Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 62 A 96/2013'.


      
    
 
 
 
 
 
 
 
                62A 96/2013-226 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
R O Z S U D E K 
J M É N E M   R E P U B L I K Y 
 
Krajský  soud  v Brně  rozhodl  v senátě  složeném  z  předsedy  JUDr.  Davida  Rause, 
Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci 
žalobce: nejvyšší státní zástupce,  se sídlem Jezuitská  4, Brno,  proti žalovanému: 
Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, za účasti: 
FVE III Tuchlovice s.r.o., se sídlem Londýnská 506/41, Praha, zastoupená JUDr. 
Petrem 
Wünschem, 
advokátem 
se 
sídlem 
Italská 
27, 
Praha,  
o žalobě proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 12. 2010, č.j. 
12717-10/2010-ERU, a ze dne 17. 2. 2011, č.j. 00936-3/2011/ERU, 
t a k t o: 
I. 
Rozhodnutí  Energetického  regulačního  úřadu  ze  dne  20.  12.  2010,  
č.j.  12717-10/2010-ERU,  se  zrušuje  a  věc  se  vrací  žalovanému 
k dalšímu řízení. 
II. 
Ve vztahu k rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 17. 2. 2011, 
č.j. 00936-3/2011/ERU, se žaloba zamítá
III. 
Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.  
IV. 
Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.  

pokračování  
- 2 - 
                              62 A 96/2013 
V. 
Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 
 
 
O d ů v o d n ě n í: 
 
Žalobce  se  z  důvodu  shledání  závažného  veřejného  zájmu  domáhá  zrušení 
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2010, č.j. 12717-10/2010-ERU, kterým byla 
osobě zúčastněné na řízení udělena licence na výrobu elektřiny na  dobu 25 let, se  
vznikem oprávnění a termínem zahájení výkonu licencované činnosti ke dni nabytí 
právní  moci  rozhodnutí,  na  celkový  instalovaný  sluneční  výkon  3,151  MW  pro 
provozovnu  fotovoltaické  elektrárny  Tuchlovice  III  (dále  jen  „FVE  Tuchlovice“), 
vymezenou na pozemcích p.č. 2029/2, 2030/1, 2031, 2032/1, 2033/1, 2034/1, 2035, 
2036/1,  2037/1  a  2038  v katastrálním  území  Tuchlovice.  Žalobce  se  též  domáhá 
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2011, č.j. 00936-3/2011/ERU, kterým 
se mění výše specifikované rozhodnutí o udělení licence.  
I. Shrnutí žaloby 
 
Žalobce  namítá,  že  pro  vydání  žalobou  napadených  rozhodnutí  nebyly 
splněny podmínky stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a 
o  výkonu  státní  správy  v  energetických  odvětvích  a  o  změně  některých  zákonů,  
ve  znění  do  31.  12.  2010  (dále  jen  „energetický  zákon“),  a  prováděcí  vyhláškou 
k energetickému  zákonu  č.  426/2005  Sb.,  o  podrobnostech  udělování  licencí  pro 
podnikání v energetických odvětvích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“). 
Ia. Shrnutí žalobní argumentace týkající se rozhodnutí o udělení licence 
Žalobce namítá, že žalovaný o žádosti osoby zúčastněné na řízení o udělení licence 
rozhodl přesto, že pro rozhodnutí neměl dostatek podkladů; z výpisu rejstříku trestů 
k osobě  odpovědného  zástupce  se  podává,  že  tato  listina  byla  vyhotovena  dne  27. 
12. 2010, tedy až sedm dní po vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2010, 
č.j.  12717-10/2010-ERU  (dále  jen  „rozhodnutí  o  udělení  licence“).  Dále  je  ve 
správním  spise  až  za  rozhodnutím  o  udělení  licence  zažurnalizována  kopie 
kolaudačního  souhlasu  Městského  úřadu  ve  Stochově,  odboru  výstavby  (dále  jen 
„stavební  úřad“),  ze  dne  15.  12.  2010,  sp.  zn.  MESV/3677/2010/Čs,  č.j.  MESV 
4168/2010/Čs,  a  dále  přílohy  č.  6  a  č.  7  k prohlášení  odpovědného  zástupce.  
Z takového postupu žalovaného je zřejmé, že žalovaný nijak nevyjasňoval rozpory 
v předkládaných listinách. 

pokračování  
- 3 - 
                              62 A 96/2013 
Ze zprávy  o  výchozí  revizi  energetického  zařízení  revizního  technika  Ladislava 
Hxxxxx se podává, že  revize byla provedena  ve dnech 19. až 23. 11. 2010 a jejím 
předmětem  bylo  připojení  solárních  modulů  v rozsahu  7700  kusů  typu 
DST230P660S,  4416  kusů  typu  SCHOTT  POLYTM  a  192  kusů  typu  SCHOTT 
POLYTM 290.  
Podle žalobce žalovaný v řízení o udělení licence pochybil, když nezjistil, že ještě 
ke  dni  29.  11.  2010,  tj.  šest  dní  po  vykonané  revizi,  nebyly  dokončeny  všechny 
instalace  FVE  Tuchlovice,  ačkoli  revizní  technik  deklaroval  jejich  dokončenost  a 
bezpečnost.  Z  obsahu  kolaudačního  souhlasu  stavebního  úřadu  totiž  vyplývá,  že 
stavební úřad provedl dne 29. 11. 2010 prohlídku stavby „před jejím dokončením“. 
Žalobce  dále  k těmto  okolnostem  předkládá  soudu  k důkazu  protokol  stavebního 
úřadu  ze  dne  29.  11.  2010  a  stanovisko  Hasičského  záchranného  sboru 
Středočeského  kraje  ze  dne  29.  11.  2010.  Žalovaný  tak  podle  žalobce  neměl  na 
základě  doložené  revizní  zprávy  mít  dostatečně  skutkově  podložen  závěr  
o bezpečnosti energetického zařízení. 
Žalovaný dále neobjasnil, na jakých pozemcích se FVE Tuchlovice nachází. Oproti 
jiným  listinách  ze  správního  spisu  zpráva  o  výchozí  revizi  nijak  nezmiňuje  
i  pozemek  p.č.  2024  v k.ú.  Tuchlovice  a  naopak  definuje  umístění  předmětného 
zařízení  i  na  pozemku  p.č.  2028  v k.ú.  Tuchlovice.  Žalovaný  pak  do  rozhodnutí  
o udělení licence ani jeden z těchto pozemků nezahrnul, aniž by však ozřejmil, jaký 
jej  k tomu  vedl  důvod.  Osoba  zúčastněná  na  řízení  dále  v řízení  o  udělení  licence 
nedoložila vlastnické či užívací právo k pozemku p.č. 2024 v k.ú. Tuchlovice, který 
je ve vlastnictví obce Tuchlovice. Předmětný pozemek přitom žalovaný ani nepojal 
do svého rozhodnutí a svůj postup nijak neodůvodnil. 
Osoba  zúčastněná  na  řízení  dále  sice  předložila  předávací  protokol  ze  dne  
15. 12. 2010, nicméně ze smlouvy o dílo vyplývá, že objednatelem díla byla nejen 
osoba  zúčastněná  na  řízení,  nýbrž  i  společnost  Lynx  Shelf  05  s.r.o.  Osoba 
zúčastněná  na  řízení  tedy  byla  toliko  spoluvlastníkem  energetického  zařízení,  
a proto podle žalobce nedoložila oprávnění užívat FVE Tuchlovice jako celek. 
Žalobce dále namítá, že žalovaný pro udělení licence neměl dostatečně skutkově a 
bez  důvodných  pochybností  podložen  závěr  o  splnění  podmínek  pro  ustanovení 
Ondřeje  Dxxxxx,  narozeného  dne  xxxxx,  odpovědným  zástupcem.  V řízení  o 
udělení licence bylo doloženo toliko osvědčení o tom, že Ondřej Dxxxxx, narozený 
dne  xxxxx  (nikoliv  tedy  xxxxx),  vykonal  zkoušku  odborné  způsobilosti 
v elektrotechnice.  Samotné  ustanovení  a  prohlášení  odpovědného  zástupce  pro 
osobu Ondřeje Dxxxxx, narozeného dne xxxxx, bylo žalovanému předloženo až po 
rozhodnutí  o  udělení  licence,  stejně  jako  výpis  z rejstříku  trestů  Ondřeje  Dxxxxx, 
narozeného dne xxxxx. 

pokračování  
- 4 - 
                              62 A 96/2013 
 Žalovaný tedy udělil licenci přesto, že na základě výše uvedených dokladů nebylo 
doloženo vzdělání a odborná praxe ustanoveného odpovědného zástupce.  
Ib. Shrnutí žalobní argumentace týkající se rozhodnutí o změně licence 
Rozhodnutí  žalovaného  ze  dne  17.  2.  2011,  č.j.  00936-3/2011/ERU  (dále  jen 
„rozhodnutí  o  změně  licence“),  formálně  mění  celé  rozhodnutí  o  udělení  licence.  
Z rozhodnutí o změně licence  není zřejmé,  v jakém rozsahu  se dotýká rozhodnutí  
o  udělení  licence,  když  obsahuje  kompletní  výrok,  jako  by  bylo  rozhodováno  
o  udělení  licence  poprvé,  a  není  tak  ani  zřejmé,  zda  zcela  nahrazuje  předchozí 
rozhodnutí  o  udělení  licence,  anebo  je  nahrazuje  jen  v  tom  rozsahu,  kde  bylo 
materiálně  prováděno  řízení  o  změně,  která  se  týkala  změny  adresy  sídla  osoby 
zúčastněné  na  řízení.  Podle  žalobce  při  absenci  záznamu  ve  smyslu  §  53  odst.  6 
správního řádu nelze zjistit, jaké důkazy byly ve správním řízení provedeny a zda 
žalovaný  vycházel  i  z jiných  než  ve  správním  spise  žurnalizovaných  listin  (např. 
z listin  týkajících  se  udělení  licence).  Podle  žalobce  není  ani  zřejmé,  v  jakém 
rozsahu  nastaly  účinky  ve  smyslu  §  102  odst.  9  správního  řádu.  Rozhodnutí  
o  změně  je  tak  z  tohoto  důvodu  nepřezkoumatelné  pro  nesrozumitelnost  a 
nedostatek skutkových důvodů. 
Ic. 
Z výše  uvedených  důvodů  se  žalobce  domáhá  zrušení  obou  žalobou  napadených 
rozhodnutí.  Žalobce  setrval  na  svém  procesním  postoji  po  celou  dobu  řízení  před 
zdejším soudem.  
II. Shrnutí vyjádření žalovaného 
Žalovaný uvedl, že s ohledem na systémová a personální opatření s podporou vlády 
a  prezidenta  ČR  k zajištění  revize  licenčních  spisů,  jejichž  součástí  je  i  podání 
žaloby nejvyššího státního zástupce, ponechává posouzení důvodnosti žaloby zcela 
na úvaze soudu. 
III. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení  
 
Osoba  zúčastněná  na  řízení  především  zpochybňuje  veřejný  zájem  na  podání 
žaloby. Uvádí, že licence byla vydána ještě na konci roku 2010, ovšem neměla pro 
veřejný  rozpočet  jakékoli  materiální  dopady.  Byla  tedy  splněna  jedna  ze  dvou 
podmínek  pro  přiznání  podpory  pro  energii  (čl.  1.9  cenového  rozhodnutí  ERU  
č. 4/2009 a čl. 1.10 cenového rozhodnutí ERU č. 2/2010), avšak druhá podmínka, 
kterou  je  připojení  k distribuční  soustavě,  byla  naplněna  až  v únoru  2011.  Osoba 
zúčastněná  na  řízení  tak  podniká  za  tarifu  2011  a  argumentace  žalobce,  že  byla 

pokračování  
- 5 - 
                              62 A 96/2013 
osoba motivována zištnými důvody vzhledem k rozdílu mezi tarify 2010 a 2011, je 
jednak  naprosto  zavádějící,  ale  zejména  pro  žalobcovu  aktivní  legitimaci 
irelevantní.  K tomu  osoba  zúčastněná  na  řízení  přikládá  Protokol  o  splnění 
technických  podmínek  pro  uvedení  výrobny  do  provozu  s distribuční  soustavou 
ČEZ Distribuce, a.s. ze dne 16. 2. 2011.  
Osoba zúčastněná na řízení poukazuje na svá práva nabytá na základě rozhodnutí o 
udělení licence v dobré víře a hrozbu mezinárodní arbitráže investora ve smyslu čl. 
1  odst.  7  Dohody  k energetické  chartě,  společnosti  EPG  (ENERGY  POWER 
GROUP)  LIMITED,  na  ochranu  své  investice  s argumentem,  že  Česká  republika 
porušila  legitimní  očekávání  investora,  která  v něm  svým  předchozím  postupem 
vzbudila.    K jednotlivým  žalobním  bodům  pak  podrobně  argumentuje  a  odmítá 
jejich důvodnost. 
Osoba zúčastněná na řízení má za to, že žaloba by měla být odmítnuta pro absenci 
závažného veřejného zájmu anebo jako nedůvodná zamítnuta.   
IV. Posouzení věci 
Podle § 66 odst. 2 s.ř.s. je žalobu oprávněn podat nejvyšší státní zástupce, jestliže k 
jejímu podání shledá závažný veřejný zájem. 
Podle  §  72  odst.  2  věty  první  s.ř.s.  může  žalobu  podle  §  66  odst.  1  až  3  s.ř.s.  
oprávněný žalobce podat do tří let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní 
zákon  jinak,  a  nenabývá-li  rozhodnutí  právní  moci,  od  doručení  rozhodnutí 
poslednímu účastníku, který proti němu mohl žalobu sám podat.  
Žaloba byla podána dne 7. 11. 2013, žalobou napadené rozhodnutí o licenci nabylo 
právní moci dne 28. 12. 2010 a rozhodnutí o změně dne 8. 3. 2011; žaloba tedy byla 
podána včas.  
 
Pokud jde o aktivní legitimaci a (další) podmínky řízení o žalobě, ty pokládá zdejší 
soud  rovněž  za  splněné.  Aktivní  procesní  legitimace  podle  §  66  odst.  2  s.ř.s. 
nevyžaduje  „prostý“  („jakýkoli“)  veřejný  zájem,  nýbrž  „závažný“  veřejný  zájem. 
Zdůrazněním  kritéria  závažnosti  se  vyčleňují  užší  kategorie  potenciálních  případů  
z širšího rámce dotčeného veřejného zájmu. Jak vyplývá z důvodové zprávy k s.ř.s., 
„…může  tu  jít  o  případy  nepříliš  časté,  ale  veřejností  citlivě  vnímané,  například 
tam,  kde  nezákonné  rozhodnutí  bylo  dosaženo  úplatkem  a  není  tu  již  jiná  právní 
cesta,  kterou  by  bylo  možné  takové  rozhodnutí  odstranit…“
  (důvodová  zpráva  
k  návrhu  zákona  ze  dne  15.  4.  2002,  sněmovní  tisk  č.  1080/0,  digitální  repositář 
www.psp.cz).  Smyslem  této  žaloby  není  chránit  soukromý  zájem,  ale  ani  každý 
veřejný  zájem,  nýbrž  musí  být  dána  existence  kvalifikované  formy  veřejného 
zájmu, kterou je závažný veřejný zájem. Aktivní procesní legitimace proto má místo 
v  závažných  případech,  kdy  bude  skutečně  s  ohledem  na  závažný  veřejný  zájem 

pokračování  
- 6 - 
                              62 A 96/2013 
žádoucí  podání  této  žaloby,  byť  to  samo  o  sobě  ještě  nepředznamenává  její 
důvodnost  a  výsledek  řízení  o  ní.  Judikatura  správních  soudů  přitom  dospěla  
k závěru, že úvaha nejvyššího státního zástupce, zda je ve věci dán závažný veřejný 
zájem, nepodléhá přezkumu správními soudy. Podle rozsudku Nejvyššího správního 
soudu ze dne 5. 11. 2007 ve věci sp. zn. 8 As 27/2006, publ. pod č. 1455/2008 Sb. 
NSS,  je  úvaha,  zda  je  v  konkrétní  věci  dán  závažný  veřejný  zájem,  vyhrazena 
nejvyššímu  státnímu  zástupci;  záleží  na  nejvyšším  státním  zástupci,  zda  tohoto 
svého  práva  podat  žalobu  v  konkrétní  věci  z  důvodu  závažného  veřejného  zájmu, 
který sám shledal, využije, jeho aktivní legitimace k podání takové žaloby je dána, 
existence  závažného  veřejného  zájmu  je  tím  presumována  (shodně  Šimíček,  
V., Potěšil, L. a kol.: Soudní řád správní. Komentář. Nakladatelství Leges 2014, str. 
574 a násl.).  
Žalobce  tedy  bezpochyby  v nyní  posuzované  věci  k podání  žaloby  aktivně 
legitimován  je,  a  to  bez  ohledu  na  charakter  a  obsah  jednotlivých  jím  uplatněných 
žalobních bodů.  
Pokud  jde  v této  souvislosti  o  obecné  otázky  řízení  o  žalobě  ve  veřejném  zájmu, 
jejichž zodpovězení je určující ve vztahu k nyní posuzované věci, pak zdejší soud, 
zčásti s ohledem na již uvedené, vychází z toho, že řízení o žalobě ve smyslu § 66 
odst. 2 s.ř.s. neslouží k ochraně žádných konkrétních subjektivních veřejných práv, 
jako je tomu v případě řízení o žalobě ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s.ř.s., kde soud 
zkoumá právě míru a povahu dotčení na subjektivních veřejných právech toho, kdo 
žalobu podává a kdo o sobě tvrdí, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na 
svých subjektivních veřejných  právech.  Institut zvláštní  žaloby  podle  § 66 odst. 2 
s.ř.s. byl zaveden  k ochraně  objektivního práva  (zákonnosti), a  to ve  specifických 
případech, kdy to vyžaduje (závažný) veřejný zájem; tím je tento prostředek zcela 
mimořádným,  což  se  nutně  musí  projevit  při  posuzování  důvodnosti  žalobních 
bodů, jež jsou v žalobě podle § 66 odst. 2 s.ř.s. uplatněny.  
Smyslem soudního přezkumu na základě takto podané žaloby není a ani nemůže být 
realizace  neohraničeného  dozoru  nad  absolutní  správností  postupů  a  rozhodnutí 
správních  orgánů,  ani  tu  správní  soud  není  od  toho,  aby  se  v  tomto  typu  řízení 
metodicky  vyjadřoval  k  tomu,  jak  má  konkrétní  správní  orgán  realizovat  výkon 
státní správy (to je primárně otázkou pro moc výkonnou), ani aby se aktivně podílel 
na  prosazování  systémových  opatření,  byť  by  ohledně  jejich  nezbytnosti  
v  rámci  moci  výkonné  panovala  shoda,  či  na  všeobecné  revizi  licenčních  řízení 
vedených  žalovaným.  Rozhodování  o  udělení  licence  představuje  čistě  vertikální 
vztah  mezi  žalovaným  a  osobou  zúčastněnou  na  řízení,  přitom  rozhodoval-li 
žalovaný o veřejném subjektivním právu osoby zúčastněné na řízení získat licenci, 
pak především bylo na žalovaném, aby řízení proběhlo bez vad a aby žádnou vadou 
nebylo zatíženo ani rozhodnutí o udělení licence. Přestože v situaci, kdy žádosti o 

pokračování  
- 7 - 
                              62 A 96/2013 
udělení  licence  bylo  vyhověno,  neexistoval  prvek  jakékoli  vnější  kontroly  nad 
procesem  rozhodování  o  udělení  licence,  a  tedy  ani  nad  jeho  výsledkem  (osoba 
zúčastněná  na  řízení  ani  žalovaný  sám  z povahy  věci  proces  rozhodování  ani 
výsledek neměl důvodu napadat), „otevření  případu“ na samém konci tříleté lhůty 
pro  podání  žaloby  ve  smyslu  §  66  odst.  2  s.ř.s.  za  situace,  kdy  v mezidobí 
především  žalovaný  nevyužil  možnosti  přezkumného  řízení  či  obnovy  řízení  dané 
správním  řádem  a  kdy  již  jsou  právní  vztahy  navazující  na  udělení  licence 
stabilizovány, představuje nepochybný zásah do právní jistoty osoby zúčastněné na 
řízení,  jenž  by  se  jistě  umocnil  především  v případě  zrušení  rozhodnutí  o  udělení 
licence.  Takové  narušení  právní  jistoty  by  tedy  muselo  být  vyváženo  vskutku 
závažným  důvodem,  který  by  vyvážil  rizika  a  negativní  důsledky  zpětného 
přehodnocení právních vztahů založených rozhodnutím o udělení licence.  
Za této situace musí být nutným východiskem zdejšího soudu i základní imperativ 
demokratického  právního  státu,  že  podstatou  uplatňování  veřejné  moci  je  kromě 
jiného  také  princip  dobré  víry  jednotlivce  ve správnost  aktů  veřejné  moci  
a  ochrana  dobré  víry  v nabytá  práva  konstituovaná  akty  veřejné  moci,  přitom 
princip  dobré  víry  působí  bezprostředně  v rovině  subjektivního  práva  jako  jeho 
ochrana,  v rovině  objektivní  se  pak  projevuje  jako  princip  presumpce  správnosti 
aktu veřejné moci. 
Závěr o důvodnosti žaloby by tak měl být podle přesvědčení zdejšího soudu založen 
výlučně  na  závažných  zjištěních,  jimiž  by  v podstatné  míře  byla  zpochybněna  či 
vyvrácena  zjištění  žalovaného,  jež  učinil  z obsahu  správního  spisu  a  jež  se  stala 
základem  pro  vyhovění  žádosti  o  udělení  licence.  Ke  zrušení  rozhodnutí,  které 
žaloba napadá, by tak měl soud přistoupit až v případě takových zjištění, která kupř. 
vyplynou  z  důkazů  získaných  v součinnosti  s  orgány  činnými  v  trestním  řízení, 
případně  z  rozsudků  trestních  soudů  o  tom,  že  byl  spáchán  trestný  čin,  a  která 
zásadně zpochybní pravdivost skutkových podkladů, z nichž vyšel správní orgán, a 
to za situace, kdy nápravu nemohl sám správní orgán realizovat. Kromě toho by ke 
zrušení  rozhodnutí,  které  tato  žaloba  napadá,  měl  soud  přistoupit  v  případě  jiných 
obdobně  významných  zjištění  indikujících  důvodné  pochybnosti  v tom  směru,  že 
toto  rozhodnutí  vůbec  nemělo  být  vydáno,  neboť  pro  to  nebyly  splněny  zákonem 
stanovené  podmínky,  nebo  že  je  jejich  splnění  zamlženo  natolik  významně,  že 
zjištění,  k nimž  soud  dospěje,  nemohou  opravňovat  k závěru,  že  byla  dána  dobrá 
víra žadatele o udělení licence ve správnost rozhodnutí o udělení licence.    
V této  souvislosti  soud  zdůrazňuje,  že  předmětem  přezkumu  je  rozhodnutí  
o udělení licence a o jeho změně, tedy udělení oprávnění k podnikání za regulované 
ceny, nikoliv rozhodnutí opravňující držitele licence  uvést energetické  zařízení  do 
provozu  či  naplnění  podmínek  pro  čerpání  státem  garantovaných  výkupních  cen; 
tato  premisa  byla  pak  východiskem  pro  posouzení  jednotlivých  žalobních  bodů 

pokračování  
- 8 - 
                              62 A 96/2013 
zdejším  soudem.  Shodně  na  licenční  řízení  nahlížel  Nejvyšší  správní  soud  
v rozsudku ze dne 3. 8. 2009 ve věci sp. zn. 8 As 18/2008. Nejvyšší správní soud  
v  citovaném  případě  zdůraznil,  že  předmětem  licenčního  řízení  je  pouze  povolení  
k podnikatelské činnosti v oblasti plynárenství a že právo uvést plynárenské zařízení 
do provozu a nadále jej provozovat ke konkrétnímu věcnému účelu (úpravě plynu) 
rozhodnutí  žalovaného  v  řízení  in  merito  nezakládá  a  k  povolení  provozu 
předmětného  plynárenského  zařízení  byl  příslušný  správní  orgán  odlišný  od 
žalovaného.  „Toto  řízení  není  založeno  na  správním  uvážení  správního  orgánu, 
který by se mohl pohybovat volně v zákonem vytyčených hranicích. Právní úprava 
stanoví přesně požadavky, které musí žadatel o licenci splnit; na druhou stranu však 
nedává  správnímu  orgánu  možnost  např.  ve  veřejném  zájmu  licenci  po  splnění 
zákonných požadavků neudělit. Důvodová zpráva k energetickému zákonu a ostatně 
sama  logika  věci  nabízí  přirovnání  licence  dle  energetického  zákona  k 
živnostenskému  oprávnění.  Specialita  této  regulace  a  tedy  vynětí  z  obecné  úpravy 
živností  je  dána  jen  strategickým  významem  energetiky  pro  chod  národního 
hospodářství  a  životní  úroveň  obyvatelstva…Znamená  to,  že  při  splnění  zákonem 
stanovených podmínek musí správní orgán licenci udělit, nemá volbu, zda tak učiní 
či nikoliv.“
.  
Dále,  uplatnit  nárok  na  garantované  výkupní  ceny  roku  2010  či  2011  pro  výrobu 
elektřiny využitím slunečního záření pak bylo možno až podle data (dne) „uvedení 
do provozu“, kterým se pro účely cenové regulace rozumí den, kdy výrobce začal v 
souladu s rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační 
soustavy  při  uplatnění  podpory  formou  výkupních  cen  nebo  kdy  poprvé  začal 
vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů (čl. 1. 9. cenového 
rozhodnutí ERU č. 4/2009, účinného do 31. 12. 2010, kterým se stanovuje podpora 
pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny 
a  tepla  a  druhotných  energetických  zdrojů),  anebo  kdy  byly  splněny  následující 
podmínky:  nabytí  právní  moci  licence  na  výrobu  elektřiny  a  dále  provedení 
paralelního  připojení  výrobny  k  distribuční  nebo  přenosové  soustavě  ze  strany 
provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy (čl. 1.10 
cenového rozhodnutí ERU č. 2/2010, účinného od 1. 1.  2011,  kterým  se stanovuje 
podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby 
elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů).  
Je  tedy  zjevné,  že  sám  žalovaný  jako  regulátor  trhu  s elektřinou  odlišoval  fázi 
udělení  licence  a  fázi  prvního připojení  do elektrizační  soustavy  (distribuční  sítě), 
kdy až splněním obou těchto podmínek bylo možno nárokovat garantované výkupní 
ceny. 
Navrhoval-li  tedy  shodně  žalobce  a  osoba  zúčastněná  na  řízení  zjišťovat  
i  skutečnosti  týkající  se  okolností  prvního  připojení  výrobny  FVE  Tuchlovice 

pokračování  
- 9 - 
                              62 A 96/2013 
k distribuční  síti,  pak  tato  otázka  podle  soudu  nemá  přímou  souvislost  s nosnými 
skutkovými  a  právními  důvody  rozhodnutí  o  udělení  licence.  Ostatně  v reakci  na 
repliku osoba  zúčastněná na řízení  doložila přípis společnosti ČEZ  Distribuce a.s.  
ze dne 2. 12. 2010, kterým osobě zúčastněné na řízení sděluje, že nemohla připojit 
její  výrobnu  z toho  důvodu,  že  doposud  nebyla  ukončena  úprava  distribuční 
soustavy,  která  podmiňuje  připojení  výrobny  osoby  zúčastněné  na  řízení,  a  že 
doložené doklady nejsou kompletní. I z toho je zjevná oddělenost otázky přípravy 
distribuční sítě a připojení samotného zařízení do sítě. 
Soud  také  nedokazoval  přípisem  žalovaného  ze  dne  23.  10.  2013,  který  se  týká 
vyčíslení  rozdílu  výnosů  danými  různými  výkupními  cenami,  neboť  tato  listina 
neměla pro posouzení věci jakoukoli skutkovou relevanci. Také posudek Laboratoře 
diagnostiky fotovoltaických systémů, katedry elektrotechnologie Českého vysokého 
učení  technického  v Praze,  předložený  žalobcem  se  netýká  skutkových  otázek 
souvisejících  s posuzovanou  věcí,  nýbrž  obsahuje  pouze  názory  zpracovatele 
posudku  na  problematiku  fotovoltaických  elektráren  a  povinnost  jejich  revize 
z hlediska  platných  právních  předpisů,  a  proto  ani  tímto  posudkem  soud 
nedokazoval; ostatně dokazováním by mohl být zjištěn pouze něčí odborný názor a 
ten zčásti prezentoval i žalobce v podané žalobě. 
Se zohledněním shora uvedeného se tedy zdejší soud zabýval jednotlivými v žalobě 
uplatněnými žalobními body.    
IVa. Změna licence 
Soud  se  nejprve  zabýval  žalobní  argumentací,  v  níž  žalobce  uplatnil  námitku 
nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí o změně licence. 
Ze správního spisu vyplynulo, že žalovaný o změně licence rozhodoval na základě 
žádosti  ohledně  změny  adresy  sídla  držitele  licence,  doložené  výpisem 
z obchodního rejstříku.  
Podle  §  9  odst.  1  energetického  zákona  je  držitel  licence  povinen  neprodleně 
oznámit  Energetickému  regulačnímu  úřadu  změny  podmínek  pro  udělení  licence 
podle § 5 a všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako 
náležitosti  žádosti  o  udělení  licence  podle  §  7  energetického  zákona,  předložit  o 
nich doklady a požádat o změnu rozhodnutí o udělení licence.  
Podle  §  9  odst.  2  energetického  zákona  na  základě  oznámení  podle  odstavce  1 
Energetický  regulační  úřad  rozhodne  o  změně  rozhodnutí  o  udělení  licence  nebo  
o zrušení licence podle § 10 odst. 2 a 3 energetického zákona. 

pokračování  
- 10 - 
                              62 A 96/2013 
V případě rozhodnutí o změně licence ve smyslu § 9 energetického zákona se jedná 
o  rozhodnutí  o  žádosti  o  změně  licence  a  to  ex  nunc  z toho  důvodu,  že  došlo  ke 
změnám  parametrů  podnikání  v licencované  oblasti.  V nyní  posuzovaném  případě 
z obsahu  žádosti  jednoznačně  vyplývá,  a  je  jím  určen  předmět  řízení  o  změně 
licence,  že  touto  změnou  byla  změna  adresy  sídla  držitele  licence.  Rozhodnutí  o 
změně  licence  pak  nemůže  v soudním  přezkumu  obstát  tehdy,  jsou-li  zásadně 
zpochybněny  nosné skutkové důvody ve vztahu k předmětu řízení, tedy ve vztahu 
ke skutečnostem týkajícím se změny.  
Byť  v sobě  rozhodnutí  o  změně  licence  v sobě  zahrnuje  původní  změnou  dotčený 
text  licence,  neznamená  to,  že  by  mělo  právní  účinky  ve  smyslu  §  109  odst.  6 
správního  řádu,  tedy  mělo  za  následek  „odklizení“  předchozích  rozhodnutí 
týkajících se  téže  licence.  Rozhodnutí o  změně  licence přitom nemůže  být dalším 
novým rozhodnutím o udělení licence již z toho důvodu, že se skutkově opírá pouze 
o  doklady  týkající  se  změny  a  zakládá  právní  účinky  pouze  ve  vztahu  k nově 
posuzovaným  skutečnostem  v návaznosti  na  obsah  žádosti  (srov.  též  rozsudek 
Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2012, ve věci sp. zn. 62A 3/2011, potvrzený 
rozsudkem  Nejvyššího  správního  soudu  ze  dne  29.  5.  2013,  ve  věci  sp.  zn.  
8 As 61/2012). 
Byť tedy žalovaný na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení o změnu licence 
spočívající  ve  změně  názvu  držitele  licence, zvolil  formu jakéhosi „úplného  znění 
licence“ či kvazi nového rozhodnutí, jedná se o rozhodnutí, kterým bylo vyhověno 
žádosti  žadatele  –  tedy  je  nutné  jeho  obsah  posuzovat  ve  spojení  s  jeho  nosnými 
skutkovými důvody, které vyplývají ze žádosti o změnu a z obsahu správního spisu; 
změna původního rozhodnutí o udělení licence se tak seznatelně na základě obsahu 
správního spisu týká údaje o sídle držitele licence. 
Námitka  nepřezkoumatelnosti  rozhodnutí  o  změně  licence  pro  nesrozumitelnost  a 
nedostatek 
důvodů 
tak 
není 
důvodná. 
Důvod 
změny, 
jenž 
se  
v  tomto  rozhodnutí  promítl  (změna  adresy  sídla  držitele  licence),  má  oporu  ve 
správním  spisu  a  nad  rámec  uplatněného  žalobního  bodu  zdejší  soud  nedovodil 
vadu, k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. 
IVb. Udělení licence 
Podle § 5 odst. 3 energetického zákona fyzická nebo právnická osoba, která žádá o 
udělení  licence,  musí  prokázat,  že  má  finanční  a  technické  předpoklady  
k  zajištění  výkonu  licencované  činnosti.  Fyzická  nebo  právnická  osoba  žádající  
o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému 
zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence 
vlastníkem  energetického  zařízení,  je  povinen  doložit  i  souhlas  vlastníka 

pokračování  
- 11 - 
                              62 A 96/2013 
energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to 
nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Energetické zařízení musí mít 
technickou  úroveň  odpovídající  právním  předpisům  a  technickým  normám. 
Finanční  předpoklady  není  povinen  prokazovat  žadatel  o  licenci  na  výrobu 
elektřiny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny nižší než 200 
kW,  nebo  žadatel  o  licenci  na  výrobu  tepelné  energie,  pokud  bude  instalovaný 
tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW. 
Žalobce  v rámci  žalobní  argumentace  směřující  proti  rozhodnutí  o  udělení  licence 
poukazoval  na  to, že  ze  spisového přehledu  a  obsahu správního spisu vyplývá, že 
některé osobou zúčastněnou na řízení k žádosti dokládané listiny jsou žurnalizovány 
až za rozhodnutím o udělení licence. 
K tomu ze správního spisu vyplynulo, že na rozhodnutí o udělení licence je uvedeno 
„V  Jihlavě  dne  20.  12.  2010“,  pak  razítko  „interní“  a  rukou  připsáno  „OS“. 
Z razítka  podatelny  žalovaného  na  čísle  listu  104  správního  spisu  je  zřejmé,  že  
28. 12. 2010 byla žalovanému doručena listina označená jako „Protokol o převzetí 
rozhodnutí  a  vzdání  se  práva  podání  rozkladu“,  přičemž  na  podacím  razítku  je 
uvedeno,  že  žalovanému  bylo  doručeno  celkem  14  listů.  Tomuto  počtu  pak 
odpovídá  počet  ve  správním  spisu  žurnalizovaných  listin.  V  písemnosti  doručené 
žalovanému dne 28. 12. 2010, která obsahuje vzdání  se práva  podání rozkladu,  je 
dále uveden text, že zmocněnec potvrzuje převzetí rozhodnutí o udělení licence.  
Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že se v případě listiny na čísle listu 104 
jedná o formulářové podání, vyskytující se v totožné podobě ve většině licenčních 
spisů  zdejšímu  soudu  předložených  ve  věcech  žalob  nejvyššího  státního  zástupce 
proti  rozhodnutím  týkajícím  se  udělování  licencí  žalovaným  v závěru  roku  2010. 
Soud  proto  tuto  listinu  vnímá  jako  určitou  praxi  žalovaného,  jakou  ke  konci  roku 
2010  rozhodnutí  o  udělení  licence  doručoval  –  tedy  že  v řadě  případů  osobně 
zaměstnanec  žalovaného  předával  rozhodnutí  o  udělení  licence  zmocněncům 
žadatelů  o  licenci  či  jejich  zástupců  oproti  dokladům,  jimiž  mělo  být  žalovaným 
dokazováno. 
Vydání  rozhodnutí  představuje  projev  vůle  správního  orgánu  navenek.  Od  vydání 
správního  rozhodnutí  je  jím  správní  orgán  vázán  a  od  tohoto  okamžiku  správní 
orgán již nemůže správní rozhodnutí změnit. Co se rozumí vydáním rozhodnutí, to 
plyne z § 71 odst. 2 správního řádu, podle kterého se vydáním rozhodnutí rozumí 
předání  stejnopisu  písemného  vyhotovení  rozhodnutí  k  doručení  podle  §  19, 
popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti 
nebo  poštovní  zásilce  se  tato  skutečnost  vyznačí  slovy:  "Vypraveno  dne:".  Na 
rozhodnutí o udělení licence se údaj o datu vypravení nenachází, pouze datum 20. 
12. 2010 (datum rozhodnutí o udělení licence), nicméně fyzické převzetí rozhodnutí 

pokračování  
- 12 - 
                              62 A 96/2013 
o udělení  licence  od žalovaného  zástupce  osoby zúčastněné  na  řízení potvrdil dne 
28.  12.  2010  a  toto  datum  tak  je  podle  zdejšího  soudu  okamžikem  vypravení 
rozhodnutí o udělení licence.  
Soud  zdůrazňuje,  že  k  tomu,  aby  bylo  jednoznačně  seznatelné,  které  listiny  byly 
podklady  pro  vydání  rozhodnutí  ve  smyslu  §  50  správního  řádu,  slouží  jednak 
zásada  spisového  pořádku  (§  17  správního  řádu)  a  dále  pravidla  provádění 
dokazování správním orgánem listinou (§ 53 odst. 6 správního řádu); tato pravidla 
žalovaný nepochybně porušil, nicméně takové procesní pochybení bez dalšího jako 
důvod zrušení rozhodnutí o udělení licence zdejším soudem nemůže obstát.  
Lze poznamenat, že obecně by taková vada mohla mít vliv na zákonnost správního 
rozhodnutí  v  těch  případech,  kdy  by  správní  orgán  na  základě  obsahu  správního 
spisu nebyl schopen vyvrátit námitku, že k takto žurnalizovaným podkladům se již 
účastník řízení nemohl před vydáním správního rozhodnutí vyjádřit; taková situace 
však ani v nyní projednávané věci, kdy jsou takto žurnalizovány listiny žadatele v 
návrhovém  správním  řízení,  nenastala  (rozsudek  Nejvyššího  správního  soudu  ze 
dne  18.  12.  2013  ve  věci  sp.  zn.  6  As  81/2013).  Proto  není  žaloba  v této  části 
důvodná.  
Žalobce dále poukazoval na rozpory v označení pozemků, na kterých se má (ke dni 
udělení licence měla) provozovna FVE Tuchlovice nacházet. 
Soud  předesílá,  že  provozovna  se  na  žádosti  o  udělení  licence  a  dokladech 
přikládaných  k  žádosti  vymezuje  údaji,  podle  kterých  je  možné  jednoznačně  určit 
energetické zařízení, na němž je vykonávána nebo má být vykonávána licencovaná 
činnost  výroby  elektřiny,  tedy  jinými  slovy  lokalizovat  provozovnu  výrobny 
z hlediska jejího umístění. Identifikačními údaji jsou pak název nebo jiné rozlišující 
označení  výrobny  elektřiny  a  údaje  identifikující  umístění  provozovny,  zejména 
název  obce  a  případně  její  části,  název  ulice,  číslo  popisné  a  orientační,  bylo-li 
přiděleno, poštovní směrovací číslo, dále název a číselný kód katastrálního území, 
kde je provozovna umístěna, parcelní číslo pozemku podle katastru nemovitostí, na 
kterém  je  provozovna  umístěna,  zákres  umístění  provozovny  do  kopie  katastrální 
mapy (§ 5 vyhlášky č. 426/2005 Sb.). 
Ze  správního  spisu  vyplynulo,  že  revizní  zpráva,  shodně  jako  rozhodnutí  
o  udělení  licence,  nezmiňuje  pozemek  p.  č.  2024,  který  je  uveden  ve  formuláři  - 
Seznam jednotlivých provozoven, příloha č. 12 k vyhlášce č. 426/2005 Sb. Zároveň 
se  však  ze  správního  spisu  podává,  že  dle  výpisu  z katastru  nemovitostí  ke  dni  
20.  10.  2010  vlastníka  obce  Tuchlovice  (č.  l.  26  správního  spisu)  se  v případě 
pozemku  p.č.  2024,  ostatní  plocha,  jedná  o  pozemek  se  způsobem  využití  - 
komunikace.  S tím  koresponduje  i  nákres  členění  stavby,  připojený  k žádosti  o 



pokračování  
- 13 - 
                              62 A 96/2013 
udělení  licence,  kde  je  na  tomto  pozemku  zakreslena  přípojka  VN  vedoucí 
k hlavnímu vjezdu na pozemek FVE Tuchlovice (viz obr. 1) a zákres do katastrální 
mapy (obr. 2).  
 
                                                                                        
 
                        Obr. 1                                                      Obr. 2 
 
Pak  je  ovšem  logicky  vysvětlitelné,  proč  není  v rozhodnutí  o  udělení  licence    ani 
v revizní  zprávě  pozemek  p.  č.  2024,  komunikace,  zmiňován.  Na  tomto  pozemku 
totiž není umístěno energetické zařízení FVE, nýbrž přípojka vedoucí vysoké napětí 
z transformátoru 
do 
distribuční 
sítě.  Elektrickou  přípojkou  je  podle  
§ 2 odst. 2 písm. a) bodu 3 energetického zákona zařízení, které začíná odbočením 
od  spínacích  prvků  nebo  přípojnic  v elektrické  stanici  a  mimo  ni  odbočením  od 
vedení  přenosové  nebo  distribuční  soustavy  a  je  určeno  k připojení  odběrného 
elektrického  zařízení.  Tato  přípojka  tedy  není  samotným  zařízením  využívaným 
k výrobě elektřiny  ani  jeho součástí; je totiž  vymezována samostatně a od zařízení 
k výrobě  elektřiny  (§  2  odst.  2  písm.  a/  bod  20)  ve  smyslu  energetického  zákona 
odlišně. Pravidla pro elektrickou přípojku pak upravuje energetický zákon v § 45.  
Osoba zúčastněná na řízení k tomu zdůraznila, že pozemek p. č. 2024 byl v příloze 
Seznam jednotlivých provozoven  uveden  proto, že  podle § 6 písm.  c)  vyhlášky č. 
426/2005  Sb.  v žádosti  musí  být  uvedeny  i  pozemky,  na  kterých  se  nacházejí 
zařízení distribuční soustavy. Na tomto pozemku se nachází jen zařízení distribuční 
soustavy,  tj.  přívodní  kabel  k připojení  FVE  Tuchlovice  k distribuční  soustavě. 
Samotná provozovna však na tomto pozemku umístěna není a identifikace pozemků 
v revizní zprávě slouží pouze účelu bližší identifikace revidovaného zařízení. 
Doklady  založené  ve  správním  spise,  zejména  ve  spojení  s  nákresem  stavby  
a zákresem do katastrální mapy, tak podle soudu dostatečně identifikují lokalitu, ve 

pokračování  
- 14 - 
                              62 A 96/2013 
které  se  předmětné  zařízení  nachází,  a  jeho  umístění.  Ani  v této  části  tedy  není 
žaloba důvodná.  
Namítal-li žalobce v žalobě, že osoba zúčastněná na řízení neprokázala vlastnické či 
užívací právo k pozemku p. č. 2024, komunikace, ve  vlastnictví obce Tuchlovice, 
na 
němž 
je 
dle 
nákresu 
umístěna 
přípojka, 
pak  
v  řízení  o  udělení  licence  je  třeba  prokázat  vlastnické  či  užívací  právo  žadatele  
o udělení licence pouze přímo k samotnému energetickému zařízení (§ 7 odst. 1 a 4 
vyhlášky č. 426/2005 Sb.). Žalovaný jako licenční úřad proto nebyl oprávněn nad 
rámec  požadavků  ve  smyslu  energetického  zákona  a  vyhlášky  vyžadovat  i 
prokázání  užívacího  titulu  k pozemku,  na  kterém  je  umístěna  přípojka  k  FVE 
Tuchlovice;  ostatně  osoba  zúčastněná  na  řízení  uvedla,  že  má  k tomuto  pozemku 
zřízeno  věcné  břemeno  s právními  účinky  vkladu  ke  dni  17.  12.  2010.  Tuto 
skutečnost  akcentoval  i  žalobce  v replice  ze  dne  11.  7.  2014  a  
u jednání soudu, kdy výslovně uvedl, že na této žalobní námitce netrvá.  
Dále,  namítal-li  žalobce,  že  osoba  zúčastněná  na  řízení  byla  podle  smlouvy  
o  dílo  pouze  spoluvlastníkem  FVE  Tuchlovice,  zdejší  soud  uvádí,  že  nelze  na 
základě  obsahu  správního  spisu  dovodit,  že  by  osoba  zúčastněná  na  řízení 
nedisponovala  jakýmkoli  soukromoprávním  titulem  k  FVE  Tuchlovice  a  tudíž  že 
neměla  právě  z tohoto  důvodu licenci k podnikání v předmětném zařízení  obdržet. 
V průběhu řízení žalobce v replice ze dne 11. 7. 2014 uvedl, že osoba zúčastněná na 
řízení  se  stala  v průběhu  licenčního  řízení  výlučným  vlastníkem  FVE  Tuchlovice, 
neboť došlo k realizaci čl. 21. 2. smlouvy o dílo uzavřené mezi Lynx Shelf 05 s.r.o., 
osobou zúčastněnou na řízení a společností Draka Service GmbH. U jednání soudu 
žalobce nakonec uvedl, že i na této žalobní námitce již netrvá.  
Pokud pak žalobce namítal, že se v revizní zprávě vyskytuje pozemek označený p.č. 
2028, 
tak  podle  zdejšího  soudu  se  vysoce  pravděpodobně  jedná  
o lehce vysvětlitelnou chybu v psaní, neboť tato identifikace pozemku se objevuje 
pouze v revizní zprávě a nikoli již v dalších podkladech rozhodnutí. Ve výpisu listu 
vlastnictví  z katastru  nemovitostí  ke  dni  20.  10.  2010  žadatele  o  udělení  licence  
(č.  l.  27  správního  spisu)  i  v  nákresu  členění  stavby  (viz  obr.  1)  se  vyskytuje 
pozemek p.č. 2038. Také ve formuláři Seznam jednotlivých provozoven, příloha č. 
12  k vyhlášce  č.  426/2005  Sb.,  je  uveden  pozemek  p.č.  2038.  Takto  správně 
označený pozemek pak žalovaný uvedl i v rozhodnutí o udělení licence. 
Potud  tedy  neshledal  soud  žalobní  námitky  směřující  proti  rozhodnutí  
o udělení licence nedůvodnými. 
Namítal-li dále žalobce, že nebyla splněna jedna z podmínek pro udělení licence, a 
to ustanovení odpovědného zástupce, pak tuto námitku soud důvodnou shledal.  

pokračování  
- 15 - 
                              62 A 96/2013 
Podle  §  5  odst.  1  energetického  zákona,  je  podmínkou  pro  udělení  licence  fyzické 
osobě  je  dosažení  věku  18  let  (písm.  a/),  úplná  způsobilost  k  právním  úkonům 
(písm.  b/),  bezúhonnost  (písm.  c/),  odborná  způsobilost  nebo  ustanovení 
odpovědného zástupce podle § 6 (písm. d/). 
Podle § 5 odst. 2 energetického zákona, žádá-li o udělení licence právnická osoba, 
musí  podmínky  podle  odstavce  1  písm.  a)  až  c)  splňovat  členové  statutárního 
orgánu.  Dále  je  podmínkou  pro  udělení  licence  právnické  osobě  ustanovení 
odpovědného zástupce. 
Podle § 5 odst. 5 energetického zákona se odbornou způsobilostí pro udělení licence 
podle § 4 odst. 1 rozumí ukončené vysokoškolské vzdělání technického směru a 3 
roky  praxe  v  oboru  nebo  úplné  střední  odborné  vzdělání  technického  směru  s 
maturitou  a  6  roků  praxe  v  oboru.  U  výroby  elektřiny  nebo  tepelné  energie  do 
instalovaného výkonu výrobny 1 MW včetně a samostatného distribučního zařízení 
elektřiny nebo rozvodného zařízení tepelné  energie s instalovaným výkonem do 1 
MW  včetně  postačuje  vyučení  v  oboru  a  3  roky  praxe  v  oboru  nebo  osvědčení  o 
rekvalifikaci  k  provozování  malých  energetických  zdrojů  nebo  obdobné  osvědčení 
vydané v jiném státě. U výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů do instalovaného 
výkonu výrobny 20 kW není povinnost prokazovat odbornou způsobilost. 
Podle  §  6  odst.  1  energetického  zákona  odpovědný  zástupce,  je-li  ustanoven, 
odpovídá za výkon licencované činnosti podle tohoto zákona. 
Podle  §  6  odst.  2  energetického  zákona  musí  odpovědný  zástupce  splňovat 
podmínky pro udělení licence podle § 5 odst. 1 energetického zákona.  
Podle  §  6  odst.  4  energetického  zákona  platí,  že  je-li  držitel  licence  právnickou 
osobou,  je  vždy  povinen  ustanovit  odpovědného  zástupce.  Je-li  držitel  licence 
fyzickou  osobou,  je  povinen  ustanovit  odpovědného  zástupce,  nesplňuje-li  sám 
podmínku odborné způsobilosti. 
 Podle § 6 odst. 6 energetického zákona ustanovení odpovědného zástupce držitele 
licence schvaluje Energetický regulační úřad.  
V rozhodnutí o udělení licence je uveden jako odpovědný zástupce Ondřej Dxxxxx, 
datum  narození  xxxxx.  V den  vypravení  rozhodnutí  o  udělení  licence  byly 
žalovanému  doručeny  listiny  –  výpis  z  evidence  rejstříku  trestů  ze  dne  
27.  12.  2010  k osobě  Ondřeje  Dxxxxx,  nar.  dne  xxxxx,  a  formulář  „Prohlášení 
odpovědného  zástupce,  příloha  č.  7  k vyhlášce  č.  426/2005  Sb.“,  který  obsahuje 
souhlas  Ondřeje  Dxxxxx  s ustanovením  do  funkce  odpovědného  zástupce,  a  také 

pokračování  
- 16 - 
                              62 A 96/2013 
razítko Městského úřadu Hořovice, že dne 20. 12. 2010 uznal Ondřej Dxxxxx, nar. 
xxxxx, xxxxx, podpis na této listině za vlastní.  
Žalobce předložil k důkazu úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 
6 trestního řádu Ondřeje Dxxxxx, nar. xxxxx. Z něho vyplynulo, že Ondřej Dxxxxx 
pro účely stavby FVE Tuchlovice předal a podepsal „nějaké papíry nějakému pánu 
Pxxxxx“,  přičemž  nevěděl  za  jakým  účelem,  domníval  se,  že  jsou  určeny  pro 
stavební  úřad.  FVE  nikdy  neviděl  a  o  nic  se  nestaral.    Panu  Pxxxxx  předal  výpis 
z evidence  rejstříku  trestů  a  kopii  Osvědčení  o  školení.  Podepsání  formuláře 
prohlášení  odpovědného  zástupce  nepoznal,  nepamatuje  si,  že  by  jej  podepsal, 
pravost  podpisu  zpochybnil.    Od  roku  2011  má  nový  občanský  průkaz.  Ondřej 
Dxxxxx dále uvedl, že je vyučen v oboru elektro, má výuční list v oboru silnoproud 
a  praxi  13 let, počítá-li do toho  dobu školení. Po vyučení do konce roku  má  tedy 
praxi  12  let.  Do  roku  2011  soukromě  podnikal  v oboru  elektro.  Předpokládal,  že 
bude  dělat  dozor  nad  dokončením  stavby,  ale  pan  Pxxxxx  už  se  neozval,  stavbu 
Ondřej Dxxxxx nikdy neviděl. Kopii výučního listu a živnostenského listu dal panu 
Pxxxxx také.  
Na  základě  takto  provedeného  dokazování  nemá  soud  za  zpochybněné,  že  Ondřej 
Dxxxxx 
„někomu“  předal  kopii  Osvědčení  ev.  č.  078  ze  dne  
15.  12.  2010,  které  bylo  přiloženo  k žádosti  o  udělení  licence,  stejně  jako  výpis 
z evidence rejstříku trestů ke dni 27. 12.2010. Za situace, kdy nebylo zpochybněno 
razítko  Městského  úřadu  Hořovice,  z něho  se  podává,  že  dne  20.  12.  2010  uznal 
Ondřej  Dxxxxx,  nar.  xxxxx,  xxxxx,  podpis  na  této  listině  za  vlastní,  nelze  mít  za 
zpochybněné, že podepsal i tento dokument, i když nevěděl zcela přesně, za jakým 
účelem  a  s odstupem  času  s určitou  mírou  projevené  nejistoty  podpis  této  listiny 
popřel.  
Otázka  toho,  že  Ondřej  Dxxxxx  funkci  odpovědného  zástupce,  tedy  osoby,  která 
odpovídá  za  výkon  licencované  činnosti,  vůbec  reálně  nevykonával,  je  pak 
okolností,  jež  by  mohla  být  případně  důvodem  pro  odnětí  licence  žalovaným, 
nicméně s nyní posuzovanou věcí, tedy s doložením podmínek pro samotné udělení 
licence, bezprostředně nesouvisí.   
Pokud  tedy  osoba  zúčastněná  na  řízení  žádala  o  udělení  licence  k provozování 
energetického  zařízení  jako  právnická  osoba,  pak  musela  ustanovit  odpovědného 
zástupce  a  prokázat,  že  tato  osoba  splňuje  podmínky  ve  smyslu  §  5  odst.  1 
energetického  zákona,  zejména  ukončené  vysokoškolské  vzdělání  technického 
směru  a  3  roky  praxe  v  oboru  nebo  úplné  střední  odborné  vzdělání  technického 
směru s maturitou a 6 roků praxe v oboru.  

pokračování  
- 17 - 
                              62 A 96/2013 
Odkazovala-li  osoba  zúčastněná  na  řízení  v této  souvislosti  na  listinu  ve  správním 
spise,  která  byla  doložena  k žádosti  o  udělení  licence  -    Osvědčení  
ev.  č.  078  ze  dne  15.  12.  2010  pro  Ondřeje  Dxxxxx,  nar.  xxxxx,  o  tom,  že  tato 
osoba  vykonala  dne  15.  12.  2010  zkoušku  podle  §  14  vyhlášky  č.  50/1978  Sb.,  
o odborné způsobilosti v elektrotechnice, a může být pověřena činností pracovníka 
znalého  s vyšší  kvalifikací  (připojeny  tři  nečitelné  podpisy  a  tři  razítka  –  Ing. 
Václav  Kxxxxx,  revizní  technik  elektrických  zařízení  a  hromosvodů,  Zdeněk 
Pxxxxx,  revizní  technik  elektrických  zařízení  a  hromosvodů,  Jan  Dxxxxx, 
elektromechanik), pak  podle soudu může být datum narození skutečně překlepem, 
nicméně tato listina nemůže osvědčovat úplné střední odborné vzdělání technického 
směru  s  maturitou  a  6  roků  praxe  v oboru  Ondřeje  Dxxxxx.  Osvědčuje  pouze,  že 
dne 15. 12. 2010 vykonal Ondřej Dxxxxx zkoušku podle vyhlášky č. 50/1978 Sb.  
Žalovaný  tak  pochybil,  pokud  na  tento  zjevný  nedostatek  podkladů  týkajících  se 
vzdělání a praxe odpovědného zástupce nereagoval způsobem, který by našel odraz 
v listinách založených ve správním spisu (resp. v jejich doplnění v rámci správního 
řízení o udělení licence), tj. nevyzval k odstranění vad a doložení potřebných listin. 
Pokud tedy žalovaný dne 28. 12. 2010 předal zástupkyni osoby zúčastněné na řízení 
vyhotovené rozhodnutí o udělení licence, aniž měl postaveno najisto, zda žadatel o 
licenci  jako  právnická  osoba  splnil  jednu  ze  základních  podmínek  pro  udělení 
licence,  tj.  podmínku  odborné  způsobilosti,  resp.  za  situace,  kdy  podkladem 
rozhodnutí  nebylo  splnění  této  podmínky  ze  strany  osoby  zúčastněné  na  řízení 
doloženo,  pak  zatížil  své  rozhodnutí  vadou  spočívající  v nedostatku  skutkového 
podkladu.  
Za  této  situace  zdejší  soud,  vědom  si  důsledků  případného  zrušení  rozhodnutí  o 
udělení  licence,  jež  byly  vyvolány  nesprávným  procesním  postupem  žalovaného, 
nicméně promítly by se výlučně v neprospěch osoby zúčastněné na řízení, a vědom 
si též absence jakkoli kontradiktorního postavení žalobce a žalovaného v řízení před 
soudem  (žalovaný  fakticky  žádnou  protiargumentaci  k žalobním  tvrzením 
poukazujícím na  uvedený  nedostatek skutkového  podkladu  rozhodnutí žalovaného 
neuplatnil),  umožnil  doplnění  dokazování  ohledně  splnění  podmínky  vzdělání  a 
praxe  Ondřeje  Dxxxxx  ke  skutkovému  stavu  v době  vydání  rozhodnutí  o  udělení 
licence. 
Ani u jednání soudu se však dodržení podmínky vzdělání a praxe Ondřeje Dxxxxx 
ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí o udělení licence nepodařilo osvětlit. 
Zdejší soud osobu zúčastněnou na řízení v průběhu jednání výslovně upozornil na 
to, že příslušné vzdělání ani praxi odpovědného zástupce nemá listinou „Osvědčení 
ev. č. 078 ze dne 15. 12. 2010“ za prokázané, a poskytl osobě zúčastněné na řízení 
dostatečný  procesní  prostor,  veden  snahou  umožnit  jí  reagovat  tak,  jak  by  mohla 

pokračování  
- 18 - 
                              62 A 96/2013 
reagovat v probíhajícím licenčním řízení, byla-li by žalovaným k doplnění podkladu 
rozhodnutí vyzvána. Ostatně sama osoba zúčastněná  na  řízení  uvedla, že  kdyby  ji 
žalovaný na tento nedostatek v průběhu řízení o udělení licence upozornil, byla by 
schopna  doložit  příslušné  listiny  týkající  se  těchto  požadavků  na  osobu 
odpovědného zástupce „během několika dnů“. Žádná listina prokazující vzdělání a 
odbornou  praxi  Ondřeje  Dxxxxx  však  soudu  doložena  nebyla  a  ani  na  ni  nebylo 
jakkoli  odkázáno.  Osoba  zúčastněná  na  řízení  neindikovala  ani  žádné  jiné 
skutečnosti  ohledně  údajného  vzdělání  a  praxe  Ondřeje  Dxxxxx,  jež  by  zdejšímu 
soudu umožnily vést k této otázce dokazování i bez návrhu podle § 52 odst. 1 s.ř.s.     
Soud  poznamenává,  že  pokud  dne  16.  4.  2013  nahradil  Ondřeje  Dxxxxx  jako 
odpovědného  zástupce  Zdeněk  Kxxxxx,  nejde  o  skutečnost  relevantní  pro 
posouzení věci, neboť v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu soud ve 
smyslu  §  75  odst.  1  s.  ř.  s.  vychází  ze  skutkového  a  právního  stavu,  který  tu  byl 
v době  rozhodování  správního  orgánu.  Děje  následné  jsou  z pohledu  přezkumu 
rozhodnutí o udělení licence bezvýznamnými.   
Stejně tak pro posouzení splnění podmínek pro udělení licence není relevantní, že 
za  osobu  zúčastněnou  na  řízení  v licenčním  řízení  jednala  na  základě  plné  moci 
zaměstnankyně  dodavatele  stavby  FVE  Tuchlovice,  společnosti  Draka  Servis 
GmbH; tato skutečnost, jak na ni u jednání poukazovala osoba zúčastněná na řízení, 
může mít dopad do soukromoprávních vztahů mezi osobou zúčastněnou na řízení a 
touto společností. Požadovala-li proto u jednání osoba účastněná na řízení, aby soud 
přečetl smlouvu o dílo na str. 45 – 61 správního spisu žalovaného, pak soud takovou 
potřebu pro posouzení věci nedovodil.  
Rozhodnutí  o  udělení  licence  proto  nemůže  obstát  z důvodu  nesplnění  podmínky 
pro udělení licence ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) energetického zákona ve smyslu 
prokázání  odborné  způsobilosti  ustanoveného  zástupce.  V tomto  směru  nemá 
rozhodnutí  o  udělení  licence  ani  přes  otevřenou  možnost  doplnit  dokazování  u 
jednání  zdejšího  soudu  oporu  ve  skutkových  podkladech  žalobou  napadeného 
rozhodnutí  ve  smyslu  §  50  správního  řádu.  To  zakládá  nepřezkoumatelnost 
napadeného rozhodnutí proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého 
rozhodnutí o udělení licence, nemá oporu ve spisu, přitom tuto oporu nezískal ani 
přes  dokazování,  které  u  zdejšího  soudu  proběhlo.  V této  části  je  tedy  žaloba 
důvodná  a  tato  skutečnost  vede  ke  zrušení  rozhodnut  o  udělení  licence  pro  vady 
řízení podle § 78 odst. 1 s.ř.s.      
Bez ohledu na to, že rozhodnutí o udělení licence neobstojí již z důvodu nesplnění 
jedné  ze  základních  podmínek  pro  udělení  licence  pro  podnikání  v regulované 
oblasti, a to doložení splnění podmínek ustanoveného odpovědného zástupce, zdejší 
soud  považuje  za  vhodné  se  v rámci  vyčerpání  všech  žalobních  bodů  vyjádřit  i  k 

pokračování  
- 19 - 
                              62 A 96/2013 
relativně oddělitelné části žalobní argumentace, která se týkala revizní zprávy, a to 
z toho  důvodu,  že  u  jednání  soudu  vyplynuly  rozpory  mezi  jednotlivými  listinami, 
kterými  soud  dokazoval  a  které  znevěrohodnily  způsob  provedení  revize 
energetického zařízení.  
Z  dokazování  vyplynulo,  že  dne  1.  6.  2010,  pod  sp.  zn  MESV/959/2010/Čs,  č.j. 
MESV 1834/2010/Čs, vydal stavební úřad ve spojeném řízení rozhodnutí o umístění 
stavby a stavební povolení
, v němž je stavba specifikována jako „Průmyslová zóna 
Tuchlovice  –  fotovoltaická  výrobna  elektrické  energie  –  3.  etapa“    SO  07  – 
Fotovoltaická výrobna elektrické energie – 3. Etapa s instalovaným výkonem 3600 
kW – dočasná stavba na 25 let  
-  soustava FVE článků o výkonu 210 W a rozměru 990 x 1640 mm 
-  kabelové  připojení  VN  22  kW  na  kabelovou  přípojku  VN  22  kV  do  TR 
110/22 kV Tuchlovice – 6 trafostanic 1 x 630 kVA 
SO 08 – oplocení a SO 09 – ozelenění. 
Z kolaudačního  souhlasu,  založeného  ve  správním  spisu,  vyplynulo,  že  dne  9.  11. 
2010 vydal stavební úřad zákaz  užívání stavby s ohledem na její nedokončenost a 
nedoložení  všech  požadovaných  dokladů,  což  bylo  ověřeno  u  jednání  soudu 
dokazováním  ze  správního  spisu  stavebního  úřadu  týkajícího  se  kolaudačního 
řízení, který byl soudu předložen žalobcem. 
Dále  se  ze  správního  spisu  žalovaného  podává,  že  ve  dnech  19.  11.  2010  –  
23.  11.  2010  probíhala  revize  zařízení  FVE  Tuchlovice.  Z  revizní  zprávy,  sepsané 
revizním  technikem  Ladislavem  Hxxxxx  dne  22.  –  24.  11.  2010,  se  podává,  že  je 
dokládán  stav  bezpečnosti  zařízení  o  celkovém  instalovaném  slunečním  výkonu 
3 151,5  kWp.  Podle  revizní  zprávy  bylo  celkem  připojeno  (instalováno)  3050,00 
kVA.  Předmětem  revize  bylo  připojení  FVE  Tuchlovice  k síti  ČEZ,  připojení  PV 
TS v areálu FVE, připojení PV měničů, PV rozváděčů a PV modulů. Podle revizní 
zprávy  je  ve  FVE  Tuchlovice  použito  7 700  ks  PV  modulů  typu  DST230P660S, 
4416  ks  PV  modulů  typu  SCHOTT  POLYTM  300  a  192  ks  PV  modulů  typu 
SCHOTT  POLYTM  290,  spojených  do  638  ks  PV  řetězců.  Jednotlivé  řetězce  jsou 
odpojitelné  pojistkami  v PV  rozvaděčích.  Řetězce  jsou  připojeny  do  54  kusů  PV  
rozváděčů  s vypínačem  DC  na  výstupu  z rozváděče,  svodičem  přepětí  a 
pojistkovými odpínači plus pólu PV řetězců. Přívody z PV řetězců jsou provedeny 
kabelem PV1-F 1x6 mm2. Propojení mezi PV rozváděči a PV měniči je provedené 
kabely,  podle  připojovací  délky,  do  každého  měniče  je  připojeno  devět  vývodů 
z PV  rozváděčů.  Revizní  technik  Ladislav  Hxxxxx  revizní  zprávou  osvědčuje,  že 
revizní prohlídka byla provedena ve dnech 19. až 23. 11. 2010 v souladu s ČSN 33 
2000-6 se závěrem, že zařízení je schopné z hlediska bezpečnosti trvalého provozu.  

pokračování  
- 20 - 
                              62 A 96/2013 
Z dokazování  u  jednání  vyplynulo,  že  shodná  revizní  zpráva  se  nachází  též  ve 
správním spisu stavebního úřadu vedeném v kolaudačním řízení. V tomto správním 
spisu  se  dále  nachází  ještě  jedna  „Zpráva  o  výchozí  revizi  elektrického  zařízení“, 
sepsaná revizním technikem Ladislavem Hxxxxx dne 22. – 24. 11. 2010, kterou je 
dokládán  stav  bezpečnosti  zařízení  FVE  Tuchlovice  III,  s.r.o.,  o  celkovém 
instalovaném slunečním výkonu 3 228,3 kWp. Podle této revizní zprávy je ve FVE 
použito  14 036  ks  PV  modulů  typu  DST230P660S,  spojených  do  638  ks  PV 
řetězců.  Revizní  technik  Ladislav  Hxxxxx  touto  revizní  zprávou  osvědčuje,  že 
revizní prohlídka byla provedena ve dnech 19.  – 23. 11. 2010 v souladu s ČSN 33 
2000-6 se závěrem, že zařízení je schopné z hlediska bezpečnosti trvalého provozu.  
Z dokazování  vyjádřením  revizního  technika  Ladislava  Hxxxxx  ze  dne  
23.  9.  2014,  doloženým  soudu  osobou  zúčastněnou  na  řízení,  vyplynulo,  že  
v průběhu  revize  nebyly  na  elektrárně  ještě  instalovány  všechny  panely.  Pokud 
v revizní  zprávě  revizní  technik  uvedl,  že  ve  FVE  je  použito  12 308  modulů 
spojených do 638 ks PV řetězců, pak tento údaj je použit z projektové dokumentace 
k elektrárně,  kterým  měla  být  elektrárna  jednoznačně  identifikována,  ale  nemá 
odrážet skutečnosti či zjištění revizního technika o bezpečném stavu elektrárny na 
místě.  Provedení  revize  nebránilo,  že  v elektrárně  nebyly  dosud  nainstalovány 
všechny  panely.  Pro  účely  provedení  revize  není  důležité  nainstalování  panelů,  ty 
mají  certifikát  a  za  jejich  bezpečnost  odpovídá  výrobce.  Předmětem  revize  je 
bezpečnost navazujících elektrických rozvodů. Při provádění revize jsou standardně 
všechna  elektrická  zařízení  bez  napětí.  Kontrolují  se  izolační  stavy  elektrických 
obvodů a přechodové zemní odpory transformátorových stanic.  
Z dokazování úředním záznamem o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 zákona 
č.  141/1961  Sb.,  o  trestním  řízení  soudním  (dále  jen  „trestní  řád“),  vyplynulo,  že 
revizní technik Ladislav Hxxxxx dne 20. 5. 2014 uvedl, že v případě zařízení, které 
měl  kontrolovat,  se  jednalo  o  kabelové  rozvody,  které  již  byly  v zemi  a  vyvedení 
kabelů do stringboxů, ty již byly na stojanech namontovány, do měničů a následné 
vývody z trafostanice  do sběrné stanice a odtud do budoucího připojení ČEZu.  Na 
elektrárně  se  „dělaly  ještě  zemní  úpravy,  něco  se  zasypávalo“.  Revizní  technik 
uvádí: „Hlavní věci týkající se mé činnosti již byly na místě. Co se týče FV panelů, 
tak  ty  si  nepamatuji,  ale  panely  já  nekontroluji,  takže  se  k tomu  nemohu  vyjádřit. 
Panely tam zřejmě byly, jaké množství nevím, a nevím ani, zda již byly zapojeny. 
V revizní zprávě o nich hovořím, protože jsem čerpal z projektové dokumentace.“. 
K otázce výkonu FVE uvedl, že konečný výkon byl zřejmě jiný než projektovaný, a 
proto později opravil výkon 3228,3 kWp na 3151,5 kWp, zřejmě na popud někoho, 
už si nepamatuje. Dále uvedl, že nijak nekontroloval, jak či zda vůbec jsou panely 
zapojeny  mezi  sebou.  Vývody  z panelů  jsou  do  skříní  a  na  tom  „není  co 
kontrolovat, když všechny kabely jsou vedeny po povrchu“.  

pokračování  
- 21 - 
                              62 A 96/2013 
Z kolaudačního souhlasu dále vyplynulo, že opakovaná prohlídka stavby před jejím 
dokončením  byla  stavebním  úřadem  provedena  dne  29.  11.  2010.  Poslední 
prohlídka  stavby  byla  provedena  dne  13.  12.  2010.  Následně  dne  
14. 12. 2010 obdržel stavební úřad oznámení o odstranění závad a žádost o vydání 
kolaudačního souhlasu. Kolaudační souhlas pak byl udělen dne 15. 12. 2010 a je v 
něm  konstatováno  dodržení  zákonných  požadavků  a  požadavků  závazných 
stanovisek,  a  to  na  zařízení  o  výkonu  3151,5  kWp,  soustava  FVE  článků  v počtu 
12 308 ks – moduly Schott 4 608 ks, moduly DST – 7 700 Ks (tedy celkem 12 308 
jako v revizní zprávě). 
Z dokazování  zápisem  ze  dne  29.  11.  2010  odboru  výstavby  Městského  úřadu 
Stochov,  sepsaným  za  přítomnosti  mjr.  Zdeňka  Bezděkovského,  Jiřího  Soudka  a 
Aleny  České,  zejména  vyplynulo,  že  k prohlídce  uskutečněné  dne  
29. 11. 2010 byla předložena zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení, šetření 
na  místě  prokázalo  funkčnost  stavby,  která  ale  není  zcela  vybavena  celkovým 
počtem fotovoltaických panelů podle stavebního povolení. Pro dokončenou část je 
možné  řešení  souhlasem  s předčasným  užíváním  stavby  a  ověřením  funkčnosti 
stavby ve zkušebním provozu na dobu 6 měsíců, tedy do 31. 5. 2011.  
Konečně z dokazování stanoviskem dotčeného orgánu k užívání stavby, Hasičského 
záchranného sboru Středočeského kraje, ze dne 29. 11. 2010, vyplynulo, že se jedná 
o stanovisko ke zkušebnímu provozu, a že HZS provedl dnešního dne opakovanou 
prohlídku  stavby  a  předložené  revize  (elektro)  a  souhlasí  s předčasným  užíváním 
stavby 
se 
zkušebním 
provozem 
(předpoklad 
do  
31. 5. 2011). Investor vybaví trafostanice příslušnými výstražnými a informačními 
tabulkami  v českém  jazyce  –  do  5.  12.  2010.  Po  dokončení  instalace 
fotovoltaických panelů vč. jejich připojení zažádá investor o trvalé užívání stavby, 
ke  kterému  si  vyhrazujeme  prohlídku  stavby  s následným  vydáním  dalšího 
písemného stanoviska.  
Zdejší soud je toho názoru, že v řízení o udělení licence muselo být pro její udělení 
(mimo jiné) jasně prokázáno, že FVE Tuchlovice, byť byla jako elektrická instalace 
NN zkolaudována tak, že udává nižší parament výkonu než stavební povolení, byla 
ve  smyslu  příslušných  technických  norem  revidována  jako  „zařízení“,  tedy  jako 
celek. Tomu jednoznačně odpovídá požadavek § 5 odst. 3 energetického zákona ve 
spojení  s  §  9  písm.  a)  vyhlášky  č.  426/2005  Sb.,  podle  kterého  se  technické 
předpoklady  u  nových  energetických  zařízení  prokazují  územním  souhlasem, 
kolaudačním 
rozhodnutím, 
oznámením 
záměru 
započít  
s užíváním stavby stavebnímu úřadu a současně prohlášením žadatele, že  stavební 
úřad  užívání  stavby  nezakázal,  nebo  kolaudačním  souhlasem,  a  dále  dokladem 

pokračování  
- 22 - 
                              62 A 96/2013 
prokazujícím  splnění  požadavků  k  zajištění  bezpečnosti  práce  (zpráva  o  revizi) 
stanovených zvláštním právním předpisem. 
Skutečnost, že revizní technik uvedl, že při provádění revize ani nevěděl, zda panely 
byly vůbec zapojeny, že nijak nekontroloval, jak či zda vůbec jsou panely zapojeny 
mezi 
sebou, 
ve 
spojení 
s tím, 
že  zaměstnanci  stavebního  úřadu  
a  HZS  uvedli,  že  na  místě  stavby  v době  již  po  provedení  revize  nebyly 
nainstalovány  všechny  fotovoltaické  panely,  a  konečně  ve  spojení  s tím,  že  ve 
správním  spise  stavebního  úřadu  vedeného  pro  účely  kolaudačního  řízení  se 
dokonce  nachází  i  jiná  „varianta“  revizní  zprávy,  která  se  má  týkat  revize  FVE 
Tuchlovice  ve  stejném  časovém  období,  avšak  popisuje  revidované  zařízení 
odlišným  způsobem,  a  sice  co  do  celkového  instalovaného  výkonu  i  počtu  a  typu 
panelů,  tak  podle  zdejšího  soudu  jednak  zpochybňuje  způsob  provedení  revize 
předmětného zařízení a nadto i zcela zamlžuje, jaké zařízení bylo reálně revidováno 
ve  dnech  19.  –  23.  11.  2010.  Bude  tedy  na  žalovaném,  aby  v dalším  řízení  též 
posoudil,  zda  zpráva  o  výchozí  revizi  energetického  zařízení  revizního  technika 
Ladislava  Hxxxxx  může  jako  podklad  prokazující  splnění  požadavků  k  zajištění 
bezpečnosti práce jako jednoho z technických předpokladů ve smyslu § 9 písm. a) 
vyhlášky č. 426/2005 Sb. obstát.   
IVc. Shrnutí 
S ohledem  na  shora  uvedené  tedy  zdejší  soud  žalobou  napadené  rozhodnutí  o 
udělení licence podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že 
věc  se  vrací  žalovanému  k  dalšímu  řízení,  v němž  bude  tedy  znovu  rozhodovat  o 
žádosti  osoby  zúčastněné  na  řízení  o  udělení  licence,  vázán  právním  názorem 
zdejšího  soudu  vysloveným  v  tomto  rozhodnutí  (§  78  odst.  5  s.ř.s.).  Nosným 
důvodem zrušení rozhodnutí o udělení  licence  je nedostatek  skutkového  podkladu 
spočívající v nedoložení splnění podmínky pro udělení licence ve smyslu § 5 odst. 1 
písm.  d)  energetického  zákona  ve  smyslu  prokázání  odborné  způsobilosti 
ustanoveného zástupce. 
Pokud  jde  o  rozhodnutí  o  změně  rozhodnutí  o  udělení  licence  (rozhodnutí  ze 
žalovaného dne 17. 2. 2011, č.j. 00936-3/2011/ERU), ve vztahu k němu zdejší soud 
důvodnost žaloby nedovodil, a  proto ve  vztahu k němu žalobu podle § 78 odst. 7 
s.ř.s. zamítl.  
Důvodem  zrušení  rozhodnutí  o  změně  rozhodnutí  o  udělení  licence  není  podle 
zdejšího soudu ani zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí o udělení licence. Aniž 
by  rozhodnutí  o  změně  bylo  soudem  zrušeno,  nemůže  ovšem  bez  původního 
rozhodnutí o udělení licence vyvolávat žádné účinky. Toto rozhodnutí samo o sobě 
(bez  nyní  zrušeného  rozhodnutí  o  udělení  licence)  totiž  žádné  veřejné  subjektivní 

pokračování  
- 23 - 
                              62 A 96/2013 
právo osobě zúčastněné na řízení nezakládá,  neruší, nemění ani závazně neurčuje; 
toto rozhodnutí tedy samo o sobě nepůsobí, aniž by bylo nezákonné. Rozhodnutí o 
změně rozhodnutí o udělení licence by za shora uvedeného stavu muselo být rušeno 
výlučně  z  toho  důvodu,  že  by  neobstálo  ve  vztahu  ke  skutkovým  podkladům 
týkajícím se změny adresy držitele licence. To však zdejší soud nedovodil. 
V. Náklady řízení 
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li 
tento  zákon  jinak,  má  účastník,  který  měl  ve  věci  plný  úspěch,  právo  na  náhradu 
nákladů  řízení  před  soudem,  které  důvodně  vynaložil  proti  účastníkovi,  který  ve 
věci úspěch neměl.  
V případě žalobce, který měl v řízení plný úspěch, soud nezjistil, že by mu vznikly 
náklady  spojené  s  tímto  řízením  nad  rámec  jeho  běžné  administrativní  činnosti  a 
žalobce  ostatně  ani  náklady  řízení  nepožadoval;  proto  soud  žalobci  právo  na 
náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaný v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo 
na náhradu nákladů řízení nepřísluší. 
Ve  vztahu  k  osobě  zúčastněné  na  řízení  pak  soud  rozhodl  tak,  že  nemá  právo  na 
náhradu nákladů řízení o žalobě. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu 
pouze  těch  nákladů,  které  jí  vznikly  v  souvislosti  s  plněním  povinnosti,  kterou  jí 
soud uložil; případně jí soud  může  z  důvodů zvláštního zřetele hodných  na návrh 
přiznat i náhradu dalších nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s.ř.s.). V daném případě však 
žádná  z  těchto  zákonem  předvídaných  situací  nenastala,  a  to  ani  s přihlédnutím 
k tomu,  že  na  osobu  zúčastněnou  na  řízení  fakticky  přešlo  břemeno  spočívající 
v obhajobě  rozhodnutí  žalovaného.  Úspěšnost  osoby  zúčastněné  na  řízení  však 
v tomto ohledu dovozovat nelze.     
P o u č e n í : 
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho 
doručení.  Kasační  stížnost  se  podává  ve  dvou  (více)  vyhotoveních  u  Nejvyššího 
správního  soudu,  se  sídlem  Moravské  náměstí  6,  Brno.  O  kasační  stížnosti 
rozhoduje Nejvyšší správní soud. 
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením 
shoduje  se  dnem,  který  určil  počátek  lhůty  (den  doručení  rozhodnutí).  Připadne-li 
poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže 
následující  pracovní  den.  Zmeškání  lhůty  k  podání  kasační  stížnosti  nelze 
prominout. 

pokračování  
- 24 - 
                              62 A 96/2013 
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě 
obecných  náležitostí  podání  musí  obsahovat  označení  rozhodnutí,  proti  němuž 
směřuje,  v jakém  rozsahu  a  z  jakých  důvodů  jej  stěžovatel  napadá,  a  údaj  o  tom, 
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. 
V  řízení  o  kasační  stížnosti  musí  být  stěžovatel  zastoupen  advokátem;  to  neplatí, 
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, 
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro 
výkon advokacie. 
 
V Brně dne 27. března 2015 
 
Za správnost vyhotovení:                                                            David Raus,v.r. 
Romana Lipovská                                                                      předseda senátu 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Document Outline