Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 50 T 5/2015'.


 
 
 
 
 
           Číslo jednací: 50T 5/2015 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 
Krajský soud v Ostravě  rozhodl  v hlavním  líčení  konaném  dne  7.1.2016  v senátě 
složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renaty Gilové a přísedících Mgr. Jarmily Absolonové 
a Martina Tomšů     t a k t o :  
 
Obžalovaný   
 
Petr   K . ,  
 
nar.  xxx  v xxx, trvale bytem xxx,  toho  času  od  17.2.2014  ve  vazbě  ve  Vazební  věznici 
Ostrava,  
 
j e   v i n e n , 
 
ž e 
nejpozději od jarních měsíců roku 2013, kdy si v manželství s Monikou K. - ve vztahu, k níž 
se u něj zjevně prosazovaly rysy závislé poruchy osobnosti, potřeba blízké vazby a jistoty, a 
jejíž přízeň si vynucoval až latentní agresí, snahou o maximální materiální zabezpečení jejích 
potřeb, snahou o vyvolání pocitu její vděčnosti, jakož i snahou o přizpůsobení se a podřízení 
se,  aby  tak  předešel  jejímu  odmítání,  jeho  opuštění  a  znehodnocení  -  uvědomoval  stále  se 
prohlubující  odcizování  manželky,  která  mimo  jiné  před  časem  tráveným  s ním 
upřednostňovala  komunikaci  s jinými  osobami  přes  sociální  sítě,  nereflektovala  jeho  citové 
projevy a odmítala intimní kontakty, což v něm utvrzovalo podezření na její mimomanželský 
poměr,  
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
hluboce  zklamán  jejím  chováním,  ukřivděn,  neschopen  nést  ztrátu  její  přízně  a  poháněn 
zlobou vůči ní, v rámci své emoční  a sociální nevyzrálosti počal rozvíjet úvahy  o možném 
důrazném  řešení  nastalých  poměrů  včetně  možnosti  fatálního  ukončení  jejich  rodinného 
života usmrcením manželky Moniky, dcery Kláry i sebe samého, 
 
přičemž po prožívaném déletrvajícím vnitřním napětí a aktuálním zjištění, že se její chladné a 
odmítavé  chování  vůči  němu  nezměnilo  ani  mimo  běžný  stereotyp  v průběhu  dnů  od 
25.7.2013  během  jejich  letní  dovolené  v Egyptě,  kterou  si  Monika  K.  prosadila  přes  jeho 
prvotní nevoli, ze strachu z jeho opuštění a z něj plynoucího partnerského ponížení a debaklu 
a dále z obav z nesnesitelnosti  života  nezl.  Kláry  bez  rodičů,  se  odhodlal  k realizaci svých 
dřívějších  úvah  o  spáchání  rozšířené  sebevraždy  tak,  že  si  připravil  nezjištěný  elektrický 
vodivý prostředek, který v časovém rozpětí od 22:00 hodin dne 28.7.2013 do večerních hodin 
dne 29.7.2013 v hotelovém  pokoji  č.  6343  hotelu  Titanic  Palace  v letovisku Hurghada 
v Egyptské  arabské  republice  zapojil  do  elektrické  sítě  a  se  záměrem  je  usmrtit,  s  jeho 
využitím svou manželku Moniku K., nar. xxx a nezletilou dceru Kláru K., nar. xxx vystavil 
účinkům elektrického proudu, a to prostřednictvím dvoupólového či jednopólového dotyku, 
který spočíval ve vyvedení vodičů s rozdílným potenciálem (fázového a nulového vodiče) a 
jejich  přiložením  k tělu  Moniky  K.  -  jednoho  vodiče  k zadní  straně  jejího  krku  a  vodiče 
druhého k dolní části jejích zad či k její levé noze, jakož i k neidentifikovatelným částem těla 
nezl. Kláry K., a to buď postupně, jedné oběti po druhé, nebo k popsaným tělesným lokalitám 
Moniky  K.  v době,  kdy  byla  v těsném  fyzickém  kontaktu  s nezl. Klárou K.  (dvoupólový 
dotyk) či přiložením fázového vodiče k jejich tělům v okamžiku, kdy byly ve styku s vodivým 
prostředím,  a  to  postupně,  jedné  po  druhé  (jednopólový  dotyk),  čímž  oběma  způsobil  smrt 
v důsledku  akutního  srdečního  selhání,  načež  při  momentální  absenci  hluboce  depresivních 
prožitků z jejich smrti nenašel odvahu k usmrcení sebe samého a po dobu řady následujících 
hodin  ve  své  mysli  konstruoval  příběh,  kterým  by  vysvětlil  úmrtí  jeho  dcery  a  manželky, 
konkrétně příběh o jejich možné otravě, podle něhož zinscenoval nálezové okolnosti na místě 
činu, zahrnující rovněž posmrtnou manipulaci s těly zemřelých, přičemž jejich smrt oznámil 
dne 30.7.2013 ve 03:36 hodin telefonicky  své  matce,  následně  osobně  hotelovému  hostu 
z vedlejšího pokoje a v 03:47 hodin na telefonní asistenční linku Allianz pojišťovny, a.s.,  
 
t e d y 
 
jiného  úmyslně  usmrtil  po  předchozím  uvážení,  spáchal  takový  čin  na  dvou  osobách  a  na 
dítěti mladším patnácti let,  
 
č í m ž    s p á c h a l 
 
 
zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. c) trestního zákoníku 
 
 
 
a    z a    t o    s e    o d s u z u j e    

 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
podle § 140 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 54 odst. 2 trestního zákoníku 
výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 28 (dvaceti osmi) roků.  
 
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  d)  trestního  zákoníku  se  pro  účely  výkonu  tohoto  trestu 
zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.  
 
 

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradu škody 
poškozeným:  
-  Erichu N., nar. xxx, bytem xxx, částku ve výši 4,018.418,- Kč, 
-  Radmilu N., nar. xxx, bytem xxx, částku ve výši 2,270.466,- Kč, 
-  Martinu N., nar. xxx, bytem xxx, částku ve výši 2,200.000,- Kč.  
 
 
Podle § 229 odst. 2 trestního  řádu  se  poškozený  Radmil  N.,  nar.  xxx, bytem xxx, 
odkazuje se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 
 
 
Podle § 229 odst. 1 trestního řádu se poškozená Allianz pojišťovna, a.s. se sídlem Ke 
Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, IČO:  47 11 59 71, odkazuje s nárokem na náhradu škody na 
řízení ve věcech občanskoprávních.  
 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
 
Po dokazování provedeném v hlavním líčení soud zjistil a vzal za prokázaný skutkový 
děj  tak,  jak  je  popsán  ve  výrokové  části  rozsudku  a  dospěl  k závěrům,  které  budou 
v odůvodnění  rozsudku  dále  rozvedeny.  Při  svých  zjištěních  a  závěrech  soud  vycházel 
z výpovědi  obžalovaného,  svědků,  znaleckých  posudků,  záznamů  hovorů,  zadokumentované 
písemné  komunikace  obžalovaného  se  svědky,  materiálů  opatřených  cestou  právní  pomoci 
z Egyptské arabské republiky (dále jen EAR) a dalších listinných důkazů, jak tyto budou níže 
konkretizovány.  
 
 
Obžalovaný Petr K. žil řadu let s poškozenou Monikou K., přičemž od roku 2007 se 
jednalo o manželský svazek a byl otcem  jediného  dítěte  dcery  Kláry  K., nar. xxx. 
Charakteristickým  rysem  jeho  osobnosti  byla  vyhraněná  potřeba  jistoty  a  vazby,  což  se 
projevovalo  ve  zvýrazněné  potřebě  závislosti  a  jistoty,  pokud  jde  o  soužití  s Monikou  K., 
které však v posledním  období  před inkriminovanou událostí nebylo idylické, docházelo 
k ochlazování jejich soužití v intimní oblasti a obžalovaný byl odmítán manželkou, ve vztahu 
k níž se u něj zjevně prosazovaly již zmíněné rysy závislé poruchy osobnosti a jejíž přízeň si 
vynucoval až latentní  agresí,  snahou  o  maximální  materiální  zabezpečení  jejich  potřeb, 
snahou o vyvolání pocitu její vděčnosti, jakož i snahou o přizpůsobení se, aby tak předešel 
jejímu odmítání, jeho opuštění a znehodnocení. Nejpozději od jarních měsíců roku 2013, kdy 
si  obžalovaný  uvědomoval  stále  se  prohlubující  odcizení  manželky,  která  mimo  jiné  před 
časem  tráveným  s ním  upřednostňovala  komunikaci  s jinými  osobami  přes  sociální  sítě, 
nereflektovala jeho citové projevy a odmítala intimní kontakty, což v něm  utvrzovalo 
podezření  na  její  mimomanželský  poměr,  hluboce  zklamán  jejím  chováním,  ukřivděn, 
neschopen  nést  ztrátu  její  přízně  a  poháněn  zlobou  vůči  ní,  v rámci  své  emoční  a  sociální 
nevyzrálosti  počal  rozvíjet  úvahy  o  možném  důrazném  řešení  nastalých  poměrů  včetně 

 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
možnosti  fatálního  ukončení  jejich  rodinného  života  usmrcením  manželky  Moniky,  dcery 
Klárky  i  sebe  samého,  přičemž  následně  po  prožívaném  déletrvajícím  vnitřním  napětí  a 
aktuálním  zjištění,  že  se  její  chladné  a  odmítavé  chování  vůči  němu  nezměnilo  ani  mimo 
běžný stereotyp v průběhu dnů od 25.7.2013 během jejich letní dovolené v Egyptě, kterou si 
Monika  K.  prosadila  přes  jeho  prvotní  nevoli,  ze  strachu  z jeho  opuštění  a  z něj  plynoucího 
partnerského ponížení a debaklu a dále z obav z nesnesitelnosti života nezl. Kláry bez rodičů, 
se odhodlal k realizaci  svých  dřívějších  úvah  o  spáchání  rozšířené  sebevraždy  tak,  že  si 
připravil nezjištěný elektrický vodivý prostředek, který v širším rozmezí od 22:00 hod. dne 
28.7.2013 do večerních hodin dne 29.7.2013 v hotelovém pokoji č. 6343 hotelu Titanic Palace 
v letovisku Hurghada v EAR  zapojil  do  elektrické  sítě  a  se  záměrem  je  usmrtit,  za    jeho 
využití svou manželku Moniku K.  a nezl. dceru Kláru K.  vystavil  účinkům  elektrického 
proudu,  a  to  prostřednictvím  dvoupólového  či  jednopólového  dotyku,  který  spočíval  ve 
vyvedení vodičů s rozdílným potenciálem (fázového a nulového vodiče) a jejich přiložením 
k tělu Moniky K. - jednoho vodiče k zadní straně jejího krku a vodiče druhého k dolní části 
jejích zad či k její levé noze, jakož i k neidentifikovatelným částem těla nezl. Kláry K., a to 
buď postupně, jedné oběti po druhé, nebo k popsaným tělesným lokalitám Moniky K. v době, 
kdy byla v těsném  fyzickém  kontaktu  s nezl. Klárou K.  (dvoupólový  dotyk)  či  přiložením 
fázového  vodiče  k jejich  tělům  v okamžiku, kdy byly ve styku s vodivým  prostředím,  a  to 
postupně,  jedné  po  druhé  (jednopólový  dotyk),  čímž  oběma  způsobil  smrt  v důsledku 
akutního  srdečního  selhání,  načež  při  momentální  absenci  hluboce  depresivních  prožitků 
z jejich smrti nenašel odvahu k usmrcení sebe samého a po dobu řady následujících hodin ve 
své  mysli  konstruoval  příběh,  kterým  by  vysvětlil  úmrtí  jeho  dcery  a  manželky,  konkrétně 
příběh  o  jejich  možné  otravě,  podle  něhož  zinscenoval  nálezové  okolnosti  na  místě  činu, 
zahrnující rovněž posmrtnou manipulaci s těly, přičemž jejich smrt oznámil dne 30.7.2013 ve 
03:36 hod. telefonicky své matce, následně osobně hotelovému hostu z vedlejšího pokoje a v 
03:47 hod. na telefonní asistenční linku Allianz pojišťovny, a.s. 
 
 
Obžalovaný  Petr  K.  jak v přípravném  řízení,  tak  v rámci  hlavního  líčení  trestnou 
činnost  popsanou  ve  výroku  rozsudku  rozhodně  popřel.  K prvnímu procesnímu výslechu 
obžalovaného  za  účasti  obhájce  bylo  přistoupeno  krátce  po  zadržení  a  zahájení  trestního 
stíhání dne 18.2.2014, obžalovaný se však k věci  nevyjádřil,  když  využil  svého  zákonného 
práva plynoucího mu z ustanovení  §  33  odst.  1  tr.  řádu  a  nevypovídal.  Poprvé  se  k věci 
vyjádřil až v rámci vazebního zasedání v souvislosti s návrhem na jeho vzetí do vazby dne 
20.2.2014.  Zdůraznil,  že  po  smrti  manželky  Moniky  a  dcery  Kláry  spolupracoval  s policií a 
již z Egypta  zaslal  prostřednictvím  své  sestry  Lenky  K.  výpověď,  v níž  podrobně  popsal 
průběh posledních tří dnů před jejich úmrtím. Za nepravdivá označil tvrzení, že byl zklamán 
chováním své manželky v partnerském a rodinném životě a že by manželka po dobu několika 
měsíců odmítala s ním mít intimní kontakty. Dle něj se tak dělo pouze po dobu asi tří týdnů 
před dovolenou, tehdy manželka pracovala dvanáctihodinové směny, říkala, že je unavená a 
on neměl důvod jí nevěřit. Dovolenou v Egyptě neplánoval, chtěl jet na Slovensko, Egypt si 
prosadila manželka. Dále uvádí, že fotky, které poškozená Monika K.  zveřejňovala  na 
internetových stránkách, mu ukazovala, chtěla znát jeho názor, o focení mu říkala, na focení jí 
dával  i  peníze.  Připustil,  že  ze  začátku  mu  to  vadilo,  ale  když  zjistil,  že  na  internetu  jiné 
modelky  dokonce  odhalují  své  intimní  partie,  což  manželka  nikdy  nedělala,  vadit  mu  to 
přestalo.  Až  dodatečně  zjistil,  že  manželka  často  lhala,  například  ohledně  jeho  pracovního 
zařazení,  ceny  dovolené,  jejich  finanční  situace  apod.  Co  se  týče  událostí  v Egyptě, 
poznamenal, že poslední večer před zdravotními problémy byli na dětské diskotéce, kde mu 
manželka udělala žárlivou scénu, protože se zahleděl na animátorku. Po skončení programu 
všichni společně odešli na pokoj, kde již setrvali. On naposledy jedl kolem 15:00 hod. dne 
28.7.2013, obě zemřelé asi kolem 18:00 hod. K příčinám úmrtí vyslovil přesvědčení, že byli 

 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
otráveni, museli  mít  něco  v pití,  protože  všichni  tři  zvraceli  od  dopoledních  hodin  dne 
29.7.2013  a  měli  průjem.  Manželka  ráno  po  probuzení  zatáhla  u  okna  závěsy  a  během 
dopoledne  se  všichni  střídali  na  WC  a  polehávali.  On  měl  zprvu  příznaky  mírnější,  avšak 
později se u něj potíže stupňovaly. Domnívá se, že manželka si vzala jednu tabletu Antinalu, 
zda  ten  lék  dala  i  dceři,  neví.  Po  celý  den  pili  pouze  vodu,  colu  a  sprite.  Televizi  neměli 
zapnutou. Během dopoledne jim došel toaletní papír, proto se on i manželka asi 2x sprchovali. 
Dcera pozvracela prostěradlo na jeho posteli, tak jej sundali a dál ležel na osušce. Obžalovaný 
dále tvrdí, že většinou kolem poledne chodil uklízeč, ale popisovaného dne nepřišel. Někdy 
v té  době  jim  došla  voda,  cola  mu  nedělala  dobře,  proto  požádal manželku, aby zašla pro 
vodu, ta však tvrdila, že jí není dobře a vybídla jej, ať se napije coly. Nakonec vzal tři láhve a 
šel do baru pro pití sám. O tři pokoje dál spatřil uklízeče, ukázal mu, že mu není dobře a on 
mu dal vodu a colu navíc. Toho dne k nim na pokoj uklízeč nepřišel. Postupem času průjmy u 
manželky a dcery ustaly, mu bylo naopak stále hůř, když se napil vody, hned to vyzvracel. 
Své chování popisuje tak, že různě posedával, spal vsedě, polosedě, manželce vysvětloval, že 
nemůže ležet, má stále sucho v ústech, ta ho opět vybízela, aby se napil coly. Jak plynul čas, 
manželka s dcerou přestaly chodit na WC a pouze si daly k posteli odpadkový koš, do kterého 
zvracely. Manželka ležela na posteli blíže k balkonu na pravém boku, dcera ležela na druhé 
posteli  blíže  koupelny  na  levém  boku.  Při  tom,  jak  polehával,  si  všiml,  že  manželka  nemá 
kalhotky  a  hrozně  smrdí.  Obžalovaný  dále  popisuje  bez  časového  vymezení,  jak  různě 
pospával a zároveň zjistil, že mu opět došla voda, kdy za této situace zase požádal manželku, 
aby zašla pro vodu,  což nechtěla, proto se oblékl a šel někdy před 22:00 hod. do baru pro 
vodu on. Z pokoje  se  tehdy  vzdálil  asi  na  osm  minut,  při  návratu  si  dveře  otevřel  kartou. 
Svítilo se pouze v koupelně. Jednu láhev dal do lednice, druhou mezi něj a manželku a třetí 
láhev, kterou cestou z poloviny vypil, dal do koupelny. Obžalovaný tvrdí, že po návratu opět 
zvracel, různě polehával, pospával, a když vypil vodu odloženou v koupelně i v lednici, zašel 
si pro třetí láhve odstavenou u manželky, v níž v té době zbyla jen čtvrtina tekutiny. Odešel 
s ní do koupelny, vodu dopil, přičemž zjistil, že byla říznutá colou. Poté, co zbytek tekutiny 
v této láhvi dopil, opět zvracel a pak si lehl k dceři Klárce, která spala na levém boku a ruku 
měla pod hlavou. Drcnul do ní, protože chtěl, aby se posunula, ona se ale nehýbala. Po tomto 
zjištění jí dal ruku k nosu, necítil její dech, pak se jí dotknul a zjistil, že je studená. Okamžitě 
rozsvítil světlo, otočil dceru na záda a začal ji oživovat. Zároveň křičel na manželku, aby mu 
pomohla, ale ta nereagovala ani poté, když ji plácl po zadku. Přistoupil k manželce, otočil ji a 
zjistil, že i ona je mrtvá. Obě poškozené se snažil oživovat, nevěděl, co má dělat, pak vyběhl 
ven z pokoje  a  začal  bouchat  na  dveře  vedlejšího pokoje, odkud k nim  zatáhl  nějakou  paní, 
která když viděla manželku s dcerou, začala křičet a někde odběhla. Z výpovědi obžalovaného 
plyne, že sám další pomoc za této situace nevyhledával, nýbrž v dané chvíli myslel jen na to, 
že má zavolat domů a na pojišťovnu. Logicky však nevysvětlil, proč se sám nesnažil přivolat 
odbornou pomoc. Telefonát pojišťovně vysvětluje tím, že vždy byli instruováni, že pokud se 
něco  stane,  je  třeba  pojišťovně  zavolat,  za  situace,  kdy  je  však  na  prvním  místě  zajištění 
pomoci postižením, se jeví takovýto postup absurdní. Dále soud z jeho výpovědi zjistil, že byl 
následně odveden do vedlejšího pokoje nějakými lidmi, vybavuje si, že stále křičel, že mu je 
špatně, bolí ho na hrudi a chce se mu pít. Tvrdí, že když se ve vedlejším pokoji napil, ihned 
zase zvracel, pak byl odveden do nemocnice, kde mu mimo jiné vypumpovali z žaludku 
hnědo-černou  tekutinu,  a  byl  napojen  na  přístroje.  V nemocnici  za  ním  byla  několikrát 
delegátka, vedení hotelu zjišťovalo, co jedli a kde jedli. Obžalovaný potvrzuje, že jedli pouze 
hotelové jídlo. Dále uvádí, že následně mu delegátka sdělila, že u dcery s manželkou byl lékař 
a konstatoval u nich, že byly čtyři hodiny mrtvé. Obžalovaný zdůraznil, že dle jeho informací 
se dostavila do jejich pokoje policie až po hodině a půl, čili 1,5 hodině, z čehož dovozuje, že 
do pokoje měl do té doby přístup kdokoliv a mohl manipulovat s důkazy. Obžalovaný rovněž 
popsal, s kým se v následné  době  po  hospitalizaci kontaktoval, jak dlouho pobýval 

 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
v nemocnici apod. Dále z jeho výpovědi plyne, že po poradě se svou sestrou posléze vyhodil 
oděvní  svršky,  které  měla  manželka  a  dcera  v kritickou  dobu  oblečené  na  sobě.  Dne 
29.7.2013 večer viděl manželku, jak se snaží telefonovat na  recepci,  ale nedovolala se.  On 
sám užil dvě tablety Antinalu asi dvě hodiny poté, co si tento lék vzala manželka, kromě toho 
si vzal i jednu tabletu Ibalginu 400 proti bolesti. Dcera Klára byla během dne strašně hodná, 
naposledy ji slyšel mluvit v pozdních  večerních  hodinách  nebo  časných  ranních  hodinách, 
když chtěla podat pití.  Vybavuje si rovněž, že když ležel na posteli u jejich nohou, tak ho 
kopla. Kromě toho mluvila ze spaní. Dále uvádí, že první den po příjezdu chtěli dát postele 
k sobě,  proto  společně  s manželkou  odsunuli  noční  stolek  a  zjistili,  že  do  něj  vedou  různé 
kabely. Několik těchto kabelů nechtíc při této manipulaci vytrhli, proto noční stolek zasunuli 
zpět  a  od  manipulace  s postelemi  upustili.  Zdůrazňuje,  že  si  vůbec  neumí  vysvětlit,  jak  by 
mohlo dojít k usmrcení poškozených elektrickým  proudem.  Co  se  týče  jeho  prvního  vztahu 
s Lucií W., připustil, že byl někdy žárlivý, ale nikdy ji fyzicky ani psychicky neublížil. Až po 
smrti manželky se dověděl, že v poslední době před šetřenou událostí nebyla zrovna vzornou 
matkou, což mu měla sdělit jeho matka, které se měla stěžovat dcera Klára, že manželka se jí 
moc  nevěnuje  a  většinu  času  tráví  na  počítači.  Stejně  tak  od  sousedky  Světlany  C.  se 
v následné době dozvěděl, že manželka často křičela po dceři a na výletech se více věnovala 
jiným  dětem.  Co  se  týče  případného  sledování  internetové  komunikace  Moniky  K., 
obžalovaný připustil, že se jednou dostal k počítači v době, když byla manželka přihlášena na 
facebooku a takto zjistil, že má na něm spoustu cizích mužů, kteří jí dávali nevhodné návrhy, 
což  se  mu  nelíbilo,  manželce  to  sdělil  a  dohodli  se,  že  facebook  pod  tímto  přihlašovacím 
heslem  bude  sdílet  společně  s manželkou  i  on  a  skutečně  1x  týdně  tam  nahlížel.  V této 
souvislosti se obžalovaný vyjádřil i k nevěře manželky a připustil, že jednou mu volal soused 
Natan  C.,  jenž  mu  řekl,  že  Monika  ho  asi  2x  podvedla.  Poté  se  na  to  ptal  manželky,  ta  mu 
odpřísáhla na Klárku, že to není pravda a on jí věřil. Tvrdí, že o vztahu manželky s Jánem R. 
se dověděl až z usnesení o zahájení trestního stíhání, což však zjevně nekoresponduje dalším 
svědeckým výpovědím, jak budou rozvedeny níže. Dále tvrdí, že nikdy nevěřil tomu, že by jej 
manželka  podváděla,  nesledoval  ji,  neměl  na  to  ani  čas,  neboť  6  dnů  v týdnu trávil 
v zaměstnání.  Ve  zmíněné  výpovědi  rovněž  vyslovil  své úvahy o tom, že v Egyptě  mělo 
zřejmě dopadnout vše jinak, když již manželka měla za něj náhradu a asi se ho chtěla takto 
zbavit,  čímž  by  získala  v případě  jeho  smrti  všechen  jejich  společný  majetek,  když  jak  je 
známo, Ján R.  nedisponoval  žádným  větším  majetkem. Obžalovaný tak nabízí variantu, že 
v pozadí  byla  snaha  jeho  manželky  otrávit  ho,  neboť  si  byla  vědoma  toho,  že  v případě 
rozvodu by nezískala žádný majetek. Ve vztahu k manželce  dále  zdůrazňuje,  že  trpěla 
depresemi, bolestmi hlavy, zad, nechutenstvím a obecně se vyjadřovala, že ji to tady nebaví. 
Dále soud z výpovědi  obžalovaného  zjistil,  že  informace,  jak  mají  postupovat  pro  případ 
zdravotních potíží, byly obsaženy již v pokynech k dovolené, které obdrželi před odjezdem, a 
taktéž při první schůzce s delegátkou jim bylo řečeno, že než začnou volat lékaře, mají volat 
jí. Číslo na delegátku bylo na nástěnce. V této souvislosti je třeba poznamenat, že ač všichni 
členové  rodiny  trpěli  celodenními  zdravotními  potížemi,  které  se  navíc  u  obžalovaného 
během dne, jak sám tvrdí, stupňovaly, tento neuznal za potřebné delegátku a potažmo lékaře 
kontaktovat. Dále obžalovaný připustil, že skutečně u svého kamaráda svědka Š. v následné 
době po šetřené události zjišťoval informace ohledně posmrtných skvrn, což odůvodňuje tím, 
že se chtěl dopátrat pravdy, kdy a jak mohly manželka s dcerou zemřít, ač v kritické době byl 
společně s nimi prakticky stále na pokoji. Svědek Š. mu přes Skype rovněž sdělil, ještě když 
byl v Egyptě,  že  Monika  byla  lehká  holka,  ať  ji  nelituje,  ale  on  této  informaci  nevěřil,  což 
však opět nekoresponduje výpovědím dalších svědků z okruhu jejich známých, s nimiž v té 
době byl v kontaktu. V neposlední řadě z výpovědi obžalovaného plyne, že manželka s dcerou 
po celou dobu od návratu z diskotéky ve večerních hodinách dne 28.7.2013 neopustily pokoj, 
kartu s čipem na otevírání pokoje měli jen jednu a pokud karta nebyla vložena do spínače za 

 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
vstupními  dveřmi,  nefungovalo  světlo,  televize  ani  klimatizace.  Co  se  týče  stavu 
elektroinstalace v obývacím pokoji v kritickou dobu, potvrdil, že fungovalo vše až na jedno 
světlo nad stolečkem. Dále upřesnil, že hotelový pokoj opustil poprvé cca na 5 minut mezi 
12:00 a 13:00 hod., podruhé se vzdálil kolem 21:00 hod., v obou  případech  šel  pro  vodu. 
K manipulaci se stolečkem  mezi  postelemi  doplnil,  že  byl  těžký,  měl  nahoře  mramorovou 
desku,  jinak  byl  ze  dřeva,  přičemž  při  odsunutí  zjistili,  že  do  něho  vedou  různé  kabely  - 
dvojlinka bílé barvy. Zda kabely skutečně vypadly ze stolečku, neví, nevšiml si, že by byly 
nějak narušené, nacházelo se na něm rovněž ovládání klimatizace, která fungovala. Zdůraznil, 
že s elektřinou  nedělá,  neumí  vyměnit  ani  zásuvku,  zároveň  však  připustil,  že  zapojit 
autorádio ve vozidle dokázal sám.  
 
 
V dalších  výpovědích  učiněných  v přípravném  řízení dne 25.2., 4.3. a 14.3.2014 
obžalovaný popsal události obdobně, byť mnohem detailněji. Zdůraznil, že vše uvedl rovněž 
v nahrávce, kterou policii zaslal krátce po tragické události, když byl ještě v Egyptě. Z těchto 
výpovědí  plyne,  že  dovolenou  začali  plánovat  začátkem  roku  2013,  on  chtěl  s rodinou a 
tchánem  jet  na  Slovensko,  manželka  však  chtěla  jet  k moři  a  on  po  dohodě  nechal  výběr 
dovolené na ní. Destinaci i hotel tedy vybrala ona, a byť on nechtěl jet do Egypta, nechal se 
přesvědčit. V dřívější době už byli 2x v Tunisu a 2x v Egyptě, tudíž měli jisté zkušenosti. Při 
těchto  dovolených  měl  vždy  zažívací  potíže,  průjem,  zvracel  a  měl  horečku.  Manželka 
s dcerou trpěly jen občas, a pokud, tak maximálně jeden nebo dva dny. Při poslední dovolené 
v Egyptě asi v roce 2010 již neměli žádné problémy. Na své dceři rozhodně nešetřil, koupil jí 
vše, co potřebovala, i hračky pro radost. Jinak ale tím šetřivým v rodině byl on, měl na starost 
větší  finance,  manželka  dostávala  peníze  na  jídlo  a  méně  nákladné  věci,  byla totiž dle 
obžalovaného  schopna  utratit  za  své  oblečení  několik  tisíc  měsíčně,  pokud  by  je  měla 
k dispozici. Měli společný účet psaný na něj a on jí dával peníze. O domácnost se manželka 
starala dobře, za celou dobu nepozoroval, že by mělo být něco špatně. Manželka sice měla své 
nálady, ale co se týče společného života, byl údajně vždy spokojený včetně intimní oblasti. 
Stejně  jak  v dřívější  výpovědi  tvrdí,  že  pouze  cca  tři  týdny  před  dovolenou  spolu  intimně 
nežili,  čehož  měla  být  příčinou  manželčina  únava  z nadměrného  pracovního  vytížení. 
Obžalovaný doplnil, že manželka asi od začátku roku 2013 brala pravidelně 1x denně nějaké 
léky, říkala, že je po nich unavená, pořád by jen spala, ale cítí se po nich dobře, je jí všechno 
jedno, jakoby z ní opadly všechny starosti.  Jaké  konkrétní  starosti  měla  na  mysli,  se 
nezmiňovala.  Během  poslední  dovolené  v Egyptě  byli  pojištění,  jednalo  se  o  základní 
cestovní pojištění sjednané u pojišťovny Allianz, a.s. Z výpovědi obžalovaného dále plyne, že 
do  Hurghady  odletěli  dne  25.7.2013,  po  příletu  měli  problém  s ubytováním,  neboť  nebyly 
v jejich  hotelu  Titanic  Palace  volné  pokoje.  Nepřijali  nabídku  ubytování  v jiném hotelu a 
posléze jim byl pokoj dle smluvních podmínek poskytnut. Jednalo se o pokoj č. 6343 ve 2. 
patře. Pokoj se skládal z jedné místnosti, malé chodby a koupelny s WC. Měli rovněž balkon. 
Na  pokoji  byly  dvě  velké  postele  oddělené  nočním  stolkem  a  malá  přistýlka,  u  níž  stál 
skleněný stůl. Naproti postelím byl stůl, u něj bobek na sezení a nad ním zrcadlo. Obžalovaný 
potvrdil  ve  shodě  s prvotní  výpovědí,  že  manipulovali  s nočním  stolkem  ve  snaze  srazit 
postele k sobě.  Manipulací  nedošlo  k poškození  elektrického  připojení,  když  všechno  poté 
fungovalo, v zásuvce umístěné v přední straně nočního stolku nabíjeli potom i tablet, kromě 
toho  tam  byl  ovládač  klimatizace  a  vypínač  na  osvětlení.  Obžalovaný  tvrdí,  že  na  pokoji 
nefungoval trezor, což ještě téhož dne po příjezdu oznámili na recepci, a přesto, že jim byla 
opakovaně přislíbena oprava, pročež byl 2x v poledne na pokoji, k opravě nedošlo. Vstupní 
dveře  do  pokoje  se  otevíraly  pomocí  plastové  karty,  měli  jen  jednu,  když  se  vytáhla  ze 
spínače, světlo zhaslo a u elektrozařízení vyjma ledničky došlo k vypnutí. Během dovolené 
většinou spal na posteli s dcerou. Ke schůzce s delegátkou dodal, že si ani nevzpomíná, zda 
jim uváděla, že součástí hotelu je nějaká nemocnice. Číslo na delegátku bylo na nástěnce, zda 

 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
jim případě na informační schůzce předala nějaké listiny s instrukcemi a telefonními čísly, si 
nevšiml,  každopádně  při  zdravotních  potížích  měli  nejdříve  volat  delegátku  a  pak  doktora. 
Dne 29.7.2013 ve večerních hodinách, když měli zdravotní potíže, se manželka snažila kolem 
19:00-20:00 hod. telefonicky spojit s recepcí, ale nedovolala se, respektive toto mu tvrdila. 
Tehdy jí  řekl,  že  počkají  do  rána  a  podle  toho,  jak  jim  bude,  se  rozhodnou,  zda  zajdou 
k lékaři.  
 
 
Při pokračování ve výpovědi dne 4.3.2014 obžalovaný  ohledně přístupu k rodinným 
financím doplnil, že Monika K. ovládala internetbanking, některé platby chodily na její mobil, 
respektive její mobilní číslo, a on prováděl na konci měsíce zpětnou kontrolu plateb. Někdy 
zjistil, že manželka utratila větší sumy peněz na oblečení, což mu nevadilo, chtěl, aby byla 
manželka spokojená. Dále podrobně popsal další průběh dovolené od soboty dne 27.7. 2013 
do neděle dne 28.7.2013, během níž se z jeho pohledu nestalo nic mimořádného, nikdo neměl 
žádné  zdravotní  problémy,  čas  trávili  vesměs  spolu  při  koupání  v bazénu  nebo  moři, 
procházeli se v okolí  hotelu,  fotili,  navštěvovali  večerní  minidiskotéku  pro  děti,  dcera 
navštívila i dětský klub a stravovali se v rámci hotelového komplexu. Pro tekutiny si chodili 
do hotelového baru. Před večeří se vždy manželka s dcerou buď společně, nebo každá zvlášť 
sprchovaly, potom si vysoušely vlasy fénem, který byl zabudovaný v koupelně.  Během 
dovolené pili nápoje nabízené v hotelovém  komplexu,  manželka  kromě  běžných  nealko-
holických nápojů pila rovněž nealkoholické pivo a víno, on s Klárkou pili colu, sprite, fantu 
nebo čistou vodu. V sobotu 27.7.2013 urgovali u českého animátora, že stále nemají opravený 
trezor,  ten  to  nahlásil  na  recepci  a  následně  byli  informováni,  že  někdo  to  přijde  opravit 
v neděli kolem 12:00 hod., proto šel před zmíněnou hodinou na pokoj, ale nikdo opět nepřišel. 
Za této situace už nic neurgovali a peníze, doklady i pasy si zamkli do kufru. I v neděli  se 
cítili celý den zdravotně dobře. Před 18:00 hod. šli společně na večeři, on měl pocit sytosti 
ještě  z odpoledního  jídla,  tak  nevečeřel,  manželka  měla  zeleninový  salát  a  pečivo,  dcera 
špagety s kečupovou  omáčkou.  Pili  běžné  nealkoholické  nápoje,  asi  fantu  a  manželka  ještě 
jedno deci nějakého vína. Večer zašli na minidiskotéku a společně se vrátili na pokoj po 22:00 
hod.  Před  spaním  se  ještě  na  pokoji  napili,  on  pil  colu,  dcera  sprite, co pila manželka, si 
nepamatuje. Klimatizaci měli zapnutou na 27°C. Závěsy u okna byly odhrnuté, protože tam 
nebyly žádné lampy, které by jim svítily zvenku do pokoje. Manželka spala na posteli blíže 
okna a dcera spala toho dne na stejné posteli vedle ní, on si lehl na druhou postel dál od okna. 
V pondělí  29.7.2013  manželka  vstala  kolem  6:30  hod.,  venku  již  svítilo  slunce,  zatáhla 
závěsy, řekla, že jí není dobře a že dnes nikam nepůjdou. Dcera Klárka ještě spala. Poprvé 
běžel  na  záchod  ráno  před  7:00  hod.,  zvracel  do  umývadla.  Manželka  běžela  poprvé  na 
záchod, když už on opět ležel na posteli. Po návratu se zmínila, že má průjem. V té době se 
probudila rovněž dcera a řekla, že jí také není dobře. Od té doby začal kolotoč běhání na WC. 
Dle výpovědi obžalovaného to vypadalo tak, že manželka seděla na záchodě, před sebou měla 
plastovou vložku z odpadkového koše, do které zvracela. On zvracel do umývadla a viděl to. 
Dcera v té  době  ještě  nezvracela  a  neměla  ani  průjem.  Jelikož  měli  sebou  z domova lék 
Antinal, řekl manželce a dceři, ať si ho vezmou. Manželka si lék určitě  vzala, zda ho dala i 
dceři, neví. Kromě běhání na záchod a zvracení různě polehávali. Protože zvracel, vzal si dvě 
tablety Antinalu později, až kolem 8:00 hod. a zapil je vodou z plastové láhve. Všichni pili 
tekutiny přímo z láhve, co přesně pily holky, neví, mezi postelemi byly láhve od spritu a coly. 
Obžalovaný  poznamenal,  že  dcera  byla  toho  dne  velmi  hodná,  vůbec  nezlobila,  jen  ležela. 
Ležela na posteli s manželkou, když šla manželka na záchod, lehla si vedle něho. Pokud šla na 
WC  dcera,  doprovázela  ji  vždy  manželka.  Klárka  pozvracela  rovněž  povlečení  na  posteli, 
která byla dál od okna. Manželka prostěradlo z postele proto sundala a společně s peřinou je 
hodila vedle postele, on pak dal na postel osušku z pláže, na níž ležel. O výměnu prostěradla 
později  uklízeče  nepožádal.  Průběh  zdravotních  potíží  ještě  během  dopoledních  hodin 

 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
obžalovaný  dále  popisuje  tak,  že  jednu  dobu  mu  strašně  brněly  ruce  od  zápěstí  až  ke 
konečkům prstů a strašně jej bolelo celé tělo, proto si vzal jednu tabletu Ibalginu. Všichni tři 
polehávali, spali. Najednou jej probudilo silné pocení, pot mu tekl z vlasů,  bylo  mu  strašné 
vedro, naopak manželka říkala, že ji třepe zima a vypnula klimatizaci. Nedalo se to vydržet, 
proto  po  určité  době  klimatizaci  opět  zapnul  a  řekl  jí,  ať  se  pořádně  přikryje.  V jednu dobu 
jim rovněž došel toaletní papír, protože manželka chodila hodně na záchod. On byl jednou 
nebo  2x.  Neměli  se  do  čeho  utřít,  proto  se  on  i  manželka  opakovaně  sprchovali.  Měl  sice 
průjem, ale nebyl nějaký silný, z jeho pohledu takový minimální. Kolem 13:00 hod. jim došla 
voda. K množství tekutin vypověděl, že na pokoji byly z předchozího dne tři půllitrové láhve 
vody,  asi  dvě  litrové  láhve  coly  a  jedna  litrová  láhev  spritu.  Jednu  láhev  vody  měli  pořád 
postavenou na umývadle v koupelně  kvůli  čištění  zubů.  On  převážně  pil  vodu,  neví,  kolik 
vypil, pil i colu. Vodou si s manželkou v koupelně vyplachovali ústa po zvracení. O dceři se 
při popisování výše zmíněných činnosti nezmiňuje, byť měla mít obdobné zdravotní potíže 
jak oni. Shodně jak ve své dřívější výpovědi uvádí, že kolem 13:00 hod. řekl manželce, ať 
zajde  pro  vodu,  ta to  odmítla, že  jí  není  dobře  a  sdělila  mu,  ať  se  napije  coly  nebo  spritu. 
Jelikož  tyto  nápoje  mu  nedělaly  dobře,  odebral  se  pro  vodu  sám,  přičemž  vzal  sebou  tři 
prázdné láhve od vody. Když vyšel z pokoje, spatřil na chodbě opodál uklízeče a požádal ho, 
zda  by  mu  nemohl  dát  tři  láhve  vody.  Uklízeč  jeho  žádosti  vyhověl  a  skutečně  mu  dal  tři 
půllitrové  láhve  vody,  které  měl  v papírových  krabicích,  kromě  toho  si  od  něj  vyžádal  i 
toaletní  papír,  dostal  dva  kusy,  za  což  mu  slíbil,  že  mu  následující  den dá  2  USD.  Byť  na 
pokoji  měli  pozvracené  prostěradlo,  z výpovědi  obžalovaného  je  zřejmé,  že  uklízeče 
nepožádal v této souvislosti o výměnu prostěradla ani o provedení úklidu na pokoji, ač by se 
to přímo nabízelo. Takto se obžalovaný mimo pokoj zdržel asi 5-7 minut. Po návratu sdělil 
manželce,  že  přinesl  vodu  a  v podstatě  události  dál  probíhaly  obdobným  způsobem,  jak 
v dopoledních  hodinách,  to  znamená,  chvíli  se  spalo,  chvíli  zase  běhalo  na  záchod.  Jelikož 
časem  si  manželka  vzala  koš,  ve  kterém  byl  sáček,  postavila  si  ho  k posteli, a když 
potřebovala,  tak  zvracela  do  koše,  přičemž  to  samé  dělala  dcera,  a  na  záchod  nechodily, 
usoudil z toho,  že  průjem  už  nemají.  Z výpovědi  obžalovaného  dále  plyne,  že  dobu,  od  kdy 
dcera  neležela  na  posteli  společně  s manželkou,  není  schopen  upřesnit.  Setrval  na  svém 
dřívějším tvrzení, že ve večerních hodinách se manželka snažila někam dovolat, ale zda volala 
na  recepci  a  sháněla  delegátu  nebo  doktora,  jak  mu  tvrdila,  s jistotou neví. On sám se 
lékařskou pomoc nesnažil přivolat, rozhodl se vyčkat do rána následujícího dne, jak se potíže 
vyvinou.  Vůbec  ho  tehdy  nenapadlo,  že  ten  jejich  stav  je natolik vážný, že by mohlo jít o 
život. Příznaky tomu neodpovídaly, trpěli jen průjmem a zvracením, nikdo si nestěžoval na 
nějaké bolesti. Domnívá se, že se jedná o tzv. „faraonovu pomstu“ a že se pomocí Antinalu 
z toho dostanou. Mezi 21:00-22:00 hod., když ležel s dcerou na posteli, zjistil, že jim došla 
podruhé voda, manželka opět odmítla pro ni zajít, že jí není dobře, proto šel zase on. Předtím 
pili vodu všichni, dceru sice neviděl vodu přímo pít, ale domnívá se, že když šla na WC, tak 
se napila vody odstavené v koupelně. Coly a spritu v láhvích ještě trochu zbylo. Ve zmíněné 
době  vzal  tři  prázdné  láhve  od  vody,  kartu  na  otevírání  dveří,  oblékl  si  žluté  triko,  které 
později zaslal na expertizu na policii, a odebral se pro vodu k baru. Jelikož na diskotéce ještě 
hrála hudba, usuzuje, že nebylo více než 22:00 hod. Naplnil láhve vodou z fontánky a ihned 
se vracel zpět na pokoj, cestou půl láhve vypil, protože měl stále sucho v ústech. Upitou láhev 
postavil na umývadlo do koupelky, další dal do lednice a poslední postavil na stolek mezi 
postelemi. Po jeho příchodu manželka něco nesrozumitelně zamumlala, vykazovala tedy dle 
tvrzení obžalovaného ještě známky života. On šel po návratu zvracet do koupelny a poté si 
lehl k dceři  Klárce.  Uvádí,  že  usnul,  určitě  musel  spát.  Oproti  své  dřívější  výpovědi  dále 
uvádí,  že  různě  polehával  chvíli  u  dcery,  chvíli  u  manželky.  Když  byl  na  posteli  společně 
s dcerou, tak jej ještě při otáčení kopla nohou, nebyl schopen upřesnit, zda se tak stalo před 
nebo až po návratu s vodou. Dcera rovněž mluvila ze spaní. Když si lehl k manželce, tak nijak 

 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
nereagovala,  cítil  pouze,  že  hrozně  smrdí  potem,  měla  zavřené  oči.  S jakým odstupem po 
návratu s vodou k této situaci došlo, neupřesnil. Z výpovědi dále plyne, že po návratu s vodou 
bez časového upřesnění po něm chtěla dcera, ať jí podá pití, na což jí odpověděl „Klári, vždyť 
to pití máš vedle sebe“, v té době ležel u jejich nohou. Když seděl na posteli u dcery a dřímal, 
manželka se zvedla a vybídla ho, aby si šel lehnout k ní na postel. On jí na to řekl, že ať spí, 
že  mu  je  špatně.  Potom  už  manželku  ani  dceru  neslyšel  mluvit,  vypadaly,  jako  by  spaly. 
Láhev s vodou,  kterou  postavil  na  stolek  mezi  postele,  byla  téměř  celá  vypita,  on  ale  z té 
láhve nepil. Pozici, ve které se poškozené nacházely, když zjistil, že nejeví známky života, 
popsal  shodně,  jak  při  vazebním  řízení.  Obžalovaný  zdůrazňuje,  že  on  ležel  v různých 
pozicích, i na břiše, protože ho bolelo na hrudi, nikdy mu ještě nebylo tak špatně, jak tehdy. 
Když došla voda v koupelně i lednici, chtěl se napít z láhve na nočním stolku, která, jak již 
bylo  řečeno,  byla  téměř  vypitá.  Vzal  láhev  se  zbytkem  vody  a  šel  se  napít  do  koupelny, 
přičemž  zjistil,  že  voda  byla  údajně  naředěná  colou,  za  chvíli  vše  vyzvracel  a  opět  si  šel 
lehnout k dceři. V tomto případě si polštář opřel o čelo postele, dal si nohu přes Klárku, řekl 
jí, ať se posune, ale ona se nehýbala, tak na ni sáhl a zjistil, že je celá studená. Z této výpovědi 
tedy plyne, že v době, kdy zjistil, že dcera nejeví známky života, nespal. Nutno poznamenat, 
že v popisu této zatěžující situace oproti dřívější výpovědi jsou drobné rozpory. Následovalo 
pak  zjištěno,  že  i  manželka  nejeví  známky  života,  obě  se  snažil  oživovat  masáží  srdce  a 
umělých dýcháním, proto je otočil na záda, přičemž u dcery cítil, že je studená, u manželky 
necítil, zda je studená nebo teplá, v tomto směru  se vyjadřuje neurčitě. Dále upřesnil, že při 
otočení dcery jí zůstaly ruce nahoře. Když jeho oživovací snahy byly bezvýsledné, vyběhl na 
chodbu  a  začal  bušit  na  vedlejší  dveře,  kde  požádal  nějakou  ženu  o  pomoc.  Ve  shodě 
s dřívější výpovědí potvrdil, že sám jiné aktivity směřující k přivolání pomoci nečinil. Seděl u 
manželky  na  posteli,  nevěděl,  co  má  dělat  a  za  této  situace  jej  napadlo,  že  musí  zavolat 
rodičům a říci, co se stalo. Potom ještě volal pojišťovně. V následné době byl lidmi z vedení 
hotelu vyveden z pokoje,  při  tom  se  složil  k zemi  a  byl  umístěn  na  vedlejší  pokoj  polské 
turistky, kterou původně žádal o pomoc. Když se na tento pokoj dostavila delegátka, řekl jí, že 
manželka s dcerou  asi  zemřely  ve  spánku  a  zřejmě  byly  otráveny.  Následné  kroky  ohledně 
jeho Hospitalizace a ošetření v nemocnici, jakož i zjišťování, co jedli v předchozí době, líčí 
v podstatném  shodně  s dřívější  výpovědí.  Závěr  o  usmrcení  manželky  a  dcery  zásahem 
elektrického proudu je dle jeho mínění zcela nesmyslný. On neměl žádný důvod je usmrtit.  
 
 
Při  výslechu  dne  14.3.2014  se  vyjádřil  k obsahu prvotního telefonátu Allianz 
pojišťovně.  Domnívá  se,  že  žádné  podrobnosti  nesděloval,  pouze  oznámil,  že  zemřely  ve 
spánku a chtěl poradit, co má dělat. Zda sděloval nějaké konkrétní údaje ohledně smlouvy, si 
nevybavuje. Opět zdůraznil, že ještě na pokoji polské turistky, poté, co se napil vody z PET 
láhve,  opětovně  zvracel  přímo  v koupelně  toho  pokoje  a  bylo  mu  stále  velmi  špatně. 
Odtamtud byl odveden do nemocnice, přičemž v té době měl být v tak špatném stavu, že na 
jedné  straně  ho  musela  držet  delegátka,  na  druhé  nějaký  Egypťan,  nemohl  tam  sám  dojít, 
museli ho zvedat. Co se týče dalšího průběhu událostí, doplnil, že posléze byl přestěhován na 
pokoj č. 5001. Věci mu sbalili zaměstnanci hotelu, on byl u toho fyzicky přítomen. Protože 
svršky, v nichž manželka a dcera zemřely, zůstaly na postelích v pokoji, přihodil je do kufru a 
nechal je přenést se svými věcmi. Poté byl opětovně odveden do nemocnice, kde strávil dvě 
noci, navštívili ho tam psycholožka z ČR  i  český  lékař.  Věci,  které  měly  zemřelé  na  sobě  a 
které  nechal  odnést,  měl  asi  dva  dny  pokoji,  pak  je  na  radu  své  sestry,  s níž telefonicky 
komunikoval, vyhodil.  Po  několika  dnech,  snad  po  6.8.2013,  byl  přestěhován  do  levnějšího 
hotelu  Sea  Garden.  Kromě  prvotního  výslechu,  jenž  se  uskutečnil  ještě  na  recepci  hotelu 
Titanic  Palace,  nebyl  policií  kontaktován,  neměl  žádné  informace  o  stavu  šetření,  proto  se 
snažil získat  informace  přes  internet.  Obžalovaný  popsal  svou  prvotní  telefonickou 
komunikaci  se  sestrou,  následné  zřízení  e-mailové schránky i instalaci Skypu Martinem K. 
10 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
z TV NOVA, kteréžto komunikační kanály při svém pobytu v Egyptě využíval. Popsal i své 
kontakty s médii, spolupráci s TV NOVA, redaktorem Blesku Etiennem B. i dalšími zástupci 
médií. Tuto aktivitu vysvětluje tím, že byl rád, že tam je někdo z ČR, kdo se o věc zajímá. 
Informace o vývoji vyšetřování včetně zákazu vycestování získával od konzulky, respektive i 
od velvyslance ČR v Egyptě. Na myšlenku, že jejich zdravotní potíže se smrtelnými následky 
mohla zapříčinit manželka Monika, jej přivedla jeho sestra Lenka K. v době, kdy neměl ještě 
e-mail ani Skype a byli jen v telefonickém kontaktu. Stalo se  tak  ještě,  když  byl  ubytován 
v hotelu  Titanic  Palace.  Nad  touto  možností  začal  přemýšlet,  a  když  se  později  dostal  na 
internet, začal rovněž zjišťovat a shromažďovat informace o manželce, přičemž zjistil, že mu 
byla nevěrná a údajně plánovala nový život. Z Egypta komunikoval s řadou svých známých 
prostřednictvím  e-mailu  a  Skypu.  Kromě  sestry  Lenky  a  zástupců  médií  se  jednalo  o 
Stanislava Š., Daniela B., Petra K., Kateřinu G., Světlanu C., Helenu P., Danu Z., Lenku S., 
Šárku  M.  a kamarády z práce. Probíral s nimi,  co  se  stalo  a  zjišťoval  informace,  jak  mohla 
manželka s dcerou  zemřít.  Chtěl  slyšet  jejich  názor.  Co  se  týče  jeho  záměru  přes  vyslovený 
zákaz vycestovat z Egypta,  připustil,  že  o  té  záležitosti  hovořil  se  Stanislavem  Š.  a  chtěl 
odtamtud za každou cenu pryč, jelikož měl strach, aby si Egypťané na něj něco nevymysleli. 
V této souvislosti se seznámil s mužem přezdívaným H2O - byl to Čech, jenž mu uváděl, že 
by se dalo z Egypta dostat, že má známého na letišti, jenž by ho mohl pustit přes kontrolu. Za 
tímto  účelem  dal  tomuto  muži  dokonce  7.000  Kč  na  letenku.  S pomocí  Š.  zajišťoval  pas 
s vízem a s fotografií  muže,  jenž  by  mu  byl  podobný,  tuto  záležitost  rovněž  probíral  rovněž 
s kamarády Danielem B. a Petrem K. Nakonec mu však byl zákaz vycestování zrušen dříve, 
než byli schopni zrealizovat zamýšlený nelegální pokus o vycestování. Obžalovaný se 
vyjádřil  i  ke  svým  vztahům  se  ženami  po  návratu  do  ČR.  Pokud  jde  o  první  známost 
s Kateřinou  J.,  iniciativa  vzešla  od  ní,  opakovaně  jej  kontaktovala  osobně  i  SMS  zprávami, 
dala mu dokonce bonboniéru, upekla bábovku a říkala, že mu chce pomoct. Pak došlo k tomu, 
že se párkrát setkali, byli se projít, povídali si, došlo i na intimnosti. Jmenovaná byla 
rozvedená, měla dvě děti a zřejmě čekala od toho vztahu více než on. Další známost, s níž 
navázal bližší kontakt, byla Šárka L.  I ona jej kontaktovala jako první, oslovila ho dopisem, 
na který po několika dnech reagoval. Byli v telefonickém kontaktu a časem došlo i na osobní 
setkání, celkem se viděli 3x v místě jejího bydliště, vždy došlo na intimnosti. S ní události 
v Egyptě  rozebíral  poněkud  více,  jelikož  měli  k sobě  blíž.  Při  hovorech  s L.  se  téměř  100% 
ujistil, že to, co se stalo v Egyptě,  musela  udělat  manželka,  a  to  i  vzhledem  k následným 
informacím o její nevěře atd. Pokud jde o vztah zemřelé Moniky K. s Jánem R., obžalovaný 
připustil,  že  o  tom  věděl  již  zhruba  před  třemi  léty.  Tehdy  mu  soused  C.  tuto informaci 
telefonicky  sdělil.  Monika  mu  však  tvrdila  a  odpřísáhla  na  svého  otce  i  dceru,  že  to  není 
pravda a on ji věřil. Od té doby ji už údajně z nevěry nikdy nepodezíral, neměl k tomu důvod. 
Po návratu z Egypta zjistil, že Ján R.  měl být údajně životní láskou manželky Moniky, dále 
z usnesení  o  zahájení  trestního  stíhání  zjistil,  že  jej  manželka  měla  s ním  podvádět, 
vyžadovala  častější  schůzky  a  také  vše  financovala.  S ohledem  na  toto  zjištění  obžalovaný 
rozvádí své úvahy v tom  směru,  že  manželka  mohla  být  v kritické  době  natolik  zklamaná, 
zoufalá, že ji Ján R. využil, nasliboval nějakou budoucnost, která se neuskutečnila, že mohla 
způsobit to, co se stalo v Egyptě z nešťastné lásky, ze zoufalství, že nemohla mít svou životní 
lásku, jak tvrdily její kamarádky. Kromě toho obžalovaný nastiňuje i jinou možnost, a to že 
pokud jeho manželka plánovala novou budoucnost, nový život, byl to on, kdo jí překážel. Po 
jeho smrti by získala peníze z jeho životní pojistky, byt, garáž, dvě auta, důchodové a stavební 
spoření a nějakou hotovost na účtu, což ji mohlo motivovat k tomu, aby se jej snažila usmrtit. 
Manželka totiž dobře věděla, že kdyby se někdy chtěla rozvést, byl schopen doložit, kde na 
vše  vzali  peníze,  že  garáž  byla  na  něho  přepsána  ještě  před  manželstvím,  byt  kupoval  za 
peníze, které mu dala matka s babičkou,  koupi  auta  financoval  ze  svého  stavebního  spoření 
atd., tudíž by nic  nedostala.  Domnívá  se,  že  to  už  je  dobrý  důvod  k tomu  někomu  nějakým 
11 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
způsobem ublížit a začít nový život tak, jak se zmiňovaly její kamarádky. Poněkud neobvyklý 
zájem o tvorbu posmrtných skvrn, který obžalovaný projevil krátce po událostech, vysvětluje 
tím, že se snažil zjistit, v kolik  hodin  mohly  umřít,  aby  si  zpětně  mohl  promítnout  situaci  a 
okolnosti,  které  tomu  předcházely.  I  v této  pokračující  výpovědi  soustavně  zdůrazňuje,  že 
zdravotně  nejhůř  na  tom  byl  v kritické  době  jednoznačně  on.  Co  se  týče  jeho znalostí a 
schopností v oblasti elektřiny, elektroinstalace, tyto považuje za marginální. Elektrospotřebiče 
si  sám  neopravoval,  to  jim  prováděl  otec  manželky  Moniky.  V práci byl schopen nanejvýš 
vyměnit  žárovku  nebo  zářivkovou  trubici.  Zásuvky  by  dle  svého  mínění  nebyl  schopen 
namontovat, opravit, neví ani, co znamená nulák.  
 
 
V rámci  hlavního  líčení  obžalovaný  na  svých  dřívějších  výpovědích  v podstatě 
setrval a kontinuálně zdůrazňuje, že své holky miloval a neměl důvod jim ublížit. Co tvrdí 
obžaloba, se  nestalo.  Popsal  lítost  nad  ztrátou  svých  nejbližších,  jejich  předchozí  společné 
aktivity i budoucnost, kterou si plánovali před inkriminovanou událostí včetně úvah o koupi 
domu,  kdy  čekali  jen  na  vhodnou  nabídku.  Zdůrazňuje  smutek,  který  je  v něm  pevně 
zakořeněn, jenž ale neprojevoval a neprojevuje navenek, neboť nechtěl, aby jej lidé litovali. 
Připustil,  že  z vlastní  vůle  krátce  po  událostech  začal  komunikovat  s médii, protože byl 
v Egyptě sám a spoléhal na jejich pomoc, ale média pouze využila a zneužila situace, v níž se 
nacházel. Toto tvrzení ne zcela koresponduje dalším provedeným důkazům, například obsahu 
zachycené komunikace se svědkem Stanislavem Š., snahou z této součinnosti materiálně těžit, 
jakož  i  to,  že  sám  u  hlavního  líčení  připustil,  že  nabídl redaktorovi Etiennu B.  témata na 
článek  ohledně  dědictví  z důvodu  rozepře  s bratrem jeho manželky Radmilem N., jenž se 
nechtěl  vzdát  dědictví.  Dále  obžalovaný  poukazuje  na  svou  spolupráci  od  prvopočátku  jak 
s egyptskou policií, tak i českou policií, jímž poskytl nejen žádané informace, ale i věci, které 
měly pomoci k objasnění smrti obou zemřelých. Popírá, že by se jeho manželství s Monikou 
K.  nacházelo v nějaké  krizi.  Dovolená  probíhala  až  do  ranních  hodin  dne  29.7.2013 
standardně,  užívali  si  ji,  žádné  neshody s manželkou  neměl,  taktéž  se  nevyskytly  žádné 
problémy vyjma počátečních potíží s ubytováním a nezprovozněného trezoru. Dovolenkový 
čas,  tedy  koupání,  relaxace  u  moře  či  bazénu,  procházky  v hotelovém  komplexu  i  vně, 
stravování i různé zábavní aktivity trávili společně, tudíž měl vcelku dobrý přehled o tom, co 
kdo jedl a jaké nápoje pili. Z jeho popisu je zřejmé, že se vyskytly opakovaně i situace, kdy 
byl v hotelovém  pokoji  sám,  přinejmenším  v souvislosti s vyčkáváním  příchodu  někoho 
z personálu za účelem  zprovoznění  trezoru.  K určitému  drobnému  napětí  mezi  ním  a 
manželkou  došlo  pouze  dne  28.7.2013  ve  večerních  hodinách,  kdy  se  měl  dle  mínění 
manželky  tzv.  zakoukat  na  animátorku.  Připustil  manipulaci  s nočním  stolkem  umístěným 
mezi postelemi z důvodu  snahy  srazit  obě  postele  k sobě,  k čemuž  mělo  dojít  na  začátku 
dovolené. Z výpovědi  dále  plyne,  že  dne  28.7.2013  ve  večerních  hodinách,  předtím,  než  se 
odebrali spát, nikomu nebylo špatně, ani nic nenaznačovalo tomu, že by k takové situaci mělo 
dojít.  Příjem  stravy  a  tekutin  se  odehrával  výhradně  v objektu hotelu Titanic Palace. Sled 
událostí  od  ranních  hodin  dne  29.7.2013  do  zjištění,  že  manželka  s dcerou nejeví známky 
života, popsal taktéž ve shodě s dřívějšími výpověďmi. Poukazuje na to, že manželka nechtěla 
ani v jednom případě zajít pro vodu, když jim došla na pokoji. Když se tak stalo poprvé kolem 
13:00 hod., manželka jej přesvědčovala, aby se napil coly, že to pomáhá na žaludek, když tak 
učinil,  okamžitě  zvracel,  proto  pil  raději  vodu.  Z výpovědi  dále  plyne,  že  jim  během 
dopoledne  měla  dojít  nejen  voda,  ale  též  toaletní  papír,  od  uklízeče,  kterého  zastihl  kolem 
13:00 hod. na chodbě v blízkosti jejich pokoje, si vyžádal dvě role toaletního papíru, tři láhve 
vody a jeden litr coly. Láhve byly originálně balené. Ač dle jeho výpovědi i v odpoledních 
hodinách  měli  stále  průjem  a  zvraceli,  přesto  obě  role  toaletního  papíru  zůstaly  nedotčeně 
odložené na stole v pokoji, což je zřejmé z doložené dokumentace. Dále je třeba uvést, že ač 
by  se  přímo  nabízelo  vzhledem k prezentovaným  potížím  i  pozvracenému  povlečení  na 
12 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
posteli,  aby  uklízeče  požádal  o  provedení  úklidu  na  pokoji  či  alespoň  o  výměnu  ložního 
povlečení,  takto  obžalovaný  neučinil  s tím,  že  jej  to  vůbec  v té  době  nenapadlo.  Oproti 
dřívějším  výpovědím  není  schopen  uvést,  kdy  naposledy  zaznamenal  nějaký  životní  projev 
dcery  a  toliko  neurčitě  uvádí,  že  někdy  ve  večerních  hodinách  mezi  prvním  a  druhým 
odchodem  pro  vodu.  Manželka  ani  dcera  si  nestěžovaly,  že  by  měly  nějaké  silné  zažívací 
problémy,  křeče,  případně  že  by  zvracely  krev,  proto  byl  v přesvědčení,  že  přivolávat 
lékařskou  pomoc  není  nezbytné.  Koneckonců  manželka  pracovala  v tomto  oboru  a  přivolat 
pomoc mohla sama. Když se v nočních hodinách díval na ležící manželku a dceru, domníval 
se,  že  se  jim  udělalo  lépe,  proto  usnuly  a  spí.  On  se  různě  pohyboval  po  pokoji,  bylo  mu 
nejhůře, nemohl ležet, proto dřímal vsedě na posteli, chodil často na WC a nějakou dobu tam i 
podřimoval, protože čekal, kdy opět bude mít nutkání zvracet. I v této výpovědi obžalovaný 
tvrdí, že u dcery a posléze i u manželky zjistil, že nejeví známky života až za situace, kdy 
přišel do pokoje z koupelny a chtěl si lehnout k dceři na postel, dotkl se jí a zjistil, že je úplně 
ledová, jak by byla vytažená z mrazicího boxu. V té době dcera ležela na levém boku, levou 
ruku měla pod bradou a pravou podél břicha s dlaní položenou na loketní jamce levé ruky. 
Popisuje opětovně oživovací pokusy střídavě u dcery a manželky s tím, že si nevybavuje, zda 
poté nejdřív volal domů nebo prvně vyběhl ven a začal bouchat na dveře vedlejšího pokoje 
s žádostí o pomoc. Připouští, že někdy v té době volal rodičům domů, co se stalo, a matka mu 
radila,  že  má  volat  pojišťovnu,  aby  mu  pomohli,  on  sám  nevěděl,  co  má  dělat,  tak  na  tu 
pojišťovnu zavolal. Z výpovědi obžalovaného soud dále zjistil, že v popisované době měl být 
značně  rozrušen,  nevěděl,  co  má  dělat,  sám  nebyl  schopen  vyvinout  intenzivnější  snahu  o 
přivolání náležité pomoci svým blízkým, mělo mu být velmi špatně, když ho vyvedli z pokoje 
a postavili k zídce, sesunul se na zem, následně zvracel i na vedlejším pokoji polské turistky a 
do  nemocnice  byl  dovlečen,  přesto  byl  schopen  v kritické  době  koordinovaných  úkonů 
spojených s telefonováním domů, jakož i vyhledáváním pojistné smlouvy a telefonního čísla 
v souvislosti s telefonátem  na  pojišťovnu.  Z doloženého  záznamu  hovoru  je  pak  zřejmé,  že 
byl  schopen  vcelku  plynulé  komunikace  včetně  sdělování  konkrétních  údajů,  na  které  byl 
tázán.  Ve  výpovědi  u  hlavního  líčení  obžalovaný  rovněž  potvrdil,  že  tekutinu,  která  z něj 
vyšla při výplachu žaludku, egyptští zdravotníci zachycovali do misky a sáčku, tudíž tuto měli 
k dispozici  pro  následné  odborné  zkoumání.  Psycholožka,  která  za  ním  přijela  z ČR,  jej 
připravovala na to, že po návratu domů pro něj bude začlenění se do běžného života těžké a 
věci, které zůstaly po zemřelých na hotelovém pokoji i doma by měl dát co nejdřív někam 
pryč mimo byt. Touto radou se posléze řídil, proto mimo jiné nechal kufry s věcmi manželky 
a dcery v Egyptě. Asi 5.8.2013 se dověděl od konzulky, že má zákaz vycestování z Egypta po 
dobu  dvou  měsíců  s možností  o  prodloužení  o  jeden  měsíc.  V té  době  byl  v telefonním 
kontaktu se sestrou Lenkou K., s níž se předtím asi 10 let nestýkal, ale za dané situace byl rád, 
že mu pomáhá. Ta jej údajně vybízela, aby komunikoval i s médii, že to je jeho šance, aby se 
tam na něj v Egyptě nezapomenulo. Rovněž ona jej jako první přivedla na myšlenku, zda to, 
co se stalo, nemůže mít na svědomí manželka Monika. Oproti dřívějším výpovědím výrazně 
akcentuje to, že se ho sestra snažila o vině manželky přesvědčit, zdůrazňovala mu, že neměla 
mít dceru Klárku ráda, uváděla rovněž, že se nevěra jeho manželky potvrdila atd. Tudíž pokud 
kontaktoval redaktora TV NOVA, učinil tak na její radu a z jejího popudu. Ani s novinářem 
Blesku  nechtěl  zprvu  komunikovat,  nakonec  se  nechal  přesvědčit.  Co  se  týče  zamýšleného 
vycestování z Egypta,  obžalovaný  to  staví  do  pozice,  že  víceméně  po  uplynutí  dvouměsíční 
lhůty byl vybízen svými kamarády, aby  v Egyptě dál nezůstával a zcela pomíjí své úvodní 
snahy vycestovat krátce po události, v podstatě  v době,  kdy  se  ještě  ostatky  zesnulých 
nacházely v Egyptě.  Z výpovědi  obžalovaného  je  patrno,  že  pokud  komunikoval 
s velvyslanectvím, konzulkou či egyptskými právníky, zásadně jej zajímalo především to, jak 
dlouho  může  být  ještě  zadržován  v Egyptě,  kdy  bude  moci  vycestovat,  ale  po  informacích 
ohledně příčin úmrtí svých blízkých se nějak zvlášť nepídil. Po určité době se chování jeho 
13 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
sestry vůči němu razantně změnilo, přestala mu věřit, přestala s ním komunikovat, neustále 
tvrdila, že právníci v Egyptě jsou drazí, že zruinuje rodinu, bude muset prodat byt apod. Neví, 
proč  u  ní  došlo  k takovému  zlomu.  Dále  zdůrazňuje,  že  po  návratu  do  ČR  spolupracoval 
s policií, vydal jim věci, které požadovali, snažil se spolupracovat při vyšetřování a taktéž se 
dobrovolně podrobil vyšetření na tzv. detektoru lži. Po návratu docházel na hřbitov několik 
dnů, ale vždy v ranních hodinách, aby nebyl zastižen novináři, nestál o to, aby ho fotili. Musel 
se vyrovnávat se zájmem médií i s tím, co o něm šíří. Posléze údajně v zájmu ulehčení pozice 
svým  rodičům  a  známým  přistoupil  pod  určitým  nátlakem  na  spolupráci  s novináři,  za  což 
obdržel  i  nějakou  finanční  odměnu,  kterou  použil  na  zaplacení  náhrobku.  Nechtěl  se  tímto 
způsobem  nějak  obohacovat. Kontakty s ženami  popisuje  vcelku  ve  shodě  s dřívějšími 
výpověďmi  a  zdůrazňuje,  že  při  těchto  příležitostech  byl  schopen  alespoň  na  chvíli 
zapomenout  na  to,  co  se  stalo,  přijít  na  jiné  myšlenky.  Jako  laik  si  nedokáže  rozumně 
vysvětlit,  jak  by  mohlo dojít k usmrcení manželky a dcery zásahem elektrickým proudem. 
Snaží se výrazně zlehčovat své znalosti v této oblasti s tím, že po celou dobu pracovní kariéry 
nepotřeboval  jakékoliv  znalosti  z tohoto  oboru,  nebylo  to  náplní  jeho  studia,  byť  měl 
svářečské  zkoušky,  neměl  zálibu  v provádění  elektrooprav,  ty  si  nechával  provádět  vždy 
jinými osobami. S odstupem  času  se  stále  více  domnívá  a  je  přesvědčen,  že  v případě 
manželky a dcery se nejedná o násilnou smrt, nýbrž o otravu, kdy to, co přivodilo jejich smrt 
a vážné zdravotní potíže i jeho osobě, mohlo pocházet jedině z láhví, které byly v lednici a 
z nichž všichni pili. Pokud jde o manželské soužití s Monikou  K., považuje je za zcela 
normální. Nebyl nikdy nevěrný, v intimní oblasti probíhalo dle něj vše, jak má být, připustil, 
že k určitému  ochlazení  intimního  života  došlo  pár  týdnů  před  dovolenou,  bylo  to  však 
zapříčiněno výhradně vnějšími vlivy, o nichž se zmiňoval v dřívějších výpovědích, vždy však 
došlo k jeho uspokojení. Připustil, že během dovolené k žádné změně v této oblasti nedošlo a 
vzhledem ke stísněným prostorovým podmínkám si to ani nedovedl představit. Odpovědi na 
otázku, zda s takovou  představou  odjížděl  na  dovolenou,  se  zjevně  snažil  vyhnout,  byť 
připustil, že ano. Pokud jde o facebook či e-mailové adresy, neměl tušení, že manželka měla 
více  adres  a  facebookových  stránek,  zjistil  to  až  po  její  smrti.  Připustil,  že  se  mu  aktivity 
manželky  nelíbily,  nechtěl,  aby  komunikovala  přes  facebook  a  měla  v přátelích  neznámé 
muže,  vyříkali  si  to,  měl  pocit,  že  manželka  to  pochopila  a  on  měl  posléze  přístup  k její 
facebookové  komunikaci.  Že  mu  přesto  manželka  něco  záměrně  tají,  nevěděl,  věřil  jí. 
S dřívější  svou  partnerkou  Lucií  W.  žil  zhruba  tři  roky,  plánoval  s ní  stavět  rodinný  dům, 
nakonec ze všeho sešlo,  neboť měli různé představy  o společném životě, partnerka si chtěla 
více užívat, rozešla se s ním,  on  měl  zájem  tento  vztah  udržet.  Doznal,  že  ji  kontaktoval 
posléze písemně z Egypta za situace, kdy se dověděl, že byla vyslýchána policií, chtěl se jí 
údajně  omluvit  za  způsobené  problémy.  Tvrdí,  že  jeho  sestra  se  měla  snažit  jmenovanou 
přesvědčit, že manželku Moniku a dceru usmrtil on. Tuto záležitost diskutoval ještě v době, 
kdy pobýval v Egyptě, se svým známým Stanislavem Š. Dále z jeho výpovědi plyne, že dceři 
bylo evidentně lépe několik hodin předtím, než šel podruhé pro vodu. Nově doplnil, že celý 
den se zdržovali v pokoji se zataženými závěsy, televizi neměli během celého dne zapnutou, 
tablet také nepoužívali toho dne a celou dobu všichni jen leželi v zatemněném pokoji a nikdo 
neměl  ani  chuť  na  jídlo.  Přestože  osmileté  dceři  mělo  být  několik  hodin  podstatně  lépe, 
přitom se zdržovala celý den v těchto do určité míry stísňujících podmínkách, obžalovaného, 
jak sám uvádí, nenapadlo, aby dceru něčím rozptýlil a například ji vzal sebou projít se pro 
vodu. Ve večerních hodinách jej rovněž nenapadlo, aby roztáhl závěsy, neví, proč by to měl 
dělat, nesledoval čas, nedíval se ani, kolik je vlastně hodin. Dne 28.7.2013 šli spát manželka 
s dcerou na jednu postel blíže k balkonu, on ležel na druhé posteli sám. Kdy se dcera 
následující  den,  tj.  29.7.2013,  přemístila  do  postele  blíže  ke  koupelně,  kde  se  nacházela 
v době smrti, nebyl schopen uvést, nedokázal si ani přibližně vybavit, v jakou denní dobu se 
tak stalo. Tvrdí,  že  to  jsou  právě  ty  momenty,  které  si  příliš  nepamatuje.  Jediné  vymezení, 
14 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
které byl schopen uvést, bylo to, že dcera ležela v posteli, kde následně zjistil, že je mrtvá, už 
v době, kdy přinesl podruhé vodu. Doznal, že nechal demontovat náhrobek z hrobu, kde byly 
pohřbeny dcera s manželkou, což učinil z toho důvodu, že sestra prodala bratrovi manželky 
Radmilu  N.  za jeho zády hrobové místo a obával se, že by mohl jmenovaný nechat tento 
náhrobek odstranit. Dále v rámci  hlavního  líčení  obžalovaný  připustil,  že  během  dovolené 
manželce navrhoval, že by se mohli v intimních záležitostech sejít v koupelně,  ale  nikdy 
k tomu nedošlo, neboť byli po celodenním koupání unaveni a vždy usnuli. Taktéž doznal, že 
své manželce v dřívější  době  nabízel,  jak  vysvětlil  v rámci  určité  předehry,  peníze  za  sex. 
Stalo se tak řadu měsíců před poslední dovolenou. Ohledně kontaktů Moniky K. s Jánem R. 
připustil, že již někdy v roce 2011 měl informace a věděl, že se sešla s Jánem R., ptal se jí 
přímo na to, ona to potvrdila s tím, že byli pouze na kávě. Tedy tyto informace předcházely 
dalším informacím o nevěře manželky, které mu sdělil Natan C. I z tohoto poznatku je patrno, 
že  obžalovaný  měl  mnohem  více  informací  o  možné  nevěře  své  manželky  v době 
předcházející kritickým událostem, než je ochoten přiznat. V neposlední řadě také připustil, že 
měl instalovanou kameru ve vozidle zn. Chevrolet Orlando, která se automaticky zapínala při 
nastartování.  Dále  soud  zjistil,  že  několik  let  v době  předcházející  dovolené  užíval  léky  na 
vysoký tlak, přičemž po návratu z Egypta se jeho stav najednou natolik upravil a stabilizoval, 
že  je  dál  nemusí  brát.  Pozoruhodné  na  výpovědi  obžalovaného  je  rovněž  jeho  tvrzení,  že 
nezná účinky elektrického proudu na lidský organismus, nikdy je nezjišťoval, stejně tak nezná 
účinky  toxických  látek  na  lidský  organismus  a  v tomto  směru  se  nepídil  po  žádných 
informacích.  Zdůrazňuje,  že  vztah  s manželkou  byl  založen  na  vzájemné  důvěře,  což  však 
příliš nekoresponduje s dalšími poznatky plynoucímu z jeho výpovědi i z dalších provedených 
důkazů. Rozhodně popírá jakékoliv své sebevražedné sklony a naopak naznačuje, že takové 
sklony mohla mít jeho manželka, kdy v tomto  směru  uvádí,  že  někdy  v roce  2013  před 
poslední dovolenou se jej měla ptát, co by dělal, kdyby se jí něco stalo. K dotazům během 
hlavního líčení rovněž potvrdil, že kromě dvou případů, kdy se krátce vzdálil z pokoje a šel 
pro  vodu,  strávili  celý  den  všichni  tři  společně  na  pokoji  a  nikdo  další  tam  nepřišel,  tedy 
nevyskytovala  se  tam  žádná  jiná  osoba.  Přes  toto  vcelku  jednoznačné  tvrzení  v dalším 
průběhu  hlavního  líčení  v souvislosti s výpovědí  znalce  z oboru elektrotechniky Ing. Karla 
Sokanského, CSc. a jím prezentovaných možností usmrcení poškozených v důsledku  úrazu 
elektrického proudu dochází u obžalovaného k posunu v tom směru, že do pokoje mohl někdo 
nepozorovaně vniknout za situace, kdy se nacházel v koupelně a podřimoval, mohla tam tedy 
být nějaká další osoba.  
 
 
Při posuzování výpovědí obžalovaného Petra K. soud vzal na zřetel rovněž obsah jeho 
audionahrávky  pořízené  ve  dnech  6.8.  a  7.8.2013  s vyjádřením  k  šetřené  události  (viz  č.l. 
1424),  i  obsah  audiozáznamu  jeho  volání  na  asistenční  linku  Allianz  pojišťovny,  a.s.  (viz 
zvukový  záznam  a  jeho  přepis  č.l.  1437-1448, 2261-2390). Lze konstatovat, že obsah 
audionahrávky v podstatě koresponduje s jeho následnými výpověďmi a mimo jiné je z něj 
zřejmé,  že  dne  28.7.2013  všichni  tři  jedli  kolem  15:00  hod.  hranolky,  obžalovaný  rovněž 
hamburger, přičemž v jeho případě to bylo poslední jídlo, manželka s dcerou ještě večeřely 
kolem 18:00 hod., kdy dcera jedla špagety s kečupovou omáčkou a manželka zeleninový salát 
s bagetou a 2 dcl vína. Během večera pili čepovanou fantu a na pokoji poté vodu, colu i sprite. 
Tyto  nápoje  požívali  i  během  následujícího  dne.  Dále  zde  obžalovaný  uvádí,  že  sice  různě 
během  dne  polehávali,  ale  dcera  ležela  víceméně  s manželkou a zvracely do kbelíku. Ze 
začátku  měly  i  průjem  a  běhaly  na  WC.  Zmiňuje  se,  že  jim  došel  toaletní  papír,  takže 
používali ubrousky a také se manželka sprchovala. Zhruba po 13:00 hod. šel poprvé pro vodu, 
zastihl na chodbě v blízkosti jejich pokoje uklízeče, od nich obdržel originálně zabalené tři 
láhve  vody,  jednu  litrovou  láhev  coly  a  dvě  rolky  toaletního  papíru,  které  však,  jak  plyne 
z provedeného dokazování, zůstaly zcela nedotčené, ač v té době již žádný jiný toaletní papír 
15 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
neměli mít k dispozici. Ve shodě se svými výpověďmi rovněž uvádí, že zdravotní problémy 
manželky a dcery se zmírňovaly, u něj se naopak zdravotní stav zhoršoval, byl na tom nejhůře 
ze všech. Podruhé šel pro vodu mezi 21:00-22:00 hod., tehdy již dcera ležela na posteli blíže 
koupelny. Při odchodu si vzal kartu od pokoje, mimo byl maximálně sedm minut a po návratu 
manželka  i  dcera  ještě  jevily  známky  života,  když  manželka  se  otáčela  na  posteli,  i  na  něj 
mluvila, dcera ho kopla za situace, kdy seděl na posteli u jejich nohou, a mluvila ze spaní. Že 
je dcera studená a nejeví známky života, zjistil teprve v době, kdy si šel později k ní lehnout. 
Vykresluje  verzi  o  možné  otravě  a  zároveň  považuje  za  nepravděpodobné,  aby  někdo  jiný 
vnikl v kritické  době  do  jejich  pokoje.  Naznačuje  možnost,  že  původcem  otravy  může  být 
zemřelá Monika K. Co se týče audiozáznamu volání na asistenční linku Allianz pojišťovny, 
a.s., tuto poprvé kontaktuje dne 30.7.2013 v 03:47:40 hod. a následně  prostřednictvím  této 
linky komunikuje s operátory  asistenční  služby  i  s některými  svými  rodinnými  příslušníky  a 
známými v období od 30.7. do 6.8.2013. V případě  zmíněných  dalších  osob  se  jedná  o 
konferenční hovory zprostředkované asistenční službou. Oproti svým výpovědím v průběhu 
trestního řízení i ve zmíněné audionahrávce v úvodu prvního hovoru s operátorkou asistenční 
služby  zřetelně  uvádí,  že  před  chvílí  vstal  (nikoliv,  že  si  šel  lehnout,  jak  tvrdí  v jiných 
případech) a zjistil, že manželka s dcerou jsou mrtvé, zemřely ve spánku. Dotazuje se, co má 
dělat, když má u nich pojištění. Operátorka mu nabízí, že mu zavolá zpět a v 03:49:01 hod. 
mu skutečně obratem volá. Následný hovor trvá 5 minut 59 sekund, přičemž z něj plyne, že 
obžalovaný má již u sebe  připravenou  pojistnou  smlouvu,  je  plně  orientován,  s operátorkou 
zcela věcně komunikuje o dění na místě, nejsou u něj zjevné známky nějakého významnějšího 
rozrušení, slabosti či jiných problémů, zdravotních potíží. K dotazu, co se stalo, uvádí: „Od 
včerejška jsme začali všichni zvracet  a přišla noc, šli jsme spát, já jsem zvracel dále, no  a 
potom jsem stanul a říkám, proč ta dcera se tak na mě lepí, že ji posunu, a vůbec se nehýbala, 
dívám se, byla úplně modrá, tak volám manželku a ta taky.“ Při jednom z dalších kontaktů 
s asistenční  službou  téhož  dne  v 10:16:57 hod., kdy se již nachází v hotelové nemocnici, 
bezmála 9 minut komunikuje s pracovnicí této služby a popisuje události ve dnech 29. a 
30.7.2013, kdy mimo jiné uvádí, že poté, co byl večer nabrat vodu z fontánky a vrátil se na 
pokoj,  chodil  zvracet  do  koupelny,  protože  mu  bylo  stále  velmi  špatně,  poté  se  vracel  na 
pokoj,  lehal  si  různě  k manželce  nebo  dceři,  až  zjistil,  že  dcera  je  mrtvá.  Dříve  si  toho 
nevšiml, protože na pokoji byla tma, svítilo se pouze v koupelně, on se domníval, že obě spí. 
Stejně  tak  v následném hovoru v 11:52:57 hod. plynule popisuje události a mimo jiné je 
z tohoto hovoru zřejmé, že dne 29.7.2013 jim chtěl uklízeč uklidit pokoj, ale obžalovaný si to 
nepřál s tím, že jim není dobře. V hovoru uskutečněném ve 13:38:07 hod. pak uvádí, že si cítí 
již  dobře,  potíže  ustaly.  Ze  zaznamenaných  hovorů  je  patrno,  že  okolnosti,  za  nichž  došlo 
k úmrtí poškozených Moniky a Klárky K., jakož i to, co tomu předcházelo, detailně rozebírá 
v následujících dnech rovněž se svou sestrou  Lenkou K. včetně spekulací o příčinách úmrtí, 
zda k nim  do  pokoje  mohl  někdo  vniknout,  co  jedli  a  pili,  kdy  s poškozenými naposledy 
hovořil atd. V telefonátech zaznívá, že všichni tři zvraceli a měli průjem, že ještě po návratu 
s vodou ve večerních hodinách obě zemřelé s ním komunikovaly. Poukazuje na to, že v jednu 
chvíli si všiml, že manželka nemá oblečené kalhotky  a posléze při balení věcí si všiml, že 
tričko,  v němž  dcera  spala,  bylo  na  levém  rukávu  pozvracené.  Zdůrazňuje,  že  dehydratace 
jako příčina úmrtí je úplně vyloučena, protože obě poškozené pily. Dne 3.8.2013 v 09:48 hod. 
se Lenka K.  zmiňuje  o  tom,  že  v ČR  zaznívají  spekulace,  že  to  musela  být  vražda  a 
sebevražda,  že  to  mohla  udělat  Monika  ze  msty  a  ptá  se,  zda  neměli  nějaké  rozepře. 
Obžalovaný uvádí v tomto  počátečním  stádiu  šetření  oproti  pozdější  době,  že  by  ho  tato 
varianta nikdy nenapadla, Monika k tomu  neměla  žádná  důvod,  nic  by  z toho  neměla.  Dále 
z jeho  úst  zaznívá,  že  mu  to  připadá,  jak  by  jim  někdo  vešel  do  pokoje  a  něco  jim  nalil, 
případně  i  znásilnil  Moniku,  což  však  sestra  nechápe  a  argumentuje  s tím, že by mu to 
manželka řekla. Obžalovaný rovněž poukazuje na to, že voda v láhvi, která byla postavena na 
16 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
stolku mezi postelemi, na nichž ležely Monika a Klárka, kterou si později vzal, aby se napil, 
byla smíchaná s colou. Nelze též přehlédnout, že za situace, kdy měl být značně otřesen smrtí 
svých nejbližších a měl velký zájem, aby byly zjištěny příčiny jejich úmrtí, již dne 5.8.2013 
v hovoru proběhlém v 19:27 hod. obžalovaný přemýšlí o způsobu, jak se vzdálit z území EAR 
a zmiňuje se o variantě vycestování na cestovní pas kamaráda, jenž by mu byl podobný s tím, 
že by mu pas dovezl manžel Lenky K.  V neposlední  řadě  se  sestrou  vede  rovněž  diskusi  o 
svém vystoupení v televizi, kdy je nabádán, aby se držel jedné verze a z té neuhýbal, na což 
obžalovaný reaguje slovy, že to má již srovnané v hlavě,  už  ví,  co  má  říct,  jak  to  všechno 
bylo, ale pořád ho ještě nenapadá ten motiv. 
 
 
Při  posuzování  předmětné  trestní  věci  soud  vycházel  z celé  řady  svědeckých 
výpovědí, k nimž nutno poznamenat, že žádný ze svědků nebyl v kritické době přítomen na 
místě činu, neviděl, co se dělo na pokoji obývaném rodinou K. a nemá tudíž přímé poznatky o 
jednání, které ve svém důsledku vedlo k úmrtí poškozených Moniky a Kláry K. První okruh 
svědků tvoří osoby, s nimiž obžalovaný přišel do kontaktu při oznámení tragických událostí 
nebo v krátkém časovém odstupu poté přímo v Egyptě, vyjma zástupců médií.  
 
 
Předně  se  jedná  o  svědkyni  Magdalenu Iwonu L.,  polskou  státní  občanku,  jejíž 
výpověď  byla  v rámci  hlavního  líčení  přečtena  postupem  dle  §  211  odst.  1  tr.  řádu. 
Jmenovaná potvrdila, že na přelomu července a srpna 2013 byla na dovolené v hotelu Titanic 
Palace. Asi třetí nebo čtvrtý den pobytu se vrátila na pokoj v pozdních nočních hodinách, snad 
kolem 02:00 hod. a ihned poté tak do dvou minut, jen co se převlékla do noční košile, slyšela 
z vedlejšího  pokoje  mužský  hlas  a  jednu  větu  pronesenou  hlasitým  tónem,  nešlo  ale  o  křik. 
V zápětí  uslyšela  kroky  na  chodbě  a  lomcování  klikou  u  dveří  jejího  pokoje.  Po  otevření 
spatřila za dveřmi muže ve věku 30-40 let, který volal „help“. Zprvu se domnívala, že má 
problém s tekoucí vodou, jaký měla i ona v předcházející době. Muž nic dalšího neuváděl, byl 
v šortkách, nebyl špinavý ani zraněný. Šla za ním do vedlejšího pokoje, kde spatřila na posteli 
blíže  dveřím  blonďatou  holčičku  ve  věku  8-10 let ležící na zádech s rukama zvednutými 
nahoru kolmo ke zbytku těla. Dlaně měla natočené k sobě. Nohy měla asi pokrčené, ale ona 
sledovala především ty ruce. Na druhé posteli blíže balkonu ležela taktéž na zádech žena ve 
věku 30-40 let, blondýnka, ruce měla položeny podél těla. Zprvu ji nenapadlo, že jsou mrtvé. 
Na podlaze mezi postelemi byla láhev Coca-Coly z jedné třetiny naplněna tekutinou, vedle ní 
na podlaze byla skvrna po vylité tekutině stejné barvy. Svědkyně rovněž vyhotovila nákres 
pokoje (viz č.l. 4213-4214) a na figurantkách znázornila pozici těl poškozených, v nichž je 
zaregistrovala při vstupu do pokoje, jak bylo fotograficky zadokumentováno (viz č.l. 4220-
4221a). To, co spatřila, ji vyděsilo, vyběhla na chodbu a volala o pomoc. Běžela na recepci, 
aniž by se v tu chvíli zajímala o dotyčného muže. Přišlo jí však divné, že stojí a nic nedělá. 
Svědkyně dále popsala, jak kontaktovala hotelového zaměstnance, kterého zastihla u bazénu, 
s nímž se vrátila do pokoje obžalovaného a jenž pak telefonicky přivolal pomoc. Mimo byla 
maximálně 10 minut, po návratu byla situace v pokoji úplně stejná, jak před jejím odchodem. 
Uvědomila si zároveň, že v pokoji je hrozný smrad připomínající hnilobu. Muž, který ji žádal 
o pomoc, seděl na posteli, kde ležela dospělá žena, byl velmi klidný, v rukou držel svazek 
papírů týkající se pojištění, lékařské pomoci, které každý host a klient cestovní kanceláře má 
sebou. Jeden z papírů byl i s telefonními čísly, v druhé ruce držel mobilní telefon, chtěl někam 
volat, že by s někým  hovořil,  ale  neslyšela.  Události  probíhaly  velmi  rychle,  asi  po  5-10 
minutách se dostavil do pokoje další muž z hotelového personálu a pak čekali na chodbě na  
doktora. Muž, který ji žádal o pomoc, na chodbu nevycházel, stále klidně seděl na posteli, 
občas si podložil hlavu rukama, dle svědkyně nebyl v žádné panice, neviděla na něm žádné 
emoce. Naopak ona byla ze vzniklé  situace  velmi  nervózní,  rozčilovala  se,  proč  lékař  tak 
dlouho nepřichází, muži z personálu jej několikrát volali, lékař se dostavil asi po hodině či 
17 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
hodině a půl. Po celou tuto dobu se obžalovaný  ničeho neúčastnil, byl klidný. Naopak ona 
křičela, bála se, že umře, protože si dávala stav ženy a dívky do souvislosti s colou, kterou má 
každý v pokoji v baru a kterou zahlédla v blízkosti  zemřelých.  Z výpovědi  svědkyně  dále 
plyne, že obžalovaný v její přítomnosti nic nejedl, nic nepil, nechodil na toaletu, nezvracel. Po 
celou dobu bylo v pokoji  rozsvíceno,  neviděla  stopy  po  zvracení  ani  exkrementech.  Do 
příchodu  lékaře  se  u  obžalovaného  neprojevovaly  žádné  zdravotní  problémy,  na  nic  si 
nestěžoval. Z jeho chování se nezdálo, že by mu snad něco bylo nebo že byl nemocný. Lékař 
po příchodu na místo činu nařídil, aby všichni odešli z pokoje a osoby tam ležící vyšetřil. Pak 
vzal muže -  obžalovaného k ní  na  pokoj,  taktéž  ho  vyšetřil,  přičemž  za  této  situace 
obžalovaný začal hrozně kašlat a choval se tak, jakoby chtěl zvracet, ale nezvracel. S lékařem 
šel dokonce do její koupelny s tím,  že  snad  bude  zvracet,  vrátil  se,  dál  seděl  na  posteli  a 
nezvracel. Jeho chování nenasvědčovalo tomu, že je nemocný. Nevypadal jako trpící osoba, 
pohyboval se normálně. V přítomnosti lékaře jen okázale projevoval potíže ve formě určitého 
náběhu na zvracení, dávení. Z rozhovoru obžalovaného s lékařem za přítomnosti tlumočnice 
vyrozuměla,  že  ženy  z jeho  pokoje  vypily  colu  a  poté  se  něco  stalo,  tvrdil,  že  se  otrávily. 
Lékař  pak  uzamkl  pokoj  s ležící ženou a dívkou bez známek života a obžalovaný z místa 
odešel v přítomnosti  lékaře  a  tlumočnice.  Svědkyně  dále  potvrdila,  že  ona  během  pobytu 
v hotelu  Titanic  Palace  neměla  žádná  zdravotní  potíže  a  ani  známým  se  nic  nepřihodilo. 
Konzumovala jídlo a  nápoje, které se v hotelu  nabízely.  Ke  stravě,  čistotě  a  poskytovaným 
službám  neměla  připomínky.  Lékařská  péče  byla  dostupná  v hotelu,  někteří  lidé  hovořili  o 
žaludečních  potížích,  nebylo  to  však  nic  dramatického.  Stávalo  se,  že  byly  určité  potíže 
s elektrickou energií, ale nestalo se, že by vypnuli proud v celém hotelu.  
 
 
Z výpovědi  delegátky  CK  Blue  Style  Alžběty  C.  soud  zjistil,  že  klienty  po  příjezdu 
vždy informovala o tom, že jsou v Egyptě  a  měli  by  počítat  s rizikem  vzniku  průjmových 
onemocnění. Informovala je rovněž o možnosti zakoupit lék Antinal. Dále potvrdila prvotní 
problémy s ubytováním rodiny K. v hotelu Titanic Palace, kde nebyly volné pokoje. Nepřijali 
nabídku ubytování v sesterském hotelu Titanic Beach s kompenzací a nakonec byli ubytováni 
v hotelu, který si zakoupili. Jednalo se o pokoj s jednou  větší  a  jednou  menší  postelí,  což 
svědkyně  zároveň  doložila  náčrtkem  pokoje  (viz  č.l.  1065).  První  informační  schůzku 
s klienty provedla osobně a je přesvědčena, že se jí zúčastnila i rodina K. Klienti obdrželi po 
příjezdu informační obálku včetně telefonního kontaktu na delegáty. Na schůzce byli rovněž 
poučeni, že v případě potřeby vyhledat lékařskou pomoc se mohou obrátit na delegáta, jenž je 
dostupný na telefonu 24 hodiny denně. Mohli se rovněž sami obrátit na smluvní pojišťovnu 
nebo  vyhledat  pomoc  přímo  na  klinice,  která  se  nacházela  v hotelu  Titanic  Palace.  Kromě 
toho CK Blue Style měla partnerskou smlouvu se soukromou klinikou, kde zpravidla klienty 
posílali,  byla  tam  česky  mluvící  zdravotní  sestra. O tom, že došlo k úmrtí klienta jejich 
cestovní  kanceláře,  byla  informována  z recepce hotelu Titanic Palace dne 30.7.2013 kolem 
04:00 hod. Do hotelu se dostavila za 10-15  minut,  na  místě  zjistila,  že  došlo  k úmrtí dvou 
osob. Před pokojem rodiny K. zastihla 4-5 pracovníků hotelu, do pokoje nevstupovala, byla 
odeslána do vedlejšího pokoje s otevřenými dveřmi, kde seděl na posteli obžalovaný Petr K. a 
nacházela se tam ještě jedna paní - polská turistka. Obžalovaný seděl v předklonu, hlavu měl 
v dlaních,  vzlykal, byl rozrušený, mluvil nesouvisle, plakal. K jejímu dotazu, co se stalo, jí 
sdělil, že jeho žena a dcera jsou mrtvé a jemu je špatně od žaludku. Snad jí řekl, že je někdo 
otrávil. Snažila se ho co nejdříve dostat k lékaři k provedení výplachu žaludku a posléze jej 
odvedla do Thebes Hospital, která se nachází v prostorách hotelu. Z výpovědi  svědkyně 
plyne, že v pokoji ani cestou do nemocnice obžalovaný nezvracel, nic nejedl ani nepil. U 
hlavního  líčení  doplnila,  že  v průběhu  přesunu  nedošlo  k žádnému  pádu obžalovaného, 
uklouznutí či sesunutí na zem, dle jejího názoru byl přesun plynulý. Během cesty pouze na 
mobil obžalovaného volala jeho matka, on nechtěl telefonát vzít, uváděl, že nemá na to, aby 
18 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
přijal hovor a požádal ji, aby telefonát s matkou vyřídila za něho. Hovor však hned nepřijala, 
učinila  tak  až  později.  V této  souvislosti  svědkyně  potvrdila,  že  z předchozí  komunikace 
s obžalovaným vyrozuměla, že již s matkou po tragických událostech hovořil. Do nemocnice 
se  dostavili  kolem  04:30  hod.,  během  cesty  jí  obžalovaný  nesdělil  nic  bližšího  o  svém 
zdravotním  stavu.  Lékaře  požádala  o  výplach  žaludku  obžalovanému,  čemuž  osobně  již 
nebyla  přítomna,  čekala  před  dveřmi  a  vyřizovala  hovor  s jeho matkou a Evropskou 
pojišťovnou. Následně čekala na recepci na příjezd šéfdelegáta, po jeho příjezdu se dostavili 
na místo i nějací kriminalisté, kteří šli provést obhlídku pokoje K. V 08:30 hod. se vzdálila 
z hotelu, ale ještě dopoledne byla přivolána velitelem kriminalistů zpět a požádána, aby se šla 
s ním podívat na pokoj K.  Ten  byl  při  jejich  příchodu  uzamčen,  před  ním  stálo  více  lidí, 
všichni  byli  kriminalistou  poučeni,  že  nesmí  po  odemčení  bez  svolení  vstoupit  dovnitř  a 
nesmí na nic šahat. Na žádost kriminalisty vstoupila dovnitř a prohlédla zemřelé Moniku a 
Kláru  K., zejména v jaké  jsou  poloze  a  co  mají  na  sobě.  Těla  byla  zakryta  prostěradly, 
prostěradla při prohlídce pouze nadzvedla. V té době velitel z pokoje odešel a stál před ním, 
což  odůvodňoval  tím,  že  je  ramadán,  tudíž  těla  měla  zkontrolovat  ona,  protože  je žena. 
Z výpovědi  svědkyně  plyne,  že  se  v pokoji  moc  nerozhlížela,  na  dvou  oddělených  postelích 
ležela  dvě  těla  přikryta  prostěradly.  Před  nočním  stolkem  mezi  postelemi  stál  kýbl 
z odpadkového koše, ve kterém nebyly žádné odpadky, na jeho dně se leskla nějaká tekutina, 
jak by do něj někdo naplival. Těla neprohlížela, jen nadzvednutím prostěradel zjistila, o jaké 
osoby se jedná. Na posteli blíže balkonu ležela Monika K., na sobě měla černé tílko, kalhotky 
neměla, ležela na zádech, ruce podél těla, nohy natažené, do obličeje jí neviděla. Na posteli u 
zdi byla Klára K.,  na  sobě  měla  fialové  kalhotky  a  žluté  tričko.  Ležela  také  v poloze na 
zádech,  ruce  měla  ale  divně  pokrčené,  lokty  jí  směřovaly  ke  stropu,  byly  v ostrém úhlu a 
dlaně měla u hlavy. Do obličeje jí neviděla. Po pravé straně hlavy Klárky směrem do uličky 
mezi  postelemi  zahlédla  na  posteli  hnědou  skvrnu  o  průměru  cca  5  cm.  Žádného  jiného 
potřísnění nebo znečištění postele či těl zemřelých si nevšimla. Na pokoji cítila zápach jakoby 
po zvratcích. Vzdálenost  mezi  postelemi  byla  cca  60  cm  a  mezi  těly  do  jednoho  metru. 
Teplotu nevnímala rozdílně od venkovní teploty. Barva kůže zemřelých byla s nádechem do 
modra. Televize v době ohledání nehrála, přes okno byly zatažené závěsy. Na nočním stolku 
mezi postelemi bylo více věcí, mimo jiné tak PET láhev od Coca-Coly o objemu jeden litr, ve 
které bylo asi 3-4 cm nějaké tmavé tekutiny. Dále se svědkyně domnívá, že na stolečku byla 
rovněž  i  půllitrová  láhev  od  vody,  kolik  v ní bylo tekutin, si nebyla schopna vybavit. Na 
pokoji byla velmi krátce, asi minutu. Téhož dne v následné  době  opět  kontaktovala 
obžalovaného v nemocnici, vrátila mu mobilní telefon, přičemž v té době na něm bylo vidět, 
že  je  uklidněný,  že  mu  je  po  fyzické  stránce  už  dobře.  Sděloval  jí,  že  mu  dělali výplach 
žaludku a dali nějaké léky  na uklidnění. Na pokoji rodiny  K. byla v odpoledních hodinách 
s velitelem podruhé, tehdy se jí ptal na léky, jež se nacházely v šuplíku stolu naproti postelí, 
jednalo  se  o  Ibalgin,  Nurofen,  něco  jako  Paralen.  Kriminalista  prohledával  skříně,  kufry  a 
další věci. Prohlížel si rovněž koupelnu, díval se do odpadkového koše, prohrabával ho. Ona 
si  ničeho  zvláštního  nevšimla.  V koupelně  byl  sprchovací  kout,  umývadlo,  nad  ním  bylo 
zrcadlo, vpravo od umývadla byl záchod. Na podlaze  celé  koupelny  včetně  sprchovacího 
koutu byly kachličky. Sprchovací kout byl oddělen od podlahy koupelny soklíkem. Odtok ze 
sprchového koutu byl v levém zadním koutu koupelny, nad kterým byla sprcha a polička na 
odkládání mýdla. Sprchovací růžice byla na hadici, nebyla napevno. V popisované době již na 
pokoji ani v koupelně  žádný  zápach  necítila.  Bylo  tam  již  uklizeno.  Co  se  týče  pokoje,  na 
podlaze byly kachličky a mezi televizí a postelí koberec, tzv. běhoun. Svědkyně se vyjádřila i 
k dalšímu vybavení pokoje, to je trezoru, lednici v předsíni a lampičkám nad postelemi s tím, 
že toto vybavení je v hotelových pokojích stejné. Dále bylo zjištěno, že svědkyně byla rovněž 
přítomna výslechu obžalovaného egyptskými kriminalisty, jenž proběhl tak, že velitel kladl 
otázky v arabštině,  šefdelegát  překládal  lámanou  angličtinou  jí  a  ona  pak  do  češtiny 
19 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
obžalovanému. Ten uváděl, že celá jeho rodina měla střevní potíže, v průběhu celého dne byli 
na pokoji, nikam nešli, ani na jídlo a popisoval okamžik, kdy zjistil, co se stalo. Zdůrazňoval, 
že všichni měli průjem, zvraceli celý den. Mezi 22:00-23:00 hod. měl jít pro pití do loby baru. 
Smrt svých nejbližších a popisované zdravotní potíže vysvětloval tím, že se domníval, že je 
někdo  otrávil.  Po  ukončení  Hospitalizace  obžalovanému  pomohla  přestěhovat  věci 
z původního  pokoje,  věci  sbalili  do  dvou  kufrů,  obžalovaný  se  při  tom  choval  dle  názoru 
svědkyně nezúčastněně, jakoby se ho to netýkalo. V následné době jej potkávala na recepci 
hotelu, vždy se za ním zastavila s dotazem, zda něco nepotřebuje, jak se cítí apod. Vybavuje 
si, že chtěl po ní zařídit internet, což se mu snažila rozmluvit kvůli informacím o případu. 
Někdo z CK Blue Style mu nakonec internet zařídil. Dále svědkyně zdůraznila, že cestovní 
kancelář ve spolupráci s Evropskou pojišťovnou zřídila provizorní ordinaci, kde byli svoláni 
všichni klienti a nechali je vyplnit základní dotazník o jejich zdravotním stavu s tím, že 
v případě zájmu mohli navštívit českého lékaře, který byl přivolán do hotelu. Někteří klienti 
toho využili, jiní prohlašovali, že se cítí v pořádku.  Část  klientů  měla  zdravotní  problémy 
typické pro pobyt v Egyptě, tedy tzv. „faraonovu pomstu“. Cca 3-4 dny po události hovořila 
s obžalovaným,  ten  se  jí  svěřoval,  že  ho  mrzí, že  si  celý  český  národ  myslí,  že je vrah. Pak 
z vlastní iniciativy jí nastiňoval tři možné teorie, jak mohlo k události dojít. První z nich byla, 
že to udělal on, což popřel, druhá, že to byl někdo z hotelu nebo je chyba na straně hotelu a 
třetí, že to udělala jeho manželka Monika. Na zmíněnou třetí teorii reagovala tak, že se ho 
zeptala, jestli si vůbec uvědomuje, co řekl, načež obžalovaný uváděl, že už ani neví, co si o ní 
má myslet a zmiňoval se o nějakých jejich facebookových profilech s tím, že když mu lhala 
v takových věcech, pak  kdo ví, v čem ještě mu  mohla lhát. Co se týče úrovně služeb hotelu 
Titanic Palace, stížnosti byly pouze na úroveň stravování v tom smyslu, že byl slabý výběr 
jídel a chuťově nic moc. Neměla žádné poznatky o tom, že by v kritické době, ať již v hotelu 
Titanic Palace či v celé Hurghadě, došlo k otravě kohokoliv. Nebyly zaznamenány také žádné 
stížnosti klientů ve vztahu k elektroinstalaci, tedy že by vypadávaly pojistky, nesvítila světla, 
nefungovala  klimatizace  či  jiné  spotřebiče.  Svědkyně  potvrdila,  že  pravidlem bylo, že 
klientům byla vydána jedna odemykací elektronická karta k pokoji, ale na vyžádání na recepci 
si mohli nechat vystavit i další. Elektronická karta byla nutná k tomu, aby v pokoji fungovaly 
elektrospotřebiče. Telefon v pokoji K. se nacházel na stolečku mezi postelemi, jednalo se o 
tlačítkový telefon, pevnou linku. Z její výpovědi bylo dále zjištěno, že na pokoji byl seznam 
důležitých  telefonních  čísel  v angličtině,  němčině  a  ruštině.  V informacích, které klienti 
obdrželi po příletu od ní, pak byly v jazyce českém. Obálku se zmíněnými informacemi viděla 
na pokoji K. na stole oproti postelím při balení věcí. Co se týče úklidu  pokoje, ten probíhal 
každý den v dopoledních hodinách cca od 10:00 hod., zpravidla v době, kdy klienti nejsou na 
pokojích. Prováděla se standardně výměna ručníků, toaletního papíru, vynášení odpadkového 
koše,  stlaní  postelí,  vytření  podlah  a  každý  druhý  nebo  třetí  den  se  doplňovaly  nápoje 
neperlivá voda, cola a sprite. Kromě toho na hotelu byl rovněž tzv. postmix, kde si host sám 
mohl  načepovat  perlivé  nealkoholické  nápoje.  Tento  byl  umístěn  v hotelu Titanic Palace 
přímo v loby baru, který se nachází vedle recepce a byl volně přístupný po celý den i noc. 
Nezaznamenala,  že  by  si  někdo  z klientů  stěžoval  na  pachuť  nápojů,  stížnosti byly pouze 
v tom směru, že nebyly  doplňovány příchutě. Svědkyně rovněž při své výpovědi znázornila, 
v jaké  poloze  viděla  těla  zemřelých  Moniky  a  Klárky  K., což bylo fotograficky 
zadokumentováno, a provedla i náčrtek pokoje s těly zemřelých (č.l. 1066-1072). U hlavního 
líčení svědkyně doplnila, že dle zprostředkovaných informací jí je známo, že obžalovaný měl 
nechat kufry s věcmi  o  zemřelých  na  hotelu  se  vzkazem  pro  pracovníky  hotelu,  ať  si  věci 
rozeberou. Dále potvrdila, že animátorem v hotelích Titanic Palace a Titanic Beach byl Patrik 
M., jenž byl i v kontaktu s obžalovaným  K.  a  překládal  i  při  nějakém  jeho  výslechu. 
V neposlední řadě zdůraznila i u hlavního líčení, že na obžalovaném v době, kdy s ním byla 
v kontaktu,  nepozorovala  objektivně  žádné  zdravotní potíže, vycházela jen z jeho 
20 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
subjektivního  sdělení.  Na  pokoji  polské  turistky  neodbíhal  na  WC,  nezvracel.  Při  cestě  na 
kliniku jí sděloval, že již kontaktoval telefonicky matku, ale potom nechtěl přijmout její hovor 
a uváděl, že nemá sílu s ní mluvit, byť jej vybízela, aby hovor přijal. 
 
 
V průběhu  hlavního  líčení  byla  soudem  vyslechnuta  rovněž  svědkyně  PhDr. Blanka 
Č.,  psycholožka, která byla vyslána do Egypta za obžalovaným k provedení krizové 
intervence. Obžalovaného poprvé kontaktovala dne 2.8.2013  společně  s konzulkou P., v té 
době  byl  Hospitalizován  v nemocnici vedle hotelu, kde byl ubytován. Jejím úkolem bylo 
poskytnout mu psychologickou pomoc a psychicky jej stabilizovat. Zdůraznila, že se zásadně 
vyhýbala přímému dotazu, zda se na úmrtí svých blízkých nějak podílel. Proběhly celkem dva 
rozhovory ve dnech 2. a 3.8.2013 v délce cca 1,5 hodiny. Obžalovaný vykazoval 
posttraumatické jevy. V této  souvislosti  vysvětlila,  že  posttraumatická  stresová  reakce  je 
normální reakce na nenormální situaci na úrovni myšlení, cítění, chování a tělesných reakcí. 
V rámci  hlavního  líčení  doplnila,  že  posttraumatické  stresové  jevy  mohou  nastat  i  u  osoby, 
která  traumatizující  událost  sama  vyvolala,  šetřený  čin  spáchala.  Obžalovaný  byl  dle 
svědkyně při komunikaci s ní neklidný, hovořil na přeskáčku a stále se vracel k tomu, co se 
stalo. Neustále opakoval otázku, proč se to stalo, kdo to zavinil. Obsah jeho sdělení pro ni 
nebyl důležitý, nepamatuje si přesně, co říkal, víceméně události popsal tak, jak četla posléze 
v médiích.  Pozastavila  se  nad  jeho  sdělením,  že  od  uklízeče  údajně  dostal  jednu  nebo  dvě 
láhve Coca-Coly, které vzal na pokoj, napil se a v tu ránu se mu udělalo špatně a šel zvracet. 
Zda colu pily manželka s dcerou, se nevyjadřoval. V této souvislosti si svědkyně vybavila, že 
v nějaké firmě v ČR, která plnila láhve Coca-Colou, se při vymývání láhví dostaly do nápojů 
nějaké  chemikálie  a  lidé  pak  měli  zdravotní  problémy.  Dále  obžalovaný  uváděl,  že  když 
zjistil, že manželka s dcerou  jsou  studené,  zemřely,  tak  první,  co  udělal,  bylo,  že  volal  své 
matce a teprve poté vyběhl ven z pokoje a bouchal na dveře vedlejšího pokoje s prosbou o 
pomoc.  Nepřipadalo  jí  to  příliš  divné,  jelikož  nelogické  kroky  patří  k posttraumatickým 
jevům. Obžalovaný s ní spolupracoval, byl rád, že může s někým mluvit česky, neuměl totiž 
anglicky, tudíž se nemohl domluvit s lékařem ani zdravotním personálem. Vyjádřil se před ní, 
že neví, proč je v nemocnici, že mu to příliš nepomáhá, když je v izolaci, připadá si jako ve 
vězení  a  chtěl  zpět  do  hotelu.  Podle  egyptských  lékařů  byl  psychotický,  z jejího pohledu 
nikoliv, jen traumatizovaný. Dohodla se s lékaři,  že  není  nutné,  aby  zůstal  v nemocnici. 
Následující den, když s obžalovaným hovořila, již byl zpět na hotelovém pokoji, byl klidnější. 
Hovor byl orientován na budoucnost, jaké situace mohou nastat, jak by bylo vhodné 
postupovat. Připravovala jej na to, že po návratu domů ho bude čekat byt s manželčinými a 
dceřinými věcmi, které je třeba odstranit, např. zabalit a uložit na půdu, aby nezabředl zpět do 
vzpomínek, ať již příčinou tragických událostí bylo cokoliv. Toto radila obecně proto, aby se 
u  něj  posttraumatické  stresové  jevy  nepřeklopily  do  posttraumatické  stresové  poruchy. 
Svědkyně dále poznamenala, že jejím úkolem nebylo obžalovaného psychologicky vyšetřit, 
nýbrž  mu  pouze  poskytnout  krizovou  pomoc.  Obžalovaný  jí  rovněž  líčil,  že  na  dceru  byl 
velmi vázaný, že měl krásné manželství, na manželku byl pyšný, uváděl, že to byla hezká a 
chytrá  holka,  měl  se  s čím  chlubit,  z jeho slov byla cítit pýcha. O žádných manželských 
sporech  či  problémech  v intimní  oblasti  se  nezmiňoval.  Byla  na  něm  vidět  jak  lítost  nad 
ztrátou, tak bezradnost z osobní  budoucnosti.  Ona  se  jej  snažila  připravit na  to,  že  teď  bude 
vše jiné. Obžalovaného zjevně trápilo, že nevěděl, co bude dál. Mluvil i o tom, že může být 
podezírán z podílu na smrti, že to je jedna z možných variant, o které se musí uvažovat, když 
byl s nimi na pokoji. Nepřipadal jí, že by byl tak chytrý a něco předstíral, ale psychologické 
vyšetření a vyhodnocení jeho osoby nespadalo do jejího úkolu. Neměla k tomu ani potřebné 
podklady  a  informace.  Obžalovaný  se  dále  hodně  zajímal,  jak  dlouho  bude  v Egyptě,  jak 
dlouho bude probíhat vyšetřování, zda to bude probíhat tam, což mu nedokázala odpovědět a 
s těmito  dotazy  jej  odkázala  na  konzulku.  Obžalovanému  rozhodně  doporučovala,  aby  se 
21 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
vyhnul komunikaci s médii, neposkytoval žádné rozhovory, protože situace je velmi vážná a 
dokud se nevyšetří, nemá smysl do toho zabředávat, ale jak je patrno z jeho dalšího jednání, 
na její rady nedal. Při rozloučení mu dala svou vizitku a nabídla mu možnost zprostředkování 
psychologických služeb v místě  bydliště,  až  se  vrátí,  aby  na  to,  co  nastane,  nebyl  sám,  ale 
nekontaktoval ji.  
 
 
Ze čtené  výpovědi  svědka  MUDr. Petra K., MBA,  lékaře  asistenční  služby 
Euroalarm Praha, soud zjistil, že byl vyslán do Hurghady z důvodu  úmrtí  dvou  klientů  CK 
Blue Style a přítomnosti dalších 200 klientů této cestovní kanceláře na místě. První informace 
hovořily o možnosti otravy z jídla, proto byla obava z následného postižení většího množství 
lidí. Měl za úkol připravit logistiku a spolupráci s tamějším zdravotním systémem. Na místo 
odlétal v úterý (což bylo 30.7.2013), den či dva po úmrtí zmíněných osob, před půlnocí. Do 
hotelu Titanic Palace dorazil  ve  středu  kolem  09.00-10.00 hod. a s obžalovaným se sešel 
v hale  hotelu.  Předtím  se  setkal  s místním  lékařem  v nemocnici Thebes, která se nacházela 
vedle  hotelu.  Prohlédl  si  ordinaci,  zásoby  léků  apod.  Toto  zdravotní  zařízení  nemělo  nic 
společného  s našimi nemocnicemi, z pohledu  svědka  to  byla  taková  garáž,  klimatizované 
pokoje,  ve  kterých  byl  například  monitor  na  tlak,  EKG  a  různý  personál.  Povolal  proto 
jednoho  partnerského  lékaře  z Europaclinic v Hurghadě,  který  zřídil  provizorní  ambulanci 
z jednoho hotelového  pokoje.  Svědek  dále  zdůraznil,  že  cestovní  kancelář  nabídla  všem 
klientům vyšetření, využilo toho asi 20 klientů s nepodstatnými zdravotními problémy. Nic 
nenasvědčovalo  tomu,  že  by  se  jednalo  o  nákazu  z hotelového stravování. Žádný další 
smrtelný  případ  v té  době  nebyl  reportován  z celého  resortu.  Nikdo  po  něm,  jako  lékaři,  nic 
nechtěl,  nikdo  se  nedostavil  konzultovat  nějaký  zdravotní  problém.  Obecně  s pobytem 
v resortu vládla spokojenost. S obžalovaným  K.  se sešel v přítomnosti  delegáta  CK  a 
zjišťoval, jestli mu může nějak pomoci. Při prvním setkání obžalovaný nepožadoval odbornou 
pomoc,  naopak  mu  utkvělo  v paměti,  že  se  zajímal  v této  pro  něj  tíživé  situaci  o  úhradu 
nákladů za přepravu zavazadel při návratu do republiky, když se vrací sám a má tři kufry. 
Konkrétně  ho  zajímalo,  zda  bude  platit  za  tři  kufry.  V této  souvislosti  svědek  dodal,  že 
pracuje  jako  lékař  urgentního  příjmu  a  mnoho  let  jako  lékař  záchranné  služby,  v situacích 
úmrtí  členů  rodiny  nebo  blízkých  se  pohybuje,  proto  byl  velmi  překvapen starostí 
obžalovaného o finanční poplatek za transport zavazadel v pro něj takto krizové situaci. Dále 
poznamenal,  že  obžalovaný  neplakal,  byl  upravený  ve  stylu  hotelových  hostů,  na  nic  si 
nestěžoval.  Během  48  hodin  od  jeho  příletu  si  nikdo  na  nic  nestěžoval  a  nepožadoval 
zdravotní intervenci. Obžalovaný ho kontaktoval ještě následující den ráno s tím, že se necítí 
dobře, že nezvládá samotu a organizační řešení úmrtí své rodiny. Navrhl mu proto sedativa a 
přijetí na kliniku Thebes, kde byl napojen na infuze a byla mu podána sedativa. Z ČR byla 
povolána psycholožka PhDr. Č. a s nemocnicí bylo dohodnuto, že obžalovaný nebude sám a 
nebude  propuštěn  do  doby  příletu  psychologa,  a  to  z preventivních  důvodů,  z možného 
zkratkového jednání typu sebevraždy. Obžalovaný s tím  souhlasil  a  léčbě  se  podrobil.  Byly 
mu  podány  benzodiazepiny  a  infuze  krystaloidních  roztoků  a  glukózy,  což  byla  náhrada 
přijímání tekutin a výživy. Průjmem ani zvracením obžalovaný netrpěl, za jeho přítomnosti 
nepožadoval, aby mu bylo provedeno  nějaké  lékařské  vyšetření  či  ošetření  mimo  zmíněné 
infuze.  Když  obžalovaného  opouštěl,  ležel  na  klinice,  byl  spokojený,  na  nic  si  nestěžoval. 
V Hurghadě  se  zdržel  dva  dny,  PhDr.  Č.  informoval  o  stavu  obžalovaného,  osobně  se  s ní 
v Hurghadě  nepotkal.  Co  se  týče  zdravotních  problémů,  obžalovaný  mu  při  jejich  setkání 
uváděl,  že  s manželkou  a  dcerou  zvraceli  a  měli  průjem,  trpěli  tím  všichni  předtím,  než 
manželka  a  dcera  zemřely.  Uváděl,  že  zkoušeli  pít  Coca-Colu, že jim pomáhala v malém 
množství.  Nezmiňoval  se  mu,  že  by  po  smrti  manželky  a  dcery  byl  nějak  ošetřován. 
S obžalovaným  pouze  hovořil,  komplexně  ho  nevyšetřoval,  protože  to  ani  během  jejich 
kontaktu  nepožadoval.  Obžalovaným  byl  ujišťován,  že  se  stravoval  pouze  v  hotelovém 
22 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
komplexu.  Dle  názoru  svědka  vzhledem k nepřítomnosti  dalších  postižených  se  mu  jeví 
otrava z hotelové  stravy  za  48  hodin  jako  málo  pravděpodobná,  stejně  jako  úmrtí  dvou 
mladých lidí, dle dostupných informací zdravých, na průjem, zvracení  a dehydrataci, navíc 
v časovém úseku 24 hodin nebo jednotek dnů. 
 
 
K návrhu  obhajoby  byli  u  hlavního  líčení  vyslechnuti  rovněž  svědci  Patrik  M.  a 
Taťana K. Prvně jmenovaný svědek byl v kritické době animátorem v hotelu Titanic Palace, 
byl tam vyslán CK Blue Style, organizoval nejen zábavnou činnost pro klienty, ale staral se 
rovněž  o  jejich  ubytování  a  komunikaci  s nimi. Potvrdil problémy s ubytováním  v hotelu 
Titanic Palace v době  příjezdu  rodiny  K., nebyly volné pokoje, ale nakonec se dva pokoje 
našly.  Zbytek  klientů  byl  ubytován  ve  vedlejším  hotelu.  Svědek  popsal  rozsah  informací 
podávaných klientům shodně jak svědkyně C. Žádný problém kromě úvodního ubytování se 
již nevyskytl. Oproti tvrzení obžalovaného uvádí, že s rodinou  K.  žádný  problém  ohledně 
funkčnosti trezoru neřešil, je si tím jist. Co se týče úmrtí Moniky a Kláry K., telefonovali mu 
z recepce hotelu kolem 04:00-05:00 hod. dne 30.7.2013. Jako první byla kontaktována 
delegátka Alžběta C. Na pokoji rodiny K. přímo nebyl. S obžalovaným se setkal až na klinice 
Thebes, ve chvíli, kdy tam dorazil, ležel za závěsem a měl kapačku. Slyšel, že mu pumpovali 
žaludek  a  pak  mu  dávali  nějaké  léky  na  uklidnění.  Zda  obžalovaný  v tomto  nemocničním 
zařízení zvracel nebo podobné zvuky vyluzoval v souvislosti s pumpováním žaludku, nebyl 
schopen  upřesnit.  Během  dopoledních  hodin  dne  30.7.2013  na  něj  obžalovaný  působil 
dojmem, že léky, které mu byly podány, jej oblbly, nebyl schopen příliš hovořit. Jediné, co 
říkal, byly otázky typu, co se stalo a proč se to stalo, plakal, byl z toho nešťastný. O tom, co 
předcházelo úmrtí jeho nejbližších, v té době nic neuváděl. Teprve v odpoledních hodinách se 
vyjádřil k věci a vylíčil, co se stalo konzulce P. V pozdější době vystupoval jako překladatel u 
výslechu obžalovaného. Další kontakty s obžalovaným byly proto, aby jej trochu rozveselil a 
přivedl na jiné myšlenky. Obžalovanému zařídil internet a on pak stále sledoval, co se děje. 
Přístup  k internetu  si  obžalovaný  sám  žádal,  získal  ho  maximálně  tři,  čtyři  dny  po  kritické 
události. V Egyptě byl od přelomu měsíců duben květen 2013 a s obdobným případem, který 
je předmětem tohoto trestního řízení, se nesetkal. Když přišel k pokoji rodiny K., cítil zápach, 
jak  by  někdo  zvracel,  či  něco  podobného.  Teplota  v hotelovém komplexu se pohybovala 
okolo  27°C.  Když  se  do  hotelu  dostavil  lékař,  žádné  zásadní  zdravotní  problémy  u  klientů 
nebyly zjištěny. Svědek potvrdil, že byl přítomen i výslechu, kde se řešily otázky sexuálního 
soužití manželů K. a zaznělo tam, že zemřelá Monika K. nechtěla s manželem spát a jediné, 
co mu bylo nabízeno, bylo nějaké jiné uspokojení. Svědek v neposlední řadě připustil, že mu 
Monika K. nabídla tykání a obžalovaný proti tomu nic nenamítal.  
 
 
Svědkyně Taťana K. potvrdila, že byla na dovolené v hotelu Titanic Palace společně 
s rodinou  K.  Po příjezdu se odmítla nechat ubytovat v jiném komplexu a společně s K. byla 
nakonec  ubytována  ve  zmíněném  hotelu.  Kromě  toho,  že  jí  i  K.  nešel  otevřít  trezor,  jiné 
problémy s ubytováním nebyly. Opravu trezoru řešila na recepci společně s Monikou K. Jí byl 
trezor  zprovozněn  ihned  a  domnívá se, že tomu tak bylo i u K.,  ale  jistě  to  neví.  Během 
pobytu se s K.  potkávala  u  snídaně,  večeře,  i  během  dne,  její  vnučka  a  dcera  K.  chodili 
společně do dětského klubu. Zdravotní problémy běžné při pobytu v Egyptě, tedy průjem a 
bolení  břicha,  mělo  více lidí, nebylo to však nic zásadního. Manželé K.  si na zdravotní 
problémy nestěžovali, jen malá Klárka asi třetí den pobytu se zmínila, že matku bolí trochu 
břicho, ta však normálně ležela venku na lehátku. Den předtím, než došlo k tragické události, 
je  viděla  u  vody,  Monika  K.  si  normálně  hrála  s dcerou, byly plné života, stále fotily, 
nepozorovala  na  nich,  že  by  byly  nějak  smutné,  utrápené  apod.  Když  se  následující  den 
neobjevily u snídaně ani během dne, domnívala se, že jely na zájezd, protože Monika K. se jí 
zmínila, že se pojedou s dcerou  podívat  na  delfíny.  Později  byli  informováni  delegátkou  o 
23 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
jejich úmrtí, byla jim nabídnuta lékařská pomoc v případě potřeby, ona s vnučkou však žádné 
potíže  neměla.  Z výpovědi  svědkyně  dále  plyne,  že  delegátka  jim  po  příjezdu  poskytla 
všechny  potřebné  informace  a  taktéž  jim  vysvětlila,  kde  má  lékař  v hotelu ordinaci, nebyl 
problém s jeho dostupností. Obžalovaný jí přišel během pobytu odtažitý, jeho manželka byla 
naopak  usměvavá,  působila  na  ni  spokojeným  dojmem,  Klárka  byla  plná  života,  tančila, 
skákala, užívala si to tam. Když si hrála s její  vnučkou,  někdy  tam  s ní  byla  matka,  někdy 
otec, různě se střídali. Po úmrtí Moniky a Kláry K. obžalovaného sice ještě v hotelu vídala, 
ale  o  tom  co  se  stalo,  spolu  nehovořili.  Popřála  mu  jen  upřímnou  lítost.  Po  události  na  ni 
obžalovaný  působil  nezměněným  dojmem,  že  by  byl  zdrcen  tím  neštěstím,  na  něm  nebylo 
příliš vidět.  
 
 
Další skupinu svědků tvoří nejbližší příbuzní obžalovaného a jeho zemřelé manželky, 
s nimiž byl v telefonickém  kontaktu  již  krátce  po  události  či  v následujících dnech svého 
pobytu v Egyptě, jakož i po návratu do ČR. Předně se jedná o jeho matku Irenu R., která se 
obsáhle již v přípravném  řízení  vyjádřila  k osobě  obžalovaného,  jeho  dětství,  povahovým 
rysům,  vzdělání,  zaměstnání,  soužití  s Monikou  K.  a jejich dcerou Klárkou, jeho vztahu 
k sestře Lence i ke komunikaci s ním po smrti Moniky a Kláry. Z výpovědi plyne, že asi rok 
po  narození  syna  se  rozešla  a  následně  rozvedla  s jeho otcem, jenž byl alkoholik, a žila 
s dětmi sama do roku 1986, kdy se podruhé vdala za Karla R. Ten se k dětem choval velmi 
dobře. Syn byl dyslektik, dosahoval průměrných školních výsledků, byl spíše tichý, neměla 
s ním  výchovné  problémy.  Vyučil  se  v oboru  zámečník.  Vždy  se  snažil  pracovat,  vystřídal 
několik zaměstnání, s prací neměl problém. S první dívkou Lucií W. žil cca dva roky, zařídili 
si  byt,  měli  plány  do  budoucna,  chtěli  stavět  dům,  měli  už  i  parcelu,  ale  pak  se  najednou 
rozešli.  Důvody  rozchodu  jí  nejsou  přesně  známé,  synovi  údajně  vadilo,  že  Lucie  chodila 
s nějakým  jiným  mužem.  Lucie  W.  byla  moc  krásná  atraktivní  dívka.  Rozchod  proběhl 
v klidu, syn o ní hovořil i poté stále hezky. V následné době dívky měly zájem o syna, on byl 
ale  spíše  takový  bojácný  a  nesmělý  k ženám. Pak navázal vztah s Monikou, jejich soužití 
vnímala  jako  spokojené.  Monika  byla  společenská,  veselá,  chtěla  být  středem  pozornosti, 
někdy byla trochu výbušná, ona s ní obecně vycházela dobře. Obžalovaný byl šťastný, že má 
rodinu, byl domácký typ. Dělal vše pro rodinu, na holkách nešetřil. Co chtěly, to jim dopřál, i 
když jinak byl až moc šetrný. Obžalovaný se svou sestrou dlouho nemluvil, až to co se stalo 
v Egyptě, je ze začátku opět spojilo. Po pohřbu Moniky a Klárky se zase rozkmotřili, není jí 
známo  proč.  V této  souvislosti  svědkyně  uvedla,  že  dcera  začala  prohlašovat,  že 
obžalovanému  nevěří,  neuváděla  z jakého  důvodu,  jen  naznačovala,  že  ví  něco,  co  jí  není 
známo. Chování poškozené Moniky K. se poněkud změnilo, když po mateřské nastoupila do 
zaměstnání  v domově  důchodců  v Karviné.  Tehdy  se  rozhádala  se  svými  dřívějšími 
kamarádkami,  na  každé  něco  viděla.  Také  chování  obžalovaného  vůči  dceři  Klárce  dle 
svědkyně  bylo  daleko  vřelejší  než  Moniky  k ní, což mimo jiné dovozuje z toho, že jiným 
dětem se měla věnovat víc než své vlastní dceři, mazlívala se více i se psem, což Klárce bylo 
líto. Snacha měla říkat své dceři, že je tlustá, že ji odstávají uši a dokonce se na obžalovaného 
zlobila,  když  dceři  koupil  nějakou  drahou  hračku  místo  toho,  aby  něco  koupil  manželce. 
Dovolenou v Egyptě prosadila také Monika, obžalovaný chtěl jet na Slovensko, že musí šetřit, 
moc se mu tam nechtělo. Den před odletem do Egypta byla ještě u nich na návštěvě, vše se jí 
jevilo v pořádku,  atmosféra  byla  klidná,  žádné  hádky.  Klára  se  těšila  na  moře  a  potápění. 
Z Egypta jí syn poslal SMS, že jsou v pořádku a mají se dobře. Jednou hovořila i se snachou 
Monikou,  říkala,  že  se  mají  výborně.  V souvislosti s úmrtím  snachy  a  vnučky  uvedla,  že 
v noci kolem 03:10 až 03:15 hod. ji probudil telefon. Volal jí obžalovaný, byl mimo, 
zadýchaný, těžce oddechoval, bylo mu špatně rozumět. Když se jej ptala, co se děje, řekl jí, že 
„Klárinka a Monika jsou mrtvé“. Uváděl, že neví, co se stalo, že dával dceři první pomoc, ale 
už byla mrtvá. Ptal se jí, co má dělat, na což mu řekla, ať vyběhne na chodbu, křičí a bouchá 
24 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
na dveře, až mu někdo otevře a pak hovor přerušila, aby zatelefonovala své dceři Lence, co se 
stalo. Jelikož obžalovaný neuměl cizí řeči, dcera jí sdělila, aby mu poradila ihned zavolat a 
věc  oznámit  delegátce.  Zpět  obžalovanému  volala  kolem  03:30  hod.,  telefon  však  vzala 
nějaká  česky  hovořící  žena,  která  jí  uvedla,  že  syn  je  v šoku a berou ho do nemocnice na 
výplach žaludku. S obžalovaným  hovořila  poté  až  k večeru,  sdělil  jí,  že  mu  vypumpovali 
žaludek a dostává  kapáky.  Říkal,  že  mu  není  nic  moc,  k příčinám  a  okolnostem  úmrtí 
manželky a dcery se nevyjadřoval. Potom mu psala podpůrné SMS, komunikovala s ním přes 
Skype, přičemž ještě v době pobytu v Egyptě i po návratu ji syn ubezpečoval, že on holkám 
nic neudělal, že je měl rád. Těžce nesl, když mu zakázali z Egypta vycestovat, nechápal, proč 
si  ho  tam  chtějí  nechat.  Při  komunikaci  s obžalovaným  vnímala,  že  hodně  prožíval,  co  se 
stalo, byť to nedával navenek najevo. On je totiž spíše uvnitř takový měkký a lítostivý. Dále 
popsala okolnosti pohřbu snachy a vnučky a potvrdila, že polovinu nákladů pohřbu, tj. 18.500 
Kč,  zaplatili  rodiče  Moniky.  Svědkyně  se  rovněž  vyjádřila  k chování  a  kontaktům 
obžalovaného po návratu z Egypta. Zdůraznila, že se ho na nic neptali, nechtěli totiž, aby to 
znovu  prožíval,  a  on  jim  sám  ohledně  toho,  co  se  odehrálo  na  dovolené,  nic  neříkal,  nic 
nevysvětloval, jen jí přísahal, že zemřelým nic neudělal. Ohledně ženských známostí, které 
navázal po návratu z Egypta, tvrdil, že se jedná pouze  o  kamarádky.  O  nevěře  syna  v době 
manželství nic neví. Pokud jde o snachu Moniku, uvedla, že vnučka se jí jednou zmínila, že 
rodiče se pohádali a nemluví spolu. Ptala se proto syna, co se stalo, ten jí zprvu nechtěl nic 
říci,  pak  přiznal,  že  se  měl  od  sousedky  dovědět,  že  ho  manželka  podvedla.  Dál  to 
nerozebírali, řekla mu, ať si udělá doma pořádek a manželku nějak potrestá. Obžalovaný to 
ale nevydržel a za chvíli bylo zase vše v pořádku. Svědkyně dále poukázala, že se jí vnučka 
v poslední době před kritickými událostmi stěžovala, že matka na ni nemá čas, že se o ni moc 
nestará,  protože  pořád  sedí  u  počítače.  Že  by  Monika  K.  trpěla  nějakými  sebevražednými 
sklony, jí není známo, syn se jí pouze zmínil, že jednou pro ni volal záchranku, protože se jí 
špatně dýchalo. Pak se nějak měla léčit, nic konkrétního o tom neví. Obžalovaný dle ní nikdy 
nepracoval s elektřinou,  v elektroinstalacích se nevyzná. Že mohou mít v Egyptě  během 
dovolené zdravotní problémy z jídla, věděl, měl s tím zkušenosti, neboť již 2x v Egyptě byl a 
potíže měli. Brali sebou, pokud je jí známo, i nějaké léky a zřejmě vzhledem k předchozím 
zkušenostem  nevyhledal  lékařskou  pomoc.  U  hlavního  líčení  na  svých  tvrzeních  svědkyně 
setrvala  a  opět  vyjádřila  pevné  přesvědčení,  že  obžalovaný  žalovanou  trestnou  činnost 
nespáchal.  Zdůraznila,  že  obžalovaný  byl  spíše  tiché  dítě,  aktivnější  byla  dcera  Lenka. 
K jejich neshodám a hádkám v dospělosti  došlo  z důvodu  sporu  ohledně  splácení  peněžní 
půjčky, kterou obžalovaný poskytl své sestře a jejímu manželovi. Co se týče rozchodu s Lucií 
W.,  nesl  ho  spíše  těžce,  plakal,  když  jí  to  sděloval,  jinak  se  ale  rozešli  v klidu.  Popis  dění 
během  dne  29.7.2013,  jak  svědkyni  měl  vylíčit  obžalovaný,  rámcově  odpovídá  jeho 
výpovědím.  Svědkyně  zdůraznila,  že  kriminalisté  v ČR  všechno probírali jen s dcerou 
Lenkou,  ji  neinformovali,  co  se  stalo,  dcera  naznačovala,  že  má  od  kriminalistů  více 
informací, které jí nesdělovala a které měly být příčinou toho, že obžalovanému přestala věřit. 
I  informace  o  tom,  že  údajně  k úmrtí snachy a  vnučky  mělo  dojít  v důsledku  úrazu 
elektrickým proudem, jí byly sděleny až s časovým odstupem, dcera Lenka evidentně o tom 
věděla  dříve.  Postup  kriminalistů  považuje  za  nestandardní,  verzi  o  usmrcení  elektrickým 
proudem  nevěří.  V neposlední  řadě  rovněž  rozebírá  spory  ohledně  dědictví  a  aktivní 
přesvědčovací roli své dcery Lenky vůči rodině N., aby se dědictví nezřekli, což gradovalo 
sporem o hrobové místo a žádosti obžalovaného v době,  kdy  se  již  nacházel  ve  vazbě,  aby 
zařídila odstranění náhrobku z hrobu Moniky a Klárky, jenž byl přemístěn na vedlejší místo, 
které pro tento účel zakoupili.  
 
 
Výpověď  svědka  Karla  R.,  nevlastního otce obžalovaného, kterou soud v rámci 
hlavního líčení se souhlasem obžalovaného i státního zástupce přečetl, vyzněla obdobně, jak 
25 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
svědectví  Ireny  R. Z výpovědi  mimo  jiné  plyne,  že  obžalovaný  byl  manuálně  zručný, 
pracovitý, vyučil se zámečníkem a během učení si udělal i svářečský kurz. Rozchod s Lucií 
W. nesl hodně těžce, on se však po důvodech jejich rozchodu nepídil, s manželkou se nikdy 
dětem do života nepletli. Ani když obžalovaný žil s Monikou, se nezajímali o to, co se u nich 
doma děje. Manželka svým dětem zdůrazňovala, že nechce slyšet nějaké stížnosti, nechtěla 
slyšet o věcech, kvůli kterým se se svými partnery hádaly. Připustil, že vnučka Klárka se jim 
někdy svěřila, že mamka se s taťkou nebaví, pak ale pro ni rodiče přišli a drželi se za ruce. 
Nevěděl, co si o tom má myslet, ale neptal se. Obžalovaný si mu také nikdy nestěžoval na 
manželku. Když začala Monika pracovat v domově důchodců, stala se z ní najednou „dáma“, 
chtěla  se  lépe  oblékat,  přizpůsobit  se  tamnímu  kolektivu,  poněkud  se  změnila.  Potvrdil 
rovněž, že v posledním období před tragickými událostmi se mu vnučka zmiňovala asi 2x, že 
matka na ni nemá  čas, že sedí pořád u počítače. Obžalovaný  se o manželku i dceru staral, 
dopřával jim, manželce vždy ustoupil, co chtěla, to měla. S manželkou o celé tragické události 
věděli pouze to, co jim sdělil obžalovaný a co se uvádělo v médiích. Obžalovaný jim tvrdil, že 
nic neudělal, říkal, že si to pořád přehrává a přemýšlí, jak se to mohlo stát, že on sám by byl 
rád, kdyby se dověděl, jak k tomu došlo, a nechápal, proč ho v Egyptě zadržují. I po návratu 
z Egypta  se  jim  dušoval  a  přísahal,  že  holkám  nic  neudělal.  Dále  svědek  potvrdil, že dcera 
Lenka  zprvu  obžalovanému  velmi  pomáhala,  ale  pak  změnila  názor,  přestala  mu  věřit  a 
nakonec se s ní rozkmotřili a přestala se s obžalovaným stýkat. Potvrdil dále, že obžalovaný 
uvažoval  i  o  alternativě,  že  skutek  mohla  spáchat  i  zemřelá  Monika,  nevěděl  ale,  jakým 
způsobem  by  to  provedla,  pořád  se  hovořilo  pouze  o  otravě,  žáden  elektrický  proud  nebyl 
dlouho zmiňován. Jelikož obžalovaný dceru Klárku miloval, což bylo okolí zjevné, Moniku 
musel milovat taky, když jí kupoval auto, věci a prakticky vše, co chtěla, nevěří tomu, že by 
je  úmyslně  usmrtil.  Obžalovaný  rovněž  naznačoval,  že  by  to  mohl  být  případně  i  někdo 
z personálu  hotelu,  neboť  požadovali  řádné  ubytování,  měli  problémy  s trezorem, 
nedoplňovali jim pití, což u něj vyvolávalo výše zmíněné úvahy. Ve shodě se svědkyní Irenou 
R. taktéž uvádí, že nemá žádné poznatky o tom, že by obžalovaný byl své manželce nevěrný, 
ale  naopak  dozvěděl  se,  že  nevěrná  měla  být  Monika.  O  tom  se  začalo  mluvit,  když  byl 
obžalovaný v Egyptě po tragických událostech. Svědek se taktéž obdobným způsobem zmínil 
o zdravotních problémech Moniky K.  s tím, že byla do jisté míry náladová, výbušná, ale 
nikdy u ní neměl pocit, že by chtěla spáchat sebevraždu. Obžalovaný byl žárlivý jako každý 
jiný chlap, zda měl v manželství problémy v intimní oblasti, se mu nesvěřoval, nic o tom neví. 
Co se týče zkušeností obžalovaného s elektřinou, tvrdí, že nebyly příliš valné, že si uměl tak 
vyměnit žárovku. Když měnil staré vypínače za nové, volal tchánovi, aby mu poradil, jak má 
zapojit dráty  a  ten  mu  vysvětloval  postup.  V neposlední  řadě  z výpovědi  svědka  plyne,  že 
životní  pojistku  měl  uzavřenou  pouze  obžalovaný,  manželka  ani  dcera  žádnou  pojistku 
neměly.  Po  zadržení  v Egyptě  mu  pojistku  platili  s manželkou  a  i  nyní,  když  je  ve  vazbě, 
v tom  pokračují.  Nesli  rovněž  za  obžalovaného  další  výdaje  (nájem,  platby  za  telefon, 
leasing). Náhrobek na hrob manželky a dcery si zaplatil obžalovaný sám.  
 
 
Svědkyně  Lenka  K.,  sestra obžalovaného, zprvu u výslechu dne 26.3.2014 využila 
svého zákonného práva  plynoucího  jí  z  §  100  odst.  1  tr.  řádu  a  nevypovídala.  Posléze  svůj 
postoj přehodnotila a dne 2.6.2014 podala svědeckou výpověď, z níž mimo jiné plyne, že u 
obžalovaného od útlého věku docházelo k výbuchům vzteku, svým způsobem byl agresivní a 
takto se projevoval i vůči ní. Časem se však uklidnil, tzv. z toho vyrostl. V dospělosti neměla 
s bratrem  ideální  sourozenecký  vztah,  protože  jsou  povahově  odlišní,  preferují  jiné  životní 
hodnoty. Pro obžalovaného byly prioritou vždy finance a majetek, což odpovídalo i matčině 
výchově, která jim vštěpovala, že si mají uchovávat účty o každé věci, kterou si koupí, pro 
případ rozvodu. S dřívější jeho přítelkyní Lucií W., se kterou žil ve společné domácnosti po 
dobu asi tří let, si rozuměla. V té době se i navštěvovali, ale důvody jejich rozchodu jí nejsou 
26 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
přesně známy. Dle jejího mínění dala popud k rozchodu Lucie, když tato jí uváděla, že měli 
rozdílné představy  o životě a ona se nechtěla vázat. Obžalovaný jí tvrdil, že si  Lucie měla 
najít jinou známost. S rozchodem se  špatně  vyrovnával,  Lucii  opakovaně  kontaktoval,  ale 
zbytečně.  Další  jeho  vážnou  známostí  byla  až  Monika.  Jelikož  v té  době  se  s bratrem 
nepohodla ohledně zapůjčených peněz, přestali spolu komunikovat a tento vztah přetrvával až 
do smrti jeho manželky Moniky a dcery Klárky. V popisované  době  komunikovala  pouze 
s jeho manželkou Monikou o běžných věcech, s Klárkou se vídávala při návštěvách u svých 
rodičů. Moniku K. charakterizuje jako společenskou veselou ženu, která veškerý čas, pokud je 
jí známo, trávila s dcerou  a  obžalovaným.  Nesvěřovala  se  jí  o  žádných  problémech 
v manželství,  zmiňovala  se  pouze,  že  o  financích  v rodině  rozhoduje  obžalovaný,  který  jí 
přiděluje finance na každý týden. O smrti Moniky a Klárky se dověděla telefonicky od své 
matky dne 30.7.2013 v 03:25 hod., předtím to matce telefonicky oznámil obžalovaný.  Ihned 
jela za ní a poté se snažila z jejího  telefonu  kontaktovat  obžalovaného,  hovor  však  přijala 
delegátka, od níž se dověděla, že bratr je na ošetření a poté asi za půl hodiny jim delegátka 
telefonicky  sdělila,  že  se  zřejmé  jedná  o  otravu.  Pak  ještě  během  téhož  dne  s bratrem 
opakovaně hovořila, poprvé kolem 08:00 hod., snažila se mu pomoci, řešili zejména kontakt 
na pojišťovnu Allianz, aby mu poradili, jak má postupovat a co má dělat. Svědkyně popsala 
celou škálu úkonů, které činila v zájmu pomoci svému bratrovi v nastalé tíživé situaci. Z její 
výpovědi dále plyne, že se obžalovaného ještě téhož dne ptala, co se tam stalo, přičemž on 
uváděl,  že  najednou  zjistil,  že  Klárka  nedýchá,  začal  ji  oživovat,  křičel  na  Moniku,  ta 
nereagovala a pak zjistil, že i Monika je mrtvá. Když je našel, měly být celé ztuhlé, modré a 
měly spoustu fleků po celém těle. Dále tvrdil, že když je našel mrtvé, tak volal matce, co má 
dělat a pak se podle toho zachoval. Během večera zmíněného prvního dne s ním stále řešila, 
co se mohlo stát, on naznačoval, že se snad jedná o otravu, jak by k ní mělo dojít, ale neřekl. 
Průběh  kritického  dne  popisoval  tak,  že  už  od  rána  zůstali  všichni  na  pokoji,  protože  jim 
nebylo  dobře.  Tvrdil,  že  nejhůř  bylo  jemu,  nestále  zvracel  a  měl  průjem,  taktéž  Monika  a 
Klárka zvracely a měla průjem, ale pouze dopoledne. Poslední jídlo měli konzumovat večer 
předchozího  dne.  Další  popis  průběhu  dne,  jak  je  vylíčila  ve  své  výpovědi  svědkyně, 
víceméně koresponduje s tím, jak událost popsal obžalovaný. Svědkyně zdůraznila, že jí nešlo 
do hlavy, jak Klára, takový živel, vydržela celý den ležet v posteli. Ptala se na to 
obžalovaného,  ten  jen  opakovaně  tvrdil,  že  tomu  tak  bylo.  Taktéž  s ním rozebírala, jak je 
možné, že když měli takové závažné zdravotní problémy, nevyhledali hotelového lékaře. On 
jí na to v podstatě neodpověděl, reagoval na to jen tím způsobem, že údajně chtěli jít až ráno, 
protože  si  myslel,  že  je  to  tzv.  „faraonova  pomsta“  a  měli  si  vzít  nějaký prášek, který si 
dovezli sebou z ČR. Lék si měli vzít údajně všichni. Obžalovaný zdůrazňoval, že většinu času 
toho dne strávil v koupelně, stále zvracel a Monika měla sedět na WC s průjmem a zvracet do 
nějakého  kbelíku.  Z jeho  sdělení  rovněž  vyrozuměla, že Klárka se dopoledne pozvracela, 
Monika proto sundala povlečení z postele a dala ho na zem. V této souvislosti jí rovněž nešlo 
do hlavy, proč nechtěl obžalovaný nechat uklidit za této situace pokoj a nepožádal o povlečení 
postele. Přímo se ho na to tázala, on se k tomu ale v podstatě nevyjádřil. Dále jí uváděl, že byl 
opakovaně pro vodu, že během dne průběžně pili, přičemž podruhé měl jít pro vodu kolem 
21:00 hod., když se vrátil, tak se obě holky napily, komunikovaly s ním, byly plně při vědomí 
a nějak mezi 21:00-22:00 hod. šly spát. Kromě vody měli mít na pokoji také nějaké sladké 
nápoje, snad colu nebo fantu. Když dívky usnuly, tak chvíli ležel na posteli u Moniky a chvíli 
u Klárky, ale ničeho si prý nevšiml. Až v momentě, když si lehl ke Klárce a dotkl se jí, zjistil, 
že je studená. Poté ji otočil a začal oživovat, dával jí umělé dýchání a křičel na Moniku, ta se 
však neozývala a jak posléze zjistil, byla také mrtvá. I té měl dávat umělé dýchání. Nešlo jí to 
do hlavy, jak si nemohl všimnout, že manželka s dcerou nejeví známky života, že nedýchají, 
když byl s nimi v jednom  pokoji.  Dokonce  před  ním  uváděla,  že  to  snad  ani  není  možné  si 
nevšimnout, on jí však na to uvedl, že si skutečně ničeho nevšiml, v pokoji byla tma, mu bylo 
27 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
stále špatně a většinu času trávil v koupelně. Hovor s ní vedl stále tím způsobem, že on byl 
ten, komu bylo nejhůř. Z jeho sdělení rovněž vyrozuměla, že celý den byli na pokoji pouze 
oni tři a až na krátké časové intervaly, kdy odcházel pro vodu stále spolu. Dále poznamenala, 
že obžalovaný při jejich prvních hovorech občas plakal, ale to bylo pouze ten první den, kdy 
se  to  stalo,  později  již  ne.  Když  mu  zakázali  vycestovat  z Egypta,  hodně  jej  toto  sdělení 
rozrušilo, stále na ni tlačil, ať zajistí, aby ho pustili domů, ona byla za něj ochotna zaplatit 
kauci, řešilo se to s konzulkou, ale nešlo to. V době, kdy se řešil pohřeb Moniky s Klárkou, 
začalo jí docházet, že obžalovaný v podstatě nikdy neprojevil žádnou lítost nad jejich smrtí. 
Tehdy  mu  sama  nabídla,  že  mu  pohřeb  zadokumentují, nahrají na kameru, nafotí, on to 
odmítl.  Chtěla,  aby  po  návratu  viděl,  že  byly  důstojně  pohřbeny.  V době,  kdy  vedli  řeči  o 
pohřbu,  obžalovaného  více  zajímal  převoz  jeho  vozidla  z letiště  z Ostravy než samotný 
pohřeb. To také nedokázala pochopit a řekla mu to. On na to reagoval tím způsobem, že přece 
tam auto nenechá. Pak se dověděla, že prý pohřeb sledoval přes internet. Výdaje, které hradila 
za bratra v době jeho pobytu v Egyptě, jí posléze v plném rozsahu uhradila matka. Bratr byl 
rovněž v každodenním kontaktu se Stanislavem Š. Sám přišel s tím, že chce veřejnosti sdělit, 
co se stalo. Nahrál detailní výpověď a po ní chtěl, ať zvukovou nahrávku předá Policii ČR. 
Nahrávka jí byla pak zaslána z e-mailu od štábu TV NOVA na její e-mail a policii ji předala. 
Dále svědkyně uvedla, že obžalovaný v té době stále řešil nevěru manželky, o které mu měl 
rok nebo dva roky předtím říci jeho kamarád. Zmiňoval se, že mu tehdy Monika odpřísáhla, 
že  mu  nevěrná  nebyla.  Pak  s ní  řešil,  zda  je  nemohla  otrávit  Monika.  Když  se  ho ptala na 
důvod, proč by to měla udělat, spatřoval ho v tom, že mu opravdu byla nevěrná a bála se, že 
on  to  zjistí.  Zdůrazňoval,  že  manželka  problematickým  způsobem  užívala  facebook,  že  se 
takto kontaktovala s několika  muži,  když  na  to  přišel,  souhlasila,  že bude mít k jejímu 
facebooku  přístup  a  bude  tak  moct  kontrolovat  obsah  komunikace.  Taktéž  s ním  řešila,  za 
jakou  dobu  vznikají  posmrtné  skvrny  a  ztuhlost  těla,  tato  problematika  ho  velmi  zajímala. 
Postupně sílila její nedůvěra k obžalovanému. Když mu za jeho pobytu v Egyptě sdělila, že 
třetinu majetku dědí rodina od Moniky, reagoval výbušně, byl vulgární a řekl „Monika přišla 
s holým zadkem a s holým  zadkem  odejde“.  Zajímalo  ho  rovněž,  zda  na  něho  něco  má 
kriminálka v ČR,  tuto  otázku  rovněž  řešil  s panem  Š.,  který  měl  synovce  u  policie.  Š.  mu 
tvrdil, že na něho kriminálka nic nemá. Po jeho návratu mu po několika dnech osobně sdělila, 
že mu nevěří a že si myslí, že všechno bylo v tom Egyptě úplně jinak. Obžalovaný se pouze 
na ni ironicky usmál a vyjádřil se, že mu je to jedno. Jeho chování po návratu z Egypta je pro 
ni zcela nepochopitelné a nepřijatelné. Pokud jde o žárlivost obžalovaného, od Lucie W. ví, že 
na ni žárlil, a obdobně tomu bylo i u Moniky. Jelikož bratrovi nevěřila a Radmil N. chtěl, aby 
přepsala  hrobové  místo,  kde  byla  pohřbena  Monika  s Klárkou  na  něj,  této  jeho  žádosti 
vyhověla,  když  uznala,  že  má  větší  právo  starat  se  o  svoji  zemřelou  sestru  a  neteř  než 
obžalovaný,  což  ho  velmi  pobouřilo  a  přestali  spolu  komunikovat.  V rámci  hlavního  líčení 
svědkyně popsala události shodně, navíc doplnila, že za situace, kdy bratrovi sdělila, že mu 
nevěří a domnívá se, že to udělal, on se jí vysmál a řekl, že nejsou žádné důkazy. Fakticky 
tímto okamžikem se jejich cesty rozešly a od té doby dál nekomunikovala s rodinou, jen vše 
sledovala z povzdálí.  Zdůraznila,  že  obžalovanému  v žádném  případě  nesdělila,  aby  věci, 
v nichž v Egyptě spaly jeho manželka a dcera, vyhodil. Když spolu probírali, co se kritického 
dne  dělo  na  pokoji  a  když  vznášela  připomínky  k jeho  chování  či  výhrady,  proč  nejednal 
jinak, nikdy jí nic nevysvětlil. S verzí, že to mohla udělat jeho manželka, tedy otrávit sebe a 
dceru a pokusit se otrávit i jeho osobu, přišel jako první rovněž obžalovaný. Bylo to snad ještě 
téhož dne, kdy byl hospitalizován. Tedy zprvu hovořil obecně o otravě a pak se začal klonit 
k tomu, že to mohla udělat manželka, že je chtěla otrávit všechny, ale nevyšlo to.  
 
 
Svědek  Erich  N.,  otec  zemřelé  Moniky  K., se k věci  vyjádřil  v přípravném  řízení, 
v rámci  hlavního  líčení  vzhledem  ke  svému  značnému  rozrušení  odkázal  na  tuto  výpověď  a 
28 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
při využití svého zákonného práva nevypovídal. Ze zmíněné výpovědi plyne, že nevnímal, že 
by soužití dcery s obžalovaným  bylo  problémové.  Vzájemně  se  chovali  k sobě  pěkně.  Byl 
s nimi v častém  kontaktu,  pomáhal  jim  vodit  Klárku  do  školy  a  každý  den  ji  rovněž 
vyzvedával. Trávil s ní  hodně  času  i  v odpoledních  hodinách  a  nikdy  se  před  ním 
nezmiňovala,  že  by  se  rodiče  nějak  hádali.  Monika  se  chovala  k dceři  pěkně  a  měla  o  ni 
starost, i z práce telefonicky zjišťovala, zda ji nezapomněl vyzvednout, zda je vše v pořádku, 
co dělají apod. Obžalovaný se choval ke Klárce jako otec k dceři. Dcera Monika se starala o 
svou domácnost a pomáhala i jim jako rodičům. Obžalovaný měl rád pořádek a Monika se 
podle toho  chovala.  Není  pravdou,  že  by  se  chovala  ke  své  matce  špatně.  Manželka  měla 
problémy s chůzí, chodila o berlích a Monika se jí snažila pomáhat. Po smrti Moniky a Klárky 
obžalovaného  zprvu,  když  byl  ještě  v Egyptě,  litoval,  ale  když  se  vrátil  a  začal  hned 
navazovat  různé  známosti  s ženami,  ztratil  jeho  důvěru.  Jeho  matka  se  chovala  rovněž 
poněkud  necitlivě,  když  v nemocnici  při  návštěvě  manželky  začala  před  návratem 
obžalovaného  do  ČR  rozvíjet  úvahy,  že  by  se  mohl  dát  do  kupy  se  sousedkou  Katkou. 
Obžalovaný ho stále ubezpečoval, že holky byly otrávené, že chodily pořád na WC, on taky, 
zvraceli a měli průjem. Přímo se ho zeptal, zda to udělal, což on popřel, tvrdil, že něco muselo 
být ve vodě a když mu na to odvětil, že vodu přinesl na pokoj on, tak musel vědět, co donesl, 
tak nebyl schopen již argumentovat, jen se bránil, že za nic nemůže. Nikdy neprojevil lítost, 
ani se neomluvil, že na holky nedal větší pozor. Po návratu z Egypta byl dle jeho názoru až 
moc klidný. V určité  době  mu  připadalo,  že  vinu  za  úmrtí  Moniky a Klárky chce svést na 
hotelový personál. Před ním nikdy nemluvil o tom, že by to mohla spáchat Monika. O tom, že 
by mu byla Monika nevěrná, nemá žádné poznatky. Svědek vyloučil, že by si Monika sáhla 
na život a už vůbec by nikdy neublížila Klárce, kterou měla velmi ráda. Klárka byla zdravé 
dítě. Neví nic o tom, že by Monika byla nějak nemocná, akorát jednou jí bylo špatně a dostala 
injekci. Pokud ví, pravidelně nikde k lékaři nechodila. Nevšiml si ničeho, z čeho by se dalo 
usuzovat, že by chtěla Monika obžalovaného opustit. S obžalovaným žádné problémy neměl, 
až do dovolené v Egyptě  vycházel  s ním  vždy  dobře.  Z výpovědi  dále  plyne,  že  během 
dovolené mluvil s dcerou  Monikou  2x,  hovořil  i  s Klárkou  a  na  nic  si  nestěžovali.  O  jejich 
úmrtí  se  dozvěděl  telefonicky  o  půl  čtvrté  ráno  v úterý od Ireny R.  Asi  čtyři  dny  poté 
obžalovanému sám volal, ptal se ho, co se stalo, ale on mu prakticky neodpověděl. Říkal mu, 
že to přece musí vědět,  obžalovaný  chvíli něco  říkal, co mu nebylo vůbec rozumět, a poté 
telefonát ukončil.  Následně mu volala  Irena R. s tím, že mu nemá volat, že je to drahé. Pak 
mu poslal SMS ve znění „co se stalo, odepiš mi“, ani na tuto SMS mu neodpověděl. Jak již 
bylo řečeno shora, v době, když se obžalovaný zdržoval ještě v Egyptě, mu jej bylo líto, tak 
mu napsal SMS „vydrž, jednou tě musí pustit“. Za celou dobu, co měl zákaz vycestování, mu 
napsal  asi  pět  SMS,  obžalovaný  mu  napsal  dvě  nebo  tři  o  tom,  že  tam  mají  svátek,  že  se 
nevyšetřuje, že mají volno, že má zákaz vycestování, ale konkrétně, co se stalo, nikdy. Taktéž 
mu dodnes nevysvětlil, proč nevolal lékaře, když jim bylo všem tak špatně. V této souvislosti 
svědek poznamenal, že když byli v Egyptě minule, tak mu Monika říkala, že měli zažívací 
problémy a tehdy hned lékaře navštívili. Dal jim nějaké prášky, po kterých se jim zdravotní 
problémy  zmírnily.  I  tedy  bylo  špatně  všem,  taky  měli  průjem.  Má  zato,  že  rovněž  během 
dovolené v Tunisku  měli  stejné  zdravotní  problémy  a  tam  také  vyhledali  lékaře,  proto  jej 
zarazilo, že tentokrát jim bylo špatně celý den a lékaře nevyhledali. Svědek se rovněž vyjádřil 
k otázkám souvisejícím s dědickým  řízením,  kdy  on  se  původně  s manželkou  u  notářky 
dědictví vzdali, protože se dohodli s obžalovaným, že si dědictví vezme pod podmínkou, že 
udělá  a  zaplatí  náhrobek,  což  skutečně  obžalovaný  zařídil  a  zaplatil.  Syn  Radmil  a  sestra 
obžalovaného Lenka však na něj měli podezření, přestali mu věřit, obžalovaný se měl hádat se 
svou  sestrou  o  peníze  a  dospělo  to  do  takového  stádia,  že  syn  Radmil  si  již  nepřál,  aby 
obžalovaný dostal všechno. To se obžalovanému a jeho matce nelíbilo, obžalovaný ho 
přesvědčoval,  aby  to  zůstalo  tak,  jak  se  dohodli,  ale  nakonec  bylo  projednání  dědictví 
29 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
pozastaveno do vyřešení případu. Svědek zdůraznil, že i následné vystupování obžalovaného 
v médiích jej příliš nepřesvědčilo, moc mu nevěřil. Petra viděl plakat jen jednou na hřbitově 
v jeho  přítomnosti,  když  on  nad  hrobem  dcery  a  vnučky  jakoby  s nimi mluvil, litoval je a 
obžalovaný to slyšel. Obžalovaný byl dle názoru svědka zručný, dělal si doma různé věci sám, 
ale co se týče jeho znalostí a schopností provádět elektroinstalační práce, ohledně toho nemá 
potřebné poznatky. Pamatuje si pouze, že v únoru či březnu 2013 mu obžalovaný telefonoval 
z práce s tím, že má problém a potřeboval by namontovat nějakou zásuvku, mělo se jednat o 
napětí  220  V a  tehdy  mu  vysvětlil,  že  pokud  tam  má  tři  dráty,  tak  nulák  je  žlutozelený. 
Obžalovaný mu tehdy ještě sdělil, že kromě toho tam je jeden černý a jeden hnědý a k tomu 
mu uvedl, že je jedno, zda černý nebo hnědý napojí na levou či pravou stranu s tím, že nulák 
musí být na nuláku, tedy na kolíku, že to je jištění. Dá se říci, že v uvedeném rozsahu tedy byl 
poučen.  
 
 
Z výpovědi  svědka  Radmila  N.,  bratra poškozené Moniky K., soud zjistil, že se 
sestrou nebyl v denním  kontaktu,  měla  svoji  rodinu  a  svůj  život,  ale  na  jejím  soužití 
s obžalovaným neviděl žádnou chybu. Byla plná života, ráda se pěkně oblékala, měla radost 
z každé nové věci, pohybovala se v prostředí žen, které chtěly hezky vypadat. Říkala, že má 
ráda práci,  pracovala  jako  ošetřovatelka  v domově  důchodců.  O  tom,  že  měla  trávit  hodně 
času při komunikaci na sociálních sítích, nechávala se fotit apod., se dověděl až po její smrti. 
Byl překvapen, když hovořil s matkou obžalovaného, jak na ni házela špínu v tom smyslu, že 
to byla tzv. lehká holka. Stejně jak otec Erich N. se zmiňuje o necitlivém jednání Ireny R. 
vůči jeho nemocné matce, když byla hospitalizována v nemocnici, kdy před ní prezentovala 
své přání, aby se obžalovaný dal dohromady s nějakou jeho sousedkou Kateřinou, a to ještě 
v době,  kdy  pobýval  v Egyptě.  Před  tragickou  událostí  se  scházel  se  sestrou  a  obžalovaným 
maximálně  1x  měsíčně.  Dne  7.7.2013  byli  společně  v ZOO,  výletu  se  zúčastnila  i  jeho 
tehdejší přítelkyně, která byla spolupracovnicí sestry v domově důchodců. Sešli se potom i u 
piva,  ale  ani  během  těchto  setkání  si  nevšiml  ničeho  pozoruhodného  na  vztahu  sestry  a 
obžalovaného. O tragické smrti byl informován sestrou obžalovaného Lenkou K.  Po smrti 
svých blízkých byl s obžalovaným v kontaktu, psali si e-maily,  které  svědek  rovněž  poskytl 
pro  účely  vyšetřování  (viz  č.l.  484-489).  Ze  začátku  obžalovaného  podporoval,  aby  vše 
psychicky unesl. Zlom v nahlížení na jeho osobu nastal v době,  kdy  obžalovaný  byl  ještě 
v Egyptě  a  začal  vyšilovat  ohledně  majetku  a  dědictví  po  manželce.  Jeho  sestra  Lenka  K., 
která  mu  pomáhala  během  jeho  nedobrovolného  pobytu  v Egyptě  a  starala  se  o  jeho 
záležitosti a platby i zde v ČR,  se  zmiňovala,  že  nějak  rychle  „zrehabilitoval“  a  také  mu 
přestala  věřit.  Svou  nedůvěru  nedával  obžalovanému  najevo,  protože  neměl  žádné  důkazy, 
aby ho mohl odsoudit. Po návratu z Egypta s ním hovořil o dalším jeho životě, čekal, že mu 
vzpomínky na manželku a dceru skoro nedovolí v bytě dál setrvat, že jej uvidí nějak truchlit, 
ale on naopak krátce nato navázal nový vztah, začal se horlivě zajímat o dědictví, již z Egypta 
aktivně oslovoval jeho rodiče, aby mu přislíbili, že se dědictví vzdají, což u něj vyvolávala 
stále větší pochybnosti do té míry, že posléze po návštěvě notářky obžalovanému sdělil, že se 
dědictví vzdávat nebudou. Jeho chování mu nekorespondovalo s tím, že by těžce nesl ztrátu 
svých nejbližších. Po tomto sdělení obžalovaný začal okamžitě vytahovat špínu na zemřelou 
manželku,  poukazovat  na  její  fotky,  že  má  důkazy,  že  měla  nějakého  chlapa a že za této 
situace si již nemá s rodiči zemřelé co říci. Přesto cca za dva dny opět kontaktoval jeho otce 
Ericha  N.  a  přesvědčil  ho,  aby  mu  rodiče  vzali  plnou  moc,  kterou  mu  dříve  pro  vyřizování 
dědictví udělili. Jelikož otec byl tehdy na tom fyzicky špatně a chtěl mít klid od obžalovaného 
i  jeho  matky,  učinil  tak.  Dále  se  svědek  vyjádřil  k osobě  obžalovaného  a  jeho  způsobu 
vystupování v minulosti.  Poukazuje,  že  se  choval  nadřazeně,  peníze  u  něj  byly  na  prvním 
místě, vystupoval stylem „já mám, ty nemáš“. Z jeho řeči a chování dovozuje, že byl žárlivý, 
manželku dost hlídal. K dceři Klárce měl dobrý vztah. V neposlední řadě též poukázal na to, 
30 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
že  obžalovanému  někdo  po  návratu  z Egypta propíchl pneumatiky u vozidla a nasprejoval 
nápis vrah, kdy obžalovaný jej měl označit za pachatele, ač mu jasně sdělil, že nemá důvod 
ničit  jeho  věci.  Krátce  poté  bylo  poškozeno  osobní  vozidlo  jemu,  věc  oznámil  na  policii. 
Z doložené e-mailové  komunikace  je  pak  patrno,  že  ještě  v měsíci  říjnu  2013  obžalovaný 
předstírá hlubokou lítost nad ztrátou své manželky a dcery, že nechápe, jak mohly umřít ve 
spánku a tichosti, že neví, jak dopadne, až se vrátí, v lepším  případě  se  zhroutí  a  v horším 
skončí někde v blázinci, a to vše uváděl v době, kdy již dlouhodobě intenzivně komunikoval 
s dalšími  osobami,  intenzivně  pátral  po  tom,  do  jaké  míry  mu  byla  manželka  nevěrná,  a 
nabízel v podstatě variantu, že za to, co se stalo, může zemřelá manželka. Výpověď svědka u 
hlavního líčení vyzněla shodně, opětovně mimo jiné zdůraznil, že po návratu obžalovaného 
z Egypta na něm neviděl, že by jej smrt manželky a dcery nějak zasáhla, choval se stejně jak 
předtím,  jakoby  se  nic  nestalo,  nijak  netruchlil,  záhy  navazoval  nové  známosti.  Neviděl  na 
něm žáden smutek, stesk, vzpomínky apod. Nově se vyjádřil rovněž k přemístění náhrobku 
z hrobu Moniky a Kláry za situace, kdy mu sestra obžalovaného prodala toto hrobové místo, 
k odstranění  došlo,  aniž  by  byl  předtím  nějak  vyrozuměn,  on  pak  na  vlastní  náklady  pořídil 
nový náhrobek, aby byla zachována důstojnost místa, kde jeho sestra a neteř byly pohřbeny.  
 
 
Další  nejbližší  příbuzný  zemřelých  Moniky  a  Kláry  K.,  Martin  N.,  se k věci 
nevyjádřil, když již v přípravném řízení využil svého práva nevypovídat.  
 
 
Výpověď  svědkyně  Vlasty  D.,  tety obžalovaného, byla v rámci  hlavního  líčení  za 
naplnění podmínek § 211 odst. 1 tr. řádu přečtena. Z výpovědi plyne, že byla ve sporadickém 
kontaktu s rodinou K. Moniku viděla pouze asi 2x v životě, Klárku neviděla vůbec. Po jejich 
smrti  obžalovanému  občas  zavolala,  psali  si  SMS,  jejichž  obsah  zmínila  ve  své  výpovědi. 
Konkrétně se jednalo o SMS zprávy ze dne 12., 13., 27., 28.8. a 6.11.2013. V těchto zprávách 
obžalovaný  uváděl,  že  nechápe,  co  se  stalo,  proč  k tomu došlo, že doufá, že u nás budou 
výsledky dřív a pravda vyjde najevo. Zdůrazňoval, že Klárce a Monice nic neudělal, žil jen 
pro ně a dával jim vše. V následné SMS zprávě mimo jiné uvádí, že pořád na ně myslí, stále 
brečí a moc mu chybí, nedokáže si představit, jak bude žít bez nich, měl tam raději zůstat on a 
ony měly žít. V poslední SMS zprávě zaslané ještě z Egypta, uváděl, že se moc těší domů, ale 
zároveň  má  velký  strach,  jak  to  doma  zvládne.  Svědkyně  potvrdila,  že  s obžalovaným 
komunikovala  rovněž  přes  Skype  a  snažila  se  ho  psychicky  podpořit.  Přímo  o  nešťastné 
události, která je předmětem šetření, se nebavili. Zmínil se o tom pouze v e-mailu, který však 
již neměla k dispozici. Tehdy jí zaslal rovněž fotky Klárky a Moniky s tím, že pro něho moc 
znamenají. Po jeho návratu z Egypta se s ním  osobně  setkala  2x,  jednou  u  jeho  rodičů  a 
podruhé přišel i s rodiči k ní, přinesl jí velkou kytici jako poděkování. Při osobním setkání o 
tom, co se stalo v Egyptě, příliš nehovořili, o zemřelých mluvil velice hezky. Obžalovaného 
považuje za hodného, pozorného a citlivého kluka, který žil jen pro svou ženu a dceru, aspoň 
tak to cítila. Svědkyně se dále pozastavila u posledního hovoru přes Skype ze dne 30.10.2013, 
kdy jí obžalovaný řekl „teto sedíš? Teto, fakt sedíš? Sedni si. Teto, já ráno letím domů“. Ač 
byla s obžalovaným po jeho návratu  do  ČR  pouze  2x  v osobním  styku,  uvádí,  že  to  pro  něj 
bylo v ČR  těžké,  pořád  chodil  s černými  brýlemi,  pořád  plakal,  ona  ho  pobízela,  že  musí 
vydržet a že musí jít dál. Obžalovaného byla navštívit i ve věznici, stále ji utvrzoval, že to 
neudělal a že ji nezklame. Nikdy jí nelíčil zdravotní problémy, které předcházely té tragické 
události, kterými měli všichni trpět, pouze tvrdil, že Monika s Klárou byly otráveny. Před ní 
nikdy neuváděl, že by to měla udělat Monika. V souvislosti s výpovědí svědkyně Vlasty D. se 
rovněž poukazuje na telefonický hovor, který proběhl mezi ní a obžalovaným dne 22.11.2013 
v 17:48:52  hod.  (viz  přepis  č.l.  2085-2086),  jež  byl  zaznamenán  na  základě  příkazu 
k odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního  provozu  vydaného  soudkyní  Okresního soudu 
v Karviné. V tomto  hovoru  se  mimo  jiné  zmiňuje  o  podezření  vůči  zemřelé  Monice,  že  za 
31 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
tohoto stavu by neměla nárok na žádné peníze a vyhrožuje, že pokud se N. dědictví nevzdají, 
tak bude požadovat úhradu poloviny nákladů za pořízený náhrobek. Dále poukazuje, že mu 
měla být Monika nevěrná, kdy svědkyně ho sama vybízí, aby ji nechal na pokoji, neboť už se 
nemůže bránit a stará se sám o sebe. V tomto hovoru z jeho úst přímo zaznívá, že on cítí, že 
bude ten vysmátý a bude se mít dobře, že mu všechno vyšlo, i v tom Egyptě.  
 
 
Z výpovědi svědka Stanislava Š. soud zjistil, že v době od listopadu 2008 do listopadu 
2009 pracoval v automobilce Hyundai v Nošovicích,  kde  byl  zaměstnán  rovněž  obžalovaný 
Petr K., a to na pozici údržbáře pro všechno. Byl velice šikovný, zručný, uměl udělat vše, co 
se  týkalo  zámečnických  prací.  Svařoval  rovněž  elektrickým  obloukem,  prováděl  i  zednické 
práce. Pokud jde o elektrikařinu, na to byli specialisté, ona maximálně vyměnil žárovku či 
zářivku.  Měl  dobré  nápady,  uměl  si  zorganizovat  práci,  věděl,  jak  dělníkům  práci  ulehčit, 
uměl  při  práci  uvažovat  hlavou.  Časem  obžalovaný  u  nadřízeného  zařídil,  aby  mu  mohl 
pomáhat. Také s ním  chodil  na  přesčasy,  aby  si  přivydělal.  Stali  se  z nich  dobří  kamarádi, 
jezdili spolu do práce. Obžalovaný  se  vždy  těšil  domů  za  holkami.  Viděl,  že  má  z dcery 
radost, nikdy mu nenaznačil, že by měl mít v manželství nějaké problémy. Z výpovědi svědka 
dále plyne, že obžalovaný i on v práci  někdy  nějaké  věci  odcizili,  kupříkladu  nářadí,  klíče, 
lepidla, spreje atd.  Když  končil  pracovní  poměr,  bylo  mu  vedením  naznačeno,  že  o  těchto 
drobných krádežích ví, neboť všechno je monitorováno kamerami. Bylo mu záhadou, že on 
byl za to vyhozen, respektive ukončil pracovní poměr dohodou, a obžalovaný v práci mohl 
zůstat. Po propuštění ze zaměstnání se s obžalovaným stýkal sporadicky, asi 3x do roka. Co se 
týče  osobnostních  charakteristik  obžalovaného,  uvedl,  že  pro  něj  hodně  znamenaly  peníze, 
uměl  ušetřit,  vždy  zvažoval,  za  co  utratit.  Zmiňoval  se,  že  jeho  manželka  Monika  se  ráda 
obléká,  na  ní  nešetřil  a  nikdy  o  ní  nehovořil  ve  zlém.  V lednu  2012  svědek  nastoupil  jako 
ošetřovatel  do  domova  důchodců,  kde  byla  zaměstnána  rovněž  manželka  obžalovaného. 
Z jeho  výpovědi  dále  plyne,  že  se  s ní  potkával,  byla  příjemná,  usměvavá,  veselá, ale 
udržovala si od něj odstup. Když přestal v domově důchodců v dubnu 2012 pracovat, již se 
s ní nesetkal. Monika K.  v zaměstnání  o  svém  manželovi  hovořila,  že  je  manažerem 
v Hyundai, že je vysoce postavený, on to nijak nekomentoval, byť věděl, že tomu tak není, že 
má pouze dobře placenou práci. S obžalovaným se viděl naposledy v červenci 2013 v pátek 
před jejich cestou do Egypta. Viděli se na myčce. Následně se z televize dověděl, že v Egyptě 
došlo k úmrtí dvou žen ve věku 8 a 36 let z Karviné, dal si to do souvislosti s obžalovaným, a 
proto mu napsal SMS s dotazem, zda je vše OK. Okamžitě přišla odpověď od obžalovaného, 
že  právě  ztratil  všechno  dobré  a  tím  začala  jejich  komunikace  zprvu  prostřednictvím  SMS 
zpráv a po 14 dnech pak začali komunikovat prostřednictvím Skypu a e-mailu. Takto byl poté 
s obžalovaným v kontaktu i několik hodin denně, ten pořád řešil dokola, co se stalo, rozebíral 
všechny možné varianty, jak došlo k úmrtí manželky s dcerou. Chtěl znát jeho názor na různé 
věci, například proč byly závěsy na jejich pokoji zastřené, proč zrovna je chtěl někdo otrávit, 
jaký to mohl být jed, vyptával se i na posmrtné skvrny a při tom popisoval, jak ležela Monika 
a  Klárka  na  postelích.  Později  začal  vylučovací  metodou  od  některých  verzí  ustupovat. 
Uváděl, proč by zrovna je chtěl někdo trávit, když tam bylo několik set hostů. Poukazoval na 
to, že mu Monika stále říkala, ať si jde lehnout a ať se napije, ač on jí říkal, že mu je zle, že ho 
bolí hlava a chodí zvracet. Svědek potvrdil, že obžalovanému e-mailem zasílal, co zjistil na 
internetu  ze  soudního  lékařství  ohledně  posmrtných  skvrn.  Obžalovaného  rovněž  zajímalo, 
zda těla Moniky a Kláry byly dopraveny do ČR bez vnitřních orgánů a zda to může nějak 
ověřit. V této souvislosti se mu zmínil, že má synovce u kriminálky v Praze a že se ho zeptá. 
Ve  skutečnosti  se  ho  neptal  a  obžalovanému  sdělil,  že  synovec  se  ptal  ostravských 
kriminalistů a ti mu odmítli sdělit, jestli je to pravda. Chtěl tak obžalovaného pouze uklidnit. 
V únoru 2014 se pak synovec Lukáš Č. setkal s obžalovaným, když šli na pivo, ale k otázkám 
probíhajícího vyšetřování se synovec vůbec nevyjadřoval. Svědek dále uvedl, že obžalovaný 
32 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
po něm chtěl, aby vyhledal na facebooku Lucii W., s níž žil před seznámením se s Monikou, 
že by ji chtěl vidět. Dne 1.10.2013 pak nastoupil do nových lázní Darkov jako ošetřovatel, 
zmínil se o tom obžalovanému, jenž mu uvedl, že Lucie W.  tam  má  pracovat  a  ať  ji  od  něj 
pozdraví, pokud s ní bude. Učinil tak, ta byla z toho překvapena a dál spolu nekomunikovali. 
Na druhý  den v lázních  přestal  pracovat,  protože  mu  tam  nevyhovovaly  podmínky. 
Obžalovaný chtěl pak na Lucii kontakt. Z jeho sdělení vyrozuměl, že se měl s Lucií pohádat a 
následně se rozešli. Dále svědek zdůraznil, že ke konci pobytu v Egyptě byl obžalovaný úplně 
apatický, vše mu bylo jedno, byl zoufalý, že se nic neděje. Říkal, že za každou cenu uteče, že 
se  nenechá  pověsit  a  že  nic  neudělal.  Zmiňoval  se,  že  se  tam  setkal  s nějakým  Čechem 
s přezdívkou  „H2O“,  jenž  mu  nabízel,  že  mu  je  schopen  zařídit,  aby  mohl  vycestovat 
z Egypta na cizí pas, obžalovaný se pak skutečně snažil získat od kamarádů z ČR pas, sháněl 
osobu, která by byla mu podobná. Chtěl vsadit všechno na jednu kartu a odtamtud utéct s tím, 
že by se hned po návratu přihlásil Policii ČR a šel by i na detektor lži. Po návratu do ČR 
nakonec  na  vyšetření  na  detektoru  lži  byl,  ale  o  výsledcích  mu  nic  neřekl  s tím, že má 
zakázáno o tom mluvit. Během pobytu v Egyptě obžalovaný se také dotazoval, zda má stále 
kontakt na domov důchodců, kde pracovala Monika a žádal ho, zda by tam nemohl zajít a 
zjistit, co se tam o případu povídá. Skutečně tam potom zašel a poptával se, jaký tam panuje 
názor na neštěstí rodiny K., přičemž zaměstnankyně domova zastávaly názor, že Monika to 
v žádném  případě  udělat  nemohla.  Po  návratu  obžalovaného  zpět  do  ČR  se  s ním nadále 
scházel,  dle  jeho  mínění  se  obžalovaný  choval  normálně,  zařizoval  věci  ohledně  hrobu. 
Vyjadřoval  se  v tom  smyslu,  že  chce  začít  nový  život,  věci  a  hračky  od  dcery  odvezl  do 
dětského  domova  a  kojeneckého  ústavu,  věci  od  manželky  rozdával.  Dále  uváděl,  že 
potřebuje  peníze,  že  má  dluhy,  které  mu  hradili  rodiče,  proto  jej  požádal  o  to,  aby  za  něj 
prodal  nějaké  zlato  od  manželky  s tím,  že  on  se  stydí,  je  sám  prodat.  Skutečně  tak  učinil, 
jednalo se o tři až čtyři řetízky a dva prstýnky, které prodal v zastavárně za částku 8.500 Kč. 
Svědek rovněž připustil, že obžalovaný dostával finanční prostředky za poskytnutí informací 
ohledně předmětné věci od médií, přičemž ho požádal, aby tyto peníze mohly chodit na jeho 
účet.  Ještě  během  pobytu  v Egyptě  se  obžalovaný  zmiňoval,  že  to  mohla  udělat  Monika  a 
v této souvislosti mu poslal fotky z restaurace Kasper v Karviné, na nichž byla zachycena 
Monika,  jak  tančí  s nějakým  striptérem.  Obžalovaného  rovněž  zajímalo,  co  si  o  tom  lidé 
obecně myslí.  Uváděl, že policie zřejmě stále řeší jeho a zda vůbec někdo ví, že se Monika 
léčila kvůli depresím. V tomto směru se také zajímal, jaké jsou projevy deprese. Obžalovaný 
se  mu  rovněž  svěřil,  že  s manželkou  intimně  nežil  a  že  to  nechtěla.  Dokonce  se  jej  měla 
příležitostně  při  procházce  v parku  Monika  ptát,  co  by  na  to  řekl,  kdyby  jí  někdo  zaplatil 
1.000  EUR  za  sex.  Zmiňoval  se  rovněž  o  tom,  že  od  nějaké  manželčiny  kamarádky,  s níž 
během  pobytu  v Egyptě  komunikoval,  získal  informace,  že  mu  byla  manželka  nevěrná 
s nějakým  Slovákem  Jánem  a  že  ten  již  byl  policií  vyslýchán.  Obžalovaný  během  jejich 
diskusí  se  vyjadřoval  nakonec  v tom  smyslu,  že  existují  jen  dvě  možnosti,  jak  k událostem 
došlo,  buď  to  udělal  on,  nebo  Monika.  Tvrdil,  že  neměl  k tomu  důvod.  Poukazoval, že 
Monika měla všechno a snad neunesla, že byla nevěrná. V případě, že to udělala Monika, pak 
je chtěla zřejmě všechny otrávit, ale jakým způsobem by to udělala, se nedobrali. Obžalovaný 
tvrdil, že inkriminovaný den chodil pro vodu jen on, pil to, co manželka s dcerou vyjma coly, 
která mu nedělala dobře. Svědek rovněž připustil, že věděl, o tom, že obžalovaný po návratu 
do ČR navazuje nové vztahy s ženami, párkrát navštívil svou sousedku Kateřinu G., zda mezi 
nimi došlo k intimnostem, neví, pak se stýkal s Kateřinou  J.,  údajně  taktéž  neví,  jaký  vztah 
mezi ní a obžalovaným byl, byť pořízené odposlechy hovorů mezi ním a obžalovaným svědčí 
o opaku. Po této známosti pak byl asi 3x se Šárkou L. z Prahy, v tomto případě říkal, že je do 
ní zamilovaný. Zda obžalovaný měl nějaké zkušenosti s elektroinstalatérskými pracemi, neví, 
nikdy ho nežádal o pomoc s věcmi,  které  souvisí  s elektřinou,  když  takovou  pomoc 
potřeboval, obžalovaný mu dal kontakt na Petra J. 
33 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
 
Svědek  Vladislav  M.  se znal s obžalovaným od roku 2008, oba pracovali ve 
společnosti  Hyundai  cca  2-3 roky na stejném pracovišti, byli spolu v každodenním styku, 
jejich  vztahy  byly  kamarádské,  hovořili  spolu  i  o  svém  soukromí  a  rodinném  životě. 
Vypověděl, že manželství K. mu připadalo v pořádku, obžalovaný si na něm zakládal. Asi rok 
před poslední dovolenou v Egyptě mezi manželi K. ale snad něco zajiskřilo z důvodu, že jeho 
manželka Monika měla různé fotky na facebooku a obžalovanému se to nelíbilo. Fotky viděl, 
obžalovaný mu je ukázal. Nebyly to sice „lechtivé“ fotky, ale z jeho pohledu ne moc vhodné 
na vdanou ženu. Před obžalovaným vyslovil názor, že by to tam neměla Monika dávat a asi se 
kvůli  tomu  pohádali.  On  se  v té  době  rozváděl,  tak  se  s obžalovaným  více  svěřovali. 
Z výpovědi plyne, že posléze po návratu z Egypta mu obžalovaný přiznal, že mu lhal, pokud 
tvrdil, že doma je vše v pořádku,  odůvodňoval  to  tím,  že  nechtěl,  aby  to  vypadalo,  že  má 
problémy.  Na  dovolenou  do  Egypta  původně  měli  jet  jejich  rodiny  společně.  Plánovali,  že 
pojedou v červnu  2013,  dovolenou  objednávali  už  po  novém  roce.  Poznamenal,  že  původně 
chtěl jet obžalovaný na Slovensko a on do Itálie, Monika však na internetu našla zájezd do 
zmíněného  Egypta.  Ač  to  takto  plánovali,  obžalovaný  posléze  říkal,  že  jeho  manželka 
nedostane dovolenou v daném termínu, tak jeli každý zvlášť, vědělo se to již někdy v únoru. 
Obžalovaný mu ještě doporučoval, aby si koupil tablety Altinalu, které pomáhají při průjmu, 
měl už z dřívějška zkušenosti. Jejich dovolená proběhla v pohodě. K. jeli do stejného hotelu 
na  přelomu  července  a  srpna.  Obžalovaný  se  jich  vyptával  ohledně  jejich  dovolené,  chtěl 
vědět úplně všechno, ukazoval mu i fotky. Když se dověděl o tom neštěstí v Egyptě, napsal 
mu SMS, zda je vše v pořádku a obžalovaný ještě téhož dne 30.7.2013 volal, brečel a uváděl, 
že je chtěl někdo otrávit, respektive, že mu někdo otrávil Moniku a Klárku. Vyprávěl mu, jak 
jim bylo špatně, jak od rána všichni tři zvraceli, a to snad 10x nebo 15x za hodinu, a všichni 
měli rovněž průjem. V dané situaci nechtěl obžalovanému přímo vynadat, ale řekl mu, že na 
co čekal a proč nešel k doktorovi. Obžalovaný mu argumentoval tím, že si s Monikou řekli, že 
počkají do dalšího dne, pokud jim bude stále špatně, tak půjdou k lékaři. Poukazoval na to, že 
jeho manželka je zdravotní sestra, že dělala v domově důchodců a že měla vědět, co má dělat. 
Zdůrazňoval, že mu bylo hodně špatně, že pil colu, která byla buď špatná, nebo otrávená, že 
když se napil, tak ho to natahovalo a šel hned zvracet. Dle jeho popisu se stav dcery Klárky 
časem zlepšil, u něj se to jen horšilo a horšilo. V této souvislosti obžalovaný jej vyzýval, aby 
mu  věřil,  doslova  uváděl  „Láďo,  musíš  mi  věřit,  já  v tom nemám prsty, ty víš, že jsem to 
neudělal, že je mám obě rád“. Na jednu stranu tedy obžalovaný brečel, na druhou stranu jeho 
projev byl chladný a klidný. V následné době s obžalovaným komunikoval každý den, zprvu 
telefonicky,  pomocí  SMS  a  později  e-mailem. V podstatě  probírali  vše  pořád  dokola, 
obžalovaný mu popisoval průběh celého dne i to, co se dělo předchozího dne ve večerních 
hodinách. V podstatě vše popisoval tak, jak to prezentoval ve svém hodinovém prohlášení na 
internetu. Projev obžalovaného však byl dle svědka chladný, bez emocí. Teprve po návratu 
obžalovaného z Egypta se dozvěděl, že se o celé věci obdobným způsobem bavil již z Egypta 
s dalšími lidmi. Na spoustu věcí chtěl znát jeho názor. Asi tři dny po události jej obžalovaný 
požádal o to, aby udělal veřejný rozhovor v televizi, aby o něm řekl něco pozitivního v tom 
smyslu,  že  ho  dobře  zná,  že  by  toho  nebyl schopen, že by holkám nebyl schopen ublížit. 
V tomto  směru  hodně  na  něj  tlačil  a  sám  to  s televizí domluvil. Zprvu to odmítal, nakonec 
jeho žádosti vyhověl a pro televizi rozhovor poskytl. Obžalovaný si nepřál, aby říkal nějaké 
podrobnosti o tom, co se mělo stát. V rozhovoru zejména uvedl, že obžalovanému věří, že to 
neudělal, že dle jeho mínění je vina na hotelu a že by za obžalovaného dal ruku do ohně. Na 
naléhání reportérky udělal dovětek, že jim mělo být celý den špatně a že obžalovaný odešel 
asi na 20 minut pro pití. To zřejmě neměl říkat, neboť obžalovaný mu záhy přeposlal SMS, 
kterou mu napsala jeho sestra a on ji doplnil. Šlo o SMS ze dne 6.8.2013 ve znění: „Ahoj 
Láďo, dostala jsem toto info….. On vypověděl, že ty ses díval na TV, mezi tím jsi odešel pro 
34 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
vodu na cca 20 minut a začíná to celé nesedět… Prosím, požádej ho, ať už nic nikde neříká, 
nebo se do toho zamotáš… Ráno kolem 8 hod. zjistím tu TV a budeme pokračovat dál, ale 
musíme už nyní uvést, jak ti bylo… Prosím, dávej si pozor, co říkáš!!!!, uvědom si, že ty jsi 
zatím jediný podezřelý!!!! Chápu, že ti chce pomoci, ale informace, co řekl, jsou špatné. Já ti 
věřím Láďo, prosím, už nic neříkej, mám tě rád, dnes to bude vše v TV, drž mi palce. Hlavně 
si  to  nevykládej  špatně,  prosím.“  Když  později  komunikoval  s obžalovaným  přes  Skype  a 
rozebírali vše pořád dokola, přímo obžalovanému sdělil, ať mu nevykládá, že se tam mezi ním 
a  Monikou  něco  nestalo,  že  se  nepohádali.  Obžalovaný  byl  z toho zaražený a potom mu 
přiznal, že se s Monikou pohádal na diskotéce večer před kritickými událostmi. K hádce mělo 
dojít proto, že se zadíval na jednu animátorku a manželka si toho všimla, animátorku vyfotila 
a hodila pak po něm foťák se slovy, ať si ji vezme sebou. Když o tom obžalovaný hovořil, byl 
poměrně v klidu, svědkovi připadalo, že to prožívá více než on. Obžalovaného se opakovaně 
v průběhu  jeho  pobytu  v Egyptě  ptal,  proč  nešli  k lékaři,  zejména  i  s ohledem na malou 
Klárku,  proč  vůbec  nic  neřekl  komukoliv  jinému,  na  co  čekal,  ten  však  víceméně  na  to 
nereagoval.  Obžalovaného  osobně  navštívil  druhý  den  po  jeho  návratu  do  ČR.  Objal  ho  a 
popřál mu upřímnou soustrast. Obžalovaný reagoval chladně, studeně, jakoby se ho smrt jeho 
nejbližších  ani  netýkala.  On  osobně  očekával,  že  bude  lítostivý,  takový  zlomený,  případně 
bude plakat, ale nic z toho se nestalo. Obžalovaný mu již tehdy sdělil, že zruší dětský pokoj a 
udělá si tam ložnici, větší obývák. Reagoval na to slovy, jak to může udělat, když tam jsou 
věci od Klárky, nebylo mu odpovězeno. S obžalovaným se pohádal i z důvodu, že se zbavuje 
věcí po Monice a Klárce, že on by nedokázal vyhodit ani jednoho plyšáka. Při návštěvě přišla 
řeč i na to, jak si představuje obžalovaný budoucnost, na což ten reagoval, že si najde nějakou 
mladší ženu tak o 10 let a bude si užívat, děti už nechce ani vidět. Později se mu chlubil se 
svými novými známostmi a intimnostmi, které mezi nimi byly. V neposlední řadě z výpovědi 
svědka  plyne,  že  po  návratu  z Egypta  se  mu  obžalovaný  přiznal,  že  mu  lhal,  že  v jeho 
manželství to bylo ještě horší, než jak popisoval svědek o okolnostech jeho rozvodu, doslova 
mu obžalovaný sdělil, že už půl roku před Egyptem s manželkou nespal. Když se jej ptal, proč 
mu lhal, zdůvodňoval to tím, že by se mu smáli. Vyprávěl mu také potom, že údajně Monika 
měla být zlá na Klárku, že ji párkrát udeřila, že se změnil vztah manželky k dceři k horšímu, 
což se mu nelíbilo. Co se týče osoby obžalovaného, poznamenal, že byl zručný, měl pěkný 
byt,  kde  si  měl  údajně  vesměs  všechno  dělat  sám,  byl  dominantní,  chtěl  být  něco  víc  než 
ostatní, byl ale kamarádský. Dále z výpovědi svědka plyne, že na dovolenou do Egypta jel se 
stejnou cestovní kanceláří jak obžalovaný, byly jim poskytnuty vyčerpávající informace, a to i 
v tom směru, jak mají postupovat, pokud budou mít nějaké zdravotní problémy, měli kontakt 
na delegáta, byli informováni, kde se nachází v hotelovém komplexu lékař a na pokoji měli u 
telefonu listinu nejen s číslem  na  recepci,  ale  i  na  lékaře  a  další  důležitá  čísla,  což  bylo 
napsáno v různých  jazycích.  U  hlavního  líčení  vyzněla  výpověď  svědka  shodně,  nadto 
doplnil, že po návratu od něj obžalovaný odkoupil zbytek balení léku Antinal. Svědek rovněž 
vyjádřil své pochybnosti nad tím, jak mohla nezletilá Klárka vydržet celý den i ve večerních 
hodinách ležet na pokoji, když už jí bylo lépe, jak tvrdil sám obžalovaný, on z vlastních 
zkušeností ví, že by své děti na pokoji neudržel, že by chtěly jít ven, chtěly by se koupat atd. 
Poukázal  rovněž,  že  z výpovědi  obžalovaného  vyrozuměl,  že  Klárka  s Monikou  měly 
popisovaný den 29.7.2013 spát společně v jedné posteli, on spal naproti nich v posteli sám a 
že  se  koukali  i  na  televizi,  přičemž  během  popisované  doby  i  párkrát  usnul.  Co  se  týče 
jednotlivých verzí příčin úmrtí manželky a dcery, obžalovaný zprvu uváděl, že jim snad mohl 
chtít  někdo ublížit z hotelu,  protože  tam  udělal  rozruch  kolem  výměny  pokoje,  pak  přišel 
s další  verzí,  že  je  chtěl  někdo  otrávit  a  posléze  uváděl  i  to,  že  je  chtěla  otrávit  manželka 
všechny tři nebo třeba jen jeho a dopadlo to, jak to dopadlo. Obžalovaného enormně zajímalo, 
jaký je jeho názor na tyto možné verze příčin smrti jeho blízkých. Svědek rovněž potvrdil, že 
při rozhovorech s obžalovaným, když mu byl vysloven zákaz vycestování, zvažovali, že by 
35 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
bylo dobré utéct a vrátit se domů, protože mu tam hrozí nebezpečí. Připustil, že ho v tomto 
záměru podporoval, přičemž mimo jiné zazněl ze strany obžalovaného i návrh, zda by nechtěl 
za ním přijet a něco mu tam přivézt, což však odmítl, protože situace v Egyptě nebyla klidná a 
měl svou rodinu. Pokud jde o manuální zručnost obžalovaného, doplnil, že neví o tom, že by 
se to týkalo elektroinstalatérských prací, rozvodů, výměny  elektrodrátů apod., poznatky má 
pouze v tom směru, že si uměl vyměnit zásuvku.  
 
 
Další  ze  spolupracovníků  a  kamarádů  obžalovaného  svědek  Daniel  B.  vypověděl 
v přípravném  řízení  i  u  hlavního  líčení,  že  se  s obžalovaným poznal v roce 2008, jsou 
kamarádi, v práci spolu trávili hodně času, ve společnosti Hyundai byl zaměstnán do června 
2013.  Obžalovaný  byl  zručný  na  různé  údržbářské  práce  včetně  svařování. Byli si blízcí, 
probírali spolu různá témata včetně rodinného života. Obžalovaný se mu nikdy nesvěřil, že by 
měl  s manželkou  nějaké  problémy,  působil  dojmem,  že  žádné  problémy  nemá,  nikdy  si 
nestěžoval.  Odpovídal  tomu  i  způsob,  jakým  před  ním  telefonicky  hovořil  s  manželkou. 
Svědek  potvrdil,  že  obžalovaný  společně  s Vladislavem  M.  plánovali  společnou  dovolenou 
v Egyptě v roce 2013, ale nakonec jejich rodiny jely každá v jiném termínu. Když se dověděl 
o úmrtí jeho nejbližších v Egyptě,  zaslal  mu  pár  soucitných  a  povzbuzujících  SMS.  Časem 
začali komunikovat přes Skype, takto byli v kontaktu i několik hodin denně, protože on byl 
v té  době  nezaměstnaný.  I  tomuto  svědkovi  obžalovaný  vylíčil  průběh  událostí  obdobným 
způsobem, jak bylo zveřejněno v médiích. Z výpovědi svědka plyne, že se obžalovaný vracel 
opakovaně k tomu, co se stalo, popisy nebyly rozporné, nikdy  se nepřeřekl ani nezakoktal. 
Postupem  času  se  jej  obžalovaný  ptal  na  jeho  názor  na  to,  že  příčinou  úmrtí  byla  otrava, 
nepřišla jim však reálná žádná látka, která by to mohla způsobit. Zabývali se tím, že otrávený 
člověk  by  musel  mít  strašné  bolesti,  musel  by  trpět,  což  do  obrazce  událostí  nezapadalo. 
Obžalovaný v této  souvislosti  poukazoval,  že  mu  vypumpovali  žaludek,  řešili  rovněž,  jak 
dopravit tričko potřísněné tekutinou ze žaludku do ČR a předat policii za účelem provedení 
odborného zkoumání, protože egyptské orgány se údajně dle obžalovaného k ničemu neměly. 
Nakonec  se  mu  to  podařilo  zaslat  v balíčku  přes  nějaké  české  turisty,  kde  byla  i  karta 
z fotoaparátu,  na  níž  měly  být  fotografie  z dovolené v Egyptě.  Na  žádost  obžalovaného 
prošetřoval i nějaké telefonní číslo, z něhož bylo voláno na mobilní telefon zemřelé Moniky, 
obžalovaný totiž chtěl zjistit, komu to telefonní číslo patří, ale jednalo se jen o nějaký penzión 
v Kutné  Hoře.  Obžalovanému  věřil,  měl  o  něho  strach,  bál  se,  aby  si  neublížil,  byť 
obžalovaný mu přímo neřekl, že by měl nějaké sebevražedné myšlenky. Podporovalo ho více 
známých, ale nakonec mu zůstaly jen on, Petr K. a Stanislav Š. S obžalovaným probírali různé 
varianty, jak k úmrtí mohlo dojít, v médiích  proběhlo,  že  to  mohla  být  i  jeho  manželka 
Monika. K tomu  obžalovaný  doplnil,  že  když  někdo  trpí  schizofrenií  a  bere  léky,  tak  má 
sebevražedné  sklony  a  zároveň  v této  souvislosti  sdělil,  že  Monika  měla  trpět  nějakou 
psychickou  poruchou,  údajně  brala  i  nějaké  léky,  ale  před  dovolenou  si  nevšiml,  že  by  je 
užívala. Obžalovaný nechtěl věřit tomu, že by toho byla schopna. Také mluvil velmi hezky o 
dceři  Klárce,  při  komunikaci  na  toto  téma  téměř  pořád  brečel.  Postupem  času  začal 
obžalovaný zjišťovat, že žil s někým 10 let a nevěděl, že ta osoba žije dvojím životem, čímž 
měl  na  mysli  svou  manželku.  Údajně  až  po  její  smrti  se  začal  dovídat  z různých  zdrojů, 
například z facebooku od jejích kamarádek, že ho manželka podváděla, měla několik profilů 
na  facebooku  apod.  Svědek  rovněž  potvrdil,  že  se  obžalovaný  snažil  dostat  z Egypta 
nelegálně, i v součinnosti se Stanislavem Š. plánoval útěk na cestovní pas jiné osoby. Pas mu 
tam měl dovézt on, jednalo se o pas Petra K., jenž byl ochoten mu pro tento účel pas zapůjčit. 
S pasem  měl  odjet  do  Egypta  v sobotu,  ale  ve  čtvrtek  obžalovaného  pustili  a  on  se  legálně 
vrátil  do  ČR  dne  31.10.2013.  Za  této  situace  nebyl  záměr  s dovezením cestovního pasu 
realizován. Obžalovaného odvážel z letiště v Praze do Karviné k jeho rodičům. Do týdne od 
návratu  mu  pak  přivezl  pro  dceru  a  manželku  několik  pytlů  věcí  po  zemřelých  Klárce  a 
36 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
Monice, podstatnou část mu však vrátili, aby to daroval někomu jinému. Svědek se rovněž 
zmínil o vztazích, které obžalovaný navázal s ženami po návratu z Egypta. U první Kateřiny 
mu tvrdil, že nešlo o intimní vztah, když s ní byl přistižen novináři, dušoval se mu, že si s ní 
byl pouze povídat. V případě další známosti s blondýnkou z Čelákovic přiznal, že za ní 2x byl 
a měl s ní intimní poměr. O nevěře obžalovaného v době manželství nic neví, obžalovaný mu 
spíše připadá stydlivý. Svědek rovněž vyslovil přesvědčení, že obžalovaný nezapříčinil úmrtí 
svých blízkých, osobně si nedovede představit, jak by to mohl provést elektřinou a už vůbec 
ne, že by byl schopen usmrtit svou dceru, kterou miloval. U hlavního líčení svědek připustil, 
že obžalovanému předal kontakt na léčitelku Žannu Š., protože mu chtěl údajně pomoci po 
psychické stránce. Z obsahu zachycených hovorů ze dnů 3.11.2013 v 12:37:17, 19:03:58 hod., 
4.11. 2013 ve 14:19:49 hod., 5.11.2013 v 17:43:14 hod. a 20.11.2013 v 18:31:04 hod. je však 
naprosto zřejmé, že jedinou motivací těchto kontaktů byly zištné důvody, snaha finančně těžit 
z tragické události, kdy je zde zachycena zjevná přetvářka obžalovaného před okolím a médii 
i co se týče zármutku nad smrtí poškozených.  
 
 
Svědek Petr K. dosvědčil, že se znal s Monikou a Petrem K. již pře jejich svatbou, 
manželka byla Monice za svědka. Přátelili se, navštěvovali se a chodili společně i na různé 
akce. Zemřelá Monika byla super holka, pro jiné by se rozdala, i když po svatbě se trochu 
změnila, jako by se cítila, že je něco najednou více. V roce 2009 mu obžalovaný zařídil práci 
v Hyundai,  kde  byl  sám  zaměstnán  na  pozici  údržbáře  v lakovně.  Obžalovaný  dělal  veškeré 
údržbářské práce, měl papíry na vysokozdvižný vozík i svářečský průkaz. S elektřinou v práci 
nedělal, na to byli určeni elektrikáři. Zároveň však vyslovil přesvědčení, že elektrice rozuměl 
obžalovaný  jako  každý  jiný  chlap,  snad  uměl  zapojit  zásuvku  či  prodlužovačku,  protože  to 
není  nic  těžkého,  jsou  tam  jen  tři  dráty.  Manželé  K.  navenek  působili  jako  dokonalý 
spokojený pár. Obžalovaný byl kliďas, k dceři se choval pěkně, byla jeho mazel. Monika byla 
na dceru Klárku přísnější, zakazovala jí jíst sladkosti, zmiňovala se, že je tlustá apod. Všude 
chodili  spolu,  nikdy  je  neviděl  se  pohádat.  Monika  se  měla  dobře,  na  co  ukázala,  to  měla. 
Plánovali dokonce koupit rodinný dům, ale nakonec z toho sešlo, bylo to někdy na jaře 2013. 
Do  Egypta  chtěla  jet  Monika.  O  smrti  manželky  a  dcery  obžalovaného  se  dověděli  na 
dovolené v Černé  Hoře  od  známých.  Téhož  dne  večer  mu  volal  obžalovaný,  emotivně  do 
telefonu křičel „Péťo, Péťo, stala se hrozná věc, Klárka a Monika zemřely, nevím, co mám 
teď dělat. Umřely mi na pokoji, řval jsem: Pane Bože proč“. Při tom hovoru plakal, pořád 
opakoval,  že  neví,  co  se  stalo,  že  přišel  a  viděl je  mrtvé,  odkud  přišel,  neříkal.  Po  návratu 
z Černé Hory s obžalovaným komunikoval jenom přes Skype. Ten nechápal, co se mohlo stát, 
téměř za každou větou brečel. Uváděl, že je někdo otrávil, že všichni zvraceli, že měli průjem, 
střevní potíže, ale jak mohlo k otravě dojít, neuváděl. Říkal také, že na zemřelé sahal, že byly 
studené.  Po  tomto  zjištění  křičel  na  pokoji  „Pane  Bože,  Pane  Bože“  a  ihned  vyběhnul  ven 
z pokoje  a  začal  bouchat  na  nějaké  dveře,  z nichž  vyběhla  nějaká  ženská  a  volali  pomoc. 
Všechno vysvětloval podrobně. Zmiňoval se i o tom, že když ještě Monika žila, tak ji prosil, 
ať zajde pro vodu, že mu je špatně, že mu je hůř než jí, ale ona pro vodu nešla. Co se týče 
svých potíží, obžalovaný uváděl, že zvracel, měl průjmy a stejně jako Monika i Klárka velké 
křeče v žaludku. S manželkou neležel v jedné posteli, nespali spolu, ležel s Klárkou. Dále mu 
uváděl, že manželka měla být hodně chladná ke Klárce. Kromě toho z výpovědi svědka plyne, 
že  obžalovaný  si  před  dovolenou  párkrát  stěžoval  na  manželku,  že  je  k němu  chladná,  že 
s ním  nechtěla  mít  žádný  intimní  vztah.  Zdůvodňoval  to  psychicky  náročnou prací, kterou 
manželka  měla.  Dále  se  zmiňoval,  že  se  vůbec  nevěnovala  Klárce,  že  pořád  byla  na 
facebooku, navíc měla brát silné prášky na bolesti hlavy, s níž se měla údajně léčit, jsou o tom 
záznamy u lékaře. Když si prášky nevzala, byla více náladová a jakoby schizofrenní. To se 
projevovalo tak, že když se chtěl večer Moniky dotknout, tak po něm vystartovala, byla na něj 
jak na cizího, v těchto  situacích  ji  vůbec  nepoznával.  Dále  mu  tvrdil,  že  před  odletem  do 
37 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
Egypta si Monika nevyzvedla prášky na hlavu,  takže  je  sebou  neměla.  Obžalovaný  měl 
představu, že si tu dovolenou spolu užijí, ale manželka byla na něj jak na cizího, proto také 
spala  i  odděleně  na  vedlejší  posteli,  blíže  k oknu, a on spal s Klárkou. Z jeho  sdělení 
vyrozuměl,  že  v době  před  kritickými  událostmi  měli  jídlo  i  pití  konzumovat  jen  v hotelu. 
Oproti  výpovědi  obžalovaného  i  některých  svědků  uvádí,  že  z podání obžalovaného 
vyrozuměl, že jim začalo být špatně až poté, co byli na obědě. Pak už z pokoje nevycházeli, 
na večeři nešli a v noci je nalezl mrtvé. Ve 22:00 hod. měl opět prosit manželku, ať jde pro 
vodu, protože on byl v křečích, měl větší bolesti než holky. Nakonec to dopadlo tak, že pro 
vodu šel k recepci  opět  on.  Svědek  dále  uvedl,  že  i  on  sám  uvažoval,  kdo  to  mohl  udělat  a 
obžalovanému  říkal,  že  Monika  dělala  se  starými  lidmi  a  určitě  měla  přístup  k nějakým 
lékům, že si je mohla obstarat na pomstu obžalovanému. Věděl totiž, že obžalovaný zakázal 
Monice komunikovat přes facebook, měli hádku, když obžalovaný zjistil, že přes facebook 
komunikovala s muži  a  nevěnovala  se  rodině.  Po  celou  dobu  jejich  komunikace  obžalovaný 
trval  na  tom,  že  příčinou  smrti  byla  otrava.  Připustil  posléze  i  to,  že  by  to  mohla  udělat 
Monika. Jeho chování po návratu z Egypta  bylo  poněkud  jiné  než  v předchozí  době,  byl 
smutný a choval se divně. Když se před ním snažil o něčem zažertovat, tvářil se zaraženě. 
V neposlední řadě svědek potvrdil, že obžalovaný se mu zmínil, že věděl, že mu Monika byla 
nevěrná. Již z Egypta mu přes Skype říkal, že mu je divné, proč Monika chtěla na dovolenou 
do Egypta a vedl úvahy o tom, že to bylo asi proto, že našel na jejím facebooku kontakt na 
nějakého  Egypťana.  Když  jej  navštívil  ve  vazbě,  zmiňoval  se  před  ním,  že  Monika  měla 
poměr  s nějakým  Slovákem,  chodila  s ním  na  hotel  a  ještě  to  platila.  Připustil  rovněž,  že 
obžalovaný  chtěl  přes  vyslovený  zákaz  vycestovat  z Egypta, k čemuž  mu  měl  poskytnout 
vlastní cestovní pas, ale nakonec k tomu  nedošlo,  protože  obžalovanému  cca  po  třech 
měsících dovolili z Egypta vycestovat.  
 
 
 
Další kamarád obžalovaného svědek Miloš K. vypověděl, že s obžalovaným vycházel 
velmi dobře, působil na něho vyrovnaným klidným dojmem, měli společnou zálibu v autech, 
rozuměli si. Jeho manželka Monika na něj působila taktéž příjemně a jevila se být pohodová. 
Po narození dcery Klárky se s obžalovaným  několik  let  neviděli  a  opět  se  setkali  až    v roce 
2013,  než  odjeli  na  dovolenou  do  Egypta.  Při  tomto  setkání  se  manželé  K.  k sobě  chovali 
hezky, stejně tak i ke Klárce, působili harmonickým dojmem. Několik dnů poté, těsně před 
odjezdem na dovolenou, Monika K.  slavila narozeniny s kamarádkami a obžalovaný mu 
zavolal, zda by si s ním  někde  nezašel  posedět.  Jeli  spolu  do  Futura  v Ostravě  do  kavárny, 
bavili se především o svědkově nastávajícím otcovství apod. Obžalovaný měl poté přijet pro 
manželku a vyzvednout ji z oslavy.  Během  jízdy  autem  se  obžalovanému  zmínil,  že  měl 
dlouhodobý vztah se svou přítelkyní a dojel na to, že se dozvěděl, že mu byla nevěrná, on 
nevěru neuznává. Netušil, že obžalovaný si tento hovor během jízdy v autě nahrává. Vybavuje 
si, že mu obžalovaný na to řekl, že našel doma v počítači či na jiném médii fotky manželky 
Moniky, mělo se jednat snad o nějaké lechtivé akty a je z toho rozčarovaný. Uváděl, že tomu 
nerozumí,  proč  to  tam  dává.  Tehdy  sdělil  obžalovanému,  že  si  nemyslí,  že  by  to  měl  být 
náznak nějaké nevěry ze strany jeho manželky. Pak se mu obžalovaný svěřil, že nějaký známý 
jej upozorňoval, aby si dával na manželku pozor, že už mu byla nevěrná, na což mu svědek 
odpověděl, že tomu nevěří. Při tomto sdělení obžalovaný nebyl rozčílený, choval se normálně, 
byl v klidu. V této souvislosti se jej obžalovaný rovněž dotazoval, jak by na to reagoval a on 
mu  odpověděl,  že  by  bylo  dobré  si  s manželkou  otevřeně  promluvit.  Následně  po  jejich 
odjezdu na dovolenou se dověděl z médií, co se v Egyptě stalo. Ihned volal obžalovanému a 
ptal se, zda je to pravda a k čemu vlastně došlo. On mu sdělil, že to pravda je, z jeho hlasu 
bylo poznat, že je z toho smutný, uváděl, že je nešťastný  a sám neví, jak se to stalo. Asi za 
dva měsíce mu napsal SMS s dotazem, jak to zvládá, na což mu obžalovaný odpověděl, že 
38 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
neví, co bude bez Moniky a Klárky dělat, že je na tom psychicky špatně. V této souvislosti se 
také zmínil o tom, že z médií  se  dověděl,  že  manželka  měla  více  profilů  na  facebooku, 
podváděla ho na každém kroku a někdo jí dokonce nabízel peníze za intimní styk. Po návratu 
obžalovaného z Egypta  svědek  pochopil,  že  obžalovaný  s médií  spolupracuje,  měl  z toho 
smíšený pocit a dál s ním  již  nekomunikoval.  Shodně  vyzněla  i  jeho  výpověď  u  hlavního 
líčení.  
 
 
Svědkyně Lucie W., dřívější přítelkyně obžalovaného, potvrdila, že s ním žila v letech 
1999-2000  ve  společné  domácnosti  v jejím  bytě.  Obžalovaný  byl  nevýrazný,  tichý,  klidný, 
nikdy nebyl na ni agresivní ani na ni nezvyšoval hlas, spíše byl spořivý. Nepamatuje si, že by 
dával najevo na sobě naštvanost, zřejmě pokud se takto cítil, dusil to v sobě. Poznamenala, že 
jednou ji upozornila její matka na to, že obžalovaný si vzal její telefon a že si myslím, že tak 
učinil záměrně, aby zjistil, s kým je v kontaktu. Dále z výpovědi svědkyně plyne, že jí přišlo, 
že  je  žárlivý,  když  se  rozcházeli,  myslel  si,  že  někoho  má.  Když  byla  například 
s kamarádkami na diskotéce, psal jí SMS, kdy přijde domů. Jednou měla rovněž pocit, že ji 
při návratu z práce sleduje, zda ji případně někdo nedoprovázel. Důvodem rozchodu bylo to, 
že  si  společné  bydlení  a  vzájemné  soužití  představovali  jinak.  Obžalovaný  byl  usedlejší. 
Iniciativa k rozchodu vyšla z její strany, přišlo jí, že to obžalovaný hůře nesl. Nějakou dobu ji 
přemlouval,  ať  s ním  ještě  zůstane,  poté  zaujal  spíše  pozici  uraženého.  Vybavila  si  rovněž 
situaci, kdy si přišel obžalovaný pro nějaké věci, a když mu sdělila, že rozchod je definitivní, 
tak ze zoufalství 2x hlavou udeřil do skříně v chodbě bytu. Dále svědkyně potvrdila, že po 
událostech v Egyptě ji někdy na přelomu srpna a září 2013 kontaktovala sestra obžalovaného 
Lenka  a  chtěla  vědět,  jak  se  k ní  choval.  Řeč  byla  o  tom,  co  si  kdo  myslí  o  tom,  co  se 
v Egyptě  událo,  přičemž  ji  udivilo,  že  jeho  sestra  si  myslela,  že  to  skutečně  udělal. 
V neposlední  řadě  svědkyně  rovněž  potvrdila,  že  následně  byla  kontaktována  cizím  mužem 
v zaměstnání  s tím, že ji z Egypta pozdravuje Petr K.  a že se s ním  může  spojit.  Po  nějaké 
době  jí  přišel  od  obžalovaného  e-mail, v němž  se  zmiňoval,  že  se  mu  doneslo,  že  byla 
vyslýchaná policií, obhajoval se před ní a zdůrazňoval, že pro svou rodinu žil.  
 
 
Obsáhleji se k soužití  manželů  K.  vyjádřili  ve  své  výpovědi  rovněž  manželé  P.  a  C. 
Svědkyně Helena  K. mimo jiné dosvědčila, že Monika K. hodně času trávila na internetu, 
vyhledávala  různé  castingy,  chtěla  se  zviditelnit,  být  modelkou.  Nechávala  se  rovněž  fotit 
nějakou  kamarádkou,  která  měla  ateliér.  Byla  přátelská,  společenská,  akční,  měla  ráda 
návštěvy a byla optimistická. Obžalovaný byl spíše tichý, nebyl moc výmluvný, staral se, aby 
se manželka s dcerou  měly  dobře.  Na  dceru  Klárku  se  jevila  být  Monika  přísnější  než 
obžalovaný. O domácnost se starala řádně, ráda nakupovala nové věci jak pro sebe, tak pro 
Klárku. Když ona měla asi v květnu 2013 menší manželskou krizi a chtěla od manžela odejít, 
svěřila  se  jí  přes  facebook,  přičemž  jí  Monika  sdělila,  že  měli  taktéž  krizi  a  že  to  ustáli. 
Později se jí zmínila o tom, že jim to v manželství v poslední době nefunguje a že spolu nespí. 
Monika  se  jí  zmiňovala,  že  obžalovanému  vadilo,  že  má  své  fotky  na  internetu,  že  má  na 
facebooku plno chlapů, a proto jí facebook zakázal. Ona ho sice zrušila, ale po nějaké době si 
založila nový účet. Dle svědkyně obžalovaný na svou manželku hodně žárlil, doprovázel ji i 
do práce. Monika byla atraktivní, chodila s kamarádkami na diskotéky, dávala z těchto  akcí 
fotky na facebook, z čehož  určitě  nebyl  obžalovaný  nadšený.  O  případných  nevěrách  jak  ze 
strany obžalovaného, tak jeho manželky nemá žádné vlastní poznatky. S obžalovaným na toto 
téma hovořila až po jeho návratu z Egypta, tvrdil jí, že se dozvěděl od policistů, že mu byla 
manželka nevěrná a že viděl její fotky s cizími muži. Taktéž jí obžalovaný psal již z Egypta, 
že musel Moniku do sexu nutit, že ona  to  nepotřebovala,  nechtěla,  z čehož  vydedukoval,  že 
někoho  měla.  Svědkyně  popsala  komunikaci  s obžalovaným v době  jeho  pobytu  v Egyptě, 
jeho popis událostí, které předcházely zjištění, že manželka a dcera nejeví známky života. Lze 
39 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
konstatovat, že popis událostí v podstatě  odpovídá  tomu,  co  obžalovaný  sděloval  i  jiným 
osobám. Nadto z výpovědi svědkyně plyne, že v době, kdy Monika s Klárkou šly spát, on se 
díval na televizi, pak si lehl ke Klárce, chtěl nějak změnit její polohu a zjistil, že je studená. 
Naopak  obžalovaný  ve  svých  výpovědích  jakékoliv  sledování  televize  popírá.  Taktéž  jí 
obžalovaný soustavně zdůrazňoval, že on měl větší zdravotní potíže než Monika s Klárkou, na 
což  mu  sdělila,  že  zřejmě  vzhledem  k tomu,  že  má  větší  hmotnost  a  silnější  tělesnou 
konstituci,  tak  se  lépe  vypořádal  s oslabením  organismu  a  nemocí.  Obžalovaný  soustavně 
řešil, kdy mohly poškozené zemřít a co je mohlo zabít, přičemž sám nabízel pouze verzi o 
otravě. Vzhledem k jeho dotazům mu napsala, zhruba po jaké době a kde se tvoří posmrtné 
skvrny. S obžalovaným byli v e-mailovém kontaktu každý den, snažila se mu poskytnout 
psychickou  podporu.  Svědkyně  rovněž  potvrdila,  že  ještě  během  pobytu  v Egyptě  se  u 
obžalovaného  začaly  objevovat  úvahy,  že  to  mohla  spáchat  Monika,  že  mohla  chtít zabít 
Klárku  a  ona  chtěla  od  něho  odejít.  Smrtí  Klárky  se  mu  tak  měla  chtít  pomstít.  Psal ji, že 
podle něho mohla Monika něco nachystat do pití a napili se toho omylem všichni. Po návratu 
z Egypta je obžalovaný navštívil, přičemž ji překvapilo, že už je takový otřepaný oproti tomu, 
jak budil dojem při komunikaci z Egypta. Byl klidný, vyrovnaný, nepůsobil vůbec dojmem, 
že přišel o nejbližší osoby. Připadalo jí to divné. Navíc začal stále intenzivněji hovořit o tom, 
že  to  mohla  udělat  Monika,  soustavně  řešil  její  nevěru  a  chtěl  vědět,  s kým  mu  měla  být 
nevěrná  s tím,  že  mu  to  policie  nechce  říct.  Z Egypta  jí  rovněž  obžalovaný  psal,  že  mu 
Monika v minulosti  říkala,  že  kdyby  se  jí  něco  stalo,  tak  ať  si  najde  nějakou  jinou  ženu,  že 
nechce, aby zůstal sám. Monika se jej údajně měla rovněž ptát, co by na to řekl, kdyby dostala 
nabídku se s nějakým mužem vyspat za peníze, na což reagoval slovy, že to snad ani nemůže 
myslet vážně. O stycích s jinými ženami po jeho návratu má informace pouze z médií.  
 
 
Svědek Michal P., jenž se s obžalovaným znal z dob studií na SOU technickém, kde 
oba  navštěvovali  obor  mechanik  a  opravář  strojů  a  zařízení,  se  vyjádřil  ve  své  výpovědi 
zejména k náplni výuky, přičemž poznamenal, že zapojování elektrických obvodů a další věci 
související s elektřinou se neučili. V rámci výuky však absolvovali čtyřtýdenní svářečský kurz 
plamenem nebo elektrickým obloukem. V souvislosti s tím byli rovněž poučení o bezpečnosti 
práce  při  svařování.  Obžalovaný  byl  vždy  kliďas,  nepil,  nekouřil,  byl  pohodový.  Na 
manželské soužití se jej nevyptával, až po inkriminované události mu obžalovaný sdělil, že 
manželka s ním nechtěla spát, jednou jí údajně nabídl za sex 1.000 Kč a ona řekla ano. Jinak 
si na manželku nestěžoval. Svědek neví, že by měla trpět Monika K. nějakými depresemi.  
 
 
Svědkyně Světlana C. poznala Petra a Moniku K. přes jejich kamarádku Deniku B., 
jejímž  přítelem  byl  Ján  R.  Svědkyně  uvádí,  že  Monika  ráda  organizovala  různé  setkání, 
chystala  pohoštění,  ráda  pomáhala  jiným,  obžalovaný  byl  vždy  v klidu.  Měla  ráda  luxus, 
hodně se v tomto směru chválila, což svědkyni od ní poněkud odrazovalo. Když se sešli s K. 
například  u  piva,  měla  pocit,  že  jí  chce  přebrat  manžela,  cítila  se  z její strany ohrožená. 
Svědkyně popsala jejich společné kontakty, výlety i s Denisou B. a Jánem R. včetně sdělení 
Denisy B., že jí byl R. s Monikou K. nevěrný. Dále uvedla, že z vyprávění Denisy jí je rovněž 
známo, že byla s Monikou na diskotéce s vystoupením striptérů, kde se měla Monika odvázat, 
byla při tom vyfocena, obžalovaný si tyto fotky následně prohlédl a s Denisou se pohádal, že 
láká  na  takové  akce  jeho  manželku.  Tehdy  Monika  za  ní  přišla  s pláčem,  že  nechce 
s obžalovaným žít, že se s ním rozvede, že jí vzal všechny kreditky, peníze apod. Ján R.  se 
časem Denise  B. přiznal, že s Monikou něco měl, ona se proto Moniky  přímo zeptala, zda 
byla manželovi nevěrná, což ona popřela, ale při dotazu na R. byla velmi zaskočená. Dále 
potvrdila, že poškozená Monika K. měla více facebookových profilů a prosila ji, aby se před 
obžalovaným  o  tom  nezmiňovala.  Taktéž  dosvědčila,  že  její  manžel  sdělil  obžalovanému 
v únoru 2014, že jeho manželka spala s Jánem R. Monika z toho byla celkem vyplašená a od 
40 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
té doby se přestali s K. stýkat. Když byl pak obžalovaný zadržen v Egyptě, napsal jí, že tehdy 
neměl důvod Monice nevěřit, protože mu přísahala na smrt Klárky, že s R. nic neměla. S K. 
byli od roku 2011 sousedé a v následné době po výše zmíněném konfliktu slýchávala Moniku, 
jak  křičí  po  Klárce,  když  se  chystaly  do  školy,  přišlo  jí,  že  není  na  tom  psychicky  dobře. 
Klárku nechávali plakat v dětském pokoji. Svědkyně se domnívá, že Monika by Klárku vzala 
určitě k sobě, ale obžalovaný jí to zakazoval, aby si zvykala spát sama. Podobně přísně totiž 
přistupoval i k výchově psa. Z toho hlediska byla Monika hodná a dobrá duše, nevěří, že by 
sama nechala dceru plakat. Když ta byla nemocná, vždy se o ni starala a byla z toho 
nešťastná. Před dovolenou v Egyptě v roce 2013 viděla obžalovaného s manželkou odcházet 
z bytu s kufry,  připadalo  jí,  jako  kdyby  byli  pohádaní. Z Egyptu ji obžalovaný kontaktoval 
několika SMS zprávami a také později komunikovali přes e-mail a Skype. E-maily však již 
nemá k dispozici.  Obžalovaný  chtěl,  aby  mu  poskytovala  informace.  V první SMS ze dne 
4.8.2013 v 11:21 hod. se dotazoval, zda měla Monika více facebooků a e-mailů v době, kdy 
bylo  mezi  nimi  vše  dobré,  že  je  to  důležité.  Téhož  dne  v SMS odeslané v 11:45 hod. 
zdůrazňoval, že to musí vědět, protože neví, zda měla dvojí život. Ve 12:31 hod. opět na ni 
naléhal, že to je důležité pro tragédii, k níž došlo. Když mu odepsala, že neví, že se s Monikou 
dlouho nebavila, tento svůj požadavek v následné SMS opakoval s tím, že ho zajímá doba, 
kdy mezi nimi bylo vše dobré a přitom poznamenal, že aféra s Jánem je pravdou. V další SMS 
ho zajímalo, zda mu musela svědkyně ještě v něčem lhát a zda to po ní Monika žádala. Vrtalo 
jí  hlavou,  proč  to  všechno  v tak  tíživé  situaci  pro  něj  řeší.  V SMS ze dne 7.8.2013 jí pak 
sděloval,  že  se  děsí  toho,  co  se  o  Monice  dozví.  Uváděl,  že  v ČR  to  vyšetřuje  kriminálka, 
Monika měla mít více facebooku a měla na nich trávit hodně času. Svědkyni to připadalo, že 
obžalovaný u ní sonduje, co ví a tahá z ní  informace.  Mimo  jiné  mu  sdělila,  že  s manželem 
mu chtěli říci o nevěře Moniky, ale on tehdy nepřišel, na což obžalovaný reagoval, že teď už 
ví,  že  to  byla  chyba.  Později  na  jeho  žádost  mu  sdělila  i  profily  Moniky  na  facebooku,  o 
kterých neměl vědět. Svědkyně ve své výpovědi konstatuje i další komunikaci v následném 
období včetně komunikace týkající se fotografií se striptérem, kdy obžalovaný připustil, že se 
tehdy s manželkou pohádal, že jí dal na výběr, zda facebook nebo on a když se jí to nelíbí, tak 
ji vyzval, ať se sbalí a vypadne. Způsob, jakým obžalovaný s ní komunikoval, u ní vzbuzoval 
dojem, že zkouší její reakce a z toho usuzuje, jak na určité věci bude reagovat zbytek národa. 
Přestala mu věřit a distancovala se od něj v době, kdy byl ještě v Egyptě a sousedka Katka G. 
jí sdělila, že obžalovaný je v pohodě, že se i nasmáli, že spolu komunikovali i přes Skype a 
dokonce z jeho strany snad měly zaznít i nějaké návrhy na sex, prostě s ní flirtoval. Při popisu 
událostí, jak došlo k tragédii, se snažil vše svalit na Moniku, svědkyně s ním nepolemizovala. 
Po návratu z Egypta  ji  obžalovaný  zklamal  svým  chováním  opětovně.  Nikomu  nepoděkoval 
za podporu, krátce po návratu odvážel věci od dcery a manželky z bytu a neměl vůbec žádnou 
úctu k zemřelým. Kromě toho svědkyně poznamenává, že v jednom z e-mailů, které jí zaslal 
obžalovaný z Egypta,  uváděl,  že  již  půl  roku  předtím,  než  je, myšleno C.,  poznal,  měl  mít 
s manželkou ve vztahu problémy, jakého charakteru se nezmínil. I to u ní vzbudilo jisté 
pochybnosti,  neboť  dříve  všude  tvrdil,  že  měl  s Monikou  ideální  manželství.  Co  se  týče 
intimní stránky soužití manželů K., domnívá se podle sdělení Moniky, že se jí vůbec do toho 
s obžalovaným nechtělo. Koneckonců obžalovaný si jí z Egypta stěžoval, že Monice musel za 
sex platit. Poprvé to bral jako nějakou hru a zaplatil snad 1.000 Kč. Když chtěla peníze za sex 
podruhé,  měl  již  odmítnout.  V neposlední  řadě  svědkyně  zdůraznila,  že  nevěří,  že  by  měla 
Monika  nějaké  sebevražedné  sklony,  neboť  měla  strašně  ráda  život.  Obžalovaného 
charakterizovala  jako  klidného,  hodného,  zároveň  podivínského,  tajemného.  Byl  i  poněkud 
vypočítavý, hodně na sebe dbal. Moniku přes veškerá nedorozumění, která mezi nimi byla, 
svědkyně  hodnotí  jako  laskavou,  obětavou  a  starostlivou,  která  chtěla  lidem  pomáhat. 
Obžalovaný byl manuálně zručný, na úpravy bytu si žádnou firmu nevolal, prováděl si vše 
sám.  
41 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
 
Z výpovědi  svědka  Natala  C.  mimo jiné plyne, že v rodině  K.  žádné problémy 
neviděl. Monika byla motorem a organizátorem této rodiny, věci plánovala, měla nápady  a 
obžalovaný se jí podřizoval. Nebyl příliš společenský a komunikativní. Mohl s ním hovořit 
pouze o mužských věcech, což byly auta, elektronika, měl poněkud zúžený okruh zájmů. Ve 
shodě se svou manželkou popisuje, že obžalovaný měl Monice zakazovat facebook a ona pak 
měla tajný profil na facebooku, o kterém on nevěděl. Na něm měla fotky ve spodním prádle a 
různé příspěvky, především od mužů. Svědek se taktéž zmiňuje o fotkách, na nichž měla být 
zobrazena  Monika  na  nějaké  akci  s kamarádkami a striptéry. Se striptérem byla v těsném 
kontaktu  ve  vyzývavých  pozicích,  což  svědka  naštvalo.  Jelikož  obžalovaného  bral  jako 
kamaráda,  telefonicky  jej  o  těchto  fotkách  informoval.  Měli  se  ohledně  toho  sejít,  ale 
obžalovaný nepřišel. V podstatě mu chtěl sdělit, že mu je manželka nevěrná, ale obdržel od 
obžalovaného SMS, že to nemíní nějak projednávat, že bezmezně věří své manželce, že mu 
řekla, že mu nevěrná není a přísahala mu na smrt své dcery. Od té doby se přestali s K. stýkat 
a kamarádství bylo ukončeno. U hlavního líčení svědek upřesnil, že v popisovaném telefonátu 
o nevěře Moniky obžalovanému nic neříkal, zmínil se mu jen o fotkách se striptérem. Co se 
týče skutečné nevěry Moniky  K., o té měl informace pouze zprostředkované od manželky. 
Zmiňovala se o Jánovi ze Slovenska, s nímž byli jednou na chatě. Pokud jde o komunikaci 
s obžalovaným v době  jeho  pobytu  v Egyptě,  výpověď  svědka  rámcově  koresponduje 
s výpovědí  jeho  manželky.  Svědek  rovněž  zdůraznil,  že  dle  jeho  vnímání  Monika  byla 
starostlivá, měla ráda život, k dceři Klárce se chovala vždy pěkně, jen když se s ní učila, tak 
byla slyšet z jejich  bytu  křik,  což  je  do  určité  míry  pochopitelné.  Stejně  tak  obžalovaný  se 
choval k dceři hezky.  
 
 
Svědkyně  Denisa  B.  uvedla, že dle jejího  vnímání byl obžalovaný nespolečenský, 
působil na ni arogantně, chladně a majetnicky. S Monikou K. se znala od školních let, měla ji 
svým způsobem ráda, protože každému ráda pomáhala, mohla se rozdat, ale zároveň chtěla 
lidi  i  ovládat.  Při  vzájemných  kontaktech  s K.  jí  připadalo,  že  se  k sobě  chovají  chladně, 
neprojevovali si vzájemně city. Z výpovědi svědkyně dále plyne, že žila s přítelem Jánem R., 
přičemž v roce 2009 nebo 2010 zjistila, že se měl sejít s Monikou K. Několik dnů poté poslala 
obžalovanému SMS zprávu, kde jej o tom informovala. Obžalovaný jí odpověděl, že se má 
starat o svůj život. Monika jí napsala, že jí  chce zničit rodinu. Pak jí tvrdila, že s Jánem nic 
neměla, že s ním pouze hovořila o tom, jak má dát R. dohromady vztah s ní. Pravdou je, že 
v té době s Jánem R. měli krizi a později se i rozešli. V následné době se pak sešla s Monikou 
ještě  jednou,  tehdy  šly  spolu  na  dámskou  jízdu  -  pánský striptýz, bylo to v Karviné. 
Obžalovaný  o  tom,  že  jdou  na  striptýz,  věděl.  Tehdy  Moniku  vyfotila,  jak  tancuje  se 
striptérem, prostě byla opět středem pozornosti. Při této příležitosti přespávala u K., přičemž 
obžalovaný shlédl fotky ve fotoaparátu a spatřil  i  fotku  Moniky  se  striptérem,  začal  jí 
vyhrožovat  rozvodem,  jakož  i  tím,  že  jí  vezme  všechny  kreditní  karty  a  že  ji  odřízne  od 
financí. Jí pak obžalovaný osočoval, že tam Moniku zatáhla. Obžalovaný  po Monice tehdy 
křičel,  ale  fyzicky  ji  nijak  nenapadl.  Svědkyně  dále  potvrzuje,  že  Monika  každou  chvíli 
měnila  svůj  profil  na  facebooku  na  nový  a  měla  nejmíň  tři.  Obžalovaný  jí  na  jeden  z nich 
přišel  a  přikázal  jí,  aby  ho  zrušila.  Monika  měla  na  facebooku  většinou  samé  muže.  Od 
zmíněného  nedorozumění  s fotkami již nebyla s Monikou v kontaktu.  Až  koncem  července 
2013  jí  Světlana  C.  SMS  zprávou  sdělila,  že  Monika  a  Klárka  jsou  mrtvé,  což  se  jí  velmi 
dotklo,  byť  se  s Monikou  rozešla  ve  zlém.  Svědkyně  rovněž  potvrzuje,  že  v následné  době 
z přeposlaných  e-mailů  od  Světlany  C.  a Lenky V.  zjistila, že obžalovaný po nich stále 
požadoval informace o Jánovi z Žiliny a byl jím úplně posedlý. Z obsahu e-mailu bylo patrno, 
že  chtěl  za  každou  cenu  zjistit,  kde  bydlí  a  chtěl  zjistit  i  jeho  příjmení.  U  hlavního  líčení 
svědkyně dále dodala, co se týče případných sebevražedných sklonů Moniky K., že dle jejího 
42 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
mínění  měla  ráda  život,  užívala  si  ho,  měla  ráda  pozornost,  ráda  se  líbila  a  určitě  neměla 
sebevražedné sklony.  
 
 
Soudem  byla  vyslechnuta  rovněž  svědkyně  Dana  Z.,  z jejíž  výpovědi  plyne,  že  se 
seznámila s manželi K. na dovolené v Tunisku v roce 2008, a poté se rodiny začaly vzájemně 
navštěvovat. S Monikou K. byla velmi často v telefonickém kontaktu, přes facebook apod. Po 
seznámení se jí Monika jevila šťastná, měla velké srdce, byla temperamentní. Obžalovaný byl 
k ní  tehdy  velmi  pozorný.  Nikdy  si  nevšimla,  že  by  měla  nějaké  deprese  či  psychické 
problémy. Obžalovaný byl silný introvert, byla s ním  těžká  komunikace,  jen  seděl  a  mlčel. 
Když  ho  později  viděla  vyjadřovat  se  v televizi k té tragické události, byla z toho v šoku, 
protože poprvé jej viděla takto souvisle hovořit. V srpnu roku 2012 se jí Monika svěřila, že 
obžalovaný  je  hrozně  žárlivý.  Dal  jí  i  podmínku,  buď  ona  nebo  facebook.  Monika  tehdy 
zrušila facebookový profil a potom se jí přihlásila pod jiným jménem. Tento nový profil měla 
tajně.  Jelikož  sousedka  Světlana  měla  údajně  obžalovanému  prozradit,  že  má  tento  tajný 
facebookový profil, musela ho zrušit a časem se jí ozvala pod uživatelským jménem Monika 
K. Tehdy jí sdělila, že se s obžalovaným na užívání facebooku domluvila pod podmínkou, že i 
on bude mít k jejímu profilu přístup. V únoru 2013 jí Monika oznámila, že mají objednaný a 
zaplacený pobyt v Egyptě  a  nabízela  jí,  zda  nechtějí  letět  s nimi. Z důvodu  pracovního 
vytížení musela nabídku odmítnout. O smrti dvou Češek v Egyptě se dozvěděla z rádia, ihned 
Monice volala, ale nikdo to nevzal. Tentýž dne 30. nebo 31.7.2013 jí pak večer z telefonního 
čísla Moniky volal obžalovaný, plakal a krátce jí popsal, co se stalo s tím, že se zrovna vrátil 
z nemocnice, kde byl na výplachu žaludku. Z médií na Slovensku věděla, že měli být všichni 
otráveni. Ve zmíněném telefonátu jí obžalovaný tvrdil, že se vzbudil, šel nad ránem pro vodu, 
protože  měl  žízeň,  a  když  si  chtěl  lehnout  ke  Klárce,  zjistil,  že  je  studená.  Když  ji  začal 
oživovat, křičel na Moniku, ta nereagovala, tak ji otočil a v obličeji byla celá modrá, chrčela 
z úst,  i  ji  pak  bezvýsledně  oživoval.  Potom  běžel  do  sousedního  pokoje  volat  o  pomoc. 
V následné  době  jí  obžalovaný volal z Moničina  telefonního  čísla  obden,  vždy  na  účet 
volaného. Svědkyně zdůraznila, že chování obžalovaného na ni působilo divně, byl v pohodě, 
ač  mu  zemřela  manželka  a  především  dítě.  Obžalovaný  jí  tehdy  uváděl,  že  užívá  léky  na 
uklidnění a hovořil i s psycholožkou, přesto se pozastavovala nad tím, že o tragédii je schopen 
vyprávět  s naprostým  klidem.  Dle  mínění  svědkyně  obžalovaný  nepočítal  s tím, že by ho 
mohli v Egyptě držet, myslel si, že odletí domů s ostatními členy zájezdu. Co se týče popisu 
událostí ze strany obžalovaného, ten se vyjma shora uvedeného zásadně nelišil od jeho popisu 
jiným osobám. Po získání přístupu na internet obžalovaný začal hledat informace o Monice i 
touto cestou a průběžně svědkyni informoval o svých výsledcích, například že jeho manželka 
měla  facebookový  profil,  o  kterém  nevěděl,  že  tam  měla  hodně  chlapů,  poslal  jí  i  fotku 
Moniky s nějakým  striptérem,  zmiňoval  se  o  hádce  ohledně  facebooku  apod.  Nerozuměla 
tomu, proč tak pátrá po informacích o ní za situace, kdy již je i s dcerou mrtvá. Obžalovaný si 
to ale nedal vymluvit, tvrdil jí, že chce zjistit, kdo byl její milenec, nakonec se mu to i 
podařilo, měl to být nějaký Ján z Čadce. Uváděl, že se o nevěře Moniky dověděl až po těch 
tragických událostech v Egyptě,  svědkyni  ale  připadalo,  že  to  věděl  již  dříve.  Také  se  jí 
obžalovaný  zmiňoval,  že  měl  mrtvé  Moniku  a  Kláru  na  posteli  vyfotit.  Po  návratu 
obžalovaného  zpět  do  ČR  jej  s manželem  hned  první  sobotu  navštívila.  Ze  začátku 
obžalovaný  sice  hodně  plakal  a  říkal,  že  mu  Monika  s Klárkou  moc  chybí,  pak  ale  začal 
vyprávět  o  Monice  v negativním  světle.  Zdůrazňoval,  že  měla  psychické  problémy, 
navštěvovala psychiatra, užívala léky, měla milence, o kterém mu řekli až sousedé. Připadalo 
jí to, jako by se chtěl sám očistit. Uváděl rovněž, že před dovolenou byli v parku a Monika mu 
měla dát otázku, co by na to říkal, kdyby jí nějaký muž nabídl 1.000 EUR za sex. Byl z toho 
úplně hotový. Vyprávěl jim i o intimním životě s Monikou, že v poslední době, když on chtěl 
sex, tak po něm požadovala peníze. Dle něj se nestarala o dceru a pořád seděla u počítače. 
43 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
V poslední době také měla mít takové stavy, že seděla na sedačce a z ničeho nic začala brečet, 
byla hodně depresivní. Svědkyni ale Monika nikdy nepřipadala psychicky labilní, byla plná 
života, člověk s velkým srdcem, když potřebovala, tak vždy přišla s pomocí. Při této návštěvě 
jí  obžalovaný  přísahal,  že  má  svědomí  čisté.  Dále  uváděl,  že  nevěří,  že  to  udělal  někdo 
z Egypta,  dle  něj  to  padá  na  Moniku.  Ona  mu  tehdy  oponovala,  že  tomu  nevěří,  že  Klárku 
Moniku  milovala  a  neublížila  by  jí.  I  tehdy  obžalovaný  zdůrazňoval,  že  nejhůře  toho 
kritického  dne  mělo  být  jemu,  jeho  dcera  s manželkou na tom byly mnohem lépe. Žádnou 
lítost nad tím, co se v Egyptě  stalo,  v dalším  průběhu  návštěvy  neprojevoval,  jen hanobil 
manželku. Z výpovědi  svědkyně  dále  plyne,  že  byla  s poškozenou Monikou K.  ještě  před 
dovolenou domluvena, že ihned po návratu přijedou k nim o víkendu na návštěvu, přičemž při 
setkání s obžalovaným zjistili, že v bytě je nachystaná taška s věcmi pro její dceru od Moniky, 
kterou  tam  musela  připravit  ještě  před  odjezdem.  Na  tašce  bylo  papírové  srdce  s nápisem 
Laurince. Obžalovaného také pozvala k nim na vánoce, aby nebyl sám. Telefonicky se jim 
omluvil, že bude v práci. Když posunula termín pozvání na 26.12., nepřijel a omluvil se jí, že 
má depresivní náladu, myslí na Moniku a Klárku. Následně se z televize dověděla, že trávil 
vánoce s nějakou  ženou  a  jí  tedy  lhal.  Svědkyně  rovněž  potvrdila,  že  při  vzájemné 
komunikaci s obžalovaným  ještě  z Egypta jí ten  několikrát  emotivně  sděloval,  že  měl  raději 
zemřít on než Monika s Klárkou a také se zmiňoval, že už to tam nevydrží a vezme si život, 
což lze dovozovat i z jejich e-mailové komunikace doložené svědkyní (viz č.l. 928-940).  
 
 
Ze  čtené  výpovědi  svědkyně  Lenky Marie V.  soud mimo jiné zjistil, že se znala 
s Monikou K. 20 let, byly dobré kamarádky, navštěvovaly se, rozuměly si. Monika se snažila 
dříve prosadit v modelingu, chtěla být vidět. Obžalovaný jí k Monice moc neseděl, protože on 
byl klidný, tichý, nedokázal se zapojit do konverzace, měl stále stejný výraz ve tváři, jakoby 
neměl žádnou mimiku, připadal jí, že je pouze takový pozorovatel. Oproti tomu Monika byla 
živel a dle mínění svědkyně jí chyběly  city, projev lásky ze strany manžela. Byl to takový 
chladný vztah, byť svědkyně připustila, že od roku 2001 pravidelně jezdila do USA, kde se 
zdržovala cca 1-2 měsíce v roce, někdy i déle, tudíž nebyla s nimi stále ve styku. Uvádí, že na 
Monice  bylo  vidět,  že  rozdává  lásku  dceři  Klárce,  otci,  bratrovi  Radmilovi a sama ji také 
potřebuje. Připadalo jí, že od obžalovaného se jí lásky moc nedostává. Ten ji zabezpečoval po 
materiální  stránce,  ale  chyběly  tam  city.  Když  se  jí  na  obžalovaného  ptala,  vyhýbavě 
sdělovala „jo, dobrý“ a dál toto téma nechtěla rozvádět, což u ní nebylo normální. Bylo vidět, 
že tam je nějaký problém. O intimním životě s obžalovaným se jí nikdy nezmiňovala, což ji 
rovněž  udivovalo,  neboť  o  sexu  s bývalými partnery se s ní  otevřeně  bavila.  Svědkyně 
připustila, že s obžalovaným byla Monika po materiální stránce spokojená, ale šťastná nebyla, 
protože po citové stránce v manželství strádala. Projevilo se to, když poznala Jána. Tento 
vztah začal v roce 2011 a trval půl až třičtvrtě roku. Tehdy jí Monika psala, že Ján vypadá 
božsky,  že  ho  zbožňuje, že z něj  šílí.  Poslala  jí  i  jeho  fotky  a  svěřovala  se  jí  rovněž  o 
intimnostech v tomto vztahu. Měla opět radost ze života, byla taková jak v době, než poznala 
obžalovaného.  Zároveň  se  však  bála,  aby  jí  na  to  obžalovaný  nepřišel,  že  by  ji  asi  zabil. 
Časem  jí Monika napsala, že vztah s Jánem  ukončila,  že  by  to  nemohla  udělat  Klárce, 
zruinovat rodinu. Po tomto sdělení bylo na ní vidět, že je smutná, na facebook dávala citáty, 
jak kdyby umírala, byla opět bez života. V roce 2010 nebo 2011 se jí rovněž Monika svěřila, 
že  jí  obžalovaný  vyhrožoval  rozvodem,  protože  jí  přišel  na  facebook.  Chtěl  po  ní,  aby  ho 
zrušila, což tehdy učinila. Obžalovaný šíleně žárlil a nepřál si, aby si psala s nějakými muži. 
Monika  se  jí  několikrát  zmínila,  že  obžalovaný  je  chorobně  žárlivý. V roce 2012 jí 
obžalovaný rovněž vyhrožoval rozvodem, protože přišel na to, že má facebook pod nějakou 
přezdívkou. Tehdy byla svědkyně v Karviné, setkala se s Monikou a bylo vidět, že ji to hodně 
rozhodilo,  údajně  se  s obžalovaným  velmi  pohádala.  Svědkyně  potvrzuje,  že  nový 
facebookový účet si potom Monika založila s tím, že na něj měl přístup i její manžel, jenž ji 
44 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
dle jejího sdělení stále hlídal. Naposledy se s Monikou viděla v červenci 2013, den před jejím 
odletem do Egypta. Její chování před tímto setkáním jí připadlo zvláštní. Do ČR tehdy přijela 
26.6.2013, chtěla se s Monikou sejít už dne 1.7.2013, ta jí však tvrdila, že má šílený zánět očí, 
vypadá hrozně, že by se jí lekla a nechtěla ani, aby za ní přišla, což bylo zvláštní, protože 
vždy se na jejich setkání těšila. Následně při tom posledním setkání byla nervózní, celá nesvá, 
neposedná, nesvěřila se však, co ji trápí. Uvedla jen, že nechce jet do Egypta, že se bojí, že 
má strach, ale z čeho,  neřekla.  Když  ji  vybídla,  aby  tam  nejela,  řekla,  že  pobyt nemohou 
zrušit, protože stál 50 tis. Kč, o které by přišli. Slíbily si, že si po návratu z dovolené napíšou. 
Ještě dne 23.7.2013 po 20:00 hod. jí Monika napsala na facebook, že je ráda, že se viděly a 
děkovala za dárky pro Klárku. Co se týče zdravotního stavu Moniky, ta se jí už dříve svěřila, 
že má problémy se srdcem a bere na to léky. Uváděla, že měla stav, kdy to s ní tzv. seklo a 
nemohla  dýchat,  že  jí  museli  volat  záchranku.  Co  se  týče  událostí  po  odletu  do  Egypta, 
svědkyně vypověděla, že o smrti Moniky a Kláry se dověděla od kamarádek, předtím ještě ve 
dnech 2.8. a 4.8.2013 psala Monice na facebook, že jí chybí. Tyto zprávy si někdo přečetl dne 
5.8.2013, napadlo ji, že obžalovaný má přístup na Moničin facebook, proto ho oslovila a on jí 
potvrdil, že to byl on. Stalo se tak 11.8.2013, kdy se jí zároveň dotazoval, zda někdo ví, co si 
na facebooku píšou s tím, že neumí s ním pracovat. Ubezpečila ho, že komunikaci nikdo další 
nevidí.  Na  žádost  obžalovaného  mu  sdělila  svou  e-mailovou  adresu,  čímž  začala  jejich 
komunikace  přes  e-mail.  Následně  policii  nahlásila,  že  je  v kontaktu s obžalovaným a 
poskytla jejich e-mailovou komunikaci. Svědkyně se pozastavuje nad tím, že na jednu stranu 
v této komunikaci obžalovaný tvrdil, jak moc Moniku miloval a na druhou stranu ji velmi 
špinil.  Akcentoval,  že  to  byla  ona,  kdo  byl  nevěrný,  kdo  mu  zahýbal.  Uváděl,  že  teď  se 
dozvídá, co byla zač, že žila dvojí život a věděla, že kdyby se s ní rozvedl, skončila by s holou 
prdelí. V e-mailech se rovněž zmiňoval o intimních věcech, mimo jiné i o tom, že po Monice 
chtěl různé praktiky v sexu, které ona nechtěla, že si nechávala platit, když chtěl něco extra, 
on chtěl po ní víc a víc a ona za to více peněz. Tím měla nasadit vysokou laťku a on jí na to 
řekl,  ať  jde  do  prdele.  Svědkyně  se  domnívá,  že  tato  zjištění  nasvědčují  tomu,  že  Monika 
v manželství trpěla a bála se jí svěřit, respektive se styděla. Připadalo jí, že obžalovaný se ji 
snaží zmanipulovat a přesvědčit o tom, že on nic neudělal, ale Monika byla ta špatná, která 
nepečovala  o  dceru  a  žila  dvojím  životem.  Když  obžalovanému  sdělila,  že  kontaktovala 
policii a policistům uvedla, co jí Monika sdělila před odletem, obžalovaný jí začal okamžitě a 
nepřetržitě vyzvánět na Skype a vyptávat se, co jí měla Monika říct a o čem tedy informovala 
policii, to mu ale nikdy neřekla. Dále svědkyně poukázala rovněž na to, že po události zjistila, 
že na facebooku Moniky byly vymazány její fotky, byli skryti její přátelé a její příspěvky na 
zdi byly vymazány. Domnívá se, že to udělal obžalovaný, aby policie nepřišla na to, že byla 
její kamarádka a zřejmě poslední osoba, která s ní hovořila. S obžalovaným po návratu do ČR 
již  nekomunikovala,  prostřednictvím  facebooku  byla  v kontaktu s Kateřinou  G., která se jí 
svěřovala,  že  jí  obžalovaný  každý  večer  brečí  do  telefonu  a  mimo  jiné  se  též  zmínila,  že 
Monika  během  manželství  s obžalovaným  měla  mít  intimní  vztah  také  s pronajímatelem 
hotelu v Petrovicích u Karviné.  
 
 
Další osobou, která se často stýkala s Monikou K. v posledních letech před šetřenou 
událostí,  byla  svědkyně  Šárka  M.,  jejíž  výpověď  byla  soudem  k důkazu  přečtena.  Z její 
výpovědi  plyne,  že  s Monikou  měly  stejně  staré  dcery,  které  chodily  spolu  do  kroužku 
mažoretek. Obžalovaný zprvu nebyl rád, že se s jeho manželkou stýká, seznámila ho proto se 
svým  manželem,  oba  totiž  hráli  tenis,  čímž  se  začaly  stýkat  i  jejich  rodiny.  Obžalovaný  ji 
nepovažoval za kamarádku vhodnou pro jeho ženu, nakonec ji toleroval, ale nemuseli se. 
Z uvedeného důvodu si taky Monika nepřála, aby chodila k nim domů. Obžalovaný si nepřál, 
aby Monika s ní  sama  někam  šla.  Když  jednou  šly  spolu  na  oslavu  narozenin  kamarádky, 
obžalovaný tam Moniku přivezl a zase ji odvezl. Časem však Monika poznala, jak to funguje 
45 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
v jejich domácnosti a nevěřila tomu, že to může fungovat i jinak a muž se může více podílet 
na domácích pracích. Vybídla jej, aby obžalovaného více zapřáhla, ona ale tvrdila, že on to 
má nějak nastaveno a ona se tím řídí. Z 90 % to v domácnosti K. vypadalo tak, že obžalovaný 
měl navařeno, upečeno, uklizeno, když přišel z práce, tak mu Monika nachystala oběd, pak šli 
spolu ven a opět se vrátili domů. Koncem roku 2009 šla Monika s ní a dalšími kamarádkami 
na travesti show. Svědkyně uvádí, že tehdy pochopila, že u K. to nefunguje tak, jak by to asi 
fungovat mělo, proto Monice řekla, ať se odreaguje a hodí vše za hlavu, což byla asi chyba, 
neboť  po  té  akci  nastal  zásadní  zlom,  pokud  jde  o  jejich  vztah  s obžalovaným, ale také 
Moniky k němu. Příčinou toho bylo, že Monika si dala nějaké víno a pak byla vyfocená, jak 
tančí se striptérem. Následující den se rozpoutalo peklo, Monika jí napsala, že se s manželem 
pohádali  a  ten  svědkyni  označil  za  strůjkyni  jejich  neštěstí.  Potom  jí  volala,  brečela  do 
telefonu, že obžalovaný viděl fotky, je nepříčetný a vyhazuje ji z bytu. Obžalovaný dokonce 
hovořil na toto téma i s jejím manželem, byl rozhořčený, jak se chovaly na popisované akci a 
nevybíravě se o nich vyjadřoval. Zmiňoval se, že se Monice za to pomstí, že jí udělá to samé. 
Nenechal si vysvětlit, že se byly jen pobavit. Časem si to zřejmě Monika s obžalovaným nějak 
vyříkali,  dál  se  s ním  stýkala,  občas  zašli  i  na  nějakou  akci,  ale  Monika  musela  vždy  říci 
obžalovanému,  kde  jde,  že  bude  ve  společnosti  více  holek  a  on  pro  ni  jezdil.  Nikdy 
nezjišťovala, jak to mezi sebou mají nastavené, ale ví, že obžalovaný své manželce vyčítal 
všechno možné, předhazoval jí, že se jí chce vyrovnat, že pokud by ho měla ráda, tak nikam 
nechodí atd. Monika však viděla i u ostatních kamarádek, že se dá žít jinak a z jejich slov 
vycítila, že když se časem situace u K. zklidnila, jejich rodiny se navštěvovaly dál, byli i na 
společných akcích, kterých se účastnil i obžalovaný, choval se vstřícněji, což ji překvapilo. 
V roce  2012  nebo  2013  se  začala  Monika  fotit,  fotky  zveřejňovala  na  svém  facebooku, 
obžalovaný o tom nevěděl.  Také  se  jí  přiznala,  že  v jejím  životě  je  i  jiný  muž,  jistý  Ján  R., 
kterého měla i na facebooku. Jmenovaný za ní jezdil do Karviné a ona jí pomáhala, aby se 
s ním mohla sejít. Doma Monika nebyla spokojena, tak chtěla, aby byla šťastná alespoň takto. 
Přesně neví, kdy ten vztah začal a kdy skončil. Monika pouze časem prohlásila, že takto žít 
dál nejde, ať je obžalovaný jaký chce, má ho ráda, má se s ním dobře, srovnala si to v hlavě a 
vztah s R.  ukončila.  Svědkyni  je  známo,  že  pak  měla  Monika  konflikt s kamarádkou 
Světlanou,  jejíž  manžel měl  říct  obžalovanému,  že  Monika  není  svatá.  Došlo  tam  pak  i  ke 
změně profilu na facebooku. V posledním období před dovolenou v Egyptě se s ním viděla na 
oslavách jejich narozenin v květnu 2013, tehdy  byla v dobré náladě, veselá, obžalovaný tam 
s ní nebyl. V červnu  2013  s ní  chtěla  Monika  hovořit  o  samotě,  svěřila  se  jí,  že  má  nějaké 
problémy s matkou, že jí vyčítá, že se ona má dobře a její bratr špatně. Chtěla, aby jí poradila, 
jak to má s matkou urovnat. Také se jí tehdy zmínila o svých zdravotních problémech, kdy asi 
před půl rokem měla být na kapačkách v nemocnici, obžalovaný údajně tehdy volal rychlou, 
protože měla nějakou arytmii srdce. Přemýšleli, zda to nemá souvislosti s její psychikou, o 
jiných zdravotních problémech  neví.  Naposledy  se  potkaly  den  před  odletem  do  Egypta. 
Tehdy jí Monika volala, byla s dcerou Klárkou, říkala, ať za ní přijde, že jí chce něco říct, že 
se  jí  něco  nelíbí.  Protože  neměla  moc  času,  řekla  jí,  zda  to  nemůže  počkat,  až  se  vrátí 
z dovolené, a rozešly se. Ke kontaktu s obžalovaným po tragických událostech vypověděla, že 
ji několikrát kontaktoval z Egypta, chtěl po ní, ať mu řekne, s kým se Monika tahala, zkoušel 
to  několikrát,  ale  vždy  mu  dala  najevo,  že  od  ní  se  nic  nedoví,  protože  to  Monice život 
nevrátí. Pak následovaly z jeho strany výhrůžné SMS, že si pro ni přijde policie a bude muset 
říci vše, co ví. V poslední SMS jí sděloval, že si to zjistil už jinde, zná polovinu pravdy a opět 
chtěl, ať mu sdělí zbytek. Potom už s ním nekomunikovala. Potvrdila, že se takto obžalovaný 
zjišťoval informace o své manželce i u jiných jejich kamarádek.  
 
 
K věci byla vyslechnuta rovněž Kateřina G., která se s Monikou K. znala od školních 
let a obžalovaného poznala v zaměstnání  v lázních  Darkov,  kde  dříve pracoval u ochranky. 
46 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
Od roku 2011 jmenovaná bydlela ve stejném domě jak manželé K., byla jejich sousedkou. 
S Monikou se navštěvovaly do té doby, než zjistila, že ji pomlouvá a přestaly se proto stýkat. 
S K.  nebyla v kontaktu  ani  před  dovolenou  v Egyptě  v roce 2013. Po tragických událostech 
v Egyptě  jí  sousedka  C.  sdělila,  že  je  v kontaktu s obžalovaným, který byl v té  době  stále 
v Egyptě.  Zmiňovala se  jí, o čem si píší a že je na tom obžalovaný špatně. Proto, že jí bylo 
obžalovaného líto, požádala ji o kontakt a e-mailem  mu  vyjádřila  podporu.  On  jí  za  to 
poděkoval,  napsal,  že  ho  to  strašně  zasáhlo  a  je  z toho špatný. V následné  době  se  jejich 
kontakty  stupňovaly,  až  to  dospělo  do  stádia,  že  si  psali  každý  den.  Později  komunikovali 
rovněž  přes  Skype.  Svědkyně  rovněž  potvrdila,  že  v září  2013  založila  internetovou  petici 
s cílem, aby obžalovaného pustili z Egypta domů, kterou zaslala na ministerstvo zahraničních 
věcí.  Obžalovaný  v e-mailech  popisoval,  jak  se  stala  ta  nešťastná  událost,  že  se  zprvu 
domníval, že Moniku s Klárkou chtěl někdo otrávit, a jelikož ty byly štíhlé oproti němu, jejich 
těla to neunesla, proto zemřely a on přežil. Zcela detailně jí průběh posledního dne před jejich 
smrtí nepopisoval. Jediné, co ji zajímalo a on jí to sdělil, byl přesný čas, kdy byl z pokoje pryč 
a šel pro vodu. K tomu jí sdělil, že to trvalo sedm minut, což určil podle písně, která hrála na 
diskotéce, jejíž délku si dodatečně zjistil. Stále tvrdil, že to byla otrava, ale nevěděl, jak se to 
celé mohlo stát. Zmiňoval se, že mimo hotelový komplex nic nekonzumovali. Zdůrazňoval, 
že  ze  smrtí  Moniky  a  Klárky  nemá  nic  společného,  popsal  jejich  zdravotní  problémy 
v Egyptě,  tedy  průjmy,  zvracení,  že  dívkám  již  bylo  pak  lépe,  že  si  šly  lehnout  a  usnuly. 
V této  souvislosti  uváděl,  že  když  byli  doma  a  šel  někdy  v noci na záchod, tak se Monika 
vzbudila a říkala mu, ať jde zkontrolovat Klárku, když bývala nemocná. V Egyptě se však 
Monika takto nechovala, nežádala ho o to. Že dcera Klárka nejeví známky života, měl zjistit 
za situace, kdy si k ní lehl a byla studená. Pak jí popisoval, že volal i na Moniku, ta 
nereagovala a byla taky mrtvá. Poté měl vyběhnout na chodbu, klepat  na sousední dveře  a 
volat  o  pomoc.  Následně  byl  odveden  do  nemocnice  na  výplach  žaludku.  Ze  sdělení 
obžalovaného vyrozuměla, že poté zjišťoval různé věci o Monice, zřejmě od svých známých a 
známých Moniky. Vyjadřoval se tak, že nevěděl dříve o tom, že se Monika léčila u psychiatra 
nebo psychologa. Svědkyně připustila, že jí mohl obžalovaný naznačit, že mu snad Monika 
byla nevěrná, ale na toto téma se s ním nebavila. Od sousedky C. věděla, že K. měli nějaké 
společné  známé  někde  z Čadce,  že  to  bylo  pár  a  Monika  si  měla  něco  začít  s tím mužem, 
který se jmenoval Jano. Svědkyně rovněž zdůraznila, že nevěděla nic o tom, že by obžalovaný 
plánoval z Egypta i přes zákaz vycestovat. Dále z její výpovědi plyne, že po návratu z Egypta 
jej  brala  jako  svého  kamaráda,  žádný  poměr  spolu  neměli.  Působil  na  ni  tak,  že  ho  smrt 
Moniky a Klárky zasáhla. Při rozhovorech s ním si všimla, že má oči zalité slzami, bylo to 
poznat  i  na  hlase,  nechtěl  o  tom  mluvit.  Dále  svědkyně  doplnila,  že  z počátku  o  Monice  a 
Klárce  nic  špatného  neříkal,  ale  později  se  objevila  z jeho strany úvaha, jestli to nemohla 
spáchat Monika, tedy že by chtěla otrávit jeho a Klárku a odejít za nějakým jiným mužem. Že 
by chtěla usmrtit vlastní dceru, však nechápali. Na druhé straně, když byla Monika psychicky 
nemocná,  tak  nikdo  nemůže  vědět,  co  se  jí  honilo  v hlavě.  Obžalovaný  rovněž  zvažoval  i 
variantu, že chtěla otrávit jenom jeho a Klárka se omylem něčeho napila, co nebylo pro ni 
určené. Svědkyně vyjádřila přesvědčení, že obžalovaný to neudělal, že by nebyl schopen zabít 
své nejbližší. Na druhé straně ji zarazilo, že vcelku brzy po návratu z Egypta začal navazovat 
vztah s ženami. Jí však žáden návrh nikdy neučinil. Probírala s ním trochu, z jakého důvodu 
po návratu hledá nový vztah, přičemž se jí zmínil, že s Monikou to po intimní stránce nebylo 
ideální, nepožadovala sex tak často, jak on by si představoval. Poškozenou Moniku K. pak 
charakterizovala  jako  ženu,  která  dávala  na  odiv,  že  mají  peníze,  ale  jak  to  ve  skutečnosti 
bylo,  neví.  Dle  jejího  mínění  byla  panovačná,  závistivá,  jinak  ale  uměla  dobře  vařit,  pořád 
uklízela, byla starostlivá, co se týče domácnosti a ke Klárce měla normální vztah jako matka 
k dceři. Oproti obžalovanému byla takový akční typ, ráda chodila na zábavy apod. K. navenek 
působili  jako  spokojená  rodina.  V rámci  hlavního  líčení  připustila,  že  když  obžalovaný 
47 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
pobýval již delší dobu v Egyptě,  zazněly  tam  nějaké  řeči  o  tom,  že  by  chtěl  z Egypta  přes 
zákaz odjet, byly to jen takové řeči, nemyslela si, že to někdo myslí vážně a v momentě, když 
to  přerostlo  do  vážnějších  úvah,  tak  s tím  nechtěla  mít  nic  společného.  V tomto  směru  se 
jednalo zejména o komunikaci mezi obžalovaným a panem Š.  Dále doplnila, že po návratu 
spatřovala  u  obžalovaného  možná  nějaké  náznaky  smutku,  ale  že  by  byl  nějak  výrazněji 
zhroucený,  si  nevšimla.  Co  se  týče  zájmu  médií,  vyslovila  názor,  že  jí  přišlo,  že  si  to 
obžalovaný dokonce užíval, že  měl  z toho  radost,  zejména  po  tom  návratu  zpět  do  ČR. 
Výpověď  svědkyně  je  dokreslována  e-mailovou komunikací, kterou vedla s obžalovaným 
v době od 11.9.2013 do 13.10.2013, jak ji vydala policii a je založena na č.l. 661-704 spisu. 
Z této komunikace je zřejmá zejména vděčnost ze založení petice na jeho podporu, jsou zde 
zachyceny  pocity  obžalovaného  i  to,  že  svědkyni  ubezpečoval  o  svém  čistém  svědomí.  Za 
zmínku stojí rovněž obsah e-mailu ze dne 20.9.2013, v němž uvádí… Připadá mi, že mě chtějí 
dohnat k totálnímu  zoufalství  a  sebevraždě.  Abych  řekl  pravdu,  už  k tomu nemám moc 
daleko… Nevím, jestli se dokážu vyrovnat, že jsem ztratil Klárinku a Moniku. To, co jsem se 
před  pár  dny  dozvěděl  o  Monice,  mě  ranilo  tak,  že  nemůžu  tomu  uvěřit,  jak  mi  to  mohla 
udělat.  
 
 
Svědkyně  Martina  K.,  zdravotní sestra a spolupracovnice Moniky K.  v domově 
důchodců,  uvedla,  že  z pracovního kolektivu byla Monice nejblíže, stýkali se i 
mimopracovně.  Půl  roku  chodila  i  s jejím bratrem Radmilem. Monika byla pohodová, 
vysmátá, optimistická,  starala  se  dobře  o  domácnost  i  svou  dceru  Klárku.  Dceru  milovala, 
snažila  se,  aby  měla  dobré  školní  výsledky,  byla  pracovitá.  V domově  důchodců  byla 
zaměstnána  jako  pečovatelka,  v zaměstnání  se  jí  jevila  být  spokojená,  práce  ji  bavila, 
nestěžovala  si.  Byla  společenský  typ,  potřebovala  být  v kolektivu s lidmi  a  řešila  to  přes 
internet. Potvrdila, že Monika užívala v nějaké době léky na uklidnění, když její mladší bratr 
Martin se zadlužil a ji to trápilo. Na pracovišti neměla přístup k lékům pro klienty domova. 
Nikdy si na nic nestěžovala, až na žárlivost obžalovaného. Od ní se též dověděla, že jí měl 
obžalovaný zakázat facebook, pak ho měla pod jiným uživatelským jménem a snad ji i více 
kontroloval. Oproti Monice byl obžalovaný dle svědkyně málomluvný, uzavřený, bez výrazné 
mimiky, choval se stále stejně. Radmil N., bratr Moniky K., tvrdil, že od té doby, co si našla 
obžalovaného,  začala  být  na  peníze,  více  to  však  nerozváděl.  Žádné  konkrétní  poznatky  o 
nevěře Moniky neměla, ta se jí pouze sama zmínila, že sousedi měli obžalovanému říci, že má 
nějakého milence, což popřela a od té doby s nimi nemluvila. Co se týče letní dovolené v roce 
2013, objednávali ji se značným časovým předstihem už někdy v jarních měsících a Monika 
se do Egypta těšila. Byly  domluvené, že po návratu Monika přijede za ní do Rožnova pod 
Radhoštěm, kde si spolu posedí a kde ona měla trávit dovolenou se synem, čili měly společné 
plány do budoucna. Po těch tragických událostech jí bylo ze začátku obžalovaného líto, ale 
když byl zadržen v Egyptě, nebyla s ním v žádném styku. Obžalovaný si pouze dopisoval e-
mailem s Radmilem  N..  Po  jeho  návratu  Radmil  říkal,  že  se  obžalovaný  chová  nějak  divně, 
jak by se tam nic nestalo, ona se s ním  nesetkala.  Ze  sdělení  Moniky  věděla,  že  v poslední 
době  před  dovolenou  měla  mezi  ní  a  obžalovaným  drhnout  komunikace,  ale  na  sexuální 
stránku  vztahu  si  nestěžovala.  Nikdy  se  jí  Monika  nezmínila,  že  by  chtěla  obžalovaného 
opustit. Svědkyně též vyjádřila přesvědčení, že Monika by nikdy nebyla schopna sebevraždy 
a vraždy dcery.  
 
 
Ze čtené výpovědi svědkyně Gabriely N. z přípravného řízení soud zjistil, že se cca 
od  roku  2009  začala  věnovat  focení  a  s Monikou  K.  se domluvily, že by ji mohla nafotit. 
Začaly  focením  portrétů  obličeje,  Monika  se  nestyděla,  proto  pokračovaly tzv. „glamour“ 
fotografiemi. Monika jí za focení neplatila, bylo to založeno pouze na to, že se ona učila takto 
fotit. Časem si pak nechávala od dívek platit náklady na focení, tato částka nikdy nepřesáhla 
48 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
400  Kč.  Svědkyně  popsala,  jaké  další  způsoby  focení s Monikou  K.  praktikovala,  přičemž 
některé tyto fotky Monika zveřejňovala na internetovém portálu „fotoparta“. Ví, že Monika 
tam prezentovala, že by ráda nafotila i akty a stala se modelkou. V roce 2012 ji fotila 2x, 
jednou v lednu a podruhé v červenci. U toho posledního focení byla i její dcera Klárka, fotilo 
se v parku. Tehdy byla Monika v pohodě,  usměvavá  a  radostná.  K dalšímu focení došlo až 
v březnu roku 2013, při němž zaznamenala velkou změnu v chování Moniky, což je dle jejího 
názoru vidět i vizuálně na fotografiích, má tam smutné oči, vypadá nerozhodně. Tenkrát už 
pracovala v domově  důchodců.  Ač  viděla,  že  Monika  je  smutná,  neptala  se  jí  na  důvody. 
S obžalovaným  přišla  do  styku  asi  3-4x,  na  pohled  jí  připadal  chladný,  když  se  potkali,  ani 
nepozdravil. Monika o manželovi nikdy nehovořila ve zlém. Až po smrti Moniky se dověděla, 
že po dovolené v Egyptě  měla  domluvena  další  dvě  focení  u  jiných  fotografů.  Pokud  jde  o 
komunikaci s Monikou na facebooku, svědkyně potvrdila, že v průběhu let 2011-2012 došlo 
k opakované  změně  profilu,  který  Monika  užívala.  Někdy  před  dovolenou  v roce 2013 se jí 
Monika  rovněž  svěřila,  že  bere  nějaké  léky,  antidepresiva,  proč,  to  svědkyně  netuší.  Vztah 
k dceři  měla  velmi  hezký.  Dále  zdůraznila,  že  poškozená  Monika  K.  patřila k ženám, které 
jsou velmi nespokojené samy se sebou a přitom nemají k tomu důvod. Po tragické události 
nebyla nikdy v žádném kontaktu s obžalovaným Petrem K. 
 
 
V průběhu  hlavního  líčení  bylo  přistoupeno  rovněž  k výslechu  svědka  Jána  R.,  jenž 
potvrdil, že  poškozená Monika K.  byla  obžalovanému  nevěrná  s ním a popsal okolnosti, za 
nichž k tomu došlo. S manželi K. se seznámil prostřednictvím své dřívější přítelkyně Denisy 
B., s níž  se  rozešel  někdy  na  jaře  2010.  Proběhly  i  nějaké  návštěvy  u  K.,  společné  výlety a 
grilování. V Karviné byl i na diskotéce, kde byla jeho přítelkyně společně s Monikou, zastavil 
se tam jen na chvíli. Tehdy se dostal k telefonnímu  číslu  od  Moniky.  Připustil,  že  byl 
v následné  době  s ní v písemném  kontaktu  přes  facebook  a  když  měl  problémy s přítelkyní 
Denisou, chtěl, aby mu poradila, jak vztah zachránit. Už předtím si však všiml, že Monika po 
něm tzv. pokukovala, ale v té době to nějak neřešil. Manželé K. na něj působili nemasným, 
neslaným  dojmem,  jejich  vztah  mu  připadal  chladný,  jakoby žili vedle sebe, nikoliv spolu. 
Měli  však  krásnou,  úžasnou,  ale  trochu  rozmazlenou  dceru,  která  byla  hodně  vázána  na 
Moniku, stále okolo ní chodila. V následné  době  se  zmínil  jednou  před  Monikou,  že  bude 
pracovně  ve  Frýdku-Místku  či  Ostravě,  načež  mu  ona odepsala, že bude také v Ostravě, 
potkali se na parkovišti a on ji vezl do Karviné. Z iniciativy Moniky začali spolu laškovat, ale 
tehdy k intimnímu styku ještě nedošlo, Monika se jen pokoušela o orální sex. To bylo v době, 
kdy  již  měl  problémy  s přítelkyní  Denisou.  Tehdy  mu  přítelkyně  vyčítala,  že  ví,  že  byl 
s Monikou a tvrdila, že o tom ví i její manžel. Poté si psali dále přes sociální sítě, čas od času 
si i zavolali, Monika mu říkala, že jí manžel kontroluje facebook, tak si začali psát e-maily, 
pak zase  chtěla,  ať  jí  píše  na  jiný  facebook,  zřejmě  z důvodu  zmíněné  kontroly  ze  strany 
obžalovaného. Naposledy se setkali v Českém  Těšíně,  byli  společně  v nějaké  kavárně  a  pak 
odjeli do penziónu, kde  spolu měli intimní poměr. Strávili tam 4-6 hodin, Monika byla po 
celou dobu dost nervózní, ale strašně náruživá, bylo dle svědka vidět, že nemá možnost si tzv. 
užít. Během té doby jí obžalovaný opakovaně volal snad 3-5x, kdy za této situace byla vidět 
na Monice okamžitá změna chování, zbledla, měla kamennou tvář, změnila tón hlasu a klidně 
sdělila obžalovanému, že je v práci, proto nemohla telefon hned zvednout. Tehdy mu rovněž 
darovala dražší pánský parfém. Od té doby se s ní už nesetkal. Svědek zdůraznil, že dle jeho 
vnímání Monika v té  době  trpěla  absolutním  nedostatkem  citu  ze  strany  jiné  osoby  směrem 
k ní. Z výpovědi  svědka  plyne,  že  potom  si  ještě  s Monikou 2x telefonoval. Poprvé mu 
sdělila, že nafotila nějaké fotky a že měla nějakou „aférku“, což neměl být ojedinělý případ. 
Pochopil,  že  měla  s někým  poměr.  Ve  druhém  případě  byla  úplně  hotová,  protože  jí  měl 
obžalovaný  na  něco  přijít.  Bylo  to  někdy  v roce 2011-2012, tehdy ho prosila, aby všechno 
zapřel,  pokud  mu  bude  obžalovaný  volat.  Byla  skutečně  zoufalá  a  prosila  ho,  ať  o  nich 
49 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
nikomu nic neříká. O událostech v Egyptě se dověděl s nějakým časovým odstupem. Hovořil 
o tom s Denisou  B.  a  Světlanou  C.,  přičemž  posledně  jmenovaná  mu  přeposlala  i  e-maily, 
které jí psal obžalovaný, v nich tvrdil, že je nevinný. Denisa mu později rovněž telefonovala, 
že má e-maily, ve  kterých  mu  obžalovaný  vyhrožuje  smrtí.  Přesný  obsah  těchto  e-mailů  si 
nepamatuje, jelikož jich bylo hodně. V podstatě v nich zaznívalo, že si ho najde, že ho zabije, 
že  za  všechno  může  on.  E-maily  jen  četl,  nemá  je  k dispozici.  Osobně  mu  obžalovaný 
nevyhrožoval, ani jej nekontaktoval. 
 
 
Svědkyně  Kateřina  J.  a Šárka L.  se  vyjádřily  toliko  k událostem, které nastaly po 
návratu obžalovaného Petra K.  z Egypta  do  ČR,  o  okolnostech  navázání  kontaktu  s ním, 
obsahu jejich komunikace a potvrdily, že s ním měly intimní poměr.  
 
 
Z výpovědi  svědkyně  Kateřiny  J.  plyne,  že  obžalovaného  znala  od  vidění  z dřívější 
doby. Informace o událostech v Egyptě měla jen z médií, obžalovaného jí bylo líto, proto po 
jeho návratu v měsíci  listopadu  jej  oslovila  a  pak  navázali  bližší  vztah. Obžalovaný zprvu 
uváděl, že není na nějaký vztah připravený po tom, co se mu stalo a že si váží její podpory. 
Posléze  se  začali  pravidelně  stýkat,  ze  začátku  1x  týdně,  později  3-4x  týdně.  Byli  i 
v telefonickém spojení, obžalovaný jí volal každý den a  psal jí SMS zprávy. Jelikož 
obžalovaný byl mediálně známou osobou, vyhýbali se při schůzkách místům s větší kumulací 
lidí, restauracím apod. Přesto byli novináři přistiženi dne 13.12.2013. V bytě obžalovaného 
byla asi 3-4x,  naposledy  se  setkali  na  Štědrý  den,  kdy  u  něj  i  přespala.  O  tom,  co  se  stalo 
v Egyptě,  se  nebavili.  O  nějakých  manželských  problémech  se  jí  obžalovaný  nezmiňoval. 
Koncem listopadu nebo začátkem prosince došlo mezi nimi poprvé k intimnímu styku, ale už 
dříve  měl  obžalovaný  dvousmyslné  narážky s erotickým  podtextem.  Při  sexu  se  choval 
normálně.  K sexuálním  stykům  docházelo  jen  v bytě  obžalovaného.  První  a  druhý  svátek 
vánoční jí obžalovaný již neotevřel dveře bytu, telefonicky jí sdělil, že nemá náladu, pak jí 
sdělil, že chce být nějakou dobu sám a nakonec se od pana Š. dověděla, že ho oslovila nějaká 
jiná žena z Čech, což sice obžalovaný popřel, ale dál se již nekontaktovali. Dle svědkyně byl 
obžalovaný až moc kliďas, pořádkumilovný, velmi dbal na svůj zevnějšek, byl takový narcis. 
V soukromí se choval normálně, byť navenek působil důležitě a nepřístupně.  
 
 
Svědkyně  Šárka  L.  dosvědčila,  že  obžalovaného  oslovila  jako  první,  protože  ji 
fyzicky  přitahoval.  V listopadu 2013 mu napsala dopis, v němž  mu  nabídla  svou  podporu, 
poslala mu také svou  fotku  (viz  č.l.  550-551). Napsali si potom pár e-mailů  a  následně  se 
obžalovaný zase odmlčel až do 25.12.2013, kdy jí opět napsal. Potom si psali téměř každý 
den, začali si i telefonovat a poprvé se setkali 2.1.2014, kdy za ní obžalovaný přijel autem, 
tehdy  je  přistihli  novináři,  kterým  ujeli.  Již  při  prvním  setkání  došlo  k intimnostem a 
pohlavnímu styku, obžalovaný byl nervózní, stále se díval z okna, zda náhodou tam nejsou 
novináři.  Tvrdil  jí,  že  má  sex  poprvé  od  události  v Egyptě.  Jí  to  ale  přišlo  zvláštní,  neboť 
samotný  styk  trval  dlouho,  přes hodinu, bez toho aniž by obžalovaný dosáhl vyvrcholení. 
V dalších hovorech s obžalovaným se ptala i na jeho sestru, zda jsou v kontaktu, na což jí 
sdělil, že ne. Tvrdil jí, že se od něj odpojila, protože měla přístup na jeho e-mail a našla tam, 
že rozprodává  věci  po  zemřelé  manželce  a  taktéž  tam  našla  nějaké  pornografické  fotky. 
Svědkyně  dále  vypověděla,  že  o  své  manželce  před  ní  hovořil  velmi  nepěkně.  Mimo  jiné 
uváděl, že chtěl mít s ní orální sex, ale ona řekla, že jen za 1.000 Kč, načež on vstal, vytáhl 
peníze z peněženky  a  hodil  je  na  noční  stolek.  Zmiňoval  se  i  o  její  závislosti  na  facebooku, 
měla si psát s nějakými muži, měla mít deset e-mailů a snad deset profilů na facebooku, ale o 
tom, že by se s ním  chtěla  manželka  rozvést  před  odjezdem  do  Egypta,  prý  nevěděl.  Dále 
z výpovědi svědkyně je zřejmé, že se jí obžalovaný zmiňoval v podstatě o všech negativních 
informacích ohledně Moniky K. Tvrdil jí, že si je jistý tím, že to byla Monika, kdo je chtěl 
50 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
všechny otrávit. Když mu oponovala, zdůrazňoval, že neví, čeho jsou ženy matky schopny, že 
většinou  travičky  jsou  ženy.  Zmiňoval  se  rovněž  o  tom,  že  během  dovolené  měli  mít 
s manželkou  nějakou  hádku  a  rovněž  se  jí  svěřil  s tím, že manželka s ním na dovolené 
nechtěla spát. K jejímu dotazu, jak se mohl s její smrtí tak rychle vypořádat, argumentoval 
tím, že truchlil celé tři měsíce v Egyptě. O dceři Klárce nechtěl příliš hovořit, když začali na 
toto téma mluvit, tak se rozplakal. Prohlašoval, že pokud to v Egyptě udělala jeho manželka, 
tak má sto chutí ji z hrobu  vyhrabat  a  oddělit  ji  od  Klárky.  Svědkyně  rovněž  poukázala  na 
podrážděnost  obžalovaného  za  situace,  kdy  mu  vyčetla,  že  jako  chlap  se  měl  o  nemocné 
postarat, i kdyby mu bylo sebehůř. Taktéž ji vyzval, aby vymazala všechny jejich e-maily, 
přesto  si  některé  uchovala.  Dále  svědkyně  popsala  další  dvě  setkání  s obžalovaným i 
intimnosti,  které  probíhaly  po  telefonu,  jejichž  intenzita  se  postupem  času  zvyšovala  a 
v některých hovorech docházelo i k sexu po telefonu. Tato problematika  byla náplní většiny 
jejich hovorů. Časem si uvědomila, že něco není v pořádku, když obžalovaný stále hovořil o 
svém  ukájení  se  při  pohledu  na  její  fotku  apod.  Při  poslední  schůzce  někdy  v únoru 2014 
v autě  prováděli  praktiky,  o  nichž  se  dříve  bavili  po  telefonu,  ale  obžalovaný  již  byl k ní 
odtažitější, jako by ho to již nezajímalo. V dalších dnech frekvence i délka jejich telefonátů se 
snižovala, obžalovaný se při nich projevoval jinak, při posledním kontaktu byl velmi nervózní 
a  pak  přišlo  jeho  zadržení  a  obvinění,  což  byl  pro  svědkyni  velký  šok,  protože  mu  věřila. 
Výpověď svědkyně je dokreslována nadto doloženou e-mailovou komunikací s obžalovaným 
a hovory přes Skype (viz č.l. 552-643), jakož i záznamy o odposlechu telefonických hovorů, 
jak bude zmíněno níže.  
 
 
Z výpovědi svědka Martina K., reportéta spol. CET 21 s.r.o., soud zjistil, že společně 
s kamarádem  přiletěli  do  Hurghady  dne  2.8.2013.  V následujících dnech navázali kontakt 
s obžalovaným a překvapilo je, že chtěl komunikovat a spolupracovat s médii za situace, v níž 
se nacházel. Obžalovaný mu připadal při prvním setkání vyloženě pokleslý, ale nepřišlo mu, 
že by prožíval to, že přišel o manželku a dceru. Na nic si před ním nestěžoval a ani neplakal. 
Neprojevil  city,  které  by  svědek  očekával.  Již  v den jejich prvního setkání ve večerních 
hodinách proběhl obsáhlejší rozhovor s obžalovaným do živého televizního vysílání. Od 7.8. 
do 17.8.2013 s ním pak byli v každodenním kontaktu, řešili, co se bude v daný den vysílat ve 
zprávách,  někdy  si  šli  společně  vyčistit  hlavu,  obžalovaný  většinou ležel na pláži pod 
slunečníkem a pracoval s tabletem a také společně chodívali na večeři. Byli s ním v kontaktu 
téměř  12  dnů,  pořád  natáčeli  rozhovory  a  reportáže,  přičemž  obžalovaný,  byť  se  ho  ptali, 
nechtěl ani jeden den vysadit nebo odpočinout si. Po celou dobu neprojevil lítost nad tím, co 
se stalo. Dle názoru svědka litoval jen sám sebe a nejvíce ho zajímalo, co bude s ním, pořád se 
jej na to dotazoval. O manželce se zmiňoval dost negativně. Hovořil o jejím facebooku, kde 
měla jenom nějaké chlapy. Pronášel své úvahy, jestli v tom nemohla mít prsty, že třeba chtěla 
zabít celou rodinu, přičemž ho stále zajímalo, co si o tom myslí on. Stále operoval s tím, že se 
jednalo o otravu a že sám byl v nemocničním  zařízení.  Do  detailu  jim  popisoval  dění  od 
předcházejícího dne, než jim začalo být špatně a zmiňoval hlavně sebe, pak že bylo špatně 
Monice, o Klárce mluvil minimálně. V podstatě pořád dokola vedl řeč o tom, komu bylo více 
zle a komu méně. Z výpovědi svědka dále plyne, že při jejich prvním setkání mu obžalovaný 
rovněž předal nahrávku, kterou měl ve svém telefonu, v níž podrobně popisoval, co se stalo a 
jeho pocity. Požádal jej, aby nahrávku poslali jeho sestře a aby si ji rovněž poslechl. Pak ho 
zajímalo,  co  si  o  tom  myslí.  Často  se  ho  ptal  i  formou,  „proč  by  to  Monika  udělala“  a 
vzhledem k tomu, jak se o ní vyjadřoval, mu bylo kolikrát divné, proč spolu žili, když na ní 
nenechal niť suchou. Z jeho vyjadřování mu nepřišlo, že by měl svou manželku rád, spíše, 
jako by nad ní stál jak policajt. Stále se opakoval a stále řešil, proč by to udělala, když měla 
všechno. Chování obžalovaného vnímal tak, že ji chce nějakým způsobem do toho dostat, aby 
mu jeho úvahy potvrdil nebo vyvrátil. Velmi ho rovněž překvapilo, že když sledoval pohřeb 
51 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
manželky a dcery na internetu, na otázku, zda chce být u toho sám, odpověděl mu, že ne, že je 
to v pořádku,  že  ho  mohou  dokonce  natáčet.  Tehdy  si  poprvé  všiml,  že  projevil  nějakou 
emoci. Vypadalo to, že potahuje, ale plakat ho neviděl. Seděl na posteli a podpíral si hlavu 
rukou.  Zakoupil  mu  předplacenou  kartu  na  20  GB  dat,  kterou  využíval  ve  svém  tabletu  a 
velmi byl rozhořčen, když neměl signál na internetu, protože nemohl sledovat, co se o něm 
píše. Zprávy na internetu četl i během noci a druhý den ráno mu vykládal, co si o něm myslí 
veřejnost, média a co kde o sobě četl. Pak na to nějakým způsobem v reportáži reagoval v tom 
smyslu, že když se psalo, že nebrečí, tak na druhý den v reportážích brečel. Když z Hurghady 
odlétali, tak se s nimi šel rozloučit a ač své emoce do té doby nedával najevo, u toho brečel. 
Dále svědek poznamenal, že ještě v Egyptě tvrdil, že se nemůže vrátit do svého bytu, že tam 
nebude moci spát, ale po návratu se choval zcela jinak.  
 
 
Obdobně svědek Etienne Michel B., redaktor primárně píšící do deníků Blesk, Aha!, 
se  vyjádřil  ke  kontaktům  s obžalovaným z titulu své profese, kdy poprvé se s ním setkal 
koncem srpna 2013 v Egyptě.  Při  prvním  kontaktu  jim  obžalovaný  sdělil,  že  je  očekával, 
zřejmě měl informace od své sestry, která věděla, že se za ním chystají. Sdělili mu, že s ním 
chtějí udělat rozhovor, přičemž on reagoval tak, že jim zakázal jakékoliv nahrávky a mluvil 
s nimi pod podmínkou, že se nikde nic neobjeví. Působil zoufale, stále opakoval, že neví, jak 
mohly umřít a že mu vadí, že ho všichni odsoudili. V tomto duchu se nesl rozhovor možná 
dvě až tři hodiny. Dohodli se na dalších schůzkách s tím, že obžalovaný silně trval na tom, že 
oni jsou jedni z těch,  kteří  můžou  za  to,  že  je  pronásledován  v tisku.  Měl  snahu  vytvořit  o 
sobě lepší obraz. Při schůzce následující den kvitoval, že článek byl dobrý a byl překvapen 
z diskusních příspěvků pod článkem, že vyznívaly v jeho prospěch, pokud šlo o důvody, proč 
to udělal nebo neudělal. Rozhovor s obžalovaným pokračoval ve stejném duchu, ale s větší 
otevřeností, vysvětloval jim různá svá vystoupení v médiích, litoval se a mluvil o Monice a 
Klárce. I toho dne nepořídili žádný rozhovor, jenž by byl nahrán, ale bylo znát, že obžalovaný 
je rád za přítomnost Čechů. Na večeři se nenechal pozvat, jediné, o co si řekl, byla cola, což 
mu  přišlo  zvláštní  u  člověka,  který  se  měl  údajně  otrávit  z coly, že z ní nemá strach. 
Následující den již souhlasil s napsáním  článku  i  s jeho  vyjádřením,  ale  vše,  co  chtěli 
publikovat, mu museli předložit k přečtení. Tato praxe fungovala i v následné době. Jelikož si 
obžalovaný stěžoval na dluh 60.000 Kč u společnosti O2, jeho žádost o snížení dluhu předal 
redakci  Blesku.  Další  věc,  kterou  pro  něj  zařídil,  byl  internet.  Již  dříve  měl  od  redaktorů 
NOVY  nějakou  kartu  na  využívání  internetu  a  on  s kolegou fotografem mu ve vestibulu  
hotelu  Sae  Garden  našli  místo,  kde  se  dal  chytat  zdarma  internet  přes  wi-fi z vedlejší 
restaurace,  zároveň  mu  nainstalovali  Skype  do  jeho  tabletu,  čímž  měl  možnost  obžalovaný 
celou dobu sledovat v tabletu  články  a  diskuse,  což  ho  enormně  zajímalo.  Nikdy  je  nechtěl 
pustit  do  svého  pokoje,  až  nakonec  ho  fotograf  přemluvil,  že  jej  chce  vyfotit,  jak  žije. 
V pokoji  měl  sbalený  kufr,  údajně  kdyby  kdykoliv  přišlo  nařízení  jet  domů.  Nahoře  v kufru 
měl obrázky, které kreslila Klárka, přičemž před nimi je zničehonic vzal, začal v nich listovat 
a při tom se rozbrečel. Z výpovědi svědka plyne, že před ním plakal několikrát, bylo to vždy, 
když  mluvil  o  Monice  a  Klárce.  Při  jejich  odjezdu  z Egypta 10.9. nebo 11.9.2013, byl 
obžalovaný evidentně smutný, zvykl si na ně. Svědek dále poznamenal, že se snažili dostat do 
hotelu Titanic Palace, ale bylo jim řečeno, že tento hotel ani sousední hotel Titanic Beach, 
které jsou propojeny chodbami, nejsou v provozu kvůli úbytku turistů, což bylo zapříčiněno 
zřejmě nepokoji v Egyptě. Po návratu do ČR obžalovanému občas zavolal a po Skypu řešili 
články, všechny mu posílal, on si je předem četl a lze tedy říci, že vycházely z jeho strany 
autorizované. Hlídal si, co se o něm píše. Tato spolupráce fungovala až někdy do 3.10.2013, 
kdy  se  dověděl,  že  mu  egyptský  prokurátor  prodloužil  lhůtu  ještě  o  měsíc.  Tehdy  jej 
obžalovaný  kontaktoval,  byl  zoufalý  a  dotazoval  se,  zda  svědka  nenapadá,  jak  by  se  mohl 
dostat z Egypta.  Rozhovor  byl  ukončen  bez  nějakého  výsledku.  Následně  se  na  ně  začal 
52 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
vztekat, že mu stejně nepomohli, čímž myslel Blesk, a nemá smysl s nimi mluvit. Od té doby 
se odmlčel. Po návratu z Egypta se jim zprvu vyhýbal, následně jim naznačil, že by nebylo 
špatné, kdyby z jejich  další  spolupráce  tzv.  něco  káplo,  byť  takto  přímo  to  neuvedl.  Svědek 
potvrzuje, že si obžalovaný představoval částku asi 100.000 Kč, ale po jednání se dohodli na 
30.000 Kč. Konkrétně se jednalo o částky 10.000 Kč za fotku u hrobu, za rozhovor a fotku, 
jak jde poprvé do práce. Tím  se  dostaly  jejich  vztahy  na  dřívější  úroveň.  O  kontaktech 
s ženami v prosinci 2013 a lednu 2014 se vyjadřoval, že šlo jen o kamarádky. Obžalovaný jej 
rovněž kontaktoval s tím, že má zajímavé téma ohledně dědictví po manželce a dceři. Taktéž 
byl obžalovaný nadšený, když se někdy v té době objevila informace o tom, že jeho manželka 
měla deprese, chodila k psychiatrovi a měla v Egyptě spáchat sebevraždu i s dcerou s tím, že 
chtěla zřejmě otrávit i jeho. K tomu svědek uvedl, že tato informace měla údajně pocházet 
přímo od obžalovaného, který pak před ním vyjadřoval svou radost a úlevu nad tím, že o tom 
vyšel  článek.  Dle  svědka  byl  obžalovaný  hodně  přemýšlivý  člověk  a  přepočítával  vše  na 
hodně tahů dopředu, měl rovněž manipulativní sklony. Svědek byl v Hurghadě ještě jednou 
v polovině května 2014 s fotografem, jenž pořídil fotky k případu Petra K., přičemž fotografie 
pořízené v září 2013 a květnu 2014 v celkovém počtu 300 ks poskytl policii, kdy mezi nimi 
jsou i fotky z hotelu Titanic Palace, nikoliv však z pokoje  č.  6343,  kde  v kritické  době  byla 
ubytována rodina K. Z výpovědi svědka plyne, že všechny pokoje hotelu Titanic Palace jsou 
stejné, mají stejnou dispozici, čímž má na mysli umístění koupelny a postelí. Fotografie pak 
pocházejí z obou  pokojů  orientovaných  jak napravo, tak nalevo. Poznamenal, že pokoj 
s balkonem, jenž byl taktéž vyfocen, byl na stejném patře i stejně orientován, jak pokoj K. a 
byl od tohoto pokoje vzdálen asi 50-100 metrů. Zmíněné fotografie jsou založeny ve spise ve 
složkách „Egypt květen 2014“ a „Egypt září 2013“ na č.l. 1143-1182.  
 
 
Další  svědek  Lukáš  Č.,  vyšetřovatel  Policie  ČR  v Praze se specializací na domácí 
násilí a synovec Stanislava Š.  potvrdil,  že  byl  posledně  jmenovaným  požádán,  zda  by  si 
nemohl promluvit s obžalovaným,  jenž  měl  být  údajně  zdrcen  úmrtím  manželky  a  dcery 
v Egyptě. Za tím účelem strýc zprostředkoval snad 3x jeho hovor s obžalovaným přes Skype 
v době,  když  se  ještě  nacházel  v Egyptě,  přičemž  obžalovaného  vždy  zajímalo,  jak  a  čím 
mohly být jeho blízké otráveny, nebo zda na pozvraceném triku mohou být stopy jedu. Sdělil 
mu,  že  možností  otravy  je  hodně  a  triko  ať  nevyhazuje  a  poskytne  policii.  Po  návratu 
obžalovaného  do  ČR  svolil  i  k osobnímu setkání s podmínkou,  že  nebudou  hovořit  o  jeho 
kauze, přesto obžalovaný opakovaně vznesl otázky týkající se tohoto případu, vždy mu však 
řekl,  že  do  uzavření  případu  na  toto  téma  s ním  nebude  hovořit.  Řešili  rovněž  problém 
ohledně nálezu marihuany ve skříňce obžalovaného na pracovišti. Při schůzce na něj působil 
klidně a vyrovnaně, ale dával najevo, že se trápí tím, že se dosud nezjistilo, čím byly jeho 
dcera a manželka otráveny. Jeden nebo dva dny po jeho setkání byl pak obžalovaný zadržen 
Policií ČR. 
 
 
Svědkyně  Alena  V.  vypověděla,  že  byla  v roce 2014 na dovolené v hotelu Titanic 
Beach, jenž je propojen s hotelem Titanic Palace a ze zvědavosti se byla podívat do míst, kde 
bydleli K., včetně zázemí tohoto hotelu, neboť chtěla vidět, kde k tragédii došlo. Na pokoji č. 
6343  přímo  nebyla.  Pouze  obecně  se  vyjádřila  k elektrovybavení pokojů  s tím, že toto je 
stejné v obou hotelích, dále k elektroinstalaci,  rozmístění  zásuvek,  vypínačů  apod.  Nikde  na 
pokoji  nebyla  žádná  pojistková  skříň,  ta  se  nacházela  na  chodbě  vždy  společná  pro  dva 
pokoje,  ve  skříňce  byly  jističe  a  elektroměr.  Jelikož  se  vyučila  prodavačkou 
elektrotechnického  zboží,  jističe  pozná.  Pořídila  rovněž  fotodokumentaci  mimo  jiné 
zmíněných skříněk s jističi vedle vstupních dveří do jejího pokoje a videozáznam mimo jiné 
cesty od pokoje K.  k místu s pitnou  vodou,  které  následně  poskytla policii (viz fotografie 
označené „kauza Egypt, V. Alena, nová složka“ a přiložené DVD č.l. 1184-1198).  
53 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
 
Výpovědi z přípravného řízení posledních šesti zmíněných svědků, jakož i výpovědi 
svědků, kteří budou zmíněni níže, vyjma svědka Petra J. a Mgr. Richarda B., byly postupem 
dle § 211 odst. 1 tr. řádu v rámci hlavního líčení přečteny. Z výpovědí těchto dalších svědků 
nebyly zjištěny poznatky zásadního významu pro posouzení předmětné trestní věci.  
 
 
Svědek  Petr  J.,  profesí  elektrikář  a  v dřívější  době  spolupracovník  obžalovaného, 
uvedl, že ve spol. Damia v Karviné, kde s ním  pracoval,  ten  vykonával  pouze  práci  řidiče  a 
není si vědom toho, že by se jej ptal na nějaké elektrověci. Při provádění elektro-instalačních 
prací nebyl obžalovaný přítomen.  
 
 
Svědek Mgr. Richard B. potvrdil, že v letech 1992-1995 působil jako učitel na SOU 
technickém v Karviné,  učil  elektrotechniku  a  stroje  a  zařízení.  Na  žáka  Petra  K.  si 
nepamatuje,  po  předložení  katalogového  listu  k jeho  osobě  vyloučil,  že  by  jej  učil  a  taktéž 
vyloučil,  že  by  obžalovaný  absolvoval  v rámci  svého  oboru  mechanik,  opravář  strojů  a 
zařízení  výuku  elektrotechniky.  Nevzpomíná  si,  zda  učební  osnovy  zmíněného  oboru 
obsahovaly  témata  typu  elektrotechnické  výkresy,  elektrospojky  či  elektromotory.  Na 
odborném výcviku učňů se nepodílel.  
 
 
Svědek Martin S., vedoucí zákaznického centra CK Blue Style se mimo jiné vyjádřil 
k přijatým opatřením po zjištění úmrtí dvou klientů v Egyptě a taktéž ke zjištěním týkajících 
se obžalovaného Petra K. Uvedl, že každý klient sjednávající smlouvu o zájezdu s CK Blue 
Style má automaticky v ceně  základní  pojištění  léčebných  výloh  a  repatriaci  u  ERV 
pojišťovny. Obžalovaný měl ještě druhé cestovní pojištění u Allianz pojišťovny a.s. a ví, že 
došlo k nahlášení pojistné události u ní. ERV pojišťovna vyslala snad druhý den po tragické 
události lékaře, jenž je ujistil po prošetření na místě, že na předmětném hotelu není dle jeho 
zjištění žádný náznak nějaké epidemie. Další pobyt obžalovanému se zaručila zajistit jejich 
cestovní kancelář. Opakovaně rovněž komunikovali s jeho sestrou paní K. Následně od jejich 
resident managera v Egyptě se dozvěděl, že obžalovaný ponechal kufry s osobními věcmi své 
dcery a manželky na recepci v hotelu Titanic Palace s tím,  že  si  je  mohou  vzít  zaměstnanci 
hotelu.  To  mu  přišlo  trochu  zvláštní,  když  v tomto  hotelu  zemřela  jeho  manželka  a  dcera. 
Resident manager následně na základě instrukcí od majitele CK převzal od hotelu tyto kufry a 
byly poslány do ČR za účelem předání pozůstalým. Nakonec oba kufry osobně vydal policii.  
 
 
Další svědek MUDr. Karel K., jenž vlastní firmu působící v oblasti výzkumu léků a 
žije v Rakousku,  popsal,  jaké  kroky  činil  vůči  obžalovanému  poté,  co  se  dověděl  z médií o 
vyšetřované události a prezentaci případu v neprospěch obžalovaného. Potvrdil, že v listopadu 
2013  napsal  obžalovanému  podpůrný  dopis,  přiložil  do  obálky  5.000  Kč  a  nějaké  doplňky 
stravy proti stresu, zároveň ho pozval na krátkou návštěvu Vídně a nabídl mu v případě zájmu 
zodpovězení nějakých medicínských otázek. Asi za tři týdny dostal děkovný e-mail. Asi za 14 
dnů v dalším dopise se snažil obžalovanému poradit, jak za dané situace přežít vánoční svátky 
a  opět  mu  nabídl  možnost  konzultace.  Nějak  v prvním  týdnu  měsíce  ledna  2014  mu 
obžalovaný zavolal, že by se rád s ním setkal a domluvili se, že se sejdou v Novém Jičíně, což 
se  i  stalo.  Obžalovaný  mu  detailně  popsal  průběh  jejich  dovolené  v Egyptě,  zejména  co  se 
dělo předtím, než jim začalo být špatně, co vše dělali a jak se cítili poté. Lze konstatovat, že 
popis  sdělený  svědkem  se  ničím  zásadním  nevymyká  tomu,  jak  obžalovaný  zpravidla 
popisoval události jiným osobám. Jelikož celou dobu hovořili o tématu otravy, rozcházeli se 
s obžalovaným  se  závěrem,  že  k úmrtí  manželky  a  dcery  došlo  pravděpodobně  na  základě 
infekce, náhodné nebo úmyslné otravy. Z výpovědi  svědka  je  rovněž  patrno,  že  i  jemu 
obžalovaný  záměrně  uváděl  nepravdu,  pokud  jde  o  charakter  kontaktu  s Kateřinou  J., kdy 
54 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
tvrdil,  že  šlo  o  přítelkyni  jeho  manželky  Moniky,  které  jen  k její žádosti poskytl na ples 
manželčiny  šaty.  I  toto  svědčí  o  tom,  že  obžalovanému  nečiní  žáden  problém  upravovat  si 
sdělované informace tak, aby vyznívaly v jeho prospěch.  
 
 
Svědek  Jan  K.,  manažer  výroby  na  lakovně  v automobilce Hyundai v Nošovicích, 
popsal  pracovní  náplň  obžalovaného  a  jednotlivé úkony, které zpravidla vykonával. 
Zdůraznil, že byl šikovný, manuálně zručný, uměl řešit problémy, a proto mu nabídl, zda by 
mu nepomohl s rekonstrukcí svého rodinného domu. Pokud jde o elektrikářskou práci, k jeho 
dotazu mu obžalovaný sdělil, že to nedělá. V automobilce byli na tuto práci vyčleněni přímo 
vyškolení lidé.  
 
 
V rámci  hlavního  líčení  byla  vyslechnuta  k návrhu  obhajoby  rovněž  psycholožka 
Vazební věznice Ostrava Mgr. Lenka H., která vysvětlila, že obžalovanému byla věnována 
větší pozornost, neboť se jedná o osobu stíhanou pro zvlášť závažný zločin, byl proto u něj 
zvýšený režim kontrol a kromě vstupního pohovoru za ním v počátcích psycholog pravidelně 
docházel každý den. Kromě toho si obžalovaný požádal i o individuální pohovory, což je u 
osob ve vazbě běžné. Individuální pohovory probíhaly u obžalovaného zhruba 1x týdně půl až 
jednu  hodinu.  Jednalo  se  o  řešení  jeho  aktuálního  psychického  stavu,  jeho  zklidnění  a 
ventilační pohovory. Obžalovaný chtěl být zejména ujištěn, že pokud nic nespáchal, nemůže 
být odsouzen. Při pohovorech, které prováděla s obžalovaným ona, se destruktivní myšlenky 
neobjevily, maximálně se jednalo o různé rozlady a psychickou nepohodu odvislou od vývoje 
vyšetřování. Svědkyně zdůraznila, že diagnostiku ani psychologické vyšetření u obžalovaného 
nedělala, pouze s ním provedla několik testů pro svou potřebu, a pokud se jedná o deprese, 
testy  neukázaly  nic  závažného,  jen  lehké  deprese.  Obžalovaný  měl  zájem  stále  řešit,  jak 
mohlo dojít k úmrtí jeho manželky a dcery, kdo to mohl udělat, co bylo toho příčinou, a chtěl 
znát, jaký má na to názor.  
 
 
Dalšími  důkazy  zásadního  významu  pro  posouzení  předmětné  trestní  věci  jsou 
znalecké posudky. Především se jedná o znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví 
soudního  lékařství  a toxikologie  podané znalci MUDr. Markem Dokoupilem, MUDr. 
Margitou  Smatanovou,  Ph.D.  a  RNDr.  Marií  Staňkovou,  Ph.D.  zabývající  se  příčinami 
úmrtí poškozených Moniky K.  a nezl. Kláry K.  Ze  závěrů  těchto  znaleckých  posudků  a 
výpovědí  znalců  u  hlavního  líčení,  včetně  jejich  vyjádření  ke  znaleckým  posudkům 
předloženým  v průběhu  hlavního  líčení  k důkazu  obhajobou,  jak  bude  zmíněno  konkrétně 
v pasážích  týkajících  se  těchto  znaleckých  posudků,  bylo  zjištěno,  že  provedli  prohlídky  a 
pitvy, respektive repitvy těl obou poškozených ihned po jejich přepravě do ČR dne 9.8.2013, 
o  čemž  byl  mimo  jiné  pořízen  kamerový  záznam  založený  na  č.l.  2524  spisu,  a  při  pitvě 
odebrali biologický materiál k následnému histologickému, sérologickému, chemickému a 
toxikologickému vyšetření. Repitva byla provedena s odstupem 10 dnů od úmrtí.  
 
 
U poškozené Moniky  K.  byly  zevní prohlídkou  z úrazových  změn  zjištěny  změny 
nasvědčující zasažení elektrickým proudem, a to na zadní straně krku, v dolní části zad a na 
levém  bérci.  Na  zadní  straně  krku  na  hranici  se  zády  byla  šedohnědá  popálenina 
podminovaných  okrajů,  která  byla  naznačeně  pásovitá  délky  7  cm  a  šířky  až  1  cm.  Téměř 
v návaznosti  na  dolní  okraj  popáleniny  byly  přítomny  velmi  povrchní  čárovité  oděrky  kůže, 
které  byly  vzájemně  rovnoběžné  a  tvořily  pás  šíře  až  5  cm  táhnoucí  se  šikmo  dolů 
k pravostranné lopatce. V oblasti křížové krajiny zad na hranici s kostrčí byl defekt charakteru 
stržení pokožky velikosti 1x0,5 cm, spodina defektu byla šedozelená. Na levém bérci vnitřně, 
na hranici s lýtkem se v horní třetině jeho délky nacházel svislý lehce zaoblený čárovitý pruh 
povrchního narušení kůže délky 10 cm. Byl hnědé barvy, téměř v pravidelných vzdálenostech 
55 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
s drobnými  tečkovitými  hlubšími  defekty.  Kromě  toho  byly  zjištěny  krevní  podlitiny  na 
přední  straně  pravého  bérce  o  velikosti  8x4  cm  a  na  zevní  ploše  ve  střední  třetině  levého 
stehna, v tomto  případě  se  jednalo  o  podlitinu  kruhovitou  o  průměru  6  cm.  Zevní  obvodová 
část  paty  pak  byla  s ložiskem  černé  barvy  velikosti  4x3  cm.  Kůže  téměř  celého  těla  byla 
nazelenalé barvy vzhledem k počínající autolýze. Ve vlasaté části hlavy a v celé délce přední 
strany  trupu  byly  zjištěny  stopy  po  již  provedené  pitvě.  Při  vnitřní  prohlídce  byla 
konstatována  částečná  fixace  orgánů  konzervační  látkou  (formolem),  stav  po  neúplné  pitvě 
(částečné  odpreparování  krčních  orgánů,  úplné  odejmutí  žaludku,  části  dvanáctníku,  části 
slinivky břišní, části levého jaterního laloku, levé ledviny a močového měchýře). V kličkách 
tenkého střeva byl formol, v tlustém střevu se nacházela stolice. Repitvou byl prokázán těžký 
hemoragický otok plic, těžký otok mozku a výrazné překrvení všech orgánů těla, srdce bylo 
diletované,  plněno  větším  množstvím  krve.  Provedenou  pitvou  nebylo  zjištěno  žádné 
morfologicky  se  projevující  onemocnění  přirozené  povahy,  žádné  poranění  mechanického 
charakteru ani stopy po požití korozivní látky. Následným mikroskopickým  vyšetřením 
vzorků orgánů odebraných při soudní pitvě byl tento nález potvrzen, zvláště pak překrvení, 
hemoragický  otok  plic  a  těžký  otok  mozku.  Histologickým  vyšetřením  myokardu  byla 
v podélném řezu zastižena výrazně překrvená příčně pruhovaná srdeční svalovina bez známek 
hypertrofie a bez zánětlivé celulizace. Intersticium bylo nápadně rozvolněné, svalová vlákna 
místy až chaoticky fragmentovaná, vytvářející obraz popisovaný jako bark-lyke myokard, tzv. 
vzhled  stromové  kůry.  Jinde  svalová  vlákna  vytvářela  opticky  zahuštěné  hyperkontrakční 
pruhy a ložiska nápadného zvlnění vytvářející tzv. wave syndrom, neboli cik-cak uspořádání 
myokardu. V okolí drobných cév byly prokázány opticky prázdné prostory s eozinofilně  se 
barvícími hmotami amorfního charakteru, místy i s jemnými kapénkami tuku. Nález na 
myokardu svědčí pro úraz elektrickým proudem. V příčném řezu kůže z míst defektu na 
krku byla zachycena  epidermis  korium,  přičemž  v centrální  části  řezu  byla  epidermis 
skokovitě zeslabena, téměř bez rohové vrstvy naznačeně homogenního vzhledu, s deformací 
bazofilně  zbarvených  jater.  Konstatuje  se  rovněž  i  niťovité  protažení  jader  v bazální  vrstvě 
zeslabeného  úseku,  avšak  jen  málo  vyznačené,  jádra  jsou  nahuštěná,  tyknotická.  V místě 
defektu  je  pak  pojivová  tkáň  podkoží  ložiskovitě  rozvolněná,  v místě  zeslabené  epidermis 
s výrazně  pozitivní  reakcí  v barvení  Kongo  červení  a  bez  reakce  v Alciánové  modři. 
Popisovaný  obraz  defektu  na  krku  dle  znalců  odpovídá  místu  zasažení  elektrickým 
proudem.
  Ze  závěrů  znaleckého  posudku  je  rovněž  patrno,  že  znalci  měli  k dispozici 
zdravotní dokumentaci poškozené Moniky K., z níž plyne, že byla v roce  2004  vyšetřena 
v neurologické  ambulanci  pro  bolesti  krční  páteře,  v roce 2009 a 2011 pro bolesti hlavy a 
v letech 2011-2013  byla  léčena  Eliceou  (antidepresivum)  pro  panickou  úzkostnou  poruchu. 
V dubnu  2013  byla  vyšetřena  pro  občasné  bušení  srdce.  Dle  komplexního  kardiologického 
vyšetření  byl  zjištěn  normální  nález  na  srdci  bez  poruch  rytmu.  Lékařem  byla  doporučena 
kontrola s odstupem  čtyř  měsíců  bez  nutnosti  léčby  či  jakýchkoliv  opatření.  Co  se  týče 
mechanismu nástupu smrti,  znalci  na  podkladě  nálezu  při  soudní  pitvě  a  výsledků 
komplementárních  vyšetření  dospěli  k závěru,  že  poškozená  Monika  K.  zemřela  na  akutní 
selhání  srdce.  Pitva  včetně  následného  histologického  vyšetření  neprokázala  žádné 
onemocnění  přirozené  povahy,  která  by  selhání  srdce  vysvětlilo.  Stejně  tak  podrobným 
kardiologickým  vyšetření  z dubna  2013,  tedy  několik  málo  měsíců  před  šetřenou  událostí, 
nebylo zjištěno žádné onemocnění ani žádná funkční porucha srdce. Na základě těchto zjištění 
lze konstatovat, že k selhání srdce poškozené došlo v důsledku  zevní  noxy  a  ze  soudně 
lékařského hlediska se jedná o násilnou smrt. Znalci dále závěrují, že při negativní kompletní 
toxikologické analýze a současném zohlednění změn na kůži krku, zad a levého bérce na těle 
zemřelé  se  v daném  případě  jeví  jako  reálné  a  možné  akutní  selhání  srdce v souvislosti 
s úrazem  elektrickým  proudem.  Tento  závěr  pak  z jejich  pohledu  velmi  dobře  koresponduje 
s histologickým  nálezem  především  na  myokardu.  V této  souvislosti  znalci  zdůrazňují,  že 
56 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
průkaz  elektrického  proudu  z důvodu  rychlého  nástupu  smrti,  a tedy ne vždy se vznikem 
typických proudových známek v místě jeho vstupu a výstupu, patří mezi velmi problematické. 
Vnitřní nález při pitvě je totiž nespecifický a vytvoření proudových známek či naopak jejich 
nevytvoření (náhodný kontakt s osobou zasaženou proudem) je ovlivněno řadou nejrůznějších 
faktorů. Konečnou diagnózu elektrickým proudem lze stanovit až poté, co jsou vyloučeny jiné 
příčiny selhání srdce, a stejně tak bylo postupováno i v tomto konkrétním případě. Navíc se 
upozorňuje, že pokud v soudně lékařské praxi dochází k usmrcení dvou a více osob současně, 
pak  kromě  prudkých  jedů  či  otrav  plyny  jde  téměř  výhradně  právě  o  úraz  elektrickým 
proudem.  Na  těle  zemřelé  nebyly  zjištěny  úrazové  změny,  které  jsou  přítomny  a  jsou 
shledávány při sebeobraně obětí. Na základě výše uvedených zjištění pak byl učiněn závěr, že 
bezprostřední  příčinou  smrti  je  akutní  selhání  srdce  při  úrazu  elektrickým  proudem, 
přičemž  jde  o  smrt  násilnou,  která  je  v příčinné  souvislosti  se  zasažením  elektrickým 
proudem. Dobu smrti stanovil prohlížející lékař MUDr. Mostafa Ibrahim A. na 30.7. 2013.  
 
 
U poškozené nezletilé Kláry K.  byly  zevní prohlídkou  těla  zjištěny  známky  po 
provedené pitvě s preparačními řezy ve vlasaté části hlavy, na přední straně trupu i krku. Tělo 
vykazovalo  i  známky  rozvoje  autolitických  změn.  Z úrazových  změn  byly  na  těle  zjištěny 
pouze krevní podlitiny v oblasti levého kolena a pravého bérce. Vnitřní  prohlídkou nebyly 
prokázány na mozku, krčních orgánech, orgánech dutiny hrudní a břišní, ani na skeletu lbi, 
trupu a končetinách žádné vitální úrazové změny způsobené hrubým mechanickým násilím, 
ani známky onemocnění přirozené povahy. Pod orgánovým listem osrdečníku byly tečkovité i 
drobné plošné krevní výrony. Komory srdeční byly dilatovány, vyplněny velkým množstvím 
tekuté krve, v trámčině komor se pak nacházely i kypré krevní sraženiny. Po pitvě provedené 
již v Egyptě byly mozek i orgány dutiny hrudní a břišní zachovány v anatomickém postavení, 
částečně  fixovány  provedenou  balzamací.  Na  mozku  byl  proveden  řez  přes  polokoule, 
rozstřižen byl osrdečníkový vak. Odebrána byla levá ledvina, žaludek a dvanáctník. Dále byla 
odebrána část levého jaterního laloku a odstřižena byla i vrcholová část močového měchýře. 
V dutině  hrudní  i  břišní  se  kromě  orgánů  nacházely  nahnědlé hmoty želatinovitého 
charakteru. Na orgánech byly patrny známky po balzamaci, kdy fixované okrsky byly tuhé, 
šedé  i  šedohnědé  barvy.  Dalším  mikroskopickým  vyšetřením  byl  ve  vzorcích  orgánů 
odebraných při soudní pitvě nález potvrzen. Ve vzorcích všech orgánů byly známky svědčící 
pro  překrvení.  V preparátech mozku a plic pak byly i známky otoku. Histologickým 
vyšetřením  myokardu  byla  zastižena  překrvená  příčně  pruhovaná  srdeční  svalovina  bez 
známek  hypertrofie,  bez  zánětlivé  celulizace,  intersticium  bylo  rozvolnění,  svalová  vlákna 
místy až chaoticky fragmentovaná vytvářející obraz popisovaný jako bark-lyke myokard, tedy 
obdobně  jak  u  poškozené  Moniky  K.  Jinde  svalová  vlákna  vytvářela  opticky  zahuštěné 
hyperkontrakční pruhy a ložiska nápadného zvlnění vytvářející tzv. wave syndrom. V okolí 
drobných cév byly prokázány opticky prázdné prostory s eozinofilně  se  barvícími  hmotami 
amorfního charakteru, místy i s jemnými kapénkami tuku. Nález  na  myokardu  svědčí  pro 
úraz elektrickým proudem.
  Dále se ve znaleckém posudku  konstatuje,  že  na  podkladě 
skutečností  uvedených  ve  zdravotní  dokumentaci  nezletilé,  tedy  ve  zdravotní  kartě  vedené 
lékařkou pro děti a dorost MUDr. M, je možno uvést, že poškozená nezl. Klára K. za svého 
života netrpěla žádným závažným onemocněním postihujícím životně důležité orgány, čímž 
se  má  na  mysli  zejména  choroby  srdce  včetně  poruch  tvorby  a  převodu  srdečního  rytmu, 
neurologická  a  psychiatrická  onemocnění,  tedy  choroby  postihující  centrální  nervovou 
soustavu a onemocnění plic. V dokumentaci nebyly nalezeny ani známky, které by popisovaly 
léčbu chorob provázených poruchami vnitřního prostředí, zejména onemocnění endokrinních 
orgánů,  poruchy  krvetvorby  a  systémová  onemocnění.  Poškozená  tedy  netrpěla  žádnými 
chorobami, které způsobují náhlá úmrtí, tedy taková úmrtí, která nastávají zdánlivě z plného 
zdraví.  Ve  zdravotní  kartě  jsou  toliko  záznamy  popisující  recidivující  banální  infekční 
57 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
onemocnění  dýchacího  systému,  banální  poranění  a  periodické  prohlídky  včetně  aplikace 
vakcín navozujících imunitu proti  přenosným  chorobám.  Uvedená  byla  i  ojedinělá  infekční 
průjmová  onemocnění  a  poruchy  močení,  kdy  však  byly  vyloučeny  organické  změny 
vylučovacího systému a následně bylo indikováno psychologické vyšetření. Mechanismem 
rozhodným pro nástup smrti
  bylo dle  znalců  zasažení  poškozené  elektrickým  proudem, 
který vstoupil do těla oběti v místě se sníženým odporem kůže. Je důvodné předpokládat, že 
šlo o zasažení se vstupem a výstupem proudu v místě vlhké či mokré pokožky oběti na větší 
ploše. V souvislosti s tímto  závěrem  znalci  zdůrazňují,  že  jde  o  úmrtí  osmiletého  dítěte, 
k němuž  došlo  současně  s úmrtím  jeho  matky,  tedy  jde  o  současnou  náhlou  smrt  dvou 
mladých zdravých jedinců. Provedenou pitvou nebyly na těle oběti prokázány zjevné úrazové 
změny  ani  onemocnění  přirozené  povahy,  které  by  mohly  vysvětlit  nástup  smrti.  Po 
prostudování  zdravotnické  dokumentace  poškozené  je  zřejmé,  že  tato  nebyla  léčena  ani 
nevykazovala příznaky skrytých onemocnění, zejména pak chorob životně důležitých orgánů, 
které mohou způsobit náhlé úmrtí. Současné náhlé úmrtí dvou mladých zdravých jedinců lze 
považovat ze soudně lékařského hlediska za nereálné. Z uvedeného se pak logicky dovozuje, 
že šlo o současné úmrtí dvou mladých zdravých osob zapříčiněné působením zevních vlivů. 
Nález zjištění  při  pitvě  svědčí  pro  nástup  smrti  při  náhlém  diastolickém  selhání  srdce, 
k němuž  došlo  bezprostředně  po  působení  zevního  faktoru,  který  navodil  bezprostřední 
zástavu základních životních funkcí (srdeční činnost s krevním oběhem a dýcháním). Popsaný 
nástup  smrti  lze  ze  soudně  lékařského  hlediska  vysvětlit  poměrně  úzkou  skupinou  zevních 
faktorů.  Dále  se  konstatuje,  že  působení  jedu  provázené  bezprostřední  zástavou  základních 
životních funkcí a rychlým nástupem smrti po aplikaci (plynné jedy, látky obsahující 
kyanidové ionty, některé rostlinné alkaloidy a léky způsobující bezprostřední zástavu srdce), 
které  jsou  standardně  dobře  prokazatelné  toxikologickou  analýzou,  bylo  vyloučeno. 
Vzhledem k místu  úmrtí  lze  vyloučit  i  hypotetickou  možnost  udušení  inertními plyny, 
k němuž  může  docházet  v hermeticky  uzavřených  prostorách  průmyslových  provozů, 
v jeskyních,  studních  či  vinných  sklepech.  Po  vyloučení  všech  výše  uvedených  zevních 
činitelů,  které  by  mohly  způsobit  bezprostřední zástavu  základních  životních  funkcí, se tak 
zbývající reálně připustitelnou alternativou jeví zasažení poškozených elektrickým proudem. 
Právě  průchod  elektrického  proudu  se  zasažením  srdce  by  dobře  vysvětlil  komplexní  nález 
zjištěný  při  pitvě.  Předestřený  mechanismus  by  rovněž  dobře  korespondoval zejména 
s prokázanou  současnou  bezprostřední  zástavou  srdce  dvou  osob  v diastolické  fázi  společně 
s histologickým  nálezem,  který  se  vyskytuje  při  úrazech  elektrickým  proudem.  Daný 
mechanismus by korespondoval i s nálezem  krevních  výronů  pod  orgánovým listem 
osrdečníku, masívním překrvením orgánů a plicním otokem. U nezl. Kláry K. by pak zasažení 
elektrickým proudem korespondovalo i s přítomností  krevních  podlitin  na  obou  dolních 
končetinách pro případ pádu na pevnou podložku standardně provázející průchod elektrického 
proudu  kosterní  svalovinou.  Nepřítomnost  nálezu  proudových  známek  u  nezl.  Kláry  K. 
v místě  vstupu  a  výstupu  elektrického  proudu  lze  vysvětlit  sníženým  odporem  pokožky, 
k čemuž  mohlo  dojít  v důsledku  vlhkého  či  mokrého  povrchu  těla  či  oděvu  v místě  vstupu 
proudu, případně vzhledem k vrstvě vodivého gelu na povrchu oběti, i výstupem proudu na 
větší tělesné ploše. Za takto předestřených podmínek totiž nedochází zejména k termickému 
působení  elektrického  proudu,  což  je  podmínka  vzniku  kožních proudových známek. 
Bezprostřední  příčinou  smrti  nezl. Kláry K.  bylo  náhlé  selhání  srdce  při  zasažení 
elektrickým proudem.
 Vzhledem k sekundárním změnám (provedení pitvy a balsamace těla) 
v daném případě nelze na podkladě zjištěného nálezu stanovit přibližnou dobu smrti. Ta byla 
stanovena  prohlížejících  lékařem,  stejně  jak  u  poškozené  Moniky  K., na 30.7.2013. Ze 
zjištěného nálezu lze však dovodit, že smrt poškozené nastala v krátkém časovém úseku po 
započetí působení vyvolávajícího inzultu, bez předchozího postupného vyhasínání životních 
funkcí,  což  je  charakteristické  zejména  pro  smrt  způsobenou  infekčními  chorobami  včetně 
58 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
infekčních  onemocnění  zažívacího  traktu  i  většiny  alimentárních  otrav  s postupným 
selháváním orgánových systémů.  
 
 
Toxikologickým vyšetřením  biologických  vzorků  poškozených Monika K.  a nezl. 
Kláry  K., jakož i z vlasů  a  skvrn  z trika obžalovaného Petra K.  byla  učiněna  následující 
zjištění. Ve vzorku krve obou poškozených odebrané při soudní pitvě byla stanovena nulová 
koncentrace alkoholu. K toxikologickému  vyšetření  byla  dodána  od  obou  poškozených  část 
jaterní  tkáně,  část  ledviny,  část  plic,  střevní  obsah,  krev  odebraná  ze  splavů  lebních,  krev 
odebraná z dolní  končetiny  a  obsah  jícnu  Kláry  K.  S negativním výsledkem byla provedena 
komplexní  toxikologická  analýza  na  průkaz  léků  ze  skupiny  analgetik,  psychofarmak, 
hypnotik,  alkaloidů  (nikotin,  strychnin,  atropin,  skopolamin  aj.),  opiátů  (morfin  a  jeho 
deriváty,  fentanil,  buprenorfin,  metadon  aj.),  kardiak  (digoxin,  oleandrin  aj.).  Byla  rovněž 
provedena toxikologická analýza psychofarmak, která nelze zachytit GC-MS technikou. 
Stejně  tak  v biologickém  materiálu  zemřelých  nebyla  prokázána  přítomnost  těkavých  látek, 
kyanidu  ani  jeho  metabolitu,  karbonilhemoglobinu,  etylenglykolu,  kovů,  spor  hub  a 
amanitinů.  Nebyla  prokázána  ani  zvýšená  koncentrace  inzulinu.  Ve  vzorcích  jater  krve  a 
obsahu jícnu (u Kláry K.)  byla  vyloučena  přítomnost  toxikologicky  významných 
extraktivních  látek  a  jedů.  Na  základě  provedeného  komplexního  toxikologického 
vyšetření byl učiněn závěr, že v době, kdy došlo ke smrti poškozených, tyto nebyly pod 
vlivem toxikologicky významných látek.
 Kromě toho se znalci (zejména znalkyně z odvětví 
toxikologie) vyjádřili k lékům, čisticím prostředkům a dalším chemikáliím, které byly užívány 
v domácnosti rodiny K.  nebo na pracovišti obžalovaného a poškozené Moniky K., kdy 
seznam  látek  za  tímto  účelem  poskytli  jejich  zaměstnavatelé,  přičemž  závěrovali,  že 
toxikologickým vyšetřením biologického materiálu odebraného při pitvách nebyla prokázána 
přítomnost  žádné  z takovýchto  látek  či  jejich  účinných  složek.  Rovněž  byl  toxikologickému 
zkoumání podroben materiál zajištěný na tričku žluté barvy, který ještě z Egypta zaslal Policii 
ČR  obžalovaný  s tím, že ve skvrnách odebraných z tkaniny  předloženého  trička  nebyla 
prokázána  přítomnost  žádných  toxikologicky  významných  extraktivních  látek.  Negativně 
vyzněla rovněž toxikologická analýza vlasů obžalovaného.  
 
 
Z dodatku  výše  zmíněného  znaleckého  posudku  pak mimo jiné plyne, že repitva 
zemřelých provedená na Ústavu soudního lékařství FN Ostrava probíhala literárně stanovenou 
standardní metodikou a byla provedena pitva všech orgánů a vnitřních struktur kromě pitvy 
žaludku, který byl odpreparovaný v Egyptě,  a  bez  možnosti  zhodnocení  obsahu  močového 
měchýře,  který  byl  po  předchozí  pitvě  otevřený.  Rozsah  a  průběh  pitev  poškozených 
zemřelých Moniky a Kláry K., zadokumentovaných ve Zprávě lékařské patologie pro proces 
číslo 3410, rok 2013, ředitelství odd. Al Ghardaquah (egyptské pitvy), není v hrubém rozporu 
se zjištěnými konstatovanými v době před provedením repitev zemřelých. Poukázali však na 
to, že je ve zprávě uveden nález na orgánových systémech, které nebyly podrobeny reparaci. 
Pitva zemřelých provedená v Egyptě, ani následná fixace těl, respektive balsamace za účelem 
zpomalení  posmrtné  autolýzy,  neměly  vliv  na  nálezy  zjištěné  při  repitvě  zemřelých  ani  na 
jejich  hodnocení.  Při  repitvě  bylo  zajištěno  dostatečné  množství  vzorků  biologického 
materiálu za účelem laboratorního vyšetření, především provedení komplexní toxikologické 
analýzy. Z tohoto pohledu chybějící žaludek, respektive obsah žaludku či močového měchýře, 
nebyly  nezbytné  pro  toxikologickou  analýzu.  Sekundární  změny  včetně  rozvoje  autolýzy, 
provedené  balsamace,  dříve  provedené  preparace  apod.  vyžadují  vždy  důsledné  dodržení 
literárně  stanovených  preparačních  metodik  a  rozšířenou  standardní  paletu  doplňujících 
komplementárních  vyšetření  odebraného  biologického  materiálu.  Co  se  týče  samotných 
závěrů egyptské pitvy, znalci konstatují, že tyto nemají žádný vliv na závěry ze soudní repitvy 
jimi provedené. Dále zdůrazňují, že bez provedení komplexní pitvy včetně preparace všech 
59 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
orgánových systémů nelze stanovit známky snížení hydratace, zvracení či nález svědčící pro 
průjmové  onemocnění  probíhající  těsně  před  úmrtím.  Hypotetická  možnost  subakutní  či 
chronické  letální  otravy  vyslovená  na  podkladě  absence  specifických  morfologických 
příznaků  i  negativního  výsledku  toxikologických  vyšetření  nekoresponduje  s nálezem 
zjištěných  preparací  orgánů  svědčící  pro  náhlý,  rychlý  nástup  smrti.  Dále  zdůrazňují,  že 
popisovaný  průběh  otravy  s dominujícími,  řadu  hodin  trvajícími  gastrointestinálními 
obtížemi,  jak  tyto  prezentoval  obžalovaný  ve  své  výpovědi,  by  byl  vysvětlitelný  skupinou 
jiných látek s dávivými účinky či anorganickými látkami. Tyto jsou však dobře známé a jsou 
standardně  stanoveny  toxikologickou  analýzou.  Zvláště  anorganické  látky  jsou  pak 
stanovitelné i v dlouhém časovém horizontu po úmrtí, jak též vysvětlila znalkyně toxikoložka 
RNDr. Marie Staňková, Ph.D. u hlavního líčení, kde rovněž poznamenala, že by analytické 
přístroje,  které  mají  k dispozici, byly schopny detekovat i takové jedy, které jsou v ČR 
neznámé a vyskytují se jinde ve světě, avšak žádná taková látka se v odebraném biologickém 
materiálu nevyskytovala.  Mimo  to  se  znalci  rovněž  vyjádřili  k otázkám souvisejícím 
s posmrtnými skvrnami obou poškozených, kdy na podkladě lokalizace posmrtných skvrn na 
těle zemřelé nezl. Kláry K. dovozují, že tato se primárně po smrti nacházela v poloze na břiše, 
z níž byla v časovém horizontu cca 10 hodin přemístěna do polohy na znak. Tato manipulace 
by  vysvětlila  vytvoření  posmrtných  skvrn  a  fixaci  v obličeji,  na  přední  straně  levé  dolní 
končetiny a na zadních částech trupu a končetin. Nález na těle zemřelé nezl. Kláry K. tedy 
svědčí pro posmrtnou manipulaci ve smyslu přemístění z polohy vleže na břiše do polohy na 
záda. Pakliže ze spisu vyplývá, že smrt jmenované byla zjištěna dne 30.7.2013 v době kolem 
03:00 hod. ranní, lze uvést, že časový interval nutný k fixaci posmrtných skvrn nejméně 10 
hodin  nekoresponduje  se  skutečnostmi  uvedenými  obžalovaným  ve  spise,  tedy  že  s ní 
komunikoval mezi 21:00-22:00 hod. dne 29.7.2013. Z nálezu  na  těle  zemřelé  Moniky  K. 
nelze  dovodit  jednoznačnou  polohu  těla  v době  smrti.  Pokud  jde  o  působení elektrického 
proudu,  znalci  konstatují,  že  po  vyloučení  všech  možných  kardiotoxických  nox  bylo 
přihlédnuto ke změnám na kůži Moniky K., které měly charakter proudových změn. Účinky 
elektrického proudu pak byly potvrzeny mikroskopickým vyšetřením srdce obou zemřelých. 
Na  dalších  vnitřních  orgánech  úraz  elektrickým  proudem  ke  změnám  morfologického 
charakteru  standardně  nevede.  Absence  typických  proudových  známek  u  poškozené  nezl. 
Kláry  K.  je  velmi  dobře  vysvětlitelný  přímým  plošným  kontaktem  poškozené  s druhou 
osobou, v daném  případě  konkrétně  s matkou, v danou chvíli zasaženou elektrickým 
proudem. Dále se v doplňku uvádí, že vzhledem k prokázané příčině smrti nelze vyloučit, že 
tmavé  zabarvení  na  levé  patě  zemřelé  Moniky  K.  mohlo být místem výstupu elektrického 
proudu.  
 
 
Znalkyně  MUDr.  Margita  Smatanová,  Ph.D.  u  hlavního  líčení  nadto  doplnila,  že 
úrazové změny zjištěné na krku a dalších částech těla poškozené Moniky K. v následné době 
prochází ještě vývojem, dochází k jejich dokreslování a mohou být zpočátku méně markantní, 
tudíž mohly být při pitvě v Egyptě přehlédnuty. Pokud jde o úraz na zadní části krku, pak na 
fotografiích  zaslaných  prostřednictvím  TV  NOVA  (viz  č.l.  4784-4798) není tato oblast 
dostatečně zadokumentována a pro špatný úhel nafocení jsou tato místa hůře hodnotitelná (viz 
zejména  foto  č.  17),  přesto  je  na  těchto  místech  změna  viditelná.  Zdůraznila,  že  změny  na 
zadní části krku, v dolní části zad a na levém bérci zmíněné poškozené jevily známky vitální 
reakce a vznikly za jejího života. K závěrům  prezentovaným  v doplňku  soudně  lékařského 
posudku zpracovaného k případu  číslo  3410  pro  rok  2013  Hurghada,  kde  se  uvádí,  že  pitva 
v ČR  nepřišla  s jasným  průkazem  známek  zasažení  elektrickým  proudem,  uvedla,  že 
provedenou  pitvou  a  navazujícími  vyšetřeními odebraného materiálu byly u poškozené 
Moniky K. jednoznačně objektivizovány proudové známky, přičemž souhrn učiněných nálezů 
a  jejich  komplexní  vyhodnocení  spolehlivě  umožňuje  učinit  závěr,  že  příčinou  smrti 
60 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
poškozených je akutní selhání srdce při úrazu elektrickým proudem. Zároveň akcentovala ve 
vztahu k závěrům  prezentovaným  egyptskou  stranou  v tom  směru,  že  příčinou  smrti  byla 
celková dehydratace a deficit tekutin v těle, že pitevní nález u poškozených, který učinili, je 
zcela v rozporu s udávanou diagnózou dehydratace.  
 
 
Během  hlavního  líčení  byl  obhajobou  zprvu  předložen  k důkazu  ve  věci  úmrtí 
poškozených Moniky a Kláry K. znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního 
lékařství zpracovaný Prof. MUDr. Jiřím Štefanem, DrSc., v němž se zabýval posouzením 
posudků  podaných  egyptským  soudním  lékařem  a  znalci  přibranými  orgány  činnými 
v trestním  řízení  -  soudními  lékaři  z Ústavu  soudního  lékařství  FN  v Ostravě.  V případě 
egyptského  znaleckého  posudku  jen  stručně  zrekapituloval  jeho  závěry  včetně  doplňku. 
Pokud jde o závěry, které se opírají o soudní pitvu prováděnou v ČR, že poškozené zemřely 
jednoznačně  v důsledku  působení  elektrického  proudu,  znalec  uvedl,  že  k příčině  smrti 
elektrickým proudem se nemůže vyjádřit, avšak znaky uvedené v posudku jako jednoznačné 
pro úraz elektrického proudu nejsou jednoznačně specifické, když histologické vyšetření, o 
které  se  tento  závěr  opírá,  to  nemůže  jednoznačně  prokázat,  neboť  podobné  histologické 
změny na myokardu mohou být přítomny i u jiných příčin srdečního selhání. V podstatě se 
znalec  takto  vyjádřil  jen  o  změnách  zjištěných  na  srdci  a  zda  tyto  mohou  být  vyvolány 
výhradně působením elektrického proudu, aniž by  v podaném posudku komplexně hodnotil 
všechny  nálezy  učiněné  v souvislosti s provedenými pitvami poškozených Moniky a Kláry 
K.,  což  je  zřejmé  i  z jeho  výpovědi  u  hlavního  líčení.  Tímto  znalcem  učiněný  závěr,  že 
elektrický  proud  nezpůsobuje  na  srdci  jednoznačně  specifické  úrazové  změny,  však  není 
v rozporu  se  závěru  prezentovanými  znalci  MUDr.  Dokoupilem a MUDr. Smatanovou, jak 
rovněž  potvrdila  posledně  jmenovaná  znalkyně  v rámci  vyjádření  se  k jeho znaleckým 
závěrům u hlavního líčení, kdy vyslovila plný souhlas s tím, že nález při vyšetření myokardu 
není specifický pouze pro úraz elektrickým proudem, ale tento nález v daném případě zapadá 
mezi další nálezy, které při pitvě učinili, zejména zjištění proudových známek na těle jedné ze 
zemřelých, jakožto jediných specifických známek pro úraz elektrickým proudem, které byly 
toliko diskrétní a současné vyloučení všech možných vyvolávajících nox, jak bylo rozvedeno 
v jejich znaleckém posudku, tedy vyloučení působení jedů, plynu, kardiální smrt. Zdůraznila, 
že  vyšetření  provedli  ve  velké  šíři  a  rozsahu,  přičemž  učiněná  zjištění  do  sebe  zapadají  a 
umožňují  vyslovit  spolehlivý  závěr,  že  příčinou  smrti  bylo  akutní  selhání  srdce  při  úrazu 
elektrickým proudem. Znalec obhajoby po vyslechnutí této argumentace proti postupu znalců 
přibraných orgány  činnými v trestním řízení při  hodnocení pitevního nálezu a provedených 
vyšetření  nevznesl  žádné  výhrady,  ba  naopak  dokumentaci  zpracovanou  znalci  z Ústavu 
soudního lékařství FN Ostrava v dané trestní věci označil za velmi pečlivou. Jinak tomu však 
je v případě pitvy provedené egyptským patologem a jeho závěru. Zde poukázal mimo jiné na 
to, že nebyla provedena celá pitva, protože to není popsáno v protokolu, tedy nebyla pitvaná 
celá  těla  a  z jeho  pohledu  nebylo  postupováno  správně.  Víceméně  dle  jeho  vnímání  šlo  o 
odběr  orgánů  na  toxikologické  vyšetření,  které  bylo  negativní.  S ohledem na rozsah 
provedeného zkoumání zpochybňuje rovněž možnost učinit závěr o tom, že poškozené trpěly 
průjmy  a  dehydratací,  odmítá  tvrzení  egyptského  patologa  o  trvalém  spasmu  po  zásahu 
elektrickým proudem a v neposlední  řadě  konstatuje,  že  při  negativní toxikologické analýze 
by si nedovolil učinit závěr, který zaujal egyptský patolog o otravě neznámou toxickou látkou. 
V podstatě tedy i tento znalec obhajoby zpochybňuje závěry učiněné ve  znaleckém posudku 
egyptským soudním lékařem.  
 
 
V průběhu hlavního líčení obžaloba předložila další znalecký posudek z téhož oboru, 
tedy  oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudního  lékařství  zpracovaným  znalci  MUDr. Radkem 
Matlachem a MUDr. Igorem Fargašem.
  Pro  úplnost  se  poznamenává,  že  tito  znalci  měli 
61 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
k dispozici ke studiu celý trestní spis, taktéž měli k dispozici videodokumentaci z pitev a měli 
možnost si prohlédnout histologické preparáty k pitvám Moniky K. a Kláry K., což považoval 
soud  za  postačující  podklady  pro  vypracování  posudku  a  postup  odpovídající  ustanovení  § 
110a  věta  2.  tr.  řádu.  Pomineme-li  určité  formální  nedostatky  tohoto  znaleckého  posudku, 
zejména  absenci  popisu  histologického  vyšetření  zkoumaných  preparátů  a  neúplnost 
fotodokumentace  zkoumaných  histologických  preparátů,  na  které  bylo  následně  v posudku 
odkazováno, a vycházíme-li toliko z učiněných znaleckých závěrů, je zde zřejmý v několika 
směrech  rozpor  se  závěry  znaleckého  posudku  zpracovaného  znalci  MUDr.  Markem 
Dokoupil, MUDr. Margitou Smatanovou, Ph.D. a znalkyní toxikoložkou RNDr. Marií 
Staňkovou,  Ph.D.  (dále  jen  znalci  ÚSL  FN  Ostrava).  Předně  tito  znalci  nepotvrdili  místo 
kožního  vstupu  na  hranici  krku  a  horní  části  zad  poškozené  Moniky  K.  jako místo vstupu 
elektrického proudu. Dále nezjistili přítomnost vitálních změn v místě popisovaného defektu 
kůže,  z čehož  dovozují,  že  tento  defekt  vznikl  po  smrti  a  s příčinou  smrti  nijak  nesouvisí. 
Naopak  zjistili  rozsáhlou  lymfocitární  infiltraci  různých  orgánů  (srdce,  střev,  plíce)  a 
počínající  tvorbu  zárodečných  center  ve  slezině,  tedy  povšechnou  nespecifickou aktivaci 
imunitního systému. Zdůrazňují, že ve znaleckých posudcích zpracovaných znalci ÚSL FN 
Ostrava uvedený závěr, že se nejedná o otravu (s odkazem na velké množství toxikologických 
vyšetření), je zavádějící. Z jejich pohledu by bylo korektní, kdyby závěrovali, že se nejedná o 
otravu žádnou z testovaných látek. V této souvislosti poukazují na bakteriální endotoxiny, 
které  mají  zcela  odlišnou  povahu  a  způsob  detekce,  což  nebylo  možno  provedeným 
vyšetřením ani zachytit, přičemž se jedná o toxickou látku, která je schopna člověka usmrtit. 
Zmínění  znalci  konstatují,  že  stanovit  bezprostřední  příčinu  smrti  u  obou  zemřelých  si 
nedovolí jednoznačně určit, protože žádnou variantu nelze 100% nebo téměř 100% potvrdit a 
současně  ostatní  vyloučit.  Dle  jejich  znaleckých  závěrů  v případě  Moniky  a  Kláry  K. 
přicházejí v úvahu jako příčina smrti alimentární šok, dehydratace, otrava neznámou látkou, 
zánět či kombinace těchto možných příčin. Nelze rovněž zcela vyloučit i působení elektřiny, 
avšak pouze tak, že nelze vyloučit,  nikoliv  že  by  ji  bylo  možno  potvrdit,  protože  usmrcení 
elektřinou působením na velké ploše těla nemusí zanechat zjistitelné stopy. Dále ve vztahu 
k morfologickým změnám, které byly přičítány průchodu elektrického proudu, poukazují, že 
tzv. „bark-lyke  myocard“  není  jednoznačně  (specificky)  změnou  proudovou,  ale  jedná  se  o 
změny, které postihují tzv. těsné spoje buněk, vyskytují se při různých chorobných stavech a 
bývají zastiženy i na jiných orgánech. Dále poukazují i na možnost nerovností na noži 
krájecího mikrotomu při zhotovování mikroskopických preparátů, který může taktéž způsobit 
segmentování  svalových  vláken.  Ohledně  niťovitého  protažení  jader  pak  poukazují,  že  se 
nejedná  o  známku  proudovou,  ale  o  známku  termickou,  která  může  být  jak  hypertermická 
(přehřátí,  var),  tak  i  hypotermická  (podchlazení,  zmrznutí).  Kromě  těchto  zobecňujících 
závěrů se znalci vyjádřili téměř k třem desítkám otázek položených zadavatelem v návaznosti 
na  závěry  učiněné  znalci  ÚSL  FN  Ostrava,  jak  je  velmi  rozsáhle  popsáno  v podaném 
znaleckém posudku. V této  souvislosti  se  považuje  za  potřebné  zde  poukázat  pouze  na 
konstatace znalců k některým z problematik. Pokud se jedná o závěr znalců ÚSL FN Ostrava, 
že  zemřelé  před  smrtí  neměly  průjem  a  nezvracely,  k tomu se uvádí, že i když v kličkách 
tlustého  střeva  a  v konečníku  Moniky  K.  byla nalezena stolice mazlavého charakteru, lze 
konstatovat, že 24 hodin před smrtí mohla mít průjmové ataky, které však vzhledem k nálezu 
stolice netrvaly až do smrti, přičemž jako nejkratší doba, kdy musel průjem ustat, se uvádí 
přibližně 12 hodin před smrtí. Poté se Monika K. mohla najíst a již za 12 hodin mohla být 
potrava strávena a její nestrávené zbytky přeměněny ve stolici. Zde je však třeba poznamenat, 
že toto tvrzení nekoresponduje s výpovědí obžalovaného, jenž uvedl, že nic nejedli od 18:00 
hod.  28.7.2013.  Znalci  je  nastíněna  i  druhá  možnost,  že  dříve,  než  začaly  průjmové  ataky, 
mohla jmenovaná pozřít nějakou stravu, průjmem nemusel být postižen úsek tenkého střeva 
navazující na žaludek a snědená potrava zůstala v tenkém střevě, přičemž po skončení průjmu 
62 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
pokračovala do tlustého střeva a konečníku, kde pak byla při pitvě zjištěna. Zmiňované ataky 
průjmu obžalovaným tedy nelze vyloučit, avšak rozhodně netrvaly až do smrti. Znalci MUDr. 
Matlach a MUDr.  Fargaš  dále  tvrdí,  že  prohlídkou  mikroskopických  preparátů  ze  vzorků 
odebraných při pitvě zjistili zejména u Kláry K. (méně u Moniky K.) ve střevní stěně shluky 
polynukleárů,  tedy  druhu  bílých  krvinek,  které  se  nacházejí  v místech s akutně  čerstvě 
probíhajícím  zánětem,  což  však  znalci  ÚSL  FN  Ostrava  nepopsali  a  uvádějí  jen  drobná 
dispersní ložiska kulatobuněčné celulizace, což však není obraz akutně probíhajícího zánětu. 
Dále konstatují, že na základě popisu jícnu pitvajícími lékaři nelze rozhodnout, zda 24 hodin 
před smrtí zemřelé mohly  či nemohly zvracet. Příměs tráveniny v jícnu Kláry K. může být 
známkou zvracení, avšak mohla se tam dostat i po smrti z žaludku v poloze  těla  vleže,  po 
povolení jícnového svěrače. K zjištěnému poranění kůže na hranici krku a horní části zad se 
těmito  znalci  uvádí,  jak  již  bylo  zmíněno  shora,  že  vrstvy  kůže  nevykazují  tzv.  vitální 
známky, tj. vakuolizaci, a zejména není porušena kontinuita cév, jak při průchodu elektrickým 
proudem nastává. Poukazuje se zde, že v preparátu  není  patrna  buněčná  reakce  tkáně  na 
poškození  (vycestování  buněk  monocitomakrofagového  systému  z cév  směrem 
k poškozenému ložisku), proto se znalci domnívají, že popsané ložisko mohlo vzniknout delší 
dobu před smrtí a že by mohlo jít o popáleninu např. kulmou, případně ložisko vzniklé až po 
smrti. Další možností je v tomto ložisku termická změna způsobená výrazným chladem, tedy 
logicky  až  po  smrti.  Do  této  varianty  zapadá  i  to,  že  pitvající  egyptský  lékař  tuto  morfu 
nepopsal,  i  když  znalci  připouštějí,  že  jeho  popis  posmrtných  změn  je  velmi  chudý  a  tato 
morfa mu mohla uniknout pozornosti. Vzhledem k uvedenému  je  třeba  zmínit,  že 
z fotodokumentace doložené obžalovaným, např. viz fotografie Moniky K. ze dne 27.7. 2013, 
je  zcela  zřejmé,  že  tato  neměla  ve  výše  popisovaných  místech  žádné  zranění  či  známky 
popáleniny. Co se týče ložiska na rozhraní zad a křížové krajiny, dle znalců se jeví jako otlak 
či oděrka kůže vzniklá po smrti s hnilobnými změnami a drobné škrábancovité morfy v okolí 
levé lopatky mají vzhled  posmrtných  změn  a  nejspíše  mohly  vzniknout  smýknutím  těla  po 
drsném povrchu. V obou  případech  se  poukazuje,  že  mikroskopické  vyšetření  nebylo  znalci 
ÚSL FN Ostrava provedeno. K defektu  na  kůži  zemřelé  Moniky  K.  v oblasti krku se dále 
uvádí, že nebyla porušena  souvislost  kožního  krytu,  nebyly  zjištěny  ani  žádné  jiné  známky, 
které s jistotou  mohou  stanovit  průchod  elektrického  proudu  v místě,  jediné,  co  je  možné 
považovat  za  jednoznačně  stanovenou  změnu,  je  niťovité  protažení  jader,  které  však  není 
nijak masivní,  přičemž  k tomu nedochází pouze v důsledku  průchodu  elektrickým  proudem, 
ale jedná se o změnu obecně termickou ve smyslu tepla i mrazu. V tomto směru jsou však 
závěry znalců poněkud rozporné s další částí jejich posudku, kde se uvádí, že v histologickém 
preparátu z krku Moniky K.  jsou  sice  zaznamenány  termické  změny,  nejedná  však  o  změny 
hypertermické (působení tepla), ale o změny hypotermické (působení chladu). Dále se znalci 
uvádí, že povrchová vrstva kůže navíc nebyla porušena, je pouze stištěna, některé její části 
jsou  možná  sedřeny,  ale  pokožka  jako  taková  není  přerušena  a  nedošlo  tedy  k jejímu 
roztavení. Znalci se též zabývali otázkou metalizace, kdy konstatují, že zkoumáním zjistili 
částečky  železa  v malém množství v místě  popisovaného  úrazu.  Při  usmrcení  elektřinou  by 
však bylo možno očekávat nejspíše metalizaci mědi. Dále se znalci vyjádřili i k specifickým 
známkám defektu kůže v místě zásahu elektrickým proudem, kdy obecně uvádějí, že v těchto 
místech  se  vytvoří  puchýř  jako  u  spáleniny,  svraštění  kůže,  vkleslina,  hluboký  kráter  až 
zuhelnatění  kůže,  a  to  závisle  podle  napětí,  intenzity  procházejícího  proudu  a  doby  jeho 
průchodu,  tedy  podle  intenzity  vzniklého  tepla.  Může  docházet  rovněž  i  ke zmíněné 
metalizaci. V okolí proudových známek se může jednat o poškození drobných cév v podobě 
trhlin,  jejich  stěny,  krvácení  do  okolí  a  vznik  krevních  sraženin,  což  u  Moniky  K.  bylo 
vyloučeno. Na těle jmenované byly některé výše uvedené známky nalezeny (tepelný účinek 
na kůži v rozhraní krku a zad), avšak nejsou ve shodě s dalším nálezem, kdy v této souvislosti 
je  znalci  poukazováno  na  otok  plic  a mozku.  Znalci  zároveň  připouštějí,  že  v místě  vstupu 
63 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
mohou  být  změny  jen  velmi  diskrétní  a  nepřítomnost  tzv.  proudových  změn  nesvědčí  ani 
proti, ale ani pro průchod elektrického proudu. Dále se znalci vyjádřili rovněž k zjištěnému 
masivnímu  překrvení  orgánu  s tím,  že  pokud  bylo  makroskopicky  zjištěno,  mělo  by  být 
zjištěno shodně i v mikroskopických preparátech. V souvislosti se zmiňovaným překrvením 
orgánů  konstatují,  že  znalci  provádějící  pitvu  se  vyjádřili  v tom  směru,  že  došlo  k selhání 
srdce a že celý proces trval velmi krátkou dobu (vteřiny). Z jejich pohledu překrvení vnitřních 
orgánů, zvláště břišních, vznikne nikoliv při selhání rychlém. Pokud by se vše událo podle 
toho, jak to prezentují pitvající lékaři, nevzniklo by překrvení vnitřních orgánů, nevznikl by 
otok mozku ani otok plic, protože tyto projevy se nevytvoří během několika vteřin. Dále se 
znalci  ve  znaleckém  posudku  rovněž  vyjádřili,  zda  nález  zjištěný  při  repitvách,  tzn.  těžký 
hemoragický  otok  plic,  těžký  otok  mozku  a  výrazné  překrvení  všech  orgánů  těla,  srdce 
dilatované,  plněno  větším  množství  krve,  mohl  způsobit  výhradně  zásah  elektrickým 
proudem. V tomto směru poukazují, že pokud vznikne hemoragický otok plic, jde o známku 
selhání levé srdeční komory. Stejně tak ovšem otok plic vzniká při zánětu plicní tkáně, jenž u 
Moniky K. nebyl prokázán, avšak u Kláry K. zánětlivé změny v plicích prokázány byly. Otok 
mozku  pak  vzniká  při  jeho  úrazu,  což  v daném  případě  se  nestalo,  a  rovněž  v důsledku 
funkční poruchy v krevním oběhu, tzn. při selhávající činnosti srdce. Vzhledem k v obžalobě 
konstatované příčině smrti by to znamenalo, že poškozené po zásahu elektrickým proudem 
přežívaly, protože k rozvoji popsaných výrazných otokových změn je potřeba doba nejméně 
10 minut. Selhávající činnost srdce však může nastat při jakékoliv jiné příčině, kdy ve vztahu 
k projednávanému případu se znalci domnívají, že mohlo jít o otravu chemickou látkou nebo 
biologickým toxinem z potravy. Dále tvrdí, že pokud by mělo dojít k okamžité zástavě srdce 
po zásahu elektrickým proudem u Moniky K., jak je tvrzeno znalkyní MUDr. Smatanovou, 
potom se otok plic a mozku nemůže vyvinout. Shrnují, že výše konstatovaný nález nesvědčí 
pro úraz elektrickým  proudem,  byť  u  úrazu  elektrickým  proudem  mohl  být  za  určitých 
okolností rovněž přítomen, ale shodný obraz je i u většiny chorobných  stavů vedoucích ke 
snižování obsahu kyslíku v krvi a de facto k postupnému dušení organismu. Znalci dále 
konstatují, že smrt Moniky a Kláry K. působením elektřiny je krajně nepravděpodobná, pokud 
se komplexně zhodnotí všechny chorobné nálezy a podle některých samostatně posuzovaných 
změn je až téměř vyloučena. V této souvislosti mimo jiné uvádějí, že pokud dojde k nálezu 
otoku plic a mozku, znamená to, že nedošlo k náhlému selhání srdce v pravém slova smyslu, 
ale že došlo k jeho postupnému selhávání po dobu nejméně několika minut, má-li se vytvořit 
tak masívní otok plic a mozku. Považují za pozoruhodné, že tento nález u obou zemřelých byl 
totožný,  když  nedovedou  si  představit  možnost  usmrcení  elektřinou  tak,  aby  obě  osoby 
přežívaly  zhruba  stejnou  dobu.  Při  zasažení  elektřinou,  pokud  zasažených  není  okamžitě 
poskytována resuscitace, dle jejich názoru není důvod ke vzniku otoku plic a mozku, protože 
fibrilující  srdce  krev  prakticky  vůbec  nečerpá.  Dle  jejich  názoru  příčinou  smrti  bylo  velmi 
pravděpodobně  něco  jiného,  a  to  taková  látka,  která  aktivovala  imunitní  systém  v rámci 
celého  těla,  tzv.  superantigen,  kdy  o  tom  svědčí  jak histologické preparáty, kde v různých 
částech více orgánů je patrné zmnožení lymfocytů a dalších složek imunitního systému, dále 
pak  počínající  tvorba  zárodečných  center  ve  slezině  a  konečně  i  průběh  potíží,  tak  jak  je 
obžalovaný  popsal.  Zmiňují  možnost  rozvoje otravy bakteriálními toxiny z potravy. Dále 
uvádějí,  že  v histologických preparátek Moniky a Kláry K.  je  jednoznačně  patrný  zánět 
sliznice střeva (nepopsaný v původních znaleckých posudcích) a dále pak infiltrace lymfocytů 
především  v srdečním  svalu, ale i v jiných  orgánech  (střevo,  játra  a  v jednom preparátu i 
plíce)  a  rovněž  v  preparátech  sleziny  je  patrna  počínající  tvorba  tzv.  zárodečných  center. 
Morfologické  změny,  které  měli  znalci  MUDr.  Matlach  a  MUDr.  Fargaš  najít 
v histologických preparátech spolu s anamnestickými údaji uvedenými obžalovaným dle nich 
zcela  zapadají  do  typického  průběhu  uvedeného  onemocnění  tzv.  alimentární  intoxikací 
jídlem.  Závěr  toxikologa  z ÚSL FN Ostrava, že se nejedná o otravu, považují v kontextu 
64 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
s tím, co uvedli oni, za zcela chybný, protože látky bílkovinné povahy nebyly toxikologickým 
vyšetřením  vůbec  sledovány,  zachycovány  a  testovány.  Znalci  tedy  s ohledem na výše 
uvedené nastiňují, že se mohlo jednat o syndrom toxického šoku. To, že by taková situace 
nastala u obou zemřelých najednou, vysvětlují jejich genetickou příbuzností (matka - dcera) a 
tedy  i  zděděnými  dispozicemi  imunitního  systému.  V neposlední  řadě  se  znalci  vyjádřili 
rovněž ke vzniku a fixaci posmrtných skvrn, kdy se uvádí, že začnou vznikat v době od půl 
hodiny do dvou hodin po smrti, v době  od  jedné  do  5-6  hodin  po  smrti  jsou  úplně 
přemístitelné při změně polohy těla a do cca 20 hodin po smrti jsou částečně přemístitelné, 
přičemž blíže ke 20 hodině jen zcela výjimečně a nepatrně. Pokud se se zemřelým manipuluje 
do  šesti  hodin  po  smrti,  pak  se  posmrtné  skvrny  zcela  přesunou  dle  gravitace  na  nejníže 
položené  místo,  při  manipulaci  v intervalu 6-12  hodin  se  nepřesunou  zcela,  na  původně 
vytvořeném  místě  zůstane  část  skvrny  (které  jsou  již  fixovány  do  tkáně).  Při  manipulaci 
v intervalu delším než 12 hodin po úmrtí se posmrtné skvrny nepřemisťují. Podle lokalizace 
posmrtných skvrn, zda se Klára K.  nacházela  nejprve  ležící  na  přední  ploše  těla  a  poté  na 
zadní nebo naopak, je nemožné určit. Jelikož stejný nález vznikne i několikerou manipulaci 
s mrtvolou,  nelze  dovozovat,  že  příčinou  neúplného  přesunu  posmrtných  skvrn  byla 
manipulace se zemřelými obžalovaným. V této souvislosti se příkladmo uvádí, že pokud by 
například poškozené zemřely v intervalu do šesti hodin před manipulací s jejich těly, a poté 
v době, kdy již nebyl obžalovaný na pokoji přítomen, by došlo k další manipulaci, pak zbylé 
posmrtné skvrny v oblasti  břicha  mohou  být  důsledkem  této  další  manipulace  a  nikoliv  té 
prvotní.  
 
 
V rámci  hlavního  líčení  byl  znalec  MUDr.  Radek  Matlach  rovněž  vyzván,  aby  se 
vyjádřil  k jednotlivým  alternativám  jimi  nabízených  příčin  úmrtí  poškozených,  jak  již  byly 
zmíněny shora, s rozvedením průvodních jevů, klinickému obrazu a časového úseku, v němž 
v těchto  případech  dochází  k nástupu smrti, a to v návaznosti  na  konkrétní  zjištění  učiněná 
v projednávaném případě včetně případného rozvedení na základě jakých poznatků z odborné 
literatury své závěry opírá. Nutno konstatovat, že podaná vysvětlení z pohledu vnímání soudu 
nevyznívala přesvědčivě, nejen v případě zmiňované možnosti dehydratace, zánětu či otravy 
neznámou látkou (zde se znalcem odkazuje na znalecký posudek z oboru toxikologie, jenž 
zadala ke zpracování a má k dispozici obhajoba, aniž by byl k důkazu soudu předložen), ale 
též  u  intoxikace  jídlem  se  znalcem  zdůrazňovanou  možností  rozvoje  syndromu  toxického 
šoku, u něhož znalec připustil, že se dosud ani v literatuře nesetkal s popisem či zmínkou o 
případu  současného  nebo  téměř  současného  úmrtí  dvou  jedinců,  v daném  případě  navíc 
v krátkém časovém intervalu cca 20 hodin od prvních projevů zdravotních potíží.  
 
 
K závěrům  prezentovaným  v posledně  zmíněném  znaleckém  posudku  předloženém 
obhajobou se opět vyjádřili u hlavního líčení znalci provádějící repitvu zemřelých Moniky a 
Kláry K. MUDr. Margita Smatanová, Ph.D. a MUDr. Marek Dokoupil, přičemž plně setrvali 
na svých původních znaleckých závěrech s tím, že tento nově předložený znalecký posudek 
považují za zmatečný, zavádějící a věcně nesprávný, kterýžto závěr má oporu i v odborných 
konzultacích, o které požádali a které k doplnění  svého  znaleckého  posudku  předložili. 
Konkrétně se jedná o konzultační vyšetření histologických preparátů z pitev obou zemřelých 
provedená Doc. MUDr. Markem T., CSc. z Fakultní nemocnice Olomouc a Doc. MUDr. 
Janou D., Ph.D. MIAC, přednostou Ústavu patologie FN Ostrava, dále konzultace týkající se 
úmrtí v souvislosti se syndromem toxického šoku poskytnuté RNDr. Petrem P., CSc., 
vedoucím NRL pro stafylokoky Státního zdravotního ústavu Praha a Mgr. Terezou  P.  ze 
Zdravotního ústavu Ostrava, Centra klinických laboratoří - laboratoře bakteriologie, jakož i 
odborné  vyjádření  klinického  genetika  MUDr.  Jana  V.  Jako  zmatečné  a  zavádějící  znalci 
označují tento nově předložený znalecký posudek z toho důvodu, že na stejnou problematiku 
65 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
je odpovídáno na různých místech znaleckého posudku protichůdně. Týká se to otázky doby 
vzniku změny na zadní straně krku Moniky K., mechanismu vzniku této změny, problematiky 
metalizace a problematiky čárovitých změn na zádech Moniky K. Věcná nesprávnost pramení 
z toho, že znalci MUDr. Matlach a MUDr. Fargaš vycházejí z mylných závěrů učiněných na 
podkladě  nesprávně  vyhodnocených  mikroskopických  nálezů  u  obou  zemřelých.  Dále 
vycházejí z mylně  interpretované  patofyziologie  syndromu  toxického šoku a stafylokokové 
enterotoxikozy, jakož i mylné interpretace o přenosu dědičnosti matka a dcera v rámci reakce 
na infekční agens. Z výsledků konzultačních vyšetření histologických preparátů jasně plyne, 
že mikroskopický nález svědčí pro náhlé selhání srdce, kdy změny svědčící pro enterokolitidu 
(zánět  střev)  nebyly  prokázány.  Taktéž  nebyly  prokázány  žádné  další  nálezy,  které  by 
nasvědčovaly  pro  jiné  probíhající  onemocnění  přirozené  povahy  -  celulizaci  zmiňovanou 
znalci  obhajoby,  když  v  srdečním  svalu  zemřelých  je  i  dle  konzultačních  vyšetření  nález 
fyziologický  a  odpovídající  věku  zemřelých.  Tedy  nebylo  shledáno  nic,  co  by  napovídalo 
tomu, že by v srdečním  svalu  probíhal  zánět.  Stejný  závěr  se  týká  i  nálezu  v plicích 
zemřelých.  Taktéž  znalci  obhajoby  tvrzená  zánětlivá  aktivace  sleziny  nebyla  zjištěna  ani  u 
jedné  ze  zemřelých  v průběhu  pitvy,  ani  při  histologickém  vyšetření.  Žádný  zánět  nebyl 
shledán  rovněž  ve  střevech  zemřelých.  Pokud  jde  o  zmiňovaný  syndrom  toxického  šoku  a 
stafylokokovou záležitost ve smyslu enterotoxikozy, konstatuje se, že v nově  předloženém 
posudku obhajobou je spekulativním způsobem vyložena možnost náhlého úmrtí dvou do té 
doby zdravých jedinců, navíc mladých, na syndrom toxického šoku co měli utrpět tzv. otravu 
jídlem. Stafylokoková enterotoxikoza, neboli otrava jídlem, se projevuje zvracením, průjmy, 
žádné další klinické příznaky nejsou přítomny, tento dyskomfort mají postižené osoby zhruba 
24  hodin,  někdy  i  2-3  dny,  pak  se  uzdraví,  aniž  by  bylo  třeba  speciální  léčby.  Jedná  se o 
nezávažný  zdravotní  stav,  který  může  ohrozit  na  životě  pouze  hendikepované  jedince. 
V případě syndromu toxického šoku se jedná o život ohrožující stav, kdy dochází na podkladě 
reakce s tzv. superantigenem k imunitní reakci v organismu, což má své klinické  příznaky, 
které byly u hlavního líčení podrobně popsány. Jedná se o závažný stav, jenž pokud není včas 
odhalen  a  pokud  není  včas  a  adekvátně  léčen,  může  skončit  i  smrtí,  avšak  i  z konzultací 
jednoznačně vyplývá, že z patogenetického hlediska souběžné úmrtí dvou osob na syndrom 
toxického  šoku  po  otravě  jídlem  lze  pokládat  za  vyloučené.  Aby  mohlo  dojít  k rozvoji 
syndromu toxického šoku při otravě jídlem, musel by se v zažívacím traktu rozvinout fokus 
neboli ložisko, které by produkovalo enterotoxin ve smyslu superantigenu, avšak takový 
fokus nemohl vzniknout v daném  případě,  neboť  k tomu  je  potřeba  určitý  čas,  který 
nekoresponduje s časovým údajem o poslední pozřené stravě a návazných obtížích udávaných 
ze strany okolí zemřelých. Chyběly též další doprovodné příznaky, které jsou považovány za 
hlavní, dotčené osoby by musely mít projevy šoku, být hypotenzní, mít horečku a být celkově 
zchvácené,  navíc  ve  střevech  ani  jedné  ze  zemřelých  žádný  zánět  ve  smyslu  enterokolitidy 
nebyl prokázán ani mikroskopicky, ani makroskopicky. Poukazuje se, že Národní referenční 
laboratoř  v Praze  od  80  let  minulého  století  zaznamenala  celkem  200  případů  syndromu 
toxického šoku, přičemž nebyl zaznamenán ani jeden případ rodinného výskytu dvou případů 
tohoto syndromu. Nic takového není popsáno ani v literatuře.  Závěr  o  možné  přirozené 
příčině  smrti  Moniky  a  Kláry  K.  je tak spekulativní a v naprostém  rozporu  se  závěry 
klinických  specialistů.  Nadto  bylo  opět  zdůrazněno,  že  na  těle  Moniky  K.  byly nalezeny 
změny, které svědčí pro průchod elektrického proudu. V této souvislosti byla znalci MUDr. 
Smatanovou  a  MUDr.  Dokoupilem  předložena  rovněž  fotodokumentace  lokalizace  změn 
zjištěných na těle Moniky K. ve srovnání s nálezy u jiných případů, již prokázaných úrazů 
elektrickým proudem, kdy tyto se z pohledu těchto znalců neliší.  
 
 
Vzhledem k rozpornosti výše zmíněných znaleckých posudků ohledně možných příčin 
úmrtí poškozených Moniky K. a nezl. Kláry K. byl soudem přibrán k přezkoumání správnosti 
66 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
tam uvedených znaleckých závěrů, správnosti postupu znalců při provedených repitvách obou 
poškozených, dále k posouzení,  zda  lze  reálně  připustit  jiný  mechanismus  rozhodný  pro 
nástup  smrti,  než  akutní  selhání  srdce  při  úrazu  elektrickým  proudem,  jakož  i zodpovězení 
další  otázky  ohledně  posmrtných  skvrn,  znalecký  ústav  Oddělení  soudního  lékařství 
Nemocnice  České  Budějovice.  Revizní ústavní znalecký posudek  jednoznačně  určil  jako 
jedinou reálnou příčinu smrti u poškozených Moniky K. a nezl. Kláry K. náhlé selhání srdce 
při úrazu elektrickým proudem (tedy shodně, jak znalci MUDr. Margita Smatanová, Ph.D a 
MUDr. Marek Dokoupil), kdy k takovému  závěru  vede  zejména  nález  proudové  známky  na 
přechodu  šíje  a  zad  vpravo  u  Moniky  K.  s patognomonickým pruhovitým výbledem podél 
této  proudové  známky,  přičemž  je  zdůrazněno,  že  tento  výbled  je  pro  úraz  elektrickým 
proudem zaživa spolu s mikroskopickým nálezem protažení jader zárodečné vrstvy epidermis 
typickým a nevyskytuje se u jiného druhu zranění. Tomuto odpovídá i mikroskopický nález 
na srdečním svalu obou zemřelých (výrazně vlnění svalových vláken a jejich fragmentace se 
zahuštěnými zónami), který sice není patognomonický pouze pro úraz elektrickým proudem, 
ale  vyskytuje  se  především  u  stavů,  které  byly  u  obou  poškozených  vyloučeny  (ischemie, 
resuscitace s použitím  elektrických  výbojů).  Navíc  takto  masivní  výskyt  těchto  známek  je  u 
jiných příčin smrti vzácný. Dále je rovněž akcentováno, že podrobné toxikologické vyšetření 
bylo  negativní,  přičemž  byly  vyloučeny  prakticky  všechny  toxikologicky  významné  látky, 
které se projevují způsobem, jaký je dokumentován u obou zemřelých (zvracení, průjem, doba 
několika  hodin  od  začátku  příznaků  do  smrti,  akutní  srdeční  selhání).  Jednoznačně  se 
v ústavním  znaleckém  posudku  vylučuje  jako  příčina  smrti  dehydratace,  tzv.  otrava 
potravinami  i  syndrom  toxického  šoku.  Úraz  elektrickým  proudem  dobře  vysvětluje  i 
prakticky  současnou  smrt  dvou  mladých  lidí.  Nepřítomnost  jednoznačných  proudových 
známek  na  těle  nezl.  Kláry  K.  není  překvapující,  proudové  známky  nemusí  být  přítomny, 
zejména tehdy, je-li  zasaženo  místo  výrazně  vodivé,  například  vlhké,  zpocené  nebo  proud 
vstupuje na větší ploše a hustota proudu je tedy nízká a nezpůsobuje výrazné zahřátí. Tento 
závěr zpracovatele ústavního soudu řádně a srozumitelně vysvětlili i u hlavního líčení a taktéž 
doložili odbornou literaturou. Vzhledem k výše uvedenému lze konstatovat, že zpracovatelé 
ústavního  znaleckého  posudku  jsou  dokonce  ještě  kategoričtější,  co  se  týče  příčin  úmrtí 
poškozených Moniky K.  a nezl. Kláry K.,  než  znalci  primárně  přibráni  orgány  činnými 
v trestním řízení k provedení repitvy zemřelých a posouzení příčin jejich úmrtí, tedy MUDr. 
Margita Smatanová, Ph.D. a MUDr. Marek Dokoupil. Pokud byly vysloveny dílčí výhrady 
vůči  jejich  znaleckému  posudku,  ty  nemají  zásadní  význam  na  správnost jimi vyslovených 
znaleckých  závěrů,  když  v podstatě  bylo  toliko  zmíněno,  že  dokumentace  nálezu  obsahu 
zažívacího traktu z pohledu ex post mohla být podrobnější, popis mohl být rozčleněn a popsán 
po jednotlivých úsecích tenkého a tlustého střeva a měl být učiněn pokus o mikrobiologické 
vyšetření, jakkoliv se vzhledem k odstupu času od smrti nemusel zdařit. Vhodné by rovněž 
bylo zajištění vzorků k histologickému vyšetření z různých úseků tenkého a tlustého střeva i 
přesto, že makroskopicky známky zánětu nebyly přítomny. Dále se poukazuje, že měly být 
zajištěny  vzorky  k histologickému  vyšetření  ze  všech  míst,  kde  byly  zevní  prohlídkou 
nalezeny změny na kůži, neboť by to mohlo přispět k určení či alespoň k odhadu mechanismu 
jejich vzniku. Za správné tvrzení  nebylo  shledáno  pouze  to,  že  na  podkladě  lokalizace 
posmrtných skvrn na těle Kláry K. lze dovodit, že se primárně nacházela v poloze na břiše, 
z níž byla v časovém horizontu cca 10 hodin přemístěna do polohy na znak. Všechny ostatní 
závěry v posudcích, v dodatku k těmto posudkům, i to, co znalci MUDr. Margita Smatanová, 
Ph.D a MUDr. Marek  Dokoupil uvedli u hlavního líčení dne 7.7.2015 a 5.11. 2015 včetně 
doložených příloh, jsou hodnoceny jako správné.  
 
 
Oproti tomu ke znaleckému posudku znalců MUDr. Radka Matlacha a MUDr. Igora 
Fargaše  vznesli  zpracovatelé  ústavního  znaleckého  posudku  řadu  podstatných  výhrad  a 
67 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
poukázali  na  zásadní  nesprávnosti,  pročež  se  závěry  těchto  znalců  nelze  souhlasit  a  jejich 
posudek nelze považovat za správný. K těmto  nejzávažnějším  chybným  tvrzením  patří 
zejména  to,  jakým  způsobem  vysvětlují  možnost  nálezu  stolice  mazlavého  charakteru 
v kličkách  tlustého  střeva  a  konečníku  poškozené  Moniky  K.,  což  bylo  popsáno  již  při 
konstataci závěrů těchto znalců shora. Zde zpracovatelé ústavního posudku zdůrazňují, že je 
krajně  nepravděpodobné,  aby  při  úporném  zvracení  a  průjmu  trvajícím  od  rána  nejméně 
několik hodin při poslední požité stravě předešlého dne večer byla v tlustém střevě nalezena 
mazlavá stolice, pokud ke smrti došlo následujícího dne v ranních hodinách, což bylo 
konzultováno i s MUDr. Olgou S.,  primářkou  Gastroenterologického  oddělení  Nemocnice 
České  Budějovice.  Za  zcela  mylné  je  označeno  tvrzení,  že  v mikroskopických preparátech 
odebraných oběma zemřelým ze střeva jsou ve střevní stěně „shluky poly-nukleárů“, tj. druhu 
bílých krvinek, které se nacházejí v místech s akutně (čerstvě) probíhajícím zánětem. V těchto 
preparátech  totiž  je  pouze  lymfatická  tkáň  běžně  přítomna  ve  střevní  stěně,  která  je 
mikroskopicky  jednoznačně  a  snadno  rozeznatelná  od  znalci  zmiňovaných  polynukleárů. 
V případě chybného posouzení zmíněných polynukleárů znalec doc. MUDr. František Vorel, 
CSc. u hlavního líčení poznamenal, že jde u znalců MUDr. Matlacha a MUDr. Fargaše buď o 
zásadní neznalost, nebo o úmyslné  zkreslení.  Nesprávné  je  rovněž  jejich  tvrzení  ohledně 
pruhovité  známky  zjištěné  na  hranici  krku  a  horní  části  zad  poškozené  Moniky  K.  v tom 
směru, že vrstvy kůže v tomto ložisku nevykazují tzv. vitální známky, tj. vakuolizaci, a není 
porušena kontinuita  cév,  jak  při  průchodu  elektrickým  proudem  nastává,  přičemž  je  znalci 
nabízeno,  že  zmíněné  ložisko  mohlo  vzniknout  delší  dobu  před  smrtí  (např.  popálením 
kulmou) nebo až po smrti. V tomto  směru  se  v revizním  znaleckém  posudku  zdůrazňuje,  že 
předmětné ložisko nemohlo vzniknout delší dobu před smrtí právě proto, že chybí buněčná 
reakce na toto poškození, jak sami znalci, jejichž posudek byl přezkoumáván, poznamenávají. 
Ložisko nemohlo vzniknout jinak než působením elektrického proudu před smrtí, neboť dle 
fotodokumentace  je  lemováno  výbledem  kůže,  což  je  jediná  prakticky  patognomonická 
(typická,  nezaměnitelná  a  jinde  se  nevyskytující)  diagnostická  známka  úrazu  elektrickým 
proudem  způsobeným  zaživa.  Nadto  zdůrazňují,  že  ani  skutečnost,  že  egyptský  lékař  tuto 
známku  nepopsal,  nesvědčí  proti  tomu,  že  byla  způsobena  zaživa,  když  jednak  o  kvalitě 
prohlídky a pitvy v Egyptě  mají  značné  pochybnosti,  kvalita  pořízených  fotografií  je  velmi 
nízká, a jednak obdobné změny na kůži mnohdy v prvních několika hodinách po smrti bývají 
špatně  patrné  a  teprve  později  se  zvýrazňují  postupujícími  posmrtnými  změnami,  zejména 
vysýcháním,  jak  koneckonců  shodně  uvedla  u  hlavního  líčení  rovněž  znalkyně  MUDr. 
Margita Smatanová, Ph.D. Taktéž nelze souhlasit s jejich konstatací, že nalezené  některé 
proudové  známky  (tepelný  účinek  na  kůži  na  rozhraní  krku  a  zad)  není  ve  shodě  s dalším 
nálezem, například s otokem plic a mozku. Právě otok plic a mozku je u úrazu elektrickým 
proudem dle závěru ústavního posudku nalézán pravidelně, a to i tehdy, kdy dojde ke smrti 
prakticky okamžitě. Doc. MUDr. František Vorel, CSc. zdůraznil, že z vlastní praxe ví, že se 
vyskytuje u více než 50 % případů a považuje za vyloučené, aby se znalec MUDr. Matlach při 
uváděné praxi nesetkal během desítek pitev těl zasažených proudem s otokem plic a mozku, 
jak by z jeho  výpovědi  vyplývalo.  Taktéž  není  pravdivé  tvrzení,  že  k rozvoji výrazných 
otokových  změn  je  potřeba  doba  nejméně  10  minut.  Naopak  k takovému  nálezu  postačuje 
doba řádově desítek vteřin. Zásadně nesprávné je rovněž tvrzení, že zánětlivé známky byly 
prokázány v plicích  zemřelé  Kláry  K.,  neboť  v histologických  preparátech  žádné  zánětlivé 
známky revizní znalci nenalezli. Stejně tak zcela nesprávné jsou závěry uvedené v bodě 23/ 
znaleckého  posudku  znalců  MUDr.  Matlacha a MUDr. Fargaše, že v histologických 
preparátech  je  jednoznačně  patrný  zánět  sliznice,  střeva,  dále  pan  infiltrace  lymfocytů, 
především v srdečním svalu, ale i v jiných orgánech (střevo, játra a v jednom případě i plíce) a 
rovněž v preparátech sleziny, že je patrna tvorba tzv. zárodečných center. Žádný takový nález 
v histologických  preparátech  není.  Ve  většině  případů  jde  o  fyziologickou  přítomnost 
68 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
lymfatické tkáně (ve stěně střeva, plících) a rovněž v srdci není přítomna zánětlivá infiltrace. 
Z pohledu  revizních  znalců  jde  o  nesprávnou  interpretaci  fyziologického  vzhledu  dětského 
myokardu s přítomností  lymfocytů  a  plazmocytů.  V neposlední  řadě  byla  zcela  vyloučena 
úvaha, že poškozené zemřely následkem syndromu toxického šoku a koneckonců i všechny 
další těmito znalci zmiňované možné příčiny smrti (viz bod 29/ jejich znaleckého posudku), 
když  tyto  závěry  nemají  žádnou  oporu  v pitevních protokolech, v dostupných literárních 
poznatcích a koneckonců ani zjištěních učiněných v rámci trestního řízení. V rámci hlavního 
líčení bylo znalcem doc. MUDr. Františkem Vorlem, CSc. mimo jiné doplněno, že pokud jde 
o proudové známky na ústech nezl. Kláry K.  a bérci Moniky K., jak byly zachyceny na 
fotografiích, tyto nemůže označit jako proudové známky, ale zároveň nemůže vyloučit, že o 
takové známky se jedná, přičemž poznamenal, že vždy lékaři, kteří vidí takovou známku in 
natura, mají daleko větší možnost je správně označit. Dále poznamenal, že z těchto míst nebyl 
odebrán histologický vzorek, což je určitě nedostatek, avšak ten nemá vliv na učiněné závěry 
ohledně  příčin  úmrtí  obou  poškozených.  Co  se  týče  výroku  v pitevní  zprávě  egyptského 
patologa MUDr. Walida Mohamada N., tyto jsou z jeho pohledu naprosto nepřezkoumatelné, 
když  nebyla  provedena  řádná  pitva  a  vyjádření  zmíněného  patologa  v pitevním protokolu 
(nálezu) a v jeho  výpovědi  jsou  rozporné.  Pokud  znalec  z oboru elektrotechniky uvedl, že 
postačí dvě vteřiny, aby nastal smrtelný účinek působením elektrického proudu, pak s tím lze 
plně souhlasit. Časové údaje ohledně vzniku a rozvoje posmrtných skvrn, jejich úplného či 
částečného přemístění nebo vymizení jsou dokladovány přehlednou tabulkou. Konstatuje se, 
že polohy těl, jak je obžalovaný popsal ve svých výpovědích v době údajného jeho zjištění, že 
poškozené nejeví známky života, korespondují s vytvořenými posmrtnými skvrnami, zároveň 
se však zdůrazňuje, že v té době byly obě poškozené již několik hodin po smrti. Od smrti do 
otočení těla na záda, jak byla nalezena při dostavení se dalších osob do  pokoje obývaného 
rodinou K., uběhlo nejméně ¾ hodiny a maximálně 11 hodin, avšak nelze určit s ohledem na 
způsob  ohledání  místa  činu  a  těl  zemřelých,  jak  dlouho  se  poškozené  nacházely  v této 
definitivní  poloze.  Rovněž  tak  nelze  určit,  zda  polohy  těl  poškozených  na  postelích  (nezl. 
Klára K. na levém boku s obličejem dolů, Monika K. na pravém boku s obličejem dolů) byly 
polohami, v nichž nastala smrt, když teoreticky mohlo být v době  brzké  po  smrti 
s poškozenými manipulováno i opakovaně.  
 
 
Znalcem z oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudního  lékařství  MUDr. Igorem 
Dvořáčkem,  Ph.D.  byl  posouzen  rovněž  celkový zdravotní stav obžalovaného  Petra  K., 
zejména pak charakter jím udávaných zdravotních potíží v inkriminované době s ohledem na 
lékařské  zprávy  Thebes  Hospital,  toxikologické  vyšetření  odebraných  vzorků  z výplachu 
žaludku, výpověď svědka MUDr. K. a další poznatky plynoucí z provedených důkazů. Dle 
doložené  zdravotnické  dokumentace  obžalovaný  trpěl  dlouhodobě  sennou  rýmou  a 
hypertenzní  chorobou  I.  stupně,  kteréžto  choroby  byly  kompenzovány  medikamentózně. 
Pokud  jde  o  zdravotní  potíže  obžalovaného  během  dovolené  v EAR, znalec konstatuje, že 
zdravotní  potíže  popisované  obžalovaným  nelze  objektivizovat,  tedy  doložit  lékařským 
nálezem. Hotelový lékař MUDr. Mahmoud Ahmad M. dle zprávy patologa pro oblast Rudé 
moře uvedl, že vzhledem k úmrtí dvou českých turistek převezl obžalovaného do Nemocnice 
Thebes  za  účelem  výplachu  žaludku,  a  to  preventivně  z obav  ze  stejných  následků.  Dne 
30.7.2013 byl v této nemocnici proveden výplach žaludku nasogastrickou sondou zavedenou 
nosem.  Obsah  žaludku  byl  odsát  do  sběrného  sáčku  a  zajištěn  pro  účely  toxikologické 
analýzy. Dále byl proveden vlastní výplach fyziologickým roztokem, obžalovanému byla 
zavedena kanyla a podána nitrožilní infuzní terapie se základní  bazální  léčbou,  která  se 
v obdobných náhlých situacích, kdy není známá jakákoliv noxa, používá. Po provedeném 
výplachu  žaludku  a  nitrožilní  infuzní  terapii  obžalovaný  sdělil,  že  je  bez  potíží,  přesto  byl 
ošetřujícím  lékařem  nechán  ve  zdravotnickém  zařízení ke sledování. K žádnému dalšímu 
69 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
ošetření již nedošlo. Ze zprávy ředitele Nemocnice Thebes ze dne 30.7.2013 podané státnímu 
zástupci plyne, že ve dnech 28. až 29.7.2013 kromě jiných řešili i případ manžela zemřelé, 
který se dostavil s nervovým šokem a tvrdil,  že  je  mu  na  zvracení.  Zdůrazňuje  se,  že  celou 
dobu  hospitalizace  až  do  rána  nezvracel.  Toxikologická  analýza  žaludečního  obsahu 
obžalovaného  byla  taktéž  negativní.  Na  základě  toho  bylo  znalcem  shrnuto,  že  klinickým 
vyšetřením  ani  toxikologickou  analýzou nebyla u obžalovaného prokázána intoxikace a 
nebyly  prokázány  ani  žádné  příznaky  jakéhokoliv  orgánového  onemocněním,  které  by 
souviselo s případnou intoxikací. Jak plyne z výše uvedeného, krátkodobé zvracení a průjmy, 
které popsal obžalovaný, nebyly nijak objektivizovány. Vzhledem k jejich krátkému trvání, 
asi 20 hodin, by bylo dle znalce logické uvažovat o náhlých zažívacích obtížích, nikoliv však 
o intoxikaci, která by jej ohrožovala na životě. Tomu odpovídá i ta skutečnost, že zdravotní 
stav obžalovaného byl v průběhu  krátkodobé  hospitalizace  plně  kompenzovaný,  čili  byl  bez 
průjmu a bez zvracení. Ohledně alimentární intoxikace znalec vysvětlil, že tyto jsou většinou 
bakteriálního charakteru, mohou být způsobeny i chemickými látkami a jejich průběh záleží 
vždy na charakteru požité látky, na množství této látky a řadě dalších faktorů. Zdůraznil, že 
tyto  intoxikace  jsou  obvykle  doprovázeny  i  poškozením  orgánů  (ledvin,  jater),  gradují  a 
vyžadují  vysoce  specializovanou  lékařskou  péči.  Takováto  kritéria  udávané potíže 
obžalovaného Petra K. nesplňovala. Znalec zdůrazňuje, že v případě alimentárních intoxikací 
dochází obvykle ke kumulaci a gradaci obtíží, přičemž příznaky bývají podle charakteru jedu 
specifické  a  nepřehlédnutelné.  Obtíže  obvykle  trvají  více  dnů,  nezřídka  přecházejí  až 
v orgánové postižení, u obžalovaného však žádné déle trvající obtíže objektivizovány nebyly. 
Jeho  stav  nevyžadoval  následnou  hospitalizaci  ani  vysoce  odbornou  léčbu.  Nelze  vyloučit 
možnost,  že  mohl  krátkodobě  trpět  zažívacími  potížemi,  avšak  udávané  příznaky  a  průběh 
těchto obtíží neodpovídají symptomům alimentární ani jiné intoxikace, tak jak jsou z praxe 
známy,  přičemž  naprosto  v souladu s tímto  závěrem  je  i  negativní  toxikologická  analýza 
zajištěného  žaludečního  obsahu,  která  byla  provedena  ve  dvou  forenzních  laboratořích  ve 
městě Assiutu a v hlavním městě Káhiře.  
 
 
Soud dále při posuzování předmětné trestní věci vzal v potaz také znalecké posudky 
z oboru elektrotechniky, specializace silnoproud,  podané znalcem Prof. Ing. Karlem 
Sokanským, CSc., 
jakož i jeho výpověď u hlavního líčení. Jedná se o dva znalecké posudky 
ze  dne  14.2.2014  a  20.2.2015.  První  posudek  především  blíže  rozvedl,  jaké  fyzikální 
parametry musí splňovat elektrický proud, aby byl způsobilý k usmrcení člověka a zda mohlo 
k úmrtí Moniky K. a nezl. Kláry K. dojít v důsledku úrazu elektrického proudu bez lidského 
zásahu,  tedy  nešťastnou  náhodou,  a  to  při  zohlednění  místa  jejich  nálezu  (hotelový  pokoj 
v užším  slova  smyslu,  čili  prostor  s postelemi) a jejich nálezových  poloh (každá 
z poškozených  se  nacházela  na  samostatné  posteli  od  sebe  oddělených  uličkou  a  nočním 
stolkem). Ze závěrů znaleckého posudku plyne, že elektrická síť pro nízkonapěťové rozvody 
v budovách je v Egyptě  stejná  jak  v ČR,  tedy  3x  380/220  V,  50  Hz.  Z fotodokumentace je 
zřejmé, že v hotelových pokojích se nachází typ zásuvek C, které slouží k připojení spotřebičů 
s dvojitou  izolací,  které  nevyužívají  zemní  vodič.  Prostředí  hotelových  pokojů  jsou  znalcem 
zařazeny  mezi  prostředí  normální,  které  svým  charakterem  zabraňuje  vzniku  úrazu 
elektrickým proudem a svým vybavením je považován za nevodivé okolí. Naopak koupelna je 
zařazena  do  prostředí  nebezpečného,  jedná  se  o  prostory,  kde  působením  vnějších  vlivů  je 
buď přechodné, nebo stále nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Vysvětleny byly prostředky 
základní  ochrany  před  nebezpečným  dotykem  živých  částí  a  neživých  částí,  pokud  se 
v důsledku poruchy stanou částmi živými, a účinky střídavého elektrického proudu na lidský 
organismus. Ze znaleckého posudku plyne, že práh vnímání elektrického proudu u člověka je 
asi  0,5  mA.  Při  normálních  podmínkách  proud  o  velikosti  183  mA  naprosto  postačuje 
k usmrcení člověka, avšak již proud o velikosti 30 mA a vyšší při působení déle než 5 sekund 
70 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
spadá do kategorie AC-4, tedy vyvolává nebezpečné patofyziologické účinky, jako je zástava 
srdce,  zástava  dýchání  a  těžké  popáleniny.  Pravděpodobnost  komorové  fibrilace  za  těchto 
podmínek nastává u 5 % populace, při velikosti 50 mA se tato pravděpodobnost zvyšuje na 
cca  50  %  a  při  velikosti 80 mA je nad 50 %. Elektrický proud, který je schopen usmrtit 
člověka,  je  podle  Ohmova  zákona  závislý  na  impedanci  uzavřeného  okruhu,  kterým  proud 
protéká, a tzv. dotykovém napětí, které se může rovnat napětí sítě, která je v EAR, jak již bylo 
shora zmíněno,  220  V.  Jelikož  dle  tvrzení  obžalovaného  Petra  K.  v hotelovém  pokoji  běžně 
používali  během  dovolené  své  elektrospotřebiče  dovezené  z ČR,  síť  byla  z tohoto pohledu 
v pořádku.  Dále  znalec  uvedl,  že  aby  mohl  proud  lidským  tělem  protékat,  musí  být  uzavřen 
okruh,  přičemž  z hlediska  druhu  okruhu  mohou  nastat  dva  případy.  V prvním  případě  se 
okruh uzavírá cestou živá část nebo neživá část, např. kostra spotřebiče, na kterou je napětí 
zavlečeno (buď z důvodu poruchy, nebo úmyslně), lidské tělo a vrací se středním vodičem, 
neboli nulovým. V tomto  případě,  i  když  je  elektrická  síť  vybavena  proudovým  chráničem, 
ten  nefunguje.  Aby  se  proudový  okruh  uzavřel,  musí  dojít  k současnému  dotyku  živé  části 
nebo  neživé  části  se  zavlečeným  napětím  ať  již  neúmyslně  či  úmyslně  a  středního  vodiče. 
V popisovaném případě je dána impedance okruhu impedancí lidského těla, dotykové napětí 
se rovná v tomto  případě  230,  respektive  220  V.  Ve  druhém  případě  se  okruh  uzavírá  mezi 
živou  částí  a  uzemňovací  soustavou.  Zde  je  procházející  proud  ovlivněn  (zmenšuje  se) 
přechodovou  impedancí  mezi  lidským  tělem  a  zemí.  Tato  impedance  se  může  v prostředí 
mokrém, jako je sprcha, rovnat téměř nule, naopak v prostředí nevodivém (obývací pokoj) se 
rovná  téměř  nekonečnu.  V případě  vybavení  sítě  proudovým  chráničem  by  měl  tento 
proudový  chránič  vypnout  a  k úrazu  elektrickým  proudem  by  nemělo  dojít.  Z hlediska 
posouzení možnosti náhodného úrazu v prostředí hotelového pokoje je znalcem zdůrazněno, 
že se jedná o prostředí s nevodivým okolím, tzn. s vysokou přechodovou impedancí. Proud 
v okruhu zde nemůže dosáhnout nebezpečných hodnot. Současný náhodný dotyk mezi fází a 
středním  vodičem  je  velmi  nepravděpodobný,  což  je  dovozováno  i  z doložené 
fotodokumentace. Z této  je  zřejmé,  že  mezi  postelemi  se  nachází  jedna zásuvka v provedení 
C, k níž lze  připojit  pouze  zařízení  třídy  II,  tedy  s dvojitou  či zesílenou  izolací.  I  kdyby  byl 
nějaký  spotřebič,  který  používaly  postižené  v poruše,  pořád  by  nebyl  uzavřen  proudový 
okruh,  tudíž  nemůže  jím  protékat  proud,  který  by  byl  nebezpečný.  Vzhledem  k tomu, že 
v pokoji v blízkosti  postelí  se  nacházela  pouze  jedna  zásuvka,  tak  případné  používání 
spotřebičů,  které  by  byly  v poruše  a  současně  by  byly  využívány  oběma  postiženými,  je 
vyloučeno.  Na  základě  výše  uvedených  poznatků  znalec  s pravděpodobností  hraničící 
s jistotou  vyslovil  závěr,  že  v prostředí  pokoje,  při  zohlednění  poloh  těl  obou 
postižených, nemohlo dojít k úrazu elektrickým proudem náhodně bez lidského zásahu.
  
 
 
V pořadí druhém znaleckém posudku již byly využity fotodokumentace elektrozaří-
zení pokoje č. 6343, kterou na základě žádosti o právní pomoc poskytly orgány EAR, jakož i 
fotografie  poskytnuté  svědky  B.  a  V.  Po  opětovném  posouzení  napěťové  soustavy,  prahu 
komorové fibrilace v závislosti na fyziologických a elektrických parametrech, dále možných 
drah  průchodu  proudu  v lidském  těle,  impedance  lidského  těla,  se  zohledněním  všech 
významných  faktorů,  objasnění,  jaké  jsou  druhy  nebezpečného  dotyku  s elektrickým 
zařízením, konkrétně dotyku dvoupólového a jednopólového přímého a nepřímého, jakož i po 
provedení konkrétních výpočtů, znalec Ing. Karel Sokanský, CSc. jak v písemném znaleckém 
posudku, tak u hlavního líčení potvrdil, že v podmínkách hotelového pokoje hotelu Titanic 
Palace v Hurghadě  bylo  možno způsobit  elektrickým proudem v důsledku  vzniku  komorové 
fibrilace smrt dvou osob, a to jak jednopólovým, tak dvoupólovým dotykem, kdy modelové 
výpočty  potvrdily  ve  všech  případech  fakt,  že  vypočtené  velikosti  proudu  postačovaly 
k takovému  usmrcení.  Pro  způsobení  úrazu  dvoupólovým  dotykem  připadá  z technického 
hlediska v úvahu jakákoliv část pokoje, u jednopólového dotyku je nepravděpodobnější vznik 
71 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
úrazu v koupelně.  Při  větších  kontaktních  površích  mohou  být  proudové  hodnoty  natolik 
nízké,  že  nedojde  ke  způsobení  jakýchkoliv  změn  na  kůži  i  při  hodnotách  proudu 
způsobujících  smrt.  Z modelového  případu  vypočteného  pro  dráhu  proudu  krk  záda,  resp. 
spodní část trupu, dle pitevního nálezu poškozené Moniky K., vyplývá, že pro plochy elektrod 
řádově 10 mm² a méně budou patrné popáleniny, v případě dráhy proudu pravá ruka tříslo a 
při  plochách  elektrod  10  mm²  a  více  nemusí  být  stopy  proudu  na  těle  zasažené  osoby  již 
patrné.  Při  úrazech  elektrickým  proudem  v důsledku  tzv.  přímého  dotyku,  tedy  dotyku 
s fázovým  vodičem,  realizovaném  jak  jednopólovým dotykem, tak dvoupólovým dotykem 
nedojde k vybavení nadproudového jisticího prvku -  jističe.  Dále  ze  závěrů  znaleckého 
posudku plyne, že dle doložené fotodokumentace se s největší pravděpodobností jedná o síť 
TN-C, jednofázový rozvod s napětím  220  V/50  Hz,  jak  již  bylo  zmíněno  shora,  kdy  jištění 
proti  nadproudům  je  realizováno  jističi  (údaje  však  nejsou  identifikovatelné)  a  ochranná 
opatření  proti  úrazu  elektrickým  proudem  zjištěná  z fotodokumentace v pokojích jsou tzv. 
dvojitá nebo zesílená izolace. Přítomnost ochrany automatickým odpojením od zdroje nebylo 
z fotodokumentace  možno  posoudit.  Instalace  není  chráněna  proudovým  chráničem,  nebylo 
tudíž nutné omezit nebo vyřadit funkci jistících a chránících prvků. Pokud by v instalaci byl 
použit proudový  chránič,  tak  pro  vznik  úrazu  elektrickým  proudem  vlivem  dvoupólového 
dotyku by nebylo nutné vyřadit či omezit jeho funkci. Dále se zdůrazňuje, že došlo-li k úmrtí 
poškozených Moniky K.  a nezl. Kláry K.  vlivem, úrazu elektrickým proudem, lze s jistotou 
vyloučit  násobnou  nešťastnou  náhodu,  byť  doprovázenou  manipulací  se  zraněnou  osobou. 
Smrtelný úraz jednopólovým dotykem v ložnici hotelového pokoje není dle znalce 
pravděpodobný,  ve  své  výpovědi  u  hlavního  líčení  jej  v podstatě  vyloučil.  Za  nejpravdě-
podobnější  vznik  úrazu  elektrickým  proudem  znalec  pokládá  dvoupólový  dotyk.  Smrt  obou 
poškozených v důsledku toho, že se například vzájemně držely v okamžiku přiložení napětí, 
nelze  vyloučit,  pokud  se  takto  držely  poblíž  míst  přiložených  elektrod.  Pro  zmíněný 
dvoupólový dotyk se jeví jako nejpravděpodobnější varianta usmrcení elektrickým proudem 
postupně,  a  to  každé  osoby  zvlášť,  což  znalec  opírá  i  o  polohy  těl  poškozených,  jak  byly 
zaznamenány  při  ohledání  místa  činu  egyptskými  orgány.  Jako  nástroj  pro  provedení 
takového činu může sloužit například odizolovaná šňůra kabelu s vidlicí, která se připojí do 
zásuvky  u  nočního  stolku.  Tento  případ  byl  ve  znaleckém  posudku  i  modelově  vypočten. 
V rámci  hlavního  líčení  znalec  doplnil,  že  k usmrcení  působením  elektrického proudu dvou 
osob  mohlo  dojít  případně  i  dotykem  ústy,  dlaní,  rukou,  nelze  to  vyloučit.  V případě  úst 
přechodový odpor by byl minimální. Pokud zasažené osoby ležely spolu na posteli v úzkém 
fyzickém kontaktu, mohlo dojít k usmrcení obou v důsledku dvoupólového dotyku. V případě 
druhé oběti nemusí být  shledány  nějaké výrazné známky průchodu či zasažení elektrickým 
proudem. Dle znalce, aby došlo ke smrtelnému následku nebo k fibrilaci vedoucí k smrtelným 
následkům,  při  dvoupólovém  dotyku  postačí,  pokud  ten  trvá  velice  krátce,  i  dvě  sekundy. 
Fakt,  že  nemohl  být  na  místě  činu,  v zásadě  nijak  jím  učiněné  závěry  změnit  nemohou, 
nejedná  se  o  ojedinělý  případ,  kdy  byl  vypracován  znalecký  posudek,  aniž  by  provedl 
prohlídku místa činu.  
 
 
I v tomto případě obhajoba předložila vlastní znalecký posudek z oboru elektrotech-
niky  včetně  dodatku  zpracovaného  znalcem  Ing.  Jiřím  Stanislavem  Kalivodou.  Lze 
konstatovat, že tento znalecký posudek nesplňuje všechny  formální náležitosti, když v něm 
zcela chybí nálezová část a v podstatě se omezuje na přezkum znaleckého posudku prof. Ing. 
Karla Sokanského, CSc. dle zadání znaleckého úkonu zadavatelem. Nutno poznamenat, že 
navíc je tento znalecký posudek i vnitřně rozporný, když na zcela identickou otázku pod body 
1) a 4), zda mohlo dojít tak, jak to popisuje znalec Ing. Sokanský ve svém znaleckém posudku 
ze dne 20.2.2015 a znalecké výpovědi u soudu dne 8.7.2015 k zásahu poškozených Moniky 
K.  a nezl. Kláry K.  elektrickým proudem, v prvém  případě  uvádí,  že  to  je  teoreticky 
72 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
proveditelné,  ve  druhém  případě  uvádí  jednoznačně  ne,  neboť  veškeré  závěry  ve  znaleckém 
posudku znalce prof. Ing. Sokanského se opírají o hypotetické úvahy. V bodě 3) znaleckého 
posudku dochází ke zpochybňování charakteristiky elektrické sítě na místě činu v Egyptě, ač 
je  zcela  zřejmé,  že  jde  o  síťové  napětí  220  V/50  Hz,  což  uvádí  znalec  Ing.  Sokanský 
s odkazem na literaturu a taktéž i s odkazem na údaje sdělované obžalovaným, aniž by znalec 
Ing. Kalivoda sám alespoň zjistil, jaké je v Egyptě síťové napětí. Lze konstatovat, že napětí, 
jak  jej  zmínil  znalec  Ing.  Sokanský,  není  důvod  jakkoliv  zpochybňovat.  V bodě  5)  je  pak 
znalcem Ing. Kalivodou v podstatě  potvrzováno,  že  je  reálná  pravděpodobnost  úrazu 
elektrickým proudem s následkem  smrti  způsobem  hypoteticky  popsaným  znalcem Ing. 
Sokanským, je-li  napětí  v rozvodové síti hotelu Titanic Palace totožné jak v ČR,  což  nutno 
dodat,  výsledky  dokazování  nezpochybňují.  Dále  například  v odpovědi  na  otázku  č.  7)  se 
vytýká znaleckému posudku Ing. Sokanského, že nebyl objektivním a plnohodnotným 
způsobem  zjištěn  druh  proudu,  jeho  intenzita,  velikost  napětí  a  frekvence  s tím, že jeho 
znalecký posudek vychází pouze z matematických  modelů  pro  výpočty  proudu  tekoucích 
jednotlivými částmi lidského těla v závislosti na vnitřní impedanci těla, aniž by byla změřena 
intenzita  -  velikost proudu probíhající určitou částí zasaženého lidského organismu na místě 
samém.  Tato  výhrada  znalce  Ing.  Kalivody  je  naprosto  neopodstatněná,  když  stěží  si  lze 
představit  zjišťování  měření  impedance  těla  u  již  zemřelé  osoby,  když  navíc  impedance 
člověka  mrtvého  je  jiná  než  za  života.  Soud  má  zato,  že  je  zcela  logické,  že  se  vychází 
z matematických modelů založených na výzkumech a dlouholetých empirických poznatcích, 
samozřejmě za použití platných norem, což koneckonců připustil i sám znalec Ing. Kalivoda. 
Takto  by  bylo  možno  v  rozboru  výhrad  vznesených  znalcem  Ing.  Kalivodou  pokračovat. 
Obecně však lze konstatovat, že znalec  Ing. Kalivoda nezpochybňuje teoretickou správnost 
tvrzení znalce Ing. Sokanského, tato považuje za sofistikované a výhrady vznáší pouze v tom 
směru,  že  se  jedná  toliko  o  hypotézy,  protože  nejsou  opřené  o  konkrétní  zjištění  znalce  a 
poznatky získané na místě činu, což ze svého pohledu považuje za nepřípustné a nestandardní 
při  podávání  znaleckého  posudku.  Závěrem  nutno  poznamenat,  že  znalec  Ing.  Kalivoda 
neuvedl ani v rámci  hlavního  líčení  konkrétní  skutečnosti,  které  by  vylučovaly,  že  k zásahu 
poškozených elektrickým proudem nemohlo dojít tak, jak popsal a rozvedl znalec Ing. 
Sokanský.  
 
 
V souvislosti se zmíněnými znaleckými posudky z oboru elektrotechniky nutno uvést 
rovněž  odborné  vyjádření  Policie  ČR,  OKTE  Brno  z oboru  kriminalistika,  odvětví 
elektrotechnika,
 z něhož plyne, že veškerá vnitřní zapojení žehličky na vlasy zn. Remington 
(nikoliv kulmy, jak bylo uvedeno v žádosti)  a  cestovní  žehličky  zn.  Melissa,  které  vydal 
obžalovaný Petr K.  dne  31.10.2013,  jsou  průmyslové  výroby  a  nenesou  stopy  dodatečných 
úprav  či  zásahů.  Žádný  z vnitřních  dílů  těchto  elektrospotřebičů  nenese  stopy  nadměrného 
tepelného namáhání. S jistotou  lze  konstatovat,  že  ani  jeden  ze  spotřebičů  nemohl  způsobit 
úraz elektrickým proudem. Dále se konstatuje, že žehlička na vlasy může být používána v síti 
120-240 V, 50/60 Hz, cestovní žehlička v síti 230 V/50 Hz.  
 
 
Obžalovaný Petr K.  byl  podroben  rovněž  znaleckému  vyšetření  dvěma  znalci 
z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a znalkyní se specializací klinická psychologie. 
Z písemných  závěrů  znaleckých  posudků  v části  psychiatrické,  jakož  i  z výpovědi  znalkyně 
MUDr. Dany Skřontové  u  hlavního  líčení  soud  zjistil,  že  obžalovaný  v minulosti, 
v inkriminovanou dobu ani v současnosti netrpěl a netrpí žádnou závažnou duševní poruchou 
chorobného rázu. Nebyly zachyceny dlouhodobé výkyvy nálad ve smyslu deprese nebo 
mánie. Nebyly zjištěny  poruchy  myšlení  nebo  vnímání,  které  by  svědčily  pro  probíhající 
psychotický proces. Nejsou u něj známky narušení nervové soustavy organickým procesem. 
Jeho intelektové schopnosti jsou v normě.  V inkriminovanou dobu žádná závažná duševní 
73 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
porucha neměla vliv na jeho rozpoznávací ani ovládací schopnosti, tyto jeho schopnosti byly 
plně  zachovány.  Z psychiatrického  hlediska  nebyla  zjištěna  patologická  motivace  jednání, 
nejednal pod vlivem duševní poruchy a je schopen chápat smysl trestního řízení i eventuálně 
uloženého trestu. Z prostého  medicínského  hlediska  není  pobyt  obžalovaného  na  svobodě 
nebezpečný, není navrhována žádná forma ochranného léčení. Resocializace se u něj nebude 
odvíjet od medicínských prostředků. Znalkyně sexuoložka MUDr. Šárka Grussmannová ve 
svém znaleckém posudku doplnila, že klinickým i laboratorním vyšetřením nebyla zjištěna u 
obžalovaného sexuální deviace. Nekonstantně pozitivní reakce na sexuálně agresivní podněty 
se  na  falopletysmografickém  vyšetření  rozvíjely  po  latenci  a  mohou  být projevem 
sadomasochistických praktik v rámci  partnerských  aktivit.  U  obžalovaného  nebyla  zjištěna 
chorobně podmíněna agresivita, je heterosexuálně orientován na dospělé ženské objekty.  
 
 
V rámci  hlavního  líčení  byla  vyslechnuta  také  znalkyně  psycholožka  PhDr. Helena 
Khulová.  Z výpovědi  této  znalkyně,  jakož  i  z písemně  vypracovaného  znaleckého  posudku 
vyplývá, že aktuální intelektová kapacita obžalovaného odpovídá pásmu průměru. Rozložení 
v užitém  neverbálním  testu  inteligence  je  vcelku  rovnoměrné  a  vyjadřuje  dostatečné 
predispozice  odpovídající  průměrnému  jedinci  daného  věkového  období  pro  řešení 
praktických  běžných  problémů  v reálném  životě.  S odkazem na diagnostické metody 
uplatněné při znaleckém vyšetření obžalovaného znalkyně konstatuje, že lze u něj shledávat 
určité problematické rysy osobnosti, z nichž dominující se jeví zejména zvýrazněná potřeba 
závislosti. Vedle toho jsou shledávány v jeho jednání, které následovalo po inkriminované 
události a které odkrývají zejména odposlechy, rysy narcistické.  Spolu  se  zvýrazněným 
egocentrismem a chudou, povrchní emotivitou, zároveň zvýrazněnou vztahovačností, se jedná 
o řadu maladaptivních vzorců chování, které spadají do obrazu příznaků poruchy osobnosti. 
Typologicky obžalovaný inklinuje lehce k pólu introverze.  Zřejmě  i  pod  vlivem  situačních 
faktorů  vystupují  u  něho  v současnosti  do  popředí  obranné  mechanismy,  vedle  vědomého 
stylizovaného  naplnění  obrazu  konformního  jedince,  rovněž  potlačení,  popření  a  projekce, 
kdy se jedná víceméně o nevědomé obranné mechanismy, které mají posloužit k získání určité 
psychické  rovnováhy.  Testově  byly  u  něj  zachyceny  jako  dominující  pocit  strach,  zároveň 
sebepochybnosti, ostražitost, nejistota a nedostatečná sebedůvěra. Jeví se emočně i sociálně 
nevyzrálý. Inklinuje k závislé  roli jako zdroji jistoty. Vykazuje sklon k obavám  a  zároveň 
k ústupkům,  aby  se  vyhnul  problémům.  Postrádá  řadu  emočních  i  sociálních  dovedností 
potřebných  k vytváření  a  udržování  zralých  a  symetrických  blízkých  vztahů  s druhými. 
Nechybí u něj zájem o druhé lidi, ale nerozumí jim. Jeho emotivita je chudá a povrchní, chybí 
schopnost  empatie,  schopnost  prožití  spokojené  sounáležitosti  a  důvěryhodné  spjatosti. 
Zdůrazňuje  se,  že  obžalovaný  je  ochoten  snadno  se  podvolovat  a  vyžaduje  pomoc  při 
rozhodování. Ač je ve velké míře soustředěný na sebe, hodnotí se nepříznivě, druhé považuje 
za schopnější, atraktivnější, nadanější a soustředění na sebe je spojeno více s nepříjemnými 
pocity.  Jeho  sebeobraz  se  zakládá  více  na  fantazijních  představách  než  na  skutečnosti.  Pro 
okolí může působit jako zranitelný a závislý, vedle toho distancovaný a rezervovaný, méně 
společenský, jakoby na okraji dění, což však u něj nevylučuje jeho potřebu těsného vztahu 
s druhými s uspokojením pocitů uznání. Limitovanost jeho emočních a sociálních dovedností 
je  příčinou  značných  těžkostí  v sociální  sféře.  Jeho  neschopnost  porozumět  sobě  i  druhým 
může u něj vést k neúspěchům a následnému odcizování. Celkově se dá očekávat, že zažívá 
málo  pracovních  nebo  interpersonálních  úspěchů.  Sám  obžalovaný  se  na  základě 
předkládaných vlastností hodnotí jako ponížená, hyperkonformní, hyperprotektivní osobnost. 
V maladaptivních projevech nabírá tato osobnost podoby pasívní poníženosti, spojené se 
slabostí, submisivitou a manifestovanou inferioritou, kterýžto mechanismus slouží k vytvoření 
pocitu  bezpečí,  v okolí  však  provokuje  punitivní,  arogantně  nadřazené  reakce.  Pokud 
obžalovaný přijde do styku se silnými autoritativními jedinci, sděluje vyhýbání se projevům 
74 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
hostility a moci, zároveň usiluje o popularitu a přijetí a snaží se popřít své úzkostné pocity 
frustrace, nebrat v úvahu  případnou  hostilitu  nebo  slabost  u  sebe  i  ostatních.  Jak  již  bylo 
zmíněno shora, na pozadí se u něj prosazují narcistické tendence, tedy vyhnutí se konfliktu a 
tím možnosti prohrát, osvědčeným manévrem se u něj stává především pasívní agresivita - 
přehlížení protivníka.  
 
 
Co  se  týče  psychického stavu obžalovaného  v době  před  a  po  spáchání  žalované 
trestné  činnosti,  lze  dle  znalkyně  u  něj  usuzovat  na  období  emoční  zátěže  a  napětí, 
předcházející  inkriminované  události,  které  obžalovaný  sám  popisuje  frustracemi,  jež  měly 
pramenit jak z určitých jeho zafixovaných představ o partnerství, kdy chování poškozené přes 
jeho  snahy  zavděčit  se  a  získat  potvrzení  vlastní  sebehodnoty,  těmto  představám 
neodpovídalo,  tak  rovněž  z obav  ze  ztráty  partnerky.  Obžalovaný  odmítá  obvinění,  jeho 
chování, které následuje po inkriminované události, je však psychologicky málo pochopitelné 
a  srozumitelné.  Zdůrazňuje  se,  že  u  obžalovaného  chybí  pocit  viny  a  není  odpovídající 
reaktivita na prožité trauma, tedy ztrátu dvou nejbližších osob. Jen člověk, který je se smrtí 
blízké  osoby  vyrovnán  dříve,  než  nastane,  se  dle  znalkyně  netrápí  výčitkami  svědomí  typu 
…kdybych býval udělal to či ono… Za předpokladu, že obžalovaný byl přítomný smrti své 
ženy  a  dcery,  by  se  dal  očekávat  pocit  viny  velmi  masivní,  po  kterém  následuje  trauma 
s depresivním prožíváním a dlouhé trápení. Zármutek u náhlé a neočekávané smrti je dlouhý a 
nelze očekávat ani u vyhýbavého introverzivního typu prožívání s vyhýbáním se emocí, že se 
obejde bez depresivních prožitků. Nelze též očekávat u závislé osoby, kterou obžalovaný je, 
že se obejde bez prožitků zoufalství a beznaděje. Celkově sice lze shledávat u obžalovaného 
určité  signály  prožité  traumatické  události, ne však bolestí nad ztrátou blízkých osob. Ke 
vztahové  oblasti  znalkyně  uvedla,  že  obžalovaný  anamnesticky  vyjadřuje  pozitivní  vztah 
k společensky uznávaným hodnotám, snahu o konformitu, zahrnující dosud pozitivní pracovní 
anamnézu,  zodpovědnost  a  dodržování  závazků.  Poněkud  v rozporu s tím  je  však  relativně 
krátce po ztrátě dvou blízkých osob navazování nových známostí s tendencí k nepokrytému 
uspokojování sexuálních tužeb. Vyjadřuje egoismus s nedostatkem citu a vnitřních zábran a je 
vyjádřením nedostatečně rozvinuté morální složky osobnosti. Jeho vztah k zemřelé manželce 
je aktuálně odmítavý, převážně negativní s uvolněním kritických postojů a obviňování, jako 
ke zdroji frustrace a problémů současných i z doby společného soužití. Nabízí hodnocení své 
partnerky tak, aby byl sám vnímán v co  nejlepším  světle.  Devalvace  manželky  slouží 
k posílení  jeho  sebeobrazu  a  zbavení  se  pocitu  viny.  Ze  spisového  materiálu  se  dá  zároveň 
usuzovat, že vztah s manželkou nesl v době  manželství  znaky  rozdílných  vzájemných 
očekávání  a  malé  schopnosti  kritického  náhledu  na  vlastní  problémové  projevy  v rámci 
partnerského vztahu ze strany obou. Ve vztahu k zemřelé dceři Kláře lze u něj zachytit určité 
prožitky psychické bolesti, rovněž vyhýbavou reaktivitu při hovoru o ní, což lze považovat za 
důsledek přetrvávajícího traumatického prožitku, bez provázejícího depresivního prožívání.  
 
 
Znalkyně  se  rovněž  zabývala  otázkou,  zda  u  obžalovaného  jsou  zřejmé  eventuálně 
nějaké násilné sklony, kdy v tomto směru konstatuje, že u něj je viditelná potřeba závislosti 
v rámci partnerského vztahu, strach z konfliktu,  hádky,  stejně  tak  z odmítnutí  a  opuštění. 
Snaží se druhému přizpůsobit, podřídit se, tím neutralizovat případné negativní reakce a takto 
přetvářet  odmítnutí.  Není  osobností  primárně  agresivní,  frustrace  pramenící  z pocitu ztráty 
jistoty může však vést k uvolnění dlouhodobě potlačované agrese a může vyvolat u člověka 
s rysy poruchy osobnosti násilné impulsy, které mohou být obráceny jak proti sobě, tak proti 
druhé osobě. Obžalovaný vyjadřuje charakteristiku osobnosti s vyhraněnou potřebou jistoty a 
vazby.  Vztah  je  ze  strany  osoby  tohoto  typu  manipulován  a  zajišťován  snahou  o  vyvolání 
pocitu vděčnosti, v případě ohrožení vztahu pak  kontrolou nad vším,  co  by mohlo stabilitu 
vztahu ohrozit. V pozadí se rýsují pasívní agresivní tendence, které mají podobu závislostního 
75 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
latentního  agresivního  vynucování  vztahu,  a  to  jak  vůči  své  zemřelé  manželce,  tak  i  u 
ostatních vztahů zmíněných ve spisovém materiálu. Nelze zaznamenat agresivní impulsy ve 
vztahu k dceři Kláře. K odolnosti obžalovaného vůči zátěžovým situacím bylo ze znaleckého 
posudku  zjištěno,  že  testově  vykazuje  dostatečnou  kapacitu  pro  kontrolu  a  zvládání 
stresových situací, a to zejména v jasně strukturovaných a předvídatelných podmínkách. Málo 
se znepokojuje nad událostmi, nad kterými má malou kontrolu a jeho vyhýbavé chování má 
zvláštní kvalitu lhostejnosti nebo nevnímavosti i v situacích,  které  kladou  velmi  nepříjemné 
nároky, čímž se má na mysli například vazba, nebo v situacích, kdy důležitá rozhodnutí, která 
se  ho  týkají,  dělá  někdo  druhý.  Může  se  tak  jevit  v popisovaných situacích jako zcela 
nemotivující,  nenáročný  a  nevzrušivý.  Nevyzpytatelným  se  však  stává  v komplexních a 
nejednoznačných situacích. Stres a podnětová přetíženost způsobují u něj zhoršení schopnosti 
usuzovat, úsudky jsou ovlivněny zaujetími nebo přesvědčeními, které ignorují realitu a jeho 
myšlení se stává méně logickým. Snižuje se u něj schopnost adekvátně přijímat i zpracovávat 
informace a v důsledku  toho  neschopnost  účinně  se  rozhodovat  a  jednat. Napětí  pod  vlivem 
stresu se hromadí až k hranici  nesnesitelnosti,  aby  se  posléze  uvolnilo  nepřiměřeným 
způsobem. Ze znaleckého posudku dále plyne, že pokud se obžalovaný dopustil jednání, které 
se mu klade za vinu, jeví se nastartováno prožitkem odmítnutí v rámci partnerského vztahu. 
Odvíjí se od specifik vztahu obžalovaného a poškozené Moniky K.  a od jeho osobnostních 
rysů. Ze strany obžalovaného lze zaznamenat vztah vyjádřený snahou přizpůsobit se, podřídit 
se, zahrnout  láskou,  tím  si  zavázat  svoji  partnerku  a  předcházet  tak  možným  negativním 
reakcím,  a  to  jak  opuštění  a  odmítnutí,  tak  znehodnocení.  Z dynamiky jejich vzájemného 
vztahu  lze  vyčíst  zároveň  již  déledobější  potřebu  kontroly  nad  partnerkou  ze  strany 
obžalovaného a její snahu k odpoutání. Ve vztahu k bývalé manželce se u obžalovaného 
prosazují zjevné rysy již dříve zmíněné závislé poruchy osobnosti, nadměrná snaha o udržení 
její náklonnosti, strach z odmítnutí  a  neschopnost  nést  ztrátu  její  přízně.  K tomu  přistupují 
zaznamenané rysy narcistické, spoléhání na symbiotický vztah s úspěšným, silným jedincem, 
vedle toho manifestace pocitu ponížení a hněvu. Právě pocit bezmoci a ztráta naděje, zároveň 
pocit silného ukřivdění a zklamání vede k uvolnění dlouhodobě potlačované agrese a může 
vyvolat až vražedné impulsy, které jsou obrácené často proti vlastní osobě, eventuálně proti 
dalším  zúčastněným  osobám.  Motivací  k takovému  činu  bývají  představy  o  nesnesitelnosti 
dalšího života bez partnera. K úvahám  o  rozšířené  sebevraždě  přispívají  představy  o 
nesnesitelnosti života dítěte bez rodičů, avšak úmysl zemřít nemusí být jednoznačný. Pokud 
chybí tento jednoznačný postoj ke smrti, zvláště při absenci hluboce depresivních prožitků, je 
strach  sám  na  sobě  použit  prostředek  vedoucí k letálnímu konci. Ve vztahu k možnostem 
resocializace  znalkyně  uvádí,  že  vzhledem  k věku  obžalovaného  lze  jeho  osobnostní  vývoj 
považovat v hlavních  rysech  za  víceméně  ukončený.  Lze  u  něho  shledávat  určité  znaky 
osobnosti,  které  se  vyznačují  chováním  terapeuticky  obtížně  ovlivnitelným.  Je  to  zejména 
nejistá  vazba,  neschopnost  řešit  závislost  v partnerském  vztahu  vyzrálejším  způsobem, 
nedostatek sebereflexe v tomto ohledu, nedostatek schopnosti sebekritiky a tím i neochota 
převzít  zodpovědnost  a  být  motivovaný k zásadní  změně  svého  chování.  Je  zřejmé,  že 
partnerství  bude  pro  obžalovaného  i  do  budoucna  zátěžovou  a  citlivou  oblastí,  která  bude 
snadno  u  něho  aktivovat  frustrační  prožitky.  V rámci  hlavního  líčení  znalkyně  doplnila,  že 
pokud bude obžalovaný dobře  motivován,  resocializace  je  u  něj  možná,  je  nadějná  a  není 
vyloučena.  V případě  bude-li obžalovaný shledán vinným, je podmínkou této resocializace 
přijetí viny a zpracování toho pocitu viny, bez přijetí viny je nebezpečí určité psychopatizace 
osobnosti a s tím  i  větší  manifestace  nepříznivých  rysů.  V době  vyšetření  žádné  známky 
sebereflexe  a  známky  přijetí  viny  nebyly  shledány.  Znalkyně  rovněž  blíže  rozvedla  otázku 
zmíněné možné rozšířené sebevraždy s tím, že se jedná o sebevraždu, kdy úvahy se dotýkají 
všech vztahových osob. O tom, že obžalovaný se mohl zabývat úvahami ohledně rozšířené 
sebevraždy,  svědčí  dle  znalkyně  výsledky  jeho  testového  vyšetření,  kdy  v tomto  směru 
76 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
skóruje nadprůměrně, až v patologických hodnotách, sděluje aktuální nebo suicidní myšlenky. 
Sice pouze tímto způsobem sděluje, přímo neříká, že spáchá sebevraždu, ale v podstatě svými 
pocity,  jak  se  zobrazily  při  vyšetření,  a  prožitky  naplňuje  tu  škálu,  z níž se dovozuje, že 
sděluje sebevražedné myšlenky. Čili je to výsledek počítačového vyhodnocení jeho odpovědí. 
K tomuto  poznatku  se  pak  přidružují  prokázané  narcistické  tendence  obžalovaného,  dále 
v projektivních testech vyjevený velký prožitek sebedegradace, který je spojený jednoznačně 
nejen s vlastní sebedestrukcí, ale i s případně sebedestrukcí vůči druhým osobám. Skutečnost, 
že obžalovaný navenek ve vztahu k okolí  neprezentuje  nějaké  takové  myšlenky,  nemá  u 
osobnosti jeho typu vůbec žádný význam, neboť se jedná o osobnost introverzivní a o svých 
pocitech nekomunikuje, nechává si je pro  sebe,  tudíž  je  málo  pravděpodobné,  že  by  zrovna 
sebevražedné úvahy navenek ventiloval. Na druhou stranu k plné realizaci těchto úvah chybí 
u  něj  deprese  či  zřetelná  beznaděj  v psychickém prožívání. Pokud jde o pocit viny u 
obžalovaného, pak lidé, kteří se na čin (v daném případě usmrcení svých blízkých) připraví 
dopředu, tak pocit viny jakoby tam nebyl, je velmi krátkodobý a daný jedinec okamžitě vinu 
svádí  na  někoho  jiného.  Naopak  u  lidí,  kteří  zaviní  smrt  z nedbalosti, tam ten pocit viny 
přetrvává, ti to racionalizují, hledají logické důvody, proč nemohli udělat něco jiného nebo 
tomu zabránit. A nejmasivnější pocit viny, který trvá dlouho a následuje další fáze odčinění a 
vyrovnání,  je  u  lidí,  kteří  jsou  přítomni  smrti  při  nedbalostním  činu  jako  nechtění diváci. 
V případě obžalovaného však je právě absence takového pocitu viny.  
 
 
Znaleckému zkoumání byly rovněž podrobeny fotografie poškozených Moniky K. a 
Kláry  K., které zaslal TV NOVA v dubnu 2015 Keroless Ezzad B.  a byly dne 29.4.2015 
vydány orgánům  činným  v trestním  řízení  (viz  protokol  o  vydání  č.l.  4713).  Ze  znaleckého 
posudku z oboru  kriminalistiky,  odvětví  zkoumání  fotografií  a  fotografické  techniky, 
zpracovaného Kriminalistickým ústavem v Praze,  a  výpovědi  znalce  kpt.  Mgr. Tomáše 
Doubka
 u hlavního líčení, soud zjistil, že se jednalo o 40 digitálních fotografických souborů, 
dále  jen  fotografie,  které  byly  vytvořeny  jedním  multifunkčním  zařízením,  konkrétně 
mobilním telefonem zn. Samsung, model GT-i9300.  Všechny  předložené  fotografie 
obsahovaly Exif dat a podle dat v Exifu vznikly všechny fotografie předložené ke zkoumání 
dne 31.7.2013 v rozmezí od 13:45 hod. do 14:35 hod. V této souvislosti znalec u hlavního 
líčení  k dotazu  vysvětlil,  že  konkrétní  čas  pořízení  fotografií  nelze  zjistit,  časy,  které jsou 
uvedeny v posudku, jsou časy, jak byl nastaven přístroj v okamžiku pořízení fotografií. Deset 
fotografických  souborů  označených  číslo  1  až  10  v příloze  znaleckého  posudku  bylo 
dodatečně  upraveno,  konkrétně  bylo  provedeno  překrytí  intimních  částí  fotografovaného 
objektu, respektive začernění části obrazu. Nezakryté části těchto deseti fotografií nevykazují 
známky  dodatečných  zásahů  nebo  obrazové  manipulace  s obsahem  snímků.  Ostatní 
fotografie,  nacházející  se  na  DVD  předloženém  ke  zkoumání,  označené  čísly  11  až  40, 
nevykazují  známky  dodatečných  zásahů  nebo  obrazové  manipulace  s obsahem  snímků. 
Fotografické  soubory  předložené  ke  zkoumání  jsou  seřazeny  postupně  ve  sledu,  ve  kterém 
byly pořízeny, nelze však určit, zda byl nebo nebyl některý fotografický soubor (fotografie) 
v této  řadě  snímků  vymazán.  Z důvodu  nízké  kvality  předložených  fotografických  souborů 
předložených  ke  zkoumání,  zejména  jejich  nízkého  rozlišení,  nelze  provést  stávajícími 
metodami užívanými kriminalistickým ústavem vylepšení obrazové  kvality  těchto 
fotografických souborů. Příloha se zkoumanými fotografiemi je založena na č.l. 4785-4798.  
 
 
V průběhu  hlavního  líčení  byly  v souladu s ust.  §  211  odst.  5  tr.  řádu  se  souhlasem 
obžalovaného a státního zástupce přečteny  dále  znalecké posudky  z oboru kybernetiky, 
odvětví  výpočetní  technika,  znalce  Ing.  Jiřího  Kováře  (viz  č.l.  2583-2610) a z oboru 
kriminalistiky, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat Policie ČR, OKTE Frýdek-Místek 
(viz č.l. 2711-2713, 2751-2754, 2806-2811).  
77 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
 
Znalcem Ing. Jiřím  Kovářem  z oboru kybernetiky  bylo provedeno zkoumání 
navigace GARMIN nüvi 200 s paměťovou  kartou,  minikamery  s paměťovou  kartou, 
mobilního telefonu zn. NOKIA 2220s se SIM kartou, jedná se o telefon nezletilé Kláry K., a 
notebooku Packard Bell ZE6, kteréžto věci byly zajištěny při domovní prohlídce bytu K. a při 
prohlídce osobního automobilu zn. Chevrolet Orlando. Z těchto  nosičů  byla  extrahována  a 
zajištěna  elektronická  data  obsažená  na  přiložených  datových  nosičích  DVD.  Jedná  se  o 
přehled  volaných,  přijatých  a  zmeškaných  hovorů,  přehledy  telefonních  čísel,  seznamy  e-
mailových  kontaktů,  zejména  se  jedná  o  kontakty  e-mailové schránky 
xxxxxxxxx@xxxxxxx.xx, zprávy na Skype uživatele monkramna, fotografie z uživatelského 
portálu  Monika,  videozáznamy  uložené  na  paměťové  kartě  minikamery  instalované  ve 
vozidle Chevrolet Orlando, fotografie Moniky K., rodinné fotografie a historie navštívených 
webových stránek. Mimo jiné je takto dokumentován rozhovor obžalovaného Petra  K.  se 
svědkem Milošem K. dne 14.6.2013, jak na něj bylo odkazováno při konstatování výpovědi 
tohoto svědka.  
 
 
Policií  ČR,  OKTE Frýdek-Místek bylo provedeno znalecké zkoumání  tabletu 
Samsung Galaxy Tab GT-P1000,  paměťové  karty  SanDisk  Ultra  II  SDHC  zaslané 
obžalovaným Petrem K.  a mobilního telefonu Samsung GT-S3350 Petra K.  Zkoumáním 
tabletu bylo mimo jiné zjištěno, že obžalovaný se zajímal o dokumenty typu skripta soudního 
lékařství, zánik organismu, posmrtné změny. V říjnu 2013 před návratem do ČR jej zajímalo 
kopírování razítek. Jsou rovněž zajištěny SMS zprávy a chaty se svědky Š., K., M., B., K., G., 
G.  a  C., které byly vzaty v úvahu  při  výpovědích  těchto  svědků.  Na  tomto  nosiči  byly 
nalezeny  rovněž  fotografie  osobních  dokladů  Vladislava  M.  a Petra K.  pořízené  zřejmě 
v souvislosti se zamýšleným vycestováním obžalovaného z Egypta  přes  vyslovený  zákaz, 
jakož i fotky z diskotéky,  kde  zemřelá  Monika  K.  tančila  se  striptérem.  Z paměťové  karty 
byly  zálohovány  všechny  fotografie,  jak  jsou  doložené  na  č.l.  2833-2959. Jedná se o 
fotografie pořízení na dovolené v Egyptě do dne 28.7.2013, kdy mimo jiné je z nich patrno, že 
na  odhalených  horních  i  dolních  končetinách  Moniky  a  Kláry  K.  do  večerních  hodin 
zmíněného  dne  nebyly  zjevné  známky  žádného  poranění,  obě  jsou  usměvavé,  jeví  se 
spokojené. Z fotografie zachycující poškozenou Moniku K. při koupání dne 27.7.2013 je též 
patrno, že nemá žádné zranění na zadní části krku a zádech v místech nálezu následně znalci 
z odvětví soudního lékařství popisovaných známek úrazu elektrickým proudem. V mobilním 
telefonu  vydaném  obžalovaným  se  pak  nacházejí  nahrávky  schůzky  obžalovaného 
s velvyslancem  a  konzulkou  ze  dne  20.10.2013,  kde  opět  mimo  jiné  popisuje  průběh  dne 
28.7.2013,  zdravotní  potíže  a  chování  zúčastněných  osob,  poukazuje, že Monika K.  se 
chovala  zcela  jinak  než  obvykle,  čemuž  nerozuměl  a  v podstatě  uvádí  průběh  událostí 
obdobně, jak ve svých výpovědích či nahrávce ze dne 6.8.2013.   Kromě  toho  jsou  na  tomto 
nosiči  zachyceny  i  zvukové  nahrávky  rozhovorů  s dalšími neznámými  muži  včetně  hovoru 
nejméně s dvěma osobami hovořícími arabsky s přítomností tlumočníka, kdy zřejmě se jedná 
o právníky, s nimiž rozebírá obžalovaný opět šetřenou trestní věci.  
 
 
Na  tyto  znalecké  posudky  navazuje  rovněž  odborné  vyjádření  Policie  ČR,  OKTE 
Frýdek-Místek taktéž z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat a nosičů dat (viz č.l. 2695-
2697), které se zabývá zkoumáním dat obsažených v mobilním telefonu zn. NOKIA 200 
Moniky K., jenž vydal po návratu z EAR obžalovaný Petr K. včetně paměťové a SIM karty. 
Výsledkem zkoumání je zejména přehled hovorů a SMS zpráv proběhlých v období od 24.7. 
do 31.7.2013, SMS komunikace obžalovaného s Etiennem  B.  a Martinem K.  koncem  října 
2013, dále jsou zachyceny hovory o petici na jeho podporu, jakož i další hovory vztahující se 
k předmětné trestní věci uskutečněné z tohoto mobilního telefonu během pobytu v EAR.  
78 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
 
Z odborného  vyjádření  Policie  ČR,  OKTE Frýdek-Místek z oboru kriminalistiky, 
odvětví chemie (č.l. 2962-2963) soud zjistil, že v rozpité láhvi Coca-Coly zajištěné z lednice 
bytu K. nebyla zjištěna přítomnost cizorodých látek a v lékovce s označením Rivotril tablety 2 
mg s tekutinou  a  usazeninou,  která  byla  zajištěna  v garáži  obžalovaného,  byla  zjištěna  bílá 
nátěrová  hmota.  Přítomnost  omamných  a  psychotropních  látek ve zkoumaném materiálu 
prokázána nebyla.  
 
 
Z dalšího  odborného  vyjádření  Policie  ČR,  OKTE Frýdek-Místek z oboru 
kriminalistiky,  odvětví  genetika  (č.l.  2971-2974),  jehož  předmětem  zkoumání  byly 
biologické vzorky poškozených Moniky a Kláry K., k jejichž  zajištění  došlo  při  pitvě 
(výškraby z pod  nehtů  pravé  a  levé  ruky,  stěry  z úst,  pochvy,  konečníku,  kostní  a  svalová 
tkáň),  srovnávací  biologický  materiál  obžalovaného  a  jeho  žluté  triko  zaslané  z EAR, bylo 
zjištěno,  že  ve  výtěrech  z pochvy poškozených nebyla  zjištěna  přítomnost  lidského 
prostatického  specifického  antigenu  jako  jedné  ze  složek  spermatu.  Na  předním  dílu  trika 
v oblasti písmene M v nápisu a na zadním dílu trika u lemu pravého rukávu byly nalezeny 
červenohnědé  skvrny.  Ve  skvrně  na  zadním  dílu  trika  byla  zjištěna  lidská  krev  a  DNA 
obžalovaného Petra K.  Ve výškrabu z pod  nehtů  pravé  i  levé  ruky  poškozené  Kláry  K.  byl 
stanoven úplný smíšený profil polymorfismů DNA odpovídající minimálně dvěma osobám, 
z nichž  alespoň  jedna  je  mužského  pohlaví.  Tento profil však není vhodný pro další 
porovnání. V dalších  biologických  vzorcích  poškozených  nebyl  zjištěn  cizí  biologický 
materiál, nebo se z nich  nepodařilo  stanovit  profily  DNA.  Zkoumáním  se  naopak  potvrdilo 
otcovství obžalovaného Petra K. ve vztahu k nezl. Kláře K.  
 
 
Soud rovněž vzal na zřetel řadu dalších listinných důkazů. Předně se jedná o spisový 
materiál získaný cestou právní pomoci z EAR,  jímž je dokumentován vývoj událostí po 
úmrtí poškozených Moniky a Kláry K.,  jednotlivé  úkony  činěné  egyptskými orgány i jejich 
posloupnost.  Konkrétně  lze  poukázat  na  zápis z ohledání  místa  nálezu  těl,  k němuž  došlo 
dne  30.7.2013  ve  12:00  hod.  (viz  č.l.  3378-3380). Ze zápisu plyne, že pokoj, v němž  byla 
nalezena  těla  poškozených,  se  nacházel  ve  2.  patře  hotelu  Titanic Palace. Ohledání byli 
přítomni prokurátor, vyšetřovatel a zástupce turistické policie. Vpravo od vchodu do pokoje 
byla koupelna a záchod, vlevo dřevěná skříň žluté barvy a uvnitř malá lednice. Při vstupu do 
pokoje se napravo nacházela postel a na ní tělo  dívky  Kláry  K.  a  vedle  ní  tělo  Moniky  K. 
Naproti  postele  jsou  umístěny  dveře  vedoucí  na  balkon  beze  stopy  násilí,  vniknutí, 
nepoškozené. Balkon je s výhledem  na  hotelový  bazén.  Vedle  postele,  na  místě,  kde  se 
nacházelo  tělo  dívky,  stál  koš  na  odpadky,  v němž  zaznamenány  zvratky  pravděpodobně 
patřící dívce. Byl odebrán vzorek těchto zvratků. Na posteli vedle dívky se rovněž nacházely 
zvratky, stejně tak na koberci u postele, z obou těchto míst byly odebrány vzorky. K ohledání 
mrtvol se uvádí, že první tělo patří dívce ve věku do 10 let, bílé pleti, žlutých vlasů, bez stop 
úrazu  či  násilí.  Druhé  tělo  patří  ženě  ve  věku  přes  30  let,  která  má  na  sobě  černé  tričko  a 
spodní  část  těla  je  neoděna.  Je  bílé  pleti,  žlutých  vlasů,  střední  výšky.  Nedýchá,  beze  stop 
úrazu či násilí. Z protokolu zevního ohledání (viz č.l. 3541) soud zjistil, že dne 30.7.2013 
provedl v hotelu  Titanic  Palace  ohledání  těla  zemřelé  Moniky  K.  zdravotní inspektor 
v Hurghadě a konstatoval, že na těle zemřelé nejsou žádné řezné rány, žádné podlitiny, taktéž 
nebyly  shledány  na  krku  známky  škrcení.  Rty,  jazyk  a  končetiny  jsou  namodralé  barvy. 
Pravděpodobnou příčinu smrti nelze určit. Ze zprávy z téhož dne založené na č.l. 3382 spisu 
lze dovozovat, že ohledáno bylo rovněž tělo nezl. Kláry K., u níž se konstatuje, že měla na 
sobě bílé tričko s hnědými kresbami, avšak další popis tam chybí. Z dokumentu Nemocnice 
Thebes
 ze dne 30.7.2013 (viz č.l. 3516) se zjišťuje, že Petru K. byl proveden výplach žaludku 
nasogastrickou sondou, obsah žaludku byl odsát  do  sběrného  sáčku  od  permanentního 
79 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
močového katetru a obsah byl uchován. Dále byl proveden výplach žaludku fyziologickým 
roztokem,  obžalovanému  byla  zavedena  kanyla  a  podány  léky  intravenózně,  jak  již  bylo 
popsáno ve znaleckém posudku MUDr. Dvořáčka, Ph.D. Z další zprávy Nemocnice Thebes 
o  ošetřených  pacientech  z téhož  dne  (viz  č.l.  3521)  bylo  zjištěno,  že  ve  dnech  28.7.  a 
29.7.2013  bylo  ošetřeno  v tomto  zařízení  osm  osob,  jednalo  se  o  případ  cestovatelského 
průjmu,  defektu  nohy,  přecitlivělosti,  výplach  středního  ucha,  luxace  ramenního  kloubu, 
zánětu  zvukovodu,  cizího  tělesa  v noze  a  případ  manžela  zemřelé,  který  se  dostavil  dne 
30.7.2013 s nervovým šokem a tvrdil, že je mu na zvracení. Ve zprávě se však zdůrazňuje, že 
celou dobu zadržení od rána nezvracel. V další  zprávě  téže  Nemocnice  Thebes  ze dne 
30.7.2013 (viz č.l. 3746) se pak uvádí, že počet ošetřených případů v ambulanci hotelu Titanic 
Beach  ve  dnech  28.7.  a  29.7.2013  byl  sedm,  konkrétně  čtyři  případy  kožní  přecitlivělosti, 
případ bolesti ucha a případ akutní bronchitidy. Z rozhodnutí prokuratury ze dne 30.7.2013 
(viz č.l. 3542) plyne, že byl pověřen soudní lékař z Ústavu soudního lékařství pro oblast Rudé 
moře k podepsání protokolu zevního ohledání a k provedení soudní pitvy těl zemřelých Kláry 
K.  a  Moniky  K.  s tím,  aby  byly  popsány  jakékoliv  úrazy,  jejich  příčiny,  způsob  vzniku  a 
případné  použití  předmětu.  Dále  bylo  zadáno,  aby  soudní  lékař  určil,  zda  zemřelé  požily 
jakékoliv jedované látky. Zápisem prokurátora ze dne 30.7.2013  v 11:45  hod.  (viz  č.l. 
3486-3487)  je  doloženo,  že  z  oddělení  archívu  obdržel  věcné  důkazy  (kus  koberce,  ručník, 
kus  látky,  tři  prázdné  plastové  láhve  minerální  vody,  plná  láhev  vody,  sběrný  sáček  od 
permanentního  močového  katetru,  plná  láhev  vody  a  množství  léků),  které  byly  po dalším 
roztřídění zapečetěny do krabice s tím, že vzorky zvratků a léky budou odeslány do oddělení 
archívu  a  po  jejich  označení  dál  do  Ústavu  soudního  lékařství.  Doložen  byl  dále  zápis 
prokurátora ze dne 1.8.2013
  (viz  č.l.  3489),  v němž  je  konstatováno,  že obdrželi zprávu 
Ústavu  soudního  lékařství,  ve  které  se  uvádí,  že  bylo  prokázáno,  že  příčinou  smrti 
jmenovaných  je  otrava  požitím  jedovaté  látky,  která  způsobila  selhání  kardiovaskulárního 
systému, přičemž lze dovozovat, že zmíněnou zprávou se má na mysli zpráva MUDr.  Walida 
Mohamada N. ze dne 13.7.2013 (viz č.l. 3738 a 3739), kdy u tohoto dokumentu došlo zjevně 
k chybě  v datování,  překlepu,  kdy  správně  má  být  uvedeno  datum  31.7.2013.  Z této zprávy 
vyplývá, že dne 31.7.2013 došlo ve Všeobecné nemocnici v Hurghadě  k provedení  vnějšího 
ohledání  a  soudní  pitvě  Moniky  a  Kláry  K.  V nálezu  bylo  vysloveno  podezření  na  otravu 
toxickou látkou, která způsobila selhání oběhového systému a dýchání, přičemž byl proveden 
odběr vzorků tkání k provedení toxikologického vyšetření. V dalších zápisech prokurátora 
ze dne 21.8. a 25.8.2013
 se uvádí, že z informace Chemických laboratoří v Assiutu plyne, že 
případ je zatím ve fázi rozpracování, jelikož záležitosti jedů vyžadují delší čas k prozkoumání. 
Vzorky budou odeslány Generální správě v Káhiře k analýze speciálními analyzátory, které se 
v Assiutu nenacházejí. Stejná informace vyplývá rovněž ze zprávy Generálního ředitelství 
chemických laboratoří v Assiutu ze dne  20.8.2013 (viz č.l. 3664). Další zpráva o případu 
z Ústavu soudního  lékařství  datovaná  dne  24.9.2013
  (viz  č.l.  3543-3546) obsahuje 
výsledky  toxikologického  rozboru  vzorků  tkání  a  krve  zemřelých  a  léků  a  vzorků  zvratků 
s negativním výsledkem.  
 
 
Ředitel Ústavu soudního lékařství pro oblast Rudé moře MUDr. Walid Mohamad N. 
provedl  dne  31.7.2013  pitvu  těl  obou  poškozených,  o  čemž  byl  sepsán  pod  č.  110  pro  rok 
2013 soudně lékařský posudek k případu č. 3410 pro rok 2013 - Hurghada (viz č.l. 3556-
3566).  Tento  dokument  je  datován  dnem  9.10.2013.  Jelikož  byl  zaslán  opakovaně  v různé 
době,  byl  pořízen  jeho  překlad  dvěma  různými  tlumočníky,  pročež  došlo  k tomu, že název 
tohoto  dokumentu  je  přeložen  ve  druhém  případě  jako  Zpráva  lékařské  patologie  pro 
proces  č.  3410  rok  2013  ředitelství    oddělení Al  Ghardaqah  (viz  č.l.  3354-3361), avšak 
obsahově jsou tyto překlady  v podstatě shodné.  U obou poškozených konstatovány  v rámci 
zevního  ohledání  posmrtné  skvrny  (lyvor  mortis)  na  zadní  straně  těla  a  známky  celkové 
80 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
dehydratace. U Moniky K.  z čerstvých  úrazových  změn  je  popisována  pouze  podlitina 
velikosti 2x2,5 cm na zevní straně levého stehna v jeho střední části. Na těle Kláry K. pak 
podlitina kulovitého tvaru s průměrem  2  cm  na  přední  straně  pravého  bérce  v jeho  střední 
části.  Při  vnitřní  prohlídce  bylo  konstatováno  u  obou  poškozených  k jednotlivým  tělesným 
orgánům, že jsou bez viditelných úrazových či patologických změn, v normálu. Jen v případě 
žaludku Moniky K. se uvádí, že je silně překrvený, na sliznici, která obaluje lumen žaludku, 
se nacházely podlitiny. Žaludek je prázdný. Obdobně u Kláry K. byl žaludek silně překrvený, 
na sliznici, která obaluje lumen žaludku, se nacházely podlitiny, přičemž žaludek obsahoval 
malé množství tmavé tekutiny, u které nebyli schopni určit původ. Byl proveden odběr vzorků 
z orgánů  těl  obou  zemřelých,  vzorky  byly  odeslány  do  Chemické  laboratoře  v Assiutu. 
V dokumentu jsou dále uvedeny vzorky, které byly zajištěny k analýze, jednalo se o skupinu 
důkazů obsahujících vzorky zvratků, vzorky z výplachu žaludku, několik léků a několik láhví 
s tekutinou. Co se týče  tekutin,  konkrétně  se  jednalo  o  láhev  Coca-Coly  -  1 litr s menším 
obsahem, láhev Sprite -  1 litr s menším obsahem, láhev vody Siwah -  750 ml obsahující 
trošku vody, láhev coly 1,5 litr s menším obsahem, z medikamentů  se  pak  jednalo  o  lék 
Antenal, Ophtalmo-septonex,  Algifen  Neo,  Ibalgin,  Paralen  a  Monopril.  Kromě  toho  byl 
zajištěn  rovněž  bílý  ručník,  koberec  bělavé  barvy,  lahvička  s lakem  na  nehty,  lahvička 
pleťové vody a krabička s voskovou parafínovou hmotou. V závěrech posudku se uvádí, že na 
těle zemřelých nebyly nalezeny žádné větší úrazy, které by mohly prokázat použití násilí jako 
příčiny  smrti.  Těla  byla  celkově  dehydratovaná  z důvodu  zvracení  a  průjmu.  Závěrečná 
zpráva  Chemických  laboratoří  neprokázala  v obdržených vzorcích, odebraných z těl 
zemřelých, ani v ostatních vzorcích, žádné toxické alkalické látky, anestetika jako je morfium 
či heroin, sedativa jako jsou benzodiazepiny, klonazepam či imipramin, hypnotika jako jsou 
deriváty  kyseliny  barbiturové,  insekticidy  či  parafíny  z přípravků  na  barvení  vlasů.  Jako 
příčina smrti je konstatována celková dehydratace a deficit tekutin v těle způsobený průjmy a 
silným zvracením po dobu dvou dnů. V samotných závěrech se pak dále uvádí, že nelze zcela 
vyloučit  otravu  toxickou  látkou  jako  příčinu  smrti.  Je  medicínsky známo, že negativní 
toxikologické vyšetření může být následkem toho, že smrt nastala až několik dnů po absorpci 
toxické látky a během toho mohla být tato látka zcela vyloučena organismem nebo přeměněna 
na jiné látky, které nelze toxikologickou analýzou prokázat.  
 
 
Na žádost egyptské strany byly této poskytnuty výsledky pitev realizovaných v ČR. 
Na závěry českých soudních lékařů poté reagoval opět soudní lékař MUDr. Walid Mohamad 
N.  v doplňkovém  soudně-lékařském  posudku  k případu  č.  3410  pro  rok  2013  -  Hurghada 
vedeném  pod  č.  4939  ze dne 19.8.2014  (viz  č.l.  3794-3795), v němž  se  konstatuje,  že  na 
tělech  zemřelých  Moniky  K.  a Kláry K.  nebyly  nalezeny  žádné  hrubé  úrazové  změny 
způsobené  nadměrným  násilím,  také  nebyly  nalezeny  žádné  čerstvé  lokalizované  změny, 
které  by  nasvědčovaly  úrazu  elektrickým  proudem  a  které  se  předpokládají,  že  budou  na 
jejich těle přítomny při úrazu elektrickým proudem, ať je místo vstupu malé či rozsáhlé. Tyto 
změny by měly charakter popálenin kožního povrchu, jejich tvar má většinou stejný tvar, jako 
má  elektrický  zdroj,  který  se  dotýká  kůže,  bývá  kulatý,  oválný  či  hvězdicový.  Kůže  bývá 
v tomto  místě  suchá  a  bledá,  palpačně  tuhé  konzistence  a  kolem  ní  je  zarudlý  lem.  Někdy 
vznikne  na  povrchu  těla  tzv.  elektrický  strom.  Tělo  je  zjevně  celkově  překrvené.  Vnitřní 
známky, které bývají u zasažení elektrickým proudem, jsou většinou nespecifické a podobají 
se  jiným  příčinám,  jako  je  překrvení  vnitřních  orgánů,  zvláště  plic  s nálezem drobných 
prokrvácení na perikardu obalujícího srdce směřujících dle směru elektrického proudu. Tyto 
zmíněné  známky  nebyly  během  pitvy  nalezeny,  čímž  se  má  na  mysli  pitvu  provedenou 
v Egyptě. Dále se v tomto dodatku posudku konstatuje, že pitva těl provedená v ČR nepřišla 
s jasným  průkazem  těchto  známek.  Pitvou  těl  v Egyptě  zjistili  při  zkoumání  žaludku 
přítomnost silného překrvení a drobné podlitiny sliznice, žaludky neobsahovaly žádné zbytky 
81 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
stravy.  Těla  byla  bez  svalových  spasmů,  který  je  specifickou  známkou  úrazu  elektrickým 
proudem.  Proto  nic  nevylučuje to, že úmrtí nastalo v důsledku  intoxikace,  která  nebyla 
prokázána  při  toxikologickém  vyšetření,  přičemž  důvody,  proč  byl  negativní  nález 
toxikologického  vyšetření,  se  opakují  jak  v původním  posudku.  Na  tento  doplněk  navazuje 
další  zpráva s informacemi Prokuratury  pro  oblast  Rudého  moře  zaslaná Ministerstvem 
zahraničí EAR, Velvyslanectví ČR v Káhiře (viz č.l. 3804-3810), z níž je zřejmé, že MUDr. 
Walid Mohamad N.  byl  po  doplnění  svého  posudku  znovu  vyslechnut,  přičemž  uvedl,  že 
nemůže  potvrdit  či  vyloučit  to, že úmrtí nastalo následkem úrazu elektrickým proudem, 
jelikož  on  sám  neprováděl  histologické  vyšetření  myokardu  a  při  pitvě  těla  Moniky  K. 
nenalezl úrazovou změnu na zadní straně jejího krku popsanou v českém pitevním protokolu. 
Na  základě  výsledků  pitvy  a  dalších  vyšetření  uvedených  v českém  soudně-lékařském 
posudku  nelze  vyloučit  správnost  toho,  že  úmrtí  Moniky  K.  a Kláry K.  bylo  způsobeno 
zasažením  elektrickým  proudem.  Výsledky  soudní  pitvy,  histologického  vyšetření  a  popis 
úrazových změn na krku těla Moniky K. zhotovené soudními lékaři v ČR mohou znamenat, 
že  úmrtí  nastalo  následkem  úrazu  elektrickým  proudem.  Po  předložení  svědectví  správce 
údržby v hotelu  ohledně  toho,  že  nebyly  nalezeny  žádné  volné  elektrické  dráty  ve  zdech 
pokoje, uvedl, že tato skutečnost  potvrzuje  závěr  posudku,  který  připravil  on.  Ze  zmíněné 
zprávy dále plyne, že po tragické události nebyly údržbou v hotelu  Titanic  zjištěny  žádné 
poruchy elektroinstalace v pokoji obývaném rodinou K.  a  taktéž  nebyly  zjištěny  známky 
žádných  změn  ve  vedení  elektroinstalace  či  zásuvek  v tomto pokoji. V dalším dokumentu 
poskytnutém  egyptskou  stranou,  konkrétně  Prokuraturou  v Hurghadě,    označeném  jako 
zpráva  týkající  se  případu  č.  3410  pro  rok  2013  -  Hurghada  (viz  č.l.  3699-3703), jenž 
obsahuje vyhodnocení  vyšetřování  dané  věci  na  území  EAR,  se  mimo  jiné  uvádí  ve  vztahu 
k výsledkům  pitvy  poškozených,  že  soudní  pitva  neprokázala  úmrtí  otravou,  proto  je  závěr 
soudně-lékařského posudku a výpověď soudního lékaře nepodložený a nestačí k průkazu viny 
podezřelého Petra K.  a k zahájení  trestního  řízení  primárně  z toho  důvodu,  že  nezvratný 
materiální  důkaz  (protokol  Chemických  laboratoří)  neprokázal  přítomnost  toxických  látek 
v obdržených  vzorcích  tkání  a  dalších  vzorcích.  Trestní  řízení  proti  podezřelému  Petru  K. 
nebude vedeno pro nedostatek důkazů. V posledním dokumentu zaslaném egyptskou stranou, 
jenž  je  označen  opět  jako  soudně-lékařský  posudek  k případu  č.  3410  pro  rok  2013  - 
Hurghada ze dne 16.6.2015
 (viz č.l. 5372-5383), kdy se fakticky jedná v podstatě o přezkum 
věci (závěrů egyptského soudního lékaře MUDr. Walida Mohamada N. a českých soudních 
lékařů  MUDr.  Margity  Smatanové,  Ph.D.  a  MUDr.  Marka  Dokoupila)  soudně-lékařskou 
komisí z hlediska  příčin  úmrtí  obou  poškozených,  je  obsažen  závěr,  že  nelze  určit  příčinu 
smrti Moniky K.  a Kláry K.  a nelze s jistotou  posoudit,  který  ze  závěrů  výše  zmíněných 
posudků  ohledně  příčiny  úmrtí  je  správnější.  V tomto dokumentu není obsaženo žádné 
hodnocení práce, postupů a závěrů egyptského soudního lékaře a koneckonců ani soudních 
lékařů českých.  
 
 
Další poznatky o situaci na místě činu, zejména pokud jde o vybavení pokoje č. 6343 
včetně jeho elektroinstalace, byly zjištěny ze zápisu o ohledání pokoje ze dne 19.8.2014 a 
tehdy pořízené fotodokumentace (viz č.l. 4073, 4088-4097). Nálezové okolnosti na místě 
činu po zjištění úmrtí poškozených Moniky K. a Kláry K., jakož i polohy jejich těl, vzhled 
atd.  je  dokumentován  rovněž  fotodokumentací  získanou  českou  policií  dne  5.3.2014  při 
zahraniční  služební  cestě  v EAR, s jejímž využitím v této  trestní  věci  egyptská  prokuratura 
vyslovila souhlas (viz č.l. 5228-5242). Ohledně fotografií těl zemřelých Moniky a Kláry K. 
zaslaných TV NOVA egyptským právníkem Kerolessem Ezzatem B.,  jak  již  na  ně  bylo 
poukazováno shora, je potvrzováno zprávou prokurátora ze dne 13.7.2015 (viz č.l. 5372), že 
předmětné fotografie pořídil ředitel Ústavu soudního lékařství pro oblast Rudé moře MUDr. 
Walid Mohamad N.  v pitevně  Nemocnice  v Hurghadě  před  zahájením  pitvy  těl  obětí. 
82 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
registračních  karet  hotelu  Titanic  Palace  založených  na  č.l.  3529-3532  je  zřejmé,  že 
rodina K. byla od 25.7.2013 ubytována skutečně v pokoji č. 6343 jako klient CK Blue Style, 
předpokládaný pobyt byl do 5.8.2013. V sousedních pokojích č. 6339 a 6342 byly ve stejném 
termínu ubytovány dvě české rodiny s dětmi a v pokoji č. 6341 byla od téhož dne ubytována 
státní občanka Polska Magdalena L. 
 
 
Způsob,  jakým  obžalovaný  prožíval  úmrtí  své  manželky  a  dcery  a  čím  se  zaobírala 
jeho mysl po jejich smrti ještě během pobytu v Egyptě a následně po návratu do ČR, zejména 
změna jeho nazírání na příčiny úmrtí, hloubka jeho lítosti na ztrátou nejbližších osob, resp. 
faktická  absence  nelíčeného  zármutku,  absence  výčitek,  že  jim  neposkytl  náležitou  pomoc, 
absence  projevu  nějaké  snahy  získat  objektivní  informace  o  příčinách  úmrtí  a  naopak 
zvýrazňování  negativ  v chování  zemřelé  Moniky  K.  a  úporné  pídění  se  po  negativních 
informacích  ohledně  její  osoby  či  záměrné  rozšiřování  těchto  informací,  podporujících 
variantu, že tragická událost byla jejím dílem a ona se je  snažila otrávit, je patrna nejen ze 
svědeckých výpovědí, nýbrž také z e-mailové a jiné komunikace vydané slyšenými svědky a 
z hovorů či SMS zpráv zaznamenaných při odposleších telefonních hovorů, na něž bylo shora 
již namnoze odkazováno v souvislosti se svědeckými  výpověďmi.  Tuto  komunikaci  e-
mailovou nebo přes Skype svědci k důkazu i vydali a soud z ní vycházel.  
 
 
Co se týče telefonické komunikace, ta byla získána procesním způsobem na základě 
příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Okresního 
soudu v Karviné  dne  30.8.2013  pod  sp.zn.  Nt  17/2013  a  příkazu  soudce  Krajského  soudu 
v Ostravě  ze  dne  27.11.2013  sp.zn.  5Nt  852/2013,  jímž  došlo  k prodloužení  lhůty. 
Odposlechy byly realizované v době  od  2.9.2013  do  1.3.2014  a  konkrétně  se  týkaly  účast-
nického  čísla  uživatele  obžalovaného  Petra  K.  725  646 640. V odposlechu je patrna u 
obžalovaného určitá chladnost v nazírání na tragické události, kdy jeho způsob komunikace je 
v kontrastu s verbálně vyjadřovanou bolestí nad  ztrátou manželky  a dcery. Je zřejmá rovněž 
líčenost smutku před zástupci médií, což je patrno např. v hovorech proběhlých během příletu 
do Prahy dne 31.10.2013, kdy volá nejen svým rodinným příslušníkům, nýbrž i spoluprací-
níkům a dalším osobám, přičemž v jeho sděleních nelze zaznamenat nějaký náznak smutku, 
bolesti nad smrtí svých nejbližších, naopak je zde radost z návratu, těší se ze zájmu médií o 
jeho osobu. V tomto  směru  lze  poukázat  i  na  hovor  s Danielem  B.  ze dne 5.11.2013, kde 
uvádí v souvislosti s natáčením TV NOVA, že když byl u hrobu, tak nebrečel, protože mu to 
nešlo, ale kolem něho stáli lidé, domnívá se, že by to nemělo vadit, že venku už byla tma a 
nebylo vidět. U obžalovaného je rovněž patrna snaha finančně těžit z nastalé situace, docílit 
materiálních  zisků,  pro  což  je  ochoten  předstírat,  že  je  událostí  hluboce  zasažen  či  dokonce 
předstírat  psychickou  vyčerpanost,  o  čemž  svědčí  například  hovory  o  setkání  s léčitelkou 
Žanou Š. a možností získat od ní darem 100 tis. Kč, které vedl s Danielem B. a Stanislavem Š. 
ve  dne  5.11.  a  7.11.2013,  či  hovory  týkající  se  spolupráce  s bulvárním deníkem Blesk 
s vidinou finančních odměn. Do obrazu osoby,  která by měla být hluboce zasažena náhlými 
tragickými  událostmi,  nezapadají  ani  negativní  odezvy  vůči  rodině  N.  (rodičům  a  bratrovi 
Moniky  K.)  za  situace  nevyhovění  jeho  požadavku,  aby  se  vzdali  dědictví.  Výmluvné  je 
například  vyjádření  obžalovaného  v hovoru se Stanislavem Š.  ze dne 12.11.2013 v 17:50 
hod.,  kde  se  nejen  nadšeně  vyjadřuje  o  setkání  s jednou  kočkou,  sexbombou, která mu 
přinesla  belgické  pralinky  (jedná  se  o  Kateřinu  J.), ale za situace, kdy byl z legrace 
upozorněn,  že  by  mohly  být  pralinky  otrávené,  vtipkuje,  že  je  pošle  tchýni,  ať  se  z toho 
posere. Pozoruhodné je rovněž jeho vyjádření v souvislosti s probíhajícím dědickým řízením, 
že bude tvrdit, že Monika umřela jako první, že byla ztuhlejší než Klárka, když se ji snažil 
oživovat. Dle názoru soudu z vyjádření  je  patrné,  že  přizpůsobování  svých  vyjádření  o 
tragických událostech podle toho, co mu prospívalo, obžalovanému nečinilo žáden problém.  
83 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
 
Veselou a bezstarostnou komunikaci, navíc obohacenou sexistickými poznámkami, 
vedl obžalovaný soustavně zprvu s Kateřinou G. Ze zachycených hovorů je dál zřejmé, že tato 
veselá nálada a bezbřehé užívání si nabízených erotických zážitků je patrno rovněž z masivní 
komunikace s Šárkou L. v období po vánočních svátcích roku 2013. Během této komunikace 
se  zmíněnými  ženami  se  dotýká  i  témat  souvisejících  se  zemřelou  Monikou  K., zabývá se 
jejím chováním v době  předcházející  dovolené  a  taktéž  hovoří  o  vyšetřování  události 
v Egyptě. V těchto hovorech zaznívají úvahy obžalovaného o tom, že je chtěla otrávit Monika 
-  viz hovor s G.  dne 10.11.2013 ve 21:24 hod., kde mj. uvádí, že by mohl bez Moniky 
s Klárkou  normálně  žít,  ale  asi  mu  ji  nechtěla  dát,  nebo  to  chtěla  ukončit  pro  všechny  tři, 
pročež zdůrazňuje, že Monika nechtěla vůbec nic řešit, prostě nechtěla se doma o ničem bavit. 
V hovoru s Šárkou  L. ze dne 28.12.2013 v 19:21 hod. uvádí, že ostravská kriminálka má už 
jasno, ale nemůže  nic  zveřejnit,  dokud  něco  nezveřejní  Egypt.  Vyslovuje  úvahu,  že  spousta 
lidí bude pak překvapena a zdůrazňuje, že on jediný ví, co se tam stalo, ale nemůže to říct. 
Lidé by mu stejně nevěřili, s tím musí přijít policie. On však neměl žádný důvod to udělat. 
Dále v hovoru ze dne 4.1.2014 v 15:31 hod. zaznívá mj. k popisu chování Moniky K. před a 
během dovolené, že měla deprese, blbé nálady, brala léky, říkala, že ji nebaví život, on si na 
to vzpomíná a vybavuje si tyto věci až teď. Popisuje další situace, které měl zažít se zemřelou 
Monikou  K.,  a  vykresluje  ji  jako  osobu  věčně  nespokojenou.  O  jejím  sexuálním  životě  pak 
z jeho  úst  zaznívá,  že  před  dovolenou  byla  Monika  stále  unavena  z práce, když se jí zeptal, 
zda něco bude, odkazovala ho na večer a pak mu řekla, že ona to nepotřebuje, když tak to 
udělá  jen  jemu.  Dokonce  na  dovolené  nic  nebylo,  byla  chladná  jako  led.  V hovoru ze dne 
8.1.2014 v 19:46 hod. za situace, kdy Šárka L.  vyjadřuje  obavy,  že  případ  se  uzavře  bez 
výsledku, aniž by ona věděla, že on je opravdu nevinný, obžalovaný mj. uvádí, že to někdo asi 
naplánoval  a  nevěděl,  jaké  to  bude  mít  důsledky,  přičemž  potvrzuje  úvahy  Šárky  L., že to 
bylo dobře naplánováno a promyšleno s tím, že on to ale nebyl. Za významnou soud považuje 
rovněž pasáž hovoru ze dne 9.1.2014 ve 22:23 hod., v níž popisuje, jak byl k Monice vstřícný, 
že normálně má muž po příchodu domů na stole oběd, pivo, zapne televizi a ženská kmitá, 
uklízí,  pere,  chodí  do  obchodu,  ale  to  dělat  nemusela.  On  byl  takový  vůl,  měl  být  na  ni 
přísnější, vše jí kupoval, přičemž zdůrazňuje, že se mu to stalo již podruhé, dříve měl tříletý 
vztah, kdy té ženě také kupoval všechno, měla, co chtěla a odvděčila se mu tak, že mu řekla, 
že si málo užila, že si chce užít víc a musel se odstěhovat. Dále zdůrazňuje, že se od někoho 
dozvěděl, že žena, myšleno svědkyně W., byla s někým na večeři, přičemž ona mu lhala, že 
ne, on ji však opravdu viděl, když nastupovala do vozidla u nemocnice a pak jí to dokázal, že 
tam byla. Tehdy také se staral jako vůl, dával první a poslední, nechápe to, proč se to stalo. 
V závěru  konstatuje,  že  na  tu  svou  dobrotu  už  doplatil  dvakrát.  Obžalovaný  v hovorech 
s Šárkou L. také rozebírá otázku motivu k usmrcení Moniky a Kláry K., kdy právě motiv by 
měl policii přivést k osobě, která je vrahem. A ten motiv podle něj je v počítači, který zajistila 
policie. V hovoru z 23.1.2014 v 15:35  hod.  pak  nastiňuje  variantu,  že  to  mohl  být  pokus  o 
vraždu, vražda a následná sebevražda. Nakonec dospívá k závěru,  že  nikdo  cizí  je  nemohl 
otrávit, že jedinou variantou, jak se to stalo na pokoji, je ta, že bylo dáno něco do pití a musela 
to být Monika. V této souvislosti poukazuje, že právě ona mu pořád říkala, ať se napije coly, 
že  mu  to  pomůže.  Zřejmě  Monika  spoléhala  na  to,  že  se  to  svede  na  střevní  problémy a 
udělala to až čtvrtý den dovolené, aby si ještě užila, a pak by odjela domů s tím, že se o to 
nikdo  nebude  zajímat,  že  se  to  tam  nějak  uzavře.  Pozornost  zasluhuje  rovněž  hovor 
z 16.1.2014 v 19:25 hod., kde se Šárka L. ptá obžalovaného, jestli se někdy zveřejní výsledky 
detektoru lži v souvislosti s tím, že se obžalovaný podrobil vyšetření na detektoru lži. Ten je 
přesvědčen, že ne, že se určitě nezveřejní, jestli lhal. Podle něj bude akorát závěr, že případ je 
vyřešen a udělal to ten nebo onen, ale nic konkrétního určitě nebude.  
 
84 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
Ve věci byla provedena na základě příkazu soudce Okresního soudu v Karviné sp.zn. 
0Nt 1727/2013 ze dne 13.8.2013 domovní prohlídka  v bytě  obžalovaného  Petra  K.  v xxx, 
kde došlo k zajištění  netbooku  zn.  Packard  Bell,  léků  Neurol, Monopril, Elicea, Tramal, 
Aulin, kartičky návštěv u MUDr. V., dále čtyř lékařských zpráv týkající se Moniky K. a dvou 
lékařských  zpráv  týkajících  se  obžalovaného  Petra  K.  (všechny vyjma jediné byly z roku 
2012, zpráva z července  2013  se  pak  týkala  problému  se  zarudnutím  očí  Moniky  K.), dále 
byly  zajištěny  PET  láhev  Coca-Coly a mobilní telefon zn. NOKIA 2220S se SIM kartou 
operátora  Blesk  mobil.  Na  základě  příkazu  soudce  téhož  soudu  vydaného  pod  sp.zn.  0Nt 
1726/2013 ze dne 13.8.2013 byla provedena rovněž prohlídka jiných prostor a pozemků, 
konkrétně garáže obžalovaného Petra K., jeho dvou automobilů a prostor, které užívali Petr a 
Monika  K.  na  svých  pracovištích.  Výsledkem  těchto  prohlídek  bylo  zajištění  lékovky 
s označením  Rivotril  tablety  2  mg  s usazenou tekutinou v garáži a navigace zn. GARMIN 
nüvi a minikamery z vozidla zn. Chevrolet Orlando. Provedené prohlídky jsou dokumento-
vány protokoly o prohlídkách a fotodokumentací (viz č.l. 1773-1801, 1808-1814, 1815-1827, 
1848-1861, 1862-1871, 1875-1881). Z protokolu  o  ohledání  věci,  konkrétně  trička  žluté 
barvy, které zaslal v balíčku z Egypta obžalovaný, jakož i přiložené fotodokumentace (viz č.l. 
1509-1512)  je  patrno,  že  se  jedná  o  triko  bez  rukávů  s potiskem  a  se  dvěma  viditelnými 
červenými skvrnami. Jak již bylo popsáno shora v souvislosti s prováděnými genetickými a 
toxikologickými expertizami, tyto skvrny byly podrobeny odbornému zkoumání. Fakt, že 
obžalovaný po svém příletu do Prahy dne 31.10.2013 na letišti dobrovolně vydal některé věci, 
které měl u sebe, mj. kulmu na vlasy, resp. žehličku na vlasy, cestovní žehličku a mobilní 
telefon zn. NOKIA 200 s nabíječkou, SIM kartu a paměťovou kartou je doloženo protokolem 
o  vydání  věci  (viz  č.l.  1528-1563).  Další  protokoly  o  vydání  věci  pak  dokladují,  že 
obžalovaný vydal tablet zn. Samsung Galaxy, Irena R. mobilní telefon zn. Samsung Petra K. 
bez SIM karty, zástupce CK Blue Style Martin S.  dva  kufry  vesměs  s oděvními  svršky  a 
Andrea K. balíček, jenž zasílal policii z Egypta obžalovaný.  
 
 
lékařských  zpráv  MUDr. Michala V.  (viz  č.l.  1580-1581) soud zjistil, že v jeho 
psychiatrické ambulanci byla Monika K. vyšetřena pouze jednou 7.7.2011 pro záchvatovitou 
úzkost. Její potíže měly úzkostný a lehce depresivní charakter, byly předepsány léky Elicea a 
Neurol.  Při  vyšetření  udávala  problémy  s bratrem  a  jeho  dluhy,  pročež  hrozí  exekuce  i  u 
rodičů a ona se mu snažila pomoci. Neudávala žádné sebevražedné myšlenky, u psychiatra 
byla prvně, což koresponduje s výpisem VZP ČR o čerpání zdravotní péče Monikou K. (č.l. 
1585-1586), kde není evidován žáden psychiatrický výkon. Zdravotní stav Moniky K. je dále 
dokumentován  lékařskými  zprávami  o  ošetření  v Karvinské hornické nemocnici a.s.  na 
oddělení interním a neurologickém (viz č.l. 1593-1607).  
 
 
Ze zprávy ze služební cesty PhDr. Blanky Č.  (viz  č.l.  977-978) je patrno, že 
jmenovaná s obžalovaným Petrem K. hovořila v Egyptě 2x. Poprvé dne 2.8.2013 cca 2 hodiny 
a následně dne 3.8.2013 cca 1,5 hodiny. Cílem byla stabilizace jeho psychického stavu. Při 
prvním pohovoru v nemocnici hovořila také s jeho ošetřujícím lékařem, přičemž se shodli na 
tom, že k pobytu v nemocnici  není  důvod.  U  jmenovaného  probíhala  totiž  očekávaná 
posttraumatická reakce na stres. Tato zpráva koresponduje i s výpovědí svědkyně, jak již byla 
zmíněna shora.  
 
 
Soud dále vzal v potaz i celou řadu listinných důkazů získaných v součinnosti s CK 
Blue Style k.s.,  kdy tato cestovní kancelář jednak doložila cestovní dokumentaci týkající se 
manželů K. Ze zmíněné dokumentace plyne, že měli uhrazenou dovolenou v 5* hotelu Titanic 
Palace v Hurghadě  v době  od  25.7.  do  5.8.2013  ve  standardním  pokoji  se  službami  al 
inklusive. Z obsahu uvítací obálky, taktéž poskytnuté touto CK, bylo zjištěno, že její součástí 
85 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
jsou  instrukce  pro  klienta,  co  má  dělat  v případě  zdravotních  potíží  včetně  telefonických 
kontaktů  na  jednotlivé  delegáty.  Je  tam  rovněž  uveden  telefonický  kontakt  na  asistenční 
službu  Evropské  pojišťovny  s česky  hovořícími  operátory,  u  níž  má  každý  klient  sjednáno 
základní  cestovní  pojištění.  Klienti  jsou  rovněž  informováni  o tom, že mají k dispozici i 
hotelového lékaře, kde za ošetření budou muset zaplatit na místě. V užitečných informacích je 
rovněž zmínka o tom, že klíč od pokoje (klíč či magnetická karta) - jeho plastový aktivátor - 
je nutno nejprve vsunout do otvoru na zdi  vedle  dveří,  jinak  nebude  fungovat  elektřina 
(klimatizace, světlo, televize). V neposlední řadě z dokumentů plyne, že se Egypt sice nachází 
v jiném časovém pásmu než ČR (+1 hodina), avšak v roce 2013 se v Egyptě neměnil čas na 
letní, proto tam zůstává stejný čas jak v ČR. Z doložených seznamů cestujících (viz č.l. 1675-
1695) plyne, že v období od 25.7. do 30.7.2013 bylo v hotelu Titanic Palace ubytováno 132 
klientů této cestovní kanceláře. Ze sdělení této CK ze dne 29.7.2014 a přiložených protokolů 
(viz  č.l.  989-991)  pak  bylo  zjištěno,  že  obžalovaný  dne  6.8.2013  zanechal  dvě  zavazadla  na 
pokoji č. 5111 pro uklízeče jako dárek. Kufry následující den převzal resident manager CK 
k transportu do ČR.  
 
 
Doložena je rovněž souhrnná zpráva Velvyslanectví ČR v Káhiře (č.l. 1384-1393) 
obsahující  přehled  komunikace  konzulky  Sylvy  P.  s obžalovaným Petrem K.  v době  jeho 
přítomnosti  v Egyptě  a  zjištění  zaměstnanců  zastupitelského  úřadu  v souvislosti 
s projednávaným  případem.  Dle  této  zprávy  konzulka  poprvé  hovořila  telefonicky 
s obžalovaným dne 30.7.2013 v 11:45 hod. a tehdy jí sdělil, že s policií ještě nehovořil, cítí se 
dobře  a  chce  odcestovat  do  ČR  dříve.  Nutno  poznamenat  v této souvislosti, že takto se 
vyjadřuje  přesto,  že  jak  tvrdí,  měl  mít  enormní  zájem  na  objasnění  příčin  úmrtí  svých 
nejbližších.  Dne  31.7.2013  konzulka  přicestovala  do  Hurghady,  jednala  osobně 
s obžalovaným,  který  se  nacházel  ve  stabilizovaném  stavu,  ve  večerních  hodinách  ho  lékař 
mohl i propustit z nemocnice, avšak na své přání zůstal hospitalizován i přes noc. Konzulka 
hovořila s ošetřujícím lékařem, který jí sdělil, že obžalovaný je zdráv, z rozboru krve nebylo 
nic  zjištěno  (žádné  poškození  ledvin,  jater).  Lékař  nepotvrdil  ani  zvracení.  Obžalovaný  si 
přeje  co  nejdříve  odletět.  Dne  5.8.2013  prokurátor  sdělil  obžalovanému  v přítomnosti 
konzulky,  že  nemůže  vycestovat  z Egypta  po  dobu  dvou  měsíců  s možností prodloužení o 
jeden měsíc. Dne 6.8.2013 došlo k zapečetění rakví s ostatky Moniky a Kláry K. za účelem 
jejich odeslání do ČR. Při rozhovoru dne 3.10.2013 jí obžalovaný mj. sdělil, že nic neudělal, 
že vše ukazuje na manželku. V této  souvislosti  tvrdí,  že  se  léčila  u  psychiatra,  brala  léky, 
přičemž vše se dozvídá až nyní. Zajímá se mimo jiné, jak by mohl vycestovat z Egypta. Ve 
dnech 20.10. a 21.10.2013 vykonal velvyslanec Pavel K.  s konzulkou služební cestu do 
Hurghady, opakovaně se setkal i s obžalovaným Petrem K., přičemž cílem této jízdy ověřit, 
v jaké  fázi  se  nachází  vyšetřování.  Dne  30.10.2013  byl  zastupitelský  úřad  egyptskou 
prokuraturou informován  o  tom,  že  obžalovaný  může  kdykoliv  vycestovat  ze  země.  Tuto 
informaci získali ve 14:30 hod., ta byla ihned předána obžalovanému, který následující den 
v 06:00  hod.  odletěl  zpět  do  ČR.  Dne  8.1.2014  hovořili  s generálním prokurátorem 
příslušného  guvernorátu  ohledně  zjištění  stavu  vyřízení  dožádání  Nejvyššího  státního 
zastupitelství v případu  Petra  K.  a  při  této  příležitosti  jim  bylo  ústně  sděleno,  že  je  případ 
uzavřen a nikdo není z právního hlediska oprávněn jej znovu otevřít.  
 
 
K majetkovým  poměrům  obžalovaného  Petra  K.  soud zjistil z výpisu z katastru 
nemovitostí (viz č.l. 1733, 1736), že je vlastníkem garáže na pozemku parc. čísl. xxx v xxx 
včetně tohoto pozemku o výměře 21 m² a dále spoluvlastníkem bytu č.  4 v obytném domě 
xxx, kterýžto byt je ve společném  jmění  manželů  Petra  a  Moniky  K.  na  základě  kupní 
smlouvy ze dne 29.9. 2010. Z výpisu z registru vozidel (viz č.l. 1758-1762) bylo zjištěno, že 
Petr K. figuruje jako provozovatel dvou osobních motorových vozidel zn. Chevrolet Orlando 
86 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
RZ  xxx  s datem  první evidence 14.11.2011 a zn. Škoda Felicia RZ xxx  s datem první 
evidence 1.1.1998. Monika K. není v registru vozidel jako provozovatel vozidla uvedena.  
 
 
K osobě  obžalovaného  Petra  K.  bylo  zjištěno,  že  v letech 1992-1995 absolvoval 
Střední  odborné  učiliště  v učebním  oboru  mechanik,  opravář  se  zaměřením  pro  stroje  a 
zařízení.  Z učebních  dokumentů  mj.  plyne,  že  absolvent  by  měl  dokázat  provádět  základní 
ruční i strojní operace při rozpojování, spojování a opravách strojních částí a taktéž provádět 
jednoduché elektrotechnické práce přímo související s opravou příslušného zařízení. Dále by 
měl být schopen aplikovat poznatky z elektrotechniky při posuzování funkce různě složitých 
elektrických zařízení a měl by být schopen provádět běžné, střední a generální opravy strojů a 
zařízení  s mechanismy  kinematickými,  hydraulickými  a  elektrickými.  Do  učebních  osnov 
spadalo  též  svařování  plamenem  a  svařování  elektrickým  obloukem  včetně  obeznámení  se 
s bezpečnostními  předpisy  a  postupy  při  úrazech  elektrickým  proudem  včetně  poskytnutí 
první pomoci. Z dalších  doložených  materiálů  je  zřejmé,  že  absolvoval  kurs  svařování 
elektrickým obloukem včetně odborného výcviku. Zprávou Českého svářečského ústavu s.r.o. 
(viz č.l. 4451) je potvrzeno, že obžalovaný složil svářečské zkoušky ZP 111-98 a ZK 135 1.1. 
V prvém  případě  o  zkoušku  tzv.  zaškoleného  pracovníka,  což  je  určeno  pro  výkon  pouze 
velmi  jednoduchých  svářečských  činností  metodou  ruční  obalová  elektroda.  V případě 
druhém  jde  o  základní  kurs  svařování  tavící  se  elektrodou  v ochranné  atmosféře  aktivního 
plynu.  
 
 
Naposledy byl obžalovaný zaměstnán od 1.4.2008 jako operátor na oddělení lakovny 
ve spol. Hyundai Motor Manufacturing Czech v Nošovicích a do listopadu 2013 zastával 
pozici  procesního  údržbáře,  poté  byl  přesunut  na  pozici operátora míchárny barev. Je 
hodnocen  jako  průměrný  zaměstnanec.  Patrná  u  něj  byla  neochota  v činnostech  nad  rámec 
pracovních  povinností.  Občas  se  projevovala  snaha  práci  si  zjednodušit.  Docházku  měl 
bezproblémovou. V kolektivu  spolupracovníků  byl  oblíbený, po návratu z Egypta se však 
kolegů  stranil.  Občas  působil  poněkud  egocentrickým  dojmem,  v běžných  situacích  se 
projevoval  většinou  bezkonfliktně.  V případě  kritiky  ze  strany  nadřízeného  měl  tendenci 
prohřešek  či  pracovní  nedostatek  zlehčovat,  vymlouvat se a svalovat vinu na kolegy. 
V krajním  případě  reagoval  na  kritiku  ze  strany  nadřízeného  slovním  útokem.  Z doložených 
mzdových listů je zřejmé, že v roce 2013 před odjezdem na dovolenou pobíral čistou mzdu 
v rozmezí od 23.481 Kč za měsíc únor do 34.145 Kč za měsíc červen. Každý měsíc v tomto 
období vykazoval přesčasové hodiny v rozmezí od 22,5 hodin v lednu do 45 hodin v červnu. 
Od počátku roku 2013  až do nástupu na dovolenou dne 24.7.2013 míval pravidelně, téměř 
každý týden v sobotu  i  neděli  přesčasovou  směnu.  V místě  trvalého  bydliště  nebyl 
projednáván v posledních pěti letech pro přestupek, v opise rejstříku trestů nemá záznam. Ve 
výkonu vazby se chová slušně a své povinnosti si plní. Do 6.3.2015, kdy byla podána zpráva 
Vazební věznicí Ostrava,  využil služeb psychologa celkem v 50 případech, jednalo se o tzv. 
ventilační pohovory.  
 
 
Návrhy  obhajoby  na  doplnění  dokazování  výslechy  řady  dalších  osob,  konkrétně 
Renáty  O.  (sestřenice  Moniky  K.), Nikol K.  (vedoucí mažoretek, kde docházela nezl. Klára 
K.), Andriany K. (manželky již vyslechnutého svědka Petra K.), sousedek Evy H. a paní Š., 
Euniky  S.  (známé rodiny K.),  ředitele  Kojeneckého  ústavu  Domeček  Ostrava-Vítkovice 
(jednal s obžalovaným  a  převzal  oděvní  svršky  a  hračky  po  jeho  zesnulé  dceři  Kláře  K.), 
advokáta Kerolesse Ezzata B.  (zda  měl  přístup  k egyptskému  spisu  ve  věci  úmrtí  Moniky  a 
Kláry K.,  zda  fotografie  zaslané  zpravodajství  TV  NOVA  byly  součástí  tohoto  spisu, jak  se 
k nim dostal a zda v současné  době  je  vedeno  trestní  řízení  v předmětné  věci  vůči  nějaké 
osobě  v Egyptě),  ředitele  Ústavu  soudního  lékařství  sekce  Rudé  moře  MUDr.  Walida 
87 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
Mohamada N. (zejména proto, aby uvedl, co ho skutečně vedlo k závěrům vtěleným do jeho 
posudku ohledně příčin úmrtí poškozených), jakož i návrh na doplnění dokazování dodatkem 
č. 1 ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vypracovaného 
na  zemřelé  Moniku  K.  a Kláru K.  znalci MUDr. Radkem Matlachem a MUDr. Josefem 
Fargašem včetně opakovaného výslechu těchto znalců jak k dodatku, tak k závěrům revizního 
znaleckého posudku znaleckého ústavu a návrh na doložení postupu na pracovišti Ústavu 
soudního lékařství FN Ostrava při barvení histologických preparátů byly jako nadbytečné a 
neopodstatněné zamítnuty. Z konstantní judikatury Ústavního soudu (viz např. usnesení sp.zn. 
I.ÚS  234/04,  I.ÚS  972/09)  plyne,  že  není  procesní  povinností  obecných  soudů  vyhovět 
každému  důkaznímu  návrhu,  který  účastník  řízení  navrhne,  přičemž  neprovedení  takového 
důkazu, jestliže je důvodně nadbytečný nebo nemá relevantní vypovídací hodnotu a souvislost 
s trestním  řízením,  neznamená,  že  řízení  jako  celek  není  spravedlivé  a  že  nebyla  zachována 
rovnost stran. Nalézací soud je toho názoru, že v případě  zamítnutých  návrhů  se  o  takový 
případ jedná. Co se týče výslechů prvních šesti shora zmíněných svědků z okruhu vzdálených 
příbuzných, známých a sousedů rodiny obžalovaného za účelem zjištění dalších poznatků o 
manželském soužití Moniky a Petra K., případně i zjištění, jakým způsobem se chovali k dceři 
Kláře apod., zde nutno uvést, že charakter soužití manželů K. a vše s tím související již bylo 
dostatečně osvětleno a popsáno výpověďmi mnoha svědků slyšených v rámci hlavního líčení, 
resp. jejichž výpovědi byly k důkazu přečteny, ať již se jednalo o nejbližší příbuzné, sousedy 
a též  větší  okruh  známých,  kteří  byli  s nimi  téměř  v denním nebo periodickém styku. Tato 
problematika  byla  široce  objasňována  a  stěží  lze  očekávat,  že  by  mohly  být  zjištěny 
navrženými  důkazy  nějaké  nové  poznatky  zásadního  významu.  Stejně  tomu  je  i  v případě 
ředitele kojeneckého ústavu, jenž měl s obžalovaným jednat ohledně převzetí věcí po zemřelé 
dceři. Výslech tohoto svědka, navíc za situace, kdy možné důvody, které obžalovaného mohly 
vést k tomuto  kroku,  rozvedla  již  ve  své  výpovědi  psycholožka  provádějící  s ním krizovou 
intervenci svědkyně PhDr. Blanka Č., je nadbytečný. V případě navrženého svědka Kerolesse 
Ezzata  B.  lze  uvést,  že  zjišťování  jeho  motivace  k odeslání fotografií do zpravodajství TV 
NOVA  není  podstatné  pro  předmětnou  trestní  věc.  V případě  jím  předložených  fotografií 
navíc  již  bylo  cestou  právní  pomoci  ověřeno,  že  tyto  zhotovil  patolog  provádějící  pitvu 
MUDr. Walid Mohamad N.,  jak  bylo  zmíněno  v dřívější  části  odůvodnění  tohoto  rozsudku, 
přičemž se nejednalo o oficiální fotografie z průběhu pitvy a navrhovaný svědek je nezískal 
procesním způsobem. Z obsahu zpráv poskytnutých Velvyslanectvím ČR v Egyptě plyne, že 
šetření předmětné trestní věci v Egyptě již bylo ukončeno a nikdo nebyl obviněn. Totéž lze 
dovozovat ze sdělení samotného Kerolesse Ezzata B., vedoucímu redakce TN.cz Vladimíru R. 
(viz  č.l.  4724-4725),  tudíž  vše  významné,  co  obhajoba  považovala  za  potřebné  jeho 
výslechem objasnit, již dostatečně objasněno bylo. U navrženého výslechu MUDr.  Walida 
Mohamada N. je jeho stanovisko ohledně příčin úmrtí i postup při provádění pitev zemřelých 
Moniky  K.  a Kláry K.  dostatečně  prezentováno  v jeho  posudku  včetně  doplňku,  kde  měl 
možnost  plně  rozvést,  jakými  úvahami  se  řídil  a  tyto  jsou  obsaženy  i  v několika  zprávách 
zaslaných egyptskými orgány cestou právní pomoci, jež tvoří obsah spisu. Za dané situace je 
výslech tohoto svědka nadbytečný. Pokud jde o dodatek č. 1 ke znaleckému posudku z oboru 
zdravotnictví,  odvětví  soudního  lékařství  znalců  MUDr.  Radka  Matlacha  a  MUDr.  Igora 
Fargaše, není jím řešena žádná nová problematika, ke které by se již tito znalci velmi obsáhle 
nevyjadřovali  ve  své  výpovědi  v rámci  hlavního  líčení  při  prezentování  svého  původního 
znaleckého posudku a taktéž ve svých reakcích na otázky jim kladené zúčastněnými stranami. 
V další  části  tohoto  doplňku  se  pak  jedná  pouze  o  bližší  vysvětlení  užité  odborné 
terminologie. Tito znalci měli nejen velký prostor pro uvedení své argumentace na podporu 
učiněných znaleckých závěrů, nýbrž měli možnost se vyjádřit i ke znaleckým závěrům znalců 
MUDr.  Margity  Smatanové,  Ph.D.  a  MUDr.  Marka  Dokoupila,  tedy  závěrům  znalců,  kteří 
prováděli  repitvu  poškozených  Moniky  K.  a Kláry K.  a  kteří  zpracovali  ve  věci  původní 
88 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
znalecký posudek k žádosti orgánů činných v trestním řízení. S přihlédnutím i k tomu, že ve 
věci  byl  zpracován  revizní  znalecký  posudek  znaleckým  ústavem  zapsaným  v části  II 
seznamu  znaleckých  ústavů,  se  jeví  návrh  na  doplnění  dokazování  zmíněným  dodatkem 
znaleckého  posudku  za  zcela  nadbytečný.  Z procesního  hlediska  rovněž  není  žádný  důvod 
vyslýchat k závěrům  revizního  znaleckého  posudku  znalce,  kteří  zpracovali  znalecké 
posudky, jejichž správnost je přezkoumávána znaleckých ústavem. Opětovný výslech znalců 
MUDr. Matlacha a MUDr. Fargaše je v tomto  případě  nikoliv  jen  nadbytečný,  ale  i 
nedůvodný a dle názoru nalézacího soudu odporující smyslu zákonné úpravy.  
 
 
Po takto provedeném dokazování, doplněném i nad rámec přípravného řízení dalšími 
znaleckými posudky a výslechy svědků, a po vyhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich 
vzájemných souvislostech, jak to předpokládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, dospěl nalézací 
soud k závěru,  že  zde  existuje  dostatečné  množství  právně  relevantních  a  procesně 
použitelných  důkazů,  které  při  plném  respektování  zásady  volného  hodnocení  důkazů  a 
zásady formální logiky tvoří ucelený řetěz, jehož jednotlivé články do sebe zapadají, navazují 
na sebe, navzájem se podporují a dovolují v konečném důsledku bez důvodných pochybností 
dovodit  závěr,  že  se  skutkový  děj  odehrál  tak,  jak  byl  popsán  ve  výrokové  části  rozsudku, 
přestože zde absentují přímé důkazy o tom, že obžalovaný svou manželku a dceru usmrtil a 
jeho vina je dovozována toliko z důkazů  nepřímých.  Je-li obhajobou v této souvislosti 
namítáno, že obžaloba nahradila důkazní nouzi znaleckými posudky, pak je skutečností, že 
znalecké  posudky  především  soudně  lékařské,  toxikologické,  psychologické  a  z oboru 
elektrotechniky  jsou  stěžejní  pro  posouzení  předmětné  trestní  věci,  tyto  však  nestojí 
osamoceny, nýbrž zapadají do okruhu řady dalších důkazů. Zároveň nutno zdůraznit, že ve 
smyslu ustanovení § 89 odst. 2 tr. řádu jsou znalecké posudky důkazem neméně významným 
než výpovědi svědků, listiny, odposlechy, protokoly o ohledání a další, když za důkaz může 
sloužit  vše,  co  může  přispět  k objasnění  věci,  pokud  z trestního  řádu  či  jiného  právního 
předpisu  nevyplývá  nepřípustnost  určitého  důkazního  prostředku  či  postupu.  Soud 
vyhodnocoval  provedené  důkazy  v jejich  logických  návaznostech  a  po  zohlednění  všech 
okolností případu nemá pochybnosti o tom, že osobou, která úmyslně usmrtila Moniku a nezl. 
Kláru  K., byl obžalovaný Petr K., že k usmrcení  došlo  vystavením  poškozených  působení 
účinků elektrického proudu, a to prostřednictvím dvoupólového nebo jednopólového dotyku 
v širším  časovém  rozpětí  od  22:00  hod.  dne  28.7.2013,  kdy  se vrátili na pokoj z večerního 
programu, do večerních hodin dne 29.7.2013, byť z důvodu, o nichž bude pojednáno níže, je 
možné  a  pravděpodobné,  že  poškozené  již  byly  mrtvé  mnohem  dříve,  což  neodporuje  ani 
výkladu jednoho ze zpracovatelů ústavního znaleckého posudku doc. MUDr. Františka Vorla, 
CSc. Dále je též nepochybné, že k činu  došlo  na  pokoji  č.  6343  v hotelu Titanic Palace, 
přičemž  toto  jednání  obžalovaný  předem  zvažoval  a  za  tím  účelem  si  připravil  i  smrtící 
nástroj  -  přesně  nezjištěný  elektrický  vodivý  prostředek  a  že  poškozené  usmrtil  vzhledem 
k prohlubující se krizi jeho manželského soužití s Monikou K., jehož vztah k ní jevil zjevné 
rysy závislé poruchy osobnosti, jak bylo vyloženo znalkyní psycholožkou PhDr. Helenou 
Khulovou, za situace, kdy se odcizování  manželky  prohlubovalo  včetně  odmítání  intimních 
kontaktů,  což  přetrvávalo  i  během  dovolené  a  obžalovaný  to  ve  své  následné  komunikaci 
například se svědkyněmi G. a L. sám doznává. Takto se u něj utvrzovalo přesvědčení, že zde 
není  naděje,  že  se  situace  zlepší,  a  zároveň  to  u  něj  vyvolalo  pocit  silného  ukřivdění  a 
zklamání z jeho jednání, obavy z opuštění, což dle názoru soudu nechtěl připustit, kdy právě 
pocity degradace a ponížení i pocity vlastního selhání jej vedly k rozhodnutí pro radikální 
řešení nastalé situace, které v sobě  zahrnovalo  i  úvahy  o  možném  spáchání  rozšířené 
sebevraždy,  přičemž  v konečném  důsledku  při  akutní  absenci  hlubokých  depresivních 
prožitků  ze  smrti  poškozených  se  neodhodlal  k usmrcení  sebe  sama,  načež  vykonstruoval 
příběh o možné otravě, čemuž podřídil své další jednání.  
89 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
 
Ač  obžalovaný  žalovanou  trestnou  činnost  popírá,  obvinění  považuje  za  absurdní, 
zdůrazňuje,  že  své  manželce  a  dceři  neublížil,  neměl  k tomu  důvod,  protože  svoji  rodinu 
miloval, dělal vše pro to, aby jim nic nechybělo po materiální stránce, jeho manželství nebylo 
rozhodně  rozvrácené  a  staví  se  do  pozice  oběti  otravy,  které  se  podařilo  shodou  okolností 
přežít, kdy zprvu nabízí variantu nešťastné náhody či možného záměrného jednání nějaké třetí 
osoby (uvádí,  že  něco  mohlo  být  v pití v láhvích  na  pokoji),  přičemž  záhy  začíná  vytvářet 
dokonce dojem, že to musela udělat zemřelá Monika K., aniž by uvedl logický a přesvědčivý 
motiv  pro  takové  jednání,  soud  této  jeho  obhajobě  neuvěřil,  jelikož  nekoresponduje 
s provedenými důkazy.  
 
 
Verze  možné  otravy  byla  spolehlivě  vyvrácena  především  znaleckými  posudky 
z oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudního  lékařství  a  toxikologie  zpracovanými  znalci  MUDr. 
Margitou Smatanovou, Ph.D., MUDr. Markem Dokoupilem a RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D. 
i revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu Oddělení soudního lékařství Nemocnice 
České Budějovice a.s. včetně výpovědi a přesvědčivé argumentace těchto znalců u hlavního 
líčení,  mající  oporu  ve  výsledcích  provedených  vyšetření  a  ve  výsledcích laboratorních 
zkoumání.  Těmito  znaleckými  posudky  bylo  prokázáno,  že  příčinou  smrti  u  Moniky  K.  a 
Kláry K.  bylo  náhlé  selhání  srdce  při  úrazu  elektrickým  proudem.  S tímto  závěrem  se  soud 
ztotožnil,  považuje  ho  za  dostatečně  podložený,  a  to  při  plném  vědomí toho, že znalecký 
posudek  znalců  MUDr.  Radka  Matlacha  a  MUDr.  Igora  Fargaše,  který  předložila  jako 
v pořadí  již  druhý  soudně-lékařský  znalecký  posudek  obhajoba,  vyznívá  odlišně  a  dříve 
zmíněné závěry zpochybňuje, když mimo jiné tito znalci tvrdí, že ložisko zjištěné při repitvě u 
poškozené Moniky K. na zadní straně krku na hranici se zády sice makroskopicky má vzhled 
popáleniny,  avšak  vrstvy  kůže  nevykazují  tzv.  vitální  známky,  tedy  vakuolizaci,  není 
porušena kontinuita cév, jak při průchodu elektrickým proudem nastává, v preparátech není 
patrna buněčná reakce tkáně na poškození, pročež se tito znalci domnívají, že ložisko mohlo 
vzniknout delší dobu před smrtí, mohlo jít například o popáleninu kulmou, případně se jedná 
o ložisko vzniklé až po smrti. Dále nabízejí,  že  se  může  jednat  o  termickou  změnu 
způsobenou  chladem,  přičemž  poukazují  na  zjištění,  že  pitvající  egyptský  lékař  tuto  morfu 
nepopsal, i když i oni připouštějí, že jeho popis posmrtných změn je velmi chudý a tato morfa 
mohla uniknout jeho pozornosti.  Dále  nabízejí  několik  variant  možných  příčin  smrti 
poškozených v podobě  syndromu  toxického  šoku,  alimentární  otravy,  otravy  neznámou 
látkou,  zánětu,  dehydratace  s tím,  že  příčinu  smrti  poškozených  nelze  dle  jejich  názoru 
jednoznačně určit. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že závěry těchto znalců vyznívaly již při 
jejich  prezentaci  u  hlavního  líčení  nepřesvědčivě  ve  světle  argumentace  znalců,  kteří  byli 
přibráni  orgány  činnými  v trestním  řízení,  tedy  znalců  MUDr.  Smatanové  a  MUDr. 
Dokoupila, kteří prováděli repitvu těl poškozených, byli tak v přímém kontaktu s těmito těly a 
kteří  své  závěry  podpořili  i  vyžádanými  a  doloženými  konzultačními  stanovisky  z řady 
souvisejících oborů, na což znalci MUDr. Matlach a MUDr. Fargaš zcela rezignovali a lze 
říci, že takový postup dokonce zlehčovali jako nepotřebný. Věcná nesprávnost jejich tvrzení 
pak byla v celé  své  šíři  potvrzena  vyžádaným  revizním  znaleckým  posudkem  znaleckého 
ústavu, jenž zcela jednoznačně určil jako příčinu smrti obou poškozených náhlé selhání srdce 
při úrazu elektrickým proudem, potvrdil v tomto směru správnost závěrů znaleckého posudku 
MUDr. Smatanové a MUDr. Dokoupila, a nadto bylo zdůrazněno, že ložisko na hranici krku a 
horní části zad Moniky K. nemohlo vzniknout jinak, než působením elektrického proudu před 
smrtí, neboť z fotodokumentace je patrno, že je toto ložisko lemováno výbledem kůže a právě 
tento  výbled  podél  proudové  známky  je  typickou,  nezaměnitelnou,  jinde  se  nevyskytující 
diagnostickou známkou úrazu elektrickým proudem, jenž byl způsoben  zaživa,  přičemž  ani 
skutečnost, že egyptský patolog tuto známku nepopsal, nemůže na tomto závěru nic změnit. 
90 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
Zpracovateli  ústavního  znaleckého  posudku  bylo  u  hlavního  líčení  vysvětleno,  že  obdobné 
změny  na  kůži  mnohdy  v prvních hodinách po smrti bývají  špatně  patrné  a  teprve  se 
zvýrazňují  postupujícími  posmrtnými  změnami,  přičemž  o  kvalitě  prohlídky  a  pitvy  těl 
v Egyptě mají důvodně značné pochybnosti, na což koneckonců upozorňovali již také znalci 
MUDr. Smatanová a MUDr. Dokoupil a v podstatě se s tím ztotožnil i znalec obhajoby prof. 
MUDr. Jiří Štefan, DrSc., jak je patrno z jeho výpovědi u hlavního líčení. Nelze pominout, že 
v revizním znaleckém posudku bylo poukázáno na celou řadu dalších zjevných nesprávností 
v závěrech znalců MUDr. Matlacha a MUDr. Fargaše, ať již se jednalo o otázku vzniku otoku 
plic  a  mozku  při  úrazu  elektrickým  proudem,  překrvení  vnitřních  orgánů,  jimi  tvrzené 
zánětlivé změny v histologických preparátech plic, sliznice střev, jater či srdce poškozených, 
až  po  způsob  vysvětlení nálezu stolice mazlavého charakteru v kličkách  tlustého  střeva  a 
konečníku Moniky K. Vzhledem k množství zjištěných zjevných nesprávností, zejména pak 
nesprávného posouzení polynukleárů, tedy druhu bílých krvinek, které se nacházejí v místech 
v čerstvě  probíhajícím  zánětu,  kde  znalec  doc.  MUDr.  František  Vorel,  CSc.  dokonce 
zdůraznil, že se jedná ze strany znalců obhajoby buď o základní neznalost, nebo o záměrné 
zkreslení,  lze  dle  soudu  usuzovat  o  zřejmé  tendenčnosti  ze  strany  výše  zmíněných  znalců 
uvést  závěry  prospívající  obžalovanému  a  jeho  obhajobě,  které  nemají  oporu  v nálezech, 
pročež byl soudem tento znalecký posudek vyhodnocen jako nesprávný, zavádějící a účelový. 
Nadto lze dodat, že tito znalci měli k dispozici spis včetně fotografií poškozených pořízených 
dne 27.7.2013 (viz č.l. 2844), na nichž je opakovaně zachycena zadní strana krku poškozené 
Moniky K. nevykazující žádné známky popálení či jakéhokoliv poranění, což si znalci mohli 
ověřit při studiu spisu, než začali fabulovat o možném vzniku morfy na krku v delší době před 
smrtí v důsledku  popálení  kulmou.  Nelze  též  přehlédnout,  že  revizní  znalecký  posudek  byl 
zpracován znaleckým ústavem, v jehož  čele  je  obecně  uznávaná  autorita  v oboru soudního 
lékařství  -  současný  předseda  České  lékařské  společnosti  Jana  Evangelisty  Purkyně, 
společnosti  soudního  lékařství  a  soudní  toxikologie  doc.  MUDr.  František  Vorel,  CSc., 
přičemž  i  ten  považoval  za  potřebné  konzultovat,  respektive  znalecký  ústav  konzultoval, 
s dalšími  odbornými  pracovišti  a  stejně  tak  činili i znalci MUDr. Smatanová a MUDr. 
Dokoupil, tudíž závěry, o něž soud opírá své rozhodnutí, jsou výsledkem činností celé řady 
odborníků z různých odvětví a tyto závěry zároveň jednoznačně vylučují, že by se jednalo u 
poškozených o otravu. Vzhledem k učiněným  závěrům  soudu  ohledně  průběhu  skutkového 
děje se dodává, že za jednoznačně prokázanou proudovou známkou na těle Moniky K. byla 
určena i revizním znaleckým posudkem toliko změna na zadní straně krku, ohledně dalších 
změn nasvědčujících zasažení elektrickým proudem nalezených v dolní části zad, bérci a patě 
levé nohy znalec doc. MUDr. Vorel, CSc. připustil, že ani jednu nemůže s jistotou označit za 
proudovou známku, protože nebyly zajištěny vzorky z těchto míst k histologickému vyšetření 
a  těla  zemřelých  neviděl  in  natura,  zároveň  však  dodal,  že  nelze  ani  vyloučit,  že  se  o 
proudovou známku jedná, přičemž zdůraznil, že lékaři, kteří vidí takovou změnu na kůži při 
pitvě  in  natura,  jako  v daném  případě  znalci  MUDr.  Smatanová  a  MUDr.  Dokoupil,  mají 
daleko více šancí ji správně označit, což tito znalci ve svém posudku s pravděpodobnostním 
závěrem učinili a soud z tohoto závěru vycházel, když zapadá do zjištění plynoucích z dalších 
poznatků.  
 
 
Pokud  jde  o  obžalovaným  nastíněnou  verzi  o  otravě  a  jím  prezentované  zdravotní 
potíže, kterými měly trpět nejen poškozené, ale rovněž on, přičemž u něj průjmy a zejména 
zvracení měly přetrvávat nejdéle, měl zvracet ještě i po zjištění úmrtí své manželky a dcery, 
které se naopak dle jeho tvrzení cítily v odpoledních hodinách dne 29.7.2013 již lépe, je jeho 
obhajoba  vyvrácena  kromě  již  shora  zmíněných  znaleckých  posudků,  z nichž plyne, že 
poškozené  neměly  průjem  v intenzitě,  jak  popisuje  obžalovaný  a  nebyly  otrávené,  i 
toxikologickými analýzami provedenými v egyptských laboratořích,  které  vyzněly  taktéž 
91 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
zcela negativně, přičemž toxikologické zkoumání, na rozdíl od samotné pitvy těl poškozených 
provedených v Egyptě,  rozhodně  nebylo  egyptskou  stranou  podceněno,  když  rozboru  byl 
podroben nejen biologický materiál poškozených odebraných  při  jejich  pitvě  dne  30.7.2013 
včetně  odebraného  žaludku,  ale  rovněž  obsah  žaludku  obžalovaného  zajištěný  při  jeho 
výplachu v nemocnici v časných  ranních  hodinách  dne  30.7.2013  i  materiál  zajištěný  na 
hotelovém pokoji obývaném rodinou K., tedy zejména  obsah  jednotlivých  láhví  a  údajně 
zvratky  zemřelých.  Rozboru  byla  podrobena  posléze  v ČR  i  skvrna  z trika obžalovaného, 
které zaslal z Egypta,  kdy  výsledky  zkoumání  byly  taktéž  negativní.  Svědci,  s nimiž  přišel 
obžalovaný do styku po oznámení úmrtí, tj. svědkyně  Iwona  L.,  Alžběta  C.  či  lékař 
Nemocnice Thebes, kde obžalovaný krátce pobýval, jej taktéž neviděli zvracet. Jeho verze o 
déle trvajících průjmech a zvracení tedy byla komplexem těchto důkazů prakticky vyloučena, 
když stejný závěr lze učinit i z obsahu znaleckého posudku znalce soudního lékaře MUDr. 
Igora  Dvořáčka,  Ph.D.,  jenž  byl  zaměřen  na  posouzení  zdravotních  obtíží  obžalovaného. 
Tento závěr byl učiněn s odkazem na obsah lékařských zpráv Nemocnice Thebes, výpovědi 
MUDr. K., jenž byl vyslán asistenční službou do hotelu Titanic Palace za účelem poskytnutí 
lékařské  pomoci  a  vyšetření  klientů  CK  Blue  Style,  na  základě  toxikologických  expertiz, 
jakož  i  sdělení  ředitele  zmíněné  nemocnice,  že  obžalovaný  po  celou  dobu  hospitalizace 
nezvracel. Taktéž po MUDr.  K. nepožadoval odbornou pomoc, nebyly  zjištěny  žádné 
podstatné potíže u ostatních klientů CK Blue Style ani žádný jiný smrtelný případ v resortu. 
Tyto poznatky vedly k závěru, že obžalovaný sice mohl trpět krátkodobými potížemi, ale jím 
udávané příznaky o průběhu obtíží neodpovídají symptomům alimentární ani jiné intoxikace, 
čímž se jen potvrzuje to, co bylo zjištěno i u poškozených. Vzhledem k uplatněné obhajobě se 
opětovně poznamenává, že obžalovaným uváděná verze o otravě byla i tímto vyloučena a nic 
na  tom  nemění  ani  zjištění,  že  egyptský  patolog  vydal  v den pitev, tj. 31.7.2013, zprávu o 
podezření  na  otravu  toxickou  látkou  a  po  provedení  toxikologického  vyšetření  v Egyptě 
s negativním výsledkem (nutno podotknout v době,  kdy  již  neměl  k dispozici  těla 
poškozených, která byla dne 6.8.2013 odeslána do ČR), ve svém soudně-lékařském posudku 
k případu  č.  3410  pro  rok  2013  přes  tuto  skutečnost  tvrdí,  že  nelze  zcela  vyloučit  otravu 
toxickou látkou jako příčinu smrti, která se neprojevila v chemickém rozboru a jako příčinu 
smrti  určuje  celkovou  dehydrataci  a  deficit  tekutin  v těle  způsobené  průjmy  a  silným 
zvracením  po  dobu  dvou  dnů,  kterýžto  závěr  nemá  oporu  v žádném z dalších provedených 
důkazů a koneckonců ani v nálezové části jeho posudku, neodpovídá zjištěním učiněných při 
pitvě,  kdy  soudní  lékař  MUDr.  Walid  Muhamad  N.  ani  neprováděl  histologické  vyšetření 
myokardu, neprováděl reparaci střev, jak sám připustil, a jeho závěry nejsou objektivně ničím 
podloženy. Z pohledu argumentace obšírně uvedené jak znalci MUDr. Smatanovou a MUDr. 
Dokoupilem,  tak  i  zpracovateli  ústavního  znaleckého  posudku  a  koneckonců  i  vzhledem  k 
obsahu znaleckého posudku zpracovaného v Egyptě, lze rozhodnutí egyptské soudně-lékařské 
komise ze dne 16.6.2015 označit za alibistické, pokud se fakticky nepřiklonila k žádné straně, 
co do stanovení správnosti závěrů prezentovaných v jednotlivých posudcích.  
 
 
Poté, co soud vzal za prokázáno, že příčinou smrti u obou poškozených bylo akutní 
selhání srdce při úrazu - zásahu elektrickým proudem, se soud samozřejmě zabýval otázkou, 
zda mohlo dojít k tomuto zasažení nešťastnou náhodou, což považuje za vyloučené s ohledem 
na  závěry  znalce  z oboru elektrotechniky, specializace silnoproud prof. Ing. Karla 
Sokanského,  CSc.,  dále  vzhledem  ke  zjištěním  plynoucím z výpovědi  samotného 
obžalovaného,  jakož  i  svědkyň,  které  byly  na  místě  činu  i  zjištěním  plynoucích  z doložené 
fotodokumentace pokoje. V blízkosti  těl  zemřelých,  ležících  každá  na  jedné  posteli,  nebyly 
nalezeny žádné elektrospotřebiče. Znalec prof. Ing. Karel Sokanský, CSc. ve své rozvaze a po 
provedených  výpočtech  potvrdil,  že  v hotelovém  pokoji  lze  elektrickým  proudem  způsobit 
smrt v důsledku  komorové  fibrilace  několika  různými  způsoby,  ať  jednopólovým  či 
92 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
dvoupólovým  dotykem,  avšak  zároveň  s jistotou  vyloučil,  že  k úmrtí poškozených mohlo 
dojít  násobnou  nešťastnou  náhodou,  byť  doprovázenou  manipulací  se  zraněnou  osobou  a 
rozhodně  též  vyloučil,  že  na  místech  a  v  polohách,  v nichž  měly  být  poškozené  nalezeny 
mrtvé, mohly být zasaženy elektrickým proudem bez lidského zásahu, tedy zásahu další 
osoby,  což  koneckonců  potvrdil  i  znalec  obhajoby  Ing.  Jiří  Stanislav  Kalivoda.  Vysvětlil 
rovněž,  jak  snadno  k usmrcení  poškozených  mohlo  dojít,  například  pomocí  odizolované 
prodlužovací  šňůry  či  jiného  obdobného  prostředku.  Byť  obžalovaný  popírá,  že  by  měl 
zkušenosti a odborné znalosti ohledně elektroinstalace a účinků elektrického proudu, soud je 
toho názoru, že k přípravě smrtícího nástroje nebylo zapotřebí žádných zvlášť sofistikovaných 
znalostí,  svědecky  bylo  navíc  doloženo,  že  obžalovaný  byl  manuálně  velmi  zručný, 
koneckonců, jak připustil i znalec Ing. Kalivoda, návody na sestrojení takového nástroje jsou 
dostupné  na  internetu,  a  co  se  týče  účinků  elektrického  proudu,  ty  jsou  obecně  známé, 
přičemž  obžalovaný  byl v tomto  směru  osobou  mající  možnost  získat  širší  znalosti  v této 
oblasti, neboť absolvoval rovněž kurs svařování elektrickým obloukem a v této souvislosti byl 
informován  a  poučen  o  účincích  elektrického  proudu.  Znalec  obhajoby  Ing.  Kalivoda 
znalecké  závěry  Ing.  Sokanského  zásadním  způsobem  nerozporuje,  v podstatě  vyslovil 
s těmito  souhlas  a  toliko  jim  vytýká,  že  se  jedná  o  pouhé  hypotézy  vzhledem  k tomu, že 
vycházejí z matematických výpočtů a modelů, aniž by byl znalec Ing. Sokanský přítomen na 
místě činu, provedl tam potřebná měření a vycházel tak z konkrétních údajů. Tyto námitky 
nejsou  způsobilé  zpochybnit  zmíněné  znalecké  závěry  znalce  Ing.  Sokanského,  a  to  jak 
vzhledem k obecně  známým  a  daným  poznatkům  ohledně  napětí  elektrické  sítě  v EAR 220 
V/50 Hz,  jednak vzhledem k informacím  obžalovaného  ohledně  bezporuchové  funkčnosti 
elektrospotřebičů  během  dovolené  a  jednak  i  z poznatků  plynoucích  z pořízené  foto-
dokumentace  hotelového  pokoje.  Zde  je  patrno,  kde  jsou  umístěny  zásuvky,  o  jaký  typ 
zásuvek se jedná, přičemž nutno zdůraznit, že při dvoupólovém dotyku, který soud považuje 
za nejpravděpodobnější, není zapotřebí znát barevné značení vodičů, ani to, ve které zdířce je 
fázový vodič.  
 
 
Ke  konstatované  příčině  smrti  v důsledku  akutního  srdečního  selhání  při  působení 
účinků  elektrického  proudu  se  dále  uvádí,  že  obžalovaný  měl  dostatek  časového  prostoru  i 
příležitostí ve dnech předcházejících kritické události, kdy byl opakovaně na pokoji sám, aby 
si  mohl  smrtící  nástroj  připravit,  a  poté  i  na  samotnou  realizaci  útoku,  tedy  přiložení  na 
nezbytnou  dobu  kontaktů  elektrických  vodičů  k tělům  zemřelých,  přičemž,  jak  plyne  nejen 
z výpovědi znalce prof. Ing. Sokanského, CSc., ale též mimo jiné znalce doc. MUDr. Vorla, 
CSc., ke způsobení smrtícího účinku postačila velmi krátká doba v řádu sekund. Faktem je, že 
smrtící nástroj nebyl nalezen a taktéž výsledky  dokazování neumožňují s jistotou určit, zda 
smrt poškozených byla vyvolána dvoupólovým či jednopólovým dotykem, byť, jak již bylo 
řečeno shora, nejpravděpodobnější se jeví dotyk dvoupólový. Tato omezená vícevariantnost 
možných způsobů vyvolání úrazu elektrickým proudem a na to navazující komorové fibrilace, 
vedoucí  ke  smrtelným  následkům,  nebrání  učinit  závěr  o  vině  obžalovaného,  přičemž  tato 
skutečnost byla zohledněna v popisu skutku rozsudku.  
 
 
Z dosud  provedeného  rozboru  důkazní  situace  lze  považovat  za  prokázáno,  že 
k usmrcení poškozených došlo v důsledku  působení  elektrickým  proudem  na  hotelovém 
pokoji  č.  6343  v hotelu Titanic Palace a že k tomu  muselo  dojít  působením  třetí  osoby. 
Z provedených  důkazů  dále  plyne,  že  na  pokoji  se  v rozhodnou dobu nacházeli pouze 
obžalovaný, jeho manželka Monika K.  a dcera Klára K.,  když  přítomnost  další  osoby  byla 
spolehlivě vyloučena. Vyloučit to lze na základě následujících poznatků a zjištění:  
−  elektronická karta k otevírání dveří byla vydána jen jedna,  
−  obžalovaný ji měl při vzdalování se z pokoje vždy u sebe, což sám uvedl,  
93 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
−  tato karta sloužila k propojení elektroinstalace v době přítomnosti hostů na pokoji, což 
bylo potvrzeno i svědecky,  
−  jen  při  jejím  vložení  do  spínače  fungovaly  světelné  a  zásuvkové  okruhy  v pokoji 
(vyjma lednice, která byla v chodu vždy),  
−  jen za této podmínky tedy bylo možno poškozené usmrtit zásahem elektrickým 
proudem,  
−  z výpovědi  obžalovaného  plyne,  že  po návratu do pokoje u jím popisovaných dvou 
vzdáleních se z něj  vždy  následně  s manželkou a dcerou komunikoval, respektive 
projevovaly známky života,  
−  obžalovaný  tak  musel  být  přítomen  na  pokoji  v době  usmrcení  a  měl  kontrolu  nad 
děním  v pokoji,  ať  již  samotná realizace smrtícího zásahu elektrickým proudem 
proběhla jakýmkoliv způsobem,  
−  i  při  ryze  teoretické  úvaze,  že  by  nějaká  další  cizí  osoba  vnikla  na  pokoj  a  chtěla 
usmrtit  manželku  obžalovaného  (což  je  obžalovaným  rovněž  naznačováno 
v souvislosti s výpovědí  znalce  Ing.  Sokanského),  je  zcela  absurdní  a  nereálná 
představa, že by zároveň smrtící útok směřoval vůči bezbrannému dítěti a stejně tak je 
nepředstavitelné, že by  obžalovaný za této situace nezasáhl,  respektive  že by někdo 
cizí takto jednal, aniž by to obžalovaný zaznamenal,  
−  pokud obžalovaný v souvislosti s výpovědí znalce Ing. Sokanského u hlavního líčení 
se zmínil, že někdo mohl nepozorovaně vniknout do pokoje s připraveným smrtícím 
nástrojem,  ve  tmě  tento  instaloval  a  postupně  usmrtil  manželku  s dcerou ležící na 
samostatných postelích, aniž by to on zaregistroval, protože se nacházel na WC, soud 
považuje tuto argumentaci za výsledek jeho naprosté argumentační tísně,  
−  navíc  zde  nebyl  shledán  žádný  motiv  pro  to,  aby  někdo  cizí  usmrtil  dvě  neznámé 
turistky s několika  set  hostů  ubytovaných  v hotelu, když dokazováním nebylo ani 
zjištěno,  že  by  vyjma  problému  s ubytováním  na  začátku  pobytu,  během  několika 
následných  dnů  pobytu  v letovisku rodina K.  tam  měla  jakýkoliv  konflikt,  rozepři 
s někým apod.  
 
 
 
To, že pachatelem je obžalovaný, podporují i poznatky plynoucí ze závěrů znaleckého 
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, v němž jsou mimo jiné blíže rozvedeny 
možné motivy činu. Je  zde i řada dalších poznatků, které zapadají do toho obrazce a které 
plynou z rozporů  ve  výpovědích  obžalovaného  i  z výpovědí  svědků,  obsahu  odposlechů 
telefonních hovorů  či e-mailové a skypové komunikace, kdy operátorce  Allianz pojišťovny 
při prvním hovoru v 03:47 hod. dne 30.7.2013 uvádí „před chviličkou jsem vstal a zjistil jsem, 
že manželka a dcera jsou mrtvé“, svědkovi Patriku M. uváděl, že ležel na posteli s Klárkou, 
chtěl se potom nějak otočit a jak Klárka byla vedle něj, zjistil, že je studená, oproti tomu ve 
své výpovědi v přípravném řízení i u hlavního líčení opakovaně uváděl, že toto zjištění učinil, 
když si šel k ní lehnout poté, co zvracel v koupelně. Dále uklízeče kritického dne nepustil na 
pokoj,  ač  se  to  přímo  nabízelo  za  situace,  kdy  měli  mít  všichni  zdravotní  potíže,  průjmy, 
zvraceli a jeho dcera pozvracela i prostěradlo. Obžalovaný tvrdí, že měli mít všichni průjem, 
v nahrávce  jím  pořízené  dne  6.-7.8.2013 doslova uvádí, že jim došel papír, tak používali 
ubrousky,  proto  požádal  uklízeče  o  dvě  role  toaletního  papíru,  ty  však  zůstaly  nedotčené, 
odložené před zrcadlem v pokoji, jak soud zjistil z fotodokumentace pokoje pořízené po činu, 
přičemž  v místnosti  WC  visí  prázdná  rolka  od  toaletního  papíru.  Stejně  tak  není  na 
fotodokumentaci vidno, že by poškozené na nočním stolku, posteli či někde v blízkosti měly 
nějaké  kapesníky,  ubrousky,  aby  si  mohly  otřít  ústa  a  obličej  za  situace,  kdy  měly  zvracet 
přímo do kyblíku u postelí. Koneckonců svědkyně C. uvedla, že v nich viděla jen to, jak by 
tam bylo napliváno, nikoliv tedy nějaké objemné zvratky. Do obrazce osoby hluboce zasažené 
a překvapené smrtí svých nejbližších rovněž nezapadá zjištění, že obžalovaný ihned poté volá 
94 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
prvně matce do ČR, ptá se jí, co má dělat, přičemž sám následně kromě zabušení na dveře 
vedlejšího pokoje a požádání o pomoc nedělá nic, naopak vzápětí klidně volá na asistenční 
linku Allianz pojišťovny, má připravené smlouvy, plynule komunikuje s operátorkou, sděluje 
požadované  údaje  atd.  Znalkyně  psycholožka  sice  u  hlavního  líčení  zmínila,  že  za  dané 
situace by byla na místě akutní reakce na stres, což přináší sebou zúžené vědomí a vnímání, 
orientaci  pouze  na  nejdůležitější  aspekty,  do  toho  však  nezapadá  jednání  s pojišťovnou  a 
schopnost takto jednat se vymyká stavu momentální akutní reakce na stres. Nelze přehlédnout 
rovněž výpověď sestry obžalovaného Lenky K., že když obžalovanému časem řekla, že mu 
nevěří a že si myslí, že vše bylo jinak, on se na ni pouze ironicky usmál a řekl jí, že nejsou 
žádné důkazy. V této souvislosti nelze nevidět i další výpovědi obžalovaného zaznamenané 
v rámci odposlechu  a  záznamu  telefonických  hovorů,  například  když  sděluje  své  tetě  Vlastě 
D. v hovoru ze dne 22.11.2013, že on cítí, že bude ten vysmátý  a bude se mít dobře, že mu 
všechno vyšlo i v tom Egyptě. Co se týče pravdivosti výpovědi obžalovaného ohledně popisu 
událostí v inkriminovanou dobu na hotelovém pokoji a okolností usmrcení manželky a dcery, 
soud je toho názoru, že vypovídací hodnotu má i hovor zaznamenaný s Šárkou  L.  ze dne 
16.1.2014, v němž  se  vyjadřuje  k vyšetření  na  tzv.  detektoru  lži,  kterému  se  podrobil 
6.1.2014,  přičemž  uvádí,  že  je  přesvědčen,  že  určitě  se  nezveřejní,  jestli  lhal,  tedy  nikoliv 
jestli mluvil pravdu, byť by se to při jeho postoji k žalované trestné činnosti přímo nabízelo. 
Obžalovaný dále v rámci  trestního  řízení  deklaroval  svůj  velký  zájem  o  zjištění,  co  se 
v Egyptě skutečně stalo, přesto jen několik málo dnů po události, v době, kdy ještě nejsou ani 
výsledky  toxikologických  expertiz  prováděných  v egyptských  laboratořích,  spřádá  plány  a 
vyvíjí  snahu  přes  výslovný  zákaz  vycestovat  z Egypta,  což  svým  způsobem  lze  logicky 
odůvodnit  tím,  že  si  byl  vědom  toho,  že  poškozené  nebyly  obětí  otravy  a  bude  to 
toxikologickým  vyšetřením  zjištěno.  Tento  závěr  je  podporován  i  obsahem  telefonního 
hovoru se sestrou Lenkou ze dne 4.8.2013 ve 20:32 hod. 
 
 
K motivu,  který vedl obžalovaného  k páchání  žalované  trestné  činnosti,  předně  lze 
uvést, že z výpovědi  svědků  z okruhu  známých  a  přátel  je  zřejmé,  že  soužití  nebylo  tak 
idylické a bez vážnějších konfliktů, jak se snaží prezentovat obžalovaný. Z výpovědí svědků a 
zaznamenané komunikace lze usuzovat, že obžalovaný byl žárlivý, vykazoval sklony 
ke zvýšené závislosti na poškozené Monice K., ke kontrole jejího chování, jejich kontaktů a 
v posledních  měsících  před  šetřenou  událostí  tam  byl  i  zjevný  nesoulad  v intimním  životě 
manželů  K.,  kdy  manželka  odmítala  intimní  styk  rozhodně  po  delší  dobu,  než  připouští 
obžalovaný,  což  dle  něj  mělo  být  cca  období  tří  týdnů.  Obžalovaný  měl  též  prokazatelně 
poznatky  nasvědčující  tomu,  že  manželka  mu  byla  nevěrná.  V tomto  směru  měl  soud 
k dispozici  celou  řadu  poznatků,  přičemž  lze  poukázat  např.  na  výpověď  svědka  Vladimíra 
M., jenž uvedl, že po návratu z Egypta se mu obžalovaný přiznal, že když se svědek rozváděl, 
tak  mu  lhal  a  u  něho  to  bylo  ještě  horší,  on  už  s Monikou  půl  roku  před  Egyptem  nespal. 
Taktéž svědek Petr K. potvrdil, že si mu obžalovaný párkrát stěžoval na Moniku, že je k němu 
chladná, že s ním nechce mít žáden intimní vztah, že na něj byla jako na cizího i o dovolené. 
Obdobně nesoulad v soužití manželů K. uvádí rovněž Šárka M. a Lenka V., které potvrzují, že 
obžalovaný šíleně žárlil a opakovaně vyhrožoval Monice rozvodem. Zvýšenou kontrolu nad 
manželkou lze vysledovat i z výpovědi  svědka  Jána  R.,  přičemž  tyto  tendence  jsou 
naznačovány  také  bývalou  přítelkyní  Lucií  W.  Koneckonců  je  to  zřejmé  i  z rozhovoru 
s Šárkou  L.  ze  dne  9.1.2014  (viz  č.l.  2159),  v němž  se  dle  názoru  soudu  vyjevují  i  známky 
toho, že obžalovaný vykazuje rysy závislé poruchy osobnosti s nadměrnou snahou o udržení 
náklonnosti své partnerky, se strachem z odmítnutí  i  problémy  unést  ztrátu  přízně  takové 
osoby. V tomto směru svědkyně W. dosvědčila, že obžalovaný měl velkou snahu jejich vztah 
udržet, těžce to nesl, o čemž svědčí i jeho bušení hlavou do skříně při zjištění, že rozchod je 
definitivní. Že obžalovaný nebyl s problémem ochlazujících se vztahů s manželkou Monikou 
95 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
K.  a  její  nevěrou  ve  své  mysli  rozhodně  vyrovnán,  nasvědčuje  i  situace,  kdy  mu  manželka 
musela  přísahat  na  smrt  dcery  Kláry,  že  mu  nebyla  nevěrná,  přesto,  jak  plyne  ze  skypové 
komunikace se svědkyní G. ze dne 17.10.2013, jej to uvnitř pořád štvalo, zda to je nebo není 
pravda. Takových příkladů by bylo možno uvést více.  
 
 
S ohledem na tyto poznatky, psychologický profil osobnosti obžalovaného, jak byl 
vykreslen znalkyní psycholožkou PhDr.  Helenou  Khulovou  včetně  jeho  postavení 
v manželském vztahu s Monikou  K., kdy lze vysledovat déle trvající snahu Moniky K. 
k odpoutání  se  a  déledobější  potřebu  obžalovaného  kontroly  nad  ní,  kdy  se  u  něj  prosazují 
rysy závislé poruchy osobnosti, nadměrná snaha o udržení její náklonnosti, strach z odmítnutí, 
kdy se snažil obžalovaný dělat vše pro to, aby si zajistil udržení manželského svazku, protože 
opak  by  pro  něj  znamenal  ztrátu  jistoty,  ponížení  a  znehodnocení,  a  kdy  se  u  něj  během 
dovolené vzhledem k přetrvávající  chladnosti manželky prohlubuje frustrace, napětí a obava 
ze ztráty partnerského vztahu, což u lidí s takovouto  osobnostní  výbavou  lze  přirovnat 
k prožitku  ztráty  života,  lze  právě  v této  nesnesitelné  obavě  ze  ztráty  partnera  a  ze  své 
degradace shledávat motiv činu. Násilné jednání vůči poškozeným je pak výsledkem toho, že 
u obžalovaného za této situace dochází k postupnému uvolnění potlačované adrese.  
 
 
Znalecky  bylo  rovněž  potvrzeno,  že  vražedné  impulsy  u  lidí  se  závislou  poruchou 
osobnosti  často  směřují  nejen  proti  vlastní  osobě,  nýbrž  také  proti  dalším  zúčastněným 
osobám, kdy motivací bývá představa o nesnesitelnosti dalšího života bez partnera i představa 
o nesnesitelnosti života dítěte bez rodičů. Právě k této variantě se soud s ohledem na zjištěnou 
důkazní  situaci  přiklonil.  Do  tohoto  rámce  totiž  zapadá  rovněž  i  ten  poznatek  vyslovený 
znalkyní,  že  rozhodnutí  zemřít  při  spřádání  těchto  úvah  nemusí  být  u  takového  jedince 
jednoznačné,  a  pokud  chybí  jednoznačný  postoj  ke  smrti,  zvlášť  při  absenci hluboce 
depresivních prožitků, které soud u obžalovaného neshledal, nastupuje u takto dotčené osoby 
strach  na  sobě  použít  prostředek  vedoucí  k letálnímu  konci,  což  byl  případ  obžalovaného 
Petra  K.  Obžalovaný sice odmítá spáchání skutku, ale jeho chování, které následovalo po 
inkriminované události, je i z pohledu  znalkyně  málo  pochopitelné,  chybí  u  něj  pocit  viny, 
není odpovídající reaktivita na prožité trauma ze ztráty dvou nejbližších osob a jen člověk, 
který je se smrtí blízké osoby vyrovnán dříve, než nastane, netrápí se výčitkami svědomí, což 
opět  odpovídá  chování  obžalovaného  po  inkriminované  události.  V opačném  případě  totiž 
bývá zármutek u náhlé a neočekávané smrti dlouhý a ani u introverta nelze očekávat, že se 
obejde bez výraznějších depresivních prožitků, prožitků zoufalství a beznaděje, což, jak plyne 
z provedených důkazů, u obžalovaného rozhodně nenastalo.  
 
 
Při zvažování možnosti rozšířené sebevraždy soud dále vzal v potaz, že v tomto směru 
obžalovaný  při  testovém  vyšetření  dle  znalkyně  skóroval  nadprůměrně  a  sděloval  výrazné 
sebevražedné sklony. Byť sám popírá, že by kdy uvažoval o sebevraždě, takové jeho úvahy 
lze  vysledovat  rovněž  v doložené komunikaci s dalšími  osobami,  např.  ze  zaznamenaných 
hovorů se svědkyněmi Šárkou L., Danou Z. a Kateřinou G. Jinak je dle názoru soudu vcelku 
pochopitelné, že tyto své niterné myšlenky neměl potřebu sdělovat jiným osobám. Ač se může 
na první pohled jevit, že člověk pár dnů po tragédii, která se stala a mohla fatálně dopadnout i 
na něj, nemůže komunikovat způsobem, jak to následně činil obžalovaný, např. pokud jde o 
sexuální  a  erotickou  oblast,  odlehčené  hovory,  vtipkování  apod.  I  v tomto  směru  závěry 
znalkyně  psycholožky  takovéto  jednání  nevylučují,  když  podstatou  motivace  k rozšířené 
sebevraždě, jak bylo vyloženo znalkyní, je především prožitek strachu ze ztráty vztahu, ale 
následný pocit viny je krátkodobý, respektive osoby se chovají tak, jako by tam ani nebyl a 
okamžitě  na  někoho  nebo  na  něco  vinu  svedou,  což  opět  víceméně  koreluje  s tím, jakým 
způsobem  se  projevoval  obžalovaný  po  činu.  Závěr  o  rozšířené  sebevraždě  dle  názoru 
96 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
nalézacího  soudu  posiluje  i  ten  fakt,  že  obžalovaný  zvolil  jako  místo  činu  hotelový  pokoj, 
tedy místo, kde se na malém prostoru nacházely všechny tři zúčastněné osoby. Pokud by totiž 
chtěl  usmrtit  pouze  manželku,  pak  logicky  by  k tomu  nepřistupoval  v přítomnosti  dcery  na 
pokoji,  která  by  mohla  dosvědčit,  čeho  se  dopustil,  mohla  by  vyjevit,  že  neměli  zdravotní 
potíže  a  nebyl  důvod,  aby  setrvali  na  pokoji,  a  mohla  by  se  vyjádřit  i  ke komunikaci otce 
s matkou v rozhodné  době.  Tedy  obžalovaný  by  přistoupil  v případě  úmyslu  usmrtit  toliko 
manželku k tomuto  kroku  za  jiných  okolností.  Pokud  tak  neučinil,  musel  uvažovat  rovněž  o 
usmrcení dcery, pokud se nechtěl vystavit nebezpečí usvědčení přímým svědkem. Při variantě 
usmrcení manželky v afektu  by  byla  přítomnost  dítěte  sice  ještě  nějak  pochopitelná,  ale  při 
vraždě  po  předchozím  uvážení  a  přípravě  nikoliv.  Z hlediska  subjektivní stránky  tedy 
obžalovaný jednal u obou poškozených v přímém úmyslu je násilným způsobem usmrtit ve 
smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když tento následek způsobit chtěl.  
 
 
Jelikož úmyslně usmrtil dvě osoby, spáchal tento čin navíc na dítěti mladším 15 let a 
jednal  po  předchozím  uvážení,  když  před  spácháním  činu  musel  nutně  zvážit  rozhodující 
okolnosti jeho provedení včetně přípravy prostředků, respektive nástroje pro usmrcení a volby 
místa  činu,  naplnil  tak  po  objektivní i subjektivní stránce  všechny  znaky skutkové 
podstaty zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. c) tr. 
zákoníku, jímž byl uznán vinným, když tohoto činu se dopustil jako plně trestně odpovědná 
osoba,
  což  plyne  ze  závěrů  psychiatrického  znaleckého  posudku  vypracovaného  na  jeho 
osobu. Jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti totiž byly v době činu plně zachovalé.  
 
 
Dříve,  než  bude  přistoupeno  k odůvodnění  výroku  trestu,  se  upozorňuje,  že  při 
vyhlášení rozsudku došlo k přeřeknutí předsedkyně senátu, v důsledku čehož bylo v rozporu 
s protokolem  o  hlasování  mylně  vysloveno, že trest byl ukládán podle § 140 odst. 2 tr. 
zákoníku za použití § 54 odst. 2 tr. zákoníku, ač správně a v souladu s protokolem o hlasování 
mělo  být  uvedeno,  že  se  trest  ukládá  podle  140  odst.  3  tr.  zákoníku,  což  si  vyhlašující 
uvědomila až dodatečně po přehrání zvukového záznamu z průběhu hlavního líčení, z něhož 
je také zřejmé, že při ústním odůvodnění trestu soud vycházel z trestní sazby stanovené právě 
v § 140 odst. 3 tr. zákoníku, tedy ve shodě s tím, jak se senát při poradě usnesl. Jelikož tento 
rozpor nelze odstranit opravným usnesením, je ve výroku rozsudku tato nesprávnost 
obsažena.  Odůvodnění  trestu  však  bude  odpovídat  tomu,  na  čem  se  senát  dle  protokolu  o 
hlasování usnesl a jak bylo jednání obžalovaného právně kvalifikováno.  
 
 
Při ukládání trestu hodnotil soud ve smyslu § 39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku v návaznosti 
na § 38 odst. 1 tr. zákoníku všechny zákonné okolnosti rozhodné pro druh a výměru trestu. 
Bylo  přihlédnuto  k povaze  a  závažnosti  spáchaného  činu,  ke  způsobu  jeho  provedení, 
k poměrům obžalovaného, jeho dosavadnímu způsobu života, možnostem nápravy i chování 
po činu. Nutno konstatovat, že obžalovaný se dopustil trestného činu velmi vysokého stupně 
společenské škodlivosti, neboť svým činem způsobil ten nejzávažnější a nezvratný následek - 
smrt dvou osob, navíc čin spáchal vůči vlastnímu dítěti velmi útlého věku, které bylo vůči 
němu bezbranné, které svého otce milovalo, pro které měl být zárukou a oázou bezpečí. Není 
nic  výjimečného  a  nepochopitelného,  že  si  dva  lidé  přestanou  v manželství  rozumět,  že  se 
odcizí, zcela nepochopitelné a neakceptovatelné však je řešit tento stav způsobem, jaký zvolil 
obžalovaný  a  vzít  život  dvěma  svým  nejbližším  osobám.  Faktem  je,  že  závažnost 
projednávaného činu daná způsobem provedení a následky je u trestné činnosti tohoto druhu 
z podstaty velmi vysoká, což má odraz v zákonem stanovené trestní sazbě, která činí u zvlášť 
závažného  zločinu  vraždy  u  §  140  odst.  3  tr.  zákoníku  15  až  20  let  odnětí  svobody  nebo 
výjimečný trest, jímž se rozumí jednak trest odnětí svobody nad 20 až do 30 let, jednak trest 
odnětí svobody na doživotí. Soud se proto musel zabývat i otázkou, zda byly splněny zákonné 
97 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
podmínky pro uložení zmíněného výjimečného trestu a po zvážení všech kritérií pro ukládání 
trestu  i  okolností  případu  dospěl  k závěru,  že  v daném  případě  nutně  musí  vystupovat  do 
popředí  prvek  represivní  a  na  obžalovaného  Petra  K.  je  nezbytné  působit  již  výjimečným 
trestem, když každý pachatel takového trestného činu si musí být vědom toho, že bude a musí 
následovat v zájmu ochrany života a zdraví lidí za toto společensky velmi nebezpečné jednání 
adekvátní trest, tedy trest dostatečně důrazný, jenž bude nejen represivně a výchovně působit 
na  dotčeného  jedince,  tedy  obžalovaného,  ale  zároveň  bude  účinný  i  z hlediska generální 
prevence.  
 
 
Pro uložení výjimečného trestu byla splněna obecná podmínka uvedená v § 54 odst. 1 
tr. zákoníku, což znamená, že v případě  vraždy  dle  §  140  odst.  3  tr.  zákoníku  se  jedná  o 
požadovaný zvlášť závažný zločin, u něhož uložení výjimečného trestu zákon dovoluje. Podle 
§ 54 odst. 2 tr. zákoníku pak lze výjimečný trest v podobě trestu odnětí svobody nad 20 až do 
30 let uložit pouze tehdy, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi vysoká nebo 
možnost  nápravy  pachatele  je  obzvláště  ztížena,  přičemž  stačí  splnění  jedné  z těchto 
podmínek, což se v daném případě stalo, protože závažnost činu, které se dopustil obžalovaný 
Petr  K.,  je  velmi  vysoká.  Co  se  týče  další  alternativní  podmínky  pro  uložení  tohoto  druhu 
trestu, tedy že možnost nápravy  pachatele  je  obzvláště  ztížena,  pak  tato  vzhledem 
k dosavadnímu způsobu života obžalovaného, jeho bezúhonnosti i závěrům znalkyně z oboru 
zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, naplněna nebyla. Z hlediska psychiatrického 
není pobyt obžalovaného  na  svobodě  nebezpečný,  neboť  netrpí  žádnou  závažnou  duševní 
poruchou chorobného rázu, resocializaci z medicínského hlediska nic nebrání. Jak plyne ze 
závěrů  znalkyně  psycholožky,  obžalovaný  je  vybaven  vcelku  dobrým  intelektem,  není 
osobností  obecně  agresivní,  jsou  však  u  něj  patrny  znaky  osobnosti,  které  se  vyznačují 
chováním terapeuticky obtížně ovlivnitelným, jedná se zejména o neschopnost řešit závislost 
v partnerských  vztazích  vyzrálejším  způsobem,  nedostatek  schopnosti  sebekritiky  a  tím  i 
neochota být motivován k zásadní změně svého chování. Je konstatováno, že resocializace je 
možná, ale její předpoklady za situace nepřijetí viny jsou výrazně oslabené, což však nelze dle 
názoru  nalézacího  soudu  postavit  do  roviny  resocializace  obzvláště  ztížené.  Uvedené 
skutečnosti vedly zároveň soud k závěru, že u obžalovaného nejsou splněny ani podmínky pro 
případné  uložení  trestu  odnětí  svobody  na  doživotí,  konkrétně  těch,  které  jsou  zmíněny 
v ustanovení § 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, když soud má zato, že uložení této formy 
výjimečného  trestu  nevyžaduje  účinná  ochrana  společnosti  a  lze  důvodně  předpokládat,  že 
zmíněného  efektu  lze  dosáhnout  a  obžalovaného  napravit  trestem  odnětí  svobody  v rámci 
sazby nad 20 do 30 let.  
 
 
Při úvaze o konkrétní výměře trestu v rámci tohoto zákonného rozpětí obžalovanému 
přitěžovalo, že současně naplnil více okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, když 
čin  spáchal  vůči  dvěma  osobám  a  navíc  vůči  dítěti  ve  velmi  útlém  věku,  neprojevil  dosud 
žádnou  lítost  nad  svým  činem,  naopak se snažil vinu svést i na usmrcenou Moniku K., 
neprojevil žádnou sebereflexi, přičemž, jak zdůraznila znalkyně psycholožka, předpokladem 
úspěšné  resocializace  je  sebepřijetí  viny,  což  u  něj  chybí,  o  čemž  svědčí  i  chování 
obžalovaného v širším  časovém  horizontu  po  činu.  Rozhodně  nelze  připustit,  aby  se 
manželské krize, odcizení a neshody řešily způsobem, jaký zvolil obžalovaný, což by si měl 
obžalovaný v plné  šíři  uvědomit.  Oproti  tomuto  v jeho  prospěch  svědčí  jedině  to,  že  před 
spácháním  činu  vedl  bezúhonný  život,  nebyl  soudně  trestán,  což  je  polehčující  okolnost 
podle § 41 písm. o) tr. zákoníku, kterou je třeba obžalovanému přiznat. Po vyhodnocení všech 
těchto  okolností  dospěl  soud  k závěru,  že  z hlediska nejen individuální, ale též generální 
prevence lze považovat za přiměřený a odpovídající trest odnětí svobody vyměřený již v horní 
polovině zákonné trestní sazby blíže horní hranice, byť nikoliv na samé horní hranici, jak bylo 
98 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
navrhováno státním zástupcem, a proto obžalovanému uložil trest odnětí svobody ve výměře 
28 let,
 přičemž pro účely výkonu tohoto trestu byl obžalovaný v souladu s ustanovením § 56 
odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.  
 
 
Poškozená společnost Allianz pojišťovna, a.s. se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 
se  připojila  k trestnímu  řízení  s nárokem na náhradu škody,  která jí vznikla v souvislosti 
s uzavřenou  pojistnou  smlouvou  cestovního  pojištění  č.  612213895,  z tohoto  pojištění 
uplatněných  pojistných  událostí  č.  2013604734  u  Petra  K.  (pojistné  plnění  za nemoc - 
Hospitalizaci, náklady na transport aj.), č. 2013604735 u Moniky K. (pojistné plnění - úmrtí, 
repatriace) a č. 2013604736 u Kláry K. (pojistné plnění - úmrtí, repatriace). Škodu vzniklou 
vyplacením pojistného plnění vyčíslila poškozená společnost celkem na částku 330.419,73 Kč 
a nepřímé náklady na částku 55.913,11 Kč. Celkem byl uplatněn nárok na náhradu škody ve 
výši  386.332,84  Kč.  Tato  částka  představuje  různé  náklady  vynaložené  v souvislosti 
s žalovanou trestnou činností, např. léčebné výlohy za ošetření a hospitalizaci obžalovaného, 
převoz ostatků, různé blíže nespecifikované služby atd. Uplatněný nárok však nebyl přesně 
specifikován  co  do  důvodů  a  výše,  nebyly  doloženy  konkrétní  podklady,  které  by  soudu 
umožňovaly  přezkoumat  správnost  požadovaných  částek  i  odůvodněnost  vynaložených 
nákladů, proto byla odkázána společnost Allianz pojišťovna, a.s. podle § 229 odst. 1 tr. řádu 
se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.  
 
 
V trestním  řízení  uplatnili  řádně  a  včas  prostřednictvím  společného  zmocněnce  své 
nároky na náhradu škody rovněž poškození Erich N., Radmil N. a Martin N. Učinili tak 
ve  dvou  alternativách,  a  to  pro  případ  postupu  dle  původního  občanského  zákoníku,  tedy 
zákona  č.  40/1964  Sb.  (dále  jen  OZ)  platného  v době  spáchání  činu,  i  pro  případ  postupu 
soudu dle ustanovení § 3079 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. - nového občanského zákoníku 
účinného  od  1.1.2014  (dále  jen  NOZ),  jenž  umožňuje,  nerozhodl-li soud ke dni nabytí 
účinnosti  tohoto  NOZ  o  náhradě  škody  vzniklé  porušením povinnosti stanovené právními 
předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, na návrh poškozeného, 
jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému 
i náhradu nemajetkové újmy podle NOZ.  
 
 
Důvody  zvláštního  zřetele  jsou  vyjádřeny  v  §  2  odst.  3  NOZ  tím  způsobem,  že 
výklad  a  použití  právního  předpisu  nesmí  být  v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke 
krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.  
 
 
Podle  §  2959  NOZ  při  usmrcení  nebo  zvlášť  závažném  ublížení  na  zdraví  odčiní 
škůdce  duševní  útrapy  manželu,  rodiči,  dítěti  nebo  jiné  osobě  blízké  (v  daném  případě  se 
jedná o Radmila N. a Martina N.) peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení a nelze-li 
výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.  
 
 
V intencích  těchto  zákonných  ustanovení  se  primárně  připojili  s nároky na náhradu 
škody poškozený Erich N. s částku ve výši 4,018.418 Kč, což představuje částku 18.418 Kč 
za nesenou polovinu nákladů pohřbu a 2x 2,000.000 Kč jako peněžitou náhradu nemajetkové 
újmy za ztrátu jediné dcery a vnučky. Poškozený Radmil N. se připojil s nárokem na náhradu 
škody s částkou 2,770.466 Kč, což představuje  náklady na zhotovení a  montáž náhrobku po 
zásahu  obžalovaného  na  hrobě  zemřelých  ve  výši  70.466  Kč  a  peněžitou  náhradu 
nemajetkové  újmy  ve  výši  1,500.000  Kč  za  ztrátu  sestry  a  1,000.000  Kč  za  ztrátu  neteře. 
Poškozený Martin N. pak požaduje pouze náhradu nemajetkové újmy za ztrátu sestry ve výši 
1,200.000 Kč a neteře ve výši 1,000.000 Kč.  
 
99 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
Soud je toho názoru, že poškození v důsledku úmyslné zvlášť závažné trestné činnosti 
obžalovaného Petra K. utrpěli zcela nenahraditelnou ztrátu svých nejbližších osob (dcery a 
vnučky,  sestry  a  neteře)  a  není  tudíž  v rozporu s dobrými mravy, aby  byla  přiznána 
poškozených náhrada nemajetkové újmy podle nové právní úpravy, tedy zákona č. 89/2012 
Sb.  Faktem  je,  že  peněžní  zadostiučinění  plní  hlavně  určitou  satisfakční  roli,  má  odrážet 
intenzitu nepříznivého následku způsobeného dotčené osobě, tedy poškozeným, která se však 
stěží  dá  při  ztrátě  nejbližších  osob  vyčíslit,  objektivně  je  však  tato  intenzita  zásahu  velmi 
vysoká. Soud má za to, že v projednávaném  případě  požadavek  vznesený  poškozenými  na 
náhradu nemajetkové újmy a jeho výše není v rozporu s hloubkou zásahu do jejich osobnostní 
sféry  i  skutečnosti,  že  k usmrcení  došlo  úmyslným  zvlášť  zavrženíhodným  jednáním 
obžalovaného.  Navíc  nelze  přehlédnout  ani  negativní  postoj  obžalovaného  jak  ke 
způsobenému  neodčinitelnému  následku,  tak  k  rodině  pozůstalých, kdy neprojevil dosud 
žádnou lítost a je zde i absence jakékoliv omluvy. Vzhledem k tomu, že obžalovaný nemá 
žádnou  vyživovací  povinnost,  je  mladý  a  zdravý  jedinec,  jenž  i  ve  výkonu  trestu  může 
pracovat, bude-li  chtít,  a  má  i  určitý  majetek  (garáž  s pozemkem, osobní vozidla, byt ve 
spoluvlastnictví), soud vyhodnotil vznesený požadavek na náhradu škody jako odpovídající 
nejen  zmíněné  hloubce  zásahu,  ale  i  jako  odpovídající  reálným  možnostem  obžalovaného 
s výhledem do budoucna. Toliko v případě  poškozených Martina N.  a Radmila N.  dospěl 
k závěru,  že  intenzita  zásahu,  vzhledem  k popisované  situaci  a  výsledkům  provedeného 
dokazování,  do  jejich  osobnostní  sféry,  kterou  jim  obžalovaný  způsobil,  byla  srovnatelně 
stejná,  a  proto  rozhodl  přiznat  jim  náhradu  nemajetkové  újmy  za  ztrátu  sestry  a  neteře  ve 
stejné výši tak, jak ji uplatnil mladší z bratrů  Martin  N.  Co  se  týče  uplatněného  nároku  na 
náhradu škody ve výši uhrazené poloviny nákladů pohřbu poškozeným Erichem N., zde bylo 
v průběhu  hlavního  líčení  i  výpovědí  matky  obžalovaného  Ireny  R.  potvrzeno,  že  skutečně 
uhradil částku 18.418 Kč, tudíž o této částce nejsou pochyby. V případě uplatněné náhrady 
škody za úhradu nákladů na zhotovení a montáž náhrobku ze strany poškozeného Radmila N., 
tato škoda byla objektivizována doloženou fakturou ze dne 17.7.2014 vystavenou 
Kamenictvím Josef F.  (viz  č.l.  4562),  čili  výše  škody  byla  v tomto  směru  řádně  doložena. 
Mezi jednáním obžalovaného a vzniklou škodou, respektive nemajetkovou újmou, je 
příčinná souvislost. Vzhledem k uvedeným skutečnostem rozhodl soud, že se poškozenému 
Erichu N. přiznává nárok na náhradu škody v plné výši 4,018.418 Kč, poškozenému Martinu 
N.  byl  přiznán  nárok  na  náhradu  škody  taktéž  v plné  výši  2,200.000  Kč  a  poškozenému 
Radmilu N. jen ve výši 2,270.466 Kč a ve zbytku jej podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal na 
řízení ve věcech občanskoprávních.  
 
 
 
P o u č e n í   :            Proti  tomuto  rozsudku  lze podat odvolání  do  8  (osmi)  dnů ode dne   
                                   doručení  jeho  písemného vyhotovení  u  Krajského  soudu  v  Ostravě.  
                                   O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Olomouci.  
 
 
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost 
kteréhokoliv výroku a obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho 
přímo dotýká. 
 
 
Odvolání  musí  být  ve  lhůtě  8  (osmi)  dnů  od  doručení  písemného 
vyhotovení  rozsudku  odůvodněno  tak,  aby  bylo  patrno,  ve  kterých 
výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo 
řízení, které rozsudku předcházelo. 
 
100 
 

 pokračování                                                                                      sp.zn. 50T 5/2015                                                                
 
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, 
ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 
 
                                    Právo podat odvolání má i poškozený, ale toliko do výroku o náhradě        
škody, pro nesprávnost tohoto výroku nebo proto, že tento výrok učiněn 
nebyl.  
 
 
 
V Ostravě dne 7.1.2016 
 
 
 
Za správnost vyhotovení:                                                       JUDr. Renata   G i l o v á ,  v. r. 
Hana Borutová                                                                                 předsedkyně senátu 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
101