpis z KN parcela 607/1 v k. ú. Držovice na Moravě a
revizní zprávu VN části. Dále ing. Dxxxxx uvedl, že po získání rozhodnutí o předčasném užívání
stavby (když se ing. Vxxxxx toho dne nebo 30. 12. vzdá práva odvolání) bude tento dokument
dodatečně předán ing. Žxxxxx. Dále je na č. l. 1010 založen e-mail ing. Dxxxxx ze dne 31. 12. 2010
z 9:48 hod., ve kterém žádá Zbyňka Čxxxxx na základě e-mailu ing. Žxxxxx o předávací protokol na
výkon 1,655 MW tak, aby mu jej ředitel ing. Sxxxxx ještě podepsal v Prostějově.
Z vyjádření ERÚ k předběžnému vyčíslení škody (č. l. 784 - 789) bylo prokázáno, že od 1. 1.
2011
došlo
ke
snížení
výkupních
cen
elektřiny
z obnovitelných
zdrojů
z
12.150 Kč/MWh na 5.500 Kč/MWh. Rozdíl ve výnosech společnosti TOWER OF POWER,
v závislosti na uvedení výrobny FVE Držovice do provozu v roce 2010 nebo do 28. 2. 2011 za dobu
garantované životnosti FVE, činí 239.600.000 Kč rozdíl ve výnosech mezi 443,6 a 204,1 milionů Kč.
Od 1. 3. 2011 se však podpora elektřiny vyrobené slunečním zářením vztahuje pouze na elektřinu
vyrobenou ve výrobně s výkonem do 30 kWp umístěné na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi
budovy, a z toho důvodu by společnosti TOWER OF POWER v případě uvedení FVE Držovice do
provozu po datu 1. 3. 2011 zvýhodněná výkupní cena nenáležela.
Z historie tvorby těchto cen v rámci jejich stanovování cenovými rozhodnutími ERÚ, i
s ohledem na zásadní bod obhajoby obžalovaných ing. Martina Dxxxxx, ing. Zdeňka Sxxxxx a ing.
Jaroslava Vxxxxx, je nutno uvést, že v cenovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č.
8/2008 ze dne 18. listopadu 2008, které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2009, byl výkupním cenám a
zeleným bonusům pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření věnován bod č. 1.9., a pro zdroje
s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedené do provozu po 1. lednu 2009 byla stanovena výkupní
cena elektřiny dodané do sítě částkou 12.790 Kč/MWh a zelené bonusy částkou 11.810 Kč/MWh
(fakticky dochází k postupnému mírnému poklesu podpory). Toto cenové rozhodnutí bylo zrušeno
s účinností od 1. ledna 2010 cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu
č. 4/2009 ze dne
3. listopadu 2009, které však konkrétní výkupní ceny pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření
neobsahovalo. Tento nedostatek byl odstraněn cenovým rozhodnutím Energetického regulačního
úřadu
č. 5/2009 ze dne 23. listopadu 2009, které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2010, kdy došlo k
doplnění bodu č. 1.15., kdy ve vztahu k výkupním cenám a zeleným bonusům pro výrobu elektřiny
využitím slunečního záření pro zdroje s instalovaným výkonem nad 30 kW, uvedené do provozu od 1.
ledna 2010 do 31. prosince 2010, byla stanovena výkupní ceny elektřiny dodané do sítě částkou
12.150 Kč/MWh a zelené bonusy částkou 11.180 Kč/MWh (fakticky dochází opět k mírnému snížení
podpory).
Podle čl. 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č
. 4/2009 ze dne 3. listopadu 2009
s účinností od 1.1. 2010 do 31. 12. 2010 se u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje uvedením
do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku
oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při
uplatnění formou výkupních cen.
Cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č
. 4/2009 ze dne 3. listopadu 2009 a
č. 5/2009 ze
dne 23. listopadu 2009, kterými se stanovovala podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů
energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů, byla zrušena s
účinností od 1. ledna 2011 cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřa
du č. 2/2010 ze dne 8.
listopadu 2010, kterými se stanovovala podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie,
kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů. Ve vztahu k výkupním
cenám a zeleným bonusům pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření (nyní opět bod č. 1.9.) pro
zdroje s instalovaným výkonem nad 30 kW, uvedené do provozu od 1. ledna 2010 do 31. prosince
2010, byla stanovena výkupní ceny elektřiny dodané do sítě částkou 12.400 Kč/MWh a zelené bonusy
částkou 11.400 Kč/MWh (fakticky dochází k mírnému navýšení oproti původnímu stavu danému
zrušeným cenovým rozhodnutím). Pro zdroje s instalovaným výkonem nad 100 kW, uvedené do
provozu od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011, dochází ke snížení výkupní ceny elektřiny dodané do
sítě na částku 5.500 Kč/MWh a u zelených bonusů na částku 4.500 Kč/MWh.
Toto cenové rozhodnutí pak v bodě 1.10. obsahuje i podmínky, které určují den uvedení do provozu,
kdy u nově zřizované výrobny připojené do distribuční soustavy nebo přenosové soustavy musí nabýt
právní moci licence na výrobu elektřiny a být ze strany provozovatele distribuční soustavy nebo
provozovatele přenosové soustavy provedeno paralelní připojení výrobny k distribuční nebo
přenosové soustavě. Je zjevné, že oproti předchozí úpravě platné do konce roku 2010 došlo k zásadní
změně podmínek, když dosavadní úprava za den uvedení do provozu považovala den, kdy výrobce
začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti
vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen
nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Je zjevné, že
tato změna reflektovala reálnou situaci (neschopnost zajistit reálné připojení množství nových
subjektů) a aprobovala pouhé „paralelní připojení“ a nikoli faktické dodávání energie do elektrizační
soustavy, jak již bylo zavedeno Změnou č. 02/2010, Přílohy č. 4, Pravidel provozování distribuční
soustavy, která nabyla právní moci po schválení ERÚ dne 21. 10. 2010, dne 26. 10. 2010 (č. j. 11446-
4/2010-ERU). S účinností ode dne 26.10. 2010 tak na základě této změny Pravidel provozování
distribuční soustavy společnosti E.ON Distribuce, a.s., vydaných na základě § 25 zákona č. 458/2000
Sb., (energetický zákon), která byla schválena ERÚ a která byla závazná pro všechny účastníky trhu
s elektřinou, byl zaveden pojem „první paralelní připojení“, kdy bylo přesně stanoveno, jaké
podmínky musí být splněny před prvním paralelním připojením a při prvním paralelním připojení.
Tato změna připouštěla úspěšné provedení „prvního paralelního připojení“ fakticky na základě
kontroly výrobny i bez instalace měřícího a účtovacího zařízení.
Na základě žádosti policejního orgánu předložila společnost E.ON zprávu ze dne 25. 4. 2012,
ve které vysvětluje pojem „první paralelní připojení“ (č. l. 884 – 893 včetně příloh), kdy tento
formální a technický úkon byl zaveden Změnou č. 02/2010, Přílohy č. 4, Pravidel provozování
distribuční soustavy, která nabyla právní moci dne 26. 10. 2010. Je zde založena i změna pravidel pro
paralelní provoz ze zdrojů ze sítí provozovatele distribuční soustavy, dle kterých je nutné při prvním
paralelním připojení provést řadu zkoušek. Z předmětných listin přitom vyplývá, že uskutečnění
měřitelné dodávky vyrobené elektřiny nebylo dle společnosti E.ON podmínkou pro přiznání podpory
výroby elektřiny, když i v případě instalace měřicích zařízení až v roce 2011 byla přiznávána podpora
dle roku 2010. V přechodném období, tj. od 26.10. 2010 do 31. 12. 2010, tak zjevně ERÚ a E.ON
akceptoval, že za den uvedení výrobny do provozu pro účely stanovení rozhodného dne pro přiznání
podpory (povinný výkup nebo zelený bonus) v souladu s čl. 1.9 cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009
lze označit pozdější z termínů „účinná“ licence na výrobu elektřiny a datum paralelního připojení
výrobny k distribuční soustavě, které se dokumentuje vystavením protokolu o splnění technických
podmínek pro uvedení výrobny do provozu s distribuční soustavou PDS (protokol o schválení
výrobny), jak vyplývá z e-mailu ing. Rostislava Krejcara, vedoucího oddělení regulace zdrojů a sítí
Odboru elektroenergetiky ERÚ z 27.10. 2010. Dále z tohoto e-mailu vyplývá, že toto stanovisko bylo
zveřejněno dne 27. 10. 2010 na internetových stránkách ERÚ (č. l. 903).
Fakticky obchodním společnostem provozujícím FVE byl společností E.ON přiznán nárok na
výkupní cenu za výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010,
ačkoliv do 31. 12. 2010 nedošlo ze strany výrobce k dodávce elektřiny do distribuční soustavy. Měření
dodávky nebylo z kapacitních důvodů specialistů na jejich straně podmínkou pro montáž měření
v závěru roku 2010, kdy řešili stovku požadavků na připojení výroben. Skutečnost, že takto bylo
postupováno, pak vyplývá i z dalších dokladů společnosti E.ON, kdy tato poskytla seznam obchodních
společností provozujících 169 FVE (č. l. 898 – 902), u kterých došlo ke schválení výrobny, resp.
vyplnění Protokolu o schválení výrobny (tedy k prvnímu paralelnímu připojení) již v roce 2010, ale
které začaly dodávat vyrobenou elektřinu do distribuční sítě společnosti E.ON až v roce 2011, a přesto
jim společnost E.ON proplácela výkupní cenu za vyrobenou elektřinu z fotovoltaických zdrojů
uvedených do provozu v roce 2010.
Z listin poskytnutých ERÚ ve věci týkající se řízení o udělení licence na výrobu elektřiny
společnosti FVE Držovice 36 s.r.o., tedy FVE přímo sousedící s FVE Držovice (č. l. 792 - 815), bylo
zjištěno, že elektrárna ve vlastnictví této společnosti v k. ú. Držovice měla mít podle předávacího
protokolu ze dne 26. 11. 2010 instalovaný výkon 3 MWp a podle rozhodnutí o udělení licence na
výrobu elektřiny ze dne 3. 12. 2010 byl celkový instalovaný výkon výrobny elektřiny 3,036 MWp (č.
l. 792 - 793). Ve spise se dále nachází Rozhodnutí o udělení licence č. 111017633 ze dne 1. 12. 2010
společnosti FVE 36 s.r.o. a kopie katastrální mapy (č. l. 796 - 797). Ze Smlouvy o dílo ze dne 15. 11.
2010, uzavřené mezi FVE 36, s.r.o. a CE Solar s.r.o., bylo zjištěno, že předmětem smlouvy bylo
zhotovení FVE Držovice o plánovaném instalovaném výkonu 3 MW s termínem provedení díla do 15.
12. 2010 (č. l. 798 - 815). Tyto důkazy jsou k ustálení skutkového stavu nadbytečnými, když v případě
této elektrárny není poznatek, že by došlo k prověřování jejího stavu (zejména někým z obžalovaných
– ing. Žxxxxx či ing. Fxxxxx), ani mezi oprávněnými úředními osobami nefigurují obžalovaní ing.
Žxxxxx či ing. Fxxxxx.
Z podkladů ERÚ (č. l. 818 – 827) pak mimo jiné vyplývá, že i v případě žádosti o udělení
licence společnosti Mondragone s.r.o. byl do spisu zaevidován reklamační protokol na reklamaci
fotovoltaických panelů nyní typu LDK 195M, 9.744 ks modulů, z 30. 12. 2010, společnosti
EKOSOLARIS podepsaný Zbyňkem Čxxxxx (č. l. 820) vůči společnosti H Power s.r.o. Do spisu byl
zaevidován až dne 3. 1. 2011, když přitom již dne 31. 12. 2010 vytiskl specialista oboru licencí ing.
Kxxxxx (zastupující ing. Žxxxxx) rozhodnutí o udělení licence a toto téhož dne podepsala ing.
Fxxxxx.
Z vytištěných fotografií poskytnutých společností E.ON (č. l. 831 – 842), které byly pořízeny
ing. Zdeňkem Kxxxxx na místě při kontrole FVE Držovice dne 31. 12. 2010, resp. 5. 1. 2011, bylo
zjištěno, že ke dni 31. 12. 2010 ani ke dni 5. 1. 2011 nebyly na FVE Držovice nainstalovány žádné
fotovoltaické panely, kdy je zjevné, že jsou zde pouze prázdné konstrukce. Fotografie byly dodány
taktéž na CD nosiči (č. l. 843).
Společnost E.ON Distribuce, a.s. (předseda představenstva ing. Hxxxxx) vydala dne 10. 4.
2012 listiny týkající se žádosti o první paralelní připojení FVE Držovice společnosti TOWER OF
POWER (č. l. 844 – 880).
Ze Žádosti o první paralelní připojení výrobny k distribuční síti 22 kV FVE Držovice ze dne
29. 11. 2010 bylo zjištěno, že tuto žádost včetně příloh (č. l. 847-876) podal za TOWER OF POWER
ing. Dxxxxx (č. l. 846). Na č. l. 847 se nachází Potvrzení generálního dodavatele fotovoltaické
elektrárny na parc. č. 607/1 v k.ú. Držovice na Moravě o souladu provedení výrobny ze dne 29. 11.
2010, ve kterém EKOSOLARIS, jakožto generální dodavatel, zastoupený obžalovaným ing. Sxxxxx,
potvrzuje, že FVE o výkonu 3 MW na parc. č. 607/1 v k.ú. Držovice na Moravě je provedena
v souladu s podmínkami stanovenými uzavřenou smlouvou o připojení výrobny k distribuční síti 22
kV E.ON Distribuce č. 700136599000010 ze dne 25. 11. 2009 a s platnými předpisy. Mezi podklady
je založena kopie Zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení ev. č. 200/2010 ze dne 29. 12. 2010
ing. Vlastimila Dxxxxx na výkon FVE 1,655 MW (č. l. 848 – 850, č. l. 851 – 855), originál Zprávy o
výchozí revizi elektrického zařízení ev. č. 167/2010 ze dne 30. 11. 2010 ing. Vlastimila Dxxxxx na
výkon FVE 3 MW (č. l. 856 – 862), originál Zprávy o revizi ing. Jaromíra Jxxxxx ze dne 30. 11. 2010
(č. l. 863 – 866), protokoly o napěťové zkoušce kabelů VN a trafostanice VN ze dne 30. 11. 2010 (č. l.
867 – 871) a protokoly o pokládce kabelů ze dne 21. 11. 2010 (č. l. 872 – 875). Na č. l. 876 se nachází
čestné prohlášení, kterým TOWER OF POWER, zastoupená ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx, prohlašuje,
že je vlastníkem FVE 3 MWp v katastrálním území Držovice na Moravě, parc. č. 607/1, v celém
rozsahu.
Vlastní doklady společnosti E.ON Distribuce, a.s. jsou na č. l. 877 - 878 (případně z hlediska
dokladů předložených při kontrole dne 31. 12. 2010 i na č. l. 879 - 880).
Z Protokolu o schválení výrobny, který byl přílohou č. 2 Smlouvy o připojení zařízení
Výrobce elektřiny k distribuční soustavě č. 700136599000010 (č. l. 877), fakticky se jedná o údaje
odpovídající Zápisu z kontroly sepsanému svědkem ing. Kxxxxx dne 31. 12. 2010 (č. l. 878), bylo
zjištěno, že obsahuje údaj - poznámku, že panely nejsou namontovány a že byl současně předán
Reklamační protokol č. 2/34/2010 (č. l. 880) a licence č. 111017158 (č. l. 879). Tuto skutečnost
potvrzuje i Zápis z kontroly FVE TOWER OF POWER, který byl vyhotoven dne 31. 12. 2010 v 15
hod. na místě samém ing. Kxxxxx a podepsán jím a dále montérem Fxxxxx. Z tohoto zápisu bylo
zjištěno, že předmětem kontroly bylo provedení prvního paralelního připojení FVE. Vzhledem
k neosazení FV panelů nebyla FVE v době prováděné kontroly schopna provozu. Na základě
zjištěných skutečností nebylo první paralelní připojení této FVE provedeno. Nebyla provedena ani
simulace poruchových stavů ani žádné jiné funkční zkoušky. Tyto údaje jsou pak v souladu
s předloženou fotodokumentací. Z fotografií (č. l. 830 – 843), které byly pořízeny zaměstnanci E.ON
dne 31. 12. 2010 a dne 5. 1. 2011, bylo zjištěno, že se na FVE Držovice nenacházely žádné
fotovoltaické panely. Z kopie předloženého Reklamačního protokolu č. 2/34/2010 ze dne 30. 12. 2010
vyplývá, že dle něj společnost EKOSOLARIS reklamuje u společnosti Suninvest celkem 8.710 ks
(celou dodávku) vadných panelů Suntech ST 190S-24/Ad na 1,655 MWp. Datum vyřízení reklamace
je pak stanoveno na 28. 1. 2011. Opět i na tomto dokladu je uveden podpis, který navozuje příjmení
„Bxxxxx“.
Obdobné (shodné) doklady jsou i obsahem správního spisu ERÚ, kdy v rámci řízení o
rozkladu společnost E.ON Distribuce a.s., na výzvu ERÚ, zaslala Protokol o schválení výrobny (č. l.
554, shodné s č. l. 877), Smlouvu o připojení zařízení Výrobce elektřiny k distribuční soustavě ze dne
25. 11. 2009 včetně přílohy č. 1 a dodatku č. 1 (č. l. 556 - 564), kdy za společnost TOWER OF
POWER jednal Václav Oxxxxx, Stanovisko k žádosti o první paralelní připojení (č. l. 555), Zprávu o
výchozí revizi (č. l. 565 - 569, shodné s č. l. 848 - 850), Reklamační protokol č. 2/34/2010 (č. l. 570,
shodné s č. l. 880), Zápis z kontroly (č. l. 601, shodné s č. l. 878) a fotografie ze dnů 31. 12. 2010 a 5.
1. 2011 (č. l. 571 - 582, 586 - 597, shodné s č. l. 831 – 842), doplněné fotografiemi ze dne 7. 2. 2011
(č. l. 598 – 600). I z nově předložených fotografií je zjevné, že v prostoru FVE Držovice se nadále
nenachází žádné FV panely, ale pouze konstrukce.
Dne 25. 1. 2012 vydal obžalovaný ing. Sxxxxx Stavební deník s nápisem „3 MW Držovice
Prostějov I“ (č. l. 905 – 957) a Stavební deník s nápisem „3 MW Držovice Prostějov II“ (č. l. 958 –
1008), z něhož vyplývá mimo jiné upozornění ze dne 8. 12. 2010 na to, že se stále odkládá dodávka
panelů a nelze tak garantovat nástup pracovníků a jejich montáž (č. l. 967). Další zápis je až ze dne 16.
12. 2010, jímž je souhlas stavebního úřadu se změnou stavby před dokončením. Montáž panelů není
ve stavebním deníku zaznamenána. Dne 29. 12. 2010 je zaznamenáno předání díla do zkušebního
provozu dle protokolu o předání díla FVE 3 MW Držovice. Zápis ze dne 30. 12. 2010 pak uvádí
zahájení úklidových prací souvisejících s ukončením díla dle přiloženého protokolu. Podle
následujícího zápisu ze dne 26. 1. 2011 bylo rozhodnuto o ukončení prací společností EKOSOLARIS,
která měla do 3. 2. 2011 dokončit oplocení. Práce společnosti EKOSOLARIS byly ukončeny v plném
rozsahu dne 3. 2. 2011. Dále vydal i kopie dvou e-mailů (č. l. 1009-1010) popsaných výše.
Obžalovaným ing. Vxxxxx byly v rámci trestního řízení předloženy listinné důkazy, které
měly prokazovat jím uplatněnou obhajobu. Takto v rámci výpovědi v přípravném řízení předložil
zejména jednotlivé jím popisované e-maily včetně příloh (č. l. 154 - 226) a dále fotografie
dokumentující porovnání stavu FVE Mondragone ke dnům 31. 12. 2010 a 24. 5. 2011 na (č. l. 227 -
235 včetně informace o parcele z katastru nemovitostí), kdy je zjevné, že na záběrech s datem 31. 12.
2010 nejsou namontované FV panely (na rozdíl od záběrů obdobných míst s datem 24. 5. 2011). První
e-mail od Jiřího Pxxxxx (z adresy: xxxx.xxxxxx@xxxxxxxxxx.xxx) pro obžalovaného ing. Vxxxxx
(adresa:
xxxx@xxxxxxxxxx.xx) byl ze dne 26. 9. 2010 v 5.42 PM hod., předmět „FW: 3 smlouvy“,
obsahující v příloze návrhy smlouvy o půjčce, smlouvy o dílo a servisní smlouvy, kdy se jednalo o
přeposlání e-mailu původně od obžalovaného ing. Sxxxxx (z adresy:
xxxxxx@xxxxxx.xx) z téhož dne,
kdy v textu pro svědka Pxxxxx (v oslovení označen jako Jirka) je mimo jiné zmíněno, že musí v po
(zjevně pondělí 27. 9. 2010) dojít k podpisu a zaplacení záloh na panely. Z návrhu smlouvy o půjčce je
zjevné, že tato neobsahuje označení věřitele, ale počítá s maximální výší 3.000.000 EURO za 1MWh
výkonu FVE (v tomto případě tedy celkově cca 9.000.000 EURO) s možností tuto čerpat v době od
10. 10. 2010 do 30. 11. 2010 se splatností 10 let. Z návrhu smlouvy o dílo je identifikován zhotovitel
společnost EKOSOLARIS, ale neobsahuje žádné údaje ke konkrétnímu dílu, kdy je zjevné, že se jedná
o smlouvu (vzor) určenou původně k jinému projektu (viz údaje v textu: povolený výkon 1 MWp,
místo plnění – střechy na budovách apod.). Obdobné údaje (o identifikaci společnosti EKOSOLARIS
a jinak bez konkrétních údajů) lze uvést i k servisní smlouvě. Návrh smlouvy o dílo oproti originálu
smlouvy neobsahuje údaje o financování jinou institucí (viz čl. VI/3b). Druhý e-mail od Jitky
Vxxxxx ze společnosti EKOSOLARIS (z adresy: xxxxxx@xxxxxxxxxx.xx) pro obžalovaného ing.
Sxxxxx (adresa:
xxxxxx@xxxxxxxxxx.xx) je ze dne 3. 10. 2010 v 22.57 hod., předmět „FW: Reference
a O společnosti“, obsahující v příloze popis historie společnosti EKOSOLARIS doplněný fotografiemi
realizovaných solárních elektráren. Z dokladů k zajištění financování prostřednictvím společnosti
Petrol Invest s.r.o., smlouvy ze dne 4. 10. 2010, příjmových pokladních dokladů ze dnů 4. 10. 2010 a
6. 10. 2010 a navazujících e-mailů bylo prokázáno, mimo data a obsahu uzavřené smlouvy, i ta
skutečnost, že došlo k uhrazení zálohy ve výši 2 x 200. 000 Kč. E-mailová korespondence je s datem
7. 10. 2010 od svědkyně Šxxxxx (adresa:
xxxx.xxxxxx@xxxxxx.xx) obsahující v příloze potvrzení o
financování od společnosti Solarrendite GmbH, ovšem na jiné FVE. Následně v e-mailu z 29. 10.
2010 je zmiňována schůzka 1. 11. 2010, dne 3. 11.2011 je Jiřím Pxxxxx žádána písemná garance
profinancování u svědka Kxxxxx (mimo jiné FVE Držovice i FVE Mondragone) a dne 15. 11. 2010 je
požadováno společností Petrol Invest vrácení podkladů od společnosti Solarrendite GmbH, jak bylo
původně domluveno již k datu 11. 11. 2010. Poslední e-maily související se společností Petrol Invest
s datem 21. 11. 2010 pak souvisí s další zálohou ve výši 300.000 Kč, ovšem od společnosti
Mondragone. Z dokladů k zajištění financování prostřednictvím společnosti Heritage Investment (Jiří
Fxxxxx) vyplývá, že 20. 12. 2010 mělo dojít k uzavření dohody o zajištění úvěru a poskytnutí částky
156.712 Kč obžalovaným ing. Vxxxxx, kdy od této dohody bylo po vzájemné dohodě odstoupeno dne
27. 12. 2010. Poslední e-mail od obžalovaného ing. Dxxxxx (z adresy:
xxxxxx.xxxxxx@xxxxxx.xx)
pro Zbyňka Čxxxxx, ing. Kxxxxx a na vědomí mimo jiné i obžalovanému ing. Sxxxxx ze dne 18. 12.
2010 se týká zajištěné dodávky FV panelů na den 20. 12. 2010. V hlavním líčení dne 21. 3. 2014 tento
obžalovaný doložil další část e-mailů vztahujících se k financování prostřednictvím společnosti
Heritage Investment (č. l. 1875-1881). Z těchto je zjevné, že dne 21. 12. 2010 měla být z adresy
xxxxx@xxxxxx.xx
zaslána
na
e-mail
společnosti
Heritage
Investment
(adresa:
xxxxxxxxxxxxxx@xxxxx.xxx) příloha dokumentující údajnou platbu – příjem 4.000.000 (údajně GBP
na hlavičkovém papíru banky HSBC), kdy vzhledem k nemožnosti odkódování byla dne 22. 12. 2010
poslána z adresy
xxxxx@xxxxxx.xx přímo společnosti TOWER OF POWER, kdy následně byla
obžalovaným ing. Vxxxxx přeposlána ing. Sxxxxx a svědku Dxxxxx. Je zjevné, že tento doklad –
údajně dokladující fiktivní úhradu částky 4.000.000 GBP - se objevuje až právě s tímto datem (21. 12.
2010), kdy se jedná o totožný doklad předložený již svědkem Dxxxxx (č. l. 1148). V hlavním líčení
dne 19. 3. 2014 tento obžalovaný doložil další část e-mailů vztahujících se ke komunikaci
s obžalovaným ing. Sxxxxx. Z této vyplývá, že obžalovanému ing. Sxxxxx byl z adresy top.alfa@e-
mail.cz doručen dne 18. 1. 2011 v 10:29 e-mail podepsaný obžalovaným ing. Vxxxxx, ve kterém je
mu sděleno, že společnost TOWER OF POWER bude prodána společnosti Cidem a.s., přičemž panely
si dodá kupující sám. Zároveň je žádán, aby do 16 hod. toho dne vyčíslil závazky TOWER OF
POWER vůči společnosti EKOSOLARIS. Dalšího dne mělo proběhnout společné jednání
v Kroměříži, kde měla být sjednána vzájemná dohoda o narovnání. Ing. Sxxxxx je v e-mailu nabádán,
aby připravil prohlášení, že původně dohodnutá dodávka panelů (vč. probíhajícího reklamačního
řízení) mezi společností EKOSOLARIS a německým dodavatelem je k datu 20. 1. 2011 stornována.
V e-mailu ze dne 18. 1. 2011 v 14:13 zaslal ing. Sxxxxx na adresu xxxxxxx@xxxxxx.xx položkový
rozpočet skutečně provedených prací s tím, že vše ostatní budou řešit dalšího dne na místě, popř. toho
dne večer (č. l. 1872 - 1874). Ke spolupráci se společností Iron Capital a.s. (svědek Zxxxxx) pak
v hlavním líčení dne 20. 3. 2014 doložil e-mail ze dne 9. 12. 2010 z 14:52 od ing. Leo Vxxxxx
odeslaný z adresy: xxxxxx@xxxxxxx.xx mimo jiné společnosti TOWER OF POWER (adresa:
xxx.xxxx@xxxxxx.xx) obsahující v příloze „Smlouvu o smlouvě budoucí Vxxxxx“ a „Smlouvu o
bud.smlouvě-převod podílu Vxxxxx, kdy doložena soudu byla pouze Smlouva o budoucí smlouvě o
převodu obchodního podílu s datem 10. 12. 2010 mezi obžalovaným ing. Vxxxxx a společností Iron
Capital a.s. zastoupenou ing. Zxxxxx, jejímž obsahem je závazek uzavřít smlouvu o převodu
obchodního podílu obžalovaného ve společnosti TOWER OF POWER za částku 38.000.000 Kč
splatnou do 13. 12. 2010. Z obsahu smlouvy vyplývá, že zároveň měla být společnosti TOWER OF
POWER poskytnuta půjčka na dostavbu FVE Držovice ve výši 202 milionů Kč + 20% DPH (?) (č. l.
1899 - 1901). Ke spolupráci se společností Novatex a.s. (svědek Dxxxxx) pak v hlavním líčení dne
20. 3. 2014 doložil e-mail ze dne 14. 1. 2011 z 15:26 odeslaný z adresy:
xxxxxxxxx@xxxxx.xxx na
adresy
xxxxxx.xxxxxx@xxxxxx.xx a TOWER OF POWER obsahující v příloze Smlouvu o smlouvě
budoucí kupní a směnku (č. l. 1895 - 1898). Předmětem smlouvy je uzavření kupní smlouvy do data
28. 2. 2011 na 8785 kusů FV panelů s nominálním výkonem 1.669.150 Wp za cenu cca 2,9 milionů
Euro při zajištění směnkou s dvojnásobnou hodnotou (cca 5,8 milionů Euro) a osobním avalem
obžalovaného ing. Vxxxxx.
K možné dostavěnosti FVE Mondragone (a tedy případné věrohodnosti svědka Pxxxxx či
obžalovaného ing. Sxxxxx) pak v hlavním líčení dne 21. 3. 2014 doložil doklady týkající se této FVE
(č. l. 1902 - 1907). Z těchto vyplývá, že společnost H-POWER s.r.o. měla dodat společnosti
EKOSOLARIS 504.985 (Wp) FV panelů o výkonu 195W. Tato dodávka je přitom na faktuře
označena dnem zdanitelného plnění 10. 1. 2011, kdy vystavena je dne 28. 1. 2011.
V hlavním líčení dne 19. 3. 2014 tento obžalovaný doložil přepis výběru SMS na jeho
telefonním čísle 603 425 418, který předložil i možností shlédnutí v mobilním telefonu. Jednalo se o
následující SMS zprávy. Zpráva odesílatele ing. Sxxxxx, tel. xxxxx, ze dne 4. 11. 2010, 21:44:55 –
Nevím, jak chtějí ti debilové garantovat připojení. Eon už nemá kapacity na přípojky, kdybych to
neupláceli, tak jsou naši zákazníci nahraní. To jsou jen keci, je tam hromada technických detailů, o
kterých nemají tušení. Zpráva odesílatele Pxxxxx, tel. xxxxx, ze dne 6. 11. 2010, 18:53:27 – Teď volal
Kxxxxx, smlouvy jim konečně přistály po kontrole ráno zašlou. Materiál s námi v po domluví. Pxxxxx
garantoval, že ho má! Krásný večer J.P. Zpráva odesílatele Kxxxxx, tel. xxxxx, ze dne 14. 12. 2010,
13:23:36 – A teď už vás nechápu. Vaše dedukce, že vás chce někdo o něco obrat, jsou liché.
Absolutně nekomunikujete. Je to vaše osobní rozhodnutí. Máme pro vás materiál na dostavbu naší
FVE ovšem prosit vás nebudeme. Váš přístup je naprosto v rozporu se smlouvou. Zpráva odesílatele
Dxxxxxa, tel. xxxxx, ze dne 18. 1. 2011, 8:48:14 – Pane ing. Vxxxxx, myslel jsem si, že jste seriózní
člověk, ale teď vidím, Vaši pravou tvář. Váš právník pro mě nic neudělal, tak nevím, proč bych mu
měl dlužit. Nejsem žádný podvodník a nenechám se urážet, zamyslete se nad vaším duševním
zdravím. Ty 2 mil. jsou vaše a taky vám je vrátím. Dxxxxx a ze dne 8. 2. 2011, 13:53:22 – Jsem na
jednání, zavolám později. Převod udělám ještě dnes.
Dne 19. 3. 2014 předložil obžalovaný ing. Vxxxxx i „Projekt FVE 3MW“ k dokladování
skutečnosti, že původně počítal s jinou variantou výstavby než se společností EKOSOLARIS. Z těchto
dokladů – prakticky smluvní dokumentace výstavby prostřednictvím společnosti MB systém
technology s.r.o. - mimo jiné vyplývá, že tato společnost počítala při výpočtu rentability FVE
Držovice při podmínkách garantovaných výkupních cen roku 2010 s celkovým výnosem cca 457
milionů Kč za dobu 20 let, a to bez DPH. Mechanismus tohoto výpočtu je přitom obdobný jako při
vyčíslení škody v této věci (zde počítáno s nižší částkou cca 444 milionů Kč při zohlednění
meziročního poklesu výkonu panelů). Fakticky lze uzavřít, že minimálně obžalovanému ing. Vxxxxx
(z hlediska jeho obhajoby) musela být známa tato částka jako možný zisk a v důsledku možného
poklesu výkupních cen pak i částka, která představuje možnou škodu v této věci.
Obžalovaný ing. Sxxxxx uvedl k přečtené zprávě, že nedokáže určit, zda je pravdivá či nikoli.
Sdělil, že zmíněné telefonní číslo od roku 2011 nepoužívá. EKOSOLARIS však nikdy nejednal za
investora s E.ONem nebo ERÚ, to byla záležitost investorů. Pokud se týká nějaké SMS zprávy o
úplatcích, tak nikdy nikomu nebyly žádné finanční prostředky předány. EKOSOLARIS disponoval
každý rok několika desítkami litrů slivovice, ale ty byly pracovníky společnosti EKOSOLARIS
používány pouze jako dar, nikoli úplatek.
Obžalovaným ing. Dxxxxx byla v rámci důkazních návrhů předložena soudu dne 31. 12. 2013
i e-mailová korespondence zahrnující celkem pět e-mailů, přičemž všechny byly od Zbyňka Čxxxxx (z
adresy:
xxxxxx@xxxxxxxxxx.xx) pro obžalovaného ing. Dxxxxx (adresa: xxxxxx.xxxxxx@xxxxxx.xx).
První e-mail byl ze dne 31. 12. 2010 v 9.33 hod., předmět „FW: reklamace“, obsahující v příloze
reklamační protokol č. 2/34/2010 ze dne 30. 12. 2010 s jedním razítkem společnosti EKOSOLARIS
bez podpisů (č. l. 1607 - 1608), který je s výhradou podpisů shodný doklady ve spise (č. l. 570). Další
e-mail zaslal Čxxxxx obžalovanému ing. Žxxxxx a v kopii obžalovanému ing. Dxxxxx. Jednalo se o e-
mail ze dne 29. 12. 2010 v 14.30 hod., předmět „Držovice 3 Mw“, ve kterém Čxxxxx informuje ing.
Žxxxxx o tom, že mu zasílá požadované podklady a ostatní je na ing. Vxxxxx. E-mail obsahoval
Zprávu o revizi ing. Jxxxxx ze dne 30. 11. 2010, výpis z katastru nemovitostí parcely č. 607/1, a
Zprávu o výchozí revizi ing. Dxxxxx ze dne 29. 12. 2010 na výkon FVE 2,9 MW s počtem panelů
15.600 ks (č. l. 1609 - 1627). Tyto dokumenty jsou obsahově totožné s doklady ve spise (č. l. 726 -
736). Další e-mail zaslal Čxxxxx ing. Dxxxxx dne 31. 12. 2010 v 9.59 hod. Předmětem e-mailu byl
„FW: před.protokol Držovice“ a v příloze byl přiložen Protokol o předání díla FWE 1,655 MW
Držovice ze dne 29. 12. 2010 s razítkem zhotovitele EKOSOLARIS bez podpisu (č. l. 1628 - 1629).
Tento dokument je obsahově totožný s doklady ve spise (č. l. 773). V dalším e-mailu ze dne 31. 12.
2010 v 8.20 hod. s předmětem „FW: REVIZE KOMPLET“ zaslal Čxxxxx ing. Dxxxxx Zprávu o
výchozí revizi ing. Dxxxxx ze dne 29. 12. 2010 na výkon FVE 1,655 MW s počtem panelů 8.710 ks
(č. l. 1630 - 1635). Tento dokument je obsahově totožný (včetně oříznutí razítka) s doklady ve spise
(č. l. 739 - 743). Poslední předložený e-mail od Čxxxxx ing. Dxxxxx je ze dne 29. 12. 2010 v 9.05
hod. s předmětem „takto to bude na revizi“ a obsahuje screenshot obrazovky počítače s technickými
údaji (č. l. 1636). První a třetí e-mail byl Čxxxxx přeposlán krátce (v řádu minut) poté, co jej obdržel
od odesilatele Kxxxxx z e-mailové adresy
xxxxxxxxxxx@xxxxxxxxxx.xx.
Státním zástupcem byla soudu dne 14. 5. 2014 doručena část e-mailů, týkajících se
projednávané věci, která byla zajištěna na datových nosičích při prohlídkách v jiné trestní věci (Policie
ČR, ÚOKFK, expozitura Hradec Králové sp. zn. OKFK-3262-471/TČ-2012 – podvod související
s FVE Mondragone, č. l. 2018 - 2022), kdy část již byla popsána v souvislosti se záznamy e-mailové
korespondence zejména ing. Žxxxxx. Jedná se o e-mailovou komunikaci Martina Dxxxxx z adresy:
xxxxxx.xxxxxx@xxxxx.xx v období od 20. 10. 2010 (od výzvy ERÚ – ing. Žxxxxx k doplnění
podkladů žádosti o udělení licence) do 31. 12. 2010. Z této komunikace vyplývá, že již v počátcích,
kdy byla domluvena komunikace s ERÚ prostřednictvím Zbyňka Čxxxxx (resp. společnosti
EKOSOLARIS), docházelo k zásahům do této ze strany obžalovaného ing. Dxxxxx, který se
iniciativně v této angažoval (arg. 20. 10. 2010 „zajedu na ERÚ doložit …“). Stejně tak je zjevné, že i v
komunikaci se společností E.ON se opět angažuje tento obžalovaný (arg. 25. 11. 2010 „podal jsem 22.
11. přes podatelnu E.ON …“). Skutečnost, že ke konci roku 2010 převzal tuto komunikaci výlučně
sám, je pak zjevná ze záznamu služebních e-mailů obžalovaného ing. Žxxxxx. Z hlediska zákonnosti
podkladů pro případné další rozhodování (zejména licence) je zajímavá poznámka v e-mailu ze dne
16. 12. 2010 vztahující se k rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Prostějov o předčasném
užívání stavby, kdy toto je podmiňováno alespoň částečně vizuálně namontovanými panely, kdy
z dokazování je zjevné, že k tomuto vůbec nedošlo. Dne 29. 12. 2010 je tímto úřadem vydáno
rozhodnutí o zkušebním provozu, kterým uložil, že kolaudační souhlas lze vydat pouze po provedení
zkušebního provozu i s argumentací, že stavba obsahuje soustavy solárních panelů. Tentýž den (29.
12. 2010) je v e-mailové komunikaci zmiňováno, že tento doklad bude dodatečně předán ing. Žxxxxx
(evidentně je již kalkulováno s plánovanou schůzkou), když další specifikované doklady mají být ze
strany svědka Zbyňka Čxxxxx zaslány ing. Žxxxxx e-mailem. E-mail z 18. 12. 2010 reaguje na
předpokládanou dodávku panelů dne 20. 12. 2010 a koresponduje tak s údaji o předpokládané dodávce
prostřednictvím společnosti Mapro. Poslední e-mail ze dne 31. 12. 2010 v 09:48 hodin obsahuje
požadavek na připravení předávacího protokolu na výkon 1,655 MW, když reaguje na e-mail od ing.
Žxxxxx, který poukazuje na tento chybějící dokument.
Z úředního záznamu (č. l. 1158) a shromážděných podkladů příslušných hotelů (č. l. 1159 –
1166) bylo prokázáno, že obžalovaný ing. Vxxxxx byl ubytován v Prostějově mimo jiné v termínu 28.
12. - 29. 12. 2010, tedy těsně před schůzkou s ing. Žxxxxx. Skutečnost, že v odpoledních hodinách
dne 29. 12. 2010 se měl v Prostějově nacházet i ing. Dxxxxx, vyplývá z e-mailu ze dne 29. 12. 2010
(č. l. 2022). Prakticky lze vyloučit, že by nebyli přítomni i na stavbě FVE (jednání se zástupci
společnosti EKOSOLARIS, případně jinými subjekty, mohli vést kdekoli jinde – obžalovaný ing.
Vxxxxx navíc doznal, že dne 30. 12. 2010 byl v sídle společnosti EKOSOLARIS), když jejich pobyt
v Prostějově s ohledem na jejich bydliště jinak ztrácí smysl, a museli tak znát reálný stav této
elektrárny i před schůzkou s obžalovaným ing. Žxxxxx.
K otázce věrohodnosti jednotlivých obžalovaných a svědků pak byly opatřeny doklady o stíhání
jednotlivých obžalovaných či svědků v dalších trestních věcech. Z usnesení o zahájení trestního
stíhání ze dne 25. 2. 2014 (č. l. 1913 - 1926) bylo prokázáno, že obžalovaný ing. Sxxxxx společně
mimo jiné se svědky ing. Dxxxxx, Jiřím Pxxxxx a Bc. Zdeňkem Dxxxxx je stíhán pro obdobnou
trestnou činnost, právně kvalifikovanou opět jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a)
trestního zákoníku (zčásti dokonalý a zčásti ve stádiu pokusu), ve vztahu k FVE společnosti
Mondragone s.r.o. Opět mělo dojít k datu 31. 12. 2010 k vylákání licence a zde i protokolu o schválení
výrobny k nedostavěné FVE. Z obžaloby Vrchního státního zastupitelství Olomouc, pobočka Brno, sp.
zn. 3 VZV 4/2012, nyní spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 7/2013 (č. l. 1927 - 2005), bylo
prokázáno, že obžalovaná ing. Fxxxxx společně mimo jiné se svědkem Bc. Luďkem Pxxxxx je stíhána
pro obdobnou trestnou činnost ve vztahu k FVE společností Zdeněk-Sun s.r.o. a Saša-Sun s.r.o. Opět
mělo dojít z její strany jednáním úřední osoby dne 31. 12. 2010 k nedbalostnímu zmaření splnění
důležitého úkolu s následkem škody velkého rozsahu.
K právní subjektivitě zúčastněných subjektů jsou obsahem spisového materiálu i výpisy
z obchodního rejstříku společností EKOSOLARIS (č. l. 1243 - 1258), ESOKOM (č. l. 1259 - 1263) a
TOWER OF POWER (č. l. 1264 - 1265). Z těchto bylo mj. prokázáno, že obžalovaný ing. Sxxxxx byl
v době od 12. 5. 2008 do 4. 7. 2011 předsedou představenstva společnosti EKOSOLARIS.
Obžalovaný ing. Vxxxxx je od 22. 9. 2010 doposud jednatelem společnosti TOWER OF POWER.
Z písemného vyjádření ERÚ k předběžnému vyčíslení škody učiněného pro Policii ČR ze dne
7. 5. 2012 (č. l. 784 - 789) bylo prokázáno, že od 1. 1. 2011 došlo ke snížení výkupních cen elektřiny
z obnovitelných zdrojů z 12.150 Kč/MWh na 5.500 Kč/MWh. Rozdíl ve výnosech společnosti
TOWER OF POWER v závislosti na uvedení výrobny FVE Držovice do provozu v roce 2010 nebo
2011 za dobu garantované životnosti FVE činí 239.600.000 Kč. Zákonem č. 330/2010 Sb. ze dne 3.
11. 2010 se však s účinností od 1. 3. 2011 vztahuje podpora elektřiny vyrobené slunečním zářením
pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně s výkonem do 30 kWp umístěné na střešní konstrukci nebo
na obvodové zdi budovy, a z toho důvodu by společnosti TOWER OF POWER v případě uvedení
FVE Držovice do provozu po datu 1. 3. 2011 zvýhodněná výkupní cena nenáležela.
Soud i s ohledem na personální a faktickou provázanost provedl dokazování připojenými spisy
Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 A 78/2012 a sp. zn. 62 A 79/2012 (obsahujícími správní spisy
ERÚ týkající se správního řízení o udělení licence nejen FVE Držovice, ale i společnosti Mondragone
s.r.o.) kdy bylo prokázáno, že i v případě této FVE (Mondragone) stavěné opět společností
EKOSOLARIS došlo ke snížení výkonu ke konci roku 2010 a licence č. 13753/2010 byla vydána dne
31. 12. 2010. I tento spis pak obsahuje obdobný mechanismus snahy o dokladování existence FV
panelů, tedy opět reklamační protokol, jak byl popsán již výše. Popsané skutečnosti minimálně zčásti
korespondují s obhajobou obžalovaného ing. Vxxxxx o obdobnosti jednání a mechanismu vzniku
reklamačních protokolů, kdy nasvědčují spíše vzniku tohoto postupu (nikoli faktického využití) ve
skupině osob spojených se společností EKOSOLARIS než přímo s obžalovaným ing. Vxxxxx či ing.
Dxxxxx.
Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k jednoznačnému závěru, že
obžalovaní se dopustili trestného jednání tak, jak je výše uvedeno, a proto je uznal vinnými v rozsahu
popsaném ve výrokové části rozsudku. Soud vycházel především z částečného doznání obžalovaných
ing. Sxxxxx a ing. Žxxxxx v kontextu se svědeckými výpověďmi a zejména listinnými důkazy. Každý
z provedených důkazů hodnotil soud jednotlivě, a to zejména z hlediska toho, které významné
skutečnosti jsou jím prokázány. Jednotlivé důkazy pak hodnotil v celkovém kontextu a dospěl
k závěru, že tyto na sebe vzájemně navazují a tvoří tak logický řetěz důkazů, který přesvědčivě
prokazuje vinu obžalovaných. Z provedených svědeckých výpovědí a zejména listinných důkazů je tak
zřejmý i rozsah jejich jednání.
Z výše popsaných důkazů tak bylo nejprve obecně k výstavbě FVE Držovice a vlastnímu
licenčnímu řízení (do stádia předcházejícího vlastní trestné činnosti) prokázáno, že dne 29. 9. 2010
byla uzavřena Smlouva o dílo č. 34/2010 mezi společností TOWER OF POWER, zastoupenou
obžalovaným ing. Jaroslavem Vxxxxx, a společností EKOSOLARIS, zastoupenou obžalovaným ing.
Zdeňkem Sxxxxx (dále jen SOD). Předmětem této smlouvy byla výstavba FVE Držovice o výkonu 3
MW včetně trafostanice a přípojky do distribuční soustavy s tím, že dílo mělo být dokončeno do 26.
11. 2010. Dne 13. 10. 2010 společnost TOWER OF POWER podala na ERÚ žádost o vydání licence
na výrobu elektřiny, přičemž oprávněnou osobou jednat za ERÚ v daném správním spise byl
obžalovaný ing. Ladislav Žxxxxx, specialista Odboru licencí, a Bc. Luděk Pxxxxx, ředitel Odboru
licencí, posléze i obžalovaná ing. Ilona Fxxxxx, z titulu zastupování (oprávnění k podpisu licencí) Bc.
Pxxxxx. Tyto skutkové závěry vycházející zejména z listinných důkazů nebyly ze strany obžalovaných
fakticky napadány, mimo obžalovanou ing. Fxxxxx, která zpochybnila tu skutečnost, že by
zastupovala ředitele odboru licencí Bc. Pxxxxx. Z provedeného dokazování (zejména výslechy
svědků) je přitom jednoznačné, že tuto činnost vykonávala, a to nejen v rozsahu podpisu případných
licencí, a za tuto byla i honorována (v rozsahu osobního ohodnocení).
V následujícím časovém období probíhala průběžně realizace FVE Držovice a příprava
podkladů ke stavebnímu řízení, licenčnímu řízení a připojení FVE k rozvodné soustavě. Je zcela
evidentní, že k termínu dokončení dle SOD FVE Držovice dokončena nebyla. Podle stavebního
deníku ke dni 6. 12. 2010 chyběly na FVE Držovice všechny fotovoltaické panely, 91 ks měničů, 30
ks RX rozvaděčů, rozvaděče do části NN trafostanic. V průběhu prosince 2010 byly ještě
zkompletovány trafostanice a byly dokončeny rozvody NN, avšak stále chyběly všechny fotovoltaické
panely a některé rozvaděče a měniče. Zásadní problém byl zjevně s dodávkou FV panelů. Zde se
následně liší obhajoba obžalovaných ing. Sxxxxx a ing. Vxxxxx (a na něm závislé obhajoby ing.
Dxxxxx), kdo měl mít toto v konečném důsledku na starosti (jak fyzické zajištění tak zejména
financování). Ze SOD vyplývá, že toto měla fyzicky zajišťovat společnost EKOSOLARIS a takto
pravděpodobně v počátcích i bylo postupováno, když dne 11.12. 2010 byla uzavřena kupní smlouva
mezi společností Suninvest a společností EKOSOLARIS, kdy předmětem smlouvy byla dodávka
15.795 ks fotovoltaických panelů značky Suntech STP 190 s plánovanou postupnou dodávkou
fotovoltaických panelů ve dnech 14.12. 2010 až 17.12. 2010 za částku 4.621.617 EURO. K
této dodávce nedošlo, neboť kupující, společnost EKOSOLARIS, neuhradila kupní cenu a náklady na
dopravu v souladu s čl. II. odst. 2, 3 a 4 kupní smlouvy. Z tohoto důvodu společnost Suninvest
nedodala na FVE Držovice ani jeden fotovoltaický panel. Za situace, kdy bylo zjevné, že k dodávce od
společnosti Suninvest nedojde, začalo vyjednávání s dalšími společnosti, kdy nejnadějnější bylo se
společností Mapro.
Z hlediska obhajoby těchto obžalovaných (kdo měl mít co na starost a jakým způsobem
případná jednání vedl či naopak mařil) je nutno uvést, že tato sice není zcela irelevantní (teoretická
vědomost či spíše nevědomost o reálném stavu k datu 30. 12. 2010), ovšem rozhodně není zásadní,
když je nutno zohlednit jaké jednání a fakticky v jaké době je jim kladeno za vinu. Tedy jednání
prakticky v posledních dnech roku 2010 (30. – 31. 12. 2010).
Z hlediska trestného jednání (minimálně skupiny obžalovaných – ing. Sxxxxx, ing. Vxxxxx a
ing. Dxxxxx) je zásadní podíl jednotlivých obžalovaných na situaci, která vedla k vydání licence ERÚ
v souvislosti s jednáním s obžalovaným ing. Žxxxxx a na toto nepřímo navazující jednání
s pracovníky společnosti E.ON s úmyslem získat doklad o „prvním paralelním připojení“.
Na základě obhajoby jednotlivých obžalovaných je možno vytvořit minimálně dvě základní
verze následující skutkového děje. Obhajoba obžalovaného ing. Sxxxxx je postavena na nulovém
podílu na jednání s pracovníky ERÚ či společnosti E.ON v inkriminovaných dnech, kdy své vlastní
jednání spočívající ve vědomém (minimálně) podepsání nepravdivých dokladů vysvětluje snahou
(jakkoli) ukončit spolupráci s investorem FVE Držovice a ochránit tak zájmy společnosti, kterou
zastupoval. Tato verze tedy prezentuje obžalovaného ing. Vxxxxx a potažmo i obžalovaného ing.
Dxxxxx jako osoby, které tyto realitě neodpovídající doklady vytvořily či minimálně iniciovaly jejich
vytvoření. Naopak verze obžalovaného ing. Vxxxxx (a fakticky i spoluobžalovaného ing. Dxxxxx),
spočívající v jejich uvedení v omyl ze strany dalších osob, prezentuje jako osobu vytvářející falešné
podklady právě obžalovaného ing. Sxxxxx v naznačené součinnosti s obžalovaným ing. Žxxxxx.
Nelze přehlédnout, že ze strany obžalovaných ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx je prezentováno, že to byl
právě spoluobžalovaný ing. Žxxxxx, který je dne 30. 12. 2010 „uvedl v omyl“ o částečné kompletaci
FVE Držovice a fakticky dal impuls k postupu, za který jsou stíháni.
Soud v konečném důsledku nepovažuje za reálnou ani jednu z těchto verzí, respektive ne
v rozsahu, který by vylučoval trestní odpovědnost jednotlivých obžalovaných, když z provedených
důkazů má za prokázaný následující skutkový děj ke konci roku 2010:
Podle interních instrukcí ERÚ u FVE s výkonem nad 1 MW měla být před vydáním licence ke
konci roku 2010 provedena předběžná prohlídka elektrárny za účelem zjištění, zda elektrárna je
skutečně dokončena v souladu s dokumentací předloženou žadatelem do správního spisu. Z logiky
věci vyplývá, že tato kontrola mohla být prováděna až poté, co žadatel deklaroval úplnou dokončenost.
Za této situace měl dne 30. 12. 2010 obžalovaný ing. Ladislav Žxxxxx provést předběžnou prohlídku
FVE Držovice. Je zjevné, že takto jednal na základě pravděpodobně telefonnické komunikace
s některým ze zástupců žadatele, když e-mailová komunikace ze dne 29. 12. 2010 tento údaj (o plné
dokončenosti) explicitně neobsahuje, a to po doložení (části) chybějících podkladů dne 29. 12. 2010.
Ačkoliv ing. Ladislav Žxxxxx absolvoval vysokoškolské vzdělání v oboru raketové a radiolokační
techniky, měl dlouholeté zkušenosti s prací na Odboru licencí ERÚ, také měl i zkušenosti
s prohlídkami fotovoltaických elektráren a měl k dispozici příslušné podklady spisového materiálu (k
přesné identifikaci FVE Držovice), tuto kontrolu dne 30. 10. 2010 provedl zcela nedbale, když dle
vlastních údajů se na místě spletl a při této předběžné kontrole považoval dvě vedle sebe stojící
fotovoltaické elektrárny (z nich jednu kompletně dostavěnou) za jeden celek, tedy jednu elektrárnu, a
v důsledku tohoto omylu učinil pak zcela chybný závěr, že FVE Držovice je dokončená pouze z cca
jedné poloviny. Zde vycházel z rozestavěnosti, kdy jím vnímaná cca ½ (fakticky FVE Držovice)
neměla nainstalovány žádné fotovoltaické panely a druhá ½ (fakticky samostatná FVE společnosti
FVE 36 s.r.o.) byla zcela dokončená.
Věrohodnost této verze skutkového děje je, mimo popsané údaje vztahující se k jeho erudici,
značně problematická i s ohledem na to, že při následném interním šetření dané události na ERÚ
opakovaně měnil svoji verzi události, kdy za situace, kdy byl seznámen se skutečností, že na FVE
Držovice není nainstalován ani jeden panel, uvedl, že ho zřejmě žadatelé podvedli a dovezli ho na
jinou elektrárnu, která byla osazena cca polovinou panelů, přitom původně měl být na místě sám apod.
Stejně tak problematické jsou jeho údaje o jeho dalším jednání v uvedený den (FVE Mondragone a její
dostavěnost). Z výpisu z katastru nemovitostí k parcele s FVE Držovice, který mu byl zaslán svědkem
Zbyňkem Čxxxxx e-mailem dne 29. 12. 2010, mimo jiné vyplývá i věcné břemeno chůze a jízdy
společnosti FVE 36 s.r.o. což jednoznačně svědčí pro blízkost (faktickou návaznost) odlišné FVE
(kterou ovšem údajně nebyl schopen na místě odlišit). Soud přes všechny výše uvedené pochybnosti
akceptoval tuto skutkovou verzi, když tuto je nutno vnímat ve skutkových pochybnostech (ve vztahu
k verzím týkajícím se úlohy tohoto obžalovaného), tedy za použití procesní zásady „in dubio pro reo“,
za pro něj, a nutno konstatovat, že i pro ostatní obžalované jí dotčené, nejpříznivější. Mimo verze
vlastního omylu totiž přichází do úvahy teoretická verze jeho uvedení v omyl, jak ji prezentoval
v rámci interního šetření ERÚ, ovšem následně jím i všemi dalšími zainteresovanými obžalovanými
vyloučená a nemající tak oporu v provedeném dokazování, byť logicky by byla nejpravděpodobnější
(fakticky by fyzicky FVE neviděl a vycházel by z údajů ostatních obžalovaných a právě pro toto
porušení povinností – neshlédnutí a neověření reálného stavu, by se snažil tuto situaci popřít jím
prezentovaným způsobem). Tato varianta by ovšem byla nepříznivější (nikoli z hlediska vlastní trestní
odpovědnosti, ta by zůstala ve své podstatě stejná: mimo využití omylu by se jednalo o uvedení
v omyl, ale z hlediska vnímání vyšší aktivity všech obžalovaných) pro ty obžalované, kteří jej v omyl
měli uvést, a samozřejmě i pro obžalovaného ing. Žxxxxx samotného (kdy tento by se „mýlil“ za
situace, kdy by byl upozorněn na problematiku neúplné dostavěnosti a měl by tedy postupovat s větší
pečlivostí). Jako poslední pak přichází do úvahy verze vědomého nezákonného jednání (a to případně i
s variantou úplatku apod.). Tato poslední verze, tedy pokud by obžalovaný ing. Ladislav Žxxxxx
jednal úmyslně, ve verzi naznačované obžalovaným ing. Vxxxxx, tedy i v nějaké formě dohody
zejména s obžalovaným ing. Sxxxxx, vykazuje logickou nesrovnalost v tom, že v takovém případě by
mu nic nebránilo prezentovat na ERÚ, že FVE Držovice je zcela dokončená a hlavně by byla zbytečná
i následná (samostatná) komunikace s dalšími obžalovanými (ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx), kdy by
nemohl vědět, jak tito zareagují na jím prezentované zjevné nepravdy (o umístění ½ FV panelů).
Nepřímo proti logice této varianty předchozí dohody (s pracovníkem ERÚ) svědčí i nedostatek další
dohody (s pracovníky E.ON).
V daném případě obžalovaný ing. Žxxxxx na místě kontroly zjistil rozpor předložených údajů
(e-mailem ze dne 29. 12. 2010) s reálným stavem a tento nijak neverifikoval (nenafotil, nesepsal
záznam apod.), když právě tato situace, rozpor mezi reálným a formálně deklarovaným stavem, byla
důvodem existence tohoto typu kontroly. Tedy musel vnímat, že má všechny předpoklady pro
negativní rozhodnutí o licenci či minimálně o nařízení ohledání k odstranění rozporů, pokud
doručením podkladů dne 29. 12. 2010 (když tyto neobsahují předávací protokol, tedy doklad o
majetkovém vztahu k výrobě elektřiny, jak byl vyžadován výzvou ze dne 11. 11. 2010 v rámci
rozhodnutí o přerušení řízení se lhůtou 60-ti dnů, když tento rozhodně nemohla nahradit samotná
SOD) vůbec došlo k odpadnutí překážky, pro niž bylo řízení přerušeno, a tedy k pokračování v řízení.
Zde je navíc diskutabilní, zda formálně došlo vůbec k pokračování v daném řízení, když ustanovení §
65 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád) v tehdy platném znění vyžaduje minimálně záznam do
spisu a tento učiněn nebyl. Místo toho naopak dochází ke kontaktu s žadatelem a tomuto fakticky
v rozporu s pokyny vedení ERÚ, jak v takových případech postupovat, nabízí variantu možného
řešení, tedy obžalovaný ing. Žxxxxx vědomě porušuje své povinnosti.
Následuje (po obhlídce FVE Držovice) schůzka obžalovaného ing. Ladislava Žxxxxx
s obžalovanými ing. Jaroslavem Vxxxxx a ing. Martinem Dxxxxx ze společnosti TOWER OF
POWER v restauraci v obchodním domě TESCO v Prostějově. I zde se liší verze obžalovaných o
důvodech (částečně i prvotním místě) této schůzky. Obžalovaný ing. Vxxxxx prezentuje tuto schůzku
jako předem domluvenou ing. Sxxxxx a tento naopak svoji účast vysvětluje žádostí ing. Vxxxxx o
případné zodpovězení odborných dotazů (prvotně na FVE, kdy k této disponoval klíči apod.). Je třeba
dodat, že schůzka se zástupci investora (či kohokoli dalšího) byla u těchto předběžných prohlídek
zcela neobvyklá (ve své podstatě protismyslná, když smyslem těchto „přepadových“ kontrol bylo
nestranně dokumentovat reálný stav FVE), což potvrdili i další zaměstnanci ERÚ. Tato skutečnost
zjevně svědčí pro snahu vytvořit situaci, možnost setkání, kde bude možné prezentovat něco, co
umožní získat licenci do konce roku 2010 a to ze strany zejména investora. Jinak by daná schůzka byla
nelogická a nesmyslná (zbytečná) za situace, kdy zejména obžalovaným ing. Sxxxxx, ing. Vxxxxx a
ing. Dxxxxx je známo, že FVE Držovice nesplňuje elementární podmínku pro získání licence (nemají
k dispozici žádné FV panely). Přes toto vše zmíněné k ní zjevně za souhlasu všech zúčastněných
došlo. Ve své podstatě ne zcela logická by byla i účast ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx, v případě jimi
prezentované obhajoby, bez dalších osob. Obžalovaný ing. Vxxxxx, který svým procesním postupem
znemožnil, aby mu byly kladeny otázky, které by mohly odstranit právě zjevné nelogičnosti a rozpory
v jeho údajích, zde v rámci svého prohlášení uvedl, že od ing. Sxxxxx dostal podklady a s těmito jeli
(s ing. Dxxxxx, který převzal doklady) na jednání s obžalovaným ing. Žxxxxx, kterému tyto informace
předal. Z logiky věci to měl přitom být právě ing. Sxxxxx, kdo by měl vysvětlovat a snažit se zajistit
vše pro vhodný výsledek, ovšem tento při vlastním jednání přítomen nebyl a čekal o patro níže v této
restauraci na výsledky schůzky společně se zaměstnanci společnosti EKOSOLARIS Zbyňkem Čxxxxx
a Bc. Zdeňkem Dxxxxx. Tito svoji účast na místě potvrdili, kdy zejména účast Bc. Dxxxxx svědčí pro
možné další jednání s obžalovaným ing. Žxxxxx ohledně FVE Mondragone (viz i případné další
listinné důkazy), kterou měl tento svědek na starosti, když jeho účast ve vztahu k FVE Držovice
neměla význam. Právě skutečnost, že obžalovaný ing. Sxxxxx nebyl plnohodnotně této schůzce
přítomen, svědčí spíše pro variantu, že nebyl jejím organizátorem, případně osobou, která měla záměr
s ing. Žxxxxx komunikovat ve smyslu získání licence pro FVE Držovice. Tento závěr nepřímo
podporuje i e-mailová komunikace svědka Zbyňka Čxxxxx s obžalovaným ing. Žxxxxx ze dne 29. 12.
2010, kdy tento poukazuje na to, že další komunikace je již na investorovi. Obžalovaný ing. Dxxxxx,
který taktéž svým procesním postupem znemožnil, aby mu byly kladeny otázky, které by mohly
odstranit zjevné nelogičnosti a rozpory v jeho údajích (případně mezi jeho údaji a údaji zejména
dalších obžalovaných), zde v rámci své výpovědi v přípravném řízení uvedl, že byl přítomen až na
konci uvedené schůzky, kdy mu byly nadiktovány požadavky na další dokumenty, které je třeba
předložit k žádosti, tedy popřel svoji plnohodnotnou účast. Z výpovědi obžalovaného ing. Žxxxxx
přitom vyplývá, že jednal se 2 muži, z nichž jeden byl ing. Vxxxxx a druhý (i v souladu s údaji
obžalovaného ing. Vxxxxx, kdo přebíral ve společnosti EKOSOLARIS podklady) musel být právě
ing. Dxxxxx. Skutečnost, že s ing. Žxxxxx jednali právě obžalovaní ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx mimo
údajů dalších svědků nepřímo vyplývá (s ohledem na obecnou nepravdivost dalších údajů) i z
Rozkladu společnosti TOWER OF POWER proti rozhodnutí předsedy ERÚ ze dne 19. 1. 2011, kde je
uvedeno, že jednání se zúčastnil jak ing. Jaroslav Vxxxxx, tak i ing. Martin Dxxxxx. Údaje
obžalovaného ing. Dxxxxx pak vykazují značně problematickou věrohodnost i s přihlédnutím
k údajům obžalovaného ing. Vxxxxx, který jej jednoznačně identifikuje jako osobu, která s ním byla
dne 30. 12. 2010 ve společnosti EKOSOLARIS a odtud jela na schůzku s obžalovaným ing. Žxxxxx,
což má i nespornou logiku v dalším popisu, když právě tento obžalovaný pro něj představoval jistého
garanta z hlediska technické zdatnosti a nezávislosti na společnosti EKOSOLARIS, a to za situace,
kdy on sám (ing. Dxxxxx) tuto plnohodnotnou účast popírá (viz náhodná vědomost o schůzce, účast
na krátký okamžik apod.).
V rámci této schůzky, poté, co ing. Ladislav Žxxxxx předestřel ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx jím
údajně vnímané skutečnosti (tedy zkompletování pouze ½ FVE při ustálení skutkového děje na tomto
omylu obžalovaného ing. Žxxxxx), ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx využili tohoto omylu ing. Žxxxxx a
předložili mu Reklamační protokol č. 1/34/2010, podle kterého společnost EKOSOLARIS, zastoupená
ing. Zdeňkem Sxxxxx, reklamovala vůči dodavateli - společnosti Suninvest, zastoupené Jürgenem
Bxxxxx, 3.600 ks vadných FV panelů, které byly údajně dodány a namontovány 14. 12. 2010, přičemž
reklamace měla proběhnout již dne 15. 12. 2010, kdy dodavateli bylo vráceno celé množství těchto
panelů. Předložení tohoto dokumentu vyplývá jak z výpovědi ing. Ladislava Žxxxxx, tak opět nepřímo
i z Rozkladu společnosti TOWER OF POWER (i když tento je soudem vnímán jako účelový popis ne
zcela pravdivých okolností), kde je prezentováno, že tento reklamační protokol byl ing. Žxxxxx
předložen na osobním jednání na místě instalace FVE. Přestože tento rozklad obsahuje zjevně
nepravdivé údaje, pomine-li soud místo předání, je zde souhlasné vyjádření předání reklamačního
protokolu již dne 30. 12. 2010, a to právě osobami obžalovaných ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx, kteří si
ale museli být vědomi skutečnosti, že obsah tohoto dokladu je nepravdivý (reklamace nikdy
nedodaných FV panelů, bez ohledu na možný fyzický stav FVE). Zde opět nelze přehlédnout, že
v rámci své obhajoby se ing. Jaroslav Vxxxxx i ing. Martin Dxxxxx ve svých výpovědích vyhnuli
vysvětlení, proč a od koho dostal ing. Ladislav Žxxxxx tento reklamační protokol. Obžalovaný ing.
Dxxxxx údajně přišel až ke konci a obžalovaný ing. Vxxxxx poskytoval údaje (a doklady), které mu
předal spoluobžalovaný ing. Sxxxxx.
K vlastnímu reklamačnímu protokolu je nutno uvést, že tento má vzdáleně reálný základ,
protože dne 11. 12. 2010 byla uzavřena kupní smlouva mezi společností Suninvest a společností
EKOSOLARIS na dodávku uvedených FV panelů s tím, že skutečně dle této smlouvy měla být první
část panelů dodána již 14. 12. 2010. Vzhledem k tomu, že kupující společnost EKOSOLARIS v
rozporu s uzavřenou smlouvou neuhradila vystavené faktury za dopravu a za samotné FV panely,
společnost Suninvest nedodala na FVE Držovice ani jeden FV panel. Provedeným dokazováním pak
bylo jednoznačně prokázáno, že podpis Jürgena Bxxxxx na reklamačním protokolu byl padělán, když
svědek Jürgen Bxxxxx sám potvrdil, že tento doklad poprvé viděl až při svém výslechu v rámci
přípravného řízení a vysvětlil i tu skutečnost, že padělatel neznal jeho podpis.
Opět lze vnímat odlišnou obhajobu ve vztahu k vytvoření tohoto zjevně padělaného dokladu.
Obžalovaný ing. Vxxxxx jako jediný údaj o FV panelech z Německa (pomine-li soud popření údajů
ing. Sxxxxx o svém zapojení do tohoto obchodu) uvedl, že o tomto se zmiňoval ing. Sxxxxx v rámci
zmaření dodávky firmou Mapro (tedy jako o budoucí dodávce po termínech, které jsou v reklamačním
protokolu uváděny jako termín dodávky či reklamace) a ing. Dxxxxx se k prvému reklamačnímu
protokolu prakticky nevyjádřil. Obžalovaný ing. Zdeněk Sxxxxx doznal, že reklamační protokol, který
obsahoval nepravdivé údaje, podepsal za společnost EKOSOLARIS, podpis Jürgena Bxxxxx na
reklamačních protokolech ovšem nepadělal a v okamžiku, kdy je podepisoval, tak tam tento podpis
nebyl. Podle výpovědi ing. Sxxxxx to byl naopak ing. Dxxxxx, který připravil reklamační protokoly,
aby bylo možné v případě dodávky od společnosti Suninvest panely formálně reklamovat a vrátit zpět
dodavateli, a to údajně z důvodu, že seženou panely od jiného dodavatele, když nevěděli, jestli
seženou půlku nebo celé 3 MW. K tomuto jednání přitom mělo dojít před schůzkou s ing. Žxxxxx.
Tyto údaje jsou zjevně nelogické a soud tuto část výpovědi obžalovaného ing. Sxxxxx vnímá jako
účelovou snahu prezentovat jiný než reálný důvod vzniku těchto (obou) reklamačních protokolů.
Těžko lze, v případě faktického dodání (na které ovšem nejsou peníze) očekávat, že tuto (novou)
dodávku nějak nahradí doklady o údajně reklamované zcela jiné dodávce. Tento reklamační protokol
(a totéž platí i pro onen následný) by těžko mohl obstát ve vztahu k jakémukoli jednání se společností
Suninvest. Je zjevné, že tyto protokoly mohly sloužit jako jakýsi doklad existence panelů pouze ve
vztahu k třetímu subjektu, a to je jediný logicky vysvětlitelný důvod jejich vzniku, který musel být
všem, kteří s těmito doklady manipulovali a znali situaci s reálnými dodávkami, zjevný. Dle názoru
soudu tento doklad nemohl, i s ohledem na náhradní plnění, představovat podklad pro jednání s jinými
subjekty v rámci dodatečné realizace FVE a byl tak zjevně určen výlučně k deklarování nepravdivých
údajů ERÚ a následný reklamační protokol i společnosti E.ON. Vzhledem k okolnosti, že obdobný
postup ohledně reklamace FV panelů použila společnost EKOSOLARIS i u výstavby FVE
společnosti Mondragone v Prostějově, jak dokládá ve spise založená Výzva k odstranění záručních
vad společnosti EKOSOLARIS, lze dovozovat, že vytvoření zcela padělaného Reklamačního
protokolu č. 1/34/2010 bylo nápadem ať již přímo ing. Zdeňka Sxxxxx, či někoho z jeho okolí ve
společnosti EKOSOLARIS, jeho realizace musela proběhnout v okruhu těchto tří obžalovaných a další
prezentace s vědomím nepravdivosti uváděných údajů (v období 14. – 15. 12. 2010 nedošlo k montáži
ani odstraňování FV panelů a tím pádem ani k jejich reklamaci) je evidentně dílem obžalovaných ing.
Vxxxxx a ing. Dxxxxx.
Z provedených důkazů má soud za prokázané, že obžalovaní ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx na
této schůzce měli k dispozici doklady k celkovému předpokládanému výkonu FVE (3 MW), když
jejich část již byla zaslána ERÚ dne 29. 12. 2010. Zúčastnění obžalovaní toto shodně potvrzují, když
uvádí, že tyto byly obžalovaným ing. Žxxxxx odmítnuty právě pro jím vnímanou nedokončenost FVE.
Proto je diskutabilní doba vzniku a prezentace daného prvního reklamačního protokolu připraveného
na výkon zhruba odpovídajícímu následnému náhodnému omylu obžalovaného ing. Žxxxxx. Pokud
bude soud vycházet z varianty, že by tento doklad vznikl již předem (viz údaje obžalovaného ing.
Sxxxxx) s úmyslem shodné argumentace (1/2 kompletace), je nutno pravděpodobnost této náhody
vnímat jako ne příliš reálnou. Není však vyloučeno, aby tento doklad vznikl v průběhu schůzky s ing.
Žxxxxx poté, co tento prezentoval své vnímání situace. Sám tento doklad totiž obsahuje ve vztahu ke
skutkovému ději, který by měl pro verzi obžalovaných dokladovat, několik rozporných (a ve své
podstatě nesmyslných) údajů, kdy tato skutečnost svědčí pro jistou chaotičnost (v důsledku nedostatku
času a klidu) při jeho vytvoření. V konečném důsledku, kdy soud není schopen objektivně uzavřít
přesné okolnosti jeho vzniku, pro skutkový děj lze z provedených důkazů uzavřít, že tento nepravdivý
doklad vznikl za součinnosti ing. Sxxxxx, který si musel být shodně jako spoluobžalovaní ing.
Vxxxxx a ing. Dxxxxx vědom jeho nepravdivosti, kdy zbývající obžalovaní jej předložili ing. Žxxxxx.
(Obdobný mechanismus je pak ve vztahu k druhému reklamačnímu protokolu, který byl předložen
zaměstnancům společnosti E.ON.)
K dokumentaci dokončenosti FVE Držovice však byly mimo tohoto (či následně těchto)
reklamačního protokolu doloženy i další doklady, které byly buď zjevně nepravdivé (předávací
protokoly), nebo minimálně dle názoru soudu mají problematickou vypovídací hodnotu (revizní
zprávy a rozhodnutí stavebního úřadu).
Obžalovaný ing. Ladislav Žxxxxx požadoval do správního spisu doložení předávacího
protokolu k FVE Držovice mezi objednatelem a zhotovitelem, který by doložil přechod vlastnictví
k FVE Držovice na objednatele v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo, a dále i skutečnost, že
elektrárna byla dokončena (dle § 7 odst. 1 vyhl. č. 426/2005). Podle čl. IX. Smlouvy o dílo č. 34/2010,
uzavřené podle obchodního zákoníku dne 29. 9. 2010 mezi společností TOWER OF POWER a
společností EKOSOLARIS, mělo dojít k předání a převzetí díla až po provedení všech prací a dodávek
uvedených v rozsahu předmětu plnění této smlouvy a měl se o tom sepsat předávací protokol.
Obsahem protokolu o předání a převzetí dokončeného díla mělo být celkové zhodnocení provedeného
díla, soupis zjištěných vad a nedodělků, lhůty k jejich odstranění. Objednatel byl povinen dílo převzít,
pokud by splňovalo funkční a provozní parametry, a to i tehdy, když v předávacím protokolu budou
uvedeny drobné vady a nedodělky, které samy o sobě, ani ve spojení s jinými, nebrání plynulému a
bezpečnému provozu díla. V tomto článku smlouvy bylo také kategoricky uvedeno, že dílo s jinými
vadami objednatel nepřevezme. Podle čl. X. až podpisem předávacího a přejímacího protokolu
přecházelo na objednatele vlastnické právo. I přes toto ustanovení smlouvy o dílo a přes skutečnost, že
na FVE Držovice nebyl nainstalován ani jeden FV panel a scházela i část měničů, byly vyhotoveny
dva předávací protokoly mezi společností TOWER OF POWER, zastoupenou ing. Jaroslavem
Vxxxxx, a společností EKOSOLARIS, zastoupenou ing. Zdeňkem Sxxxxx, oba s datem 29. 12. 2010
s tím, že v jednom případě byla předmětem předání FVE Držovice o výkonu 3 MW do zkušebního
provozu v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo a v druhém případě byla předmětem předání FVE
Držovice o výkonu 1,655 MW do zkušebního provozu v souladu s uzavřenou SOD. V době
vyhotovení protokolů FVE Držovice nebyla dokončena, když na FVE nebyl nainstalován ani jeden FV
panel. V žádném z těchto protokolů navíc není ani slovo o jakékoliv vadě (nedokončenosti na uvedené
FVE Držovice).
Protokol na výkon 3 MW byl zjevně předložen ing. Žxxxxx dne 30. 12. 2010 na schůzce
v obchodním centru TESCO a následně byl osobně doručen ing. Vxxxxx dne 31. 12. 2010 na ERÚ
ing. Iloně Fxxxxx do správního spisu v okamžiku, kdy si ing. Jaroslav Vxxxxx přebíral od ing. Ilony
Fxxxxx licenci. Druhý protokol byl také zjevně antedatován a byl vyhotoven na základě chybných
zjištění ing. Ladislava Žxxxxx po schůzce ing. Žxxxxx, ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx. Tuto skutečnost
potvrzuje i stavební deník, který zmiňuje pouze předávací protokol na 3 MW. Ze zajištěné e-mailové
korespondence zejména ing. Martina Dxxxxx ze dne 31. 12. 2010 vyplývá, že tento protokol byl
definitivně podepsán ing. Zdeňkem Sxxxxx dne 31. 12. 2010 mezi 09:48 a 11:09 hod. na pokyn ing.
Martina Dxxxxx, který jej také v 11:09 hod. zaslal e-mailem ing. Iloně Fxxxxx. I zde opět je zjevné,
že existuje dvojí verze vzniku těchto dokladů, kdy ing. Sxxxxx relativně věrohodně vysvětluje
okolnosti vystavení těchto nepravdivých dokladů v zájmu ukončení spolupráce s obžalovaným ing.
Vxxxxx, a tento se podrobně k dané problematice opět nevyjadřuje s tím, že měl podklady od
obžalovaného ing. Sxxxxx, přitom je zjevné, že musel podepsat doklad (a následně jej předkládat), o
kterém věděl, že deklaruje naprosto nepravdivý stav.
Je zjevné, že jak Reklamační protokol č. 1/34/2010, tak i oba Předávací protokoly s datem 29.
12. 2010 (jeden na 3 MW a druhý na 1,655 MW), byly zcela nepravdivé a byly určeny k tomu, aby
ERÚ vydal na základě těchto zcela nepravdivých dokumentů licenci společnosti TOWER OF POWER
k výrobě elektřiny ještě v roce 2010. I zde je nutno poukázat na zapojení skupiny tří obžalovaných
(ing. Sxxxxx, ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx) na tvorbě těchto fiktivních (nepravdivých) dokladů, kdy
tyto na sebe navazují a je nutno je vnímat jako celek i z hlediska jejich použití, a proto soud
neakceptoval obhajobu ing. Sxxxxx, že tyto měly pouze dokumentovat ukončení vzájemné spolupráce
bez dalších závazků (převzetí bez výhrad), a vnímá je jako účelové doklady k plánovanému následku
trestného činu.
Obhajoba obžalovaných ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx ohledně neznalosti reálného stavu FVE
(možné existence části FV panelů), minimálně v době do vydání licence ERÚ, je dle názoru soudu
dostatečně vyvrácena provedenými důkazy. Ve vztahu k ing. Martinu Dxxxxx je nutno poukázat
zejména na jeho pracovní náplň dle uzavřené pracovní smlouvy se společností TOWER OF POWER,
kdy měl právě na starosti kontrolní a dozorovou činnost a samostatné řešení technických úkolů při
výstavbě FVE Držovice, a v Prostějově se vyskytoval minimálně 29. 12. 2010. Stejně tak je nutno
vyhodnotit údaje svědků, zejména ing. Antonína Kxxxxx či Stanislava Pxxxxx, kteří potvrzují
seznamování jak ing. Dxxxxx tak i ing. Vxxxxx a ing. Sxxxxx s reálným průběhem prací. Ve vztahu
k ing. Dxxxxx pak nelze opomenout jeho e-mail ze dne 29. 12. 2010 z 12:15 hod., ve kterém žádá
Zbyňka Čxxxxx mj. o předávací protokol. Jako zástupce investora, který byl odpovědný za kontrolní a
dozorovou činnost, by těžko naléhal na sepsání předávacího protokolu podle smlouvy o dílo, který
fakticky stvrzuje, že dílo je schopné provozu a je řádně dokončené, aniž by znal skutečný stav díla. Ve
vztahu k Ing. Jaroslavu Vxxxxx pak nelze nezmínit jeho již výše citované údaje o předávání informací
ing. Žxxxxx, kdy tyto mu dal ing. Sxxxxx, kdy ovšem zároveň dodává, že na tohoto měl vztek,
protože byl viníkem toho, že FVE Držovice není dostavěná. Opět i v jeho případě pak nelze
přehlédnout jeho pobyt v Prostějově v době před kontaktem s ing. Žxxxxx, kdy si lze jen těžko
představit, že by se jediný jednatel a společník investora, ačkoliv se zdržuje prakticky na místě
výstavby FVE Držovice, která znamená dosud jeho největší investici, neseznámil se stavem
dokončenosti uvedené FVE, zvláště před jedním z klíčových jednání se správním orgánem. Nelze
přitom opomenout ani skutečnost, že ing. Vxxxxx v dané době intenzivně řešil dodávku panelů a těžko
mu mohla uniknout případná dodávka a montáž FV panelů.
Zde je nutno dále zmínit i tu skutečnost, že obžalovaní ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx jedou dne
30. 12. 2010 na schůzku s ing. Žxxxxx s vědomím neexistence FV panelů na stavbě FVE Držovice
(dle vlastní obhajoby jsou pak uvedeni v omyl o existenci části těchto panelů). Byť soud již výše
uvedl, proč neuvěřil možnému překvapení a uvedení v omyl, i pokud by před schůzkou s ing. Žxxxxx
(v rozpětí minimálně dnů) nenavštívili FVE Držovice (což soud považuje jak výše uvedeno za
vyloučené), bylo by k nevíře, že by si onu částečnou dostavěnost dne 30. 12. 2010 prezentovanou ing.
Žxxxxx, pokud by tomuto „zázraku“ chtěli věřit, neověřili. Nabízí se jednoduchá varianta dotazu na
přítomného ing. Sxxxxx a ještě jednodušší varianta vlastního shlédnutí stavu FVE. Zde soud
připomíná, že FVE Držovice se nachází v prostoru hlavní komunikace a příjezdu k obchodnímu centru
Tesco v Prostějově (fakticky Držovicích) a od tohoto je vzdálena jen pár set metrů. Tedy minimálně
při odjezdu z místa schůzky se dá reálný stav zkontrolovat v řádu (desítek) sekund, fakticky bez nějaké
zajížďky. Nic z tohoto však údajně neučinili a skutečnost, že reálný stav dne 31. 12. 2010 odpovídal
jejich původním předpokladům (žádné FV panely), se snažili vysvětlit dalším reklamačním
protokolem, kterým jim zase podstrčil ing. Sxxxxx (?).
Dne 31. 12. 2010 v 8:47 hod. v návaznosti na jednání dne 30. 12. 2010 přišly Ing. Žxxxxx e-
mailem další dokumenty od ing. Martina Dxxxxx, které vytiskl a založil do spisu. Jednalo se o zjevně
modifikovanou Zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení č. 200/2010 na výkon 1,655 MW a počet
panelů 8.710 ks a upravený seznam provozoven se sníženým výkonem na 1,655 MW. Nebyl mu však
doručen předávací protokol na snížený výkon 1,655 MW, což ing. Žxxxxx zaurgoval s tím, aby byl již
zaslán přímo ing. Fxxxxx. Důvodem byla skutečnost, že ing. Žxxxxx byl delegován do skupiny, která
měla dne 31. 12. 2010 provádět ohledání skupiny FVE v Chomutově a nebyl tak schopen spis dodělat.
Z tohoto důvodu se proto obrátil na ing. Fxxxxx s žádostí o „dokončení“ daného správního spisu a
vydání licence.
Ing. Ilona Fxxxxx, která dne 31. 12. 2010 zastupovala Bc. Luďka Pxxxxx, ředitele Odboru
licencí ERÚ, který toho dne čerpal dovolenou, v dopoledních hodinách převzala příslušný správní spis
od ing. Ladislava Žxxxxx. V rámci tohoto jí tento sdělil, že na FVE Držovice není nainstalovaný
plánovaný výkon, protože firma musela část panelů reklamovat, kdy zároveň jí poskytl zcela chybnou
informaci, že na FVE Držovice je část panelů nainstalovaná. Následně ing. Martin Dxxxxx, ovšem až
po další urgenci, e-mailem zaslal nový předávací protokol na snížený výkon 1,655 MW přímo ing.
Fxxxxx v 11:09 hod. Tato v rámci rozhodování, a tedy posouzení relevantních podkladů,
nezaregistrovala, že ve správním spise chybí Zpráva o výchozí revizi elektrické instalace pro část
nízkého napětí FVE Držovice jako celku, coby dokumentu ověřujícího splnění technického
předpokladu pro udělení licence podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) a podle
§ 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb. (O podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických
odvětvích). Ve správním spise byly založeny přitom dvě Zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení
ing. Vlastimila Dxxxxx, obě ev. č. 200/2010, obě s datem 29. 12. 2010. Obě zprávy se týkaly pouze
izolačních stavů kabeláže od rozvaděčů po trafostanice. Obě revizní zprávy se netýkaly samotného
propojení FV panelů a jejich propojení s rozvaděči. Pouze na prvních stranách těchto zpráv byl
v jednom případě údaj opsaný z projektové dokumentace o výkonu FVE 2,9 MW a celkovém počtu
FV panelů 15.600 ks, který však neměl žádnou oporu v samotné revizní zprávě, a v druhém případě
byl uveden údaj o celkovém výkonu 1,655 MW a počtu FV panelů 8.710 ks. Jejich obsah, tak, jak
bylo popsáno v nálezové části, se přitom diametrálně lišil. Její obhajoba, že „pracovala“ s posledním
dokladem i v kontextu údajů spoluobžalovaného ing. Žxxxxx, je nedostatečná. V dané době musela
mít k dispozici obě zprávy (jedna na 2,9 MW je podkladem pro ing. Žxxxxx k pokračování v řízení a
neformální obhlédnutí FVE a druhá byla doručena před rozhodnutím na 1,655 MW). Je nutno
konstatovat, že existují dva, ve své podstatě stejné doklady (tedy výchozí revizní zprávy na stejný
objekt) lišící se pouze částí hodnot. Je vyloučené, aby stejný revizní technik vyhotovil v ten samý den
dvě revizní zprávy se stejným evidenčním číslem, avšak se zcela jinými údaji. Pokud tomu tak bylo,
tak to evidentně svědčí pro účelovou manipulaci s těmito zprávami a za této situace musela hodnotit i
to, že prvotní zpráva pak zcela logicky nemohla odpovídat pravdě (jak zjistil, byť chybně v rozsahu,
ing. Žxxxxx) a to i s přihlédnutím k rozporům mezi první revizní zprávou a Reklamačním protokolem
č. 1/34/2010, neboť na revizní zprávě byl ke dni 29. 12. 2010 údaj o počtu FV panelů 15.600 ks a
celkový výkon FVE 2,9 MW, avšak dle Reklamačního protokolu již dne 15. 12. 2010 bylo 3.600 ks
FV panelů vráceno dodavateli. Pokud je obsahem spisu evidentně nepravdivý doklad, tím podrobnější
a preciznější při kontrole měla být. Místo toho ignorovala i další rozpory např. mezi původním
předávacím protokolem ze dne 29. 12. 2010, podle kterého společnost EKOSOLARIS předala FVE
Držovice o výkonu 3 MW do zkušebního provozu společnosti TOWER OF POWER a Reklamačním
protokolem č. 1/34/2010, podle kterého však již 15. 12. 2010 bylo 3.600 ks vadných panelů vráceno
dodavateli. Nepozastavila se ani nad tím, že první revizní zpráva NN s údajem o výkonu FVE 2,9 MW
a celkovým počtem FV panelů 15.600 ks, je v přímém rozporu s tvrzením ing. Žxxxxx, že FVE
Držovice je postavena pouze z cca jedné poloviny. Soud neakceptuje jako dostatečnou pro vyvinění
ani další část její obhajoby, kdy tvrdila, že fakticky nebyla nijak proškolena ve vztahu k odborným
otázkám, které řeší právě revizní zprávy. Vše výše uvedené je totiž zřejmé na první pohled, bez
jakékoli znalosti technických předpokladů. Navíc obhajoba, že ve vztahu k revizní zprávě mohla
zkontrolovat pouze tu skutečnost, zda se týká konkrétní FVE, její výkon a razítko revizního technika,
by svědčila pro skutečnost, že pro výkon její funkce je zcela nadbytečné nejen vysokoškolské, ale i
středoškolské vzdělání, když limitním požadavkem je pouhá schopnost přečíst prostý text. Soud
samozřejmě tuto variantu nevylučuje, ovšem smyslem požadavku na doložení výchozí revizní zprávy
je její posouzení (přezkoumání) z hlediska účelu vlastního licenčního řízení a nikoli pouhá existence
dokladu. Tato zpráva má přitom prokazovat bezpečnost celé FVE. Z logiky věci lze tuto revizní
zprávu, sice pod názvem „výchozí“, komplexně zpracovat až v okamžiku faktické dostavěnosti
(možnosti propojení všech částí), kdy tato musí, byť případně i formou dílčích revizních zpráv,
revidovat bezpečnost celého zařízení v jeho souhrnu. Soud si je vědom, že za situace, která nastala i
s ohledem na faktické nepřipojení k distribuční síti koncem roku 2010, je tento požadavek nereálný,
ovšem minimálně v rozsahu jednotlivých částí (NN včetně připojení k panelům a VN) k provedení
dílčích revizí dojít mohlo. A ve stejném rozsahu měla být provedena minimální kontrola. Nikoli
vlastního popisu a měření, kdy soud akceptuje, že znalosti pracovníků Odboru licencí ERÚ nemusely
být dostatečné, ale minimálně v rozsahu, zda tyto základní pojmy zmiňuje (zde i z výpovědi svědka
Dxxxxx je zjevné, že toto – mj. uvádění počtu panelů ERÚ požadoval) a jakých částí minimálně
v rozsahu VN a NN. A právě tato minimální kontrola by musela reagovat na výše popsané logické
nesrovnalosti.
Následně poté, co ing. Martin Dxxxxx zaslal e-mailem ing. Iloně Fxxxxx nový předávací
protokol opět s datem 29. 12. 2010, ovšem nyní již na výkon 1,655 MW, obžalovaná ing. Fxxxxx se
opět nepozastavila nad skutečností, jak je možné v jeden den sepsat dva Protokoly o předání díla FVE
Držovice mezi společnostmi TOWER OF POWER a EKOSOLARIS se zcela odlišným výkonem FVE
Držovice. Dále navíc ing. Fxxxxx vůbec nezaložila tento dokument do správního spisu a také jej
nezaevidovala, a zároveň si v rozporu s § 37 odst. 4 správního řádu nevyžádala originál tohoto
protokolu ani jeho elektronickou verzi s elektronicky ověřeným podpisem do správního spisu. Navíc
zcela opomněla zaevidovat do správního spisu originály dokumentů, které dne 31. 12. 2010 převzala
přímo od ing. Jaroslava Vxxxxx v okamžiku, kdy mu předávala licenci, a tuto chybu musel napravit
až ing. Ladislav Žxxxxx, který dne 3. 1. 2011 tyto dokumenty nechal zaevidovat. Následně ing. Ilona
Fxxxxx ještě dne 31. 12. 2010 rozhodla jménem ERÚ o udělení licence společnosti TOWER OF
POWER k výrobě elektřiny na dobu 25 let pod č. j. 12387-8/2010 k provozovně FVE Držovice o
instalovaném výkonu 1,655 MW, kdy rozhodnutí si na ERÚ v Jihlavě převzal osobně ing. Jaroslav
Vxxxxx a vzdal se na místě práva rozkladu.
Obžalovaná ing. Fxxxxx v rámci své obhajoby uváděla mimo dalších skutečností, že jejím
úkolem nebyla faktická kontrola spisu, kdy tuto již provedl ing. Žxxxxx. Tuto obhajobu soud má za
vyvrácenou provedenými důkazy. Z výpovědi svědka Mgr. Vxxxxx, který po Bc. Pxxxxx zastával
funkci ředitele Odboru licencí ERÚ, vyplývá, že obžalovaná měla zkontrolovat celý spis, minimálně
však alespoň výpisy z katastrů, vlastnické vztahy k pozemkům a samotné FVE, seznam provozoven,
smlouvu o dílo, předávací protokol a revize. I mimo této výpovědi je evidentní, že byla osobou, která
činí rozhodnutí, a této odpovědnosti se nemůže zbavit poukazem na povinnosti osoby zpracovávající
celý spis. V opačném případě by ztrácela smysl sama existence osoby, která rozhoduje, když by pouze
podepisovala připravené doklady. Ing. Fxxxxx byla oprávněna rozhodnout o licenci, tedy rozhodnout,
zda licence na výrobu elektřiny bude nebo nebude vydána, a v rámci tohoto musela zkontrolovat
minimálně zásadní náležitosti žádosti. Soud si je v jejím případě vědom té skutečnosti, že byla
nepochybně ovlivněna zcela chybnými informacemi od ing. Ladislava Žxxxxx a zároveň byla pod
časovým tlakem, kdy 31. 12. 2010 byl posledním dnem pro vydání licencí na výrobu elektřiny
z fotovoltaických zdrojů jako jedna z podmínek pro vznik nároku na garantovanou výkupní cenu pro
zdroje uvedené do provozu ještě v roce 2010 na dobu dalších 20 let. To však nemění nic na tom, že
kontrolu výše zmíněných klíčových dokumentů ve správním spise provedla velmi nedbale a povrchně.
I v jejím případě je nutno uvést to, co již bylo řečeno k obžalovanému ing. Žxxxxx, tedy že při řádném
výkonu pravomoci (registraci problematických údajů, nedostatek originálů dokladů) by musela
postupovat odlišným způsobem, licenci dne 31. 12. 2010 nevydat, ať již zamítnutím či nařízením
dalších procesních úkonů (zejména ohledání), když v daném správním řízení nebyla s ohledem na
rozpory a lhůty žádná akutní nutnost rozhodnutí.
Problematickou skupinou dokladů obecně jsou revizní zprávy zejména ing. Dxxxxx tak, jak
byly popsány výše. Je zcela evidentní, že tento revizní technik osvědčil dvě zcela odlišné (dle popisu
technické dokumentace, rozvaděčů apod.) situace na stejném místě ve stejný čas. Je otázkou, zda i tato
osoba neměla být za své jednání trestně stíhána.
Nad rámec skutečností, které soud považuje za problematické, a na které tato obžalovaná měla
reagovat, nelze pominout ani stavební řízení, kdy obsahem spisu je rozhodnutí Stavebního úřadu
Městského úřadu Prostějov ze dne 29. 12. 2010 č. j. PVMU 213799/2010-61, které nabylo právní moci
téhož dne. Toto rozhodnutí formálně prokazující naplnění podmínky § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb.,
tedy technické předpoklady, dle odstavce 5 písm. b) přichází do úvahy v případě u energetického
zařízení ve zkušebním provozu a nikoli u nově uváděného do provozu. Z tohoto rozhodnutí vyplývá,
že Stavební úřad Městského úřadu Prostějov přezkoumal žádost o vydání povolení zkušebního
provozu, kterou dne 29. 12. 2010 podala společnost TOWER OF POWER, a na základě tohoto
přezkoumání uložil, že kolaudační souhlas na stavbu „Výstavba fotovoltaické elektrárny v lokalitě
Držovice na Moravě č. p. 607/1“ lze vydat jen po provedení zkušebního provozu. Bez povšimnutí zde
nelze ponechat, že obsahem tohoto rozhodnutí je i údaj, že stavba obsahuje soustavy solárních panelů.
Je otázkou, zda se jedná o ryze formální dokument vycházející pouze z listinných podkladů, kdy proti
tomuto nepřímo svědčí obsah e-mailové komunikace obžalovaného ing. Dxxxxx ze dne 16. 12. 2010
popsaný výše, kdy je zmiňována nutnost částečného vizuálního namontování panelů + další na
paletách (č. l. 2021), a to i v kontextu obhajoby obžalovaného ing. Dxxxxx (viz závěrečná řeč jeho
obhájce), či i v tomto případě došlo k nějaké manipulaci s tímto řízením, když zjevně žádné FV panely
po celou dobu realizace na místě nebyly. Na úplný závěr k tomuto bodu je nutno konstatovat, že
obhajoba účelově zaměňuje povinnosti žadatele dokládat příslušné doklady s možností (oprávněním)
správního orgánu tyto doložené doklady hodnotit, když tvrdí, že při předložení takovéhoto dokladu je
jím správní orgán vázán. Z toho se pak odvíjí naznačená teze, že ERÚ nesmí zajímat skutečný stav,
nýbrž pouze to, zda má zákonným způsobem doloženy (taxativně vyjmenované) podklady pro udělení
licence (v případě technických předpokladů rozhodnutí stavebního úřadu a revizní zprávu). Tyto
„právní“ úvahy je nutno odmítnou právě s poukazem na ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb. –
správní řád.
Mimo jednání směřujícího vůči ERÚ, z části paralelně, probíhalo jednání směřující vůči
společnosti E.ON. V jeho rámci ing. Zdeněk Sxxxxx podepsal další fiktivní Reklamační protokol č.
2/34/2010 s datem 30. 12. 2010, podle kterého společnost EKOSOLARIS dne 30. 12. 2010
reklamovala u společnosti Suninvest celkem 8.710 ks FV panelů Suntech ST 190-24/Ad o celkovém
výkonu 1,655 MW, kdy údajně nebyla dodána požadovaná kvalita monokrystalického křemíku, byla
zjištěna vadná série konektorů MC-T4, a z tohoto důvodu byla celá dodávka FV panelů vrácena v
rámci reklamace dodavateli. Jak již bylo výše uvedeno, k žádné dodávce FV panelů od společnosti
Suninvest nikdy nedošlo, kdy opět podpis Jürgena Bxxxxx na reklamačním protokolu byl padělán a
jedná se o fiktivní doklad opět určený jinému subjektu, a to za reálné vědomosti všech zúčastněných o
fiktivnosti tohoto dokumentu, jak bylo popsáno v rámci hodnocení důvodů vzniku prvního
reklamačního protokolu. Tento doklad s ohledem na datování musel vzniknout v návaznosti na
vytvoření situace vnímání ½ dostavěnosti FVE Držovice, kdy k datu 30. 12. 2010 na místě „musely
být“ panely, ovšem dne 31. 12. 2010 tam již nebyly a tuto skutečnost mohl vysvětlit právě jen tento
doklad. Ing. Sxxxxx předal tento reklamační protokol ing. Martinu Dxxxxx a ing. Jaroslavu Vxxxxx a
tito jej předložili dne 31. 12. 2010 mezi 15:30 hod. a 16:25 hod. technikům společnosti E.ON Česká
republika, ing. Zdeňku Kxxxxx a ing. Jaroslavu Oxxxxx, kteří prováděli kontroly pro distribuční
společnost E.ON Distribuce, a na FVE Držovice měli provést tzv. první paralelní připojení. Konkrétně
kontrolu možnosti funkčního připojení elektrárny do distribuční soustavy, kontrolu umístění FV
panelů, trafostanic a provádění simulace poruchových stavů. Předložený Reklamační protokol č.
2/34/2010 spolu s licencí ERÚ na výkon provozovny 1,655 MW měl odůvodnit, proč na provozovně
není nainstalován ani jeden FV panel. Evidentně počítali s tím, že pokud vyvolají u techniků skupiny
E.ON představu, že když ERÚ licenci vydal (buď tam v dané době opravdu FV panely byly, či ERÚ
uznal jejich reklamaci), neměl by být problém ani pro společnost E.ON formálně provést první
paralelní připojení. Jiný důvod daného postupu není možný, protože pokud by nechtěli a akceptovali,
že FV panely nejsou, tento padělaný doklad by nepředkládali. Z výpovědí svědků, zejména svědka
ing. Kxxxxx, vyplynulo, že s obdobnou situací se dosud nesetkali, a proto došlo k sepsání „Protokolu
o schválení výrobny“, který představoval doklad o provedení prvního paralelního připojení, ovšem
s popisem reálného stavu, že na FVE Držovice nejsou namontovány fotovoltaické panely a že jim byla
předložena jak licence, tak i Reklamační protokol č. 2/34/2010. Nechali tak na dalších pracovnících
společnosti E.ON, aby konečným způsobem rozhodli o tom, zda lze s přihlédnutím k reklamačnímu
protokolu provést k danému datu první paralelní připojení. Společnost E.ON však na tuto konstrukci
nepřistoupila a předložený dokument takto nevnímala a naopak na situaci upozornila ERÚ.
Na základě informací společnosti E.ON, dodatečně prověřených dne 10. 1. 2011 Mgr.
Jaroslavem Vxxxxx a Mgr. Zdeňkem Zxxxxx z ERÚ přímou kontrolou FVE Držovice, a následně
provedeného přezkumného řízení dne 5. 4. 2011 Rozhodnutím ing. Josefa Fxxxxx, předsedy ERÚ pod
č.j. 12387-28/2010-ERU, bylo zrušeno předchozí citované rozhodnutí ERÚ, zastoupeného ing. Ilonou
Fxxxxx, o udělení licence na výrobu elektřiny.
Lze shrnout, že jednání ing. Martina Dxxxxx, ing. Jaroslava Vxxxxx a ing. Zdeňka Sxxxxx ve
vzájemné koordinaci a vědomosti o všech rozhodných skutečnostech zjevně směřovalo k tomu, aby
společnost TOWER OF POWER zcela neoprávněně získala pravomocnou licenci na výrobu elektřiny
z fotovoltaických zdrojů ještě v roce 2010, a zároveň, aby společnost E.ON považovala kontrolu
provozovny provedenou dne 31. 12. 2010 s ohledem na okolnosti, které nastaly nikoliv na straně
investora, za první paralelní připojení k distribuční soustavě společnosti E.ON. Tím by vznikl
společnosti TOWER OF POWER respektovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu
elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou
MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do
provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu
následujících 20 let by se společnost TOWER OF POWER obohatila o částku nejméně 239.600.000
Kč na úkor společnosti E.ON, která by však následně přenesla zvýšené náklady na výrobu elektřiny na
spotřebitele elektřiny, na ostatní provozovatele distribučních soustav prostřednictvím vyrovnávacích
plateb a dále by byla uvedená cena zčásti hrazena i z dotací ze státního rozpočtu České republiky.
Výše možné škody byla vyčíslena s přihlédnutím ke stanovisku ERÚ, a to s přihlédnutím
k průměrným výnosům elektrárny o výkonu 1,655 MW a s přihlédnutím ke všem tehdy známým
faktorům ovlivňujícím možný výnos, tedy předpokládanému nárůstu výkupní ceny o 2 % ročně
stanovenému vyhláškou, a stejně tak i poklesu výkonu fotovoltaických panelů o 0,8 % ročně. Fakticky
jeho výše představuje rozdíl výkupní ceny roku 2010 oproti (počátku) roku 2011, kdy tato varianta je
příznivější pro obžalované, neboť pokud by FVE Držovice byla uvedena do provozu až po 28. 2.
2011, nenáležela by společnosti TOWER OF POWER ani garantovaná výkupní cena ve výši 5.500
Kč, ale již jen cena tržní, která je podstatně nižší.
K vlastní trestné činnosti jednotlivých obžalovaných lze shrnout :
Obžalovaný ing. Žxxxxx tedy provedl zcela nedbale vizuální kontrolu FVE, která byla,
v případě FVE s výkonem vyšším než 1 MW, dle interních pokynů ERÚ, povinnou součástí podkladů
pro rozhodnutí. Zde je nerozhodné, že se nejednalo o požadavek zákona, jak uvádí obhajoba (jak
obžalovaného Žxxxxx, tak i dalších spoluobžalovaných), kdy tímto má na mysli zjevně vyhlášku č.
426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licence pro podnikání v energetických odvětvích, zejména
její § 9, který se ovšem nevztahuje k oprávnění správního orgánu, ale k povinnostem žadatele.
Povinností obžalovaného, mimo obecného respektování pokynů nadřízených, které nejsou v rozporu
se zákonem, bylo i postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3
zákona č. 500/2004 Sb. – správní řád), kdy pokyn vedení ERÚ zjevně vychází z tohoto ustanovení a
nelze jej považovat za rozporný se zákonem. Následně za situace, kdy mu další obžalovaní předkládají
doklady, které zjevně (i v jeho vnímání zatíženém omylem o rozsahu vybavení FVE FV panely) jsou
falešné, na toto nereaguje vedením ERÚ požadovaným způsobem a naopak zcela v rozporu s pokyny
se snaží vytvořit společně s těmito obžalovanými situaci, která by jim umožnila (podvodně) získat
licenci. Obžalovaný, přestože vnímá, že jednání dalších obžalovaných předložením dokladů a
tvrzením o úplné dostavěnosti FVE Držovice, směřuje k neoprávněnému vylákání licence a musí tak
vnímat i trestněprávní rozsah tohoto jednání a tedy nemůže v žádném případě brát jejich jakékoli
doklady principiálně za věrohodné, neprovede nic z toho, co mu zákon (správní řád) umožňuje, aby
řádně objasnil všechny základní náležitosti potřebné k řádnému rozhodnutí (§ 3 zákona č. 500/2004
Sb.), a naopak svým jednáním toto maří. Za situace, kdy jsou mu předloženy další doklady, pak zcela
ignoruje jejich vnitřní logický nesoulad (rozpory obdobných listin, které nemohou z logického
pohledu ve stejně době osvědčovat odlišné skutečnosti) a předkládá spis jako „téměř“ hotový k vydání
licence osobě, která je oprávněna licenci vydat. Toto jednání je minimálně hrubou nedbalostí, fakticky
hrubým porušením pracovních povinností obžalovaného, a nic na tom nemůže změnit případný odkaz
na „vstřícnost vůči účastníkům řízení“ (pravděpodobně vlastní výklad § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004
Sb.), když soud samozřejmě nemůže vyloučit i variantu závažnější, ovšem pro tuto variantu nebyly
v průběhu dokazování získány a provedeny odpovídající důkazy.
Obžalovaná ing. Fxxxxx, a to za situace, kdy byla informována ing. Žxxxxx o vizuální
kontrole FVE Držovice a jeho vnímání výsledku (tedy uvedena v omyl o reálném stavu, ale
upozorněním na tuto skutečnost, tedy rozpor předkládaných podkladů s realitou varována před
důvěrou v další podklady), převzala správní spis s vědomím, že tento není úplný, a v tomto vyvíjela
další aktivitu k jeho doplnění, tedy spis fakticky dále zpracovávala a následně rozhodla a nikoli, že by
pouze „potvrzovala podpisem“ licenci. Povinností i této obžalované bylo postupovat tak, aby byl
zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 zákona č. 500/2004 Sb. – správní řád). Opět
ani ona řádně nevyhodnotila tu skutečnost, že obsahem spisu jsou zjevně nepravdivé údaje směřující
k vylákání licence na celý výkon FVE (což musela s ohledem na údaje ing. Žxxxxx vnímat), které
ovšem minimálně datově souhlasí s dalšími doklady na již (jí takto vnímatelný) údajně reálný stav a na
toto nereaguje požadovaným způsobem. Opět za situace, kdy si musí být vědoma, že žadatel již
minimálně jednou předložil nepravdivé údaje a logicky v případě jakýchkoli dalších dokladů je na
místě zvýšena odbornost při jejich posouzení, když takovéto doklady nemůže v žádném případě brát
principiálně za věrohodné, neprovede nic z toho, co jí zákon (správní řád) umožňuje, aby řádně
objasnila všechny základní náležitosti potřebné k řádnému rozhodnutí (§ 3 zákona č. 500/2004 Sb.), a
naopak svým jednáním toto fakticky zmařila. Za situace, kdy má formálně k dispozici všechny
doklady, zcela ignoruje jejich vnitřní logický nesoulad (rozpory obdobných listin, které nemohou
z logického pohledu ve stejně době osvědčovat odlišné skutečnosti) a licenci vydává. Zde je ve vztahu
k oběma těmto obžalovaným nutno upozornit na ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., tedy
správního řádu, které vyžaduje postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti ….., kdy toto představuje základní zákonný požadavek na jejich činnost a nikoli pouhé
mechanické shromáždění podkladů bez jejich rozumového posouzení, jak nepřímo naznačili oba
obžalovaní, co vlastně bylo jejich činností. Její faktické jednání je opět minimálně hrubou nedbalostí,
fakticky hrubým porušením pracovních povinností obžalované, a nic na tom nemůže změnit ani úvaha
o možných následcích negativního rozhodnutí s ohledem na případné žaloby žadatelů (investorů)
apod.
Obžalovaní ing. Martin Dxxxxx, ing. Zdeněk ing. Sxxxxx a ing. Jaroslav Vxxxxx za vzájemné
součinnosti, kdy všichni znali reálný stav dokončenosti FVE Držovice, tím, že vytvořili, podepsali a
dále předkládali (v rozsahu výše popsaném) fiktivní doklady určené k uvedení v omyl o skutečném
stavu (resp. sloužící k zamlčení skutečného stavu) nejprve na základě zcela nepravdivých dokladů
(minimálně) o technické způsobilosti (předávací protokoly a reklamační protokol č. 1/34/2010) získali
nezákonným způsobem licenci pro společnost TOWER OF POWER na výrobu elektřiny ze solárních
zdrojů pro provozovnu FVE Držovice o výkonu 1,655MW, a to se zjevným úmyslem splnit první ze
dvou (v dané době vyžadovaných) podmínek pro získání nároku na výkupní cenu za vyrobenou
elektřinu z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010. Poté, co dne 31. 12. 2010
získali licenci, se pokusili získat doklad o splnění druhé podmínky, tedy opět oklamat nyní
zaměstnance společnosti E.ON při kontrole FVE Držovice dne 31. 12. 2010. Zde ing. Vxxxxx a ing.
Dxxxxx předložili ing. Kxxxxx licenci ERÚ na snížený výkon 1,655 MW a zároveň i Reklamační
protokol č. 2/34/2010 na reklamaci panelů o výkonu 1,655 MW. Prezentace těchto dokladů zjevně
směřovala k tomu, aby společnost E.ON Distribuce také akceptovala tuto reklamaci (tento doklad) a
v konečném důsledku poskytla společnosti TOWER OF POWER výkupní cenu roku 2010, i když
fakticky toto připojení nebylo možné z technického hlediska provést, neboť na elektrárně nebyly
panely. Provedením prvního paralelního připojení by přitom byla splněna druhá z podmínek pro
získání výkupní ceny roku 2010 dle cenového rozhodnutí ERÚ a společnost TOWER OF POWER by
získala zainteresovanými stranami akceptovaný nárok na výkupní cenu roku 2010. Takto jednali
v úmyslu (obžalovaní ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx) a minimálně s vědomím jejich úmyslu (obžalovaný
ing. Sxxxxx) FVE Držovice dokončit a na vyrobenou elektřinu uplatňovat nárok na zvýhodněnou
výkupní cenu. Tuto skutečnost lze jednoznačně dovodit z provedeného dokazování (viz e-mailová
komunikace o snaze dosáhnout rychlé dodávky panelů o výkonu 1,655 MW). Nelze přitom
opomenout ani listiny založené ve správním spisu ERÚ, a to výše popsaný Rozklad a Vyjádření
k podkladům rozhodnutí společnosti TOWER OF POWER, ve kterých tato společnost tvrdila, že
splnila obě podmínky pro přiznání zvýhodněné výkupní ceny, když první paralelní připojení bylo
provedeno.
Obhajoba obžalovaného ing. Jaroslava Vxxxxx o důvodech usilovné snahy získat licenci ke
konci roku 2010 (údajné zprávy o omezení jejich vydávání v roce 2011) bez návaznosti na získání
nějaké konkrétní zvýhodněné výkupní ceny, lze považovat provedeným dokazováním za vyloučené,
když toto logicky nesedí s jeho následným jednáním. Pokud by bylo pravdou jeho tvrzení, pak
neexistoval žádný rozumný důvod k následnému jednání (opět do konce roku 2010) vůči společnosti
E.ON (a už vůbec ne za užití vědomě nepravdivých dokladů). Naopak tato skutečnost ve spojení
s tvrzeními obsaženými v dokladech určených ERÚ v rámci řízení o odnětí licence jednoznačně svědčí
pro výše popsaný úmysl. Neobstojí ani obhajoba obžalovaného ing. Vxxxxx uplatněná v rámci
závěrečné řeči, že vše, co dělal dne 30. a 31. 12. 2010, dělal na pokyn obžalovaného ing. Sxxxxx, když
je zjevné, že se nenacházel ve stavu, který by vylučoval schopnost sám rozhodovat o vlastním jednání.
Jeho obhajoba, že nevěděl o imaginárnosti reklamačních protokolů v důsledku jeho dalších kroků
v roce 2011, je v zásadním rozporu s jeho aktivitou ohledně dodání FV panelů koncem roku 2010 a
popsaným „nelogickým“ jednáním při znalosti obsahu (zejména dat) na těchto protokolech. Stejně tak
logicky problematická je jeho (i dalších spoluobžalovaných) další argumentace znalostí právního stavu
vylučujícího možné dokonání trestného činu, tedy skutečnost, že k tomuto je zapotřebí faktické
dodávky energie (tedy splnění tří a nikoli pouze dvou podmínek). I obžalovaný ing. Sxxxxx se hájil
tím, že sice podepsal příslušné nepravdivé údaje, ale ne s vědomím, že tyto mohou být použity ve
směru získání výkupních cen roku 2010, kdy toto považoval za vyloučené s ohledem na nemožnost
splnit zákonný požadavek dodávky energie v roce 2010. K fiktivním dokladům pak tento obžalovaný
uvedl, že v případě předávacího protokolu se jednalo o dokončení akce a možnost jejího vyúčtování,
kdy skutečnost, co protokol obsahoval (případně neobsahoval – poukaz na nedodělky), závisela na
vůli obžalovaného ing. Vxxxxx, resp. ing. Dxxxxx. V případě reklamačních protokolů, které ani
obsahově nečetl, chtěl vyjít vstříc požadavku obžalovaného ing. Vxxxxx (předloženy ing. Dxxxxx) a
vnímal je v souvislosti s řešením situace možných dodávek FV panelů od více dodavatelů. Soud se
k fakticky akceptovanému právnímu stavu v dané době vyjadřoval již výše, a proto tuto argumentaci
nebude opakovat pouze s dovětkem, že možný, a případně i správný výklad prezentovaný v
současnosti, že daný (v té době akceptovaný postup) nebyl v souladu se zákonem, nemá v daném
případě, při výše popsaných skutkových zjištěních, vliv na trestní odpovědnost obžalovaných, kteří
chtěli využít právě onen problematický moment v mechanismu získání cen roku 2010.
Soud neprováděl další dokazování, které bylo navrženo ze strany obhajoby, kdy se jednalo o
vyjádření společnosti E.ON, ohledně následného mechanismu od okamžiku podpisu protokolu o
schválení provozovny (dokladu o „prvním paralelním připojení“) do okamžiku, kdy výrobce elektrické
energie obdrží první platbu za tuto prodanou elektrickou energii. Tedy fakticky o skutečnosti, které by
mohly mít význam pro posouzení zejména vývojového stádia trestného činu, když tuto považuje soud
za vyřešenou provedenými důkazy, kdy právní závěry (ve vztahu k pokusu trestného činu) jsou
uvedeny v části právního hodnocení vývojového stádia trestného jednání obžalovaných ing. Sxxxxx,
ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx.
B/ Právní hodnocení
V rámci právního hodnocení je nutno shora popsaný skutkový děj rozdělit na jednotlivé
samostatné (byť vzájemně provázané) jednání jednotlivých obžalovaných, respektive skupin
obžalovaných (zaměstnanci ERÚ a osoby podílející se na získání rozhodujících podkladů k
uplatňování výkupní ceny roku 2010), kdy jejich jednání je nutno hodnotit jako samostatné a z
hlediska trestní odpovědnosti i na sobě nezávislé, když provedeným dokazováním nebylo prokázáno,
že by tyto osoby v rámci vlastního trestného jednání postupovaly koordinovaně.
A) Obžalovaní ing. Fxxxxx a ing. Žxxxxx:
Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obžalovaní ing. Ladislav Žxxxxx, ačkoliv bylo
využito jeho omylu, a ing. Ilona Fxxxxx, i když byla uvedena v omyl, vykonávali svoji pravomoc
oprávněných úředních osob nedbale a zcela zmařili splnění důležitých úkolů při kontrole dokončenosti
FVE Držovice (ing. Žxxxxx) a při přezkoumání dokumentů ve správním spise v rámci rozhodování o
udělení licence na výrobu elektřiny (ing. Žxxxxx i ing. Fxxxxx), kdy následkem jejich jednání bylo
vydání nezákonného rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny společnosti TOWER OF
POWER. Ing. Žxxxxx přes své vzdělání a dlouholetou praxi na ERÚ nepostupoval řádně při kontrole
FVE Držovice, kdy tuto minimálně nesprávně identifikoval a následně předložil spis k rozhodnutí,
aniž v něm byly založeny všechny doklady, případně jejich originály, které byly potřebné pro
rozhodnutí, a to za situace, kdy si byl (musel být) vědom rozporů s realitou předložených dokladů a
logické problematičnosti následných dokladů. Ing. Fxxxxx se pak spolehla na tvrzení ing. Žxxxxx a
provedla při rozhodování o licenci zcela nedbale kontrolu podkladů, kdy na základě neúplných
podkladů, kdy mnohé nebyly ve spise založeny vůbec nebo jenom v kopii, případně tyto doklady byly
mezi sebou v rozporu, vydala, za stavu nesplňujícího podmínky pro vydání pozitivního rozhodnutí,
rozhodnutí o udělení licence.
Obžalovaní ing. Ladislav Žxxxxx a ing. Ilona Fxxxxx vystupovali jako pověření zaměstnanci
jednající za ERÚ ve správním řízení o udělení licence na výrobu elektřiny (oprávněné úřední osoby),
tedy jako úřední osoby ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) trestního zákona (odpovědní úředníci orgánu
státní správy).
Trestné jednání těchto obžalovaných tak spočívalo v tom, že vykonávali svoji pravomoc
(příprava podkladů a rozhodování v konkrétním správním řízení o udělení licence) v rozporu se svými
povinnostmi nedbale, a v důsledku tohoto přístupu k plnění povinností došlo k vydání nezákonného
rozhodnutí, tedy rozhodnutí, které akceptovalo skutečnosti, které neodpovídaly realitě za situace, kdy
bylo povinností obou se tímto dostatečně podrobně zabývat. V případě, že by oba vykonávali svoji
pravomoc v mezích schopností a možností, bylo v jejich silách vydání takového rozhodnutí
(minimálně v dané době) zamezit, když reálná znalost stavu dokončenosti FVE (v případě ohledání)
by bezpochyby nevedla k vydání licence za stávajících podmínek.
Obžalovaní svým jednáním porušili zájem společnosti na řádném a důsledném plnění úkolů
úředními osobami, které jsou objektem trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, tedy
zájmem chráněným příslušným ustanovením trestního zákona. Přestože soud těmto obžalovaným
neklade za vinu způsobení škody či zajištění prospěchu jinému, tato skutečnost, tedy k jakému
následku v konečném důsledku mohla vést, je soudem vnímána z hlediska závažnosti konkrétního
jednání obou obžalovaných jako zásadní, znemožňující tato jednání posuzovat dle zásady ultima ratio
jako jednání nedosahující minimální škodlivosti trestného činu.
Dalším formálním znakem trestného činu je pak jeho subjektivní stránka, která zahrnuje
znaky, týkající se psychiky pachatele. Obligatorním znakem této subjektivní stránky je zavinění.
Naplnění znaku zavinění je nezbytné z hlediska trestní odpovědnosti, která je v trestním právu
konstruována jako odpovědnost subjektivní, tedy za zaviněné jednání. Zavinění je pak z pohledu
právní teorie považováno za vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu,
zejména k jeho objektivní stránce, tedy jednání, následku a příčinné souvislosti mezi nimi, a k objektu.
Zavinění v sobě obecně zahrnuje složku intelektuální, tedy vědění pachatele, vnímání pachatele, a dále
složku volní, která zahrnuje chtění nebo srozumění, tedy rozhodnutí pachatele jednat určitým
způsobem. Trestný čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, jímž byli tito obžalovaní uznáni
vinnými, je pak konstruován jako trestný čin nedbalostní (§ 13 odst. 2 trestního zákoníku). To
znamená, že z hlediska znaků subjektivní stránky musí být splněny minimálně podmínky buď
nedbalosti vědomé, jak vyžaduje § 16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, nebo podmínky nedbalosti
nevědomé, jak vyžaduje § 16 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku.
Oba obžalovaní, dle závěrů soudu, si byli (museli být) vědomi, že jejich nedůsledným
postupem ve správním řízení může být ohrožen zájem na důsledném plnění povinností úřední osoby a
může dojít k vydání nezákonného rozhodnutí (při jejich vzdělání a postavení se jedná o skutečnost
obecně známou), přičemž bez přiměřených důvodů spoléhali, že takového porušení nezpůsobí, což i
při absenci doznání lze dovodit z provedeného dokazování, zejména s ohledem na jejich konkrétní
postupy při konkrétních úkonech správního řízení. Soud proto jejich zavinění hodnotil jako vědomou
nedbalost.
B) Obžalovaní ing. Sxxxxx, ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx :
Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obžalovaní ing. Martin Dxxxxx, ing. Zdeněk
Sxxxxx a ing. Jaroslav Vxxxxx využili omylu ing. Žxxxxx a uvedli v omyl ing. Fxxxxx, kterým jako
oprávněným osobám jednajícím za ERÚ předložili nepravdivé předávací protokoly a nepravdivý
Reklamační protokol č. 1/34/2010 Opatřený padělaným podpisem, které dříve vyhotovili, na základě
čehož získali licenci od ERÚ na snížený výkon FVE Držovice, kterou pak společně s nepravdivým
Reklamačním protokolem č. 2/34/2010 na celou část panelů odpovídající výkonu uvedenému na
licenci s padělaným podpisem předložili zaměstnancům společnosti E.ON. Tohoto jednání se dopustili
v úmyslu získat vyšší výkupní cenu za výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů (ze slunečního
záření) uvedených do provozu v roce 2010 a jejich jednání přitom bezprostředně směřovalo k tomu,
aby společnosti TOWER OF POWER byla vyplácena výkupní cena za výrobu elektřiny
z fotovoltaického zdroje uvedeného do provozu v roce 2010, i když FVE Držovice na konci roku 2010
nebyla dokončena, neboť na ní nebyly namontovány fotovoltaické panely. Takto koordinovaně jednali
ke způsobení škody velkého rozsahu společnosti E.ON Distribuce a.s., na jejíž úkor by se společnost
TOWER OF POWER obohatila o částku nejméně 239.600.000,- Kč. K získání obohacení nedošlo ani
zčásti jen proto, že zaměstnanci distributora společnosti E.ON, ing. Kxxxxx a ing. Oxxxxx, zjistili
skutečný stav FVE Držovice, jejíž první paralelní připojení tak nebylo provedeno, čímž nebyla splněna
druhá z podmínek v dané době vyžadovaná pro získání nároku na výše uvedenou výkupní cenu.
Trestné jednání těchto obžalovaných tak spočívalo v tom, že při vzájemné koordinaci uvedli a
fakticky předložili v podkladech podstatných pro rozhodnutí o udělení licence a rozhodnutí o prvním
paralelním připojení nepravdivé, hrubě zkreslené údaje, a stejně tak podstatné údaje zamlčeli, kdy
v případě znalosti pravdivých údajů by nedošlo k vydání licence, stejně tak potvrzení prvního
paralelního připojení (ke kterému fakticky nedošlo, ovšem nikoli v důsledku jednání obžalovaných,
ale díky vlastnímu jednání pracovníků společnosti E.ON.
Soud v daném případě posuzoval jednání obžalovaných jako uvedení nepravdivých (hrubě
zkreslených) údajů, když vycházel z podkladů předložených ERÚ či zejména v konečném stádiu
zaměstnancům společnosti E.ON. Tedy jedná se o aktivní uvádění nepravdivých údajů a stejně tak
zamlčení podstatných údajů, když případná znalost reálného stavu by bezpochyby nevedla již
k udělení licence ani případným pochybnostem o možnosti právně (nikoli fyzicky) realizovat „první
paralelní připojení“.
Podle 23 trestního zákoníku byl-li trestný čin spáchán dvěma nebo více osobami, odpovídá
každá z nich, jakoby trestný čin spáchala sama. Tedy lze říci, že spolupachatelství předpokládá
spáchání trestného činu společným jednáním, kdy však není nutné, aby každý ze spolupachatelů
naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, ale stačí, jestliže jednání
každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti - články řetězu -
směřují k vykonání trestného činu a ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí společně.
Není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou, stačí i částečné
přispění třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů
a je tak objektivně a subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání. Stejně tak
spolupachatelství předpokládá i úmysl směřující ke spáchání trestného činu. V daném konkrétním
případě dle názoru soudu ze strany obžalovaných ing. Sxxxxx, ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx tyto
podmínky splněny byly. Obžalovaným bylo prokázáno, že na trestné činnosti se podíleli společně,
kdy míra vědomosti o následných krocích (co bude konáno) mohla být (v minimální míře v závěru)
odlišná, ovšem měli společný záměr, všichni znali faktický stav FVE Držovice i podmínky pro získání
výkupních cen roku 2010 a tedy fakt, že tyto tato FVE nesplňuje. Proto všem muselo být zřejmé, že
prezentací reálných faktů nemohou dosáhnout do konce roku 2010 vytvoření podmínek pro získání
těchto cen (zisk pravomocné licence a stanovisko distributora – první paralelní připojení) a jejich podíl
na jednání, kdy neuvedli reálný stav (minimálně zamlčeli podstatné údaje), či přímo se podíleli na
vzniku fiktivních podkladů a tyto předkládali příslušným orgánům (ERÚ a E.ON), vytváří podmínky
pro jejich podvodné vylákání. Vlastní okolnosti, ze kterých soud dovozuje toto spolupachatelství, jsou
podrobě rozebrány v části skutkových zjištění u těchto obžalovaných, kdy je nutno konstatovat, že bez
společného jednání minimálně ing. Sxxxxx a ing. Vxxxxx by nemohly fiktivní doklady vzniknout.
V příčinné souvislosti s trestným jednáním obžalovaných mohla vzniknout škoda představující
částku až cca 240.000.000,- Kč, kdy se jedná o částku, představující rozdíl mezi výkupní cenou
platnou pro rok 2010 a pro rok 2011 při zohlednění doby garantované ceny a možného výkonu
příslušné FVE. Uvedená škoda je následkem trestného jednání jednotlivých obžalovaných.
V souladu s ustanovením § 138 odst. 1 trestního zákoníku se jedná o tzv. škodu velkého
rozsahu, neboť dosahuje nejméně částky 5,000.000,- Kč, která je dolní hranicí pro užití předmětného
kvalifikačního znaku.
K argumentaci obžalovaných ing. Martina Dxxxxx, ing. Zdeňka Sxxxxx a ing. Jaroslava
Vxxxxx, že se nemohli dopustit trestného činu podvodu ve smyslu § 209 trestního zákoníku, když ke
škodě nemohlo nikdy dojít, protože podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 ze dne 3.11.2009,
kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované
výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů, bylo podmínkou pro získání výkupní ceny
za výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 vyrobit elektřinu ještě
v roce 2010, se soud vyjadřoval již výše v rámci skutkových zjištění. Přesto lze opětovně uvést, že tito
obžalovaní chtěli využít v dané době všemi zúčastněnými subjekty uznávané praxe.
K vyčíslení škody je dále nutno, i s ohledem na obhajobu zejména obžalovaných ing. Vxxxxx
a ing. Dxxxxx, uvést, že výpočet předpokládané škody je vždy jistým způsobem hypotetický. V daném
případě však byly vzaty do úvahy všechny relevantní podklady pro stanovení možného výkonu
solárních panelů, a to ve variantě pro obžalované výhodnější. Soud si je vědom, že tento hypotetický
stav přitom nastat nemusí, a to jak ve směru reálného stavu nevýhodnějšího pro obžalované, tak i
případně příznivějšího. Z mnoha technických či jiných důvodů nemusí dojít k plnému výkonu
v mezích možností (zejména osvitu příslušné lokality apod). Ale tato budoucí reálná situace nemá vliv
na stádium trestného jednání, kdy obžalovaní vytvořili všechny předpoklady pro to, aby mohli až do
příslušné výše neoprávněně získat (s ohledem na podvodné jednání vylákat) cizí finanční prostředky.
Na vyčíslení škody pak nemůže mít vliv případné (současné či budoucí) zdanění (ať již daň solární či
daně z příjmů či jiné), když toto nelze odečíst, byť to má bezpochyby vliv na výši dosaženého zisku,
ovšem nikoli přímé škody. V daném případě by škoda v konečném důsledku mimo primárního
poškozeného tedy společnosti E.ON (při zvýšení ceny energie i všech odběratelů této společnosti a při
rozložení na další distributory i dalších distributorů) vznikla i českému státu v důsledku dotace ze
státního rozpočtu pro distributora (§§ 6 - 6b zákona č. 180/2005).
Následkem, který měl být takto způsoben, pak bylo podvodné (na základě nepravdivých
podkladů) vylákání dokladů umožňujících získání finanční částky primárně od provozovatele
distribuční soustavy. S ohledem na skutečnost, že nedošlo k tomuto následku, byť k němu obžalovaní
bezprostředně směřovali, a to pouze s ohledem na skutečnost, že pracovníci společnosti E.ON
neakceptovali prezentované doklady, zůstalo jednání obžalovaných ve stádiu pokusu podle § 21 odst.
1 trestního zákoníku. To vše však nezávisle na jejich vůli, ale právě v důsledku jednání jiných osob.
Za pokus trestného činu je podle § 21 odst. 1 trestního zákona považováno jednání, které
bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin
spáchat, pokud nedošlo k dokonání. V daném případě jednání obžalovaných ing. Sxxxxx, ing. Vxxxxx
a ing. Dxxxxx se v teoretické rovině pohybuje na pomezí vývojových stádií přípravy a pokusu.
Fakticky udělali vše ze své strany proto, aby získali jak licenci ERÚ, tak potvrzení společnosti E.ON o
provedení „prvního paralelního připojení“, kdy toto v daném období představovalo (všemi
zainteresovanými) akceptovaný podklad pro následné uplatnění garantované výkupní ceny, bez ohledu
na faktickou dobu počátku dodávek energie do distribuční soustavy. Zde je evidentní, že takto
„formálně vybavená“ FVE mohla následně kdykoli po jejím fyzickém dokončení zahájit další
(technické) kroky k realizaci příslušných výnosů. Soud zde řešil otázku, zda s ohledem na konečné
stádium dokonání trestného činu, kterým v daném případě bude minimálně částečná úhrada za
realizovanou dodávku, lze za pokus považovat z hlediska znaku bezprostřednosti až ono vlastní dodání
energie do sítě, či již ono vytvoření všech formálních (nikoli technických) předpokladů pro možnou
realizaci zisku a tím způsobení škody. Vzhledem ke skutečnosti, že by v případě úspěchu
obžalovaných ve vztahu k získání (posledního potřebného) dokladu o „prvním paralelním připojení“
došlo k vytvoření situace, která by měla přímý význam pro dokonání trestného činu (bezprostřednost
odstranění posledních formálních překážek), kdy by nic (právně a fakticky i reálně při znalosti postupů
distributora) ze strany poškozeného nebránilo (nemohlo bránit) dokonání trestné činnosti a realizaci
výnosů z ní, dospěl soud k závěru, že dané jednání je již pokusem příslušného trestného činu a nikoli
pouze přípravou (byť i tato by byla v daném případě stejně trestnou).
Obžalovaní svým jednáním porušili zájem společnosti na ochraně cizího majetku, který je
objektem trestného činu podvodu, tedy zájmem chráněným příslušným ustanovením trestního zákona.
Dalším formálním znakem trestného činu je pak jeho subjektivní stránka, která zahrnuje znaky
týkající se psychiky pachatele. Obligatorním znakem této subjektivní stránky je zavinění. Naplnění
znaku zavinění je nezbytné z hlediska trestní odpovědnosti, která je v trestním právu konstruována
jako odpovědnost subjektivní, tedy za zaviněné jednání. Zavinění je pak z pohledu právní teorie
považováno za vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, zejména k
jeho objektivní stránce, tedy jednání, následku a příčinné souvislosti mezi nimi, a k objektu. Zavinění
v sobě obecně zahrnuje složku intelektuální, tedy vědění pachatele, vnímání pachatele, a dále složku
volní, která zahrnuje chtění nebo srozumění, tedy rozhodnutí pachatele jednat určitým způsobem.
Trestný čin podvodu, jímž byli tito obžalovaní uznáni vinnými, je pak konstruován jako trestný čin
úmyslný (§ 13 odst. 2 trestního zákoníku). To znamená, že z hlediska znaků subjektivní stránky musí
být splněny podmínky buď přímého úmyslu, jak vyžaduje § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku,
nebo podmínky úmyslu nepřímého, jak vyžaduje § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku.
Všichni obžalovaní nepochybně v tomto případě věděli, že svým jednáním způsobí porušení
zákona a takto jednat chtěli, a to i v rozsahu způsobeného následku, což i při absenci doznání lze
dovodit i z provedeného dokazování, zejména s ohledem na předložení nepravdivých či padělaných
dokladů. Soud proto jejich zavinění hodnotil jako úmysl přímý.
Vedle zavinění, jakožto obligatorního znaku subjektivní stránky trestného činu, se soud zabýval
i motivem, který je znakem fakultativním. Motiv, v psychologickém pojetí označovaný jako pohnutka,
je v rovině trestněprávní chápán jako určitý podnět, který vedl pachatele ke spáchání trestného činu.
Vyhodnocení všech důkazů souvisejících s průběhem realizace FVE Držovice a případného jejich
dalšího jednání umožňují otázku motivu dostatečně objasnit. V tomto konkrétním případě motivem
jednání obžalovaných byla snaha získat do konce roku 2010 všechny potřebné formální náležitosti
k následnému uplatňování vyšších výkupních cen (cen roku 2010) a tím získat neoprávněný
majetkový finanční prospěch za situace, kdy věděli, že na toto nemají, s ohledem na stav FVE,
zákonný nárok.
Soud se dále zabýval, vedle znaků objektu a objektivní stránky (jednání, následek, příčinná
souvislost), jak byly popsány výše samostatně ke skupinám pachatelů, i tím, zda byly splněny ve
vztahu ke všem obžalovaným podmínky dalšího z obligatorních formálních znaků trestného činu, tedy
podmínky subjektu, jimiž se rozumí věk a příčetnost pachatele. Provedeným dokazováním soud zjistil,
že všichni obžalovaní v době spáchání trestného jednání již byli zletilými, tedy naplnili podmínku
ustanovení § 25 trestního zákoníku.
K posouzení otázky příčetnosti (duševního stavu a osobnostní struktury) obžalované ing.
Fxxxxx byl v přípravném řízení trestním zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, který byl za splnění podmínek § 211 odst. 5 trestního řádu v hlavním líčení čten. Ze
znaleckého posudku MUDr. Vostatkové z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č.l. 1404a),
zpracovaného na obžalovanou ing. Fxxxxx, bylo prokázáno, že v době spáchání trestného činu
netrpěla tato obžalovaná žádnou duševní poruchou. Schopnosti rozpoznávací i ovládací byly u ní
v době činu plně zachovány. V době zpracování znaleckého posudku (srpen 2012) obžalovaná trpěla
odeznívající poruchou přizpůsobení, tedy méně závažnou neurotickou duševní poruchou. Obžalovaná
je však schopna chápat smysl trestního stíhání. Z těchto závěrů tedy jednoznačně vyplývá, že
obžalovaná v době spáchání trestného činu nebyla ve stavu, který by vylučoval její trestní
odpovědnost.
Výše citovaný znalecký posudek považuje soud za úplný a řádný důkaz, na jehož základě je
možno spolehlivě uzavřít otázku příčetnosti obžalované. Tímto důkazem bylo jednoznačně prokázáno,
že ovládací i rozpoznávací schopnosti obžalované v době spáchání trestného činu byly zachovány.
Soud proto konstatoval, že nenastaly podmínky pro posouzení obžalované jako např. nepříčetného
pachatele ve smyslu ustanovení § 26 odst. 1 trestního zákoníku či § 360 trestního zákoníku, ani
podmínky pro závěr o stavu tzv. zmenšené příčetnosti, který si pachatel nepřivodil, a to ani z
nedbalosti vlivem návykové látky, jak má na mysli ustanovení § 40 trestního zákoníku. Na základě
této části dokazování dospěl soud k závěru, že tato obžalovaná byla v době spáchání trestného činu se
zřetelem ke svému věku i duševnímu stavu, plně trestně odpovědnou, neboť naplnila podmínky věku i
příčetnosti, jež jsou znaky subjektu (pachatele) trestného činu.
Rovněž o duševním stavu zbývajících obžalovaných nebyly shledány žádné pochybnosti, a to
ani v tom směru, že by bylo nezbytné zkoumat jejich duševní stav soudními znalci. Ustanovení § 26
trestního zákoníku totiž vyžaduje, aby pachatel v době spáchání trestného činu byl schopen rozpoznat
jeho protiprávnost a svoje jednání ovládat. I v případě těchto obžalovaných tak dospěl soud k závěru,
že v době spáchání trestného jednání byli se zřetelem ke svému věku i duševnímu stavu plně trestně
odpovědnými.
A) Obžalovaní ing. Fxxxxx a ing. Žxxxxx :
Obžalovaní ing. Ladislav Žxxxxx a ing. Ilona Fxxxxx naplnili po subjektivní i objektivní
stránce formální znaky skutkové podstaty přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330
odst. 1 trestního zákoníku. Soud jejich jednání neposuzoval i dle kvalifikované skutkové podstaty
uvedeného trestného činu, v souvislostí s možnou výší škody či zajištěním příslušného prospěchu,
právě s ohledem na skutečnost, že vydání licence bylo (pouze) jedním z podkladů pro vznik škody a
s ní spojený prospěch pachatelů a nikoli podklad jediný, kdy v takovém případě závislosti škody či
prospěchu výlučně na tomto rozhodnutí (licenci) by kvalifikovaná skutková podstata použita byla.
B) Obžalovaní ing. Sxxxxx, ing. Vxxxxx a ing. Dxxxxx :
Obžalovaní ing. Martin Dxxxxx, ing. Zdeněk Sxxxxx a ing. Jaroslav Vxxxxx tak svým
jednáním popsaným ve výroku rozsudku naplnili po objektivní i subjektivní stránce formální znaky
skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního
zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a to formou spolupachatelství podle §
23 trestního zákoníku.
Jednání všech obžalovaných je ve smyslu § 12 odst. 2 trestního zákoníku společensky škodlivé,
přičemž v daném případě nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Na závěr k právní kvalifikaci jednání je nutno uvést, že k právnímu posouzení jednání
obžalovaných byly ze strany obhajoby obžalovaného ing. Vxxxxx doloženy v hlavním líčení dne 20.
5. 2014 dva rozsudky týkající se dle názoru obhajoby obdobné věci. Jedná se o prvostupňový rozsudek
Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6T 170/2011 ze dne 17. 1. 2013 a rozsudek soudu II. stupně v této
trestní věci, a to Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp. zn. 31To 226/2013 ze dne
3. 3. 2014. Předmětem rozhodnutí bylo jednání obžalovaných na konci roku 2010 a následně i počátku
roku 2011 spočívající v nabídce (dne 30. 12. 2010) a následném předání úplatku pracovníkovi ERÚ za
postup (v rámci ohledání), který by nereflektoval faktický stav, ale naopak nepravdivým popisem
umožnil získání licence pro FVE nutné k získání podpory v cenách roku 2010. Toto jednání bylo
právně posouzeno pouze jako zločin podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního
zákoníku, a nikoli v jednočinném souběhu i jako příprava trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1,
odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, jak je jednání (samostatně) posuzováno v nyní projednávané věci.
Pomineme-li, že v českém právním řádu není kodifikováno precedenční právo, lze přiznat
jistou relevanci úvaze o obdobnosti jednání (skutkovém základu), tedy snaze v posledním možném
termínu (při zohlednění cen roku 2010) získat podklady pro „pozitivní“ rozhodnutí, při odlišných
konkrétnostech (prokázání uplácení). Dané soudní rozhodnutí tak vychází z jiného skutkového základu
a popis skutku neobsahuje popis onoho podvodného jednání, které je naznačeno pouze úvahou o
vyhotovení (případně poskytnutí) podkladů nepopisujících reálný stav příslušných FVE. Toto jednání
tak popisuje pouze snahu získat podklady pro případné podvodné jednání a odlišuje se tak od nyní
projednávané věci, když příslušný pracovník ERÚ a potažmo daný úřad nebyl uváděn v omyl, ale
naopak s problematickým stavem jednoznačně seznámen.
C/ Trest
Při úvaze o druhu a výši trestu hodnotil soud ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1, odst. 6 písm.
a) trestního zákoníku kromě povahy a závažnosti spáchaného trestného činu i osobní, rodinné,
majetkové a jiné poměry každého z obžalovaných, jeho dosavadní způsob života a možnosti jeho
nápravy, dále přihlédl k chování pachatele po činu, a v případě spolupachatelství i jakou měrou
jednání každého z nich přispělo ke spáchání trestného činu a současně vzal v úvahu i účel trestu, jímž
je i ochrana společnosti před pachateli trestných činů, snaha zabránit odsouzenému v dalším páchání
trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život a tím působit výchovně i na ostatní členy
společnosti, tedy generální i individuální prevence.
Povaha a závažnost trestného činu jsou pak určovány zejména významem chráněného zájmu,
který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin
spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Z pohledu
jednotlivých kritérií závažnosti trestného činu považuje soud jednání pachatelů za velmi závažné a to
zejména způsobeným následkem.
K osobě obžalovaného ing. Martina Dxxxxx soud zjistil, že tento je ženatý, otec dvou
nezletilých dětí, dosáhl vysokoškolského vzdělání a v současné době je zaměstnán jako specialista pro
jakost s čistým měsíčním příjmem cca 25.000 Kč. Dle vlastních údajů je spolumajitelem (1/4)
rodinného domu, garáže a auta (SJM). V evidenci přestupků v místě trvalého bydliště nemá záznam (č.
l. 1345). Z opisu rejstříku trestů (č. l. 1350, 1439) bylo prokázáno, že obžalovaný nebyl v minulosti
soudně trestán.
Soud proto obžalovanému přiznal jako polehčující okolnost dosavadní řádný život podle § 41
písm. o) trestního zákoníku. Jako přitěžující okolnost ve smyslu ustanovení § 42 písm. a), b), k)
trestního zákoníku pak soud zhodnotil skutečnost, že trestný čin spáchal po předchozím uvážení a ze
ziskuchtivosti, a směřoval ke způsobení vyšší škody (zde se jedná o škodu řádově převyšující
minimální kvalifikační znak škody velkého rozsahu). Jiné polehčující či přitěžující okolnosti soud
neshledal. Jako okolnost polehčující nemohl soud akceptovat ani doznání, upřímnou lítost či chování
obžalovaného po trestném činu, když tento trestnou činnost popřel.
Se zřetelem ke všem rozhodným okolnostem případu i osobě obžalovaného, kdy zejména
akcentoval dosavadní zachovalost obžalovaného, mu pak uložil trest odnětí svobody v trvání 5,5 let,
tedy nepatrně nad samou spodní hranicí zákonné trestní sazby podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku,
což odpovídá jak povaze a závažnosti trestného činu, která je jinak hodnocena v horní polovině
stupně typového (zejména s ohledem na plánovanou škodu), tak zejména osobě obžalovaného a jeho
vlastnímu podílu na trestné činnosti, který soud hodnotil v kontextu jednání skupiny pachatelů jako
nejméně závažný v podřízené roli a vlastnímu následku, kdy jednání zůstalo (byť nezávisle na vůli
tohoto obžalovaného) ve stádiu pokusu. Mimo to soud přihlédl i možnostem jeho resocializace, tedy
možnosti výchovného působení na něj, a to i s přihlédnutím k jeho postoji k trestné činnosti, když
shledal, že obžalovaný nemá dostatečný náhled této trestné činnosti (tuto fakticky neguje a svůj podíl
bagatelizuje) a nelze tak předpokládat lepší prognózu resocializace.
S ohledem na skutečnost, že při této výměře trestu se ze zákona jedná o trest nepodmíněný,
rozhodoval soud pouze o typu věznice, do které bude obžalovaný zařazen. Vzhledem k tomu, že je mu
ukládán trest za úmyslný trestný čin (zvlášť závažný zločin) ve výměře převyšující tři léta, jsou ze
zákona splněny podmínky pro zařazení do věznice s ostrahou (§ 56 odst. 2 písm. c/ trestního zákoníku)
a soud jej do tohoto typu věznice zařadil, když neshledal podmínky pro užití moderačního ustanovení
§ 56 odst. 3 trestního zákoníku, tedy zařazení do mírnějšího typu věznice u osoby tohoto
obžalovaného, a to jak s přihlédnutím k závažnosti trestného činu tak k postoji obžalovaného k této.
Vzhledem ke skutečnosti, že tuto trestnou činnost páchal za účelem nelegálního získání
majetkového prospěchu (§ 39 odst. 7, § 67 odst. 1 trestního zákoníku), zvažoval soud i uložení
peněžitého trestu, kdy zde hodnotil zejména vysokou společenskou škodlivost jeho jednání i
s přihlédnutím k možnému zisku z trestné činnosti (škodě). S ohledem na podřízenou roli
v mechanismu spolupachatelství a fakticky nulový zisk, když jednání zůstalo ve stádiu pokusu, však
nakonec tento trest neuložil.
Tento trest, tak jak byl uložen dle názoru soudu splňuje podmínky účelu trestu, tedy jak
generální, tak individuální prevence, kdy je nutno jej považovat ještě za trest zejména výchovný a
nikoli ryze represivní, když by bylo možné uložit i trest (či kombinaci více trestů) přísnější, ale soud
dospěl k závěru, že ještě lze uložit tento trest, v případě tohoto obžalovaného, s výrazně výchovným
cílem.
K osobě obžalovaného ing. Zdeňka Sxxxxx soud zjistil, že tento je ženatý, otec tří nezletilých
dětí, dosáhl vysokoškolského vzdělání a v současné době je zaměstnán jako obchodní manažer ve
společnosti Liberty Trade s čistým měsíčním příjmem cca 26.000 Kč. Dle vlastních údajů je majitelem
rodinného domu s pozemkem, který je zatížen hypotékou. V evidenci přestupků v místě trvalého
bydliště nemá záznam (č. l. 1347). Z opisu rejstříku trestů (č. l. 1352, 1441) bylo prokázáno, že
obžalovaný nebyl v minulosti soudně trestán.
Soud proto tomuto obžalovanému přiznal jako polehčující okolnost dosavadní řádný život
podle § 41 písm. o) trestního zákoníku. Jako přitěžující okolnost ve smyslu ustanovení § 42 písm. a),
b), f), k) trestního zákoníku pak soud zhodnotil skutečnost, že trestný čin spáchal po předchozím
uvážení a ze ziskuchtivosti, ke spáchání zneužil svého postavení a směřoval ke způsobení vyšší škody
(zde se jedná o škodu řádově převyšující minimální kvalifikační znak škody velkého rozsahu). Jiné
polehčující či přitěžující okolnosti soud neshledal. Jako okolnost polehčující nemohl soud akceptovat
ani doznání, upřímnou lítost či chování obžalovaného po trestném činu, když tento trestnou činnost
popřel.
Se zřetelem ke všem rozhodným okolnostem případu i osobě obžalovaného, kdy zejména
akcentoval dosavadní zachovalost obžalovaného, mu pak uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi
let, tedy nepatrně pod polovinou zákonné trestní sazby podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku, což
odpovídá jak povaze a závažnosti trestného činu, která je jinak hodnocena v horní polovině stupně
typového (zejména s ohledem na plánovanou škodu), tak zejména osobě obžalovaného a jeho
vlastnímu podílu na trestné činnosti, který soud hodnotil v kontextu jednání skupiny pachatelů jako
nejzávažnější a vlastnímu následku, kdy jednání zůstalo (byť nezávisle na vůli tohoto obžalovaného)
ve stádiu pokusu. Mimo to soud přihlédl i možnostem jeho resocializace, tedy možnosti výchovného
působení na něj, a to i s přihlédnutím k jeho postoji k trestné činnosti, když shledal, že obžalovaný
nemá dostatečný náhled této trestné činnosti (tuto fakticky neguje a svůj podíl bagatelizuje) a nelze
tak předpokládat lepší prognózu resocializace.
S ohledem na skutečnost, že při této výměře trestu se ze zákona jedná o trest nepodmíněný,
rozhodoval soud pouze o typu věznice, do které bude obžalovaný zařazen. Vzhledem k tomu, že je mu
ukládán trest za úmyslný trestný čin (zvlášť závažný zločin) ve výměře převyšující tři léta, jsou ze
zákona splněny podmínky pro zařazení do věznice s ostrahou (§ 56 odst. 2 písm. c/ trestního zákoníku)
a soud jej do tohoto typu věznice zařadil, když neshledal podmínky pro užití moderačního ustanovení
§ 56 odst. 3 trestního zákoníku, tedy zařazení do mírnějšího typu věznice u osoby tohoto
obžalovaného, a to jak s přihlédnutím k závažnosti trestného činu, tak k postoji obžalovaného k této.
S ohledem na charakter trestné činnosti, kdy této se dopustil právě s ohledem na své postavení
statutárního orgánu obchodní společnosti, rozhodl soud i o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím
v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních
společnostech a družstvech, na středně dlouhou dobu v trvání šesti let. Právě s ohledem na charakter
spáchané trestné činnosti a osobu obžalovaného považuje soud za nutné uložení i tohoto trestu, kdy
tento právě ve vzájemné kombinaci s trestem odnětí svobody by měl vytvářet dostatečnou ochranu
společnosti před obdobným jednáním ze strany obžalovaného a stejně tak i formu ochrany
obžalovaného před podobným jednáním v budoucnu.
Vzhledem ke skutečnosti, že tuto trestnou činnost páchal za účelem nelegálního získání
majetkového prospěchu (§ 39 odst. 7, § 67 odst. 1 trestního zákoníku), mu soud uložil i peněžitý trest
ve výměře 500 denních sazeb, kdy zde hodnotil zejména vysokou společenskou škodlivost jeho
jednání, ve výši denní sazby 2.000,- Kč, která byla stanovena zejména s přihlédnutím
k předpokládanému zisku z trestné činnosti, když není známa úplná objektivní majetková situace
tohoto obžalovaného. Pro případ neuhrazení pak byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání
dvanácti měsíců.
Tento trest, tak, jak byl uložen, dle názoru soudu splňuje podmínky účelu trestu, tedy jak
generální, tak individuální prevence, když sice bylo možné uložit i trest (ve výměrách) přísnější, ale
soud dospěl k závěru, že tento trest je všem okolnostem případu přiměřený.
K osobě obžalovaného ing. Jaroslava Vxxxxx soud zjistil, že tento je ženatý, otec jednoho
zletilého dítěte, dosáhl vysokoškolského vzdělání a v současné době je zaměstnán jako koordinátor
středisek společnosti Reality Games a.s. (v přípravném řízení uvedl předseda představenstva s čistým
měsíčním příjmem cca. 22.000 Kč). Dle vlastních údajů je spolumajitelem rodinného domu a bytu
(SJM). V evidenci přestupků v místě trvalého bydliště nemá záznam (č. l. 1348). Z opisu rejstříku
trestů (č. l. 1353, 1442) bylo prokázáno, že obžalovaný nebyl v minulosti soudně trestán.
Soud proto obžalovanému přiznal jako polehčující okolnost dosavadní řádný život podle § 41
písm. o) trestního zákoníku. Jako přitěžující okolnost ve smyslu ustanovení § 42 písm. a), b), f), k)
trestního zákoníku pak soud zhodnotil skutečnost, že trestný čin spáchal po předchozím uvážení a ze
ziskuchtivosti, ke spáchání zneužil svého postavení a směřoval ke způsobení vyšší škody (zde se jedná
o škodu řádově převyšující minimální kvalifikační znak škody velkého rozsahu). Jiné polehčující či
přitěžující okolnosti soud neshledal. Jako okolnost polehčující nemohl soud akceptovat ani doznání,
upřímnou lítost či chování obžalovaného po trestném činu, když tento trestnou činnost popřel.
Se zřetelem ke všem rozhodným okolnostem případu i osobě obžalovaného, kdy zejména
akcentoval dosavadní zachovalost obžalovaného, mu pak uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let a
šesti měsíců, tedy v cca 1/4 zákonné trestní sazby podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku, což odpovídá
jak povaze a závažnosti trestného činu, která je jinak hodnocena v horní polovině stupně typového
(zejména s ohledem na plánovanou škodu), tak zejména osobě obžalovaného a jeho vlastnímu podílu
na trestné činnosti, který soud hodnotil v kontextu jednání skupiny pachatelů jako velmi závažný a
vlastnímu následku, kdy jednání zůstalo (byť nezávisle na vůli tohoto obžalovaného) ve stádiu pokusu.
Mimo to soud přihlédl i možnostem jeho resocializace, tedy možnosti výchovného působení na něj, a
to i s přihlédnutím k jeho postoji k trestné činnosti, když shledal, že obžalovaný nemá dostatečný
náhled této trestné činnosti (tuto fakticky neguje a svůj podíl bagatelizuje) a nelze tak předpokládat
lepší prognózu resocializace. Trest odnětí svobody u tohoto obžalovaného, který je nižší než u
spoluobžalovaného ing. Sxxxxx, zohledňuje jak postavení tohoto v mechanismu trestné činnosti, kdy
k jeho osobě (společnosti TOWER OF POWER) by směřoval přímý výnos z trestné činnosti, tak
skutečnost, že prioritně zájmem tohoto obžalovaného bylo bezpochyby reálné (a v soulady se zákony)
dokončení FVE, kdy v důsledku jednání zejména ing. Sxxxxx se dostával do pro něj (zjevně v jeho
vnímání řádně) neřešitelné situace, kdy zákonnému postupu s menším výnosem nadřadil snahu
„zachránit“ plánovaný zisk i za cenu překročení zákona.
S ohledem na skutečnost, že při této výměře trestu se ze zákona jedná o trest nepodmíněný,
rozhodoval soud pouze o typu věznice, do které bude obžalovaný zařazen. Vzhledem k tomu, že je mu
ukládán trest za úmyslný trestný čin (zvlášť závažný zločin) ve výměře převyšující tři léta, jsou ze
zákona splněny podmínky pro zařazení do věznice s ostrahou (§ 56 odst. 2 písm. c/ trestního zákoníku)
a soud jej do tohoto typu věznice zařadil, když neshledal podmínky pro užití moderačního ustanovení
§ 56 odst. 3 trestního zákoníku, tedy zařazení do mírnějšího typu věznice u osoby tohoto
obžalovaného, a to jak s přihlédnutím k závažnosti trestného činu, tak k postoji obžalovaného k této.
S ohledem na charakter trestné činnosti, kdy této se dopustil právě s ohledem na své postavení
statutárního orgánu obchodní společnosti, rozhodl soud i o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím
v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních
společnostech a družstvech, na středně dlouhou dobu v trvání pěti let. Právě s ohledem na charakter
spáchané trestné činnosti a osobu obžalovaného považuje soud za nutné uložení i tohoto trestu, kdy
tento právě ve vzájemné kombinaci s trestem odnětí svobody by měl vytvářet dostatečnou ochranu
společnosti před obdobným jednáním ze strany obžalovaného a stejně tak i formu ochrany
obžalovaného před podobným jednáním v budoucnu.
Vzhledem ke skutečnosti, že tuto trestnou činnost páchal za účelem nelegálního získání
majetkového prospěchu (§ 39 odst. 7, § 67 odst. 1 trestního zákoníku), mu soud uložil i peněžitý trest
ve výměře 500 denních sazeb, kdy zde hodnotil zejména vysokou společenskou škodlivost jeho
jednání, ve výši denní sazby 2.000,- Kč, která byla stanovena zejména s přihlédnutím
k předpokládanému zisku z trestné činnosti, když není známa úplná objektivní majetková situace
tohoto obžalovaného. Pro případ neuhrazení pak byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání
dvanácti měsíců.
Tento trest, tak, jak byl uložen, dle názoru soudu splňuje podmínky účelu trestu, tedy jak
generální, tak individuální prevence, když sice bylo možné uložit i trest (ve výměrách) přísnější, ale
soud dospěl k závěru, že tento trest je všem okolnostem případu přiměřený.
K osobě obžalované ing. Ilony Fxxxxx soud zjistil, že tato je rozvedená, matka dvou dětí
(jednoho nezletilého), dosáhla vysokoškolského vzdělání a v současné době je OSVČ v oboru
potravinářství a v oboru elektro s čistým měsíčním příjmem 20.000 Kč až 30.000 Kč. Dle vlastních
údajů nemá žádný větší movitý ani nemovitý majetek. V evidenci přestupků v místě trvalého bydliště
nemá záznam (č. l. 1346). Z opisu rejstříku trestů (č. l. 1351, 1440) bylo prokázáno, že obžalovaná
nebyla v minulosti soudně trestána.
Soud proto této obžalované přiznal jako polehčující okolnost dosavadní řádný život podle § 41
písm. o) trestního zákoníku. Jako přitěžující okolnost ve smyslu ustanovení § 42 písm. k) trestního
zákoníku pak soud zhodnotil skutečnost, že v důsledku jejího jednání mohlo (za splnění dalších
podmínek, a proto toto není použito v rámci právní kvalifikace) dojít ke vzniku vyšší škody (zde se
jedná o škodu řádově převyšující minimální kvalifikační znak škody velkého rozsahu). Jiné
polehčující či přitěžující okolnosti soud neshledal. Jako okolnost polehčující nemohl soud akceptovat
ani doznání, upřímnou lítost či chování obžalované po trestném činu, když tato trestnou činnost
popřela.
Se zřetelem ke všem rozhodným okolnostem případu i osobě obžalované jí pak uložil trest
odnětí svobody v zákonné trestní sazbě podle § 330 odst. 1 trestního zákoníku, a to v trvání osmi
měsíců, tedy ve dvou třetinách zákonné trestní sazby (zde činí až 1 rok). Při této úvaze soud zejména
zohlednil jak závažnost jejího protiprávního jednání, jeho vlastní rozsah (zmaření řádného rozhodnutí
ve věci licence pro FVE s potencionálně stamilionovými nároky na garantovanou podporu
obnovitelných zdrojů energie, byť následně napraveného mimořádnými postupy), tak zejména jeho
možný následek.
S ohledem na výměru tohoto trestu pak soud při zohlednění ustanovení § 55 odst. 2 trestního
zákoníku rozhodoval, zda je nutný přímý výkon tohoto trestu, tedy zda vzhledem k osobě pachatele by
uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný
život. Vzhledem ke skutečnosti, že obžalovaná nikdy nebyla soudně trestána ani stíhána, přestože
zjevně nemá náhled vlastního trestného jednání, při zohlednění výše uvedeného vlastního jednání
obžalované (rozhodnutí v do té doby neznámém spise v hektickém období konce roku 2010), dospěl
soud k závěru, že nejsou podmínky pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a lze tak od
přímého výkonu trestu odnětí svobody upustit, ovšem s tím, že stanovil delší zkušební dobu v trvání
čtyř let.
S ohledem na charakter trestné činnosti, kdy této se dopustila právě s ohledem na své
postavení oprávněné úřední osoby v rámci licenčního řízení (výkonu státní správy), rozhodl soud i o
uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu zaměstnání, v němž rozhoduje jako
úřední osoba ve správním řízení na kratší dobu v trvání čtyř let. Právě s ohledem na charakter
spáchané trestné činnosti a osobu obžalované považuje soud za nutné uložení i tohoto trestu, kdy tento
právě ve vzájemné kombinaci s (podmíněným) trestem odnětí svobody by měl vytvářet dostatečnou
ochranu společnosti před obdobným jednáním ze strany obžalované a stejně tak i formu ochrany
obžalované před podobným jednáním v budoucnu.
Tyto tresty, tak, jak byly uloženy, dle názoru soudu splňují podmínky účelu trestu, tedy jak
generální, tak zejména individuální prevence, kdy je nutno je považovat ve vzájemné kombinaci za
trest mírný, výchovný, ovšem zohledňující všechny podmínky ukládání trestu.
K osobě obžalovaného ing. Ladislava Žxxxxx soud zjistil, že tento je ženatý, otec dvou
nezletilých dětí, dosáhl vysokoškolského vzdělání a v současné době je zaměstnán jako specialista pro
jakost ve společnosti AUTOMOTIVE LIGHTING s.r.o. Jihlava s čistým měsíčním příjmem cca
25.000 Kč. Dle vlastních údajů je majitelem bytu a staršího auta. V evidenci přestupků v místě
trvalého bydliště nemá záznam (č. l. 1349). Z opisu rejstříku trestů (č. l. 1354, 1443) bylo prokázáno,
že obžalovaný nebyl v minulosti soudně trestán.
Soud proto obžalovanému přiznal jako polehčující okolnost dosavadní řádný život podle § 41
písm. o) trestního zákoníku. Jako přitěžující okolnost ve smyslu ustanovení § 42 písm. k) trestního
zákoníku pak soud zhodnotil skutečnost, že v důsledku jeho jednání mohlo (za splnění dalších
podmínek, a proto toto není použito v rámci právní kvalifikace) dojít ke vzniku vyšší škody (zde se
jedná o škodu řádově převyšující minimální kvalifikační znak škody velkého rozsahu). Jiné
polehčující či přitěžující okolnosti soud neshledal. Jako okolnost polehčující nemohl soud akceptovat
ani doznání, upřímnou lítost či chování obžalovaného po trestném činu, když tento trestnou činnost
popřel.
Se zřetelem ke všem rozhodným okolnostem případu i osobě obžalovaného mu pak uložil trest
odnětí svobody v zákonné trestní sazbě podle § 330 odst. 1 trestního zákoníku, a to v trvání deseti
měsíců, tedy v horní čtvrtině zákonné trestní sazby (zde činí až 1 rok). Při této úvaze soud zejména
zohlednil jak závažnost jeho protiprávního jednání, jeho vlastní rozsah (zmaření řádného rozhodnutí
ve věci licence pro FVE s potencionálně stamilionovými nároky na garantovanou podporu
obnovitelných zdrojů energie, byť následně napraveného mimořádnými postupy), tak zejména jeho
možný následek.
S ohledem na výměru tohoto trestu pak soud při zohlednění ustanovení § 55 odst. 2 trestního
zákoníku rozhodoval, zda je nutný přímý výkon tohoto trestu, tedy zda vzhledem k osobě pachatele by
uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný
život. Vzhledem ke skutečnosti, že obžalovaný nikdy nebyl soudně trestán ani stíhán, přestože zjevně
nemá náhled vlastního trestného jednání, při zohlednění výše uvedeného vlastního jednání
obžalovaného (nadstandartní aktivita v rozporu se správním řádem za situace, kdy si byl vědom
rozporu předložených podkladů a reality, byť v hektickém období konce roku 2010), dospěl soud
k závěru, že nejsou podmínky pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a lze tak od přímého
výkonu trestu odnětí svobody upustit, ovšem s tím, že stanovil maximální zkušební dobu v trvání pěti
let.
S ohledem na charakter trestné činnosti, kdy této se dopustil právě s ohledem na své postavení
oprávněné úřední osoby v rámci licenčního řízení (výkonu státní správy), rozhodl soud i o uložení
trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu zaměstnání, v němž rozhoduje jako úřední osoba
ve správním řízení na středně dlouhou dobu v trvání šesti let. Právě s ohledem na charakter spáchané
trestné činnosti a osobu obžalovaného považuje soud za nutné uložení i tohoto trestu, kdy tento právě
ve vzájemné kombinaci s (podmíněným) trestem odnětí svobody by měl vytvářet dostatečnou ochranu
společnosti před obdobným jednáním ze strany obžalovaného a stejně tak i formu ochrany
obžalovaného před podobným jednáním v budoucnu.
Tyto tresty, tak, jak byly uloženy, dle názoru soudu splňují podmínky účelu trestu, tedy jak
generální, tak zejména individuální prevence, kdy je nutno je považovat ve vzájemné kombinaci za
trest mírný, výchovný, ovšem zohledňující všechny podmínky ukládání trestu.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného
vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku,
obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o
zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě
škody.
Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku, může jej napadat také
proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím
rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo, že chybí.
Odvolání musí být v zákonné lhůtě případně v další lhůtě určené předsedou senátu odůvodněno
tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení,
které mu předcházelo vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést zda odvolání podává byť i z části ve
prospěch či neprospěch obžalovaného.
Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
Krajský soud v Brně
dne 12. června 2014
Mgr. Aleš Novotný
předseda senátu
Document Outline
