Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 62 A 96/2013'.


      
    
 
 
 
 
 
 
 
                62A 96/2013-290 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
R O Z S U D E K 
J M É N E M   R E P U B L I K Y 
 
Krajský  soud  v Brně  rozhodl  v senátě  složeném  z  předsedy  JUDr.  Davida 
Rause,  Ph.D.  a  soudců  Mgr.  Kateřiny  Kopečkové,  Ph.D.  a  Mgr.  Petra  Šebka 
v právní  věci  žalobce:  nejvyšší  státní  zástupce,  se  sídlem  Jezuitská  4,  Brno,  proti 
žalovanému:  Energetický  regulační  úřad,  se  sídlem  Masarykovo  náměstí  5, 
Jihlava, za účasti: FVE III Tuchlovice s.r.o., se sídlem Londýnská 506/41, Praha, 
zastoupená  JUDr.  Petrem  Wünschem,  advokátem  se  sídlem  Italská  27,  Praha,  
o žalobě proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 12. 2010, č.j. 
12717-10/2010-ERU, a ze dne 17. 2. 2011, č.j. 00936-3/2011/ERU, 
t a k t o: 
I. 
Rozhodnutí  Energetického  regulačního  úřadu  ze  dne  20.  12.  2010,  
č.j.  12717-10/2010-ERU,  se  zrušuje  a  věc  se  vrací  žalovanému 
k dalšímu řízení. 
II. 
Ve vztahu k rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 17. 2. 2011, 
č.j. 00936-3/2011/ERU, se žaloba zamítá
III. 
Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.  
IV. 
Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.  
V. 
Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 
 

pokračování 
- 2 - 
       62 A 96/2013 
 
 
O d ů v o d n ě n í: 
Žalobce  se  z  důvodu  shledání  závažného  veřejného  zájmu  domáhá  zrušení 
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2010, č.j. 12717-10/2010-ERU, kterým byla 
osobě  zúčastněné  na  řízení  udělena  licence  na  výrobu  elektřiny  na  dobu  25  let,  
se    vznikem  oprávnění  a  termínem  zahájení  výkonu  licencované  činnosti  ke  dni 
nabytí  právní  moci  rozhodnutí,  na  celkový  instalovaný  sluneční  výkon  3,151  MW 
pro  provozovnu  fotovoltaické  elektrárny  Tuchlovice  III  (dále  jen  „FVE 
Tuchlovice“), vymezenou na pozemcích p.č. 2029/2, 2030/1, 2031, 2032/1, 2033/1, 
2034/1, 2035, 2036/1,  2037/1 a 2038 v katastrálním území Tuchlovice. Žalobce se 
též  domáhá  zrušení  rozhodnutí  žalovaného  ze  dne  17.  2.  2011,  č.j.  00936-
3/2011/ERU, kterým se mění výše specifikované rozhodnutí o udělení licence.  
I. Shrnutí žaloby 
 
Žalobce  namítá,  že  pro  vydání  žalobou  napadených  rozhodnutí  nebyly 
splněny podmínky stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a 
o  výkonu  státní  správy  v  energetických  odvětvích  a  o  změně  některých  zákonů,  
ve  znění  do  31.  12.  2010  (dále  jen  „energetický  zákon“),  a  prováděcí  vyhláškou 
k energetickému  zákonu  č.  426/2005  Sb.,  o  podrobnostech  udělování  licencí  pro 
podnikání v energetických odvětvích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“). 
Ia. Shrnutí žalobní argumentace týkající se rozhodnutí o udělení licence 
Žalobce namítá, že žalovaný o žádosti osoby zúčastněné na řízení o udělení 
licence  rozhodl  přesto,  že  pro  rozhodnutí  neměl  dostatek  podkladů;  z výpisu 
rejstříku  trestů  k osobě  odpovědného  zástupce  se  podává,  že  tato  listina  byla 
vyhotovena dne 27. 12. 2010, tedy až sedm dní po vydání rozhodnutí žalovaného ze 
dne  20.  12.  2010,  č.j.  12717-10/2010-ERU  (dále  jen  „rozhodnutí  o  udělení 
licence“).  Dále  je  ve  správním  spise  až  za  rozhodnutím  o  udělení  licence 
zažurnalizována  kopie  kolaudačního  souhlasu  Městského  úřadu  ve  Stochově, 
odboru  výstavby  (dále  jen  „stavební  úřad“),  ze  dne  15.  12.  2010,  sp.  zn. 
MESV/3677/2010/Čs,  č.j.  MESV  4168/2010/Čs,  a  dále  přílohy  č.  6  a  č.  7 
k prohlášení odpovědného zástupce.  Z takového postupu žalovaného je zřejmé, že 
žalovaný nijak nevyjasňoval rozpory v předkládaných listinách. 
Ze zprávy  o  výchozí  revizi  energetického  zařízení  revizního  technika 
Ladislava Hxxxxx se podává, že revize byla provedena ve dnech 19. až 23. 11. 2010 

pokračování 
- 3 - 
       62 A 96/2013 
a  jejím  předmětem  bylo  připojení  solárních  modulů  v rozsahu  7700  kusů  typu 
DST230P660S,  4416  kusů  typu  SCHOTT  POLYTM  a  192  kusů  typu  SCHOTT 
POLYTM 290.  
Podle žalobce žalovaný v řízení o udělení licence pochybil, když nezjistil, že 
ještě ke dni 29. 11. 2010, tj. šest dní po vykonané revizi, nebyly dokončeny všechny 
instalace  FVE  Tuchlovice,  ačkoli  revizní  technik  deklaroval  jejich  dokončenost  a 
bezpečnost.  Z  obsahu  kolaudačního  souhlasu  stavebního  úřadu  totiž  vyplývá,  že 
stavební úřad provedl dne 29. 11. 2010 prohlídku stavby „před jejím dokončením“.  
Žalobce  dále  k těmto  okolnostem  předkládá  soudu  k důkazu  protokol 
stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2010 a stanovisko Hasičského záchranného sboru 
Středočeského  kraje  (dále  jen  „HZS“)  ze  dne  29.  11.  2010.  Žalovaný  tak  podle 
žalobce  neměl  na  základě  doložené  revizní  zprávy  mít  dostatečně  skutkově 
podložen závěr o bezpečnosti energetického zařízení. 
Žalovaný dále neobjasnil, na jakých pozemcích se FVE Tuchlovice nachází. 
Oproti jiným listinách ze správního spisu zpráva o výchozí revizi nijak nezmiňuje  
i  pozemek  p.č.  2024  v k.ú.  Tuchlovice  a  naopak  definuje  umístění  předmětného 
zařízení  i  na  pozemku  p.č.  2028  v k.ú.  Tuchlovice.  Žalovaný  pak  do  rozhodnutí  
o udělení licence ani jeden z těchto pozemků nezahrnul, aniž by však ozřejmil, jaký 
jej  k tomu  vedl  důvod.  Osoba  zúčastněná  na  řízení  dále  v řízení  o  udělení  licence 
nedoložila vlastnické či užívací právo k pozemku p.č. 2024 v k.ú. Tuchlovice, který  
je ve vlastnictví obce Tuchlovice. Předmětný pozemek přitom žalovaný ani nepojal 
do svého rozhodnutí a svůj postup nijak neodůvodnil. 
Osoba  zúčastněná  na  řízení  dále  sice  předložila  předávací  protokol  ze  dne  
15. 12. 2010, nicméně ze smlouvy o dílo vyplývá, že objednatelem díla byla nejen 
osoba  zúčastněná  na  řízení,  nýbrž  i  společnost  Lynx  Shelf  05  s.r.o.  Osoba 
zúčastněná  na  řízení  tedy  byla  toliko  spoluvlastníkem  energetického  zařízení,  
a proto podle žalobce nedoložila oprávnění užívat FVE Tuchlovice jako celek. 
Žalobce  dále  namítá,  že  žalovaný  pro  udělení  licence  neměl  dostatečně 
skutkově  a  bez  důvodných  pochybností  podložen  závěr  o  splnění  podmínek  pro 
ustanovení  Ondřeje  Dxxxxx,  narozeného  dne  xxxxx,  odpovědným  zástupcem. 
V řízení o udělení licence bylo doloženo toliko osvědčení o tom, že Ondřej Dxxxxx, 
narozený  dne  xxxxx  (nikoliv  tedy  xxxxx),  vykonal  zkoušku  odborné  způsobilosti 
v elektrotechnice.  Samotné  ustanovení  a  prohlášení  odpovědného  zástupce  pro 
osobu Ondřeje Dxxxxx, narozeného dne xxxxx, bylo žalovanému předloženo až po 
rozhodnutí  o  udělení  licence,  stejně  jako  výpis  z rejstříku  trestů  Ondřeje  Dxxxxx, 
narozeného dne xxxxx. 

pokračování 
- 4 - 
       62 A 96/2013 
Žalovaný  tedy  udělil  licenci  přesto,  že  na  základě  výše  uvedených  dokladů 
nebylo doloženo vzdělání a odborná praxe ustanoveného odpovědného zástupce.  
Ib. Shrnutí žalobní argumentace týkající se rozhodnutí o změně licence 
Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2011, č.j. 00936-3/2011/ERU (dále jen 
„rozhodnutí  o  změně  licence“),  formálně  mění  celé  rozhodnutí  o  udělení  licence.  
Z rozhodnutí o změně licence  není zřejmé,  v jakém rozsahu  se dotýká rozhodnutí  
o  udělení  licence,  když  obsahuje  kompletní  výrok,  jako  by  bylo  rozhodováno  
o  udělení  licence  poprvé,  a  není  tak  ani  zřejmé,  zda  zcela  nahrazuje  předchozí 
rozhodnutí  o  udělení  licence,  anebo  je  nahrazuje  jen  v  tom  rozsahu,  kde  bylo 
materiálně  prováděno  řízení  o  změně,  která  se  týkala  změny  adresy  sídla  osoby 
zúčastněné  na  řízení.  Podle  žalobce  při  absenci  záznamu  ve  smyslu  §  53  odst.  6 
správního řádu nelze zjistit, jaké důkazy byly ve správním řízení provedeny a zda 
žalovaný  vycházel  i  z jiných  než  ve  správním  spise  žurnalizovaných  listin  (např. 
z listin  týkajících  se  udělení  licence).  Podle  žalobce  není  ani  zřejmé,  v  jakém 
rozsahu  nastaly  účinky  ve  smyslu  §  102  odst.  9  správního  řádu.  Rozhodnutí  
o  změně  je  tak  z  tohoto  důvodu  nepřezkoumatelné  pro  nesrozumitelnost  a 
nedostatek skutkových důvodů. 
Ic. 
Z výše  uvedených  důvodů  se  žalobce  domáhá  zrušení  obou  žalobou 
napadených  rozhodnutí.  Žalobce  setrval  na  svém  procesním  postoji  po  celou  dobu 
řízení před zdejším soudem.  
II. Shrnutí vyjádření žalovaného 
Žalovaný uvedl, že s ohledem na systémová a personální opatření s podporou 
vlády a prezidenta ČR k zajištění revize licenčních spisů, jejichž součástí je i podání 
žaloby nejvyššího státního zástupce, ponechává posouzení důvodnosti žaloby zcela 
na úvaze soudu. 
III. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení  
 
Osoba zúčastněná na řízení především zpochybňuje veřejný zájem na podání 
žaloby. Uvádí, že licence byla vydána ještě na konci roku 2010, ovšem neměla pro 
veřejný  rozpočet  jakékoli  materiální  dopady.  Byla  tedy  splněna  jedna  ze  dvou 
podmínek  pro  přiznání  podpory  pro  energii  (čl.  1.9  cenového  rozhodnutí  ERU  
č. 4/2009 a čl. 1.10 cenového rozhodnutí ERU č. 2/2010), avšak druhá podmínka, 
kterou  je  připojení  k distribuční  soustavě,  byla  naplněna  až  v únoru  2011.  Osoba 

pokračování 
- 5 - 
       62 A 96/2013 
zúčastněná  na  řízení  tak  podniká  za  tarifu  2011  a  argumentace  žalobce,  že  byla 
osoba motivována zištnými důvody vzhledem k rozdílu mezi tarify 2010 a 2011, je 
jednak  naprosto  zavádějící,  ale  zejména  pro  žalobcovu  aktivní  legitimaci 
irelevantní.  K tomu  osoba  zúčastněná  na  řízení  přikládá  Protokol  o  splnění 
technických  podmínek  pro  uvedení  výrobny  do  provozu  s distribuční  soustavou 
ČEZ Distribuce, a.s. ze dne 16. 2. 2011.  
Osoba  zúčastněná  na  řízení  poukazuje  na  svá  práva  nabytá  na  základě 
rozhodnutí o udělení licence v dobré víře a hrozbu mezinárodní arbitráže investora 
ve  smyslu  čl.  1  odst.  7  Dohody  k energetické  chartě,  společnosti  EPG  (ENERGY 
POWER  GROUP)  LIMITED,  na  ochranu  své  investice  s argumentem,  že  Česká 
republika  porušila  legitimní  očekávání  investora,  která  v něm  svým  předchozím 
postupem  vzbudila.    K jednotlivým  žalobním  bodům  pak  podrobně  argumentuje  a 
odmítá jejich důvodnost. 
Osoba  zúčastněná  na  řízení  dále  podrobnou  argumentací  akcentovala,  že 
provoz  FVE  Tuchlovice  se  od  vydání  licence  obešel  bez  technických  
a bezpečnostních problémů, což vyplývá i z ohledání provedeného žalovaným dne 
19.  5.  2015  za  účelem  vydání  nové  licence  a  z toho,  že  nová  licence  byla  osobě 
zúčastněné  na  řízení  žalovaným  udělena.  K obsahu  zprávy  o  výchozí  revizi 
revizního technika  Ladislava Hxxxxx z období prosince  2010 osoba  zúčastněná  na 
řízení poukazuje na to, že třeba zohlednit nepřehlednost a komplikovanost právních 
předpisů, týkajících se vyhotovování revizních zpráv, které si mnohdy protiřečily. 
Osoba zúčastněná na řízení navrhuje, aby soud žalobu zamítl.  
IV. Průběh řízení před soudem  
Soud  již  o  žalobě  jednou  rozhodl  a  to  rozsudkem  ze  dne  
27. 3. 2015, č.  j. 62  A 96/2013 – 226, kterým zrušil rozhodnutí o  udělení  licence.  
Proti  tomuto  rozsudku  podala  osoba  zúčastněná  na  řízení  kasační  stížnost,  které 
Nejvyšší správní soud vyhověl a citovaný rozsudek zrušil.  
Nejvyšší  správní  soud  ve  svém  zrušujícím  rozsudku  ze  dne  26.8.2015,  
č.j.  2  As  103/2015  –  171,  dospěl  k závěru,  že  krajský  soud  pochybil,  pokud 
odůvodnil  zrušení  rozhodnutí  o  udělení  licence  mylným  konstatováním,  že  ve 
správním  spise  chybí  skutkový  podklad  pro  posouzení  splnění  podmínky  odborné 
způsobilosti  odpovědného  zástupce  ve  smyslu  §  5  odst.  1  písm.  d)  energetického 
zákona. Pokud krajský soud nepokládal osvědčení č. 078 za způsobilý podklad pro 
doložení  vzdělání  a  praxe  v  oboru  Ondřeje  Dxxxxx  jako  odpovědného  zástupce, 
nesprávně tak posoudil právní otázku a zatížil napadený rozsudek nezákonností ve 
smyslu  §  103  odst.  1  písm.  a)  s.  ř.  s.  Nejvyšší  správní  soud  zdůraznil,  že  jím 
vyslovené  závěry  je  třeba  aplikovat  i  na  hodnocení  vad  revizní  zprávy  a  je  třeba 

pokračování 
- 6 - 
       62 A 96/2013 
pečlivě  odůvodnit,  proč  se  jedná  o  pochybení  natolik  závažné,  že  před  principem 
dobré  víry  a  právní  jistoty  je  třeba  upřednostnit  zrušení  rozhodnutí  o  udělení 
licence. 
Zdejší  soud  tedy  posoudil  důvodnost  žaloby  opětovně,  vázán  právním 
názorem  Nejvyššího  správního  soudu  vysloveným  rozsudku  ze  dne  26.  8.  2015,  
č.j.  2  As  103/2015  –  171;  o  věci  rozhodl  bez  jednání,  neboť  jak  žalobce  tak 
žalovaným  s rozhodnutím  o  věci  bez  jednání  po  rozhodnutí  Nejvyššího  správního 
soudu  souhlasili.  Soud  dále  zdůrazňuje,  že  všechny  důkazy  byly  již  soudem 
provedeny  u  jednání  dne  27.  3.  2015  a  osobě  zúčastněné  na  řízení  byl  dán  plný 
procesní prostor se k nim vyjádřit. Soud v této fázi řízení sám neshledal důvod pro 
nařízení jednání a provádění dalších důkazů, a to ani důkazů navrhovaných osobou 
zúčastněnou na řízení, jak bude níže odůvodněno.   
V. Podmínky řízení a východiska posouzení věci 
Podle  §  66  odst.  2  s.ř.s.  je  žalobu  oprávněn  podat  nejvyšší  státní  zástupce, 
jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem. 
Podle § 72 odst. 2 věty první s.ř.s. může žalobu podle § 66 odst. 1 až 3 s.ř.s.  
oprávněný žalobce podat do tří let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní 
zákon  jinak,  a  nenabývá-li  rozhodnutí  právní  moci,  od  doručení  rozhodnutí 
poslednímu účastníku, který proti němu mohl žalobu sám podat.  
Žaloba byla podána dne 7. 11. 2013, žalobou napadené rozhodnutí o licenci 
nabylo právní moci dne 28. 12. 2010 a rozhodnutí o změně dne 8. 3. 2011; žaloba 
tedy byla podána včas. 
 
 
Pokud jde o aktivní legitimaci a (další) podmínky řízení o žalobě, ty pokládá 
zdejší soud rovněž za splněné, ostatně shodně posoudil postavení žalobce při podání 
žaloby i Nejvyšší správní soud, který zdůraznil, že § 66 odst. 2 s. ř. s. představuje 
pouze  „procesní  vstupenku“  do  soudního  řízení,  neboť  „se  jedná  o  ryze  procesní 
ustanovení a nejvyšší státní zástupce na jeho základě přímo nerozhoduje o žádném 
veřejném  (hmotném)  subjektivním  právu  osob.“  
(rozsudek  Nejvyššího  správního 
soudu ze dne 26. 8. 2015, č.j. 2 As 103/2015 – 171). 
Soud tak stejně jako ve svém předchozím rozsudku zdůrazňuje, že smyslem 
soudního přezkumu na základě takto podané žaloby není a ani nemůže být realizace 
neohraničeného  dozoru  nad  absolutní  správností  postupů  a  rozhodnutí  správních 
orgánů,  ani  tu  správní  soud  není  od  toho,  aby  se  v  tomto  typu  řízení  metodicky 
vyjadřoval  k tomu, jak má  konkrétní správní  orgán  realizovat výkon státní správy 
(to  je  primárně  otázkou  pro  moc  výkonnou),  ani  aby  se  aktivně  podílel  na 
prosazování  systémových  opatření,  byť  by  ohledně  jejich  nezbytnosti  

pokračování 
- 7 - 
       62 A 96/2013 
v  rámci  moci  výkonné  panovala  shoda,  či  na  všeobecné  revizi  licenčních  řízení 
vedených žalovaným. „Otevření případu“ na samém konci tříleté lhůty pro podání 
žaloby  ve  smyslu  §  66  odst.  2  s.ř.s.  za  situace,  kdy  v mezidobí  především  sám 
žalovaný  nevyužil  možnosti  přezkumného  řízení  či  obnovy  řízení  dané  správním 
řádem  a  kdy  již  jsou  právní  vztahy  navazující  na  udělení  licence  stabilizovány, 
představuje nepochybný zásah do právní jistoty osoby zúčastněné na řízení, jenž by 
se jistě umocnil především v případě zrušení rozhodnutí o udělení licence. Takové 
narušení právní jistoty by tedy muselo být vyváženo vskutku závažným důvodem, 
který by vyvážil rizika a negativní důsledky zpětného přehodnocení právních vztahů 
založených rozhodnutím o udělení licence.  
Za  této  situace  musí  být  nutným  východiskem  zdejšího  soudu  i  základní 
imperativ demokratického právního státu, že podstatou uplatňování veřejné moci je 
kromě  jiného  také  princip  dobré  víry  jednotlivce  ve správnost  aktů  veřejné  moci  
a  ochrana  dobré  víry  v nabytá  práva  konstituovaná  akty  veřejné  moci,  přitom 
princip  dobré  víry  působí  bezprostředně  v rovině  subjektivního  práva  jako  jeho 
ochrana,  v rovině  objektivní  se  pak  projevuje  jako  princip  presumpce  správnosti 
aktu  veřejné  moci.  Nejvyšší  správní  soud  k této  výchozí  tezi  v rozsudku  ze  dne  
26.  8.  2015,  č.j.  2  As  103/2015  –  171  zdůraznil,  že  kritérium  posuzování  jednání  
z  hlediska  dobré  víry  jednajícího  není  zákonem  definováno,  avšak  je  tradiční  a 
trvalou  součástí  právních  řádů.  Zásada  ochrany  dobré  víry  bezprostředně  souvisí 
zejména  se  zásadou  právní  jistoty  a se zásadou  presumpce  správnosti  aktů  veřejné 
správy.  S odkazem  na  svůj  rozsudek  ze  dne  12.  2.  2015,  č.  j.  2  As  241/2014  –  36 
Nejvyšší správní soud také zdůraznil, že pro vznik a trvání dobré víry je podstatná 
zejména doba, která uplynula od vydání nezákonného rozhodnutí,  ale také příčina, 
míra a povaha zjištěné nezákonnosti, čili její materiální závažnost. 
Závěr  o  důvodnosti  žaloby  podle  §  66  odst.  2  s.ř.s.,  by  tak  měl  být  podle 
přesvědčení  zdejšího  soudu  založen  výlučně  na  závažných  zjištěních,  jimiž  by 
v podstatné  míře  byla  zpochybněna  či  vyvrácena  zjištění  žalovaného,  jež  učinil 
z obsahu  správního  spisu  a  jež  se  stala  základem  pro  vyhovění  žádosti  o  udělení 
licence  a  zároveň  za  situace,  kdy  nemohla  být  dána  dobrá  víra  žadatele  o  udělení 
licence ve správnost rozhodnutí o udělení licence.    
V této souvislosti soud zdůrazňuje, že předmětem licenčního řízení je pouze 
povolení k podnikatelské činnosti a že právo uvést zařízení do provozu a nadále jej 
provozovat  ke  konkrétnímu  věcnému  účelu  rozhodnutí  žalovaného  meritorně 
nezakládá.  K  povolení  provozu  zařízení  byl  příslušný  správní  orgán  odlišný  od 
žalovaného.  Řízení  o  udělení  licence  „…není  založeno  na  správním  uvážení 
správního  orgánu,  který  by  se  mohl  pohybovat  volně  v  zákonem  vytyčených 
hranicích.  Právní  úprava  stanoví  přesně  požadavky,  které  musí  žadatel  o  licenci 


pokračování 
- 8 - 
       62 A 96/2013 
splnit; na druhou stranu však nedává správnímu orgánu možnost např. ve veřejném 
zájmu  licenci  po  splnění  zákonných  požadavků  neudělit.  Důvodová  zpráva  
k  energetickému  zákonu  a  ostatně  sama  logika  věci  nabízí  přirovnání  licence  dle 
energetického zákona  k živnostenskému oprávnění. Specialita této regulace a tedy 
vynětí z obecné úpravy živností je dána jen strategickým významem energetiky pro 
chod  národního  hospodářství  a  životní  úroveň  obyvatelstva…Znamená  to,  že  při 
splnění  zákonem  stanovených  podmínek  musí  správní  orgán  licenci  udělit,  nemá 
volbu,  zda  tak  učiní  či  nikoliv…“  
(rozsudek  Nejvyššího  správního  soudu  
ze dne 3. 8. 2009, č.j. 8 As 18/2008 – 74). 
Tento právní závěr byl potvrzen i recentní judikaturou Nejvyššího správního 
soudu,  který  v  rozsudku  ze  dne  9.  7.  2015,  č.j.  4  As  84/2015-37  zdůraznil,  
že posuzování finančních a kvalifikačních předpokladů pro udělení licence dle § 5 
odst.  3  energetického  zákona  nelze  směšovat  s  rozhodováním  o  povolení  provozu 
energetického  zařízení,  které  je  v  pravomoci  stavebního  úřadu.  Podle  Nejvyššího 
správního  soudu  „v  licenčním  řízení  nelze  posuzovat  technickou  dokumentaci 
energetického zařízení z toho hlediska, do jaké třídy ve smyslu vyhlášky č. 73/2010 
Sb. spadá, a to obzvláště za situace, kdy stavební úřad jeho provoz za stanovených 
podmínek  již  povolil.  Není  totiž  úkolem  žalovaného,  aby  v  řízení  o  vydání  licence 
nahrazoval  a  dubloval  činnost  stavebního  úřadu,  v  jehož  pravomoci  je  povolení 
provozu  předmětného  zařízení.“  
(rozsudek  Nejvyššího  správního  soudu  ze  dne  
9. 7. 2015, č.j. 4 As 84/2015-37). 
Navrhoval-li  dále  žalobce  a  osoba  zúčastněná  na  řízení  zjišťovat  
i  skutečnosti  týkající  se  okolností  prvního  připojení  výrobny  FVE  Tuchlovice 
k distribuční  síti,  pak  tato  otázka  podle  soudu  nemá  přímou  souvislost  s nosnými 
skutkovými  a  právními  důvody  rozhodnutí  o  udělení  licence.  Ze  samotné 
skutečnosti,  že  přes  udělení  licence  v roce  2010  bylo  zařízení  FVE  Tuchlovice 
připojeno k distribuční soustavě až v roce 2011, nelze bez dalšího dovozovat, že by 
pro  udělení  licence  nebyly  splněny  energetickým  zákonem  stanovené  podmínky.   
Uplatnit  nárok  na  garantované  výkupní  ceny  roku  2010  či  2011  pro  výrobu 
elektřiny využitím slunečního záření  bylo  možno až  podle data  (dne)  „uvedení  do 
provozu“,  kterým  se  pro  účely  cenové  regulace  rozumí  den,  kdy  výrobce  začal  v 
souladu s rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační 
soustavy  při  uplatnění  podpory  formou  výkupních  cen  nebo  kdy  poprvé  začal 
vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů (čl. 1. 9. cenového 
rozhodnutí ERU č. 4/2009, účinného do 31. 12. 2010, kterým se stanovuje podpora 
pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny 
a  tepla  a  druhotných  energetických  zdrojů),  anebo  kdy  byly  splněny  následující 
podmínky:  nabytí  právní  moci  licence  na  výrobu  elektřiny  a  dále  provedení 

pokračování 
- 9 - 
       62 A 96/2013 
paralelního  připojení  výrobny  k  distribuční  nebo  přenosové  soustavě  ze  strany 
provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy (čl. 1.10 
cenového rozhodnutí ERU č. 2/2010, účinného od 1. 1. 2011, kterým se stanovuje 
podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby 
elektřiny  a  tepla  a  druhotných  energetických  zdrojů).  Je  tedy  zjevné,  že  sám 
žalovaný jako regulátor trhu s elektřinou odlišoval fázi udělení licence (na výrobu 
elektřiny v zařízení o celkovém instalovaném výkonu deklarovaném v licenci) a fázi 
připojení  do  elektrizační  soustavy  (distribuční  sítě),  kdy  až  splněním  obou  těchto 
podmínek  bylo  možno  nárokovat  garantované  výkupní  ceny.  Ostatně  v  reakci  na 
repliku osoba zúčastněná na řízení doložila přípis společnosti ČEZ Distribuce a.s. ze 
dne 2. 12. 2010, kterým osobě zúčastněné na řízení sděluje, že nemohla připojit její 
výrobnu z toho důvodu, že doposud nebyla ukončena úprava distribuční soustavy, 
která  podmiňuje  připojení  výrobny  osoby  zúčastněné  na  řízení,  a  že  doložené 
doklady nejsou kompletní. I z toho je zjevná oddělenost otázky přípravy distribuční 
sítě a připojení samotného zařízení do sítě. Zároveň však soud zdůrazňuje, že je to 
právě  rozhodnutí  o  udělení  licence,  které  autoritativně  deklaruje,  na  jaký  celkový 
instalovaný  výkon  zařízení  je  žadatel  o  licenci  oprávněn  energetické  zařízení 
provozovat,  a  tedy  s jakým  celkovým  instalovaným  výkonem  bude  připojován  do 
distribuční sítě s oprávněním nárokovat si státem garantované výkupní ceny.   
Soud  také  nedokazoval  přípisem  žalovaného  ze  dne  23.  10.  2013,  který  se 
týká vyčíslení rozdílu výnosů danými různými výkupními cenami, neboť tato listina 
nemá pro posouzení věci jakoukoli skutkovou relevanci. Také posudek Laboratoře 
diagnostiky fotovoltaických systémů, katedry elektrotechnologie Českého vysokého 
učení  technického  v Praze,  předložený  žalobcem  se  netýká  skutkových  otázek 
souvisejících  s posuzovanou  věcí,  nýbrž  obsahuje  pouze  názory  zpracovatele 
posudku  na  problematiku  fotovoltaických  elektráren  a  povinnost  jejich  revize 
z hlediska  platných  právních  předpisů,  a  proto  ani  tímto  posudkem  soud 
nedokazoval;  ostatně  dokazováním  by  mohl  být  zjištěn  pouze  něčí  odborný  názor  
a ten zčásti prezentoval i žalobce v podané žalobě. 
V.a. Rozhodnutí o změně licence 
Pokud  jde  o  námitku  nepřezkoumatelnosti  žalobou  napadeného  rozhodnutí  
o  změně  licence,  tak  k povaze  rozhodnutí  o  změně  licence  Nejvyšší  správní  soud 
zdůraznil,  že  „druhé  rozhodnutí  o  změně  licence  představuje  pouze  změnu 
původního rozhodnutí o udělení licence…Na výše uvedeném závěru nic nemění ani 
to, že ve výroku druhého rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence je mimo 
jiné  uvedeno,  že  se  jedná  o  „nové  rozhodnutí  o  udělení  licence“.  Žalovaný  při 
rozhodování o žádosti o změně licence mohl buď vydat rozhodnutí, jehož výrok by 
obsahoval text z původního rozhodnutí o udělení licence  s údajem o tom, že tento 


pokračování 
- 10 - 
       62 A 96/2013 
text  se  nahrazuje  novým  textem,  anebo  zvolit  formu  „úplného  znění  licence“,  kde 
výrokem  je  aktuální  text  udělené  licence  po  zahrnutí  požadovaných  změn.  Druhé 
rozhodnutí  o  změně  licence  tedy  není  nové  rozhodnutí  ve  smyslu  §  101  správního 
řádu, nýbrž se jedná o změnu rozhodnutí o udělení licence postupem upraveným v  
§  9  energetického  zákona.“  
(rozsudek  Nejvyššího  správního  soudu  ze  dne  
26.  8.  2015,  č.j.  2  As  103/2015  –  171).  Nejvyšší  správní  soud  tedy  považuje  za 
nesprávný  názor,  že  druhé  rozhodnutí  o  změně  licence  nahradilo  rozhodnutí  
o udělení licence. Obdobně  Nejvyšší  správní soud  ve  svém rozsudku ze  dne  9. 7. 
2015, čj. 4 As 84/2015-37, dovodil, že rozhoduje-li správní orgán o žádosti o změnu 
rozhodnutí o udělení licence podané podle § 9 odst. 1 energetického zákona tak, že 
vydá „úplné znění“ původního rozhodnutí o udělení licence se zahrnutím měněných 
údajů, nezakládá to samo o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí o změně licence; 
rozhodnutí  o  změně  licence  má  účinky  pouze  ve  vztahu  k  měněným  údajům.  
V takovém případě se nejedná o „nové rozhodnutí“ ve smyslu § 101 správního řádu 
z roku 2004, které by zcela nahrazovalo původní rozhodnutí o udělení licence. 
S ohledem  na  to,  že  výše  citované  závěry  Nejvyššího  správního  soudu 
korespondují s posouzením této žalobní námitky zdejším soudem v jeho původním 
zrušeném rozsudku, kdy soud uvedl, že „[v] případě rozhodnutí o změně licence ve 
smyslu § 9 energetického zákona se jedná o rozhodnutí o žádosti o změně licence a 
to  ex  nunc  z toho  důvodu,  že  došlo  ke  změnám  parametrů  podnikání  v licencované 
oblasti. V nyní posuzovaném případě z obsahu žádosti jednoznačně vyplývá, a je jím 
určen  předmět  řízení  o  změně  licence,  že  touto  změnou  byla  změna  adresy  sídla 
držitele  licence.  Rozhodnutí  o  změně  licence  pak  nemůže  v soudním  přezkumu 
obstát  tehdy,  jsou-li  zásadně  zpochybněny  nosné  skutkové  důvody  ve  vztahu 
k předmětu  řízení,  tedy  ve  vztahu  ke  skutečnostem  týkajícím  se  změny.  Byť  v sobě 
rozhodnutí  o  změně  licence  v sobě  zahrnuje  původní  změnou  dotčený  text  licence, 
neznamená  to,  že  by  mělo  právní  účinky  ve  smyslu  §  109  odst.  6  správního  řádu, 
tedy  mělo  za  následek  „odklizení“  předchozích  rozhodnutí  týkajících  se  téže 
licence. Rozhodnutí o změně licence přitom nemůže být dalším novým rozhodnutím 
o udělení licence již z toho důvodu, že se skutkově opírá pouze o doklady týkající se 
změny a zakládá právní účinky pouze ve vztahu k nově posuzovaným skutečnostem 
v návaznosti  na  obsah  žádosti…  Byť  tedy  žalovaný  na  základě  žádosti  osoby 
zúčastněné  na  řízení  o  změnu  licence  spočívající  ve  změně  názvu  držitele  licence, 
zvolil formu jakéhosi „úplného znění licence“ či kvazi nového rozhodnutí, jedná se 
o  rozhodnutí,  kterým  bylo  vyhověno  žádosti  žadatele  –  tedy  je  nutné  jeho  obsah 
posuzovat ve spojení s jeho nosnými skutkovými důvody, které vyplývají ze žádosti o 
změnu a z obsahu správního spisu; změna původního rozhodnutí o udělení licence 
se  tak  seznatelně  na  základě  obsahu  správního  spisu  týká  údaje  o  sídle  držitele 
licence..
.“,  tak  s odkazem  na  tuto  svoji  předchozí  argumentaci  soud  uzavírá,  

pokračování 
- 11 - 
       62 A 96/2013 
že  námitka  nepřezkoumatelnosti  rozhodnutí  o  změně  licence  pro  nesrozumitelnost  
a nedostatek důvodů není důvodná.  
Důvod  změny,  jenž  se  v  tomto  rozhodnutí  promítl  (změna  adresy  sídla 
držitele  licence),  má  oporu ve  správním spisu  a  nad  rámec  uplatněného  žalobního 
bodu zdejší soud nedovodil vadu, k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti.  
 
V.b. Udělení licence 
Podle § 5 odst. 3 energetického zákona fyzická nebo právnická osoba, která 
žádá  o  udělení  licence,  musí  prokázat,  že  má  finanční  a  technické  předpoklady  
k  zajištění  výkonu  licencované  činnosti.  Fyzická  nebo  právnická  osoba  žádající  
o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému 
zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence 
vlastníkem  energetického  zařízení,  je  povinen  doložit  i  souhlas  vlastníka 
energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to 
nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Energetické zařízení musí mít 
technickou  úroveň  odpovídající  právním  předpisům  a  technickým  normám. 
Finanční  předpoklady  není  povinen  prokazovat  žadatel  o  licenci  na  výrobu 
elektřiny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny nižší než 200 
kW,  nebo  žadatel  o  licenci  na  výrobu  tepelné  energie,  pokud  bude  instalovaný 
tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW. 
Žalobce  v rámci  žalobní  argumentace  směřující  proti  rozhodnutí  o  udělení 
licence  poukazoval  na  to,  že  ze  spisového  přehledu  a  obsahu  správního  spisu 
vyplývá,  že  některé  osobou  zúčastněnou  na  řízení  k žádosti  dokládané  listiny  jsou 
žurnalizovány až za rozhodnutím o udělení licence. 
K tomu ze správního spisu vyplynulo, že  na  rozhodnutí o udělení licence je 
uvedeno „V Jihlavě dne 20. 12. 2010“, pak razítko „interní“ a rukou připsáno „OS“. 
Z razítka  podatelny  žalovaného  na  čísle  listu  104  správního  spisu  je  zřejmé,  že  
28. 12. 2010 byla žalovanému doručena listina označená jako „Protokol o převzetí 
rozhodnutí  a  vzdání  se  práva  podání  rozkladu“,  přičemž  na  podacím  razítku  je 
uvedeno,  že  žalovanému  bylo  doručeno  celkem  14  listů.  Tomuto  počtu  pak 
odpovídá  počet  ve  správním  spisu  žurnalizovaných  listin.  V  písemnosti  doručené 
žalovanému dne 28. 12. 2010, která obsahuje vzdání se práva podání rozkladu, je 
dále uveden text, že zmocněnec potvrzuje převzetí rozhodnutí o udělení licence.  
Z úřední  činnosti  je  zdejšímu  soudu  známo,  že  se  v případě  listiny  na  čísle 
listu  104  jedná  o  formulářové  podání,  vyskytující  se  v totožné  podobě  ve  většině 
licenčních spisů zdejšímu soudu předložených ve věcech žalob nejvyššího státního 

pokračování 
- 12 - 
       62 A 96/2013 
zástupce proti rozhodnutím týkajícím se udělování licencí žalovaným v závěru roku 
2010. Soud proto tuto listinu vnímá jako určitou praxi žalovaného, jakou ke konci 
roku 2010 rozhodnutí o udělení licence doručoval – tedy že v řadě případů osobně 
zaměstnanec  žalovaného  předával  rozhodnutí  o  udělení  licence  zmocněncům 
žadatelů  o  licenci  či  jejich  zástupců  oproti  dokladům,  jimiž  mělo  být  žalovaným 
dokazováno. 
Vydání  rozhodnutí  představuje  projev  vůle  správního  orgánu  navenek.  Od 
vydání  správního  rozhodnutí  je  jím  správní  orgán  vázán  a  od  tohoto  okamžiku 
správní  orgán  již  nemůže  správní  rozhodnutí  změnit.  Co  se  rozumí  vydáním 
rozhodnutí,  to  plyne  z  §  71  odst.  2  správního  řádu,  podle  kterého  se  vydáním 
rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení 
podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na 
písemnosti  nebo  poštovní  zásilce  se  tato  skutečnost  vyznačí  slovy:  "Vypraveno 
dne:".  Na  rozhodnutí  o  udělení  licence  se  údaj  o  datu  vypravení  nenachází,  pouze 
datum 20. 12. 2010 (datum rozhodnutí o udělení licence), nicméně fyzické převzetí 
rozhodnutí  o  udělení  licence  od  žalovaného  zástupce  osoby  zúčastněné  na  řízení 
potvrdil  dne  28.  12.  2010  a  toto  datum  tak  je  podle  zdejšího  soudu  okamžikem 
vypravení  rozhodnutí  o  udělení  licence.  Poukazoval-li  žalobce  na  to,  že  výpis 
rejstříku trestů k osobě odpovědného zástupce byl vyhotoven dne 27. 12. 2010, pak 
se jedná o právě o jednu z listin, které byly žalovanému doručeny dne 28. 12. 2010 
spolu s listinou „Protokol o převzetí rozhodnutí a vzdání se práva podání rozkladu“, 
stejně jako i kolaudační souhlas. 
Soud zdůrazňuje,  že  k tomu, aby bylo jednoznačně  seznatelné,  které  listiny 
byly podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu, slouží jednak 
zásada  spisového  pořádku  (§  17  správního  řádu)  a  dále  pravidla  provádění 
dokazování správním orgánem listinou (§ 53 odst. 6 správního řádu); tato pravidla 
žalovaný nepochybně porušil, nicméně takové procesní pochybení bez dalšího jako 
důvod zrušení rozhodnutí o udělení licence zdejším soudem nemůže obstát.  
Lze  poznamenat,  že  obecně  by  taková  vada  mohla  mít  vliv  na  zákonnost 
správního  rozhodnutí  v  těch  případech,  kdy  by  správní  orgán  na  základě  obsahu 
správního  spisu  nebyl  schopen  vyvrátit  námitku,  že  k  takto  žurnalizovaným 
podkladům  se  již  účastník  řízení  nemohl  před  vydáním  správního  rozhodnutí 
vyjádřit;  taková  situace  však  ani  v  nyní  projednávané  věci,  kdy  jsou  takto 
žurnalizovány  listiny  žadatele  v  návrhovém  správním  řízení,  nenastala  (rozsudek 
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č.j. 6 As 81/2013 - 56). Proto není 
žaloba v této části důvodná.  
Žalobce dále poukazoval na rozpory v označení pozemků, na kterých se má 
(ke dni udělení licence měla) provozovna FVE Tuchlovice nacházet. 



pokračování 
- 13 - 
       62 A 96/2013 
Soud  předesílá,  že  provozovna  se  na  žádosti  o  udělení  licence  a  dokladech 
přikládaných  k  žádosti  vymezuje  údaji,  podle  kterých  je  možné  jednoznačně  určit 
energetické zařízení, na němž je vykonávána nebo má být vykonávána licencovaná 
činnost  výroby  elektřiny,  tedy  jinými  slovy  lokalizovat  provozovnu  výrobny 
z hlediska jejího umístění. Identifikačními údaji jsou pak název nebo jiné rozlišující 
označení  výrobny  elektřiny  a  údaje  identifikující  umístění  provozovny,  zejména 
název  obce  a  případně  její  části,  název  ulice,  číslo  popisné  a  orientační,  bylo-li 
přiděleno, poštovní směrovací číslo, dále název a číselný kód katastrálního území, 
kde je provozovna umístěna, parcelní číslo pozemku podle katastru nemovitostí, na 
kterém  je  provozovna  umístěna,  zákres  umístění  provozovny  do  kopie  katastrální 
mapy (§ 5 vyhlášky č. 426/2005 Sb.). 
Ze  správního  spisu  vyplynulo,  že  revizní  zpráva,  shodně  jako  rozhodnutí  
o  udělení  licence,  nezmiňuje  pozemek  p.  č.  2024,  který  je  uveden  ve  formuláři  - 
Seznam jednotlivých provozoven, příloha č. 12 k vyhlášce č. 426/2005 Sb. Zároveň 
se  však  ze  správního  spisu  podává,  že  dle  výpisu  z katastru  nemovitostí  ke  dni  
20.  10.  2010  vlastníka  obce  Tuchlovice  (č.  l.  26  správního  spisu)  se  v případě 
pozemku  p.č.  2024,  ostatní  plocha,  jedná  o  pozemek  se  způsobem  využití  - 
komunikace.  S tím  koresponduje  i  nákres  členění  stavby,  připojený  k žádosti  
o  udělení  licence,  kde  je  na  tomto  pozemku  zakreslena  přípojka  VN  vedoucí 
k hlavnímu vjezdu na pozemek FVE Tuchlovice (viz obr. 1) a zákres do katastrální 
mapy (obr. 2).  
 
                                                                                        
 
                        Obr. 1                                                      Obr. 2 
 
Pak je ovšem logicky vysvětlitelné, proč není v rozhodnutí o udělení licence 
ani  v revizní  zprávě  pozemek  p.  č.  2024,  komunikace,  zmiňován.  Na  tomto 
pozemku  totiž  není  umístěno  energetické  zařízení  FVE,  nýbrž  přípojka  vedoucí 
vysoké  napětí  z transformátoru  do  distribuční  sítě.  Elektrickou  přípojkou  je  podle  

pokračování 
- 14 - 
       62 A 96/2013 
§ 2 odst. 2 písm. a) bodu 3 energetického zákona zařízení, které začíná odbočením 
od  spínacích  prvků  nebo  přípojnic  v elektrické  stanici  a  mimo  ni  odbočením  od 
vedení  přenosové  nebo  distribuční  soustavy  a  je  určeno  k připojení  odběrného 
elektrického  zařízení.  Tato  přípojka  tedy  není  samotným  zařízením  využívaným 
k výrobě elektřiny  ani  jeho součástí; je totiž  vymezována samostatně a od zařízení 
k výrobě  elektřiny  (§  2  odst.  2  písm.  a/  bod  20)  ve  smyslu  energetického  zákona 
odlišně. Pravidla pro elektrickou přípojku pak upravuje energetický zákon v § 45.  
Osoba  zúčastněná  na  řízení  k tomu  zdůraznila,  že  pozemek  p.  č.  2024  byl 
v příloze  Seznam  jednotlivých  provozoven  uveden  proto,  že  podle  §  6  písm.  c) 
vyhlášky  č.  426/2005  Sb.  v žádosti  musí  být  uvedeny  i  pozemky,  na  kterých  se 
nacházejí zařízení distribuční soustavy. Na tomto pozemku se nachází jen zařízení 
distribuční  soustavy,  tj.  přívodní  kabel  k připojení  FVE  Tuchlovice  k distribuční 
soustavě. Samotná provozovna však na tomto pozemku umístěna není a identifikace 
pozemků  v revizní  zprávě  slouží  pouze  účelu  bližší  identifikace  revidovaného 
zařízení. 
Doklady založené ve správním spise, zejména ve spojení s nákresem stavby  
a zákresem do katastrální mapy, tak podle soudu dostatečně identifikují lokalitu, ve 
které  se  předmětné  zařízení  nachází,  a  jeho  umístění.  Ani  v této  části  tedy  není 
žaloba důvodná.  
Namítal-li  žalobce  v  žalobě,  že  osoba  zúčastněná  na  řízení  neprokázala 
vlastnické či užívací právo k pozemku p. č. 2024, komunikace, ve vlastnictví obce 
Tuchlovice, 
na 
němž 
je 
dle 
nákresu 
umístěna 
přípojka, 
pak  
v  řízení  o  udělení  licence  je  třeba  prokázat  vlastnické  či  užívací  právo  žadatele  
o udělení licence pouze přímo k samotnému energetickému zařízení (§ 7 odst. 1 a 4 
vyhlášky č. 426/2005 Sb.). Žalovaný jako licenční úřad proto nebyl oprávněn nad 
rámec  požadavků  ve  smyslu  energetického  zákona  a  vyhlášky  vyžadovat  i 
prokázání  užívacího  titulu  k pozemku,  na  kterém  je  umístěna  přípojka  k  FVE 
Tuchlovice;  ostatně  osoba  zúčastněná  na  řízení  uvedla,  že  má  k tomuto  pozemku 
zřízeno  věcné  břemeno  s právními  účinky  vkladu  ke  dni  17.  12.  2010.  Tuto 
skutečnost  akcentoval  i  žalobce  v replice  ze  dne  11.  7.  2014  a  
u jednání soudu, kdy výslovně uvedl, že na této žalobní námitce netrvá.  
Dále,  namítal-li  žalobce,  že  osoba  zúčastněná  na  řízení  byla  podle  smlouvy  
o  dílo  pouze  spoluvlastníkem  FVE  Tuchlovice,  zdejší  soud  uvádí,  že  nelze  na 
základě  obsahu  správního  spisu  dovodit,  že  by  osoba  zúčastněná  na  řízení 
nedisponovala  jakýmkoli  soukromoprávním  titulem  k  FVE  Tuchlovice  a  tudíž  že 
neměla  právě  z tohoto  důvodu licenci k podnikání v předmětném zařízení  obdržet. 
V průběhu řízení žalobce v replice ze dne 11. 7. 2014 uvedl, že osoba zúčastněná na 
řízení  se  stala  v průběhu  licenčního  řízení  výlučným  vlastníkem  FVE  Tuchlovice, 

pokračování 
- 15 - 
       62 A 96/2013 
neboť došlo k realizaci čl. 21. 2. smlouvy o dílo uzavřené mezi Lynx Shelf 05 s.r.o., 
osobou zúčastněnou na řízení a společností Draka Service GmbH. U jednání soudu 
žalobce nakonec uvedl, že i na této žalobní námitce již netrvá.  
Pokud  pak  žalobce  namítal,  že  se  v revizní  zprávě  vyskytuje  pozemek 
označený  p.č.  2028,  tak  podle  zdejšího  soudu  se  vysoce  pravděpodobně  jedná  
o lehce vysvětlitelnou chybu v psaní, neboť tato identifikace pozemku se objevuje 
pouze v revizní zprávě a nikoli již v dalších podkladech rozhodnutí. Ve výpisu listu 
vlastnictví  z katastru  nemovitostí  ke  dni  20.  10.  2010  žadatele  o  udělení  licence  
(č.  l.  27  správního  spisu)  i  v  nákresu  členění  stavby  (viz  obr.  1)  se  vyskytuje 
pozemek p.č. 2038. Také ve formuláři Seznam jednotlivých provozoven, příloha č. 
12  k vyhlášce  č.  426/2005  Sb.,  je  uveden  pozemek  p.č.  2038.  Takto  správně 
označený pozemek pak žalovaný uvedl i v rozhodnutí o udělení licence. 
Namítal-li  dále  žalobce,  že  nebyla  splněna  jedna  z  podmínek  pro  udělení 
licence,  a  to  ustanovení  odpovědného  zástupce,  pak  tuto  námitku  soud  důvodnou 
neshledal.  
Podle  §  5  odst.  1  energetického  zákona  je  podmínkou  pro  udělení  licence 
fyzické osobě dosažení věku 18 let (písm. a/), úplná způsobilost k právním úkonům 
(písm.  b/),  bezúhonnost  (písm.  c/),  odborná  způsobilost  nebo  ustanovení 
odpovědného zástupce podle § 6 (písm. d/). 
Podle  §  5  odst.  2  energetického  zákona  žádá-li  o  udělení  licence  právnická 
osoba, musí podmínky podle odstavce 1 písm. a) až c) splňovat členové statutárního 
orgánu.  Dále  je  podmínkou  pro  udělení  licence  právnické  osobě  ustanovení 
odpovědného zástupce. 
Podle § 5 odst. 5 energetického zákona se odbornou způsobilostí pro udělení 
licence  podle  §  4  odst.  1  rozumí  ukončené  vysokoškolské  vzdělání  technického 
směru  a  3  roky  praxe  v  oboru  nebo  úplné  střední  odborné  vzdělání  technického 
směru s maturitou a 6 roků praxe v oboru. U výroby elektřiny nebo tepelné energie 
do  instalovaného  výkonu  výrobny  1  MW  včetně  a  samostatného  distribučního 
zařízení  elektřiny  nebo  rozvodného  zařízení  tepelné  energie  s  instalovaným 
výkonem do 1 MW včetně postačuje vyučení v oboru a 3 roky praxe v oboru nebo 
osvědčení o rekvalifikaci k provozování malých energetických zdrojů nebo obdobné 
osvědčení  vydané  v  jiném  státě.  U  výroby  elektřiny  z  obnovitelných  zdrojů  do 
instalovaného  výkonu  výrobny  20  kW  není  povinnost  prokazovat  odbornou 
způsobilost. 
Podle  §  6  odst.  2  energetického  zákona  musí  odpovědný  zástupce  splňovat 
podmínky pro udělení licence podle § 5 odst. 1 energetického zákona.  

pokračování 
- 16 - 
       62 A 96/2013 
Podle  §  6  odst.  4  energetického  zákona  platí,  že  je-li  držitel  licence 
právnickou  osobou, je  vždy povinen  ustanovit odpovědného  zástupce.  Je-li držitel 
licence  fyzickou osobou,  je povinen  ustanovit odpovědného zástupce,  nesplňuje-li 
sám podmínku odborné způsobilosti. 
  
Podle  §  6  odst.  6  energetického  zákona  ustanovení  odpovědného  zástupce 
držitele licence schvaluje Energetický regulační úřad.  
Pokud  tedy  osoba  zúčastněná  na  řízení  žádala  o  udělení  licence  
k  provozování  energetického  zařízení  jako  právnická  osoba,  pak  musela  ustanovit 
odpovědného  zástupce  a  prokázat,  že  tato  osoba  splňuje  podmínky  ve  smyslu  §  5 
odst.  1  energetického  zákona,  zejména  ukončené  vysokoškolské  vzdělání 
technického  směru  a  3  roky  praxe  v  oboru  nebo  úplné  střední  odborné  vzdělání 
technického směru s maturitou a 6 roků praxe v oboru.  
K žádosti  o  udělení  licence  osoba  zúčastněná  na  řízení  doložila  Osvědčení  
ev.  č.  078  ze  dne  15.  12.  2010  pro  Ondřeje  Dxxxxx,  nar.  xxxxx,  o  tom,  že  tato 
osoba  vykonala  dne  15.  12.  2010  zkoušku  podle  §  14  vyhlášky  č.  50/1978  Sb.,  
o odborné způsobilosti v elektrotechnice, a může být pověřena činností pracovníka 
znalého  s vyšší  kvalifikací  (dále  jen  „Osvědčení“).  V Osvědčení  je  uveden  údaj  
o  odborném  vzdělání  Ondřeje  Dxxxxx  („ÚSO“)  a  jeho  dosažená  praxe  („13  let 
NN“).  V rozhodnutí  o  udělení  licence  je  uveden  jako  odpovědný  zástupce  Ondřej 
Dxxxxx, datum narození xxxxx. V den vypravení rozhodnutí o udělení licence byly 
žalovanému doručeny listiny – výpis z evidence rejstříku trestů ze dne 27. 12. 2010 
k osobě  Ondřeje  Dxxxxx,  nar.  dne  xxxxx,  a  formulář  „Prohlášení  odpovědného 
zástupce, příloha č. 7 k vyhlášce č. 426/2005 Sb.“, který obsahuje souhlas Ondřeje 
Dxxxxx s ustanovením do funkce odpovědného zástupce, a také razítko Městského 
úřadu Hořovice, že dne 20. 12. 2010 uznal Ondřej Dxxxxx, nar. xxxxx, Hořovice, 
adresa trvalého pobytu xxxxx, OP xxxxx, podpis na této listině za vlastní.  
Žalobce předložil k důkazu úřední záznam o vysvětlení podaném Ondřejem 
Dxxxxx,  narozeným  dne  xxxxx,  policii  dne  22.  7.  2014.  Z  něho  vyplynulo,  že 
Ondřej Dxxxxx pro účely stavby FVE Tuchlovice předal a podepsal „nějaké papíry 
nějakému panu Pxxxxx“, přičemž nevěděl, za jakým účelem tak učinil, domníval se, 
že  jsou  určeny  pro  stavební  úřad.  FVE  nikdy  neviděl  a  o  nic  se  nestaral.  Panu 
Pxxxxx  předal  výpis  z evidence  rejstříku  trestů  a  kopii  Osvědčení  o  školení. 
Podepsání formuláře prohlášení odpovědného zástupce nepoznal, nepamatuje si, že 
by  jej  podepsal,  pravost  podpisu  zpochybnil.  Od  roku  2011  má  nový  občanský 
průkaz.  Ondřej  Dxxxxx  dále  uvedl,  že  je  vyučen  v oboru  elektro,  má  výuční  list 
v oboru  silnoproud  a  praxi  13  let,  počítá-li  do  toho  dobu  školení.  Po  vyučení  do 
konce roku má tedy praxi 12 let. Do roku 2011 soukromě podnikal v oboru elektro. 
Předpokládal,  že  bude  dělat  dozor  nad  dokončením  stavby,  ale  pan  Pxxxxx  už  se 

pokračování 
- 17 - 
       62 A 96/2013 
neozval,  stavbu  Ondřej  Dxxxxx  nikdy  neviděl.  Kopii  výučního  listu  a 
živnostenského listu dal panu Pxxxxx také.  
Z takto  provedeného  dokazování  vyplynulo,  že  Ondřej  Dxxxxx,  narozený 
dne xxxxx, „někomu“ předal kopii svého Osvědčení a že se v případě data narození 
na  Osvědčení  jedná  s vysokou  pravděpodobností  o  překlep.  Především  však 
z provedeného  dokazování  vyplynulo,  že  Ondřej  Dxxxxx  existenci  Osvědčení  a 
vykonání  zkoušky,  stejně  jako  skutečnost,  že  má  více  jak  šestiletou  praxi  v oboru 
elektro,  nikterak  nezpochybnil  a  ostatně  to  nezpochybňuje  ani  žalobce;  soud  je 
přitom i v řízení o žalobě podle § 66 odst. 2 s.ř.s. vázán zásadou dispoziční a nikoli 
vyšetřovací.  
Žalobce však považoval za vadu licenčního řízení postup žalovaného, který 
se spokojil právě a jen s tímto dokladem – tedy že mu ve vztahu k prokázání splnění 
podmínky kvalifikace a odborné praxe odpovědného zástupce postačilo právě a jen 
Osvědčení. V žalobě  na  str. 7 namítal, že  podle jeho názoru  Osvědčení  ev.  č.  078  
ze dne 15. 12. 2010 pro Ondřeje Dxxxxx nedokládá potřebné vzdělání a povinnou 
praxi.  S tímto názorem se však neztotožnil  Nejvyšší správní soud, který  uvedl, že 
„…doložila-li  stěžovatelka  žalovanému  osvědčení  odpovědného  zástupce  o 
absolvování odborné zkoušky dle § 14 vyhlášky č. 50/1978 Sb., prokázala tím také 
jeho vzdělání a délku praxe, která je kvalifikačním předpokladem pro absolvování 
této  zkoušky.  Po  žadatelích  o  licenci  nelze  rozumně  požadovat,  aby  spolu  s 
osvědčením o složení zkoušky předkládali také doklady o délce praxe, když je takový 
údaj v osvědčení výslovně uveden na základě odpovídajících dokladů… V osvědčení 
pana O. D. je v souladu s přílohou 3 k vyhlášce č. 50/1978 Sb. uveden údaj o jeho 
odborném vzdělání („ÚSO“, tedy patrně „úplné střední odborné“) a jeho dosažená 
praxe  („13  let  NN“).  Názor  krajského  soudu,  že  citované  osvědčení  nemůže 
osvědčovat úplné střední odborné vzdělání technického směru s maturitou a šest let 
praxe  v  oboru  pana  O.  D.,  je  tedy  nesprávný…“  
(rozsudek  Nejvyššího  správního 
soudu ze dne 26. 8. 2015, č.j. 2 As 103/2015 – 171).  
Nejvyšší  správní  soud  tedy  dospěl  k opačnému  názoru  než  žalobce,  
a  sice  že  ve  správním  řízení  o  udělení  licence  bylo  předložením  Osvědčení 
žalovanému  doloženo  splnění  podmínky  ve  smyslu  §  5  odst.  2  energetického 
zákona.  Tento  závěr  ostatně  nakonec  není  překvapivý,  neboť  koresponduje  i  se 
závěry  Nejvyššího  správního  soudu,  že  „[d]oložil-li  stěžovatel  žalovanému 
osvědčení  o  absolvování  odborné  zkoušky  dle  §  14  vyhlášky  č.  50/1978  Sb., 
prokázal tím také délku praxe, která je kvalifikačním předpokladem pro absolvování 
předmětné zkoušky. Nelze tak po žadatelích o licenci rozumně požadovat, aby spolu 
s  osvědčením  o  složení  zkoušky  předkládali  také  doklady  o  délce  praxe,  když  je 


pokračování 
- 18 - 
       62 A 96/2013 
takový  údaj  v  osvědčení  výslovně  uveden  na  základě  odpovídajících  dokladů.“ 
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č.j. 6 As 173/2014-186).  
Nejvyšší správní soud v této souvislosti akcentoval i otázku dobré víry osoby 
zúčastněné  na  řízení  v  pozici  žadatele  o  licenci.  Tu  tedy  ve  vztahu  k ustanovení 
odpovědného  zástupce  zdejší  soud  shledává,  a  to  jednak  z toho  důvodu,  
že  žalovanému  Osvědčení  pro  udělení  licence  spolu  s dalšími  listinami  postačilo,  
a  dále  proto,  že  v řízení  nevyvstaly  žádné  okolnosti,  které  by  dobrou  víru  osoby 
zúčastněné  na  řízení  ve  vztahu  k ustanovení  Ondřeje  Dxxxxx  odpovědným 
zástupcem reálně zpochybnily. Jinými slovy se nepodařilo prokázat, že by žadatel o 
licenci  k osobě  odpovědného  zástupce  vědomě  předkládal  listiny  nepravdivé  či  že 
by mu z okolností provázejících předkládání dokladů k udělení licence týkajících se 
odpovědného zástupce muselo být zřejmé, že žalovaného uvádí v omyl.  
Podle § 6 odst. 1 energetického zákona odpovědný zástupce, je-li ustanoven, 
odpovídá  za  výkon  licencované  činnosti  podle  tohoto  zákona.  Pokud  jde  o 
argument,  že  Ondřej  Dxxxxx  uvedl,  že  na  elektrárně  coby  odpovědný  zástupce 
nikdy  nebyl  a  že  funkci  odpovědného  zástupce,  tedy  osoby,  která  odpovídá  za 
výkon licencované činnosti, ve skutečnosti nikdy nevykonával, pak v tomto ohledu 
je  v intencích  závazného  právního  názoru  Nejvyššího  správního  soudu  relevantní 
okolnost,  že  od  udělení  licence  je  FVE  Tuchlovice  bez  problémů  provozována. 
Podle zdejšího soudu sice jsou tvrzení, která ke svému výkonu funkce odpovědného 
zástupce  Ondřej  Dxxxxx  uvedl,  z hlediska  výkonu  licencované  činnosti  ve  FVE 
Tuchlovice 
závažná, 
neboť 
se 
v jeho 
případě 
jednalo 
pouze  
o formálního odpovědného zástupce, tedy odpovědného zástupce tzv. na papíře (až 
do  dne  16.  4.  2013,  kdy  Ondřeje  Dxxxxx  jako  odpovědného  zástupce  nahradil 
Zdeněk  Kxxxxx,  Ondřej  Dxxxxx  funkci  odpovědného  zástupce  reálně 
nevykonával),  nicméně  zdejší  soud,  vázán  právní  názorem  Nejvyššího  správního 
soudu obsaženým v předchozím zrušovacím rozsudku, nedovozuje  žádný škodlivý 
následek.  Bezpečný  a  bezproblémový  chod  FVE  Tuchlovice  přitom  nebyl 
v průběhu  řízení  nikým  nikterak  zpochybněn,  a  proto  zdejší  soud  nepovažoval  za 
potřebné k této otázce dokazovat listinami předloženými soudu osobou zúčastněnou 
na řízení. 
Ve prospěch osoby zúčastněné na řízení zdejší soud hodnotí také okolnost, že 
Ondřej  Dxxxxx  jako  dospělá  a  svéprávná  osoba  poskytl  minimálně  jak  své 
Osvědčení, tak výpis ze svého rejstříku trestů, vědom si toho, že údaje týkající se 
jeho  odbornosti  a  bezúhonnosti  budou  použity  ve  vztahu  k budování  „nějaké 
elektrárny“.  Nejedná  se  tedy  o  situaci,  kdy  by  byly  dané  listiny  zfalšovány  či  by 
Ondřeji Dxxxxx byly odcizeny. 

pokračování 
- 19 - 
       62 A 96/2013 
Pokud jde o autenticitu výpisu z evidence rejstříku trestů Ondřeje Dxxxxx ke 
dni 27. 12. 2010, tak ta nebyla nikterak zpochybněna.  
Pokud  jde  o  „Prohlášení  odpovědného  zástupce,  příloha  č.  7  k  vyhlášce  
č. 426/2005 Sb.“, z něhož se dle razítka Městského úřadu Hořovice podává, že dne 
20.  12.  2010  uznal  Ondřej  Dxxxxx,  narozený  dne  xxxxx,  xxxxx,  podpis  na  této 
listině  za  vlastní,  nelze  mít  z provedeného  dokazování  ničím  za  zpochybněné,  že 
podepsal  i  tento  dokument,  a  to  i  když  údajně  nevěděl  zcela  přesně,  za  jakým 
účelem,  a  s odstupem  času  s určitou  mírou  projevené  nejistoty  podpis  této  listiny 
popřel.  
Soud  tak  uzavírá,  že  doložením  Osvědčení  bylo  žalovanému  prokázáno 
splnění podmínky ustanovení odpovědného zástupce, tedy podmínky ve smyslu § 5 
odst. 2 energetického zákona.  
Žalobce dále namítal, že ještě ke dni 29. 11. 2010, tj.  šest dní po vykonané 
revizi,  nebyly  dokončeny  všechny  instalace  fotovoltaických  panelů  na  FVE 
Tuchlovice, ačkoli revizní technik Ladislav  Hxxxxx  deklaroval  její dokončenost  a 
bezpečnost.  
K posouzení této žalobní námitky soud přistoupil v situaci, kdy již byl vázán 
závěrem  Nejvyššího  správního  soudu,  podle  něhož  „pro  zrušení  rozhodnutí  o 
udělení  licence  nemůže  obstát pouze závěr,  že rozpory mezi jednotlivými  listinami 
znevěrohodnily  způsob  provedení  revize  FVE  Tuchlovice.  I  v  takovém  případě  by 
bylo  nutné  pečlivě  zkoumat  závažnost  tohoto  pochybení  a  řádně  odůvodnit  závěr, 
proč  se  jedná  o  pochybení  natolik  závažné,  že  bude  mít  za  následek  zrušení 
rozhodnutí  o  udělení  licence“
  (rozsudek  Nejvyššího  správního  soudu  ze  dne  
26. 8. 2015, č.j. 2 As 103/2015 – 171).  
Podle  §  9  písm.  a)  vyhlášky  č.  426/2005  Sb.  se  u  nových  energetických 
zařízení  technické  předpoklady  prokazují  územním  souhlasem,  kolaudačním 
rozhodnutím,  oznámením  záměru  započít  s  užíváním  stavby  stavebnímu  úřadu  a 
současně  prohlášením  žadatele,  že  stavební  úřad  užívání  stavby  nezakázal,  nebo 
kolaudačním  souhlasem,  a  dále  dokladem  prokazujícím  splnění  požadavků  k 
zajištění  bezpečnosti  práce  (zpráva  o  revizi)  stanovených  zvláštním  právním 
předpisem. 
V  licenčním  řízení  je  tedy  žadatel  o  licenci  povinen  doložit  splnění 
technických  předpokladů  rozhodnutím  stavebního  úřadu  a  dokladem  prokazujícím 
zajištění revize energetického zařízení ve vztahu k bezpečnosti práce; jedná se o tzv. 
povinné důkazy, předkládané spolu se žádostí o udělení licence. 
Pokud  jde  o  zprávu  o  revizi,  ta  se  musí  vztahovat  k  celé  fotovoltaické 
elektrárně, resp. k celé její nízkonapěťové části, která musí být stavebně dokončena 

pokračování 
- 20 - 
       62 A 96/2013 
ve  všech  součástech stavby přímo souvisejících  s elektrickou  bezpečností zařízení 
(revizní  zpráva  je  zprávou  o  revizi  fotovoltaické  elektrárny  jako  celku);  jinak  by 
požadavek  na  předložení  revizní  zprávy  postrádal  jakéhokoli  smyslu. 
Nezastupitelný  význam  revizní  zprávy  akcentoval  i  Nejvyšší  správní  soud 
v rozsudku  ze  dne  16.  7.  2015,  č.j.  7  As  114/2015-36.  Závěr  o  tom,  že  revizi 
elektrické  instalace  VN  části  systému  ze  žádného  právního  předpisu  neplyne,  již 
zdejší 
soud 
opakovaně 
judikoval 
(např. 

rozsudku 
ze 
dne  
30.  3.  2015,  č.j.  62  A  107/2013  -  71,  shodně  též  rozsudek  Nejvyššího  správního 
soudu  ze  dne  9.  7.  2015,  č.j.  4  As  84/2015  -  37).  Stejně  tak  judikoval,  že  revizní 
zprávu lze nahradit znaleckým posudkem, avšak pouze pokud je znalecký posudek 
vyhotoven  v  čase  rozhodném  pro  posouzení  bezpečnosti  (rozsudek  ze  dne  
9. 10. 2015, č.j. 62 A 111/2013 - 599). 
Z dokazování před zdejším soudem vyplynulo, že dne 1. 6. 2010, pod sp. zn 
MESV/959/2010/Čs,  č.j.  MESV  1834/2010/Čs,  vydal  stavební  úřad  ve  spojeném 
řízení  rozhodnutí  o  umístění  stavby  a  stavební  povolení,  v  němž  je  stavba 
specifikována  jako  „Průmyslová  zóna  Tuchlovice  –  fotovoltaická  výrobna 
elektrické energie – 3. etapa“  SO 07 – Fotovoltaická výrobna elektrické energie – 
3. Etapa s instalovaným výkonem 3 600 kW – dočasná stavba na 25 let – soustava  
FVE článků o výkonu 210 W a rozměru 990 x 1640 mm, kabelové připojení VN 22 
kW na kabelovou přípojku VN 22 kV do TR 110/22 kV Tuchlovice – 6 trafostanic 
1 x 630 kVA, SO 08 – oplocení a SO 09 – ozelenění. 
Ze  správního spisu stavebního úřadu týkajícího se kolaudačního řízení, který 
byl soudu předložen žalobcem, vyplynulo, že dne 9. 11. 2010 vydal stavební úřad 
zákaz  užívání  stavby  s ohledem  na  její  nedokončenost  a  nedoložení  všech 
požadovaných  dokladů  a  že  opakovaná  prohlídka  stavby  před  jejím  dokončením 
byla stavebním úřadem provedena dne 29. 11. 2010. Poslední prohlídka stavby byla 
provedena  dne  13.  12.  2010.  Následně  dne  14.  12.  2010  obdržel  stavební  úřad 
oznámení o odstranění závad a žádost o vydání kolaudačního souhlasu. Kolaudační 
souhlas  pak  byl  udělen  dne  15.  12.  2010  a  je  v  něm  konstatováno  dodržení 
zákonných požadavků a požadavků závazných stanovisek, a to na zařízení o výkonu 
3 151,5 kWp, soustava FVE článků v počtu 12 308 ks – moduly Schott 4 608 ks, 
moduly DST – 7 700 Ks. 
V případě  stavby  FVE  Tuchlovice  tedy  došlo  k odchylce  od  stavebního 
povolení.  Původně  byla  elektrárna  projektována  na  celkový  instalovaný  výkon  
ve  výši  3 600  kW.  Zkolaudována  pak  byla  jako  energetické  zařízení  o  výkonu 
3 151,5 kWp. 
Dále  se  ze  správního  spisu  žalovaného  podává,  že  ve  dnech  19.  –  23.  11. 
2010  probíhala  revize  zařízení  FVE  Tuchlovice,  prováděná  revizním  technikem 

pokračování 
- 21 - 
       62 A 96/2013 
Ladislavem Hxxxxx.  Ze zprávy  o výchozí revizi (č.l. 67  správního  spisu), sepsané 
revizním  technikem  Ladislavem  Hxxxxx  dne  22.  –  24.  11.  2010,  se  podává,  že  je 
dokládán  stav  bezpečnosti  zařízení  o  celkovém  instalovaném  slunečním  výkonu 
3 151,5  kWp.  Podle  revizní  zprávy  bylo  celkem  připojeno  (instalováno)  3050,00 
kVA.  Předmětem  revize  bylo  připojení  FVE  Tuchlovice  k síti  ČEZ,  připojení  PV 
TS v areálu FVE, připojení PV měničů, PV rozváděčů a PV modulů. Podle revizní 
zprávy  je  ve  FVE  Tuchlovice  použito  7 700  ks  PV  modulů  typu  DST230P660S, 
4416  ks  PV  modulů  typu  SCHOTT  POLYTM  300  a  192  ks  PV  modulů  typu 
SCHOTT  POLYTM  290,  spojených  do  638  ks  PV  řetězců.  Jednotlivé  řetězce  jsou 
odpojitelné  pojistkami  v PV  rozvaděčích.  Řetězce  jsou  připojeny  do  54  kusů  PV  
rozváděčů  s vypínačem  DC  na  výstupu  z rozváděče,  svodičem  přepětí  
a pojistkovými odpínači plus pólu PV řetězců. Přívody z PV řetězců jsou provedeny 
kabelem PV1-F 1x6 mm2. Propojení mezi PV rozváděči a PV měniči je provedené 
kabely,  podle  připojovací  délky,  do  každého  měniče  je  připojeno  devět  vývodů 
z PV  rozváděčů.  Revizní  technik  Ladislav  Hxxxxx  revizní  zprávou  osvědčuje,  
že revizní prohlídka byla provedena ve dnech 19. - 23. 11. 2010 v souladu s ČSN 33 
2000-6 se závěrem, že zařízení je schopné z hlediska bezpečnosti trvalého provozu.  
Z dokazování  před  zdejším  soudem  rovněž  vyplynulo,  že  shodná  revizní 
zpráva se nachází též ve správním spisu stavebního úřadu vedeném v kolaudačním 
řízení. V tomto správním spisu se dále nachází ještě jedna „Zpráva o výchozí revizi 
elektrického  zařízení“  sepsaná  revizním  technikem  Ladislavem  Hxxxxx 
ve  dnech  22.  –  24.  11.  2010,  kterou  je  dokládán  stav  bezpečnosti  zařízení  FVE 
Tuchlovice  o  celkovém  instalovaném  slunečním  výkonu  3 228,3  kWp.  Podle  této 
revizní  zprávy  je  ve  FVE  použito  14 036  ks  PV  modulů  typu  DST230P660S, 
spojených  do  638  ks  PV  řetězců.  Revizní  technik  Ladislav  Hxxxxx  touto  revizní 
zprávou osvědčuje, že revizní prohlídka byla provedena ve dnech 19. – 23. 11. 2010 
v souladu  s ČSN  33  2000-6  se  závěrem,  že  zařízení  je  schopné  z hlediska 
bezpečnosti trvalého provozu.  
Ze  zápisu  stavebního  úřadu  ze  dne  29.  11.  2010  vyplynulo,  že  se  týká 
opakované  prohlídky  uskutečněné  dne  29.  11.  2010  po  předchozí  neúspěšné 
prohlídce. 
K opakované 
prohlídce 
byla 
předložena 
zpráva  
o výchozí revizi elektrického zařízení, šetření na místě prokázalo funkčnost stavby, 
která  ale  není  zcela  vybavena  celkovým  počtem  fotovoltaických  panelů  podle 
stavebního povolení. Pro dokončenou část je možné řešení souhlasem s předčasným 
užíváním  stavby  a  ověřením  funkčnosti  stavby  ve  zkušebním  provozu  na  dobu  
6 měsíců, tedy do 31. 5. 2011.  
Soud  též  dokazoval  stanoviskem  HZS  ze  dne  29.  11.  2010.  Z  dokazování 
vyplynulo,  že  se  jedná  o  stanovisko  ke  zkušebnímu  provozu  a  že  HZS  provedl 

pokračování 
- 22 - 
       62 A 96/2013 
uvedeného  dne  opakovanou  prohlídku  stavby  a  byla  mu  předložena  revize  elektra. 
HZS  souhlasí  s předčasným  užíváním  stavby  se  zkušebním  provozem  
s  předpokladem  do  31.  5.  2011.  Investor  vybaví  trafostanice  příslušnými 
výstražnými  a  informačními  tabulkami  v českém  jazyce  do  5.  12.  2010.  Po 
dokončení  instalace  fotovoltaických  panelů  vč.  jejich  připojení  zažádá  investor  
o trvalé užívání stavby, ke kterému si HZS vyhrazuje prohlídku stavby s následným 
vydáním dalšího písemného stanoviska.  
Pokud jde o shora uvedený zápis stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2010, tak 
z něj  podle  zdejšího  soudu  plyne  pouze  skutečnost,  že  se  dne  29.  11.  2010 
uskutečnila  na  místě  FVE  Tuchlovice  prohlídka  a  že  podle  zúčastněných  osob 
„stavba není vybavena počtem panelů v rozsahu uvedeném ve stavebním povolení“. 
Vypovídací  hodnota  tohoto  důkazu  tak  není  ve  vztahu  ke  skutečnému  stavu 
elektrárny  ke  dni  29.  11.  2010  žádná,  neboť  o  tom,  že  zařízení  FVE  Tuchlovice 
nakonec  nebylo  vybudováno  v rozsahu  stavebního  povolení,  není  mezi  účastníky 
řízení  a  osobou  zúčastněnou  na  řízení  sporu.  Z dokazování  předmětným  zápisem 
nebylo možno ke skutečnému stavu elektrárny ke dni 29. 11. 2010 cokoli dovodit.  
Stejně tak ze stanoviska HZS ze dne 29. 11. 2010 vyplynulo pouze to, že mjr. 
Bc.  Zdeněk  Bezděkovský  za  HZS  souhlasil  s  „předčasným  užíváním  stavby  se 
zkušebním  provozem“,  ovšem  rozhodnutí  o  zkušebním  provozu  nikdy  vydáno 
nebylo. Dále mjr. Bc. Zdeněk Bezděkovský požadoval, aby po dokončení instalace 
fotovoltaických  panelů  včetně  jejich  připojení  požádal  investor  HZS  o  vydání 
dalšího písemného stanoviska. Z toho lze tedy dovodit pouze to, že mjr. Bc. Zdeněk 
Bezděkovský předpokládal, že budou ještě doplňovány další fotovoltaické panely.  
Z dokazování  úředním  záznamem  o  vysvětlení  podaném  mjr.  Bc.  Zdeňkem 
Bezděkovským  policii  dne  4.  6.  2014  vyplynulo,  že  se  účastnil  dne  
9.  11.  2010  prohlídky  FVE  Tuchlovice  společně  s paní  Českou.  Stavba  nebyla 
dokončena, chyběla část panelů, tak deset až patnáct procent, ale tím si jistý není, 
propojení tam bylo, ale tomu nerozumí. Souhlas s kolaudačním rozhodnutím nedal 
s tím, že stavba není dokončena a nejsou předloženy potřebné dokumenty, chyběly  
i tabulky s výstražným značením. Dne 13. 12. 2010 již prý bylo vše v pořádku. 
Z  dokazování  úředním  záznamem  o  vysvětlení  podaném  Alenou  Českou 
policii dne 4. 6. 2014 vyplynulo, že asi dne 9. 11. 2010 se účastnila ohledání FVE 
Tuchlovice, stavba nebyla dokončena, chyběla tak přibližně desetina panelů. Další 
součásti  stavby  již  na  místě  byly.  Toho  dne  tedy  dokonce  vydali  (stavební  úřad) 
rozhodnutí o zákazu užívání stavby. Alena Česká ještě uvedla, že v poměrně krátké 
době  byly  dodáním  dokladů  a  souhlasu  hasičů  splněny  podmínky,  které  stanovili, 
nebylo tedy třeba konat další prohlídku, a proto byl vydán kolaudační souhlas.  

pokračování 
- 23 - 
       62 A 96/2013 
Shora uvedené úřední záznamy o podání vysvětlení ze dne 4. 6. 2015 se tak 
týkají  první  prohlídky  uskutečněné  dne  9.  11.  2010,  což  odpovídá  tomu,  že  dne  
9.  11.  2010  vydal  stavební  úřad  zákaz  užívání  stavby  s  ohledem  na  její 
nedokončenost a  nedoložení  všech  požadovaných  dokladů. Výchozí revize  pak  na 
FVE  Tuchlovice  probíhala  až  ve  dnech  19.  -  23.  11.  2010.  Proto  ani  z dokazování 
těmito  dvěma  úředními  záznamy  nic  relevantního  ke  stavu  elektrárny  ve  dnech  
19. - 23. 11. 2010 a ani ke dni 29. 11. 2010 nevyplynulo. 
Z dokazování  vyjádřením  revizního  technika  Ladislava  Hxxxxx  ze  dne  
23.  9.  2014,  doloženým  soudu  osobou  zúčastněnou  na  řízení,  vyplynulo,  že  
v  průběhu  revize  nebyly  na  elektrárně  ještě  instalovány  všechny  panely.  Pokud 
v revizní  zprávě  revizní  technik  uvedl,  že  ve  FVE  je  použito  12 308  modulů 
spojených do 638 ks PV řetězců, pak tento údaj je použit z projektové dokumentace 
k elektrárně,  kterým  měla  být  elektrárna  jednoznačně  identifikována,  ale  nemá 
odrážet skutečnosti či zjištění revizního technika o bezpečném stavu elektrárny na 
místě.  Provedení  revize  nebránilo,  že  v elektrárně  nebyly  dosud  nainstalovány 
všechny  panely.  Pro  účely  provedení  revize  není  důležité  nainstalování  panelů,  
ty  mají  certifikát  a  za  jejich  bezpečnost  odpovídá  výrobce.  Předmětem  revize  je 
bezpečnost  navazujících  elektrických  rozvodů,  nikoli  panelů  samotných;  ty  jako 
výrobek  disponují  certifikátem.  Při  provádění  revize  jsou  standardně  všechna 
elektrická  zařízení  bez  napětí.  Kontrolují  se  izolační  stavy  elektrických  obvodů  
a přechodové zemní odpory transformátorových stanic.  
Podle  úředního  záznamu  o  vysvětlení  podaném  revizním  technikem 
Ladislavem  Hxxxxx  policii  dne  20.  5.  2014  se  v případě  zařízení,  které  měl 
kontrolovat, jednalo o kabelové rozvody, které již byly v zemi a vyvedení kabelů do 
stringboxů,  ty  již  byly  na  stojanech  namontovány,  do  měničů  a  následné  vývody 
z trafostanice  do  sběrné  stanice  a  odtud  do  budoucího  připojení  ČEZu.  Na 
elektrárně  se  „dělaly  ještě  zemní  úpravy,  něco  se  zasypávalo“.  Revizní  technik 
Ladislav Hxxxxx uvedl, že „…hlavní věci týkající se mé činnosti již byly na místě. 
Co  se  týče  FV  panelů,  tak  ty  si  nepamatuji,  ale  panely  já  nekontroluji,  takže  se 
k tomu nemohu vyjádřit. Panely tam zřejmě byly, jaké množství nevím, a nevím ani, 
zda  již  byly  zapojeny.  V revizní  zprávě  o  nich  hovořím,  protože  jsem  čerpal 
z projektové  dokumentace.“
.  K otázce  výkonu  FVE  uvedl,  že  konečný  výkon  byl 
zřejmě jiný než projektovaný, a proto později opravil výkon 3228,3 kWp na 3151,5 
kWp,  zřejmě  na  popud  někoho,  už  si  nepamatuje.  Dále  uvedl,  že  nijak 
nekontroloval, jak či zda vůbec jsou panely zapojeny mezi sebou. Vývody z panelů 
jsou do skříní a na tom „není co kontrolovat, když všechny kabely jsou vedeny po 
povrchu“.  

pokračování 
- 24 - 
       62 A 96/2013 
Revizní technik tedy jednoznačně potvrdil, že na prohlídce FVE Tuchlovice 
byl,  avšak  popsal  stav  FVE  Tuchlovice  ve  vyjádření  ze  dne  23.  9.  2014  tak,  že 
v době revize zde ještě nebyly namontovány všechny fotovoltaické panely. V rámci 
vysvětlení  podaném  policii  dne  20.  5.  2014  uvedl,  že  fotovoltaické  panely 
nekontroloval,  že  ho  z hlediska  revize  „nezajímaly“,  ani  propojení  mezi  nimi,  ač 
ve zprávě o výchozí revizi uvedl, že jednotlivé moduly fotovoltaických panelů byly 
spojeny do 638 kusů řetězců. Celkový instalovaný výkon deklarovaný jeho revizní 
zprávou pak převzal z projektové dokumentace a takto připravil i revizní zprávu pro 
stavební úřad, kterou posléze opravil.  
Z dokazování  vyjádřením  revizního  technika  Ladislava  Hxxxxx  a  jím 
podaným  vysvětlením  policii  tak  jednoznačně  vyplynulo,  že  revizní  zpráva 
Ladislava Hxxxxx osvědčuje pouze bezpečnost navazujících elektrických rozvodů a 
izolační stavy elektrických obvodů a přechodové zemní odpory transformátorových 
stanic,  a  to  za  situace,  kdy  elektrárna  ještě  nebyla  dokončena  a  probíhala  montáž 
fotovoltaických panelů.  
Je tedy zjevné, že osoba zúčastněná na řízení předložila žalovanému revizní 
zprávu,  která  byla  vyhotovena  po  prohlídce  ještě  nedokončeného  NN  zařízení 
fotovoltaické  elektrárny  a  nemohla  tak  ani  osvědčovat  celkový  instalovaný  výkon 
FVE Tuchlovice. Této skutečnosti, tedy skutečnosti, že ve dnech provedení revize 
nebyla  ještě  tato  část  elektrárny  kompletní  a  že  nadále  probíhala  montáž 
fotovoltaických  panelů,  si  osoba  zúčastněná  na  řízení,  jako  žadatel  o  licenci  a 
zároveň  stavebník,  musela  být  vědoma,  když  předkládala  žalovanému  revizní 
zprávu a žádala o vydání rozhodnutí na celkový instalovaný sluneční výkon 3,151 
MW.  Tento  výkon  je  dán  právě  součtem  výkonů  jednotlivých  fotovoltaických 
panelů a odvíjí se od něho nárok na garantované výkupní ceny. 
Zdejší  soud  opakovaně  vyslovil,  že  za  řádnou  revizní  zprávu,  která  by 
bezpečnost  zařízení  za  tehdejšího  právního  stavu  prokazovala,  je  revizní  zpráva, 
kterou  revizní  technik  vyhotovil  po  řádné  prohlídce  elektrárny,  a  která  by 
osvědčovala  dokončenost  elektrárny  a  provedení  těch  zkoušek,  které  bylo  za 
tehdejší úpravy možno provést. Revizní technik musí při zpracování revizní zprávy 
elektrárnu  prohlédnout.  Je  přitom  povinen  kontrolovat  nejen  příslušná  zapojení 
panelů,  ale  též  to,  zda  počty  a  výkon  panelů  v elektrárně  odpovídají  údajům 
uvedeným  v projektové  dokumentaci  (pokud  z projektové  dokumentace  vychází). 
Revizní zpráva je totiž jediným dokladem (vedle samotné žádosti o licenci, resp. její 
přílohy  –  seznamu  provozoven),  z něhož  se  podává  výkon  elektrárny.  Je  tedy 
nezbytné, aby revizní technik, který ve zprávě shledává bezpečnost elektrárny a tuto 
zevrubně popisuje, elektrárnu na místě viděl a zkontroloval mj. i to, zda je osazena 
panely  a  jakými.  Pokud  revizní  technik  převezme  údaje  o  počtu  panelů  a  jejich 

pokračování 
- 25 - 
       62 A 96/2013 
výkonu  z projektové  dokumentace  (či  jiné  listiny  předložené  mu  žadatelem  
o  licenci),  aniž  by  na  místě  ověřil,  že  je  elektrárna  skutečně  osazena  těmi  panely, 
které jsou v dokumentaci uvedeny, nepostupuje správně. Taková revizní zpráva pak 
nemá  žádnou  vypovídací  hodnotu  o  stavu  elektrárny  (rozsudek  zdejšího  soudu  ze 
dne 9. 10. 2015, č.j. 62 A 111/2013-599). Nutnost provedení revize celé elektrárny 
po  jejím  dokončení  zdejší  soud  dovodil  i  v rozsudku  ze  dne  19.  6.  2015,  
č.j. 62 A 97/2013-131, potvrzeném rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne  
26. 11. 2015, č.j. 9 As 173/2015-69.   
Na  výše  uvedeném  požadavku  nemohou  nic  změnit  ani  případné 
nesrovnalosti  či  nejasnosti  v  právních  předpisech  a  normách  ČSN,  které 
v rozhodnou  dobu  upravovaly  provádění  revizí.  Tyto  nesrovnalosti  se  totiž 
povinnosti revizního technika dokončenou elektrárnu prohlédnout nijak nedotýkají. 
Za řádnou revizní zprávu, která by bezpečnost zařízení za tehdejšího právního stavu 
prokazovala, je totiž třeba s ohledem na „legislativně normativní chaos v rozhodnou 
dobu  panující“  považovat  takovou  revizní  zprávu,  kterou  by  revizní  technik 
vyhotovil  po  řádné  prohlídce  elektrárny,  a  která  by  osvědčovala  dokončenost 
elektrárny a provedení těch zkoušek, které bylo za tehdejší úpravy možno provést. 
Ostatně k obdobnému závěru dospěl i Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne  
6. 1. 2015, č.j. 3 To 112/2014-3777, neboť zde uvedl, že „i v rámci tehdejší situace, 
kdy  nemohla  být  provedena  měření  pod  napětím,  měla  být  
(pozn.  zdejšího  soudu:  
v  rámci  výchozí  revize)  provedena  alespoň  kontrola  projektové  dokumentace, 
ověření,  že  instalovaná  zařízení  jsou  v  souladu  s  projektem,  kontrola  protokolů, 
které  jsou  součástí  dodávky  jednotlivých  zařízení  a  na  místě  stavby  vizuální 
prohlídka  instalovaných  zařízení  a  jejich  měření  a  zkoušení,  které  je  proveditelné 
ještě před připojením na napětí
“.  Zpráva o revizi ve smyslu § 9 písm. a) vyhlášky 
č. 426/2005 Sb., jako jediná listina předkládaná žalovanému v licenčních řízeních, 
osvědčuje  bezpečnost  a  dokončenost  elektrárny  a  celkový  instalovaný  výkon 
fotovoltaické  elektrárny.  Jak  již  bylo  shora  zdejším  soudem  zdůrazněno,  také 
Nejvyšší  správní  soud  akcentoval,  že  revizní  zpráva  má  v licenčním  řízení 
nezastupitelný význam (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2015, 
č.j. 7 As 114/2015-36). 
V nyní  posuzovaném  případě  byla  zpráva  o  výchozí  revizi,  předložená 
žalovanému  v licenčním  řízení,  vyhotovena  v době,  kdy  elektrárna  nebyla 
dokončena a kdy probíhala montáž samotných fotovoltaických panelů. V řízení před 
soudem  bylo  zjištěno,  že  nebylo  jakkoli  ověřeno,  zda  instalované  fotovoltaické 
panely  jsou  v  souladu  s  projektem,  nebyla  provedena  kontrola  jejich  průvodních 
dokladů  a  na  místě  stavby  ani  vizuální  prohlídka  instalovaných  fotovoltaických 
panelů  a  jejich  propojení.  Rozhodnutí  o  udělení  licence  se  tak  ve  vztahu 

pokračování 
- 26 - 
       62 A 96/2013 
k celkovému  instalovanému  výkonu,  na  který  byl  výkon  licencované  činnosti 
povolen,  a  ve  vztahu  k faktické  dokončenosti  elektrárny  neopírá  o  řádný  skutkový 
podklad.  Jedná  se  přitom  o  vadu,  kterou  nelze  dodatečně  zhojit  ani  v řízení  před 
zdejším soudem. 
   
Ve  vztahu  k tomuto  zjištění  pak  nemůže  být  dána  dobrá  víra  osoby 
zúčastněné  na  řízení  v postup  žalovaného,  který  neshledal  žádné  vady  žádosti  
a  žádné  důvody,  pro  kterou  by  licenci  neudělil,  a  to  z toho  důvodu,  že  osoba 
zúčastněná  na  řízení  musela  vědět,  že  v době  provádění  revize  nebyla  elektrárna 
dokončena a fotovoltaické panely nebyly kompletně namontovány tak, aby dávaly 
zprávou 

výchozí 
revizi 
osvědčený 
celkový 
instalovaný 
výkon  
3,  151  MW.  Přesto  v licenčním  řízení  tuto  zprávu  o  výchozí  revizi  předložila. 
Závažnost této vady a její důsledky pak spočívají v tom, že je to právě rozhodnutí 
žalovaného  o  udělení  licence,  které  je  jediným  dokladem  k celkovému 
instalovanému  výkonu,  o  který  se  opírá  nárok  držitele  licence  na  garantované 
výkupní ceny. Proto je třeba trvat na tom, aby celkový instalovaný výkon uvedený 
v licenci 
odpovídal  skutečnému  výkonu  dokončeného  (zrevidovaného) 
energetického  zařízení,  pro  které  je  licence  požadována.  Žádná  jiná  listina  než 
revizní  zpráva  (o  výchozí  revizi)  reálný  výkon  energetického  zařízení  a  jeho 
bezpečnost v řízení o udělení licence neosvědčuje. 
Ani skutečnost, jež byla významnou pro posouzení důsledků absence výkonu 
funkce  odpovědného  zástupce,  tj.  že  elektrárna  bezproblémově  až  dodnes  funguje  
(k  tomu  shora),  ve  vztahu  k chybějící  revizní  zprávě  o  řádně  provedené  revizi 
dokončeného  zařízení  nemůže  být  pokládána  za  podstatnou.  Jednak  význam  této 
skutečnosti  dovodil  Nejvyšší  správní  soud  v rozsudku  ze  dne  26.  8.  2015,  
č.j. 2 As 103/2015-171, výlučně ve vztahu k absenci výkonu funkce odpovědného 
zástupce,  nadto  by  přiznání  absolutního  významu  této  skutečnosti  i  ve  vztahu 
k dokončenosti  fotovoltaické  elektrárny  znamenalo,  že  by  žádná  fotovoltaická 
elektrárna  (která  po  jejím  dokončení  funguje  bez  problémů)  nemusela  být  před 
rozhodnutím  o  udělení  licence  dokončena;  udělení  licence  je  přitom  jednou 
z podmínek  pro  vznik  nároku  na  garantované  výkupní  ceny  a  při  takovémto  pojetí 
by řízení o udělení licence před žalovaným ztrácelo jakýkoli reálný význam.   
VI. Závěr 
S ohledem  na  výše  uvedené  soud  žalobou  napadené  rozhodnutí  o  udělení 
licence podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se 
vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem zdejšího 
soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). 

pokračování 
- 27 - 
       62 A 96/2013 
Pokud jde o rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence (rozhodnutí ze 
žalovaného dne 17. 2. 2011, č.j. 00936-3/2011/ERU), ve vztahu k němu zdejší soud 
důvodnost žaloby nedovodil, a  proto ve  vztahu k němu žalobu podle § 78 odst. 7 
s.ř.s. zamítl.  
VII. Náklady řízení 
O  nákladech  řízení  soud  rozhodl  podle  §  60  odst.  1  s.ř.s.,  podle  něhož 
nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na 
náhradu  nákladů  řízení  před  soudem,  které  důvodně  vynaložil  proti  účastníkovi, 
který ve věci úspěch neměl.  
V případě žalobce, který měl v řízení plný úspěch, soud nezjistil, že by mu 
vznikly náklady spojené  s tímto řízením i s řízením o kasační  stížnosti nad  rámec 
jeho  běžné  administrativní  činnosti  a  žalobce  ostatně  ani  náklady  řízení 
nepožadoval;  proto  soud  žalobci  právo  na  náhradu  nákladů  řízení  nepřiznal. 
Žalovaný  v  řízení  úspěšný  nebyl,  proto  mu  právo  na  náhradu  nákladů  řízení 
nepřísluší. 
Ve  vztahu  k  osobě  zúčastněné  na  řízení  pak  soud  rozhodl  tak,  že  nemá  právo  na 
náhradu nákladů řízení ani o žalobě a ani o kasační stížnosti. Osoba zúčastněná na 
řízení  má  právo  na  náhradu  pouze  těch  nákladů,  které  jí  vznikly  v  souvislosti  s 
plněním  povinnosti,  kterou  jí  soud  uložil;  případně  jí  soud  může  z  důvodů 
zvláštního zřetele hodných na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů řízení (§ 60 
odst. 5 s.ř.s.). V daném případě však žádná z těchto zákonem předvídaných situací 
nenastala.  
P o u č e n í : 
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode 
dne  jeho  doručení.  Kasační  stížnost  se  podává  ve  dvou  (více)  vyhotoveních  
u  Nejvyššího  správního  soudu,  se  sídlem  Moravské  náměstí  6,  Brno.  O  kasační 
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. 
Lhůta  pro  podání  kasační  stížnosti  končí  uplynutím  dne,  který  se  svým 
označením  shoduje  se  dnem,  který  určil  počátek  lhůty  (den  doručení  rozhodnutí). 
Připadne-li  poslední  den  lhůty  na  sobotu,  neděli  nebo  svátek,  je  posledním  dnem 
lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti 
nelze prominout. 
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a 
kromě  obecných  náležitostí  podání  musí  obsahovat  označení  rozhodnutí,  proti 

pokračování 
- 28 - 
       62 A 96/2013 
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o 
tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. 
V  řízení  o  kasační  stížnosti  musí  být  stěžovatel  zastoupen  advokátem;  to 
neplatí,  má-li  stěžovatel,  jeho  zaměstnanec  nebo  člen,  který  za  něj  jedná  nebo  jej 
zastupuje,  vysokoškolské  právnické  vzdělání,  které  je  podle  zvláštních  zákonů 
vyžadováno pro výkon advokacie. 
 
V Brně dne 3. prosince 2015 
 
Za správnost vyhotovení:                                                             David Raus,v.r. 
Romana Lipovská                                                                               předseda senátu 
 
 

Document Outline