Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 62 A 78/2014'.


 
 
    
 
 
 
 
 
 
 
             62 A 78/2014-535 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
R O Z S U D E K 
J M É N E M   R E P U B L I K Y 
 
Krajský  soud  v Brně  rozhodl  v senátě  sloţeném  z  předsedy  JUDr.  Davida 
Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní 
věci ţalobce: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti ţalovanému: 
Energetický  regulační  úřad,  se  sídlem  Masarykovo  náměstí  5,  Jihlava,  zastoupen 
prof. JUDr. Janem Kříţem, advokátem Advokátní kanceláře Kříţ a partneři, s.r.o., se 
sídlem  Dlouhá  13,  Praha  1,  za  účasti:  Saša  -  Sun,  s.r.o.,  se  sídlem  Kollárova  1229, 
Veselí  nad  Moravou,  zastoupena  JUDr.  Pavlem  Gazárkem,  advokátem  se  sídlem 
Blatnice  pod  Svatým  Antonínkem  462,  o  ţalobě  proti  rozhodnutí  Energetického 
regulačního  úřadu  ze  dne  17.1.2014,  č.j.  13917-37/2010-ERU,  ve  znění  opravného 
usnesení ze dne 27.2.2014, č.j. 13917-42/2010-ERU, 
 
t a k t o: 
 

pokračování                                                2                                            62 A 78/2014 
 
I. 
Rozhodnutí  Energetického  regulačního  úřadu  ze  dne  17.1.2014,  č.j.  13917-
37/2010-ERU,  ve  znění  opravného  usnesení  ze  dne  27.2.2014,  č.j.  13917-
42/2010-ERU, se  z r u š u j e a věc se  v r a c í  ţalovanému k dalšímu řízení. 
 
II. 
Ţalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.  
 
III. 
Ţalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.  
 
IV. 
Osoba zúčastněná na řízení  n e m á   p r á v o  na náhradu nákladů řízení. 
 
 
O d ů v o d n ě n í: 
Ţalobce se ţalobou ve veřejném zájmu domáhá zrušení rozhodnutí ţalovaného 
ze  dne  17.1.2014,  č.j.  13917-37/2010-ERU,  ve  znění  opravného  usnesení  ze  dne 
27.2.2014, č.j. 13917-42/2010/ERU, kterým byla osobě zúčastněné na řízení udělena 
licence č. 111018049.  
I. Shrnutí podstaty věci 
 
Ţalovaný  ve  správním  řízení  zahájeném  na  ţádost  o  udělení  licence  ze  dne 
16.11.2010  vedeném  podle  zákona  č.  458/2000  Sb.,  o  podmínkách  podnikání  a 
o výkonu  státní  správy  v  energetických  odvětvích  a  o  změně  některých  zákonů,  ve 
znění  účinném  do  31.12.2010  (dále  jen  „energetický  zákon“),  udělil  osobě  na  řízení 
zúčastněné  rozhodnutím  ze  dne  31.12.2010,  č.j.  13917-23/2010-ERU,  licenci 
č. 111018049  na  výrobu  elektřiny  ve  fotovoltaické  elektrárně  v k.ú.  Chomutov 
o instalovaném výkonu 6 MW. Toto rozhodnutí nabylo právní moci  31.12.2010. 
 
Rozhodnutím ze dne 14.10.2013 bylo řízení o shora uvedené ţádosti obnoveno. 
Rozhodnutím  ze  dne  17.1.2014  (napadeným  touto  ţalobou)  byla  osobě 
zúčastněné  na  řízení  udělena  licence  č.  111018049  na  výrobu  elektřiny  ve 
fotovoltaické  elektrárně  na  pozemku parc.č.  2077/2 v k.ú.  Chomutov o instalovaném 
výkonu 6 MW (výrok I.). Účinky tohoto rozhodnutí nastaly ode dne 31.12.2010, který 
byl i dnem vzniku oprávnění k licencované činnosti a termínem zahájení licencované 

pokračování                                                3                                            62 A 78/2014 
 
činnosti. Licence byla udělena na dobu 25 let (výrok II.). Původní rozhodnutí o udělení 
licence ze dne 31.12.2010, č.j. 13917-23/2010/ERU, bylo ke dni 31.12.2010 zrušeno 
(výrok III.). 
Ţalovaný  povaţoval  revizní  zprávu  vyhotovenou  revizním  technikem  Čxxxxx 
dne  5.12.2010  za  dostatečný  důkaz  k prokázání  bezpečnosti  elektrárny.  Bezpečnost 
elektrárny prokazovala téţ mimořádná revizní zpráva zpracovaná revizním technikem 
Hxxxxx  dne  30.12.2010,  přičemţ  dne  31.12.2010  provedl  ţalovaný  podrobnou 
prohlídku elektrárny a tu shledal kompletní.     
Opravným  usnesením  ze  dne  27.2.2014,  č.j.  13917-42/2010-ERU,  bylo 
opraveno  číslo  jednací  rozhodnutí  o  udělení  licence.  Původně  uvedené  č.j.  13917-
36/2010-ERU bylo opraveno na č.j. 13917-37/2010-ERU. 
Ţalobce  se  nyní  domáhá  zrušení  rozhodnutí  ze  dne  17.1.2014,  č.j.  13917-
37/2010-ERU,  ve  znění  opravného  usnesení  ze  dne  27.2.2014,  č.j.  13917-42/2010-
ERU, ţalobou ve veřejném zájmu, jenţ je podle jeho názoru dán především okolností, 
ţe licence byla udělena bez toho, ţe by pro její vydání byly splněny podmínky.     
II. Shrnutí žaloby 
Podle  ţalobce  pro  udělení  licence  nebyly  splněny  podmínky  stanovené 
energetickým  zákonem  a  prováděcí  vyhláškou  k energetickému  zákonu 
č. 426/2005 Sb.,  o  podrobnostech  udělování  licencí  pro  podnikání  v  energetických 
odvětvích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“). 
 
Ţalobce namítá, ţe obnovené řízení je třeba vést podle aktuálního skutkového 
stavu a nikoli podle stavu, který tu byl v době předchozího řízení. Ţalovaný rozhodnutí 
opřel jen o některé (selektivně vybrané) důkazy – nezjistil tak, ţe ke dni 31.12.2010, k 
němuţ  určil  účinky  nového  rozhodnutí,  ţadatel  nesplňoval  podmínky  pro  udělení 
licence. Nové rozhodnutí je i nesrozumitelné. Není z něho zřejmé, proč byly stanoveny 
účinky ke dni 31.12.2010, ani jak se promítla zjištění ţalovaného o „faulech“ ţadatele 
o licenci v původním řízení a proč bylo samostatně rozhodováno o zrušení původního 
rozhodnutí (přestoţe to je zrušeno ze zákona vydáním nového rozhodnutí). Ţalovaný 
pochybil, pokud nezkoumal validitu ţadatelem předloţených důkazů (přestoţe některé 
rozpory  vyplynuly  jiţ  v původním  řízení  a  další  pak  byly  zřejmé  z trestního  spisu 
vedeného ve věci sp.zn. 46 T 7/2013). 

pokračování                                                4                                            62 A 78/2014 
 
 
 
Ţalobce nesouhlasí s tím, ţe revizní zpráva Vladimíra Čxxxxx ze dne 5.12.2010 
je  řádným  důkazem,  neboť  ţalovaný  současně  konstatoval,  ţe  při  ohledání  dne 
20.12.2010 byla zjištěna nedokončenost energetického zařízení  v  sekci B, C, D, E a F 
(to  plyne  podle  ţalobce  z  videozáznamu  a  fotodokumentace,  které  jsou  součástí 
protokolu o zajištění důkazu ohledáním). Nedostatky zjištěné při ohledání nesporoval 
v  původním  řízení  ani  ţadatel  o  licenci,  neboť  v  přípisu  ze  dne  21.12.2010  sliboval 
zjištěné  nedostatky  napravit.  V  přípisu  ze  dne  23.12.2010  pak  uvedl,  ţe  ke  dni 
27.12.2010  budou  instalovány  a  plně  funkční  veškeré  součásti  tvořící  výrobnu 
elektřiny.  Podle  ţalobce  tak  elektrárna  nebyla  dne  20.12.2010  dokončena  a  revizní 
zpráva zpracovaná dne 5.12.2010 nemohla dokládat bezpečnost celé elektrárny.   
 
Podle  ţalobce  nesplňovala  elektrárna  deklarované  technické  předpoklady  pro 
udělení licence ani dne 31.12.2010 (to plyne mj. z protokolu  o ohledání z tohoto dne). 
Ţalobce  přitom  nesouhlasí  s tím,  ţe  by  nedokončenost  zařízení  byla  způsobena 
krádeţemi  a  vandalismem.  Nic  takového  totiţ  nebylo  prokázáno.  Důvodem 
nedokončenosti byl „skluz v instalaci“. 
 
Z tohoto  důvodu  nemohla  bezpečnost  elektrárny  prokazovat  ani  revizní  zpráva 
Libora  Hxxxxx  ze  dne  30.12.2010,  kterou  povaţuje  ţalobce  navíc  za  antedatovanou. 
Poprvé  se  tato  zpráva  objevila  aţ  dne  30.9.2011,  kdy  ji  zástupce  osoby  na  řízení 
zúčastněné  předloţil  ţalovanému  spolu  s  návrhem  na  zastavení  řízení  o  obnově. 
Odpovědná osoba za revize u osoby na řízení zúčastněné (Ing. Hxxxxx) v rozhodnou 
dobu (od 22.12.2010 do 28.12.2010) pracovala na vytvoření nepravdivé revizní zprávy 
Vladimíra Čxxxxx ze dne 27.12.2010, kterou tento revizní technik nevyhotovil. Pokud 
by  jiţ  v tuto  dobu  prováděl  revizi  na  elektrárně  Libor  Hxxxxx,  postrádal  by  takový 
postup  Ing.  Hxxxxx  logiku,  stejně  jako  to,  ţe  v původním  řízení  nebyla  předloţena 
revizní  zpráva  Libora  Hxxxxx,  nýbrţ  falešná  zpráva  Vladimíra  Čxxxxx  ze  dne 
27.12.2010.  O  revizní  zprávě  Libora  Hxxxxx  se  nepíše  ani  v emailu  zasílaném  pro 
potřeby  televizního  natáčení  pořadu  reportéři  ČT  dne  16.3.2011.  Navíc  se  k této 
revizní  zprávě  vztahuje  faktura  s číslem  000.  O  potřebě  další  revizní  zprávy  hovoří 
Ing.  Hxxxxx  v nahrávce  opatřené  v trestní  věci  v březnu  2011.  Předmětná  revizní 
zpráva Libora Hxxxxx navíc popisuje elektrárnu ve stavu, v jakém se v prosinci 2010 
nenacházela. 

pokračování                                                5                                            62 A 78/2014 
 
 
Ţalobce také namítá, ţe se elektrárna nacházela v prostoru zvláště nebezpečném 
a  mělo  tedy  být  vydáno  stanovisko  Technické  inspekce  České  republiky  jiţ  v roce 
2010.   
 
Ze shora uvedených důvodů ţalobce dovozuje, ţe licence byla udělena, aniţ pro 
to byly splněny podmínky. Rozhodnutí o udělení licence je tedy nezákonné. Ţalobce 
proto navrhuje zrušení rozhodnutí. Na svém procesním postoji setrval v podané replice 
i po celou dobu řízení před zdejším soudem.  
III. Shrnutí vyjádření žalovaného 
Ţalovaný se domnívá, ţe nepochybil, pokud posuzoval věc ke dni 31.12.2010. 
Uvádí,  ţe  se  zabýval  tím,  zda  mohla  být  licence  udělena  bez  revizní  zprávy  ze  dne 
27.12.2010,  neboť  se  ukázala  býti  nepravdivou.  Ţalovaný  má  za  to,  ţe  v daném 
případě  nepochybil,  pokud  nenahlíţel  do  trestního  spisu  sp.zn. 46 T 7/2013,  nicméně 
navrhl  přerušení  řízení  do  doby  rozhodnutí  v této  trestní  věci.  Podle  ţalovaného  ze 
ţádných právních předpisů neplyne, ţe by bezpečnost zařízení ověřená revizní zprávou 
musela  být  podmiňována  dokončením  elektrárny.  Pokud  šlo  o  revizní  zprávu  Libora 
Hxxxxx, tak ţalovaný neměl ţádné důvody k závěru, ţe by mohla být antedatována. 
Navrhl  proto,  aby  soud  ţalobu  jako  nedůvodnou  zamítl.  Na  svém  procesním 
stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. 
IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení  
 
Osoba  zúčastněná  na  řízení  podala  ve  věci  několik  vyjádření.  Napadené 
rozhodnutí  povaţuje  za  souladné  se  zákonem.  K prokázání  pozitivních  efektů  svého 
podnikání (a ke vzniku negativních efektů v případě odebrání licence – a to ve vztahu 
k osobě  na  řízení  zúčastněné  i  ve  vztahu  ke  státnímu  rozpočtu)  předkládá  „znalecký 
posudek“  Pricewaterhouse  Coopers  Česká  republika,  s.r.o.  ze  dne  26.10.2015.  Tyto 
okolnosti povaţuje za potřebné při posuzování existence závaţného veřejného zájmu.  
 

pokračování                                                6                                            62 A 78/2014 
 
Domnívá  se  téţ,  ţe  posouzení  toho,  nakolik  musí  být  zařízení  před  revizí 
dokončeno, je otázkou odbornou, a navrhuje k tomu důkaz znaleckými posudky. Další 
znalecké posudky a odborná vyjádření navrhuje k prokázání toho, ţe je revizní zpráva 
Vladimíra Čxxxxx v souladu se zákonem. 
 
Osoba  na  řízení  zúčastněná  rovněţ  navrhuje  připojit  trestní  spis 
sp. zn. 46 T 7/2013, neboť ţalobce na řadu listin z tohoto spisu odkazuje a navrhuje je 
jako  důkaz,  aniţ  by  ţalovaný  či  osoba  na  řízení  zúčastněná  měli  do  tohoto  spisu 
přístup. Ţalobce  je tak bezdůvodně  zvýhodněn. Podle osoby na  řízení zúčastněné  by 
také  bylo  procesně  korektní  dané  řízení  přerušit  do  doby  rozhodnutí  soudu  v této 
trestní věci. 
 
V  dalším  vyjádření  osoba  na  řízení  zúčastněná  navrhuje  ţalobu  odmítnout 
s ohledem  na  to,  ţe  soud  podle  novelizovaného  energetického  zákona  není  oprávněn 
zrušit  rozhodnutí  o  udělení  licence,  ale  toliko  licenci.  Dále  zpochybňuje  některé 
ţalobcem předloţené důkazní prostředky (zejména fotografie, úřední záznamy). Osoba 
na  řízení  zúčastněná  dále  namítala,  ţe  dne  20.12.2010  byla  elektrárna  dokončena,  a 
dovozuje  to  z  komparací  fotografií.  Poukázala  téţ  na  to,  ţe  některé  nedostatky  byly 
způsobeny  vandalstvím.  Nesouhlasí  dále  s  pouţitím  úředních  záznamů  jako  důkazů. 
Poukazuje  také  na  „legislativní chaos“,  který v roce  2010 v oblasti udělování  licencí 
panoval, a vyslovuje přesvědčení, ţe elektrárna nemusela být před provedením revize 
zcela dokončena, neboť bylo prováděno několik revizí na jednotlivé části elektrárny. 
 
Osoba  zúčastněná  na  řízení  tedy  navrhuje  ţalobu  odmítnout,  případně 
zamítnout.  Na  svém  procesním  postoji  setrvala  po  celou  dobu  řízení  před  zdejším 
soudem.    
V. Posouzení věci 
Podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen 
„s.ř.s.“), je ţalobu (proti rozhodnutí správního orgánu) oprávněn podat nejvyšší státní 
zástupce, jestliţe k jejímu podání shledá závaţný veřejný zájem. 
 

pokračování                                                7                                            62 A 78/2014 
 
Podle § 72 odst. 2 věty první s.ř.s. můţe ţalobu podle § 66 odst. 1 aţ 3 s.ř.s.  
oprávněný  ţalobce  podat  do  tří  let  od  právní  moci  rozhodnutí,  nestanoví-li  zvláštní 
zákon  jinak,  a  nenabývá-li  rozhodnutí  právní  moci,  od  doručení  rozhodnutí 
poslednímu  účastníku,  který  proti  němu  mohl  ţalobu  sám  podat.  Ţaloba  proti 
rozhodnutí ze dne 17.1.2014 byla podána dne 28.8.2014 a byla tak podána včas. 
 
Jestliţe jde o aktivní legitimaci a (další) podmínky řízení o ţalobě, ty pokládá 
zdejší  soud  rovněţ  za  splněné.  Aktivní  procesní  legitimace  podle  §  66  odst.  2  s.ř.s. 
nevyţaduje  „prostý“  („jakýkoli“)  veřejný  zájem,  nýbrţ  „závažný“  veřejný  zájem
Zdůrazněním  kritéria  závaţnosti  se  vyčleňují  uţší  kategorie  potenciálních  případů  z 
širšího  rámce  dotčeného  veřejného  zájmu.  Jak  vyplývá  z  důvodové  zprávy  k  s.ř.s., 
„…může tu jít o případy nepříliš časté, ale veřejností citlivě vnímané, například tam, 
kde  nezákonné  rozhodnutí  bylo  dosaženo  úplatkem  a  není  tu  již  jiná  právní  cesta, 
kterou  by  bylo  možné  takové  rozhodnutí  odstranit…“
  (důvodová  zpráva  k  návrhu 
zákona ze dne 15. 4. 2002, sněmovní tisk č. 1080/0, digitální repositář www.psp.cz). 
Smyslem této ţaloby není chránit soukromý zájem, ale ani kaţdý veřejný zájem, nýbrţ 
musí  být  dána  existence  kvalifikované  formy  veřejného  zájmu,  kterou  je  závaţný 
veřejný  zájem.  Aktivní  procesní  legitimace  proto  má  místo  v  závaţných  případech, 
kdy bude skutečně s ohledem na závaţný  veřejný zájem ţádoucí podání této ţaloby, 
byť  to  samo  o  sobě  ještě  nepředznamenává  její  důvodnost  a  výsledek  řízení  o  ní. 
Judikatura  správních  soudů  přitom  dospěla  k závěru,  ţe  úvaha  nejvyššího  státního 
zástupce,  zda  je  ve  věci  dán  závaţný  veřejný  zájem,  nepodléhá  přezkumu  správními 
soudy. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5.11.2007 ve věci sp. zn. 8 
As 27/2006, publ.  pod č.  1455/2008 Sb. NSS, je úvaha,  zda  je v  konkrétní věci  dán 
závaţný veřejný zájem, vyhrazena nejvyššímu státnímu zástupci; záleţí na nejvyšším 
státním  zástupci,  zda  tohoto  svého  práva  podat  ţalobu  v  konkrétní  věci  z  důvodu 
závaţného  veřejného  zájmu,  který  sám  shledal,  vyuţije,  jeho  aktivní  legitimace  k 
podání  takové  ţaloby  je  dána,  existence  závaţného  veřejného  zájmu  je  tím 
presumována  (shodně  Šimíček, V.,  Potěšil, L. a  kol.: Soudní řád  správní.  Komentář. 
Nakladatelství  Leges  2014,  str.  574  a  násl.).  Právě  uvedené  pojetí  bylo  převzato  i 
v dalších rozsudcích Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 28.5.2015 ve 
věci  sp.zn.  6  As  173/2014,  nebo  ze  dne  18.6.2015  ve  věci  sp.zn.  9  As  294/2014, 
www.nssoud.cz) a bylo potvrzeno i rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu 
(viz usnesení ze dne 24.6.2015 ve věci sp.zn. 2 As 103/2015, v němţ bylo jednoznačně 
konstatováno, ţe se soud věcně zabývá kaţdou ţalobou nejvyššího státního zástupce, 
která jinak splňuje obecné náleţitosti a byla podána v tříleté ţalobní lhůtě.). 

pokračování                                                8                                            62 A 78/2014 
 
 
Ţalobce  tedy  bezpochyby  v nyní  posuzované  věci  k podání  ţaloby  aktivně 
legitimován  je,  a  to  bez  ohledu  na  charakter  a  obsah  jednotlivých  jím  uplatněných 
ţalobních bodů.  
 
Vzhledem  k uvedenému  nepovaţoval  soud  za  potřebné  provádět  důkaz 
navrţeným  posudkem  Pricewaterhouse  Coopers  Česká  republika,  s.r.o.,  ze  dne 
26.10.2015, neboť i kdyby z tohoto posudku vyplynula v případě zrušení napadeného 
rozhodnutí újma osobě na řízení zúčastněné i státnímu rozpočtu, nemohl by soud tuto 
skutečnost ve vztahu k existenci veřejného zájmu jakkoli zohlednit. Soud totiţ úvahu 
nejvyššího  státního  zástupce  o  tom,  zda  je  v konkrétní  věci  dán  závaţný  veřejný 
zájem, nepřezkoumává. 
 
Soud rovněţ nesouhlasí s osobou na řízení zúčastněnou v tom, ţe by měl ţalobu 
odmítnout, neboť s ohledem na § 10 odst. 1 písm. e) energetického zákona účinného 
ode dne 1.1.2016 je oprávněn rušit jen licence a nikoli rozhodnutí o udělení licence
Zdejší  soud  se  totiţ  plně  ztotoţňuje  s názorem  Nejvyššího  správního  soudu 
vyjádřeným  v rozsudku  ze  dne  17.2.2016  ve  věci  sp.zn.  9  As  256/2015,  ţe  sousloví 
„rozhodnutím soudu o zrušení licence“ pouţité v § 10 odst. 1 písm. e) energetického 
zákona  ve  znění  od  1.  1.  2016  je  třeba  v  návaznosti  na  s.ř.s.,  dle  něhoţ  soudy  ve 
správním soudnictví ruší správní rozhodnutí, nikoli oprávnění ve smyslu subjektivního 
práva, vnímat jako rozhodnutí soudu, kterým se ruší rozhodnutí o udělení licence. Za 
této situace nepovaţoval soud za potřebné provádět důkaz právním stanoviskem prof. 
Aleše Gxxxxx ze dne 16.3.2015. Vzhledem k výše uvedenému má zdejší soud za to, ţe 
je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí, a není tedy namístě ţalobu odmítnout. 
 
Soud  dále  nepovaţoval  za  nutné  přerušit  řízení  do  doby  pravomocného 
rozhodnutí  v trestní  věci  vedené  u  zdejšího  soudu  pod  sp.zn.  46  T  7/2013,  jak 
navrhoval  ţalovaný  i  osoba  na  řízení  zúčastněná.  Výsledek  probíhajícího  trestního 
řízení totiţ nemusí mít na rozhodnutí v dané věci (o zákonnosti udělené licence) ţádný 
vliv.  V  trestním  řízení  je  totiţ  posuzována  vina  obţalovaných  osob  ze  spáchání 
konkrétních  trestných  činů,  zatímco  v  případě  ţaloby  podle  §  66  odst.  2  s.ř.s.  je 
posuzována  zákonnost  rozhodnutí  o  udělení  licence.  Soud  přitom  můţe  shledat 

pokračování                                                9                                            62 A 78/2014 
 
nezákonnost  v postupu  ţalovaného  (a  napadené  rozhodnutí  tak  zrušit)  bez  ohledu  na 
to, zda dojde k odsouzení obţalovaných v uvedené trestní věci či k jejich osvobození; 
stejně tak můţe zdejší soud dospět k závěru o zákonnosti rozhodnutí o udělení licence 
i přes případné pravomocné odsouzení některých osob.   
 
Z téhoţ  důvodu  soud  nepovaţoval  za  potřebné  připojovat  trestní  spis  vedený 
u zdejšího  soudu  pod  sp.zn.  46  T  7/2013.  Obě  řízení  (trestní  řízení  a  řízení  o ţalobě 
proti rozhodnutí podle § 66 odst. 2 s.ř.s.) mají totiţ odlišný předmět. Právě tomu je pak 
podřízen obsah konkrétního soudního spisu. Byť mohou být některé listiny z trestního 
spisu  navrhovány  jako  důkaz  a  v některých  případech  i  jako  důkaz  provedeny, 
neznamená to, ţe by bylo nezbytné pro dané řízení podle s.ř.s. trestní spis připojovat. 
Pokud  budou  některé  listiny  jako  důkaz  provedeny  (a  toliko  z takových  listin  můţe 
soud  při  přezkumu  napadeného  rozhodnutí  vycházet),  tak  se  tak  stane  při  jednání 
soudu  a  současně  budou  tyto  listiny,  resp.  jejich  kopie,  zaloţeny  do  soudního  spisu 
v dané věci. Jak ţalovaný, tak osoba na řízení zúčastněná tedy budou s těmito listinami 
seznámeni. Ostatní listiny, které jsou obsaţeny v trestním spisu (jimiţ důkaz proveden 
nebude), nejsou pro rozhodnutí v dané věci podstatné.  
 
Zdejší soud tedy nepovažoval za potřebné dokazovat celým trestním spisem
aby předešel osobou zúčastněnou na řízení namítané účelové selekci důkazů ze strany 
ţalobce tak, aby tyto důkazy svědčily pouze v neprospěch osoby zúčastněné na řízení. 
Zdejší  soud  (v  tomto  soudním  řízení)  nepotřebuje  mít  kompletní  podklad  pro 
objektivní posouzení viny osob, proti nimţ je vedeno trestní řízení, nýbrţ se k ţalobní 
argumentaci zabývá otázkou, zda z důvodů, které ţalobce zdejšímu soudu tvrdí (a na 
podporu  svých  tvrzení  označuje  důkazy),  lze  mít  udělení  licence  za  zpochybněné.  V 
rámci  přezkumu přitom zdejší soud vychází z  toho, ţe  licence  (příp.  ve  znění  změn) 
byla udělena poprávu,  a teprve bude-li to relevantně zpochybněno,  můţe zdejší soud 
dospět  k  závěru  opačnému.  Jestliţe  tedy  ţalobce  zdejšímu  soudu  (v  tomto  řízení) 
přináší argumenty ve prospěch nezákonnosti udělení licence a opírá je o jím vybrané 
podklady,  z  nichţ  některé  mohou  pocházet  z  trestního  spisu,  jde  o  postup,  který 
procesní  pravidla  pro  řízení  před  zdejším  soudem  nikterak  neatakuje;  zdejší  soud 
posoudí, zda podklady, jimiţ argumentuje ţalobce, jsou podklady relevantními v nyní 
posuzované  věci,  a  pokud  ano,  pak  jimi  dokazuje,  a  následně  o  věci  rozhodne  po 
vyhodnocení  těchto  podkladů  v  tom  směru,  zda  jsou  způsobilé  zpochybnit  skutkové 

pokračování                                                10                                            62 A 78/2014 
 
důvody  ţalobou  napadeného  rozhodnutí  či  nikoli,  aniţ  by  nutně  byla  pro  posouzení 
věci třeba znalost kompletního trestního spisu.             
 
Soud  zdůrazňuje,  ţe  nic  nebrání  tomu,  aby  při  svém  rozhodování  vycházel  i 
z dokumentů,  které  nebyly  podkladem  pro  vydání  ţalobou  napadeného  správního 
rozhodnutí,  pokud  tyto  dokumenty  popisují  stav,  jeţ  ke  dni  rozhodování  správního 
orgánu  objektivně  existoval  (k  tomu  srov.  rozsudek  Nejvyššího  správního  soudu  ze 
dne  27.11.2013  ve  věci  sp.zn.  4  As  141/2013).  Specifika  správního  soudnictví 
spočívají  zejména  v  přezkumu  činnosti  správních  orgánů.  Těţištěm  není  primární 
nalézání  skutkového  stavu  věci  dokazováním,  ale  kontrola  správnosti  a  úplnosti 
zjištění  skutkového  stavu  správními  orgány.  Tato  kontrola  je  v  souladu  se  zásadou 
plné jurisdikce prováděna zejména autonomním hodnocením důkazů jiţ provedených 
správními  orgány,  případně  téţ  provedením  v  ţalobě  navrţených  důkazů  dalších, 
zvláště  pak  těch,  které  byly  správními  orgány  opomenuty  a  mohou  přitom  podle 
názoru  soudu  změnit  náhled  na  skutkové  okolnosti  věci  (viz  rozsudek  Nejvyššího 
správního soudu ze dne 15.1.2015 ve věci sp.zn. 1 As 145/2014).  
 
Pokud  jde  v  této  souvislosti  o  dokazování  úředními  záznamy  o  podání 
vysvětlení podle § 158 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále 
jen „trestní řád“),  touto otázkou se ve  své judikatuře  zabýval Nejvyšší správní soud, 
který  dovodil  jejich  přípustnost  jako  jakýchkoli  jiných  listinných  důkazů.  Nejvyšší 
správní  soud  zdůraznil,  ţe  „podstatou  tohoto  sporu  nadále  zůstává  posouzení  otázky 
prokázání splnění technických předpokladů k provozování energetického zařízení (tedy 
nikoli  posouzení  otázky  viny  a  trestu  stěžovatelky  č.  2,  příp.  některých  jejích 
statutárních orgánů nebo zaměstnanců). Za těchto okolností tudíž není důvod uplatnit 
na  proces  dokazování  v  posuzovaném  případě  analogicky  příslušné  zásady  trestního 
řízení…  pokud  může  ke  zjištění  skutkového  stavu  sloužit  jakýkoli  důkazní  prostředek 
(samozřejmě s výjimkou těch nezákonně opatřených) v řízení nalézacím (tedy v řízení, 
v  němž  soud buď  deklaruje, co  je právem,  nebo  konstituuje určitý  právní vztah), tím 
spíše je možno toto pravidlo uplatnit v řízení, jež je svou povahou řízením přezkumným 
(tedy v řízení, v němž soud toliko přezkoumává případy, které již byly řešeny veřejnou 
správou,  a  které  jsou  pravomocně  rozhodnuty,  čímž  současně  plní  úlohu  následné 
kontroly  veřejnou  správou  dotčených  subjektivních  práv  fyzických  nebo  právnických 
osob…úřední  záznam  o  podaném  vysvětlení  nelze  ve  správním  soudnictví  v  žádném 
případě bez dalšího odmítnout jako nepřípustný důkazní prostředek. Nejvyšší správní 


pokračování                                                11                                            62 A 78/2014 
 
soud  nicméně  připouští,  že  s  takovým  důkazním  prostředkem  by  se  mělo  zacházet 
„obezřetně“ a informace z něj získané by měly být hodnoceny pečlivě, ve vzájemných 
souvislostech  s  ostatními  provedenými  důkazy  a  s  přihlédnutím  k povaze  skutečností, 
jež mají být tímto důkazem objasněny
“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 
16. 12. 2015 ve věci sp.zn. 4 As 132/2015). V této souvislosti by nemohla být správná 
ani  argumentace,  ţe  zjištěné  pochybnosti  a  rozpory  v  listinách  nepřísluší  posuzovat 
zdejšímu  soudu,  ale  měly  by  být  posuzovány  v  trestním  řízení.  Předmětem  trestního 
řízení  primárně  není  přezkum  zákonnosti  správních  rozhodnutí;  tato  pravomoc 
jednoznačně  náleţí  soudům  ve  správním  soudnictví,  pakliţe  ţalovaný  sám 
nepostupoval  ve  smyslu  mimořádných  opravných  prostředků  ve  smyslu  správního 
řádu. Proto byl soudní přezkum proveden v důsledku vyuţití dispozičního oprávnění 
nejvyššího státního zástupce. 
 
  
Pokud  jde  v této  souvislosti  o  obecné  otázky  řízení  o  žalobě  ve  veřejném 
zájmu,  jejichţ  zodpovězení  je  pak  určující  konkrétně  ve  vztahu  k nyní  posuzované 
věci,  pak  zdejší  soud,  zčásti  s ohledem  na  jiţ  uvedené,  vychází  z toho,  ţe  řízení 
o ţalobě  ve  smyslu  §  66  odst.  2  s.ř.s.  neslouţí  k  ochraně  ţádných  konkrétních 
subjektivních veřejných práv, jako je tomu v případě řízení o ţalobě ve smyslu § 65 
odst.  1  a  2  s.ř.s.,  kde  soud  zkoumá  právě  míru  a  povahu  dotčení  na  subjektivních 
veřejných  právech  toho,  kdo  ţalobu  podává  a  kdo  o  sobě  tvrdí,  ţe  byl  rozhodnutím 
správního  orgánu  dotčen  na  svých  subjektivních  veřejných  právech.  Institut  zvláštní 
ţaloby podle § 66 odst. 2 s.ř.s. byl zaveden k ochraně objektivního práva (zákonnosti), 
a to ve specifických případech, kdy to vyţaduje (závaţný) veřejný zájem; tím je tento 
prostředek zcela mimořádným, coţ se nutně musí projevit při posuzování důvodnosti 
ţalobních bodů, jeţ jsou v ţalobě podle § 66 odst. 2 s.ř.s. uplatněny.  
 
Smyslem  soudního  přezkumu  na  základě  takto  podané  ţaloby  není  a  ani 
nemůţe  být  realizace  neohraničeného  dozoru  nad  absolutní  správností  postupů  a 
rozhodnutí  správních  orgánů,  ani  tu  správní  soud  není  od  toho,  aby  se  v  tomto  typu 
řízení metodicky vyjadřoval k tomu, jak má konkrétní správní orgán realizovat výkon 
státní správy (to je primárně otázkou pro moc výkonnou), ani aby se aktivně podílel na 
prosazování  systémových  opatření,  byť  by  ohledně  jejich  nezbytnosti  
v  rámci  moci  výkonné  panovala  shoda,  či  na  všeobecné  revizi  licenčních  řízení 
vedených ţalovaným. Rozhodování o udělení licence představuje čistě vertikální vztah 
mezi  ţalovaným  a  osobou  zúčastněnou  na  řízení,  přitom  rozhodoval-li  ţalovaný  o 

pokračování                                                12                                            62 A 78/2014 
 
veřejném subjektivním právu osoby zúčastněné na řízení získat licenci, pak především 
bylo na ţalovaném, aby řízení proběhlo bez vad a aby ţádnou vadou nebylo zatíţeno 
ani rozhodnutí o udělení licence.  
 
Zdejší  soud  vyšel  v dané  věci  z rozsudku  Nejvyššího  správního  soudu  ze  dne 
2.7.2010  ve  věci  sp. zn.  7  As  21/2010,  v němţ  kasační  soud  akcentuje,  ţe  zvláště 
v případech  čistě  vertikálních  vztahů  (konkrétně  vztahů  stát  –  jednotlivec),  v nichţ 
byly  nezákonnými  rozhodnutími  zaloţena  oprávnění  nebo  výhody  jednotlivce  oproti 
stavu, který měl podle objektivního práva nastat, avšak který v důsledku nezákonnosti 
nenastal,  je  nutno  prvek  právní  jistoty  za  naplnění  nutného  vstupního  předpokladu 
existence  dobré  víry  jednotlivce,  resp.  za  neexistence  skutečností  opravňujících 
k závěru,  ţe  dobrá  víra  dána  není,  pokládat  za  kardinální  a  ustoupit  od  její  ochrany 
pouze  za  situace  ohroţení  vskutku  závaţného  veřejného  zájmu,  neboť  je  věcí  státu, 
aby ve správních řízeních, která vede, nechyboval, a pokud ano, aby zásadně sám nesl 
následky svých pochybení. Kupř. podle nálezu Ústavní soudu ze dne 9.10.2003 ve věci 
sp.zn. IV. ÚS 150/01 či podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2011 
ve  věci  sp.zn.  7  As  26/2011  musí  být  podstatou  uplatňování  veřejné  moci  kromě 
jiného  také  princip  dobré  víry  jednotlivce  ve správnost  aktů  veřejné  moci  a  ochrana 
dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, přitom princip dobré víry 
působí  bezprostředně  v rovině  subjektivního  práva  jako  jeho  ochrana,  v rovině 
objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci.  
 
Právě  uvedená  východiska,  byť  plynou  z rozhodovací  praxe  ve  věcech  nikoli 
zcela  shodných  s věcí  nyní  posuzovanou,  se  nutně  uplatní  obecně  –  a  tím  spíše  pak 
v nyní  posuzované  věci  konkrétně  při  presumovaném  střetu  principu  dobré  víry 
jednotlivce  (drţitele  licence)  na  straně  jedné  a  ţalobcem  dovozeného  závaţného 
veřejného  zájmu  na  „prověření  podmínek“,  za  nichţ  měla  být  dobrá  víra  jednotlivce 
nastolena, na straně druhé.  
 
Závěr  o  důvodnosti  ţaloby  by  tak  měl  být  podle  přesvědčení  zdejšího  soudu 
zaloţen výlučně na závaţných zjištěních, jimiţ by v podstatné míře byla zpochybněna 
či  vyvrácena  zjištění  ţalovaného,  jeţ  učinil  z obsahu  správního  spisu  a  jeţ  se  stala 
základem pro vyhovění ţádosti o udělení licence. Ke zrušení rozhodnutí, které ţaloba 
napadá, by tak měl soud přistoupit aţ v případě takových zjištění, která kupř. vyplynou 

pokračování                                                13                                            62 A 78/2014 
 
z  důkazů  získaných  v součinnosti  s  orgány  činnými  v  trestním  řízení  o  tom,  ţe  byl 
spáchán  trestný  čin,  a  která  zásadně  zpochybní  pravdivost  skutkových  podkladů,  z 
nichţ  vyšel  správní  orgán,  a  to  za  situace,  kdy  nápravu  nemohl  sám  správní  orgán 
realizovat. Kromě toho by ke zrušení rozhodnutí, které tato ţaloba napadá, měl soud 
přistoupit  v  případě  jiných  obdobně  významných  zjištění  indikujících  důvodné 
pochybnosti v tom směru, ţe toto rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno, neboť pro to 
nebyly  splněny  zákonem  stanovené  podmínky,  nebo  ţe  je  jejich  splnění  zamlţeno 
natolik významně, ţe zjištění, k nimţ soud dospěje, nemohou opravňovat k závěru, ţe 
byla  dána  dobrá  víra  ţadatele  o  udělení  licence  ve  správnost  rozhodnutí  o  udělení 
licence.    
 
Ţalobce zpochybňuje udělení licence poukazem na vady a nedostatky obsahu a 
náleţitostí  skutkových  podkladů,  které  argumentačně  dovozuje  přímo  z  těchto 
skutkových  podkladů,  jak  jsou  obsaţeny  ve  správním  spise.  Zdejší  soud  tedy 
důvodnost  jednotlivých  ţalobních  bodů  posuzoval  na  základě  skutkového  stavu 
zachyceného  v  listinách  obsaţených  ve  správním  spisu,  které  byly  podkladem 
rozhodnutí  o  udělení  licence,  a  dále  na  základě  důkazů  soudem  provedených  při 
jednání. 
 
Je třeba předeslat, ţe předmětem přezkumu je rozhodnutí o udělení licence, tedy 
rozhodnutí  o  udělení  oprávnění  k podnikání,  nikoli  rozhodnutí  opravňující  osobu 
zúčastněnou na řízení uvést energetické zařízení do provozu. Shodně na licenční řízení 
nahlíţel  Nejvyšší  správní  soud  v  rozsudku  ze  dne  3.  8.  2009  ve  věci  sp.  zn.  8  As 
18/2008,  zdůraznil  přitom,  ţe  předmětem  licenčního  řízení  je  pouze  povolení  k 
podnikatelské  činnosti  (tam  v  oblasti  plynárenství)  a  ţe  právo  uvést  zařízení  do 
provozu  a  nadále  jej  provozovat  ke  konkrétnímu  věcnému  účelu  (tam  
k  úpravě  plynu)  rozhodnutí  ţalovaného  v  řízení  meritorně  nezakládá.  K  povolení 
provozu  zařízení  (tam  plynárenského)  byl  příslušný  správní  orgán  odlišný  od 
ţalovaného.  Podle  Nejvyššího  správního  soudu  řízení  o  udělení  licence  „…není 
založeno na správním uvážení správního orgánu, který by se mohl pohybovat volně v 
zákonem  vytyčených  hranicích.  Právní  úprava  stanoví  přesně  požadavky,  které  musí 
žadatel  o  licenci  splnit;  na  druhou  stranu  však  nedává  správnímu  orgánu  možnost 
např. ve veřejném zájmu licenci po splnění zákonných požadavků neudělit. Důvodová 
zpráva k energetickému zákonu a ostatně sama logika věci nabízí přirovnání licence 
dle energetického zákona k živnostenskému oprávnění. Specialita této regulace a tedy 


pokračování                                                14                                            62 A 78/2014 
 
vynětí  z  obecné  úpravy  živností  je  dána  jen  strategickým  významem  energetiky  pro 
chod  národního  hospodářství  a  životní  úroveň  obyvatelstva…Znamená  to,  že  při 
splnění zákonem stanovených podmínek musí správní orgán licenci udělit, nemá volbu, 
zda tak učiní či nikoliv…“
. To je východisko vyuţitelné i ve vztahu k nyní posuzované 
věci.  
 
Na  základě  shora  shrnutých  výchozích  premis  se  tedy  zdejší  soud  zabýval 
jednotlivými ţalobními body. 
 
Ţalobce  předně  zpochybňuje  předloţené  revizní  zprávy,  neboť  k datu  účinků 
napadeného  rozhodnutí,  resp.  k datu  vzniku  oprávnění  k licencované  činnosti 
(31.12.2010),  předloţené  revizní  zprávy  (ze  dne  5.12.2010  a  ze  dne  30.12.2010) 
neprokazují  bezpečnost  zařízení  (elektrárny).  Revizní  zpráva  ze  dne  30.12.2010  je 
podle názoru ţalobce navíc antedatována. 
 
Předně  je  třeba  uvést,  ţe  v řízení  o  obnově  podle  §  100  a  násl.  zákona 
č. 500/2004  Sb.,  správní  řád,  je  správní  orgán  (ţalovaný)  oprávněn  stanovit  účinky 
rozhodnutí  vydaného  v tomto  řízení  i  zpětně  (srov.  §  100  odst.  5,  §  94  odst.  5,  §  99 
citovaného  zákona).  Ţalovaný,  který  účinky  napadeného  rozhodnutí  stanovil 
k 31.12.2010,  tedy  v daném  řízení  správně  posuzoval  prokázání  bezpečnosti  zařízení 
právě k tomuto datu.  
 
Podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 20 energetického zákona je výrobnou elektřiny 
energetické  zařízení  pro  přeměnu  různých  forem  energie  na  elektřinu,  zahrnující 
všechna  nezbytná  zařízení;  výrobna  elektřiny  o  celkovém  instalovaném  elektrickém 
výkonu  100  MW  a  více,  s  moţností poskytovat podpůrné sluţby  k zajištění provozu 
elektrizační soustavy, je zřizována a provozována ve veřejném zájmu. 
 
Podle  §  5  odst.  3  energetického  zákona  fyzická  nebo  právnická  osoba,  která 
ţádá  o  udělení  licence,  musí  prokázat,  ţe  má  finanční  a  technické  předpoklady 
k zajištění  výkonu  licencované  činnosti.  Fyzická  nebo  právnická  osoba  ţádající 

pokračování                                                15                                            62 A 78/2014 
 
o udělení  licence  je  povinna  doloţit  vlastnické  nebo  uţívací  právo  k  energetickému 
zařízení,  které  má  slouţit  k  výkonu  licencované  činnosti.  Není-li  ţadatel  o  udělení 
licence  vlastníkem  energetického  zařízení,  je  povinen  doloţit  i  souhlas  vlastníka 
energetického  zařízení  s  jeho  pouţitím  k  účelům  vymezeným  tímto  zákonem,  a  to 
nejméně  po  dobu,  na  kterou  má  být  licence  udělena.  Energetické  zařízení  musí  mít 
technickou  úroveň  odpovídající  právním  předpisům  a  technickým  normám.  Finanční 
předpoklady  není  povinen  prokazovat  ţadatel  o  licenci  na  výrobu  elektřiny,  pokud 
bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny niţší neţ 200 kW, nebo ţadatel 
o licenci  na  výrobu  tepelné  energie,  pokud  bude  instalovaný  tepelný  výkon  zdroje 
tepelné energie niţší neţ 1 MW. 
 
Podle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona se k ţádosti o udělení licence 
připojí doklady prokazující finanční a technické předpoklady.  
 
Podle  §  9  prováděcí  vyhlášky  k  energetickému  zákonu  č.  426/2005  Sb.  se 
technické předpoklady prokazují: 
 a)  u  nových  energetických  zařízení  územním  souhlasem,  kolaudačním  rozhodnutím, 
oznámením  záměru  započít  s  uţíváním  stavby  stavebnímu  úřadu  a  současně 
prohlášením  ţadatele,  ţe  stavební  úřad  uţívání  stavby  nezakázal,  nebo  kolaudačním 
souhlasem,  a  dále  dokladem  prokazujícím  splnění  poţadavků  k zajištění  bezpečnosti 
práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem, 
b) u dokončených energetických zařízení, u kterých se provádí změna v rozsahu podle 
stavebního zákona, kolaudačním rozhodnutím, oznámením záměru započít s uţíváním 
stavby  stavebnímu  úřadu  a  současně  prohlášením  ţadatele,  ţe  stavební  úřad  uţívání 
stavby nezakázal, nebo kolaudačním souhlasem, a dále dokladem prokazujícím splnění 
poţadavků  k  zajištění  bezpečnosti  práce  (zpráva  o  revizi)  stanovených  zvláštním 
právním předpisem,  
c) u předčasného uţívání energetických zařízení před jejich dokončením povolením k 
předčasnému  uţívání  stavby  před  jejím  úplným  dokončením  a  dále  dokladem 
prokazujícím  splnění  poţadavků  k  zajištění  bezpečnosti  práce  (zpráva  o  revizi) 
stanovených zvláštním právním předpisem,  

pokračování                                                16                                            62 A 78/2014 
 
d)  u  energetických  zařízení  ve  zkušebním  provozu  souhlasem  stavebního  úřadu  se 
zahájením zkušebního provozu před vydáním kolaudačního rozhodnutí, rozhodnutím o 
prozatímním  uţívání  stavby  ke  zkušebnímu  provozu  nebo  rozhodnutím  stavebního 
úřadu,  ţe  kolaudační souhlas lze  vydat jen po provedení  zkušebního provozu,  a  dále 
dokladem  prokazujícím  splnění  poţadavků  k  zajištění  bezpečnosti  práce  (zpráva  o 
revizi) stanovených zvláštním právním předpisem; po provedení zkušebního provozu 
dokládá ţadatel kolaudační souhlas. 
 
V licenčním řízení je tedy ţadatel o licenci povinen doloţit splnění technických 
předpokladů  příslušným  aktem  stavebního  úřadu  a  dokladem  prokazujícím  zajištění 
revize energetického zařízení ve vztahu k bezpečnosti práce; jedná  se o tzv. povinné 
důkazy, předkládané spolu se ţádostí o udělení licence.  
Pokud  jde  o  zprávu  o  revizi,  tak  ta  se  musí  vztahovat  k  celé  fotovoltaické 
elektrárně,  resp.  k  celé  její  nízkonapěťové  části,  která  musí  být  stavebně 
dokončena  ve  všech  součástech  stavby  přímo  souvisejících  s  elektrickou 
bezpečností zařízení.
 Takový závěr zaujal zdejší soud jiţ opakovaně (např. rozsudky 
ve věcech téhoţ ţalobce i ţalovaného sp.zn. 62 A 111/2013 či sp.zn. 62 A 116/2013) a 
shodně  se k této  otázce  postavil  i  Nejvyšší  správní  soud  (např.  rozsudky  ve  věcech 
sp.zn. 9 As 256/2015 nebo sp.zn. 7 As 204/2015). 
 
Za  této  situace  tedy  nelze  souhlasit  se  ţalovaným  a  osobou  na  řízení 
zúčastněnou  v  tom,  ţe  energetické  zařízení  nemusí  být  zcela  dokončeno,  aby  bylo 
moţno vyhotovit revizní zprávu, a ţe posouzení dokončenosti elektrárny před revizí je 
otázkou  odbornou,  k níţ  by  bylo  třeba  dokazovat  znaleckými  posudky.  Nejvyšší 
správní  soud  totiţ  ve  zmíněném rozsudku  ze  dne  10.12.2015  ve  věci 
sp.zn. 7 As 204/2015, jednoznačně uvedl, ţe „výrobnou elektřiny podle § 2 odst. 2 bod 
18 energetického zákona je energetické  zařízení pro přeměnu  různých  forem energie 
na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení. Stanoví-li tedy energetický zákon, 
že  k  udělení  licence  pro  výrobu  elektřiny  je  nutné  prokázat  technické  předpoklady, 
které  se  považují  za  splněné  u  energetického  zařízení,  u kterého  je  osvědčena  jeho 
bezpečnost,  pak  se  tím  rozumí  osvědčení  bezpečnosti  energetického  zařízení  jako 
souboru  všech  jeho  částí,  které  slouží  k  přeměně  energie.
  S  ohledem  na  povahu 
fotovoltaické  elektrárny  je  podle  Nejvyššího  správního  soudu  zřejmé,  že  slouží  k 
přeměně  energie  pouze  tehdy,  pokud  jsou  její  součástí  funkční  solární  panely.
 


pokračování                                                17                                            62 A 78/2014 
 
Nejvyšší  správní  soud  proto  dospěl  k  závěru,  že  zpráva  o  výchozí  revizi  se  musí 
vztahovat  k  celému  energetickému  zařízení,  a  musí  být  vypracována  až  poté,  co  je 
energetické  zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech  jeho nezbytných částí

Připuštění  jiného  názoru  by  mohlo  vést  k nežádoucímu  stavu,  kdy  by  Úřad  
(pozn. 
soudu: ţalovaný) mohl udělit licenci k provozování zařízení i za situace, kdy by nebylo 
zcela jisté, zda všechny jeho součásti splňují požadavky pro bezpečný provoz. Uvedený 
závěr  má  oporu  v  energetickém  zákonu  a  vyhlášce  o  podmínkách  udělování  licencí. 
Znění technických norem ČSN, není pro posouzení této otázky relevantní. Rovněž není 
podstatné,  zda  má  či  nemá  revizní  technik  povinnost  kontrolovat,  zda  a  jakými 
solárními  panely  je  energetické  zařízení  osazeno,  jelikož  to  nemá  vliv  na  závěr,  že 
revize  musí  být  prováděna  až  poté,  co  je  energetické  zařízení  kompletní
“.  Otázka 
nezbytnosti  dokončení  elektrárny  před  provedením  revize  je  tedy  otázkou  právní, 
kterou  zdejší  soud  posoudil  v souladu  s judikaturou  Nejvyššího  správního  soudu  tak, 
ţe „zpráva o výchozí revizi se musí vztahovat k celému energetickému zařízení, a musí 
být vypracována až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor 
všech  jeho  nezbytných  částí
“  (tj.  aţ  poté,  co  jsou  zapojeny  veškeré  solární  panely). 
Nelze  tedy  souhlasit  s osobou  na  řízení  zúčastněnou,  ţe  by  zapojení  solárních  panelů 
nebylo podmínkou provedení řádné revize. Jde o otázku právní, nikoli skutkovou, na 
kterou  zdejší  soud  odpovídá  v  souladu  s  prejudikaturou.  Na  právě  uvedeném  nic 
nemění  to,  ţe  samotná  otázka  bezpečnosti  elektrárny  a  zpracování  revizní  zprávy  je 
otázkou  technickou,  ani  to,  ţe  je  revizní  technik  zásadně  vázán  příslušnými  ČSN 
normami.  Jak  totiţ  uvedl  Nejvyšší  správní  soud  v právě  citovaném  rozsudku,  „znění 
technických  norem  ČSN,  není  pro  posouzení  této  otázky  relevantní“.  Vzhledem 
k tomu nebylo třeba provádět důkaz ČSN normami. 
 
Za této situace soud nepovaţoval za potřebné dokazovat znaleckými posudky 
Ing.  Pavla  Střelečka  ze  dne  20.6.2013,  doc.  Ing.  Jiřího  Plcha  ze  dne  20.5.2015,  Ing. 
Milana Tomeše ze dne 4.6.2015, Ing. Bc. Miroslava Valty a Dr. Ing. Jany Maturové ze 
dne 25.5.2015, Jiřího Fialy ze dne 11.12.2014, ze dne 5.2.2015, ze dne 28.2.2015 a ze 
dne  22.6.2015,  ze  dne  11.1.2016  Ing.  Vladimíra  Šefrny  ze  dne  16.4.2015,  Ing.  Jiřího 
Táborského  ze  dne  30.12.2015,  Richarda  Chalupy  ze  dne  11.10.201,  odborným 
stanoviskem  prof.  Ing.  Stanislava  Ďxxxxx  a  doc.  Ing.  Ludvíka  Bxxxxx  ze  dne 
18.8.2015,  odbornou  analýzou  Ernst  and  Young  z  května  2014,  analýzou  prvního 
paralelního  připojení  elektrárny  ze  dne  28.4.2015  vyhotovenou  doc.  Ing.  Jaroslavem 
Pxxxxx, expertním posouzením doc. Ing. Jiřího Pxxxxx ze dne 30.9.2015 a odborným 

pokračování                                                18                                            62 A 78/2014 
 
vyjádřením  doc.  Ing.  Petra  Mxxxxx  ze  dne  3.9.2015  ani  právním  stanoviskem  prof. 
Aleše Gxxxxx. 
 
Závěr  o  tom,  ţe  by  ţadatel  o  licenci  byl  povinen  předkládat  v řízení  před 
ţalovaným revizní zprávy elektrické instalace vn části systému, ze ţádného právního 
předpisu  neplyne,  jiţ  zdejší  soud  opakovaně  judikoval  ve  věcech  téhoţ  ţalobce  a 
ţalovaného (např. rozsudek ze dne 30.3.2015 ve věci sp. zn. 62 A 107/2013).  
 
Pokud  jde  o  nn  část,  tak  ze  správního  spisu  vyplynulo,  ţe  osoba  na  řízení 
zúčastněná  ve  vztahu  k nízkonapěťové  části  elektrárny  prokazovala  bezpečnost 
zprávami  o  výchozí  revizi  ze  dne  5.12.2010  a ze  dne  30.12.2010.  Revizní  zpráva  ze 
dne  27.12.2010
  byla  shledána  nepravdivou  (dokonce  falešnou)  jiţ  v řízení  o obnově, 
neboť  revizní  technik  Vladimír  Čxxxxx  popřel,  ţe  by  ji  vyhotovil  (coţ  ţádný  z 
účastníků ani osoba na řízení zúčastněná nezpochybňuje).  
 
Pokud jde o zprávu o výchozí revizi ze dne 5.12.2010 (ve které je uvedeno, ţe 
předmětem  revize  je  elektroinstalace  FVE,  tj.  i  vedení  mezi  panely),  tak  tato  zpráva 
bezpečnost elektrárny prokazovat nemůţe. Ze správního spisu totiţ vyplynulo, ţe dne 
20.12.2010  nebyla  elektrárna  ještě  dokončena.  To  jednoznačně  plyne  z protokolu  o 
zajištění důkazu ohledáním věci ze dne 20.12.2010, který odsouhlasil svým podpisem 
Alexandr  Zxxxxx  za  společnost  Saša  –  Sun  s.r.o.,  a  z protokolu  o ústním  jednání  ze 
dne  21.12.2010,  který  odsouhlasil  svým  podpisem  za  společnost  Saša  –  Sun  s.r.o. 
Alexandr Zxxxxx a za společnost Zdeněk – Sun s.r.o. Zdeněk Zxxxxx.  
 
V  protokolu  o  zajištění  důkazu  ohledáním  věci  je  uvedeno,  ţe  sekce  B  je 
z větší  části  nezapojena,  sekce  F  je  nezapojena,  chybí  střídače,  probíhají  výkopové 
práce, sekce E je nezapojena, chybí střídače, řady 24, 25, 26 jsou částečně neosazeny 
solárními panely, není zapojený hlavní vypínač. Sekce C je z větší části nezapojena a 
probíhají  výkopové  práce.  Není  zapojen  transformátor  v trafostanici  T5.  V sekci  D 
není  zapojen  transformátor  v T4.  Rovněţ  je  zde  uvedeno,  ţe  byl  zjištěn  rozpor 
s revizní  zprávou  a  ţe  FVE  jako  celek  nesplňuje  „k dnešnímu  dni“  podmínky  pro 
udělení  licence  na  výrobu  elektřiny.  Revizní  zpráva  neodpovídá  skutečnému  stavu. 

pokračování                                                19                                            62 A 78/2014 
 
Společnost  Saša  –  Sun  s.r.o.  slíbila  zajistit  odstranění  uvedených  nedostatků  během 
několika dnů.    
 
protokolu o ústním jednání je uvedeno, ţe zástupci společností (Saša – Sun 
s.r.o.,  a  Zdeněk  –  Sun  s.r.o.)  prohlašují,  ţe  v době  kontroly  elektráren  v areálu 
Válcovny  trub  v Chomutově  (dne  20.12.2010)  byly  jiţ  výrobny  z podstatné  části 
dokončeny  a  zbývající  práce  budou  dokončeny  v několika  málo  dnech.  Dokončení 
prací  v termínu  nebylo  moţné  pro  mrazivé  počasí.  Zástupci  společností  předloţili 
dokumenty,  v  nichţ  prohlašují,  ţe  dne  29.12.2010  budou  výrobny  dokončené  a 
připravené  k provozu.  K tomuto  dni  budou  předloţeny  nové  revize  provedené 
k instalovanému zařízení. Zástupci společností navrhují nové ohledání na místě na den 
29.12.2010 a ţádají vydání licencí ještě v roce 2010. 
 
přípisu ze dne 23.12.2010 adresovaném ţalovanému společnost Saša – Sun 
s.r.o.  (osoba  na  řízení  zúčastněná)  znovu  potvrdila  nedostatky  zjištěné  při  ohledání 
věci  a  uvedla,  ţe  jiţ  ke  dni  27.12.2010  budou  instalovány  a  plně  funkční  veškeré 
součásti  tvořící  výrobnu  elektřiny.  Výslovně  uvedla,  ţe  bude  „nainstalováno  a  plně 
funkčních všech 25 863 ks fotovolatických panelů o výkonu 230 Wp a 240 Wp, 543 ks 
střídačů  SMC  11000  TL,  6  kiosků  s transformátory  o výkonu  1000  kW  a  1250  kW  a 
jeden  kiosek  vstupní  rozvodny
“.  Závěrem  poţádala  o  potvrzení  ohledání  věci  dne 
29.12.2010 a vyslovila své pevné přesvědčení, ţe bude licence vydána do konce roku 
2010.  
 
úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 17.6.2011, k němuţ došlo 
na  policii,  kterým  soud  dokazoval,  vyplynulo,  ţe  revizní  technik  Vladimír  Čxxxxx 
vypověděl,  ţe  v době  vyhotovení  revizní  zprávy  elektrárna  nebyla  dokončena  a  ţe 
revizní  zprávu  vyhotovil  „jen  na  základě  projektové  dokumentace“.  Výslovně  uvedl, 
ţe  elektrárna  v  pořádku  nebyla  a  ţe  revizní  zprávu  vyhotovil  na  ţádost  Jaroslava 
Kxxxxx, který ji musel „někam odevzdat“. Uvedl, ţe věděl, ţe se „to musí dodělat a ţe 
to tak nemůţe zůstat“. Připustil, ţe to je jeho „chyba a hloupost“. K revizní zprávě ze 
dne 27.12.2010 uvedl, ţe tuto revizní zprávu nevyhotovil, ţe to je padělek, kde je jeho 
podpis i razítko naskenované a ve zprávě jsou zjevné chyby.  
 

pokračování                                                20                                            62 A 78/2014 
 
Předně je třeba uvést, ţe samotná osoba na řízení zúčastněná opakovaně uvádí, 
ţe  revizní  zpráva  zpracovaná  dne  5.12.2010  se  nevztahuje  k propojení  (zapojení) 
solárních  panelů  a  ve  vztahu  k této  části  fotovoltaické  elektrárny  tedy  bezpečnost 
nedokládá ani podle osoby na řízení zúčastněné. Navíc ze shora uvedeného plyne, ţe 
elektrárna  nebyla  dne  20.12.2010  dokončena  a  revizní  zpráva  zpracovaná  jiţ  dne 
5.12.2010 (tedy o více neţ dva týdny dříve) nemohla dokládat bezpečnost elektrárny, 
neboť revizní technik  nemohl elektrárnu řádně prohlédnout a zrevidovat. Ostatně jak 
plyne  z  úředního  záznamu  o podaném  vysvětlení  ze  dne  17.6.2011,  samotný  revizní 
technik  Vladimír  Čxxxxx  vypověděl,  ţe  v  době  vyhotovení  revizní  zprávy  elektrárna 
nebyla  dokončena  a  ţe  revizní  zprávu  vyhotovil  jen  na  základě  projektové 
dokumentace.  Toto  zjištění  plynoucí  z úředního  záznamu  pak  koresponduje  se 
zjištěními učiněnými z protokolů o zajištění důkazu ohledáním a o ústním jednání. Bez 
ohledu  na  to,  jak  dlouho  tento  revizní  technik  při  stavbě  elektrárny  působil  a  v  jaké 
pozici,  jednoznačně  uvedl,  ţe  revizní  zprávu  zpracoval  „jen  na  základě  projektové 
dokumentace“, ţe „elektrárna nebyla v pořádku“ a ţe to byla „jeho chyba a hloupost“. 
Nebylo  tedy  třeba  provádět  dokazování  výkazem  odpracovaných  hodin  tohoto 
revizního technika, neboť ten by na shora uvedeném nemohl ničeho změnit.    
 
Pokud  jde  o  protokoly  o  výslechu  revizního  technika  Vladimíra  Čxxxxx 
z hlavního  líčení  ve  věci  sp.zn.  46  T  7/2013,  tak  těmi  soud  nepovaţuje  za  potřebné 
dokazovat. Předně má vyjádření tohoto revizního technika k předmětné revizní zprávě 
obsaţené v úředním záznamu, kterým provedl důkaz, navíc byl revizní technik ve věci 
sp.zn.  46  T  7/2013  obţalovaným  ze  závaţného  zločinu  podvodu  dle  §  209  odst.  1, 
odst.  5  písm.  a)  trestního  zákoníku.  Podle  názoru  zdejšího  soudu  výpověď 
obţalovaného, který není v trestním řízení povinen mluvit pravdu, nemá ve vztahu ke 
skutečnostem, jeţ  má  prokazovat,  ţádnou  vypovídací  hodnotu.  Z téhoţ  důvodu  soud 
povaţuje  za  zcela  nadbytečné  si  Vladimíra  Čxxxxx  předvolávat  jako  svědka.  Pokud 
totiţ osoba vypovídala o určitých okolnostech jako obţalovaný v trestním řízení (navíc 
odlišně od toho, jak učinila v rámci podání vysvětlení), nelze předpokládat, ţe by se 
její případná  další (byť svědecká)  výpověď  odlišovala od toho, co uvedla  v trestním 
řízení. Soud tedy povaţuje Vladimíra Čxxxxx v otázce zpracování předmětné revizní 
zprávy za a priori nevěrohodného. Navíc jeho výpověď ke stavu elektrárny a validitě 
revizních zpráv ze dne 5. a 6.12.2010 není potřebná, neboť tato otázka byla dostatečně 
zjištěna  ze  správního  spisu.  Z téhoţ  důvodu  nepovaţuje  soud  za  hodnověrnou 
výpověď Vladimíra Čxxxxx ve správním řízení před ţalovaným. 

pokračování                                                21                                            62 A 78/2014 
 
 
Revizní  zprávu  jako  celek  tedy  nelze  povaţovat  za  důkaz  prokazující 
bezpečnost elektrárny. Naopak zjevně se jedná o zprávu zpracovanou tzv. od stolu 
toliko  na  základě  předloţených  podkladů  (zejména  projektové  dokumentace).  Jiné 
vysvětlení není moţné. Nebyla-li totiţ elektrárna dokončena, neměl revizní technik co 
revidovat, a údaje, které v revizní zprávě uvedl, si tak mohl buď „vyfabulovat“, nebo 
je  převzít  z projektové  dokumentace  či  jiných  objednatelem  předloţených  podkladů. 
Samotná  osoba  na  řízení  zúčastněná  přitom  v protokolu  o ústním  jednání  uvedla,  ţe 
elektrárna nebyla dokončena kvůli nepřízni počasí. Nejedná se tedy o situaci, kdy by 
chybějící  části  elektrárny  byly  výsledkem  následných  vandalství  či  krádeţí.  Pokud 
osoba  na  řízení  zúčastněná  v  řízení  před  soudem  uvádí  opak,  jedná  se  o  tvrzení 
účelové. Jak totiţ sama uvádí, poprvé se o vandalismu (navíc jen ve vztahu k některým 
nedostatkům)  zmínila  aţ  dne  31.12.2010  a  trestní  oznámení  mělo  být  podáno  aţ  dne 
11.1.2011.  I kdyby  však  skutečně  některé  nedostatky  elektrárny  způsobili  vandalové, 
nemění  to  nic  na  tom,  ţe  v  době  ohledání  (dne  20.12.2010)  nebyla  elektrárna 
dokončena a revizní zpráva zpracovaná o více neţ dva týdny dříve nemohla dokládat 
bezpečnost celé elektrárny, neboť revizní technik nemohl elektrárnu řádně prohlédnout 
a zrevidovat (coţ sám potvrdil). 
 
Namítá-li  osoba  na  řízení  zúčastněná  v soudním  řízení,  ţe  dne  20.12.2010 
elektrárna byla dokončena, a dovozuje-li to z komparací fotografií, nemůţe s ní soud 
souhlasit.  Bez  ohledu  na  objektivní  nemoţnost  zjistit  skutečné  datum  pořízení 
fotografií,  závěr  o  nedokončenosti  elektrárny  totiţ  tatáţ  osoba  na  řízení  zúčastněná 
opakovaně  potvrdila  během  správního  řízení  (mj.  i  podpisem  na  předmětných 
protokolech ze dne 20.12.2010, resp. 21.12.2010). Stejně jako závěr, ţe revizní zpráva 
neodpovídá skutečnému stavu elektrárny. Závěr učiněný v protokolech tedy osoba na 
řízení  zúčastněná  výslovně  odsouhlasila.  Za  této  situace  je  nepodstatné,  zda  tento 
závěr koresponduje s příslušnou fotodokumentací či nikoli. Opačné tvrzení uplatněné 
aţ  v řízení  před  soudem  je  pak  tvrzením  účelovým.  Vzhledem  k tomu  není  třeba 
provádět  důkaz  předloţenými  fotografiemi  (bez  ohledu  na  to,  kdy  a  kým  byly 
fotografie pořízeny). 
 
Za  této  situace  (kdy  byla  revizní  zpráva  zpracována  v  době,  kdy  elektrárna 
nebyla  dokončena  a  byla  zpracována  toliko  podle  projektové  dokumentace), 

pokračování                                                22                                            62 A 78/2014 
 
bezpečnost  elektrárny  prokazovat  nemůţe,  a  to  ani  v  ţádné  její  části,  neboť  revizní 
technik jednoznačně uvedl, ţe revizní zprávu vyhotovil  „jen na základě projektové 
dokumentace“
.  Osoba  na  řízení  zúčastněná  pak  během  správního  řízení  svým 
podpisem na protokolu o zajištění důkazu ohledáním ze dne 20.12.2010 potvrdila, ţe 
„revizní  zpráva  neodpovídá  skutečnému  stavu“.  Taková  revizní  zpráva  nemůţe 
dokládat bezpečnost ani ţádné části elektrárny. 
 
Na právě uvedeném nemůţe nic změnit ani jakékoli pozdější tvrzení osoby na 
řízení zúčastněné či znalecké posudky nebo odborná vyjádření, která se zpětně (k  
datu vytvoření revizní zprávy Vladimíra Čxxxxx) vyjadřují ke stavu elektrárny, revizní 
zprávě  či  postupu  tohoto  revizního  technika.  Vzhledem  k  tomu  soud  povaţoval  za 
nadbytečné  provádět  dokazování  posudky  a  vyjádřeními  Ing.  Pavla  Střelečka  ze  dne 
20.6.2013,  PROSCON  s.r.o.  ze  dne  26.8.2013  a  19.8.2014,  oba  aktualizovány 
30.3.2015,  Ing.  Vladimíra  Šefrny  ze  dne  16.4.2015,  Ing.  Milana  Tomeše  ze  dne 
4.6.2015,  Jiřího  Fialy  ze  dne  22.6.2015,  doc.  Ing.  Petra  Mxxxxx  ze  dne  3.9.2015, 
Technické inspekce České republiky ze dne 1.7.2013 a doc. Ing. Jiřího Pxxxxx ze dne 
20.5.2015 a Ing. Filipa Zaňky ze dne 30.3.2012. 
 
Osoba  zúčastněná  na  řízení  prokazovala  bezpečnost  elektrárny  i  zprávou 
o revizi  ze  dne  30.12.2010,  kterou  osoba  na  řízení  zúčastněná  předloţila  poprvé  aţ 
v řízení o obnově dne 30.9.2011. Jedná se o zprávu ze dne 30.12.2010, č. 2010, 532, o 
mimořádné revizi, kterou uskutečnil ve dnech 22. a 23.12.2010 revizní technik Libor 
Hxxxxx.  Předmětem  revize  byla  „Fotovoltaická  elektrárna  (FVE)  SAŠA  SUN 
Chomutov“.  Rozsah revidovaného  zařízení  byl vymezen  ve  zprávě  takto: „Revize  se 
vztahuje  na  elektroinstalace  nízkého  napětí  FVE.  Revize  AC  strany  začíná  v 
rozvaděčích  RN a končí v rozvaděčích MX.  Revize DC strany začíná v rozvaděčích 
MX a končí fotovoltaickými panely“. 
 
Jak  vyplynulo  z protokolu  ze  dne  24.5.2012  o  výslechu  tohoto  revizního 
technika, k němuţ došlo na policii, Libor Hxxxxx po řádném poučení podle trestního 
řádu uvedl, ţe před Vánocemi nebo po Vánocích byl na obou FVE, jak Zdeněk – Sun 
s.r.o., tak Saša - Sun, s.r.o., v Chomutově a „revize skutečně vyhotovil“. Pak tam byl 
ještě „zjara“ 2011. Vyhotovil dvě revizní zprávy (jednu pro kaţdou FVE) v roce 2010 
a ještě další dvě revizní zprávy (na kaţdou FVE jednu) v roce 2011. Jako podklad pro 

pokračování                                                23                                            62 A 78/2014 
 
vypracování  revizních  zpráv  z roku  2010  měl  projektovou  dokumentaci  a  revizi  od 
revizního  technika  (Vladimíra  Čxxxxx),  který  dělal  první  výchozí  revizní  zprávu. 
K revizím v roce 2010 uvedl: „ Když jsem tam byl koncem roku 2010, tak si myslím, že 
ty elektrárny byly z 90 % hotové. Myslím si, že z převážné části to bylo hotové. On je to 
strašný kolos, spousty panelů, to jsem neměl šanci detailně zkontrolovat, ale myslím, 
že  z převážné  části  to  bylo  hotové
…“.  
Dále  uvedl,  ţe  se  při  revizi  zaměřil  jen  na 
technické závady, které byly nalezeny ţalovaným, a hodně vycházel z revizní zprávy 
Vladimíra  Čxxxxx  a  projektové  dokumentace.  Sdělil  také,  ţe  tam  bylo  několik  tisíc 
fotovoltaických  panelů,  ţe  to  nešlo  zkontrolovat,  že  údaje  opsal  z  projektové 
dokumentace

 
Při dalším výslechu dne 24.1.2013 u policie, odmítl Libor Hxxxxx vypovídat.  
 
Z  protokolu  o  hlavním  líčení  ve  věci  sp.zn.  46  T  7/2013  ze  dne  12.6.2014 
vyplynulo,  ţe  Libor  Hxxxxx  vypovídal  jako  svědek.  Při  tomto  výslechu  uvedl,  ţe 
v prosinci  2010  prováděl  mimořádnou  revizi  na  předmětných  elektrárnách.  Jako 
podklad  mu  slouţila  zpráva  o  revizi,  technická  dokumentace  a  „nějaký  zápis  ERÚ“. 
Uvedl, ţe se zaměřoval „na technické nedostatky ohledně bezpečnosti, na z toho ERÚ, 
kde  byly  uvedeny  nedostatky.  (…)  Výstavba  finišovala  a  myslím,  že  elektrárny  byly 
z hlediska bezpečnosti hotové, jak je napsáno v revizní zprávě. Došel jsem k závěru, že 
jsou schopny bezpečného provozu
“. Poukázal na to, ţe revizi mohl stihnout za dva dny 
(pracoval  od  brzkého  rána  a  končil  kolem  půlnoci),  neboť  se  zaměřil  na  technickou 
stránku věci. Uvedl, ţe nedělal „nějakou inventuru a přeměření impedančních smyček, 
a to nezabere tolik času, aby se to nedalo stihnout za dva dny“. 
Dále uvedl, ţe tabulky 
a  hodnoty  v nich  obsaţené  v revizních  zprávách  jsou  „z měření  a  výpočtů“,  a  pokud 
jde o výrobní čísla, tak si fotil „na každé skříni výrobní štítek“. Vyjádřil se téţ k tomu, 
proč  při  výslechu  dne  24.1.2013  odmítl  vypovídat.  Jako  důvod  uvedl,  ţe  mu  to 
poradila jeho advokátka. Obával se, aby někoho svoji výpovědí nepoškodil.  Po poradě 
s advokátem odmítl dát souhlas se zproštěním mlčenlivosti jeho tehdejší advokátky v 
rozsahu porady o odmítnutí výpovědi dne 24.1.2013.     
 
Pokud  jde  o  výslech  revizního  technika  Libora  Hxxxxx,  tak  ten  soud 
povaţoval za nadbytečný, neboť jeho vyjádření k věci má obsaţeno v listinách, jimiţ 
provedl důkaz.   

pokračování                                                24                                            62 A 78/2014 
 
 
Byť  by  soud  mohl  sdílet  pochybnosti  ţalobce  o  tom,  zda  byla  daná  revizní 
zpráva  zpracována  skutečně  dne  30.12.2010,  jak  je  v ní  uvedeno,  nepovaţuje  za 
potřebné  tuto  otázku  postavit  v daném  řízení  najisto.  I  kdyby  totiţ  soud  připustil,  ţe 
revizní  technik Libor  Hxxxxx  skutečně  revizi  uskutečnil  ve  dnech  22. a 23.12.2010  a 
revizní  zprávu  zpracoval  dne  30.12.2010,  nemůţe  tato  revizní  zpráva  prokazovat 
bezpečnost předmětné elektrárny. Samotný revizní technik totiţ uvedl, ţe  elektrárnu 
jako  celek  nerevidoval  (ani  neprohlédl)
  a  ţe  se  zaměřil  toliko  na  nedostatky 
nalezené  ţalovaným  (má  na  mysli  zřejmě  nedostatky  nalezené  při  ohledání  dne 
20.12.2010 a zmíněné v protokolu o zajištění důkazu ohledáním věci). Za této situace 
není  revizní  zpráva  řádným  podkladem,  neboť  se  nevztahuje  k celé  elektrárně,  ale 
toliko k její části
. Ve zbytku je tato revizní zpráva opsána z revizní zprávy Vladimíra 
Čxxxxx  ze  dne  5.12.2010  (která  však  není  řádnou  revizní  zprávou  a  z  údajů  v ní 
obsaţených tedy nelze vycházet) a z projektové dokumentace. Jiný závěr není moţný. 
Pokud  revizní  technik  neprovedl  detailní  prohlídku  elektrárny  (to  Libor  Hxxxxx 
výslovně  potvrdil)  a  revizní  zprávu  nezpracoval  na  základě  této  prohlídky,  musel  si 
údaje  v ní  uvedené  zcela  „vyfabulovat“  (coţ  je  nepravděpodobné)  nebo  je  opsat 
z předchozí  revizní  zprávy  či  projektové  dokumentace  (to  ostatně  rovněţ  potvrdil). 
Pokud  pak  při  výpovědi  v trestním  řízení  uvedl,  ţe  veškeré  údaje  obsaţené  v jeho 
revizních zprávách pocházejí z jeho  měření a výpočtů, soud  mu neuvěřil a naopak za 
hodnověrnou povaţuje soud jeho výpověď před policií dne 24.5.2012. Neexistuje totiţ 
rozumné  vysvětlení,  proč  by  před  policií  vypovídal  nepravdu.  Naopak  změna  jeho 
výpovědi v trestním řízení  je vysvětlitelná (jeho  snahou „nikoho nepoškodit“)  a  plně 
koresponduje i s odmítnutím výpovědi před policií v roce 2013.   
 
Z provedeného  dokazování  tedy  vyplynulo,  ţe  revizní  technik  Libor  Hxxxxx 
před  vyhotovením  revizní  zprávy  na  nn  část  elektrárny  (která  je  pro  udělení  licence 
zásadní)  elektrárnu  řádně  neprohlédl  a  nezkontroloval.  Tuto  skutečnost  revizní 
technik  výslovně  uvedl.  Ostatně  za  dva  dny,  kdy  měl  revizi  provádět  na  elektrárně 
o výkonu  6  MW,  provedení  řádné  revize  není  ani  možné.  Soud  je  přitom  toho 
názoru, ţe revizní technik musí při zpracování revizní zprávy elektrárnu prohlédnout. 
Důleţitost revizní zprávy ve vztahu k udělení licence zdůraznil opakovaně i Nejvyšší 
správní  soud,  např.  v  rozsudku  ze  dne  3.12.2015  ve  věci  sp.zn.  9  As  19/2015,  kde 
uvedl,  ţe  „zpráva  o  výchozí  revizi  je  tedy  jeden  ze  dvou  dokumentů  prokazujících 
splnění technických předpokladů, jenž má ze své povahy osvědčit technický stav věci a 


pokračování                                                25                                            62 A 78/2014 
 
bezpečnost  budoucího  provozu.  Podle  kasačního  soudu  je  tedy  velmi  podstatné,  zda 
údaje  uvedené  ve  zprávě  o  výchozí  revizi  odpovídají  skutečnosti  a  zda  zpráva 
osvědčuje bezpečnost fotovoltaické elektrárny ve skutečné podobě
“. 
 
  
Pokud revizní technik převezme údaje z projektové dokumentace (či jiné listiny 
předloţené mu ţadatelem o licenci), aniţ by na místě ověřil, ţe tyto údaje odpovídají 
skutečnosti, nepostupuje správně. Taková revizní zpráva pak nemá ţádnou vypovídací 
hodnotu  o  skutečném  stavu  elektrárny.  Jak  uvedl  Nejvyšší  správní  soud  v jiţ  výše 
zmiňovaném rozsudku ze dne 17.2.2016  ve věci sp.zn. 9 As 256/2015, „již samotné 
zjištění,  že  revizní  technik,  který  podepsal  revizní  zprávu,  (…)  ve  skutečnosti  před 
sepsáním  revizní  zprávy  elektrárnu  fyzicky  nezkontroloval,  revizní  zprávu 
zpochybňuje.  Na  základě  takové  revizní  zprávy  nebylo  možno  vydat  rozhodnutí 
o udělení licence“
. Zprávu o revizi ze dne 30.12.2010 vyhotovenou Liborem Hxxxxx 
tak nelze povaţovat za zprávu, která by bezpečnost elektrárny prokazovala.  
 
 
Na výše uvedeném poţadavku (tj. aby revizní technik před provedením revize 
elektrárnu fyzicky navštívil a řádně prohlédl a zkontroloval) nemohou nic změnit ani 
případné nesrovnalosti či nejasnosti v právních předpisech a normách ČSN, které 
v rozhodnou dobu upravovaly provádění revizí. Tyto nesrovnalosti se totiţ povinnosti 
revizního technika elektrárnu prohlédnout nijak nedotýkají. Za řádnou revizní zprávu, 
která  by  bezpečnost zařízení  za  tehdejšího právního stavu prokazovala,  je totiţ třeba 
s ohledem  na  „legislativně  normativní  chaos  v  rozhodnou  dobu  panující“  povaţovat 
takovou  revizní  zprávu,  kterou  by  revizní  technik  vyhotovil  po  řádné  prohlídce 
elektrárny, a která by osvědčovala dokončenost elektrárny a provedení těch zkoušek, 
které  bylo  za  tehdejší  úpravy  moţno  provést.  Ostatně  k  obdobnému  závěru  dospěl  i 
Vrchní  soud  v  Olomouci  v usnesení  ze  dne  6.1.2015,  č.j.  3  To  112/2014-3777,  kde 
uvedl, ţe „i v rámci tehdejší situace, kdy nemohla být provedena měření pod napětím, 
měla být 
(pozn. zdejšího soudu: v rámci výchozí revize) provedena alespoň kontrola 
projektové dokumentace, ověření, že instalovaná zařízení jsou v souladu s projektem, 
kontrola protokolů, které jsou součástí dodávky jednotlivých zařízení a na místě stavby 
vizuální  prohlídka  instalovaných  zařízení  a  jejich  měření  a  zkoušení,  které  je 
proveditelné  ještě  před  připojením  na  napětí
“.  Zdejšímu  soudu  je  přitom  z úřední 
činnosti známo, ţe takto zpracované revizní zprávy předkládala v rozhodnou dobu celá 
řada  jiných  ţadatelů  o licenci  a  ţalovaný  takové  revizní  zprávy  akceptoval.  Ke 

pokračování                                                26                                            62 A 78/2014 
 
shodnému  závěru  dospěl  i  Nejvyšší  správní  soud  v jiţ  opakovaně  výše  zmiňovaném 
rozsudku ve věci sp.zn. 9 As 256/2015. 
 
Postup  osoby  na  řízení  zúčastněné  v řízení  o  udělení  licence  však  neodpovídá 
tomu, ţe by měla v rozhodnou dobu za to, ţe řádnou revizní zprávu nelze vyhotovit, 
neboť revizní zprávu, resp. zprávy vyhotovit nechala a ţalovanému předloţila. I kdyby 
tomu  však  bylo  naopak,  mohla  bezpečnost  zařízení  ţalovanému  prokázat  znaleckým 
posudkem  vyhotoveným  před  vydáním  napadeného  rozhodnutí.  Znalec  by  v  tomto 
případě  de  facto  suploval  činnost  revizního  technika,  elektrárnu  by  prohlédl, 
zkontroloval, provedl potřebná a moţná měření a znalecký posudek by nahradil revizní 
zprávu. Tak se v daném případě ale nestalo. 
 
Domnívá-li  se  osoba  na  řízení  zúčastněná,  ţe  bezpečnost  elektrárny  mohla 
prokázat  několika  revizními  zprávami  na  jednotlivé  části  elektrárny,  tak  takový 
postup  by  jistě  mohl  být  moţný.  V daném  případě  však  ţádná  z  předloţených 
revizních  zpráv  (ani  všechny  revizní  zprávy  dohromady)  neprokazují  bezpečnost 
elektrárny  v celé  její nn  části,  neboť  zpráva  Vladimíra  Čxxxxx  neobstojí  a  zpráva 
Libora Hxxxxx, která z ní v podstatných okolnostech vychází, také ne. Za této situace 
nebylo  třeba  provádět  důkaz  posudkem  Ing.  Jiřího  Táborského  ze  dne  30.12.2015, 
resp. tou jeho částí, která se vztahuje k této otázce, neboť ani všechny revizní zprávy 
předloţené ţadatelem o licenci nedokládají bezpečnost elektrárny v celé její nn části. 
Ţádná  z nich  totiţ  nebyla  vyhotovena  po  celkovém  dokončení  elektrárny,  jak 
poţaduje Nejvyšší správní soud např.  v rozsudku ze dne 10.12.2015 ve věci  sp.zn. 7 
As 204/2015. Navíc ţádná revizní zpráva se nevztahuje k propojení (zapojení) panelů 
(to ostatně přímo potvrzuje i osoba na řízení zúčastněná).  
 
Poukazuje-li osoba na řízení zúčastněná na to, ţe se revizní zpráva v souladu s § 
9 vyhlášky č. 426/2005 Sb. nemá vztahovat k bezpečnosti elektrické instalace, ale k 
bezpečnosti  práce
,  nic  to  na  shora  uvedeném  nemění.  Uvedené  ustanovení  a 
nezbytnost provedení revize je totiţ třeba vnímat tak, ţe právě ověřením bezpečnosti 
elektrického zařízení je zjištěna bezpečnost práce s tímto zařízením (tj. ţe zařízení není 
pro osoby, které s ním přicházejí do styku, nebezpečné). Za této situace nebylo třeba 
provádět  důkaz  posudkem  Jiřího  Fialy  ze  dne  11.1.2016,  resp.  tou  částí,  která  se 
vztahuje k této otázce. 

pokračování                                                27                                            62 A 78/2014 
 
 
Soud  pouze  dodává,  ţe  bezpečnost  elektrárny  k datu,  k němuţ  ji  ve  správním 
řízení prokazovala osoba na řízení zúčastněná (tj. před 31.12.2010), nelze prokázat ani 
jakoukoli  revizní  zprávou  či  znaleckým  posudkem  zpracovaným  po  tomto  datu
Byť  vyhláška  č. 426/2005  Sb.  poţaduje  bezpečnost  práce  prokázat  revizní  zprávou, 
Nejvyšší  správní  soud  v  rozsudku  ze  dne  28.5.2015  ve  věci  sp.zn.  6  As  173/2014, 
připustil, ţe revizní zprávu lze nahradit znaleckým posudkem, „avšak pouze pokud je 
znalecký  posudek  vyhotoven  v  čase  rozhodném  pro posouzení  bezpečnosti
“.  Nejvyšší 
správní  soud  se  v citovaném  rozsudku  ztotoţnil  s názorem,  ţe  „není  možné  regresně 
znaleckým posudkem posoudit bezpečnost energetického zařízení ke konkrétnímu datu 
v roce 2010, kdy znalec může vycházet toliko z listinných důkazů, nikoliv ze skutečného 
stavu  elektrárny  v  roce  2010
“.  Zjednodušeně  řečeno  je  tomu  tak  proto,  ţe  znalec  či 
revizní  technik  v roce  2010  elektrárnu  fyzicky  nenavštívil,  neprohlédl  a  nemohl  tedy 
konstatovat její bezpečnost k tomuto datu.  
 
Soud  přitom  nepovaţuje  za  nutné  zjišťovat,  v jakém  stavu  (rozestavěnosti  či 
dokončenosti)  byla  elektrárna  k datu  31.12.2010.  I  kdyby  se  totiţ  prokázalo,  ţe  byla 
elektrárna jiţ dokončena, nijak to neprokáţe, ţe byla bezpečná, tj. ţe byly předloţeny 
řádné  revizní  zprávy  (za  podmínek  tehdy  platných  předpisů  a  norem)  či  znalecké 
posudky, které by bezpečnost elektrárny prokazovaly.  
 
Vzhledem  k  tomu  bylo  nadbytečné  provádět  dokazování  znaleckým  posudky 
Ing.  Jiřího  Táborského  ze  dne  20.4.2015,  Ing.  Bc.  Miroslava  Valty  a  Dr.  Ing.  Jany 
Maturové  ze  dne  25.5.2015,  Vysoké  školy  báňské,  Technické  univerzity  Ostrava 
z března  2015,  tabulkou  týkající  se  inventarizace,  faktur  a  předávacích  protokolů, 
předávacími  protokoly  k jednotlivým  částem  stavby,  fakturami  subdodavatele  a 
protokoly o hlavním líčení.  
 
Pokud navrhoval ţalovaný provádět důkazy notářskými záznamy, tak se jedná o 
listiny, které jsou zaloţeny ve správním spisu. Tím soud důkaz neprovádí. To samé je 
třeba  uvést  i  ve  vztahu  k  navrţeným  důkazům  výpisem  z  obchodního  rejstříku  v 
případě  osoby  na  řízení  zúčastněné,  posudky  společnosti  Proscon  s.r.o.  ze  dne 
18.2.2013  a  ze  dne  26.8.2013,  posudku  Ing.  Milana  Tomeše  ze  dne  14.3.2013, 

pokračování                                                28                                            62 A 78/2014 
 
stanovisku Technické inspekce České republiky z července 2013, posudku Jiřího Fialy 
ze  dne  18.6.2013  a  posudku  Vysoké  školy  báňské  ze  dne  12.9.2013.  I  ty  jsou  totiţ 
součástí správního spisu. 
 
Rovněţ soud nepovaţoval za potřebné dokazovat rozsudkem vydaným zdejším 
soudem  v  trestní  věci  sp.zn.  10  T  1/2013.    Předmětný  rozsudek  se  totiţ  vztahuje  k 
odlišné  fotovoltaické  elektrárně  (FVE  Mrlínek)  odlišného  ţadatele  o  licenci.  Je-li  v 
tomto  rozsudku  na  str.  37  odkazováno  na  znalecký  posudek  Vysokého  učení 
technického  v  Brně  č.  1/2015,  je  tak  činěno  ve  vztahu  k  závěru,  ţe  FVE  Mrlínek 
splňovala  ke  dni  16.12.2010  zákonné  podmínky  pro  povolení  předčasného  uţívání 
stavby,  ke  dni  23.12.2010  se  nacházela  v  takovém  stupni  dokončenosti,  který 
postačovala  ke  schválení  prvního  paralelního  připojení    a  ke  dni  28.12.2010  byla 
schopna  uvedení  do  bezpečného  provozu.  Takové  závěry  jsou  pak  pro  dané  řízení 
zcela  irelevantní.  Má-li  z tohoto  rozsudku  vyplývat  jakýkoli  právní  závěr,  jedná  se  o 
okolnost pro dokazování nepodstatnou. Provádění dokazování totiţ slouţí k prokázání 
skutkových  okolností  a  nikoli  právních.  Soud  pouze  dodává,  ţe  pokud  jde  o  právní 
názor  obsaţený  v trestním  rozsudku,  který  se  netýká  toho,  zda  někdo  spáchal  či 
nespáchal trestný čin, tak tím není vázán.  
 
Navrhoval-li  ţalobce  k  důkazu  znalecký  posudek  Ing.  Filipa  Zaňky  ze  dne 
30.3.2012, tak ten se měl vztahovat k prokázání dokončenosti (resp. nedokončenosti) 
elektrárny  k  datu  zpracování  revizních  zpráv  Vladimíra  Čxxxxx  (k  5.  a  6.  12.2010). 
Správní  spis  však  poskytuje  dostatečné  podklady  ke  stavu  elektrárny  k  datu 
20.12.2010 a není tedy třeba provádět další dokazování ke zjištění, v jakém stavu byla 
elektrárna  ke  dni  zpracování  revizních  zpráv.  Stav  elektrárny  k   20.12.2010  je  pro 
rozhodnutí  soudu  dostačující.  Pokud  mělo  být  tímto  posudkem  dokazováno  k 
antedataci  revizní  zprávy  ze  dne  30.12.2010,  tak  tuto  otázku  nepovaţuje  soud  za 
potřebnou v daném řízení zjišťovat. 
 
Soud tak má za to, ţe  předloţené revizní zprávy nemohou být podkladem pro 
vydání rozhodnutí o udělení licence a neprokazují tak technickou způsobilost ţadatele 
o  licenci.  Ta  nebyla  prokázána  ani  v řízení  před  zdejším  soudem.  Na  právě  uvedené 
nemá ţádný vliv, ţe byl povolen na elektrárně stavebním úřadem zkušební provoz ani 

pokračování                                                29                                            62 A 78/2014 
 
to,  ţe  došlo  k  prvnímu  paralelnímu  připojení.  Ani  jedno  z uvedeného  totiţ  nemůţe 
nahradit revizní zprávu prokazující bezpečnost, která je tzv. povinným důkazem. 
Za situace, kdy soud shledal, ţe revizní zprávy nebyly způsobilým podkladem 
pro  prokázání  technických  předpokladů,  nebylo  jiţ  třeba,  aby  se  zabýval  dalšími 
námitkami  uplatněnými  v žalobě
  (nepřezkoumatelnost  napadeného  rozhodnutí  či 
procesní vady při vedení správního řízení), neboť napadené rozhodnutí neobstojí bez 
ohledu  na  jejich  případnou  důvodnost  či  nedůvodnost  a  ţalovaný  vydá  ve  věci  nové 
rozhodnutí.  
Pokud  jde  o  námitku,  ţe  měl  ţadatel  o  licenci  předloţit  téţ  stanovisko 
Technické  inspekce  České  republiky,  tak  zdejší  soud  jiţ  opakovaně  uvedl,  ţe 
energetický zákon ani vyhláška č. 426/2005 Sb. ţádnou takovou povinnost ţadateli o 
udělení licence neukládá (např. rozsudek ve věci téhoţ ţalobce a ţalovaného sp.zn. 62 
A 107/2013). Tento závěr  byl ostatně  potvrzen  i Nejvyšším správním soudem (např. 
rozsudek ve věci sp.zn. 4 As 84/2015).  
Pokud  jde  o  námitky  podjatosti  uplatněné  v závěrečné  fázi  řízení  o  ţalobě, 
z nichţ  první  uplatnila  osoba  na  řízení  zúčastněná  dne  25.4.2016  vůči  soudci  Petru 
Šebkovi a druhou poté u jednání soudu dne 19.5.2016 vůči všem soudcům senátu, pak 
byly-li  tyto  námitky  zaloţeny  na  povědomí  osoby  zúčastněné  o  tom,  kteří  soudci 
budou věc rozhodovat, soud k nim v souladu s § 8 odst. 5 s.ř.s. nepřihlíţel, neboť byly 
uplatněny  opoţděně;  o  sloţení  senátu,  který  věc  bude  rozhodovat,  se  totiţ  osoba  na 
řízení zúčastněná dozvěděla jiţ dne 12.9.2014. Jestliţe pak v první z obou námitek byl 
zpochybňován postup související s přípravou jednání a s předvoláním k jednání soudu, 
pak  tato  námitka  nebyla  naplněna  odůvodněním  zaloţeným  na  tvrzeném  poměru 
soudce  k věci,  k účastníkům  ani  zástupcům.  Jestliţe  druhá  námitka  byla  zaloţena  na 
tom, ţe soud u jednání nedokazoval podle návrhů osoby zúčastněné na řízení a ţe si 
k návrhu  ţalobce  na  dokazování  vytiskl  výpisy  z obchodního  rejstříku,  jimiţ  pak 
dokazoval, ani v tomto případě nebyla námitka naplněna odůvodněním zaloţeným na 
tvrzeném poměru soudce k věci, k účastníkům ani zástupcům. V obou případech bylo 
podstatou  námitek  vyjádření  nesouhlasu  osoby  zúčastněné  na  řízení  s dílčími  kroky 
v rámci  postupu  soudu  v řízení  o  projednávané  věci  a  taková  okolnost  důvodem  pro 
vyloučení soudců pro podjatost být nemůţe (§ 8 odst. 1 s.ř.s.). Současně se dle názoru 
zdejšího soudu jednalo o námitky ryze účelové mající za cíl výlučně oddálení jednání 
soudu a následně rozhodnutí ve věci.     
VI. Závěr   

pokračování                                                30                                            62 A 78/2014 
 
Ze shora uvedeného plyne, ţe pro rozhodnutí o udělení licence nebyly splněny 
veškeré  podmínky,  neboť  předložené  revizní  zprávy  nebyly  způsobilé  technické 
předpoklady prokázat.
 Neprokázání technických předpokladů k datu udělení licence 
je  přitom  dostatečně  závaţným  zjištěním,  které  indikuje  důvodné  pochybnosti  v  tom 
směru, ţe napadené rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno. Zároveň se jednalo o vadu, 
kterou nebylo lze odstranit při řízení u zdejšího soudu – neexistuje totiţ způsob, jakým 
by osoba na řízení zúčastněná mohla zpětně prokázat splnění technických předpokladů 
(předloţení  revizní  zprávy  či  znaleckého  posudku  zpracované  ke  dni  vydání 
napadeného rozhodnutí).  
Soud je přitom toho názoru, ţe s ohledem na to, ţe to byl právě ţadatel o licenci 
(osoba  na  řízení  zúčastněná),  kdo  předkládal  revizní  zprávy  Vladimíra  Čxxxxx  i 
Libora  Hxxxxx,  nemohl  být  v dobré  víře  ve  správnost  a  zákonnost  rozhodnutí 
o udělení  licence.  Musel  totiţ  vědět,  v jakém  stavu  se  k datu  zpracování  revizních 
zpráv elektrárna nachází i o jak velkou elektrárnu se jedná a nemohl tedy oprávněně 
předpokládat, ţe předmětné revizní zprávy jsou zpracovány řádně. K otázce dobré víry 
se přitom vyjádřil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17.2.2016 ve věci sp.zn. 
9  As  256/2015,  kde  v bodech  173  a  174  uvedl,  ţe  je  věcí  ţadatele  o  licenci,  aby  si 
zajistil řádné  doklady, kterými  podkládá svou ţádost. Je věcí ţadatele,  aby  si  vybral 
revizního technika, a aby nebyl pouhým pasivním příjemcem revizní zprávy, ale aby 
důsledně  vyţadoval  řádný  postup  revizního  technika.  Podle  Nejvyššího  správního 
soudu je třeba trvat na tom, aby ţadatel přijal přiměřená opatření, která jej mohou vést 
k důvodnému  předpokladu,  ţe  jím  předkládaná  revizní  zpráva  netrpí  vadami. 
V případě právě posuzovaném tedy nelze dobrou víru shledat, neboť ţadatel o licenci 
nemohl  s ohledem  na  stav  elektrárny,  její  rozsah  a  dobu  provádění  revizí,  důvodně 
předpokládat, ţe se jedná o revizní zprávy řádné.  
Právě  uvedené  podle  zdejšího  soudu  platí  v posuzované  věci  tím  spíše  za 
situace,  kdy  osoba  zúčastněná  na  řízení  (jako  ţadatel  o  licenci)  byla  personálně 
propojena  se  společnosti  Ţelezárny  Veselí,  a.s.,  která  předmětnou  elektrárnu  stavěla. 
Jednatel  osoby  zúčastněné  na řízení byl v rozhodnou dobu (v roce  2010) téţ  členem 
představenstva  společností  Ţelezárny  Veselí,  a.s.  Materiálně  vzato  tedy  na  osobu 
zúčastněnou na řízení nelze nahlíţet jako na osobu, jeţ by převzala dílo včetně veškeré 
dokumentace skutečně „na klíč“. I proto je nade vší pochybnost zřejmé, ţe osoba na 
řízení zúčastněná si byla vědoma toho, v jakém stavu se elektrárna k datu zpracování 
revizních zpráv nachází i o jak velkou elektrárnu se jedná – a nemohla tedy oprávněně 
předpokládat, ţe předmětné revizní zprávy jsou zpracovány řádně.   

pokračování                                                31                                            62 A 78/2014 
 
Pokud osoba na řízení zúčastněná odkazuje na to, ţe napadené rozhodnutí bylo 
vydáno v obnoveném řízení a ţe Technická inspekce České republiky při kontrole po 
třech  letech  provozu  neshledala  ve  vztahu  k revizní  zprávě  Vladimíra  Čxxxxx  ţádné 
závady,  nic  to  na  shora  uvedeném  nemění.  Nejvyšší  správní  soud  totiţ  v osobou  na 
řízení zúčastněnou citovaném rozsudku ze dne 8.3.2016 ve věci sp. zn. 7 As 153/2015 
uvedl, ţe „Dobrou víru vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 2. 2015, č. 
j.  2  As  241/2014  –  36,  jako  objektivně  posuzované  vědomí  jednotlivce  o  souladu 
jednání s právem, v němž konkrétně uvedl, že „dobrá víra jako nezaviněná nevědomost 
chrání jedince, který se zřetelem ke všem okolnostem nevěděl a ani nemohl vědět, že 
určitý stav je v rozporu s právem.
“ Shora uvedené pak vylučuje, aby osoba zúčastněná 
na  řízení  v nyní  posuzované  věci  byla  v pozici  toho,  kdo  by  „nevěděl  a  ani  nemohl 
vědět“, ţe je licence udělena v rozporu s právem.  
Zřejmý  nedostatek  dobré  víry  na  straně  osoby  zúčastněné  na  řízení  podle 
zdejšího  soudu  plyne  i  z toho,  ţe  tato  osoba  v řízení  před  ţalovaným  předloţila 
falešnou  revizní  zprávu  ze  dne  27.12.2010.  Byla-li  by  totiţ  v  dobré  víře,  ţe  splňuje 
předpoklady pro udělení licence včetně prokázání bezpečnosti (revizní zprávou), jistě 
by tak nečinila. 
  
Za  této  situace  nemohla  dobrou  víru  osoby  zúčastněné  na  řízení  zaloţit  doba, 
která uplynula od vydání přezkoumávaného rozhodnutí do podání ţaloby (ta činila cca 
sedm a půl měsíce), z hlediska existence dobré víry osoby na řízení zúčastněné je také 
nepodstatné, zda ţalobce v případě jiných ţadatelů o licenci ţalobu ve veřejném zájmu 
podal  či  nepodal.  Rovněţ  legislativně  technický  chaos,  který  v  roce  2010  panoval, 
nemůţe  mít  na  existenci  dobré  víry  osoby  na  řízení  zúčastněné  ţádný  vliv,  neboť 
z postupu  osoby  na  řízení  zúčastněné  v řízení  před  ţalovaným  neplyne,  ţe  by  revizní 
zprávy  nebylo  moţno  po  právu  vyhotovovat,  popř.  ţe  by  nebylo  zřejmé,  co  má  být 
jejich  obsahem;  tyto  zprávy  vyhotovovány  byly  a  osoba  na  řízení  zúčastněná  je 
předkládala.  
  
Vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, ţe v licenčním řízení nebyly prokázány 
technické předpoklady pro udělení licence a proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 
78  odst.  1  s.ř.s.  a  věc  vrátil  ţalovanému  k dalšímu  řízení  podle  §  78  odst.  4  s.ř.s.  V 
něm  je  ţalovaný  vázán  právním  názorem  zdejšího  soudu  vysloveným  v  tomto 
rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). 
 
VII. Náklady řízení 

pokračování                                                32                                            62 A 78/2014 
 
 
O  nákladech  řízení  soud  rozhodl  podle  §  60  odst.  1  s.ř.s.,  podle  něhoţ 
nestanoví-li  tento  zákon  jinak,  má  účastník,  který  měl  ve  věci  plný  úspěch,  právo  na 
náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaloţil proti účastníkovi, který 
ve věci úspěch neměl. Ţalovaný nebyl ve věci úspěšný, a proto mu právo na náhradu 
nákladů řízení proti ţalobci nenáleţí; to náleţí ţalobci, na něhoţ zdejší soud hledí jako 
na procesně úspěšného. Tomu však ţádné náklady vynaloţené nad rámec jeho běţné 
úřední činnosti podle obsahu soudního spisu nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, ţe se 
ţalobci náhrada ţádných nákladů řízení nepřiznává.  
 
Ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení pak soud rozhodl tak, ţe nemá právo na 
náhradu  nákladů  řízení  o  ţalobě.  Osoba  zúčastněná  na  řízení  má  právo  na  náhradu 
pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud 
uloţil; případně jí soud můţe z důvodů zvláštního zřetele hodných na návrh přiznat i 
náhradu  dalších  nákladů  řízení  (§  60  odst.  5  s.ř.s.).  V  daném  případě  však  ţádná  z 
těchto zákonem předvídaných situací nenastala, a to ani s přihlédnutím k tomu, ţe na 
osobu  zúčastněnou  na  řízení  fakticky  přešlo  břemeno  spočívající  v obhajobě 
rozhodnutí  ţalovaného.  Úspěšnost  osoby  zúčastněné  na  řízení  však  v tomto  ohledu 
dovozovat nelze.     
 
P o u č e n í : 
 
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stíţnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne 
jeho doručení. Kasační stíţnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího 
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stíţnosti rozhoduje 
Nejvyšší správní soud. 
 
Lhůta  pro  podání  kasační  stíţnosti  končí  uplynutím  dne,  který  se  svým 
označením  shoduje  se  dnem,  který  určil  počátek  lhůty  (den  doručení  rozhodnutí). 
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty 
nejblíţe  následující  pracovní  den.  Zmeškání  lhůty  k  podání  kasační  stíţnosti  nelze 
prominout. 

pokračování                                                33                                            62 A 78/2014 
 
 
Kasační  stíţnost  lze  podat  pouze  z  důvodů  uvedených  v  §  103  odst.  1  s.ř.s.  a 
kromě obecných náleţitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuţ 
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěţovatel napadá, a údaj o tom, kdy 
mu bylo rozhodnutí doručeno. 
 
V  řízení  o  kasační  stíţnosti  musí  být  stěţovatel  zastoupen  advokátem;  to 
neplatí,  má-li  stěţovatel,  jeho  zaměstnanec  nebo  člen,  který  za  něj  jedná  nebo  jej 
zastupuje,  vysokoškolské  právnické  vzdělání,  které  je  podle  zvláštních  zákonů 
vyţadováno pro výkon advokacie. 
 
V Brně dne 20.5.2016 
  
Za správnost vyhotovení:                                                                 David Raus,v.r. 
Romana Lipovská                                                                               předseda senátu 
 
 
 
 
 
 
 

Document Outline