Toto je HTML verze přílohy k vznesenému dotazu. 'Obžaloba 4 KZV 68/2013'.

  
    
 
 
 

KRAJSKÉ   STÁTNÍ   ZASTUPITELSTVÍ                                                      
v  Ústí nad Labem 

pobočka v Liberci  
 
4 KZV 68/2013 – 113  
 
 
 
                           V Liberci dne 29. 9. 2014 
 
 
 
 
Krajskému soudu  
v Ústí nad Labem 

pobočce v Liberci 
________________ 

O B Ž A L O B A 
 
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, 
p o d á v á  podle § 176 odst. 1 trestního řádu obžalobu na 
 
MUDr.  Jaroslava  B a r t á k a ,  nar. 
, trvale bytem 
 
  t.č.  ve  výkonu  trestu  odnětí  svobody 
ve 
, lékaře, občana ČR,  
 
ž e 
nejméně po dobu od září 2013 do listopadu 2013 ve Vazební věznici  Liberec, Pelhřimovská 3 
Liberec 1, plánoval  vraždu   osob  Ing. Andor   Šándor, nar. 
,   Mgr. ThDr. Eugen 
Sigismund Freimann, nar. 
 a JUDr. PhDr.  Oldřich   Choděra,  nar. 

v úmyslu  vyřídit  si  s nimi  osobní  spory  a  zajistit  si  majetkový  prospěch  v desítkách  milionů 
Kč, když za tímto účelem navázal kontakt s odsouzeným Milošem Levko, nar. 
 u 
kterého předpokládal, že je schopen jeho plány vzhledem k jeho trestní minulosti a autoritě 
mezi  ostatními  odsouzenými  realizovat,  zajistit  osoby  mimo  prostory  věznice,  které  by  za 
finanční  úplatu  v amerických  dolarech  profesionálním  způsobem  požadovanou  likvidaci 
mimo  prostor  věznice,  tedy  na  svobodě,  provedly,  a  proto  mu  poskytl  podrobné  podklady 
k osobám  které  mají  být  zlikvidovány,  jména,  věk,  rodinný  stav,  kontakty,  bydliště, 
zaměstnání, denní režim, informace o jejich finanční situaci, osobních zvyklostech, informace 
k rodinným  příslušníkům  a  možným  rizikům  u  těchto  osob,  a  konkrétně   po Miloši Levkovi 
požadoval, aby prostřednictvím osob na svobodě zajistil zavraždění všech jmenovaných, kdy 
Ing. Andor  Šándor měl  být  rovnou  zabit,  nejlépe  za  pomocí  vystřelovacího  nože  někde 
v metru,  kde  je  hodně  lidí,  případného  únosu  se  v jeho  případě  obával  vhledem  k výcviku 
jmenovaného, Mgr. ThDr. Eugen Sigismund   Freimann  měl  být  unesen,  mučením  a pod 
pohrůžkou zabití donucen k vydání hotovosti nejméně 10 milionů Kč a následně zabit tak, že 
mu má být do těla vpraveno několik litrů tvrdého alkoholu a to nalitím do úst a konečníku, až 
dojde k jeho  úmrtí  na  otravu  alkoholem,  JUDr.  PhDr.  Oldřich  Choděra  měl  být  rovněž 
nejdříve  unesen,  mučením  a  pod  pohrůžkou  zabití  donucen  k vydání  hotovosti  nejméně  50 

milionů Kč a následně zabit blíže neurčeným způsobem, těla všech obětí měla být nalezena, 
aby se veřejnost o jejich úmrtí dozvěděla, 
a současně v téže době na témže místě, tedy nejméně po dobu od září 2013 do listopadu 2013 
ve Vazební věznici  Liberec, plánoval  vydírání  osob  Jitka  Novotná, nar.
, MUDr. 
František  Fencl, nar. 
 a  JUDr. Pavel  Špaček,  nar. 
, v  úmyslu získat 
jejich  finanční  prostředky,  když  za  tímto  účelem  obdobně  jako  ohledně  objednání  vražd 
navázal kontakt s odsouzeným Milošem Levko, nar. 
, u kterého předpokládal, že je 
schopen jeho plány realizovat a proto mu poskytl podrobné informace k těmto osobám jako 
jejich jména, věk, rodinný stav, kontakty, bydliště, zaměstnání, denní režim, finanční situaci, 
osobní zvyklosti, informace k rodinným  příslušníkům,  výslovně  pak  požadoval,  aby   Jitka  
Novotná byla   navštívena rusky mluvícími muži a pod pohrůžkou  veřejného  vyzrazení  
informace, že otcem   její devítileté dcery není její manžel, ale MUDr. Jaroslav Barták, 
přinucena  k  vyplacení  finanční  hotovosti ve výši  1  milion  Kč,   MUDr. František  Fencl 
měl být  navštíven  rusky  mluvícími  muži  a  pod  pohrůžkou  použití násilí a v případě,  že 
nebude  spolupracovat,  za  použití  násilí  konkrétně  vláčením  za  traktorem   přinucen  k 
vyplacení  finanční hotovosti ve  výši  alespoň  2  miliony  Kč,  JUDr.  Pavel  Špaček  měl  být 
navštíven rusky mluvícími muži a pod pohrůžkou  použití násilí přinucen  k vyplacení 
finanční hotovosti ve výši 20 milionů Kč, veškerá takto získaná finanční hotovost měla být 
použita k financování  útěku obviněného  z  věznice  do  zahraničí mimo  EU,  konkrétně  do 
Běloruska, pomocí padělaných cestovních dokladů,  
přičemž  k pokusu  ani  dokonání  zločinů  nedošlo  z důvodů  nezávislých  na  vůli 
obviněného, neboť Miloš Levko jeho jednání oznámil Policii ČR,        
t e d y 
 
dopustil se jednání, které záleželo v úmyslném  vytváření  podmínek  pro  úmyslné  usmrcení 
více osob, zvlášť trýznivým způsobem, v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch a z jiné 
zavrženíhodné pohnutky, zejména v návodu k takovému zločinu, 
 
dopustil se jednání, které záleželo v úmyslném vytváření podmínek pro nucení jiného násilím, 
pohrůžkou  násilí  a  pohrůžkou  jiné  těžké  újmy,  aby  něco  konal,  v úmyslu  způsobit  škodu 
velkého rozsahu, 
 
t í m   s p á c h a l  
 
přípravu zločinu vraždy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku k § 140 odst. 2, 3 písm. a), i), j) 
trestního zákoníku,  
 
přípravu zločinu vydírání podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku k § 175 odst. 1, 3 písm. c) 
trestního zákoníku.  
 
N a v r h u j i : 
 
1.  
vyslechnout v procesním  postavení  svědka  MUDr.  Františka  Fencla,  č.l.  104  -  113, 
Mgr. ThDr. E. S. Freimanna, č.l. 124 - 133, JUDr. PhDr. Oldřicha Choděru, č.l. 134 - 
143, Miloše Levka, č.l. 151 - 159, plk. Josefa Mareše, č.l. 168 - 174, Jitku Novotnou, 
č.l. 175 - 184, brig. gen. ing. Andora Šándora, č.l. 189 - 198, JUDr. Pavla Špačka, č.l. 
199 - 207, Jaroslava Váňu, podání vysvětlení n č.l. 208 - 212,  

 

 
2. 
vyslechnout znalce MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., PhDr. Petra Goldmanna ke znaleckému 
posudku znaleckého ústavu - PN Bohnice k duševnímu stavu obviněného, č.l. 42 - 63,  
 
3.  
podle  §  213  odst.  1  tr.  řádu  předložit  stranám  k nahlédnutí  veškeré  listinné  důkazy  a 
z nich  konstatovat  obsah  přinejmenším  následujících  listin:  kopie  písemností  - 
komunikace s MUDr. Fenclem, č.l. 114 - 123, kopie písemnosti svědkyně Jitky Novotné 
obviněnému, č.l. 186 - 187, originály písemností napsaných obviněným svědku Levkovi 
jako podklady  pro  realizaci  plánovaných  skutků,  č.l.  220  -  227,  odborné  vyjádření  z 
oboru  písmoznalectví,  odvětví  zkoumání  ručního  písma,  č.l.  234  -  262, služební 
záznamy svědčící o chování obviněného ve VTOS, č.l. 372 - 378, rozsudek MS Praha 
sp. zn. 56 T 8/2012, č.l. 414 – 475, usnesení VS Praha sp, zn. 10 to 51/2013, č.l. 476 – 
480,  
 
4.  
reprodukovat záznamy rozhovorů obviněného a svědka Levka ve VV Liberec, č.l. 230, 
konkrétně záznam na DVD č. 3,  
 
5.  
číst osobní výkazy obviněného – opis rejstříku trestů, č.l. 481 – 482.  
 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
Vyšetřováním  konaným  vrchním  komisařem  Policie  České  republiky,  Krajského 
ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné 
kriminality v Liberci, byl zjištěn skutkový stav popsaný ve výrokové části obžaloby.  
 
 
Obviněný  MUDr. Jaroslav Barták  při  výslechu  dne  25.  11.  2013  sdělil,  že  se  cítí 
nevinen a žádný atentát opravdu nepřipravoval. Jedná se podle něj o „šméčko osob cikánské 
národnosti“. Dále odmítl k věci vypovídat.  
 
Při pokračování ve výslechu obviněného dne 14. 4. 2014 se obviněný rozhodl k věci 
vypovídat a namítl, že mu nebylo řádně předáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Popsal 
okolnosti  svého  předchozího  odsouzení.  Byl  umístěn  k výkonu  trestu  do  Vazební  věznice 
Liberec  a  umístěn  na  „VIP“  oddělení,  kde  bylo  38  trestanců  z toho  6  „cigánů“.  Cítil  se  ve 
věznici relativně dobře. Zapojil se do přípravy vězeňského časopisu, navštěvoval kněze. Měl 
nadstandardní podmínky, které spočívaly v tom, že měl k dispozici velkou kulturní místnost 
s plazmovou TV, satelitem, DVD bez jakéhokoliv omezení. Obviněný tvrdil, že za 2.000,- Kč 
si mohl zajistit 2 litry vodky a za 5.000,- Kč měl možnost setkávat se s dívkou. Údajně to bylo 
řešeno v rámci programu zacházení. Za 5.000,- Kč údajně byly přiváženy dívky i z věznice 
Světlá  nad  Sázavou  a  Opava,  které  poskytovaly  intimní  potěšení  svým  partnerům  na  tzv. 
„intimce“ vedle kaple. Údajně to nemohl neslyšet, protože se v kapli modlil. Vedle kaple měla 
kancelář  kaplanka  adventistů  Renáta, která každý den souložila s vězněm  zvaným  „Gogo“. 
Obviněný sám měl přezdívku „Doktor“. Říkal mu tak „barákový“ Rosenbaum. Také mu říkali 
„Kardinál“, neboť hrál v historicko-erotickém filmu Svobodný zednář kardinála. Obviněný se 
vyjádřil ke spoluvězňům. Jednomu se říkalo „Čára“, s ním na pokoji byl muž s přezdívkou 
„Děda“ a tomu, co obviněnému vařil špagety, se říkalo „Kuchař“. Vězni, který kradl karty 
z bankomatu, se říkalo „Piny“. Dalšímu se říkalo „Teplý cikán“, i když nebyl ani jedno. Další 
cikán měl přezdívku „Hamburgr“. Hlavním pro něj byl „barákový“. Obviněný popsal, že ve 
vězení  uspořádal  oslavu  svých  55.  narozenin.  Oslavy  se  účastnili  i  Rosenbaum  a  „Gogo“, 
který obstaral alkohol. „Gogo“ obstarával také měkké a tvrdé drogy. Obviněný měl na oslavě 
také svoji „koninu“, kterým byl trestanec Ondřej Pleštil. To bylo v srpnu 2013. Od září 2013 

 

začal  obviněný  mít  problém  s cikány.  Trestanec  „Hamburgr“  mu  kradl  jídlo.  Chtěl  se 
obviněnému pomstít a získal na to všechny cikány z jejich oddílu. Obviněný napsal stížnost a 
„Hamburgra“ poté převezli jinam. „Hamburgr“ se jmenoval pravým jménem Radek Pokorný 
a  ještě  před  převezením  mu  vyhrožoval  za  to,  že  ho  obviněný  „natřel“.  Pak  začal  teror. 
„Gogo“  si  údajně  svolal  do  koupelny  ostatní  a  chtěl  po  nich,  aby  obviněného do Vánoc 
sejmuli. Řekl mu to „Piny“. Obviněný poté sdělil, že se v utajení spojil se členem Lvího klubu 
Praha a pracovníkem BIS Jaroslavem Jírou a požádal ho o pomoc. Údajně byla spuštěna akce 
„Baba“, kdy byl k ochraně  obviněného  do  věznice  infiltrován  agent  BIS.  Obviněný  se 
v režimu utajení spojil také s plk.  Mgr.  Robertem  Šlachtou  a  rovněž  ho  požádal  o  akutní 
pomoc.  ÚOOZ  údajně  nasadilo  do  věznice  zpravodajskou  techniku.  Plk.  Mgr.  Vladislav 
Husák (ředitel KŘP Libereckého kraje) napsal dopis řediteli věznice plk. Ing. Pavlu Tůmovi a 
podle  tvrzení  obviněného  pak  v koordinaci s Ochranou  službou  ústavních  činitelů  vedenou 
plk. JUDr. Komorousem byl nařízen jeho transport do jiné věznice, a to konkrétně do Stráže 
pod Ralskem, to bylo 14. 11. 2013. Před jeho stěhováním došlo ještě ke dvěma incidentům. 
Ods. Rosenbaum našel pod stolem v návštěvní  místnosti  „štěnici“,  měl  z toho hysterický 
záchvat. Řval, že všechny zabije. Rosenbaum byl nájemný vrah, měl zabít 14 dnů před smrtí 
Františka Mrázka nějakého člověka, ale mezi 4 očima se obviněnému přiznal, že zabil ještě 
jednoho člověka. Obviněný se domnívá, že zabil přímo Mrázka. Byl jím posedlý, měl o něm 
nakoupené  knihy.  Druhý  podivný  incident  souvisel  se  stěhováním  obviněného,  kdy  byl 
přeložen  do  uzavřené  cely  se  spoluvězněm  jménem  Zdeněk  Staněk.  Byl  to  údajně  agent 
v utajení, který ho chránil až do odjezdu dne 14. 11. 2013. Ve věznici běžně požívali alkohol 
a  „Gogo“  snad  obviněnému  přidával  do  alkoholu  drogy.  Obviněný  se  cítil  rozjařený. 
Obviněný sám bere také další léky na postižení páteře. Dle jeho posudků není schopen pobytu 
ve  věznicích  a  vězeňských  nemocnicích  a  je  na  místě  neurochirurgická  operace.  O  této 
skutečnosti informoval člena Lvího klubu Miloše Zemana a tehdejší ministryni spravedlnosti. 
Levko mu navrhoval, že všechny dívky, které obviněného natřely, on a jeho mafie zlikviduje. 
Jmenoval konkrétně znásilňování zvířaty na farmě anebo únos dívek do Cařihradu, kde jsou 
harémy pro neposlušné ženy. Levko se údajně narodil na Ukrajině, ale obviněný pak poznal, 
že lže. Chlubil se, že je mu 42 let a z toho 20 let sedí v „lochu“. Absolutně mu nevěřil. Mezi 
vězni  neměl  žádnou  autoritu  a  minimálně  komunikoval  s vězni.  Pravdou  je,  že  měl  Levko 
kontakt s bachaři a s kaplankou Renátou, se kterou souložil. Tato kaplanka měla přístup všude 
a  obviněný  to  považuje  za  nestandardní.  Obviněný,  podle  vlastních  slov  „nevinný  lékař  – 
kardiolog“, byl šokován absolutní chudobou lidí ve věznici. Třeba vůbec nejedli, aby měli na 
drogy, cigarety, alkohol. On a „barákový“ peníze měli. Alkohol tekl proudem. Ve věznici byl 
spokojený do doby plánování jeho zavraždění. Ve věznici byl i druhý agent v utajení, který 
vyprovokoval  ostatní  vězně  k tomu,  že  vězeň  „Hamburgr“  řekl:  „My  ho  zabijeme“  (patrně 
obviněného). Zpráva se jménem agenta údajně leží na ÚOOZ a GIBS. Tvrzení svědka Levka 
je  absolutní  nesmysl.  Pokud  si  něco  v podobném duchu povídali, jednalo se o bláboly 
v alkoholovém opojení v kombinaci s farmaky.  Obviněný  si  dále  stěžoval  na  únik  informací 
médiím a zmínil své kontakty v ředitelství pražské policie.  
 
Co se týče osob poškozených, tak pana Choděru zná. Otec obviněného říkal, že „každý 
doktor duplex je asinus triplex, tzn. že „každý dvojnásobný doktor je trojnásobný osel“. 
Choděru dříve vyloučili ze Lvího klubu pro jeho nemorální chování. Chtěl polít prezidenta 
Havla vínem na americké ambasádě, v klubu urazil Dr. Pitharta, kterému na jeho přednášce 
vyndal z tašky  Mladou  frontu  a  začal  ji  nahlas  číst  a  později  urazil  i  tehdejšího  velvyslance 
USA. Řekl mu, že je Žid a bude ho fackovat, protože nenávidí Židy a ženy. Všemu zabránili. 
Dále  měl  podle  obviněného  JUDr.  PhDr.  Choděra  zastupovat  vraha  bývalého  prezidenta 
Lvího klubu JUDr. Vlastimila Uzla, který ho již předtím podmíněně vyloučil z klubu. Od té 
doby viděl Choděru jenom na soudě a neměl žádný důvod jej zavraždit. Choděra si založil 

 

sám svůj „pseudoklub“, pojmenovaný Lví klub Bohemia Ambassador. Pro obviněného to je 
bezvýznamný člověk.  
 
Brig.  gen.  Ing.  Andor  Šándor  byl  přijat  do  Lvího  klubu  na  žádost  Ing.  Topolánka, 
tehdejšího premiéra.  Obviněný  měl  se  Šándorem  společnou  milenku,  kterou  mu,  jak  uvádí 
obviněný, sám nasadil, aby měl informace z postele pana generála. Šándor měl organizovat 
vraždu Ing. Srby a nechával si peníze patřící tajné službě. Obviněný neměl důvod ho zabít. Ve 
Lvím  klubu  ho  měli  proto,  aby  jeho  prostřednictvím  získávali  informace  z vojenského 
zpravodajství. Šándor pak na tu záležitost s milenkou přišel. Dne 2. 9. 2009 se na zámku se 
Šándorem dohodli na rozdělení klubu. Od té doby ho neviděl a neměl důvod ho zavraždit. Na 
zámku Blatná se tehdy konala oslava narozenin Ing. Zemana, bylo tam 200 lidí a rozdělení 
klubu bylo oznámeno. Jak uvádí obviněný, prezident zůstal s ním, arcibiskup také zůstal a ti, 
co nebyli spokojeni, odešli se Šándorem. Šándor novinářům stále tvrdí, že ho (obviněného) 
v říjnu 2009 vyloučil ze  Lvího klubu, což však technicky ani právně není možné.  
 
Co se týče pana Freimanna, do Lvího klubu ho přijali v roce 2011. Údajně vystudoval 
ve  Vatikánu.  Pravoslavný  arcibiskup  Kryštof  protestoval,  neboť  Freimann byl jeho úhlavní 
nepřítel. Obviněný totiž nevěděl, že Freimann je falešný kněz. Před lety je přijal (Freimann) 
do řádu Svatého Konstantina a Sv. Heleny. Byli tam divní lidé. Obviněný se nicméně stále 
považuje  za  velmistra  tohoto  řádu.  Dne  11.  5.  2011  obviněný  pořádal  na  Pražském  hradě 
recepci k oslavě narozenin pana Freimanna, všechno platil. Gen. Vorálek (exšéf PČR Ústí nad 
Labem)  mu  tehdy  sdělil,  že  Freimann  není  žádný  kněz  a  že  ho  vyšetřují.  V Teplicích  měl 
ukrást  oltář  a  prodat  ho  v  zastavárně.  Byli také šokováni informací, že je to pedofil a 
potřeboval peníze na chlapce pod 15 let v Německu. Dne 31. 5. 2011 byl vyloučen z klubu. 
Obviněný  ho  považuje  za  ubožáka,  homosexuálního  pedofila  a  ostudu  klubu.  Jako 
velvyslanec Dobré vůle byl obviněný vyslán na zasedání Řádu v kostele v Teplicích. Posléze 
se konala recepce v nejdražším hotelu v Teplicích. Freimann tam vyhrožoval, že pošle do 
Prahy na arcibiskupa Kryštofa dva vrahy. K dotazu státního zástupce se obviněný vyjádřil tak, 
že se s Levkem bavili celé hodiny. Bylo mu jasné, že  Levko nic takového zařídit nedokáže, 
jejich řeči nebyly vážně myšlené. Je zvláštní, jak vznikly nahrávky. Levko měl mít nahrávání 
v hodinkách,  ale  on  hodinky  nevlastnil.  Hodinky  měl  pouze  obviněný  a  „barákový“ 
(Rosenbaum). Muklové nemají peníze. Specialisté z BIS se údajně domnívají, že měl Levko 
nahrávání v knoflíkové  dírce.  Policie  však  údajně  takovou  techniku  nevlastní.  To  by  snad 
dokázal jen pan Bárta s ABL.  Nahrávání  tak  podle  něj  v  „prvním  kole“  iniciovala  ABL  a  v 
„druhém kole“ mocenské centrum státu - Ing. Kellner - ten je podle něj „bílým koněm“ pánů 
Klause, Topolánka, Dyby a Kalouska. K dotazu obhájce obviněný uvedl, že celé obvinění má 
za nesmyslné a účelové a údajně zpomalilo jeho propuštění Nejvyšším soudem ČR. Obviněný 
měl  být  podle  jeho  názoru  vyslechnut  před  zahájením  trestního  stíhání,  jak  je  obvyklé. 
Vyjádřil  nespokojenost  s omezením ve výkonu trestu. K medikaci  lékem  Tramal  obviněný 
uvedl, že ho bere v tekuté  formě  3x  denně  po  dvou  lžičkách  a  znalcům  v Praze vše podle 
pravdy  řekl.  V době  konání  výslechu  se  cítil  schopen  výpovědi.  Sice  není  fyzicky  zdráv, 
psychicky je ale zcela v pořádku.  
 
Po  prostudování  spisu  namítl  obviněný,  že  pořízené  záznamy  nejsou  způsobilé  být 
důkazem trestního řízení, protože byly pořízeny bez jakéhokoliv souhlasu orgánů s pravomocí 
je  povolit  a  byly  pořízeny  záznamovou  technikou  nelegálně  vnesenou  do  věznice  a 
obsluhovanou osobou ve výkonu trestu. Obviněný je toho názoru, že tyto skutečnosti nebyly 
patřičně  prošetřeny.  Záznamů  bylo  podle  jeho  názoru  dosaženo  nelegálně  a  upozorňuje  na 
technickou úroveň záznamu, u kterého nekoreluje obraz a zvuk. Ve spise obsažené důkazy   
jsou  podle  obviněného  z velké  části  nepravdivé.  Jde  o  uměle  vytvořenou  kauzu,  přičemž 
motivace obviněnému po prostudování spisu není jasná.  
 

 

Poškozený  MUDr.  František Fencl  k věci  uvedl,  že  s Bartákem  dříve  chodil  na 
gymnázium, ale tam jej ještě neznal. Kontaktoval ho v roce 1991, když se svědek přihlásil na 
ředitele OÚNZ. Představil se mu s tím, že jsou spolužáci a on zde pracuje. Potom se ukázal 
znovu,  když  svědek  pracoval  jako  ředitel  Polikliniky  Modřany.  Obviněný  ho  vyhledal  a 
nabídl mu spolupráci při privatizaci. Stali se společníky a provozovali Polikliniku Modřany. 
Vídali se, tykali si, ale přátelé nikdy nebyli. Za celou dobu byl u něj svědek v bytě asi 3x až 
4x, a to když bylo potřeba něco projednat. Svědek znal manželku a děti obviněného, jednu 
dobu  bydleli  prakticky  ve  stejném  objektu.  Jediným  smyslem  života  obviněného  byl 
společenský  život.  Ke  skončení  společného  podnikání došlo v roce 2011 v návaznosti na 
omezení  osobní  svobody  obviněného.  Uzavřeli  spolu  dohodu  o  narovnání,  všechny 
pohledávky mu byly vyplaceny. Jednalo se o majetek v souhrnné  hodnotě  v řádu  několika 
desítek milionů korun. Jednalo se o vyrovnání závazků z podnikání, nikoliv mezi fyzickými 
osobami. Ke své situaci svědek uvedl, že je ženatý a má 2 dospělé děti. Finanční hotovost, 
kterou mívá běžně k dispozici, nedosahuje milionu Kč. Pokud držel větší hotovost, tak vždy 
na účtech. S obviněným nikdy neměl konflikty či spory o peníze. Asi od léta 2013 mu však 
chodily od obviněného dopisy, ve kterých svědkovi vyčítal, že jejich společnost léta platila 
daně. Vyčítal mu také to, že ho chtěli s Jitkou vytlačit ze společnosti. Vyčetl mu postupy při 
privatizaci.  Násilím  mu  nevyhrožoval,  maximálně  hrozil,  že  některé  informace  o  jejich 
společnosti poskytne médiím. Svědek samozřejmě ví, že byl obviněný stíhán a odsouzen kvůli 
nějakým  slečnám.  On  sám  v této  věci  vypovídal  až  u  soudu.  Nemá  pocit,  že  by  mu  svou 
výpovědí  uškodil,  vypovídal  pouze  obecně  a  pravdivě.  Spíše  mu  asi  pomohl.  Veškeré 
písemnosti, které od obviněného z vězení dostal, má k dispozici. Už po kontaktování svědka 
policií z Liberce se mu obviněný pokoušel volat a dne 24. 11. 2013 se mu skutečně kolem 15. 
hodiny  dovolal.  Obviněný  ho  moc  nepustil  ke  slovu,  přestože  mu  svědek  říkal,  že  s ním 
nechce mluvit. Obviněný mu řekl, že se na něj domluvili „cigáni“ a že to vysvětlí. Sháněl se 
po telefonním čísle na paní Jitku Novotnou (další společnice polikliniky) s tím, že se na její 
číslo nemůže dovolat. Svědek mu odpověděl, že ona s ním nechce mluvit. Číslo mu nedal. 
Bavili  se  o  splátkách  vyrovnání  za  polikliniku.  Byl  slušný.  Mezi  řečí  se  zmínil,  že  ho 
prezident pustí. Měl prý znalecký posudek na svou páteř. Svědek se mu snažil skočit do řeči, 
ale nešlo to. Hovor pak obviněný ukončil tím, že mu údajně došel kredit na kartě. K dotazu 
policejního orgánu, proč by ho mohl chtít obviněný vydírat o velké peníze, svědek sdělil, že 
obviněný měl pocit, že při vypořádání dostal méně peněz, než si sám představoval. To by byl 
jediný možný důvod. Nebo prostě jen potřeboval peníze a myslel si, že je právě u něj může 
jednoduše sehnat. Z dalších poškozených zná pouze Jitku Novotnou, která je společnicí jejich 
polikliniky a přivedl ji původně obviněný. Z médií zná Andora Šándora, možná mu byl někdy 
představen,  ale  žádné  osobní  kontakty  s ním  neměl.  Oldřich  Choděra  dříve  řešil  firemní 
pracovní  věci.  Je  možné,  že  ty  osoby  mohly  být  členem  Lions  clubu,  jehož  členem  však 
svědek  nikdy  nebyl.  Svědek  předložil  k  dokumentaci  své  výpovědi  vzájemné  dopisy 
s obviněným založené na č.l. 115 – 123. Sám svědek považoval za zajímavý konec dopisu ze 
dne 30. 10. 2013, kdy obviněný sděluje (č.l. 123), že bude do Vánoc doma.  
 
Poškozený  Mgr. ThDr. Eugen Sigismund Freimann  k věci  uvedl,  že  obviněného 
poznal v Lions  clubu,  jehož  členem  se  stal  v roce  1995.  Byl  členem  klubu  v Teplicích. 
V rámci  charitativních  aktivit  se  kluby  vzájemně  navštěvují  a  on  byl  několikrát  pozván  do 
Prahy. Barták vždy organizoval toto  setkání.  Na  oplátku  svědek  pozval  MUDr.  Bartáka  do 
Teplic  na  shromáždění  organizace  Rytířského  řádu  Sv.  Konstantina.  V roce 2005 se stal 
obviněný členem jejich řádu. Od té doby se příliš neviděli. V roce 2009 mu Barták na setkání 
klubu v Praze  navrhl  přestoupení z Teplic do Prahy. Vyhovovalo mu to, protože zrovna 
v Praze  dodělával  VŠ.  Pravidelně  chodil  na  schůze  klubu  a  s Bartákem  neměl  nikdy  žádný 
problém.  Barták  se  ale  vždy  na  schůzích  opil,  choval  se  oplzle,  nevhodně  komentoval 

 

přítomné dámy. Potom se mu svědek začal vyhýbat. Na počátku roku 2011 se sešli členové 
řádu žijící v Praze. Přišel i MUDr. Barták a seznámil se s Františkem Jílkem. Oba se podle 
přítomných opili a domluvili se na natáčení pornosnímku. Ten byl nakonec skutečně natáčen 
na Velvyslanectví Vatikánu. Jílek se prezentoval jako právník, ale diplom neměl. Svědek ho 
vyloučil z řádu. V roce 2013 byl navíc Jílek pravomocně odsouzen k trestu v trvání tří let za 
podvody proti pravidlům Řádu, kdy za členství inkasoval Jílek 100.000,- Kč. Tato skutečnost 
vyvolala u obviněného agresi vůči svědkově osobě. Začal vyhrožovat jeho rodině i přátelům 
likvidací. V dubnu 2011 s ním přestal komunikovat. V květnu 2011 mu ještě obviněný poslal 
výhružky e-mailem,  tyto  předal  svědek  policii  v Ústí  nad Labem. Svědek  musel  podávat 
vysvětlení k údajnému záměru najmout vrahy na pražského arcibiskupa Kryštofa. Toto měl 
svědek dle obviněného tvrdit na setkání rytířů v květnu 2011, kam se obviněný bez pozvání 
dostavil. Nikdo se s ním ale nebavil. Obviněný mu vyhrožoval, že musí oznámení (patrně na 
Jílka) stáhnout. V jednu  hodinu  v  noci  vyvolal  obviněný  na  hotelu  skandál,  když  napadl 
pracovníky recepce. Obviněného potom viděl až při procesu, kde ho Barták obvinil z toho, že 
mu asistentky dohazoval, aby ho kompromitoval. Tvrdil také o svědkovi, že je plukovníkem 
BIS  a  organizoval  to  (patrně  trestnou  činnost)  se Šándorem,  který  byl  členem  rozvědky. 
Vůbec  to  nebyla  pravda.  Arcibiskupu  Kryštofovi  také  tvrdil,  že  má  svědek  gay  klub 
v Drážďanech  a  musí  ho  propustit  (z Lions clubu). Andora Šándora zná ze setkání Lvího 
klubu, Oldřicha Choděru rovněž. Další poškozené nezná vůbec. Disponuje finanční hotovostí 
v jednotkách  milionů  Kč,  vlastní  2  byty.  Alkohol  pije.  Desítky  milionů  korun  by  z něj 
obviněný ani po fyzickém nátlaku nedostal. On sám z Bartáka nikdy strach neměl, ale jeho 
přítelkyni  obviněný  vyhrožoval  profesním  zničením,  pokud  bude  pokračovat  v řešení 
problému s Jílkem.  
 
 
Poškozený  JUDr.  PhDr.  Oldřich  Choděra  uvedl,  že  obviněného  zná  od  roku  1992 
nebo 1993. On si založil Lví  klub  a  přibíral  tam  lidi,  od  kterých  by  mohl  něco  potřebovat. 
Matka obviněného měla problémy s bydlením a obviněný se mu o tom zmínil. Svědek tu věc 
vyřešil  a  poté  se  stal  také  členem  Lvího  klubu.  Obviněný  se  vždy  chlubil  tím,  koho 
zajímavého  zná.  Často se s těmito  lidmi  nechával  fotografovat.  Svědek  se  s ním setkával 
pouze v klubu,  do  přátelské  roviny,  kdy  by  se  navštěvovali  v domovech, se jejich vztahy 
nikdy  nedostaly.  Barták  se  snažil  získávat  kontakty  na  různé  osobnosti,  tlačit  na  společná 
setkání, ale účelem bylo jen získání prospěchu pro něj samotného. Jednalo se hodně o lidi ze 
zdravotních  pojišťoven.  Svědek  se  s obviněným  „rozešel“  v roce  1997,  kdy  byly  svědkovy 
děti malé. Obviněný určitě může vědět, kde ve Strašnicích bydlí. Důvodem jejich rozchodu 
bylo  právě  chování  obviněného,  který  chtěl  od  členů  Lvího  klubu  prakticky  okamžitě 
protislužby. Je to člověk, který organizuje různé intriky, štve lidi proti sobě a chce je ovládat  
a na každého vyhledával kompromitující materiály. Chlubil se kontakty mezi vysokými 
hodnostáři Katolické církve. Jeho náboženské představy byly ale hodně pokroucené. Svědek 
nebyl sám, komu takové jednání vadilo. Koncem 90. let tedy z tohoto klubu odešel a s dalšími 
lidmi si založili vlastní Lions club. Obviněný to nesl velmi těžce a velmi mu vadilo, že se poté 
svědkovi podařilo založit vlastní klub. Lions club je v podstatě charitativní organizace, která 
má pomáhat potřebným. Výše konkrétních příspěvků je na úvaze vedení každého jednotlivého 
klubu. Část z vybraných prostředků se však odvádí do USA. Po založení nového klubu vnímal 
informace, že ho Barták ve společnosti pomlouvá. Potkali se na jednání Lvích klubů, kde se 
tvářil, že se nic nestalo, ale poté na setkání jedné banky ho verbálně napadal a vyhrožoval mu 
zničením.  Svědek z něj  strach  neměl,  ignoroval  ho.  Žádné  nevyrovnané  finanční  závazky 
mezi kluby nebyly. S užším vedením Lvího klubu v ČR  svědek  rozhodl  i  o  zrušení 
„Bartákova Lvího klubu“. To bylo už poté, kdy vypukla aféra se slečnami. Když to začalo, 
tvrdil MUDr. Barták, že se jedná o hry zpravodajských služeb. Později to rozšířil na spiknutí 
svědka.  Podle  svědka  však  bylo  jasné,  že  on  sám  by  žádné  takové  spiknutí  nemohl 

 

zorganizovat, a tak k tomu obviněný přidal ještě Andora Šándora, který vzhledem k předchozí 
profesi určitý vliv mít mohl. S Andorem Šándorem se svědek zná, tykají si, občas se sejdou na 
společenských  událostech.  Někdy  v roce  2013  svědek  obdržel  písemnost  z Věznice  Mírov, 
kdy mu jeden člověk nabízel, že má informace k Bartákovi a k tomu, co na svědka chystal. 
V dalším  dopise  se  pak  objevil  požadavek,  aby  ho  svědek  právně  zastupoval,  což  odmítl. 
Přímé kontakty ze strany Bartáka žádné nebyly. Svědkova finanční situace odpovídá velikosti 
jeho právní kanceláře, ale jím držená finanční hotovost jistě nedosahuje hranice 50 milionů 
Kč, které hodlal obviněný za jeho smrt inkasovat. Svědek se obecně vyjádřil v tom směru, že 
držená hotovost nedosahuje ani 10 milionů Kč. S obviněným se nikdy nebavil o tom, jakým 
způsobem  vede  své  finance  a  kolik  hotovosti  má  doma.  Se  svědky  Freimannem  a  Jitkou 
Novotnou se potkal pouze jako se členy  Lions  clubu.  Novotná  obviněného  doprovázela  na 
různých akcí. Obviněného se podle názoru svědka mohlo dotknout, že mohl vše a najednou 
zjistil, že lidé z jeho Lvího klubu odešli a založili si vlastní.  
 
 
Poškozená  Jitka Novotná  k věci  vypověděla,  že  obviněného  zná  asi  20  let  od  roku 
1993.  Obviněný  byl  soukromý  lékař  a  ona  u  něj  uspěla  ve  výběrovém  řízení  na  sestru. 
K jejich vztahu už vypovídala v předchozí trestní věci obviněného. Jejich vztah se přesunul do 
osobní roviny a trval asi 5 let. Společnou domácnost s ním nevedla, protože obviněný byl v tu 
dobu ženatý. Jejich vztah ukončila, ale obviněný to nesl špatně. I po jejich rozchodu obviněný 
lidem  tvrdil,  že  spolu  stále  něco  mají,  ale  nebyla to pravda. Po rozchodu se nadále stýkali 
pracovně,  protože  svědkyně  byla  společnice  ve  dvou  obchodních  společnostech.  Později 
ukončení vztahu obviněný začal respektovat a nijak nenaléhal. Za celou dobu, co svědkyně 
s obviněným udržovala poměr, jí nijak neubližoval. Pokud by jí nyní chtěl ublížit, tak jedině 
z důvodu  vyrovnání  v Poliklinice  Modřany.  V rámci  vyrovnání  si  dohodli,  že  budou  určité 
finance složeny do notářské úschovy do doby vyřešení nároků osob poškozených v předchozí 
trestní kauze. Obviněný  asi s tímto řešením nesouhlasil, ale jeho advokát dohodu podepsal. 
Odejít ze společnosti byla jeho volba a oni mu to umožnili. Nikdy se ho nebála ani nebyla 
fyzicky  napadena.  Ještě  z Turecka  jí  ale  před  zadržením  obviněný  volal  a  dával  jí  za  vinu 
spolčení  holek  proti  němu.  Obviněný  potom  vždy,  když  něco  potřeboval  pracovně, 
kontaktoval Františka Fencla. Najednou jí však asi v listopadu 2013 poslal do firmy dopis, 
kde  jí  vyčítal,  že  ho  okradli  a  pokud  nedostane  peníze,  o  které  ho  okradli,  dá  Blesku 
informaci, že spolu mají dítě. Svědkyně mu slušně odpověděla a snažila se vše vysvětlit. Do 
týdne jí přišel další dopis, ale už doporučeně domů, kde na poště viděla obálku, na které byly 
jejich fotky z oslav, z klubu atd. Dopis odmítla převzít. Po odsouzení obviněného Bartáka si 
pořídila nové telefonní číslo, které on nemá k dispozici. Dne 24. 11. 2013 se však obviněný 
dovolal  panu  Fenclovi  a  dožadoval  se  sdělení  nového  čísla  na  svědkyni.  V jednom 
předchozím dopise jí také vyčítal, že mu nenajali správné advokáty. Pomáhala obviněnému 
s vedením  Lions  clubu  a  posléze  se  sama  stala  členem.  Je  mnoho  let  vdaná  za  jednoho 
manžela, má 3 děti a rozhodně otcem žádného z nich není MUDr. Barták. Finanční situace 
jejich rodiny je nadstandardní, ale nejedná se o úspory v milionech korun. Její manžel se 
s Bartákem  zná.  Svědkyně  zná  z klubu  svědky  Šándora,  Freimanna,  Choděru  a  z polikliniky 
pak  společníka  Františka  Fencla,  pošk.  Špačka  nezná.  V poslední  době  si  ničeho 
nestandardního ohledně jejich rodiny a domácnosti nevšimla.  
 
 
Poškozený brig. gen. Ing. Andor Šándor  uvedl, že obviněného zná pouze ze  Lvího 
klubu. Pozval ho (obviněný svědka), aby udělal přednášku a posléze mu nabídl členství. Do 
svého  klubu  obviněný  přijímal  členy,  kteří  by  mu  mohli  pomoci,  a  kohokoliv,  kdo  něco 
znamenal. Trpěl představou, že členové  Lvího klubu jsou Zednáři, kteří tahají za nitky. Měl 
svůj vlastní svět a představu, že je pár vyvolených, kteří řídí stát. V Praze je 6  Lions clubů. 
Svědek vstoupil do Lions clubu Praha Orel, který založil obviněný. Záhy pochopil, že obv. 

 

MUDr. Barták nemá s principy  hnutí  nic  společného.  V létě  2009  jako  prezident  klubu 
obviněného „vyrazil“ za velké podpory dalších členů. S obviněným odešlo několik lidí, kteří 
s ním měli obchodní vztahy, a založili si svůj klub. Od té doby se nestýkali. Ještě před rokem 
2009  byl  u  obviněného  na  večeři  a  do  dneška  toho  lituje.  Obviněný  byl  opilý  a  snažil  se 
zaštítit odkazem na různé známé osobnosti. Pochopil, že ho obviněný může svým jednáním 
dostat do potíží. Obviněný na něj vznášel požadavky typu, aby přivedl premiéra Topolánka do 
klubu. V předchozím  procesu  ho  obviněný  nařkl,  že  organizoval  setkání  s asistentkami, ale 
byl to nesmysl. V kontaktu byl pouze s přítelem  dívky,  kterou  měl  obviněný  mlátit  na 
Filipínách.  Svědek  pouze  kontaktoval  velvyslance  a  více  do  věci  nezasahoval.  Ze  strany 
obviněného to byla podle svědka účelová obhajoba, ale on sám jí snad věřil. Svědek nikdy 
neměl pocit, že by byl obviněným jakkoliv ohrožen. Byl první, kdo s ním zametl. Obviněný je 
v podstatě  slaboch  a  svědek  ho  nepovažuje  za  chlapa.  Svědek  vyloučil,  že  by  kdy  měl 
společnou milenku s obviněným. Obviněný u něj doma nikdy na návštěvě nebyl. Hotovost ve 
výši 10 milionů Kč určitě nedrží. O majetku se s obviněným nikdy nebavil. Svědek připustil, 
že  při  pohybu  po  Praze  využívá  městskou  hromadnou  dopravu,  ale  jezdí  i  autem  -  podle 
parkování.  Nepoužívá  ochranku,  řídí  si  sám.  Freimanna  zná  pouze  z předchozího  procesu 
obviněného, JUDr. PhDr. Choděru jako pražského advokáta a prezidenta jiného Lions clubu. 
Jitku Novotnou  zná,  je  to  společnice  Polikliniky  v Modřanech.  Měla  také  funkci  pokladní 
v Lions clubu. Mimo prostory klubu se s ní  nikdy  nebavil.  Obviněný  tvrdil,  že  s ní  má  dítě, 
byla to ale jen informace z doslechu, měl tím vyhrožovat bývalé manželce. Pan Fencl by mohl 
být podle jeho názoru třetím společníkem polikliniky. Pošk. Špačka nezná. Obviněný by ho 
mohl nenávidět snad proto, že se ho dokázal s výborem klubu zbavit. Ignorovali ho. Svědek 
mu  vědomě  nikdy  neublížil,  neohrozil  jeho  vztahy  s dívenkami, nezasahoval  ani do jeho 
činnosti v klubu. Po odsouzení obviněného v předchozí trestní věci neměl žádné indicie, že by 
se mu obviněný mohl chtít mstít.  
 
 
Poškozený  Pavel  Špaček  uvedl,  že  obviněného  zastupoval  v předchozí  trestní  věci  a 
navštěvoval ho každý týden. Vzhledem k uvedenému svědek odmítl k věci vypovídat, protože 
se vůči obviněnému cítí vázán povinnosti mlčenlivosti.  
 
 
K věci  byl  vyslechnut  rovněž  svědek  Miloš Levko.  Za  účasti  obhájce  obviněného 
svědek popsal, že je od prosince 2012 ve výkonu trestu ve Věznici Liberec. Vykonává trest 
v trvání 10 let. Do Liberce se dostal po zmírnění typu věznice ze zvýšené ostrahy na ostrahu. 
V dubnu nebo v květnu  2013  přišel  k nim na oddíl MUDr. Jaroslav Barták. Oddíl byl 
otevřený.  Volně  se  chodilo  do  kulturní  místnosti.  Obviněný  byl  prvotrestaný,  a  tak mu 
vysvětloval, jak to ve vězení chodí. On měl však vždy svoji pravdu, nenechal si poradit. Řešil 
s ním  ale  jakékoliv  problémy.  Po  nějaké  době  se  ho  obviněný  ptal,  jestli  při  tak  dlouhém 
trestu  nemyslel  na  útěk.  Bavili  se  obecně.  Z obviněného  pak  vypadlo,  jestli  by  mu  mohl 
svědek zařídit útěk. Svědek cítil, že má obviněný peníze a přistoupil na jeho hru. Začali často 
diskutovat u svědka nebo u obviněného na cele. Svědek přiznal, že má „odsezeno“ 20 let za 
loupeže a obviněný to věděl. Obviněný chodil pravidelně nakupovat za celou částku, která je 
možná, a hojně mluvil o tom, že má dost peněz. Když mu řekl, že takový útěk by mohl stát 
100.000  USD,  obviněný  mu  řekl,  že  to  pro  něj  není  problém.  V Liberci  neplatila  běžná 
hierarchie  podle trestu, jako v jiných  lágrech,  obviněného  by  si  nikdo  nevšímal.  On  pak  ale 
začal  dělat  potíže  –  štval dozorce, a to se potom odrazí na všech. Nerespektoval nástupy, 
pořád se na něj čekalo. V Liberci je věznice, která vypadá jako Klokánek. Má podobně jako 
ostatní  vazební  věznice  dobrou  pověst.  Barták  povídal,  že  se  cítí  ohrožen,  byly  to  takové 
báchorky, snažil se manipulovat s ostatními.  Potom  začali  probírat  podrobnosti  možného 
útěku.  Svědek  zjistil,  že  obviněný  nemá  reálný  náhled  na  možnosti  útěku,  trval  na  útěku 
pomocí vrtulníku. Když ho svědek tak poslouchal, nezbylo mu než to potvrdit. Má pocit, že 

 

by to nikoho jiného nenapadlo, ale byl to jeho nápad, tak to odkýval. Že se bude muset 
připlatit  za  pilota,  mu  nevadilo.  Jako  pojistku  chtěl,  aby  svědek  utekl s ním. Jeho prvotní 
nápad  byl  letět  do  Německa  a  potom  do  Thajska.  Svědek  si  pořád  myslel,  že  ho  obviněný 
zkouší,  jestli  mu  na  takovou  kravinu  kývne.  Přicházel  tedy  s dalšími návrhy a nabídnul 
Bělorusko.  Obviněný  tam  chtěl  žádat  o  azyl  s tím, že je pronásledovaný.  Nejdřív  ho 
(obviněného) napadla Ukrajina, ale svědek mu na to řekl, že je to proevropsky orientovaný 
stát,  který  by  ho  vydal.  Obviněný  si  to  nechal  projít  hlavou  a  nakonec  souhlasil.  Domluva 
byla, že se nechá udělat padělaný pas s fotkou obviněného na cizí jméno. Obviněný měl pak 
zaplatit 60.000,-  Kč  za  pas  po  jeho  ukázání  a  polovinu  dolarů,  tedy  50.000  USD.  Svědek 
obviněného utvrzoval, že je schopen to zařídit. Peníze měl obdržet tak, že se někdo zvenčí 
potká s jeho právníkem. Z jeho advokátů  si  pamatuje  pouze  pana  Novotného.  Ze  strany 
svědka  to  byla  jenom  „obložka“,  nikoho  v té  věci  nekontaktoval.  Obviněný  byl  neznalý 
prostředí. O útěku se v podrobnostech už nebavili, protože později začal mluvit obviněný o 
těch vraždách. V létě 2013 přišel z porady s právníkem a chtěl s ním mluvit. On když mluví, 
tak nejde zastavit. Moc se mu s ním bavit nechtělo, ale dal mu 5 minut s tím, že pak jde na 
zprávy.  Obviněný se ho zeptal, jestli by šlo zařídit vraždu. Svědek mu to potvrdil a šel na 
zprávy. Asi za 2 dny se ho zeptal, jestli to myslel vážně. Obviněný mu řekl, že jo a že by šlo o 
3 lidi. Svědek docela koukal, ale řekl mu, že by to bylo drahé. Obviněný řekl, že je mu to 
jedno. Říkal mu, že má jít o mstu. Svědek se v tu dobu nezajímal o podrobnosti a domníval 
se,  že  to  obviněného  přejde.  Během  svých  pobytů  po  „basách“  zažil  takových  tlachů  více. 
Potom mu ale obviněný řekl, o koho se jedná, a to svědek málem upadl. Ptal se ho na jména, 
aby mohl zjistit, kolik by to stálo. Z jeho strany se jednalo pouze o snahu získat nějaké peníze. 
Kdyby slyšel od někoho jiného, že se chce zbavit kompliců, tak by se tomu tolik nedivil. Ve 
vězení se ale ví, za co obviněný sedí, a je to v kriminálu to nejhorší, co může být. Svědkovi se 
nechtělo  jít  na  policii,  není  mu  příjemné  dělat  práskače.  Co  se  týče  osob,  které  měly  být 
zavražděny,  jednalo  se  o  advokáta  Choděru,  gen.  Šándora  a  bývalého  kněze,  kterého  snad 
vyloučili  z církve.  Barták  říkal,  že  mu  kněz  dluží  peníze.  Choděra  byl  snad  členem  „lvího 
bratrstva“  a  pak  ho  vyloučili,  protože  údajně  nezmanipuloval  soudce  v jejich  prospěch. 
Šándor měl podle obviněného zamlčet důkazy o jeho nevině soudu a nějakými materiály měl 
podpořit ten komplot proti němu. Když mu svědek řekl, že to bude hodně drahá záležitost, tak 
se ukázalo, že na tom obviněný s penězi není zas tak dobře. Proto přišel obviněný s nápadem, 
že než ti lidé zemřou, tak se z nich peníze dostanou. Měli se unést a zabít až poté, co vydají 
peníze.  Od  kněze  se  měly  dostat  šanony  s písemnostmi  na  různé  politiky  a  členy  vlády. 
Šándora  se  to  týkat  nemělo  (únos),  protože  aby  svědek  udržel  zdání  reality,  řekl  mu,  že 
Šándor je bezpečnostní expert a sám Barták připustil, že ani nemá žádnou zajímavou částku. 
Šándora chtěl nechat zabít tak, že ho někdo bodne vystřelovacím nožem v davu lidí v MHD, 
aby se potom našel třeba o zastávku dál. Choděra byl podle Bartáka movitý, měl mít až 200 
milionů  Kč.  Barták  z toho  chtěl  alespoň  polovinu  získat.  Svědek  Bartákovi  řekl,  že  nechal 
Choděrovy  poměry  venku  prověřit  a  zas  takové  peníze  nemá.  To  svědek  „vařil  z vody“. 
Barták ale tvrdil, že doktor nevěří bankám a peníze bude mít někde v hotovosti. Neupřesnil, 
jakým způsobem by měl Choděra zemřít. Kněz měl mít podle Bartáka majetek 20 milionů Kč. 
Měla se po něm chtít polovina a také ty svazky pro pozdější použití. Svazky se měly nacházet 
u  matky  kněze,  která  bydlí  u  Teplic.  Konkrétně  hovořil  o  skříni  hned  po  levé  straně  za 
vstupem  do  jejího  bytu.  Smrt  kněze  měla  vypadat  jako  nešťastná  náhoda,  nejlépe  otrava 
alkoholem. Svědek se ptal, jak toho má docílit, když dotyčný nebude chtít pít. Obviněný mu 
řekl, že se do něj může nalít alkohol i konečníkem. O nějakém zvláštním režimu nakládání 
s tělem nemluvil. Svědek se stále tvářil, že všechno půjde udělat. Postupně tak došlo na další 
osoby. Obviněný ale nechtěl tyto osoby zabít, ale jenom vydírat o peníze, které chtěl využít 
částečně  na  útěk  a  částečně  pak  na  život  v zahraničí.  Došlo  k tomu  v  průběhu  těch  úvah  o 
vraždách. V jednom  případě  to  měla  být  paní,  se  kterou  má  snad  Barták  dítě,  a  ona  má  být 
10 
 

vdaná za Španěla. Ten o tom dítěti neví. Má mu dlužit 2 až 5 mil. Kč a bylo by možné po ní 
chtít  1  až  2  miliony.  Další  měl  být  nějaký  muž,  jehož  jméno  je  na  papírech  (které  psal 
obviněný). Byl to také dlužník a mělo se po něm chtít 2 až 3 mil Kč. U tohoto si přál, aby byl 
zapřažený  za  traktor  a  tahán  tak  dlouho,  dokud  peníze  nevydá.  Třetím  vydíraným  měl  být 
advokát, který za ním jezdil každý pátek a podle Bartáka mu z účtu  vytáhl  1.200.000,-  Kč 
skrze falzifikát podpisu. Jeho jméno opět bude uvedeno v papírech, které mu obviněný vyplnil 
včetně  sídla  a  telefonu  tohoto  advokáta.  Obviněný  ještě  uvedl,  že  zajistí  odchod  advokáta 
z návštěvy kolem 17. hodiny. Advokáta údajně do Liberce vozil syn. Lidé, kteří by advokáta 
unesli, měli synovi říct, že ho vyšetřuje kriminálka. Ten advokát je údajně řešen pro podvody, 
tak by ho to ani nepřekvapilo. Advokátovi se mělo říct, že únosci jsou od Rusáků a chtějí zpět 
své peníze. Dotyčný se měl odvézt k nejbližší bance, tam měl vybrat peníze a následně odvézt 
do Prahy a tam vysadit. O všech lidech mu obviněný poskytl detailní informace - adresy, sídla 
kanceláří, u posledního obhájce (Špačka) mu dal i telefonní číslo. Řekl mu také, kdy jezdí do 
věznice. U lidí mu psal někdy i věk a částku, kterou by podle něj měli disponovat. U Šándora 
mu  obviněný  ještě  řekl,  že  bydlí  v běžném  bytě  a  jezdí  MHD.  V poslední  době  už  tlačil  na 
provedení, aby už ty akce proběhly. Informace mu dával jednak ústně, a také písemně v jedné 
z jejich  cel.  Poslední  dobou  už  to  bylo  spíše  ve  svědkově  cele,  protože  obviněný  začal  mít 
pocit,  že  má  na  cele  odposlech.  Obviněný  mu  psal  písemné  záznamy,  kam  psal  detaily 
k jednotlivým osobám. Na listu papíru s nápisem  JUDr.  Pavel  Špaček  bylo  napsáno,  že  ho 
vozí syn, kolik je mu let. Na dalším listu papíru bylo napsáno JUDr. Oldřich  Choděra  a  3 
osoby, u kterých si objednal vraždy - Choděra, Freimann, Šándor. Jsou zde adresy bydliště i 
kanceláří a věk obětí. Na dalším listu papíru formátu A4 psané z obou stran je vše dohromady 
-  částka  za  pas,  peníze  na  cestu,  které  se  mají  získat, jména lidí, ze kterých se mají peníze 
vymáhat, u  Fencla a Novotné jsou hvězdičky, které měly znamenat. že je nechce zlikvidovat, 
a to ani finančně. Jsou tam uvedeny částky, které se mají požadovat. U Šándora je tam pokus 
o výpočet jeho platu. Manžel Jitky má být Španěl a pokud nebude platit, tak se má Španěl 
dozvědět,  že  Lucinka  ve  věku  9  let  není  jeho,  ale  Bartáka.  Další  zápisy  se  týkají  útěku  a 
návštěvy velvyslance (Běloruska). Další list papíru o formátu A5 se týká advokáta, který mu 
má dlužit velké peníze, má se odvézt do banky. Na dalším listu papíru A5 mu Barták poslal 
vzkaz s termínem, kdy požaduje provedení akce. Výslovně je uvedeno: „Termín do Vánoc, tj. 
listopad či prosinec, nejlépe ihned po získání prašulí, tj. asi již v listopadu, už je mi z toho 
všeho zde na blití“. Na dalším listu papíru A4 - oboustranně popsaném, který Barták napsal ve 
stejný den jako papír „varianta α“. Začíná to číslicí VII a končí číslicí IX. Zde ho obviněný 
úkoluje, aby zjistil, kde v Polsku  přijímají  soukromá  letadla  a další podrobnosti s letovým 
provozem atd. Je tam poznámka, že „Flanďák“ – Freimann se má zabít před útěkem a vražda 
„Tlusťocha“  –  Choděry  až  po  útěku.  Na  dalším  listu  papíru  A4  obviněný  psal  kódy  pro 
jednotlivé zavražděné, kdy A měl být Šándor, podle jeho jména,  B měl  být  Freimann jako 
bezbožník a C měl být Choděra, F je Fencl. Opět  jsou uvedeny částky, které se po nich mají 
chtít. Na dalším listu papíru A4 jsou podrobnosti pouze k útěku.  Nahoře  jsou  v kroužku 
zkratky JB a GG, to znamená Jaroslav Barták a Gogo, což je svědkova přezdívka. Píše se zde 
o chronologii útěku, jsou zde zmíněny jména policisty Červíčka a Husáka a jména charge d’ 
affaires  Běloruska,  kterým  má  být  pan  Markovich  (velvyslancem  v Praze  za  Bělorusko  je 
skutečně  Vasily  Markovich),  a  za  Rusko pak Sergej Kiselev (velvyslancem v Praze je 
skutečně Sergej Kiseljov). Všechny písemnosti, které tento svědek předložil, psal podle jeho 
tvrzení obv. Barták vlastní rukou. Byl u toho, když je psal. Barták mu je sám předal nebo mu 
je svědek vzal a pak tvrdil, že se jich zbavil. Když svědkovi došlo, že už to celé není sranda, 
rozhodl  se  všechno  oznámit.  Svědkovi  bylo  jasné,  že  dříve  nebo  později  praskne,  že 
obviněného „balamutí“ a také nepochybně najde někoho, u koho může uspět, tedy že bude 
schopen ty jeho záměry  realizovat. Přinejmenším by  někdo mohl ty lidi označené  Bartákem 
vydírat o peníze. Svědek se proto rozhodl si papíry od obviněného uschovat. Rozhodl se věc 
11 
 

oznámit, ale měl strach, že jeho trestní minulost bude srážet jeho věrohodnost, proto si pořídil 
záznamové zařízení v pánských náramkových hodinkách. Nikdo o tom nevěděl. Nevěděl to 
ani nikdo z vězeňské  služby.  Hodinky  měl  ve  věznici  asi  3  dny  a  nosil  je  na  levém  zápěstí. 
Nahrával rozhovory s obviněným  v cele, a to asi 3x až 4x. Neví, jak se nahrávky povedly. 
Když nahrávky pořídil, tak se hodinek zbavil. Odeslal je tak, jak je dostal, i s písemnostmi. 
Nahrávky pořídil asi týden předtím, než se Barták nechal ve vězení izolovat. Policejní orgán 
položil nevyhnutelnou otázku, jak a od koho svědek získal hodinky se záznamovým zařízením 
a komu je posléze předal, svědek – odsouzený však v této části využil svého práva odmítnout 
vypovídat (s ohledem na nebezpečí trestního stíhání) s tím, že nechce prozradit osobu, která 
mu v tomto pomohla. Záznam nechal  doručit  plk.  Marešovi  z kriminálky v Praze,  oddělení 
vražd. Nikoho jiného z vražd  odsouzený  nezná,  proto  vybral  tohoto  policistu.  Svědek  byl 
v kontaktu s tímto  kriminalistou  až  po  pořízení  těchto  nahrávek.  Svědek  uvedl,  že  se 
záznamem nijak nemanipuloval. Záznam šel jen vypnout a zapnout. Nikdo z věznice  o  tom 
zařízení nevěděl, stejně tak nikdo z médií. Svědek také popřel, že by byl v souvislosti s touto 
projednávanou  věcí  na  něj  vyvíjen  nátlak,  ať  už  od  policie,  nebo  zaměstnanců  věznice.  Za 
pořízené  záznamy  nedostal  žádnou  odměnu,  udělal  to  z vlastního rozhodnutí. K dotazu 
obhájkyně  svědek  uvedl,  že  obviněnému  neříkal  jména  žádných  konkrétních  osob,  které  se 
mají  podílet  na  provedení  vražd  a  organizování  útěku.  K  těm  osobám  jen  řekl,  že  jsou  to 
bývalí ruští  vojáci.  Sám  se  spíš  přizpůsoboval  tomu,  jak  se  vyvíjely  požadavky  ze  strany 
Bartáka. Zpočátku chtěl od Bartáka dostat nějaké peníze, i když samozřejmě by pro něj nic 
neudělal.  Pak  to  začalo  být  nebezpečné,  tak  se  rozhodl,  že  to  oznámí.  K dotazu obhájkyně 
svědek  vyloučil,  že  by  měl  s obviněným  fyzický  konflikt.  Přiznal, že  na  něho  občas  musel 
zakřičet, když moc mluvil a nebyl schopen se zastavit. Nebylo to ale nic zlého. Svědek se 
domníval, že pro obviněného byl ve vězení autoritou.  
 
 
K věci byl vyslechnut v procesním postavení svědka také plk. Josef Mareš, policista 
zařazený  k SKPV  PČR  Praha  jako  zástupce  vedoucího  odboru  obecné  kriminality.  K věci 
uvedl,  že  o  svědku  Levkovi  se  dozvěděl  od  svého  informačního  zdroje  na  přelomu  října  a 
listopadu 2013. Ten muž si ho vybral k tomu, aby mu sdělil informace o údajně připravované 
trojnásobné vraždě.  Zdroj mu předal několik písemných materiálů,  aby  mu vůbec věřil. Ty 
písemnosti měly pocházet od MUDr. Bartáka. Svědek v oboru pracuje přes 20 let a obdobná 
oznámení  mu  píšou  různí  lidé,  jako  např.  pan  Hruška  z Valdic (odsouzený, který je známý 
oznamováním mnoha smyšlených skutečností k různým mediálním případům). Ověřil si, že 
písemnosti mohou skutečně pocházet od MUDr. Bartáka. Svědek navštívil věznici v Liberci, a 
aniž by hovořil se svědkem Levkem, snažil se k němu získat další informace, zejména k tomu, 
zda se skutečně nejedná o notorického oznamovatele typu Hrušky. Proto navštívil v Liberci 
zdejší odbor obecné kriminality. Dohodl, že Levka prvotně vytěží sám a ověří věrohodnost 
oznámení a bude-li  to  opodstatněné,  vše  předá  místně  příslušnému  odboru.  Posléze  vytěžil 
Levka podle zákona o policii a předložil mu písemné materiály, aby se vyjádřil, kdo je jejich 
původcem.  Odsouzený  uvedl,  že  je  psal  MUDr.  Barták  a  mají  souvislost s připravovanými 
vraždami. Také mu však řekl, že existují nahrávky hovorů mezi ním a Bartákem. Řekl mu, že 
nahrávky  již  nejsou  ve  věznici,  i  když  tam  byly  pořízeny,  a  slíbil,  že  zařídí  jejich  předání 
tomuto kriminalistovi. Informace předal libereckému odboru obecné kriminality. V zápětí se 
s ním spojil informační zdroj, který mu řekl, že za ním posílá neznámého člověka, který mu 
předá záznamy. K předání došlo v Praze a ten člověk měl být pouze kurýr, který s věcí neměl 
nic  společného.  Bylo  mu  předáno  záznamové  zařízení  na  USB,  kde  mělo  být  5  souborů. 
Jednalo  se  pouze  o  datový  nosič.  Navštívil  specializované  pracoviště  –  Odbor technické 
ochrany (OTO), kde mu pracovník záznamy vypálil na disk DVD. Z původního  nosiče 
vymazal všechny záznamy, aby je pak  neměl  někdo  k dispozici  a  nezneužil  je.  Vše  předal 
OOK Liberec. Svědek doplnil, že hned při prvotní získané informaci se ubezpečil, že přímé 
12 
 

ohrožení  nehrozí  a  má  tedy  čas  několik  dnů  k ověření  informací.  Bartáka  nikdy  osobně 
neviděl,  jeho  jméno  zná  pouze z médií a z porad odboru obecné kriminality, protože jeho 
předchozí  trestní  věc  byla  vyšetřována  jejich  3.  oddělením.  Do  vyšetřování  této  věci  však 
nijak  nezasahoval,  nedělal  žádné  úkony  ani  neuděloval  žádné  pokyny  k vyšetřování.  Že 
existuje Lví klub, se  dozvěděl  až  při  medializaci  případu.  Není  si  vědom,  že  by  byl  Levko 
šetřen  v minulosti  jejich  oddělením,  dozvěděl  se  o  něm  až  v souvislosti s tímto  případem. 
Poprvé a naposledy ho viděl právě při vytěžení 2013 ve věznici. Záznamy si prohlédl až na 
OTO. Pouštěl  si  je  z vyrobeného  DVD  a  neví  o  tom,  že  by  existovaly  jiné  kopie  těchto 
záznamů. V podstatě se jednalo o 3 schůzky, kdy při prvním kontaktu dostal část písemností, 
při  druhém  další  část  a  sdělil  zdroji,  že  se  za  Levkem  vypraví.  Naposledy  mu  pak  bylo 
předáno  záznamové  zařízení.  Dokumenty  mu  předávala  tatáž  osoba,  kterou  však  nezná,  a  
bylo  mu  řečeno,  že  to  je  čistě  kurýr,  který  o  věci  samé  nic  neví.  K dotazu  obhájce  svědek 
uvedl,  že  fakt,  že  nahrávky  byly  pořízeny  ve  věznici,  dovodil  z výpovědi  Levka.  Z jeho 
dlouhého trestu, který vylučoval, že by ho pustili ven. Sám Levko navíc tvrdil, že nahrávky 
byly  pořízeny  ve  věznici.  Vychází  i  z  běžného  vzhledu  vězeňského  prostředí,  ačkoliv 
konkrétně prostředí věznice Liberec nezná. Flash disk pak nechal kurýrovi na veřejném místě 
v restauraci, jak bylo původně domluveno, což byl současně i důvod, proč záznamy z tohoto 
zařízení  raději  nechal  smazat.  K dotazu,  jak  vnímat  jeho  formulaci,  že  „nehrozí  přímé 
nebezpečí“, svědek uvedl, že pokud dostal jako policista informaci o přípravě vražd tří osob, 
zeptá se jako první, jestli ta příprava pořád běží. Bylo mu řečeno, že ten, kdo to chce oznámit, 
tedy Levko, žádné kroky k dokonání nekoná. Objednatel měl mít v Levka plnou důvěru, tudíž 
se neobrátil na nikoho dalšího. Ze tří  poškozených  se  patrně  setkal  s JUDr.  Choděrou  jako 
advokátem v nějaké  kauze.  Osobně  se  neznají.  Pana  Šándora  zná  z médií  a  třetího 
poškozeného  neznal  vůbec.  Svědek  vyjádřil  domněnku,  že  pokud  by  informace  jako  on 
obdržel jiný policista, tak by s ní  naložil stejným způsobem. Pokud by ji obdržel novinář, asi 
by je využil spíš pro svou profesi. Záleželo by na tom, jak by byl ten člověk znalý práva. Po 
prověření prvotního oznámení měl dost informací na to, aby je postoupil kolegům v Liberci. 
Někdy  se  stane,  že  se  podobná  oznámení  neprojeví  jako  věrohodná  anebo  obsahují  málo 
informací, tak se založí. K dotazu státního zástupce svědek uvedl, že je přesvědčen o tom, že 
nahrávky byly pořízeny již předtím, než šel za Levkem do věznice. Levko mu to sám potvrdil. 
Svědek kategoricky popřel, že by se podílel na získání nahrávacího zařízení pro Levka. Pokud 
by v tom  měl  figurovat,  musel  by  oslovit  kolegy  (z  Liberce)  a  postupovalo  by  se  podle 
trestního řádu. Zdůraznil, že nahrávky podle něj byly pořízeny v době, kdy ještě neměl ponětí, 
že pan Levko existuje. Když s ním  mluvil,  řekl  mu,  že  budou  nepříjemnosti  a  pokud  to 
zařízení  má  u  sebe,  ať  ho  vydá.  Levko  mu  tvrdil,  že  zařízení  je  již  mimo  věznici.  Jeho 
informační zdroj by byl v případě vyzrazení identity ohrožen na životě.  
 
 
Svědek Jaroslav Váňa v rámci podání vysvětlení uvedl, že je  ve výkonu trestu odnětí 
svobody ve VV Liberec od ledna 2013 za trestný čin vydírání. V červnu 2013 byl k němu do 
cely na oddílu D liberecké věznice umístěn MUDr. Barták. Neznal prostředí, svědek se mu 
snažil vysvětlit, jak to ve vězení funguje. On totiž žil v domnění, že všichni jsou tu pro něho. 
Časem se otrkal. Barták se choval nadřazeně, byl kvůli němu přemístěn vychovatel, neustále 
dělal problémy, později i vyvolával konflikty mezi vězni. Neustále tvrdil, že zařídí přemístění 
kohokoliv,  kdo  mu  vadí.  Stěžoval  si  na  příslušníky,  budil  kolem  sebe  atmosféru  strachu. 
Advokáti  za  ním  chodili  každý  den,  což  také  nebylo  obvyklé.  Někteří  advokáti  byli  spíše 
kurýry, kteří mu nosili do vězení peníze a obstarávali mu soukromé věci. Advokáti mu nosili 
tiskoviny, hotové peníze. Jednou přišel úplně „na šrot“, neboť ho advokát nechal pít alkohol a 
donesl mu spoustu jídla. V hotovosti u sebe míval 10.000,- Kč vždy, ale i více. Jednou to byl 
balík (bankovek), který svědek odhadl asi na 100.000,- Kč. Od jiných vězňů si kupoval jídlo a 
přemýšlel i o tom, že by se s ním vyspala ženská za peníze. Z vězeňského personálu už měl 
13 
 

vytipované  ženské  a  chtěl  po  svědkovi,  aby  to  zařídil.  Podle  svědka  je  to  samozřejmě 
nesmysl, ale takhle MUDr. Barták žil. S penězi  se  “utrhl“,  dělalo  mu  dobře,  když  ho  někdo 
poslouchal a měl moc nad lidmi. Asi v polovině září byl svědek přemístěn, protože spolu měli 
konflikt. Barták byl neodbytný, už mu lezl na nervy. Neustále otravoval s tím, že mu svědek 
sebral peníze. Zkoušel z něj (obviněný) dostat peníze přes jiné vězně na oddílu, sháněl na něj 
lidi, ale neklaplo mu to, tak se mu pak dokonce omluvil. Obviněný mluvil o svém životě, o 
Lvím klubu a Poliklinice v Modřanech.  Tvrdil,  že  jeho  odsouzení  za  znásilnění  byl  ušitý 
komplot.  Podle  svědka  bylo  u  něj  jediné  štěstí,  že  neměl  kontakty  na  kriminální  prostředí 
mimo věznici. Pokud by je měl, jeho nepřátelům venku by se něco stalo. Na cele spolu byli 
nejdříve sami a Barták se snažil skrze odsouzené spoluvězně získat kontakt na lidi, kteří jsou 
všehoschopní. Svědka se konkrétně ptal, jestli by dokázal zařídit, aby venku někdo za peníze 
vydíral a zastrašoval ženy v jeho  kauze.  Poškozené  měly  u  soudu  tvrdit,  že  jeho  kauzu 
vykonstruoval  Choděra  a  Freimann.  Svědek  uvedl  3  jména  konkrétních  poškozených. 
Nejdříve říkal, že je chtěl donutit ke změně výpovědi násilím. Popisoval, jakým způsobem si 
asistentky vybíral. Zmínil se, že s právníkem  Choděrou  měl  problémy  a  nechal  ho  vyloučit 
z Lions clubu. Na  Choděru  byl  hodně  naštvaný  a  tvrdil,  že  má  spoustu  peněz.  Barták  chtěl 
sehnat lidi venku, kteří by byli schopní Choděru vydírat, měl být unesen. Šlo mu o majetek 
těch lidí. O tom knězi Freimannovi mluvil Barták jako o praseti, nemohl ho vystát. Ten mu 
vadil  nejvíc.  Freimann  mu  měl  údajně  dohodit  jednu  z těch  asistentek.  Barták  věděl  o 
Freimannovi  úplně  všechno,  měl  mít  majetek  20  milionů  Kč.  Freimann  se  měl  zabývat 
dětskou prostitucí a v Německu shánět mladé kluky. Bartákovi šlo o to, že Freimann měl mít 
údajně  kompromitující  materiály  na  lidi  kolem  Lions  clubu.  Barták  pak  také  mluvil  o 
spolumajiteli Polikliniky v Modřanech,  jehož  jméno  si  svědek  nevybavil.  Z toho  chtěl  taky 
dostat násilím nějaké peníze, mělo jít o miliony. I potom, co se mu Barták omluvil, na něj 
pořád naléhal, jestli by  šlo venku zařídit to vydírání. Bylo mu jedno, jak ti lidé dopadnou, 
hlavně  mu  šlo  o  peníze.  Svědek  mu  na  všechno  kýval,  nemohl  uvěřit,  že  to  Barták  myslí 
vážně. Nabízel však velkou provizi. Barták byl už ohledně tohoto nápadu hodně netrpělivý a 
zhruba v této  době  se  začal  kamarádit  s ods.  Levkem.  Svědek  se  s Levkem  o  těchto  věcech 
nebavil, myslí si, že Levko ani v době jeho výslechu neví, že Barták s ním něco takového také 
probíral. Svědek je rád, že to oznámení vyřešil Levko, protože by to časem musel řešit i on. 
Bartákovo jednání se stupňovalo, podle svědkova názoru na Levka tlačil, a proto se to takhle 
urychlilo.  Barták  byl  občas  jak  utržený  ze  řetězu.  Dodržoval  ale  zásady  konspirace,  bál  se 
štěnic,  mluvil  jen  z očí  do  očí,  byl  opatrný.  Často  věci  psal  a  nějaké  dokumenty  pak 
zlikvidoval. Svědek je toho názoru, že Barták tyto požadavky řešil pouze s ním a Levkem. 
Neměl  důvod  to  řešit  s někým  jiným.  Tvrdil,  že  i  jeho  synové  shánějí  venku  někoho  na 
špinavou práci. Bartákovi u nich na oddíle nehrozilo žádné nebezpečí, svědek nevěděl nic o 
tom,  že  by  ho  chtěl  někdo  zlikvidovat.  Na  oddíle  byli  dost  malý  kolektiv.  Barták  měl 
problémy jen s Pokorným, což je cikán, ale ty problémy vyvolával Barták záměrně. Tito lidé 
mu vadili (zřejmě Romové). Přitom Pokorný se snažil problémy nedělat. Barták na sebe takto 
upoutával pozornost. Snažil se vystupovat jako ublížený, aby se o něj každý staral. Nicméně 
ani Levko neřešil jeho bezpečnost, Bartákovi nic nehrozilo, nikdo se na něho nechystal.  
 
 
Ve věci bylo vyžádáno odborné vyjádření z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání 
ručního písma. Zkoumáno bylo 9 listů, celkem 11 stran textu (tyto písemnosti jsou založeny 
na č.l. 220 - 227). Srovnávacím materiálem byly písemnosti obviněného - jeho podání učiněná 
během výkonu trestu, a to celkem 53 podání. Mikroskopickým zkoumáním bylo zjištěno, že 
nebyly  nalezeny  znaky  nasvědčující  padělání  písma  použitím  technických  prostředků  a 
postupů.  Písemnosti  mají  charakter  poznámek,  pokynů  a  kratších  sdělení.  Písmo na 
předložených dokumentech je vyhotoveno modře píšícím psacím prostředkem s kuličkovým 
hrotem.  Texty  jsou  vyhotoveny  hůlkovým  písmem  s výskytem  arabských  nebo  římských 
14 
 

číslic v mírně pravém sklonu a středně rychlým až rychlým tempem psaní bez datace jejich 
vzniku.  Texty  jsou  sice  poněkud  neurovnané  s občasnými  přepisy  nebo  opravami,  jsou  ale 
vyhotoveny  rychlým  tempem,  jistě,  plynule  a  dynamicky.  Neurovnanost  a  rozkolísanost  se 
objevuje v celém rozsahu všech zkoumaných textů. Tato skutečnost svědčí o tom, že se jedná 
o  průvodní  a  specifický  rys  písemného  projevu  a  nikoliv  o  znak  nespontánnosti.  Texty 
hůlkovým písmem jsou vždy středního až většího rozsahu, jsou individualizované a obsahují 
přes použitý typ nevázaného písma řadu identifikačně významných znaků. Texty jsou proto 
vhodné pro individuální identifikaci. Jako srovnávací materiál byly kriminalistickému ústavu 
předloženy originály písemností psané nesporně MUDr. Bartákem. Srovnávací materiály lze 
hodnotit  jako  vyhovující  potřebám  zkoumání.  Vzhledem  k tomu, že znalec disponoval 
srovnávacím materiálem postupoval v praxi tak, že nejprve provedl podrobnou analýzu 
srovnávacího  rukopisu  konkrétního  pisatele  a  po  zmapování  specifických  marketů  a 
písařských zvyklostí jsou tyto znaky postupně dohledávány ve sporných textech. Podrobnou 
analýzou  rukopisu  MUDr.  Bartáka  i  všech  sporných  textů  na  všech  předložených 
písemnostech a jejich následnou komparací bylo zjištěno, že všechny hůlkové, ale i kurzívní 
texty ve sporných materiálech vykazují pouze znaky shodné nebo  výrazně  podobné.  Znalec 
v rámci  odborného  vyjádření  názorně  označil  na  fotokopiích  písma  markanty,  dle  kterých 
bylo možno dovodit, že pisatelem je právě obviněný. Znalec po prozkoumání rozhodných 
skutečností  dospěl  k závěru,  že  předložené  písemnosti  psala  jedna osoba.  Současně 
konstatoval, že předložené písemnosti psal pisatel, jehož vzorky písma jsou předloženy 
jako srovnávací materiál, tedy MUDr. Jaroslav Barták. 
Srovnávací  materiál je pak 
založen na č.l. 265 - 345.  
 
 
 
K posouzení duševního stavu obviněného byl přibrán znalecký ústav podle § 110 odst. 
1 tr. řádu, neboť se do značné míry jednalo o zkoumání zvláště obtížné, výjimečné, vyžadující 
zvláštní  vědecké  posouzení.  Znaleckým  ústavem  je  Psychiatrická  nemocnice  Bohnice. 
Znalecký ústav vede ředitel MUDr. Martin Holý a na znaleckém zkoumání se podílela celá 
řada znalců, když pro potřeby trestního řízení označil ústav jako znalce, kteří mohou být ve 
smyslu § 110 odst. 2, 3 tr. řádu vyslechnuti, znalce MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., PhDr. Petra 
Goldmanna a PhDr. Terezu Soukupovou, Ph.D. Ze znaleckého posudku vyplývá, že 
posuzovaný  navázal  kontakt  bez  obtíží,  resp.  až  nadměrně  spontánně,  byl  nespolečensky 
familiérní.  Formálně  spolupracoval,  jeho  nálada  byla  expanzivní,  bez  úzkosti,  s labilní 
emotivitou. Afektivita neochotně kontrolovaná. Obviněný se projevoval stálým proudem řeči, 
který  byl  neusměrnitelný.  Jeho  stenický  projev  výrazně  překračoval  společenské  konvence. 
Byl velmi zabíhavý a obtížně udržitelný v mezích kladených otázek. Obratně měnil témata, 
pokud byl dotázán na evidentně nepravdivé údaje, což svědčí o verbální inteligenci. Tento styl 
chování plyne z osobnostní poruchy. Obviněný se sám vnímá a invazivně prezentuje jako muž 
manažersky  úspěšný,  superiorně  inteligentní,  široce  vzdělaný  a  sexuálně  neodolatelně 
přitažlivý. To vše svědčí o výrazném narcismu, emoční labilitě a v dané situaci o malé ochotě 
dodržovat konvence. Vnímání je bez poruch. Sebestředné myšlení je narcisticky zkreslené do 
grandiózních  velikášských  přesvědčení.  CT  vyšetření  mozku  vyloučila  demenci  nebo 
obdobnou poruchu psychických funkcí. Obviněný  netrpí  dle  závěru  ústavu  duševní 
chorobou, ale poruchou osobnosti, a to narcistickou, histriónskou, disociální, 

paranoidní,  emočně  nestabilní.  V době  činů,  ze  kterých  je  obviněn,  byl  schopen 
rozpoznat jejich protiprávnost a byl schopen své jednání ovládat.
  Okolnosti, které jeho 
jednání ovlivňovaly, jsou poruchové osobnostní charakteristiky. Obviněný je schopen chápat 
smysl trestního řízení. Znalecký ústav shledal jeho pobyt na svobodě nebezpečným pro 
vysokou 
pravděpodobnost 
opakování 
obdobného 
jednání, 
popř.realizace 
připravovaného protiprávního jednání. Znalecký ústav však nenavrhl uložení žádného 
15 
 

ochranného  opatření,  protože  obviněný  netrpí  žádnou  významnou  duševní  poruchou. 
Jeho nebezpečnost tak zjevně vyplývá z jeho osobnostních charakteristik.  
 
Co  se  týče  psychologického  posouzení  jeho  osobnosti,  jeho  intelektový  výkon  je 
nevyrovnaný.  Verbální  inteligence  je  nadprůměrná,  zatímco  neverbální  je  téměř 
podprůměrná.  V  osobnosti  dominuje  jádrová  narcistická  porucha.  Obviněný  je  stenický, 
sebejistý,  překračující  konvence  a  normy  pro  uspokojení  vlastních  potřeb,  zejména  potřeby 
moci  a  potvrzení  vlastní  výjimečnosti.  Jeho  osobnost  je  také  histriónská,  disociální, 
paranoidní a emočně nestabilní. Jeho schopnost správně vnímat a vnímané skutečnosti bez 
zkreslování  reprodukovat  je  snížena  právě  popsanou  poruchou  osobnosti  (chorobně 
pozitivní  přesvědčení  o  vlastních  schopnostech,  vlivu  a  významu).  Jde  u  něj  o  trvalou 
sociální strategii, jejímž motivem je prožívání sebe sama jako člověka vlivného, významného 
a utvrzování se v tomto sebeobrazu. Motivace činů, z jejichž přípravy je obviněn, je v souladu 
s osobností  obviněného.  Prognóza  dalšího  vývoje  jeho  osobnosti  je  nepříznivá,  neboť 
sociální strategie jsou  upevněné  a  není  možno  předpokládat  významnější  změnu.
 
Možnost jeho resocializace je tedy výrazně snížena, stejně jako resocializační vliv případného 
trestu. Obviněný při své osobnostní poruše již nezíská náhled na své jednání, nedojde k jeho 
korekci. Nepřijme vinu ani nepřevezme odpovědnost za své jednání. Lze předpokládat spíše 
zhoršování nevhodného psychopatického chování. Případný trest odnětí svobody může plnit 
toliko úlohu ochrany společnosti (zabránění v pomstě vůči domnělým škůdcům) a může trest 
vnímat  jako  regulující  sílu  společnosti,  která  ho  může  odradit  od  dalšího  protiprávního 
jednání.  
 
 
Ve věci byly zajištěny také zmíněné nahrávky rozhovorů obviněného a svědka Levka. 
DVD je založeno na č.l. 230. Důkazně přínosná je zejména nahrávka na DVD č. 3, kde Levko 
informuje obviněného o průběhu příprav, mj. říká, že Tlusťoch (Choděra) nemá tolik peněz, 
obviněný  ho  ujišťuje,  že  peníze  má,  ale  v hotovosti,  protože  nevěří  bankám.  Co  se  týče 
generála, shodují se oba komunikující, že to bude „bez únosu“. Obviněný  se  obává,  že  by 
z toho  mohla  být  přestřelka  a  rovněž  vyjádřil  obavu,  že  je  brig.  gen.  Ing.  Šándor 
„kontrasledován“ službou (patrně Vojenským zpravodajstvím), neboť je její bývalý velitel. O 
Flanďákovi pak hovoří  obviněný tak, že drží kompromitující materiály  na různé osobnosti, 
mj.  hejtmanku  Vaňhovou  a  Karla  Schwarzenberga,  které  mu  měli  prodat  nějací  vyhození 
estébáci.  O  Fenclovi  a  Novotné  obviněný  říká,  že  jsou  už  naměkko  a  pokud  přijdou  rusky 
mluvící lidé, peníze vydají. Obviněný se svědkem Levkem probírá také záležitosti pasu, kdy 
Levko  sděluje,  že  příští  týden  by  měl  být  hotový  a  obviněný  mu  slibuje,  že  pak  dostane 
„mimo VV Liberec“ částku 60.000,- Kč. Také uvádí kontakty na běloruskou ambasádu s tím, 
ať se to projedná. Svědek Levko uvádí, že je potřeba stanovit nějaké datum, kdy má operace 
alfa proběhnout. K tomu obviněný MUDr. Barták sděluje, že Vánoce rozhodně nechce trávit 
ve VV Liberec a útěk by tak měl být realizován do Vánoc.  
 
Ostatní nahrávky toliko dokumentují důvěrný vztah odsouzeného Levka a obviněného 
MUDr. Bartáka, zájmové jsou jen místy. 
 
 
 
V rámci vyšetřování byly zajištěny taktéž listinné důkazy.   
 
 
Na  č.l.  346  –  358  jsou  založeny  dokumenty  svědčící  o  nepovolené  komunikaci 
obviněného  z Věznice  Stráž  pod  Ralskem.  Na  č.l.  359  -  365 je  založen  přepis  záznamu 
rozhovoru mezi obv. Bartákem a ods. Levkem. Na č.l. 373 - 378 jsou založeny dokumenty 
svědčící o pronášení nepovolených předmětů (mobilní připojení USB k internetu a hodinky) 
advokáty  obviněného  JUDr.  Špačkem  a  JUDr.  Nohou  do  věznice,  kde  obviněný  v té  době 
vykonával  trest  odnětí  svobody  (toto  podezření  ze  spáchání  trestné  činnosti  advokáty  bylo 
postoupeno  místně  a  věcně  příslušnému  OSZ  Česká  Lípa).  Na  č.l.  414  -  475 je založen 
16 
 

rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 8/2012 a  usnesení Vrchního soudu v Praze 
sp. zn. 10 To 51/2013 (č.l. 476 - 480), na základě kterých byl obv. MUDr. Barták pravomocně 
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 let. Jak je obecně známo, v mezidobí Nejvyšší 
soud tento rozsudek zrušil a s výjimkou  jednoho  skutku  odsoudil  obžalovaného  opětovně 
s tím, že mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 roků.  
 
 
Spis byl doplněn také o přílohu obsahující podstatné materiály z předchozí trestní věci 
obviněného,  mimo  jiné  i  znalecký  posudek  z oboru zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie  a 
sexuologie.  
 
 
Na  základě  všech  shora  popsaných  důkazů  a  skutečností  z nich vyplývajících lze 
dovodit,  že  se  obviněný  dopustil  jednání  popsaného  ve  výrokové  části  obžaloby,  kterým 
naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného 
zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. a), i), j) tr. zákoníku, nedokonaného, ukončeného 
ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku a dále také přípravu zločinu vydírání podle § 
20 odst. 1 tr. zákoníku k § 175 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku.  
 
 
Obviněný  je  ze  shora  popsaného  jednání  usvědčován  výpovědí  svědka  Levka,  který 
podrobně popsal, jakým způsobem si u něj MUDr. Barták začal objednávat páchání násilné 
trestné  činnosti  venku  mimo  věznici.  Tento  svědek  budil  dojem  kontaktů  s podsvětím  a 
prezentoval se tak, že je v jeho možnostech páchání trestné činnosti ve vnějším světě zařídit. 
Nicméně  veškerá  iniciativa  pocházela  z jednání  obviněného  MUDr.  Bartáka,  neboť  tento 
svědek  vůbec  neznal  (snad  s výjimkou  Ing.  Šándora)  osoby,  o  jejichž  likvidaci,  popř. 
vydírání, obviněný usiloval. Tento svědek také spontánně přiznává, že jeho prvotní motivací 
k rozmluvám s obviněným  bylo  „obložit“  ho  o  nějaké  peníze.  Jakmile  však  obviněný  začal 
své požadavky konkretizovat  a  sdělovat  mu  jména  bydliště  a  další  údaje,  např.  o  denním 
režimu osob, o jejichž likvidaci měl zájem, pochopil svědek, že věc je již velmi vážná a jal se 
ji  oznámit.  Výpověď  tohoto  svědka  je  podporována  písemnými  pokyny  a  záznamy 
obviněného obsahujícími údaje k plánovaným obětem, časové požadavky, přezdívky osob atd. 
Odborným  vyjádřením  z oboru  písmoznalectví  pak  bylo  naprosto  nepochybně  určeno,  že 
pisatelem  těchto  dokumentů  je  právě  obviněný  MUDr.  Barták.  V základních rysech pak 
podporuje výpověď tohoto svědka podaným vysvětlením rovněž svědek Váňa. Váňa uvedl, že 
MUDr.  Barták  se  i  jemu  svěřil,  že  by  chtěl  na  svobodě  zlikvidovat  osoby,  které  jsou  mu 
nepohodlné. Sám obviněný přitom právě svědka Váňu hodnotil pozitivně a řekl k němu, že se 
do komplotu proti  němu  nezapojil  a  „je  to  slušný  člověk“.  Podpůrně  je  jednání  obviněného 
dokumentováno  také  pořízenými  audiovizuálními  záznamy.  Pravdou  je,  že  tyto  záznamy 
vznikly  zcela  bez  vědomí  a  iniciativy  orgánů  činných  v trestním  řízení.  Svědek  Levko  je 
pořídil  o  vlastní  vůli  na  nezjištěné  záznamové  zařízení.  Orgány  činné  v trestním  řízení  se 
v průběhu vyšetřování zaměřily na zásadní okolnost, jakým způsobem se záznamové zařízení 
do věznice dostalo, ovšem s ohledem na vyjádření svědka a rovněž s přihlédnutím k výpovědi 
svědka  plk.  Mareše  se  tuto  cestu  nepodařilo  objasnit.  Použití  soukromě  pořízených 
videozáznamů v trestním řízení není a priori nijak vyloučeno. Samozřejmě by bylo naprosto 
nemožné použít k důkazu záznamy, jejichž pořízení by inicioval či provedl jakýkoliv policejní 
orgán bez povolení příslušného soudu či státního zástupce. Nebylo však zjištěno, že by taková 
situace v tomto trestním řízení nastala. Obhajoba obviněného spočívající v tvrzení, že svědek 
Levko byl ve vězení člověkem bez autority a významu, se kterým se obviněný moc nebavil, je 
vyvrácena  už  jeho  zápisky  na  předložených  listech  papíru,  kdy  odsouzeného  s přezdívkou 
„Gogo“ implementoval do svých plánů na útěk z výkonu trestu. Rovněž je ze záznamů patrné, 
že  obviněný  si  s odsouzeným povídá velmi  důvěrně,  žoviálně  a  konspirativně.  V některých 
okamžicích mu dokonce sám obviněný lichotí a vyjadřuje respekt, např. konstatováním: „Ty 
17 
 

jsi profík.“ Obviněný svému plánu na provedení vražd a následnému útěku z věznice zjevně 
věřil,  kdy  v písemných materiálech  urgoval  realizaci  domluvených  činů  do  Vánoc  2013, 
neboť přes svátky nechtěl být ve výkonu trestu. Obviněný v rámci prvotní obhajoby odmítl, 
že  by  si  objednával  násilnou  trestnou  činnost  a  výslovně  uvedl,  že  jeho  obvinění  je 
„výsledkem spiknutí osob cikánské národnosti“. Toto tvrzení je zcela absurdní. Rovněž nic ze 
zjištěných skutečností nesvědčí o tom, že by mělo být pořízení videozáznamů, na kterých si 
objednává  vraždy  a  vydírání,  iniciováno  JUDr.  Vítem  Bártou  a  společností  ABL,  jak 
obviněný  s odkazem  na  blíže  nezjištěné  stanovisko  BIS  uvádí.  I  podle  závěrů  znaleckého 
posudku  trpí  obviněný  pocitem  vlastní  výjimečnosti,  nadřazenosti  a  nepostižitelnosti  a 
v rámci své obhajoby o důkazech tvrdí, že jsou to nesmysly bez bližší logické argumentace. 
Takové jednání je naprosto v souladu se závěry znaleckého posudku ústavu o duševním stavu 
obviněného, který konstatuje smíšenou poruchu osobnosti prakticky ve všech směrech, tedy 
z hlediska disociality, histriónství, narcismu, paranoidních sklonů a emoční nestability. Podle 
závěrů znalců je pobyt obviněného na svobodě nebezpečný, neboť obviněný nikdy nepřijme 
vinu a odpovědnost za své jednání a v důsledku jeho smíšené poruchy osobnosti (psychopatie) 
existuje  nebezpečí  páchání  další  trestné  činnosti  nebo  realizace  nyní  připravované  trestné 
činnosti.  Z takřka  všech  shromážděných  důkazů  vyplývá,  že  obviněný  byl  skutečně  vážně 
odhodlán k provedení plánovaných vražd a vydírání. Způsoby provedení vražd pak vymyslel 
sám  obviněný,  když  svědek  Levko  v tomto  přenechal  iniciativu  na  něm.  Rovněž  mu 
(obviněný) doporučil i konkrétní argumentaci při vydírání osob. Jednání svědka Levka tedy 
po zhodnocení všech konkrétních okolností nepůsobí dojmem, že by obviněného k plánování 
násilné  trestné  činnosti  vyprovokoval,  ale  pouze  budil  dojem  osoby  dobře  se  orientující 
v podsvětí, s širšími kontakty než ve skutečnosti měl. Ačkoliv jednání obviněného nedospělo 
ani  do  fáze  pokusu  či  dokonce  k dokonání  trestného  činu,  je  velmi  společensky  škodlivé, 
neboť se mělo vyznačovat značnou brutalitou, četností obětí a mělo zavrženíhodné pohnutky 
(pomsta,  snaha  získat  peníze).  Jednání  obviněného  bylo  způsobilé  vyvolat  jím  plánované 
následky.  Obviněný  totiž  ve  vězeňském  prostředí  nepochybně  mohl  narazit  na  lidi  hluboce 
etablované v prostředí  organizovaného  zločinu,  kteří  by  byli  schopni  jeho  záměry  s vidinou 
finančního  profitu  realizovat.  Zvláště  pak  za  situace,  kdy  by  dostaly  tak  detailní  informace 
k osobám poškozených a byly si vědomy, že tyto disponují poměrně významným majetkem.  
 
 
Stádium přípravy  podle  Komentáře k trestnímu  zákoníku (Šámal a kol.) nevykazuje 
ještě povahu jednání, které charakterizuje skutkovou podstatu uvedeného konkrétního zvlášť 
závažného zločinu, jen vytváří úmyslně podmínky pro spáchání takového zvlášť závažného 
činu. Příprava vyvolává zatím jen vzdálené nebezpečí, že nastane následek, který je znakem 
skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu (srov. R 3/1952). Tím se liší na jedné straně od 
projevu  úmyslu  takový  zločin  spáchat,  který  uvedenou  povahu  ještě  nemá  (a  není  trestný), 
a na  druhé  straně  od  pokusu  zvlášť  závažného  zločinu,  při  němž  pachatelovo  jednání 
pokročilo  dále  než  příprava  a již  bezprostředně  směřuje  k jeho  dokonání.  U  obviněného  je 
dovozováno,  že  dostoupil  do  fáze  přípravy  zmíněných  zvlášť  závažných  zločinů,  neboť 
svědka  Levka  jednak  navedl  k  tomu,  aby  tyto  zločiny  prostřednictvím  osob  na  svobodě 
spáchal,  určoval  mu  konkrétní  podmínky,  jak  mají  být  zločiny  spáchány,  jaké  obnosy 
hotovosti  bude  možno  od  obětí  vydíráním  vylákat  a  především  mu  předával  detailní 
informace k obětem a rovněž předpokládal, že na svobodě již probíhají přípravy ke spáchání 
trestné činnosti, o čemž ho svědek Levko informoval (a sice že už prověřil majetkové poměry 
Choděry, zaúkoloval lidi venku atd.). 
  
Po subjektivní stránce, tedy z hlediska zavinění,  je  dovozováno,  že  obviněný  jednal 
ohledně obou zločinů ve formě úmyslu přímého § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy  věděl, 
18 
 

že  svým  jednáním  může  způsobit  porušení  zájmu  chráněného  trestním  zákoníkem  a  chtěl 
takové porušení způsobit.  
 
 
K osobě  obviněného  bylo  zjištěno,  že  je  ženatý  a  má  čtyři  děti.  Dosáhl 
vysokoškolského lékařského vzdělání. Aktuálně je vzhledem k výkonu trestu odnětí svobody 
bez  pravidelného  měsíčního  příjmu.  V roce  2009  bylo  ve  věci  vedené  Obvodním  soudem 
Praha 1 pod sp. zn.  3  T  177/2008  schváleno  narovnání,  když  obviněný  měl  spáchat  trestné 
činy  ublížení  na  zdraví  podle  §  222  odst.  1  tr.  zákona,  výtržnictví  podle  §  202  odst.  1  tr. 
zákona,  omezování  osobní  svobody  podle  §  231  odst.  1  tr.  zákona  a  násilí  proti  skupině 
obyvatelů  a  proti  jednotlivci  podle  §  197a  odst.  1  tr.  zákona.  Naposledy  pak  byl  odsouzen 
výše podrobněji rozebraným rozhodnutím Městského soudu v Praze, ve spojení s usnesením 
Vrchního soudu v Praze. Po korekci rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR mu byl pravomocně 
uložen trest v trvání dvanácti roků, který aktuálně vykonává.  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
        
         Mgr. Radim  Kadlček v. r. 
 
 
 
 
 
 
 
                           státní zástupce   
 
 
 
Za správnost vyhotovení : 
Zlata Vondroušová 
19