KRAJSKÉ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ
v Ústí nad Labem
pobočka v Liberci
4 KZV 68/2013 – 113
V Liberci dne 29. 9. 2014
Krajskému soudu
v Ústí nad Labem
pobočce v Liberci
________________
O B Ž A L O B A
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci,
p o d á v á podle § 176 odst. 1 trestního řádu obžalobu na
MUDr. Jaroslava B a r t á k a , nar.
, trvale bytem
t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody
ve
, lékaře, občana ČR,
ž e
nejméně po dobu od září 2013 do listopadu 2013 ve Vazební věznici Liberec, Pelhřimovská 3
Liberec 1, plánoval vraždu osob Ing. Andor Šándor, nar.
, Mgr. ThDr. Eugen
Sigismund Freimann, nar.
a JUDr. PhDr. Oldřich Choděra, nar.
,
v úmyslu vyřídit si s nimi osobní spory a zajistit si majetkový prospěch v desítkách milionů
Kč, když za tímto účelem navázal kontakt s odsouzeným Milošem Levko, nar.
u
kterého předpokládal, že je schopen jeho plány vzhledem k jeho trestní minulosti a autoritě
mezi ostatními odsouzenými realizovat, zajistit osoby mimo prostory věznice, které by za
finanční úplatu v amerických dolarech profesionálním způsobem požadovanou likvidaci
mimo prostor věznice, tedy na svobodě, provedly, a proto mu poskytl podrobné podklady
k osobám které mají být zlikvidovány, jména, věk, rodinný stav, kontakty, bydliště,
zaměstnání, denní režim, informace o jejich finanční situaci, osobních zvyklostech, informace
k rodinným příslušníkům a možným rizikům u těchto osob, a konkrétně po Miloši Levkovi
požadoval, aby prostřednictvím osob na svobodě zajistil zavraždění všech jmenovaných, kdy
Ing. Andor Šándor
měl být
rovnou zabit, nejlépe za pomocí vystřelovacího nože někde
v metru, kde je hodně lidí, případného únosu se v jeho případě obával vhledem k výcviku
jmenovaného, Mgr. ThDr. Eugen Sigismund Freimann měl být unesen, mučením a pod
pohrůžkou zabití donucen k vydání hotovosti nejméně 10 milionů Kč a následně zabit tak, že
mu má být do těla vpraveno několik litrů tvrdého alkoholu a to nalitím do úst a konečníku, až
dojde k jeho úmrtí na otravu alkoholem, JUDr. PhDr. Oldřich Choděra měl být rovněž
nejdříve unesen, mučením a pod pohrůžkou zabití donucen k vydání hotovosti nejméně 50
milionů Kč a následně zabit blíže neurčeným způsobem, těla všech obětí měla být nalezena,
aby se veřejnost o jejich úmrtí dozvěděla,
a současně v téže době na témže místě, tedy nejméně po dobu od září 2013 do listopadu 2013
ve Vazební věznici Liberec, plánoval vydírání osob Jitka Novotná, nar.
, MUDr.
František Fencl, nar.
a JUDr. Pavel Špaček, nar.
, v úmyslu získat
jejich finanční prostředky, když za tímto účelem obdobně jako ohledně objednání vražd
navázal kontakt s odsouzeným Milošem Levko, nar.
, u kterého předpokládal, že je
schopen jeho plány realizovat a proto mu poskytl podrobné informace k těmto osobám jako
jejich jména, věk, rodinný stav, kontakty, bydliště, zaměstnání, denní režim, finanční situaci,
osobní zvyklosti, informace k rodinným příslušníkům, výslovně pak požadoval, aby Jitka
Novotná byla navštívena rusky mluvícími muži a pod pohrůžkou veřejného vyzrazení
informace, že otcem její devítileté dcery není její manžel, ale MUDr. Jaroslav Barták,
přinucena k vyplacení finanční hotovosti ve výši 1 milion Kč, MUDr. František Fencl
měl být navštíven rusky mluvícími muži a pod pohrůžkou použití násilí a v případě, že
nebude spolupracovat, za použití násilí konkrétně vláčením za traktorem přinucen k
vyplacení finanční hotovosti ve výši alespoň 2 miliony Kč, JUDr. Pavel Špaček měl být
navštíven rusky mluvícími muži a pod pohrůžkou použití násilí přinucen k vyplacení
finanční hotovosti ve výši 20 milionů Kč, veškerá takto získaná finanční hotovost měla být
použita k financování útěku obviněného z věznice do zahraničí mimo EU, konkrétně do
Běloruska, pomocí padělaných cestovních dokladů,
přičemž k pokusu ani dokonání zločinů nedošlo z důvodů nezávislých na vůli
obviněného, neboť Miloš Levko jeho jednání oznámil Policii ČR,
t e d y
dopustil se jednání, které záleželo v úmyslném vytváření podmínek pro úmyslné usmrcení
více osob, zvlášť trýznivým způsobem, v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch a z jiné
zavrženíhodné pohnutky, zejména v návodu k takovému zločinu,
dopustil se jednání, které záleželo v úmyslném vytváření podmínek pro nucení jiného násilím,
pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy, aby něco konal, v úmyslu způsobit škodu
velkého rozsahu,
t í m s p á c h a l
přípravu zločinu vraždy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku k § 140 odst. 2, 3 písm. a), i), j)
trestního zákoníku,
přípravu zločinu vydírání podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku k § 175 odst. 1, 3 písm. c)
trestního zákoníku.
N a v r h u j i :
1.
vyslechnout v procesním postavení svědka MUDr. Františka Fencla, č.l. 104 - 113,
Mgr. ThDr. E. S. Freimanna, č.l. 124 - 133, JUDr. PhDr. Oldřicha Choděru, č.l. 134 -
143, Miloše Levka, č.l. 151 - 159, plk. Josefa Mareše, č.l. 168 - 174, Jitku Novotnou,
č.l. 175 - 184, brig. gen. ing. Andora Šándora, č.l. 189 - 198, JUDr. Pavla Špačka, č.l.
199 - 207, Jaroslava Váňu, podání vysvětlení n č.l. 208 - 212,
2
2.
vyslechnout znalce MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., PhDr. Petra Goldmanna ke znaleckému
posudku znaleckého ústavu - PN Bohnice k duševnímu stavu obviněného, č.l. 42 - 63,
3.
podle § 213 odst. 1 tr. řádu předložit stranám k nahlédnutí veškeré listinné důkazy a
z nich konstatovat obsah přinejmenším následujících listin: kopie písemností -
komunikace s MUDr. Fenclem, č.l. 114 - 123, kopie písemnosti svědkyně Jitky Novotné
obviněnému, č.l. 186 - 187, originály písemností napsaných obviněným svědku Levkovi
jako podklady pro realizaci plánovaných skutků, č.l. 220 - 227, odborné vyjádření z
oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma, č.l. 234 - 262, služební
záznamy svědčící o chování obviněného ve VTOS, č.l. 372 - 378, rozsudek MS Praha
sp. zn. 56 T 8/2012, č.l. 414 – 475, usnesení VS Praha sp, zn. 10 to 51/2013, č.l. 476 –
480,
4.
reprodukovat záznamy rozhovorů obviněného a svědka Levka ve VV Liberec, č.l. 230,
konkrétně záznam na DVD č. 3,
5.
číst osobní výkazy obviněného – opis rejstříku trestů, č.l. 481 – 482.
O d ů v o d n ě n í :
Vyšetřováním konaným vrchním komisařem Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné
kriminality v Liberci, byl zjištěn skutkový stav popsaný ve výrokové části obžaloby.
Obviněný
MUDr. Jaroslav Barták při výslechu dne 25. 11. 2013 sdělil, že se cítí
nevinen a žádný atentát opravdu nepřipravoval. Jedná se podle něj o „šméčko osob cikánské
národnosti“. Dále odmítl k věci vypovídat.
Při pokračování ve výslechu obviněného dne 14. 4. 2014 se obviněný rozhodl k věci
vypovídat a namítl, že mu nebylo řádně předáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Popsal
okolnosti svého předchozího odsouzení. Byl umístěn k výkonu trestu do Vazební věznice
Liberec a umístěn na „VIP“ oddělení, kde bylo 38 trestanců z toho 6 „cigánů“. Cítil se ve
věznici relativně dobře. Zapojil se do přípravy vězeňského časopisu, navštěvoval kněze. Měl
nadstandardní podmínky, které spočívaly v tom, že měl k dispozici velkou kulturní místnost
s plazmovou TV, satelitem, DVD bez jakéhokoliv omezení. Obviněný tvrdil, že za 2.000,- Kč
si mohl zajistit 2 litry vodky a za 5.000,- Kč měl možnost setkávat se s dívkou. Údajně to bylo
řešeno v rámci programu zacházení. Za 5.000,- Kč údajně byly přiváženy dívky i z věznice
Světlá nad Sázavou a Opava, které poskytovaly intimní potěšení svým partnerům na tzv.
„intimce“ vedle kaple. Údajně to nemohl neslyšet, protože se v kapli modlil. Vedle kaple měla
kancelář kaplanka adventistů Renáta, která každý den souložila s vězněm zvaným „Gogo“.
Obviněný sám měl přezdívku „Doktor“. Říkal mu tak „barákový“ Rosenbaum. Také mu říkali
„Kardinál“, neboť hrál v historicko-erotickém filmu Svobodný zednář kardinála. Obviněný se
vyjádřil ke spoluvězňům. Jednomu se říkalo „Čára“, s ním na pokoji byl muž s přezdívkou
„Děda“ a tomu, co obviněnému vařil špagety, se říkalo „Kuchař“. Vězni, který kradl karty
z bankomatu, se říkalo „Piny“. Dalšímu se říkalo „Teplý cikán“, i když nebyl ani jedno. Další
cikán měl přezdívku „Hamburgr“. Hlavním pro něj byl „barákový“. Obviněný popsal, že ve
vězení uspořádal oslavu svých 55. narozenin. Oslavy se účastnili i Rosenbaum a „Gogo“,
který obstaral alkohol. „Gogo“ obstarával také měkké a tvrdé drogy. Obviněný měl na oslavě
také svoji „koninu“, kterým byl trestanec Ondřej Pleštil. To bylo v srpnu 2013. Od září 2013
3
začal obviněný mít problém s cikány. Trestanec „Hamburgr“ mu kradl jídlo. Chtěl se
obviněnému pomstít a získal na to všechny cikány z jejich oddílu. Obviněný napsal stížnost a
„Hamburgra“ poté převezli jinam. „Hamburgr“ se jmenoval pravým jménem Radek Pokorný
a ještě před převezením mu vyhrožoval za to, že ho obviněný „natřel“. Pak začal teror.
„Gogo“ si údajně svolal do koupelny ostatní a chtěl po nich, aby obviněného do Vánoc
sejmuli. Řekl mu to „Piny“. Obviněný poté sdělil, že se v utajení spojil se členem Lvího klubu
Praha a pracovníkem BIS Jaroslavem Jírou a požádal ho o pomoc. Údajně byla spuštěna akce
„Baba“, kdy byl k ochraně obviněného do věznice infiltrován agent BIS. Obviněný se
v režimu utajení spojil také s plk. Mgr. Robertem Šlachtou a rovněž ho požádal o akutní
pomoc. ÚOOZ údajně nasadilo do věznice zpravodajskou techniku. Plk. Mgr. Vladislav
Husák (ředitel KŘP Libereckého kraje) napsal dopis řediteli věznice plk. Ing. Pavlu Tůmovi a
podle tvrzení obviněného pak v koordinaci s Ochranou službou ústavních činitelů vedenou
plk. JUDr. Komorousem byl nařízen jeho transport do jiné věznice, a to konkrétně do Stráže
pod Ralskem, to bylo 14. 11. 2013. Před jeho stěhováním došlo ještě ke dvěma incidentům.
Ods. Rosenbaum našel pod stolem v návštěvní místnosti „štěnici“, měl z toho hysterický
záchvat. Řval, že všechny zabije. Rosenbaum byl nájemný vrah, měl zabít 14 dnů před smrtí
Františka Mrázka nějakého člověka, ale mezi 4 očima se obviněnému přiznal, že zabil ještě
jednoho člověka. Obviněný se domnívá, že zabil přímo Mrázka. Byl jím posedlý, měl o něm
nakoupené knihy. Druhý podivný incident souvisel se stěhováním obviněného, kdy byl
přeložen do uzavřené cely se spoluvězněm jménem Zdeněk Staněk. Byl to údajně agent
v utajení, který ho chránil až do odjezdu dne 14. 11. 2013. Ve věznici běžně požívali alkohol
a „Gogo“ snad obviněnému přidával do alkoholu drogy. Obviněný se cítil rozjařený.
Obviněný sám bere také další léky na postižení páteře. Dle jeho posudků není schopen pobytu
ve věznicích a vězeňských nemocnicích a je na místě neurochirurgická operace. O této
skutečnosti informoval člena Lvího klubu Miloše Zemana a tehdejší ministryni spravedlnosti.
Levko mu navrhoval, že všechny dívky, které obviněného natřely, on a jeho mafie zlikviduje.
Jmenoval konkrétně znásilňování zvířaty na farmě anebo únos dívek do Cařihradu, kde jsou
harémy pro neposlušné ženy. Levko se údajně narodil na Ukrajině, ale obviněný pak poznal,
že lže. Chlubil se, že je mu 42 let a z toho 20 let sedí v „lochu“. Absolutně mu nevěřil. Mezi
vězni neměl žádnou autoritu a minimálně komunikoval s vězni. Pravdou je, že měl Levko
kontakt s bachaři a s kaplankou Renátou, se kterou souložil. Tato kaplanka měla přístup všude
a obviněný to považuje za nestandardní. Obviněný, podle vlastních slov „nevinný lékař –
kardiolog“, byl šokován absolutní chudobou lidí ve věznici. Třeba vůbec nejedli, aby měli na
drogy, cigarety, alkohol. On a „barákový“ peníze měli. Alkohol tekl proudem. Ve věznici byl
spokojený do doby plánování jeho zavraždění. Ve věznici byl i druhý agent v utajení, který
vyprovokoval ostatní vězně k tomu, že vězeň „Hamburgr“ řekl: „My ho zabijeme“ (patrně
obviněného). Zpráva se jménem agenta údajně leží na ÚOOZ a GIBS. Tvrzení svědka Levka
je absolutní nesmysl. Pokud si něco v podobném duchu povídali, jednalo se o bláboly
v alkoholovém opojení v kombinaci s farmaky. Obviněný si dále stěžoval na únik informací
médiím a zmínil své kontakty v ředitelství pražské policie.
Co se týče osob poškozených, tak pana Choděru zná. Otec obviněného říkal, že „každý
doktor duplex je asinus triplex, tzn. že „každý dvojnásobný doktor je trojnásobný osel“.
Choděru dříve vyloučili ze Lvího klubu pro jeho nemorální chování. Chtěl polít prezidenta
Havla vínem na americké ambasádě, v klubu urazil Dr. Pitharta, kterému na jeho přednášce
vyndal z tašky Mladou frontu a začal ji nahlas číst a později urazil i tehdejšího velvyslance
USA. Řekl mu, že je Žid a bude ho fackovat, protože nenávidí Židy a ženy. Všemu zabránili.
Dále měl podle obviněného JUDr. PhDr. Choděra zastupovat vraha bývalého prezidenta
Lvího klubu JUDr. Vlastimila Uzla, který ho již předtím podmíněně vyloučil z klubu. Od té
doby viděl Choděru jenom na soudě a neměl žádný důvod jej zavraždit. Choděra si založil
4
sám svůj „pseudoklub“, pojmenovaný Lví klub Bohemia Ambassador. Pro obviněného to je
bezvýznamný člověk.
Brig. gen. Ing. Andor Šándor byl přijat do Lvího klubu na žádost Ing. Topolánka,
tehdejšího premiéra. Obviněný měl se Šándorem společnou milenku, kterou mu, jak uvádí
obviněný, sám nasadil, aby měl informace z postele pana generála. Šándor měl organizovat
vraždu Ing. Srby a nechával si peníze patřící tajné službě. Obviněný neměl důvod ho zabít. Ve
Lvím klubu ho měli proto, aby jeho prostřednictvím získávali informace z vojenského
zpravodajství. Šándor pak na tu záležitost s milenkou přišel. Dne 2. 9. 2009 se na zámku se
Šándorem dohodli na rozdělení klubu. Od té doby ho neviděl a neměl důvod ho zavraždit. Na
zámku Blatná se tehdy konala oslava narozenin Ing. Zemana, bylo tam 200 lidí a rozdělení
klubu bylo oznámeno. Jak uvádí obviněný, prezident zůstal s ním, arcibiskup také zůstal a ti,
co nebyli spokojeni, odešli se Šándorem. Šándor novinářům stále tvrdí, že ho (obviněného)
v říjnu 2009 vyloučil ze Lvího klubu, což však technicky ani právně není možné.
Co se týče pana Freimanna, do Lvího klubu ho přijali v roce 2011. Údajně vystudoval
ve Vatikánu. Pravoslavný arcibiskup Kryštof protestoval, neboť Freimann byl jeho úhlavní
nepřítel. Obviněný totiž nevěděl, že Freimann je falešný kněz. Před lety je přijal (Freimann)
do řádu Svatého Konstantina a Sv. Heleny. Byli tam divní lidé. Obviněný se nicméně stále
považuje za velmistra tohoto řádu. Dne 11. 5. 2011 obviněný pořádal na Pražském hradě
recepci k oslavě narozenin pana Freimanna, všechno platil. Gen. Vorálek (exšéf PČR Ústí nad
Labem) mu tehdy sdělil, že Freimann není žádný kněz a že ho vyšetřují. V Teplicích měl
ukrást oltář a prodat ho v zastavárně. Byli také šokováni informací, že je to pedofil a
potřeboval peníze na chlapce pod 15 let v Německu. Dne 31. 5. 2011 byl vyloučen z klubu.
Obviněný ho považuje za ubožáka, homosexuálního pedofila a ostudu klubu. Jako
velvyslanec Dobré vůle byl obviněný vyslán na zasedání Řádu v kostele v Teplicích. Posléze
se konala recepce v nejdražším hotelu v Teplicích. Freimann tam vyhrožoval, že pošle do
Prahy na arcibiskupa Kryštofa dva vrahy. K dotazu státního zástupce se obviněný vyjádřil tak,
že se s Levkem bavili celé hodiny. Bylo mu jasné, že Levko nic takového zařídit nedokáže,
jejich řeči nebyly vážně myšlené. Je zvláštní, jak vznikly nahrávky. Levko měl mít nahrávání
v hodinkách, ale on hodinky nevlastnil. Hodinky měl pouze obviněný a „barákový“
(Rosenbaum). Muklové nemají peníze. Specialisté z BIS se údajně domnívají, že měl Levko
nahrávání v knoflíkové dírce. Policie však údajně takovou techniku nevlastní. To by snad
dokázal jen pan Bárta s ABL. Nahrávání tak podle něj v „prvním kole“ iniciovala ABL a v
„druhém kole“ mocenské centrum státu - Ing. Kellner - ten je podle něj „bílým koněm“ pánů
Klause, Topolánka, Dyby a Kalouska. K dotazu obhájce obviněný uvedl, že celé obvinění má
za nesmyslné a účelové a údajně zpomalilo jeho propuštění Nejvyšším soudem ČR. Obviněný
měl být podle jeho názoru vyslechnut před zahájením trestního stíhání, jak je obvyklé.
Vyjádřil nespokojenost s omezením ve výkonu trestu. K medikaci lékem Tramal obviněný
uvedl, že ho bere v tekuté formě 3x denně po dvou lžičkách a znalcům v Praze vše podle
pravdy řekl. V době konání výslechu se cítil schopen výpovědi. Sice není fyzicky zdráv,
psychicky je ale zcela v pořádku.
Po prostudování spisu namítl obviněný, že pořízené záznamy nejsou způsobilé být
důkazem trestního řízení, protože byly pořízeny bez jakéhokoliv souhlasu orgánů s pravomocí
je povolit a byly pořízeny záznamovou technikou nelegálně vnesenou do věznice a
obsluhovanou osobou ve výkonu trestu. Obviněný je toho názoru, že tyto skutečnosti nebyly
patřičně prošetřeny. Záznamů bylo podle jeho názoru dosaženo nelegálně a upozorňuje na
technickou úroveň záznamu, u kterého nekoreluje obraz a zvuk. Ve spise obsažené důkazy
jsou podle obviněného z velké části nepravdivé. Jde o uměle vytvořenou kauzu, přičemž
motivace obviněnému po prostudování spisu není jasná.
5
Poškozený
MUDr. František Fencl k věci uvedl, že s Bartákem dříve chodil na
gymnázium, ale tam jej ještě neznal. Kontaktoval ho v roce 1991, když se svědek přihlásil na
ředitele OÚNZ. Představil se mu s tím, že jsou spolužáci a on zde pracuje. Potom se ukázal
znovu, když svědek pracoval jako ředitel Polikliniky Modřany. Obviněný ho vyhledal a
nabídl mu spolupráci při privatizaci. Stali se společníky a provozovali Polikliniku Modřany.
Vídali se, tykali si, ale přátelé nikdy nebyli. Za celou dobu byl u něj svědek v bytě asi 3x až
4x, a to když bylo potřeba něco projednat. Svědek znal manželku a děti obviněného, jednu
dobu bydleli prakticky ve stejném objektu. Jediným smyslem života obviněného byl
společenský život. Ke skončení společného podnikání došlo v roce 2011 v návaznosti na
omezení osobní svobody obviněného. Uzavřeli spolu dohodu o narovnání, všechny
pohledávky mu byly vyplaceny. Jednalo se o majetek v souhrnné hodnotě v řádu několika
desítek milionů korun. Jednalo se o vyrovnání závazků z podnikání, nikoliv mezi fyzickými
osobami. Ke své situaci svědek uvedl, že je ženatý a má 2 dospělé děti. Finanční hotovost,
kterou mívá běžně k dispozici, nedosahuje milionu Kč. Pokud držel větší hotovost, tak vždy
na účtech. S obviněným nikdy neměl konflikty či spory o peníze. Asi od léta 2013 mu však
chodily od obviněného dopisy, ve kterých svědkovi vyčítal, že jejich společnost léta platila
daně. Vyčítal mu také to, že ho chtěli s Jitkou vytlačit ze společnosti. Vyčetl mu postupy při
privatizaci. Násilím mu nevyhrožoval, maximálně hrozil, že některé informace o jejich
společnosti poskytne médiím. Svědek samozřejmě ví, že byl obviněný stíhán a odsouzen kvůli
nějakým slečnám. On sám v této věci vypovídal až u soudu. Nemá pocit, že by mu svou
výpovědí uškodil, vypovídal pouze obecně a pravdivě. Spíše mu asi pomohl. Veškeré
písemnosti, které od obviněného z vězení dostal, má k dispozici. Už po kontaktování svědka
policií z Liberce se mu obviněný pokoušel volat a dne 24. 11. 2013 se mu skutečně kolem 15.
hodiny dovolal. Obviněný ho moc nepustil ke slovu, přestože mu svědek říkal, že s ním
nechce mluvit. Obviněný mu řekl, že se na něj domluvili „cigáni“ a že to vysvětlí. Sháněl se
po telefonním čísle na paní Jitku Novotnou (další společnice polikliniky) s tím, že se na její
číslo nemůže dovolat. Svědek mu odpověděl, že ona s ním nechce mluvit. Číslo mu nedal.
Bavili se o splátkách vyrovnání za polikliniku. Byl slušný. Mezi řečí se zmínil, že ho
prezident pustí. Měl prý znalecký posudek na svou páteř. Svědek se mu snažil skočit do řeči,
ale nešlo to. Hovor pak obviněný ukončil tím, že mu údajně došel kredit na kartě. K dotazu
policejního orgánu, proč by ho mohl chtít obviněný vydírat o velké peníze, svědek sdělil, že
obviněný měl pocit, že při vypořádání dostal méně peněz, než si sám představoval. To by byl
jediný možný důvod. Nebo prostě jen potřeboval peníze a myslel si, že je právě u něj může
jednoduše sehnat. Z dalších poškozených zná pouze Jitku Novotnou, která je společnicí jejich
polikliniky a přivedl ji původně obviněný. Z médií zná Andora Šándora, možná mu byl někdy
představen, ale žádné osobní kontakty s ním neměl. Oldřich Choděra dříve řešil firemní
pracovní věci. Je možné, že ty osoby mohly být členem Lions clubu, jehož členem však
svědek nikdy nebyl. Svědek předložil k dokumentaci své výpovědi vzájemné dopisy
s obviněným založené na č.l. 115 – 123. Sám svědek považoval za zajímavý konec dopisu ze
dne 30. 10. 2013, kdy obviněný sděluje (č.l. 123), že bude do Vánoc doma.
Poškozený
Mgr. ThDr. Eugen Sigismund Freimann k věci uvedl, že obviněného
poznal v Lions clubu, jehož členem se stal v roce 1995. Byl členem klubu v Teplicích.
V rámci charitativních aktivit se kluby vzájemně navštěvují a on byl několikrát pozván do
Prahy. Barták vždy organizoval toto setkání. Na oplátku svědek pozval MUDr. Bartáka do
Teplic na shromáždění organizace Rytířského řádu Sv. Konstantina. V roce 2005 se stal
obviněný členem jejich řádu. Od té doby se příliš neviděli. V roce 2009 mu Barták na setkání
klubu v Praze navrhl přestoupení z Teplic do Prahy. Vyhovovalo mu to, protože zrovna
v Praze dodělával VŠ. Pravidelně chodil na schůze klubu a s Bartákem neměl nikdy žádný
problém. Barták se ale vždy na schůzích opil, choval se oplzle, nevhodně komentoval
6
přítomné dámy. Potom se mu svědek začal vyhýbat. Na počátku roku 2011 se sešli členové
řádu žijící v Praze. Přišel i MUDr. Barták a seznámil se s Františkem Jílkem. Oba se podle
přítomných opili a domluvili se na natáčení pornosnímku. Ten byl nakonec skutečně natáčen
na Velvyslanectví Vatikánu. Jílek se prezentoval jako právník, ale diplom neměl. Svědek ho
vyloučil z řádu. V roce 2013 byl navíc Jílek pravomocně odsouzen k trestu v trvání tří let za
podvody proti pravidlům Řádu, kdy za členství inkasoval Jílek 100.000,- Kč. Tato skutečnost
vyvolala u obviněného agresi vůči svědkově osobě. Začal vyhrožovat jeho rodině i přátelům
likvidací. V dubnu 2011 s ním přestal komunikovat. V květnu 2011 mu ještě obviněný poslal
výhružky e-mailem, tyto předal svědek policii v Ústí nad Labem. Svědek musel podávat
vysvětlení k údajnému záměru najmout vrahy na pražského arcibiskupa Kryštofa. Toto měl
svědek dle obviněného tvrdit na setkání rytířů v květnu 2011, kam se obviněný bez pozvání
dostavil. Nikdo se s ním ale nebavil. Obviněný mu vyhrožoval, že musí oznámení (patrně na
Jílka) stáhnout. V jednu hodinu v noci vyvolal obviněný na hotelu skandál, když napadl
pracovníky recepce. Obviněného potom viděl až při procesu, kde ho Barták obvinil z toho, že
mu asistentky dohazoval, aby ho kompromitoval. Tvrdil také o svědkovi, že je plukovníkem
BIS a organizoval to (patrně trestnou činnost) se Šándorem, který byl členem rozvědky.
Vůbec to nebyla pravda. Arcibiskupu Kryštofovi také tvrdil, že má svědek gay klub
v Drážďanech a musí ho propustit (z Lions clubu). Andora Šándora zná ze setkání Lvího
klubu, Oldřicha Choděru rovněž. Další poškozené nezná vůbec. Disponuje finanční hotovostí
v jednotkách milionů Kč, vlastní 2 byty. Alkohol pije. Desítky milionů korun by z něj
obviněný ani po fyzickém nátlaku nedostal. On sám z Bartáka nikdy strach neměl, ale jeho
přítelkyni obviněný vyhrožoval profesním zničením, pokud bude pokračovat v řešení
problému s Jílkem.
Poškozený
JUDr. PhDr. Oldřich Choděra uvedl, že obviněného zná od roku 1992
nebo 1993. On si založil Lví klub a přibíral tam lidi, od kterých by mohl něco potřebovat.
Matka obviněného měla problémy s bydlením a obviněný se mu o tom zmínil. Svědek tu věc
vyřešil a poté se stal také členem Lvího klubu. Obviněný se vždy chlubil tím, koho
zajímavého zná. Často se s těmito lidmi nechával fotografovat. Svědek se s ním setkával
pouze v klubu, do přátelské roviny, kdy by se navštěvovali v domovech, se jejich vztahy
nikdy nedostaly. Barták se snažil získávat kontakty na různé osobnosti, tlačit na společná
setkání, ale účelem bylo jen získání prospěchu pro něj samotného. Jednalo se hodně o lidi ze
zdravotních pojišťoven. Svědek se s obviněným „rozešel“ v roce 1997, kdy byly svědkovy
děti malé. Obviněný určitě může vědět, kde ve Strašnicích bydlí. Důvodem jejich rozchodu
bylo právě chování obviněného, který chtěl od členů Lvího klubu prakticky okamžitě
protislužby. Je to člověk, který organizuje různé intriky, štve lidi proti sobě a chce je ovládat
a na každého vyhledával kompromitující materiály. Chlubil se kontakty mezi vysokými
hodnostáři Katolické církve. Jeho náboženské představy byly ale hodně pokroucené. Svědek
nebyl sám, komu takové jednání vadilo. Koncem 90. let tedy z tohoto klubu odešel a s dalšími
lidmi si založili vlastní Lions club. Obviněný to nesl velmi těžce a velmi mu vadilo, že se poté
svědkovi podařilo založit vlastní klub. Lions club je v podstatě charitativní organizace, která
má pomáhat potřebným. Výše konkrétních příspěvků je na úvaze vedení každého jednotlivého
klubu. Část z vybraných prostředků se však odvádí do USA. Po založení nového klubu vnímal
informace, že ho Barták ve společnosti pomlouvá. Potkali se na jednání Lvích klubů, kde se
tvářil, že se nic nestalo, ale poté na setkání jedné banky ho verbálně napadal a vyhrožoval mu
zničením. Svědek z něj strach neměl, ignoroval ho. Žádné nevyrovnané finanční závazky
mezi kluby nebyly. S užším vedením Lvího klubu v ČR svědek rozhodl i o zrušení
„Bartákova Lvího klubu“. To bylo už poté, kdy vypukla aféra se slečnami. Když to začalo,
tvrdil MUDr. Barták, že se jedná o hry zpravodajských služeb. Později to rozšířil na spiknutí
svědka. Podle svědka však bylo jasné, že on sám by žádné takové spiknutí nemohl
7
zorganizovat, a tak k tomu obviněný přidal ještě Andora Šándora, který vzhledem k předchozí
profesi určitý vliv mít mohl. S Andorem Šándorem se svědek zná, tykají si, občas se sejdou na
společenských událostech. Někdy v roce 2013 svědek obdržel písemnost z Věznice Mírov,
kdy mu jeden člověk nabízel, že má informace k Bartákovi a k tomu, co na svědka chystal.
V dalším dopise se pak objevil požadavek, aby ho svědek právně zastupoval, což odmítl.
Přímé kontakty ze strany Bartáka žádné nebyly. Svědkova finanční situace odpovídá velikosti
jeho právní kanceláře, ale jím držená finanční hotovost jistě nedosahuje hranice 50 milionů
Kč, které hodlal obviněný za jeho smrt inkasovat. Svědek se obecně vyjádřil v tom směru, že
držená hotovost nedosahuje ani 10 milionů Kč. S obviněným se nikdy nebavil o tom, jakým
způsobem vede své finance a kolik hotovosti má doma. Se svědky Freimannem a Jitkou
Novotnou se potkal pouze jako se členy Lions clubu. Novotná obviněného doprovázela na
různých akcí. Obviněného se podle názoru svědka mohlo dotknout, že mohl vše a najednou
zjistil, že lidé z jeho Lvího klubu odešli a založili si vlastní.
Poškozená
Jitka Novotná k věci vypověděla, že obviněného zná asi 20 let od roku
1993. Obviněný byl soukromý lékař a ona u něj uspěla ve výběrovém řízení na sestru.
K jejich vztahu už vypovídala v předchozí trestní věci obviněného. Jejich vztah se přesunul do
osobní roviny a trval asi 5 let. Společnou domácnost s ním nevedla, protože obviněný byl v tu
dobu ženatý. Jejich vztah ukončila, ale obviněný to nesl špatně. I po jejich rozchodu obviněný
lidem tvrdil, že spolu stále něco mají, ale nebyla to pravda. Po rozchodu se nadále stýkali
pracovně, protože svědkyně byla společnice ve dvou obchodních společnostech. Později
ukončení vztahu obviněný začal respektovat a nijak nenaléhal. Za celou dobu, co svědkyně
s obviněným udržovala poměr, jí nijak neubližoval. Pokud by jí nyní chtěl ublížit, tak jedině
z důvodu vyrovnání v Poliklinice Modřany. V rámci vyrovnání si dohodli, že budou určité
finance složeny do notářské úschovy do doby vyřešení nároků osob poškozených v předchozí
trestní kauze. Obviněný asi s tímto řešením nesouhlasil, ale jeho advokát dohodu podepsal.
Odejít ze společnosti byla jeho volba a oni mu to umožnili. Nikdy se ho nebála ani nebyla
fyzicky napadena. Ještě z Turecka jí ale před zadržením obviněný volal a dával jí za vinu
spolčení holek proti němu. Obviněný potom vždy, když něco potřeboval pracovně,
kontaktoval Františka Fencla. Najednou jí však asi v listopadu 2013 poslal do firmy dopis,
kde jí vyčítal, že ho okradli a pokud nedostane peníze, o které ho okradli, dá Blesku
informaci, že spolu mají dítě. Svědkyně mu slušně odpověděla a snažila se vše vysvětlit. Do
týdne jí přišel další dopis, ale už doporučeně domů, kde na poště viděla obálku, na které byly
jejich fotky z oslav, z klubu atd. Dopis odmítla převzít. Po odsouzení obviněného Bartáka si
pořídila nové telefonní číslo, které on nemá k dispozici. Dne 24. 11. 2013 se však obviněný
dovolal panu Fenclovi a dožadoval se sdělení nového čísla na svědkyni. V jednom
předchozím dopise jí také vyčítal, že mu nenajali správné advokáty. Pomáhala obviněnému
s vedením Lions clubu a posléze se sama stala členem. Je mnoho let vdaná za jednoho
manžela, má 3 děti a rozhodně otcem žádného z nich není MUDr. Barták. Finanční situace
jejich rodiny je nadstandardní, ale nejedná se o úspory v milionech korun. Její manžel se
s Bartákem zná. Svědkyně zná z klubu svědky Šándora, Freimanna, Choděru a z polikliniky
pak společníka Františka Fencla, pošk. Špačka nezná. V poslední době si ničeho
nestandardního ohledně jejich rodiny a domácnosti nevšimla.
Poškozený
brig. gen. Ing. Andor Šándor uvedl, že obviněného zná pouze ze Lvího
klubu. Pozval ho (obviněný svědka), aby udělal přednášku a posléze mu nabídl členství. Do
svého klubu obviněný přijímal členy, kteří by mu mohli pomoci, a kohokoliv, kdo něco
znamenal. Trpěl představou, že členové Lvího klubu jsou Zednáři, kteří tahají za nitky. Měl
svůj vlastní svět a představu, že je pár vyvolených, kteří řídí stát. V Praze je 6 Lions clubů.
Svědek vstoupil do Lions clubu Praha Orel, který založil obviněný. Záhy pochopil, že obv.
8
MUDr. Barták nemá s principy hnutí nic společného. V létě 2009 jako prezident klubu
obviněného „vyrazil“ za velké podpory dalších členů. S obviněným odešlo několik lidí, kteří
s ním měli obchodní vztahy, a založili si svůj klub. Od té doby se nestýkali. Ještě před rokem
2009 byl u obviněného na večeři a do dneška toho lituje. Obviněný byl opilý a snažil se
zaštítit odkazem na různé známé osobnosti. Pochopil, že ho obviněný může svým jednáním
dostat do potíží. Obviněný na něj vznášel požadavky typu, aby přivedl premiéra Topolánka do
klubu. V předchozím procesu ho obviněný nařkl, že organizoval setkání s asistentkami, ale
byl to nesmysl. V kontaktu byl pouze s přítelem dívky, kterou měl obviněný mlátit na
Filipínách. Svědek pouze kontaktoval velvyslance a více do věci nezasahoval. Ze strany
obviněného to byla podle svědka účelová obhajoba, ale on sám jí snad věřil. Svědek nikdy
neměl pocit, že by byl obviněným jakkoliv ohrožen. Byl první, kdo s ním zametl. Obviněný je
v podstatě slaboch a svědek ho nepovažuje za chlapa. Svědek vyloučil, že by kdy měl
společnou milenku s obviněným. Obviněný u něj doma nikdy na návštěvě nebyl. Hotovost ve
výši 10 milionů Kč určitě nedrží. O majetku se s obviněným nikdy nebavil. Svědek připustil,
že při pohybu po Praze využívá městskou hromadnou dopravu, ale jezdí i autem - podle
parkování. Nepoužívá ochranku, řídí si sám. Freimanna zná pouze z předchozího procesu
obviněného, JUDr. PhDr. Choděru jako pražského advokáta a prezidenta jiného Lions clubu.
Jitku Novotnou zná, je to společnice Polikliniky v Modřanech. Měla také funkci pokladní
v Lions clubu. Mimo prostory klubu se s ní nikdy nebavil. Obviněný tvrdil, že s ní má dítě,
byla to ale jen informace z doslechu, měl tím vyhrožovat bývalé manželce. Pan Fencl by mohl
být podle jeho názoru třetím společníkem polikliniky. Pošk. Špačka nezná. Obviněný by ho
mohl nenávidět snad proto, že se ho dokázal s výborem klubu zbavit. Ignorovali ho. Svědek
mu vědomě nikdy neublížil, neohrozil jeho vztahy s dívenkami, nezasahoval ani do jeho
činnosti v klubu. Po odsouzení obviněného v předchozí trestní věci neměl žádné indicie, že by
se mu obviněný mohl chtít mstít.
Poškozený
Pavel Špaček uvedl, že obviněného zastupoval v předchozí trestní věci a
navštěvoval ho každý týden. Vzhledem k uvedenému svědek odmítl k věci vypovídat, protože
se vůči obviněnému cítí vázán povinnosti mlčenlivosti.
K věci byl vyslechnut rovněž svědek
Miloš Levko. Za účasti obhájce obviněného
svědek popsal, že je od prosince 2012 ve výkonu trestu ve Věznici Liberec. Vykonává trest
v trvání 10 let. Do Liberce se dostal po zmírnění typu věznice ze zvýšené ostrahy na ostrahu.
V dubnu nebo v květnu 2013 přišel k nim na oddíl MUDr. Jaroslav Barták. Oddíl byl
otevřený. Volně se chodilo do kulturní místnosti. Obviněný byl prvotrestaný, a tak mu
vysvětloval, jak to ve vězení chodí. On měl však vždy svoji pravdu, nenechal si poradit. Řešil
s ním ale jakékoliv problémy. Po nějaké době se ho obviněný ptal, jestli při tak dlouhém
trestu nemyslel na útěk. Bavili se obecně. Z obviněného pak vypadlo, jestli by mu mohl
svědek zařídit útěk. Svědek cítil, že má obviněný peníze a přistoupil na jeho hru. Začali často
diskutovat u svědka nebo u obviněného na cele. Svědek přiznal, že má „odsezeno“ 20 let za
loupeže a obviněný to věděl. Obviněný chodil pravidelně nakupovat za celou částku, která je
možná, a hojně mluvil o tom, že má dost peněz. Když mu řekl, že takový útěk by mohl stát
100.000 USD, obviněný mu řekl, že to pro něj není problém. V Liberci neplatila běžná
hierarchie podle trestu, jako v jiných lágrech, obviněného by si nikdo nevšímal. On pak ale
začal dělat potíže – štval dozorce, a to se potom odrazí na všech. Nerespektoval nástupy,
pořád se na něj čekalo. V Liberci je věznice, která vypadá jako Klokánek. Má podobně jako
ostatní vazební věznice dobrou pověst. Barták povídal, že se cítí ohrožen, byly to takové
báchorky, snažil se manipulovat s ostatními. Potom začali probírat podrobnosti možného
útěku. Svědek zjistil, že obviněný nemá reálný náhled na možnosti útěku, trval na útěku
pomocí vrtulníku. Když ho svědek tak poslouchal, nezbylo mu než to potvrdit. Má pocit, že
9
by to nikoho jiného nenapadlo, ale byl to jeho nápad, tak to odkýval. Že se bude muset
připlatit za pilota, mu nevadilo. Jako pojistku chtěl, aby svědek utekl s ním. Jeho prvotní
nápad byl letět do Německa a potom do Thajska. Svědek si pořád myslel, že ho obviněný
zkouší, jestli mu na takovou kravinu kývne. Přicházel tedy s dalšími návrhy a nabídnul
Bělorusko. Obviněný tam chtěl žádat o azyl s tím, že je pronásledovaný. Nejdřív ho
(obviněného) napadla Ukrajina, ale svědek mu na to řekl, že je to proevropsky orientovaný
stát, který by ho vydal. Obviněný si to nechal projít hlavou a nakonec souhlasil. Domluva
byla, že se nechá udělat padělaný pas s fotkou obviněného na cizí jméno. Obviněný měl pak
zaplatit 60.000,- Kč za pas po jeho ukázání a polovinu dolarů, tedy 50.000 USD. Svědek
obviněného utvrzoval, že je schopen to zařídit. Peníze měl obdržet tak, že se někdo zvenčí
potká s jeho právníkem. Z jeho advokátů si pamatuje pouze pana Novotného. Ze strany
svědka to byla jenom „obložka“, nikoho v té věci nekontaktoval. Obviněný byl neznalý
prostředí. O útěku se v podrobnostech už nebavili, protože později začal mluvit obviněný o
těch vraždách. V létě 2013 přišel z porady s právníkem a chtěl s ním mluvit. On když mluví,
tak nejde zastavit. Moc se mu s ním bavit nechtělo, ale dal mu 5 minut s tím, že pak jde na
zprávy. Obviněný se ho zeptal, jestli by šlo zařídit vraždu. Svědek mu to potvrdil a šel na
zprávy. Asi za 2 dny se ho zeptal, jestli to myslel vážně. Obviněný mu řekl, že jo a že by šlo o
3 lidi. Svědek docela koukal, ale řekl mu, že by to bylo drahé. Obviněný řekl, že je mu to
jedno. Říkal mu, že má jít o mstu. Svědek se v tu dobu nezajímal o podrobnosti a domníval
se, že to obviněného přejde. Během svých pobytů po „basách“ zažil takových tlachů více.
Potom mu ale obviněný řekl, o koho se jedná, a to svědek málem upadl. Ptal se ho na jména,
aby mohl zjistit, kolik by to stálo. Z jeho strany se jednalo pouze o snahu získat nějaké peníze.
Kdyby slyšel od někoho jiného, že se chce zbavit kompliců, tak by se tomu tolik nedivil. Ve
vězení se ale ví, za co obviněný sedí, a je to v kriminálu to nejhorší, co může být. Svědkovi se
nechtělo jít na policii, není mu příjemné dělat práskače. Co se týče osob, které měly být
zavražděny, jednalo se o advokáta Choděru, gen. Šándora a bývalého kněze, kterého snad
vyloučili z církve. Barták říkal, že mu kněz dluží peníze. Choděra byl snad členem „lvího
bratrstva“ a pak ho vyloučili, protože údajně nezmanipuloval soudce v jejich prospěch.
Šándor měl podle obviněného zamlčet důkazy o jeho nevině soudu a nějakými materiály měl
podpořit ten komplot proti němu. Když mu svědek řekl, že to bude hodně drahá záležitost, tak
se ukázalo, že na tom obviněný s penězi není zas tak dobře. Proto přišel obviněný s nápadem,
že než ti lidé zemřou, tak se z nich peníze dostanou. Měli se unést a zabít až poté, co vydají
peníze. Od kněze se měly dostat šanony s písemnostmi na různé politiky a členy vlády.
Šándora se to týkat nemělo (únos), protože aby svědek udržel zdání reality, řekl mu, že
Šándor je bezpečnostní expert a sám Barták připustil, že ani nemá žádnou zajímavou částku.
Šándora chtěl nechat zabít tak, že ho někdo bodne vystřelovacím nožem v davu lidí v MHD,
aby se potom našel třeba o zastávku dál. Choděra byl podle Bartáka movitý, měl mít až 200
milionů Kč. Barták z toho chtěl alespoň polovinu získat. Svědek Bartákovi řekl, že nechal
Choděrovy poměry venku prověřit a zas takové peníze nemá. To svědek „vařil z vody“.
Barták ale tvrdil, že doktor nevěří bankám a peníze bude mít někde v hotovosti. Neupřesnil,
jakým způsobem by měl Choděra zemřít. Kněz měl mít podle Bartáka majetek 20 milionů Kč.
Měla se po něm chtít polovina a také ty svazky pro pozdější použití. Svazky se měly nacházet
u matky kněze, která bydlí u Teplic. Konkrétně hovořil o skříni hned po levé straně za
vstupem do jejího bytu. Smrt kněze měla vypadat jako nešťastná náhoda, nejlépe otrava
alkoholem. Svědek se ptal, jak toho má docílit, když dotyčný nebude chtít pít. Obviněný mu
řekl, že se do něj může nalít alkohol i konečníkem. O nějakém zvláštním režimu nakládání
s tělem nemluvil. Svědek se stále tvářil, že všechno půjde udělat. Postupně tak došlo na další
osoby. Obviněný ale nechtěl tyto osoby zabít, ale jenom vydírat o peníze, které chtěl využít
částečně na útěk a částečně pak na život v zahraničí. Došlo k tomu v průběhu těch úvah o
vraždách. V jednom případě to měla být paní, se kterou má snad Barták dítě, a ona má být
10
vdaná za Španěla. Ten o tom dítěti neví. Má mu dlužit 2 až 5 mil. Kč a bylo by možné po ní
chtít 1 až 2 miliony. Další měl být nějaký muž, jehož jméno je na papírech (které psal
obviněný). Byl to také dlužník a mělo se po něm chtít 2 až 3 mil Kč. U tohoto si přál, aby byl
zapřažený za traktor a tahán tak dlouho, dokud peníze nevydá. Třetím vydíraným měl být
advokát, který za ním jezdil každý pátek a podle Bartáka mu z účtu vytáhl 1.200.000,- Kč
skrze falzifikát podpisu. Jeho jméno opět bude uvedeno v papírech, které mu obviněný vyplnil
včetně sídla a telefonu tohoto advokáta. Obviněný ještě uvedl, že zajistí odchod advokáta
z návštěvy kolem 17. hodiny. Advokáta údajně do Liberce vozil syn. Lidé, kteří by advokáta
unesli, měli synovi říct, že ho vyšetřuje kriminálka. Ten advokát je údajně řešen pro podvody,
tak by ho to ani nepřekvapilo. Advokátovi se mělo říct, že únosci jsou od Rusáků a chtějí zpět
své peníze. Dotyčný se měl odvézt k nejbližší bance, tam měl vybrat peníze a následně odvézt
do Prahy a tam vysadit. O všech lidech mu obviněný poskytl detailní informace - adresy, sídla
kanceláří, u posledního obhájce (Špačka) mu dal i telefonní číslo. Řekl mu také, kdy jezdí do
věznice. U lidí mu psal někdy i věk a částku, kterou by podle něj měli disponovat. U Šándora
mu obviněný ještě řekl, že bydlí v běžném bytě a jezdí MHD. V poslední době už tlačil na
provedení, aby už ty akce proběhly. Informace mu dával jednak ústně, a také písemně v jedné
z jejich cel. Poslední dobou už to bylo spíše ve svědkově cele, protože obviněný začal mít
pocit, že má na cele odposlech. Obviněný mu psal písemné záznamy, kam psal detaily
k jednotlivým osobám. Na listu papíru s nápisem JUDr. Pavel Špaček bylo napsáno, že ho
vozí syn, kolik je mu let. Na dalším listu papíru bylo napsáno JUDr. Oldřich Choděra a 3
osoby, u kterých si objednal vraždy - Choděra, Freimann, Šándor. Jsou zde adresy bydliště i
kanceláří a věk obětí. Na dalším listu papíru formátu A4 psané z obou stran je vše dohromady
- částka za pas, peníze na cestu, které se mají získat, jména lidí, ze kterých se mají peníze
vymáhat, u Fencla a Novotné jsou hvězdičky, které měly znamenat. že je nechce zlikvidovat,
a to ani finančně. Jsou tam uvedeny částky, které se mají požadovat. U Šándora je tam pokus
o výpočet jeho platu. Manžel Jitky má být Španěl a pokud nebude platit, tak se má Španěl
dozvědět, že Lucinka ve věku 9 let není jeho, ale Bartáka. Další zápisy se týkají útěku a
návštěvy velvyslance (Běloruska). Další list papíru o formátu A5 se týká advokáta, který mu
má dlužit velké peníze, má se odvézt do banky. Na dalším listu papíru A5 mu Barták poslal
vzkaz s termínem, kdy požaduje provedení akce. Výslovně je uvedeno: „Termín do Vánoc, tj.
listopad či prosinec, nejlépe ihned po získání prašulí, tj. asi již v listopadu, už je mi z toho
všeho zde na blití“. Na dalším listu papíru A4 - oboustranně popsaném, který Barták napsal ve
stejný den jako papír „varianta α“. Začíná to číslicí VII a končí číslicí IX. Zde ho obviněný
úkoluje, aby zjistil, kde v Polsku přijímají soukromá letadla a další podrobnosti s letovým
provozem atd. Je tam poznámka, že „Flanďák“ – Freimann se má zabít před útěkem a vražda
„Tlusťocha“ – Choděry až po útěku. Na dalším listu papíru A4 obviněný psal kódy pro
jednotlivé zavražděné, kdy A měl být Šándor, podle jeho jména, B měl být Freimann jako
bezbožník a C měl být Choděra, F je Fencl. Opět jsou uvedeny částky, které se po nich mají
chtít. Na dalším listu papíru A4 jsou podrobnosti pouze k útěku. Nahoře jsou v kroužku
zkratky JB a GG, to znamená Jaroslav Barták a Gogo, což je svědkova přezdívka. Píše se zde
o chronologii útěku, jsou zde zmíněny jména policisty Červíčka a Husáka a jména charge d’
affaires Běloruska, kterým má být pan Markovich (velvyslancem v Praze za Bělorusko je
skutečně Vasily Markovich), a za Rusko pak Sergej Kiselev (velvyslancem v Praze je
skutečně Sergej Kiseljov). Všechny písemnosti, které tento svědek předložil, psal podle jeho
tvrzení obv. Barták vlastní rukou. Byl u toho, když je psal. Barták mu je sám předal nebo mu
je svědek vzal a pak tvrdil, že se jich zbavil. Když svědkovi došlo, že už to celé není sranda,
rozhodl se všechno oznámit. Svědkovi bylo jasné, že dříve nebo později praskne, že
obviněného „balamutí“ a také nepochybně najde někoho, u koho může uspět, tedy že bude
schopen ty jeho záměry realizovat. Přinejmenším by někdo mohl ty lidi označené Bartákem
vydírat o peníze. Svědek se proto rozhodl si papíry od obviněného uschovat. Rozhodl se věc
11
oznámit, ale měl strach, že jeho trestní minulost bude srážet jeho věrohodnost, proto si pořídil
záznamové zařízení v pánských náramkových hodinkách. Nikdo o tom nevěděl. Nevěděl to
ani nikdo z vězeňské služby. Hodinky měl ve věznici asi 3 dny a nosil je na levém zápěstí.
Nahrával rozhovory s obviněným v cele, a to asi 3x až 4x. Neví, jak se nahrávky povedly.
Když nahrávky pořídil, tak se hodinek zbavil. Odeslal je tak, jak je dostal, i s písemnostmi.
Nahrávky pořídil asi týden předtím, než se Barták nechal ve vězení izolovat. Policejní orgán
položil nevyhnutelnou otázku, jak a od koho svědek získal hodinky se záznamovým zařízením
a komu je posléze předal, svědek – odsouzený však v této části využil svého práva odmítnout
vypovídat (s ohledem na nebezpečí trestního stíhání) s tím, že nechce prozradit osobu, která
mu v tomto pomohla. Záznam nechal doručit plk. Marešovi z kriminálky v Praze, oddělení
vražd. Nikoho jiného z vražd odsouzený nezná, proto vybral tohoto policistu. Svědek byl
v kontaktu s tímto kriminalistou až po pořízení těchto nahrávek. Svědek uvedl, že se
záznamem nijak nemanipuloval. Záznam šel jen vypnout a zapnout. Nikdo z věznice o tom
zařízení nevěděl, stejně tak nikdo z médií. Svědek také popřel, že by byl v souvislosti s touto
projednávanou věcí na něj vyvíjen nátlak, ať už od policie, nebo zaměstnanců věznice. Za
pořízené záznamy nedostal žádnou odměnu, udělal to z vlastního rozhodnutí. K dotazu
obhájkyně svědek uvedl, že obviněnému neříkal jména žádných konkrétních osob, které se
mají podílet na provedení vražd a organizování útěku. K těm osobám jen řekl, že jsou to
bývalí ruští vojáci. Sám se spíš přizpůsoboval tomu, jak se vyvíjely požadavky ze strany
Bartáka. Zpočátku chtěl od Bartáka dostat nějaké peníze, i když samozřejmě by pro něj nic
neudělal. Pak to začalo být nebezpečné, tak se rozhodl, že to oznámí. K dotazu obhájkyně
svědek vyloučil, že by měl s obviněným fyzický konflikt. Přiznal, že na něho občas musel
zakřičet, když moc mluvil a nebyl schopen se zastavit. Nebylo to ale nic zlého. Svědek se
domníval, že pro obviněného byl ve vězení autoritou.
K věci byl vyslechnut v procesním postavení svědka také
plk. Josef Mareš, policista
zařazený k SKPV PČR Praha jako zástupce vedoucího odboru obecné kriminality. K věci
uvedl, že o svědku Levkovi se dozvěděl od svého informačního zdroje na přelomu října a
listopadu 2013. Ten muž si ho vybral k tomu, aby mu sdělil informace o údajně připravované
trojnásobné vraždě. Zdroj mu předal několik písemných materiálů, aby mu vůbec věřil. Ty
písemnosti měly pocházet od MUDr. Bartáka. Svědek v oboru pracuje přes 20 let a obdobná
oznámení mu píšou různí lidé, jako např. pan Hruška z Valdic (odsouzený, který je známý
oznamováním mnoha smyšlených skutečností k různým mediálním případům). Ověřil si, že
písemnosti mohou skutečně pocházet od MUDr. Bartáka. Svědek navštívil věznici v Liberci, a
aniž by hovořil se svědkem Levkem, snažil se k němu získat další informace, zejména k tomu,
zda se skutečně nejedná o notorického oznamovatele typu Hrušky. Proto navštívil v Liberci
zdejší odbor obecné kriminality. Dohodl, že Levka prvotně vytěží sám a ověří věrohodnost
oznámení a bude-li to opodstatněné, vše předá místně příslušnému odboru. Posléze vytěžil
Levka podle zákona o policii a předložil mu písemné materiály, aby se vyjádřil, kdo je jejich
původcem. Odsouzený uvedl, že je psal MUDr. Barták a mají souvislost s připravovanými
vraždami. Také mu však řekl, že existují nahrávky hovorů mezi ním a Bartákem. Řekl mu, že
nahrávky již nejsou ve věznici, i když tam byly pořízeny, a slíbil, že zařídí jejich předání
tomuto kriminalistovi. Informace předal libereckému odboru obecné kriminality. V zápětí se
s ním spojil informační zdroj, který mu řekl, že za ním posílá neznámého člověka, který mu
předá záznamy. K předání došlo v Praze a ten člověk měl být pouze kurýr, který s věcí neměl
nic společného. Bylo mu předáno záznamové zařízení na USB, kde mělo být 5 souborů.
Jednalo se pouze o datový nosič. Navštívil specializované pracoviště – Odbor technické
ochrany (OTO), kde mu pracovník záznamy vypálil na disk DVD. Z původního nosiče
vymazal všechny záznamy, aby je pak neměl někdo k dispozici a nezneužil je. Vše předal
OOK Liberec. Svědek doplnil, že hned při prvotní získané informaci se ubezpečil, že přímé
12
ohrožení nehrozí a má tedy čas několik dnů k ověření informací. Bartáka nikdy osobně
neviděl, jeho jméno zná pouze z médií a z porad odboru obecné kriminality, protože jeho
předchozí trestní věc byla vyšetřována jejich 3. oddělením. Do vyšetřování této věci však
nijak nezasahoval, nedělal žádné úkony ani neuděloval žádné pokyny k vyšetřování. Že
existuje Lví klub, se dozvěděl až při medializaci případu. Není si vědom, že by byl Levko
šetřen v minulosti jejich oddělením, dozvěděl se o něm až v souvislosti s tímto případem.
Poprvé a naposledy ho viděl právě při vytěžení 2013 ve věznici. Záznamy si prohlédl až na
OTO. Pouštěl si je z vyrobeného DVD a neví o tom, že by existovaly jiné kopie těchto
záznamů. V podstatě se jednalo o 3 schůzky, kdy při prvním kontaktu dostal část písemností,
při druhém další část a sdělil zdroji, že se za Levkem vypraví. Naposledy mu pak bylo
předáno záznamové zařízení. Dokumenty mu předávala tatáž osoba, kterou však nezná, a
bylo mu řečeno, že to je čistě kurýr, který o věci samé nic neví. K dotazu obhájce svědek
uvedl, že fakt, že nahrávky byly pořízeny ve věznici, dovodil z výpovědi Levka. Z jeho
dlouhého trestu, který vylučoval, že by ho pustili ven. Sám Levko navíc tvrdil, že nahrávky
byly pořízeny ve věznici. Vychází i z běžného vzhledu vězeňského prostředí, ačkoliv
konkrétně prostředí věznice Liberec nezná. Flash disk pak nechal kurýrovi na veřejném místě
v restauraci, jak bylo původně domluveno, což byl současně i důvod, proč záznamy z tohoto
zařízení raději nechal smazat. K dotazu, jak vnímat jeho formulaci, že „nehrozí přímé
nebezpečí“, svědek uvedl, že pokud dostal jako policista informaci o přípravě vražd tří osob,
zeptá se jako první, jestli ta příprava pořád běží. Bylo mu řečeno, že ten, kdo to chce oznámit,
tedy Levko, žádné kroky k dokonání nekoná. Objednatel měl mít v Levka plnou důvěru, tudíž
se neobrátil na nikoho dalšího. Ze tří poškozených se patrně setkal s JUDr. Choděrou jako
advokátem v nějaké kauze. Osobně se neznají. Pana Šándora zná z médií a třetího
poškozeného neznal vůbec. Svědek vyjádřil domněnku, že pokud by informace jako on
obdržel jiný policista, tak by s ní naložil stejným způsobem. Pokud by ji obdržel novinář, asi
by je využil spíš pro svou profesi. Záleželo by na tom, jak by byl ten člověk znalý práva. Po
prověření prvotního oznámení měl dost informací na to, aby je postoupil kolegům v Liberci.
Někdy se stane, že se podobná oznámení neprojeví jako věrohodná anebo obsahují málo
informací, tak se založí. K dotazu státního zástupce svědek uvedl, že je přesvědčen o tom, že
nahrávky byly pořízeny již předtím, než šel za Levkem do věznice. Levko mu to sám potvrdil.
Svědek kategoricky popřel, že by se podílel na získání nahrávacího zařízení pro Levka. Pokud
by v tom měl figurovat, musel by oslovit kolegy (z Liberce) a postupovalo by se podle
trestního řádu. Zdůraznil, že nahrávky podle něj byly pořízeny v době, kdy ještě neměl ponětí,
že pan Levko existuje. Když s ním mluvil, řekl mu, že budou nepříjemnosti a pokud to
zařízení má u sebe, ať ho vydá. Levko mu tvrdil, že zařízení je již mimo věznici. Jeho
informační zdroj by byl v případě vyzrazení identity ohrožen na životě.
Svědek
Jaroslav Váňa v rámci podání vysvětlení uvedl, že je ve výkonu trestu odnětí
svobody ve VV Liberec od ledna 2013 za trestný čin vydírání. V červnu 2013 byl k němu do
cely na oddílu D liberecké věznice umístěn MUDr. Barták. Neznal prostředí, svědek se mu
snažil vysvětlit, jak to ve vězení funguje. On totiž žil v domnění, že všichni jsou tu pro něho.
Časem se otrkal. Barták se choval nadřazeně, byl kvůli němu přemístěn vychovatel, neustále
dělal problémy, později i vyvolával konflikty mezi vězni. Neustále tvrdil, že zařídí přemístění
kohokoliv, kdo mu vadí. Stěžoval si na příslušníky, budil kolem sebe atmosféru strachu.
Advokáti za ním chodili každý den, což také nebylo obvyklé. Někteří advokáti byli spíše
kurýry, kteří mu nosili do vězení peníze a obstarávali mu soukromé věci. Advokáti mu nosili
tiskoviny, hotové peníze. Jednou přišel úplně „na šrot“, neboť ho advokát nechal pít alkohol a
donesl mu spoustu jídla. V hotovosti u sebe míval 10.000,- Kč vždy, ale i více. Jednou to byl
balík (bankovek), který svědek odhadl asi na 100.000,- Kč. Od jiných vězňů si kupoval jídlo a
přemýšlel i o tom, že by se s ním vyspala ženská za peníze. Z vězeňského personálu už měl
13
vytipované ženské a chtěl po svědkovi, aby to zařídil. Podle svědka je to samozřejmě
nesmysl, ale takhle MUDr. Barták žil. S penězi se “utrhl“, dělalo mu dobře, když ho někdo
poslouchal a měl moc nad lidmi. Asi v polovině září byl svědek přemístěn, protože spolu měli
konflikt. Barták byl neodbytný, už mu lezl na nervy. Neustále otravoval s tím, že mu svědek
sebral peníze. Zkoušel z něj (obviněný) dostat peníze přes jiné vězně na oddílu, sháněl na něj
lidi, ale neklaplo mu to, tak se mu pak dokonce omluvil. Obviněný mluvil o svém životě, o
Lvím klubu a Poliklinice v Modřanech. Tvrdil, že jeho odsouzení za znásilnění byl ušitý
komplot. Podle svědka bylo u něj jediné štěstí, že neměl kontakty na kriminální prostředí
mimo věznici. Pokud by je měl, jeho nepřátelům venku by se něco stalo. Na cele spolu byli
nejdříve sami a Barták se snažil skrze odsouzené spoluvězně získat kontakt na lidi, kteří jsou
všehoschopní. Svědka se konkrétně ptal, jestli by dokázal zařídit, aby venku někdo za peníze
vydíral a zastrašoval ženy v jeho kauze. Poškozené měly u soudu tvrdit, že jeho kauzu
vykonstruoval Choděra a Freimann. Svědek uvedl 3 jména konkrétních poškozených.
Nejdříve říkal, že je chtěl donutit ke změně výpovědi násilím. Popisoval, jakým způsobem si
asistentky vybíral. Zmínil se, že s právníkem Choděrou měl problémy a nechal ho vyloučit
z Lions clubu. Na Choděru byl hodně naštvaný a tvrdil, že má spoustu peněz. Barták chtěl
sehnat lidi venku, kteří by byli schopní Choděru vydírat, měl být unesen. Šlo mu o majetek
těch lidí. O tom knězi Freimannovi mluvil Barták jako o praseti, nemohl ho vystát. Ten mu
vadil nejvíc. Freimann mu měl údajně dohodit jednu z těch asistentek. Barták věděl o
Freimannovi úplně všechno, měl mít majetek 20 milionů Kč. Freimann se měl zabývat
dětskou prostitucí a v Německu shánět mladé kluky. Bartákovi šlo o to, že Freimann měl mít
údajně kompromitující materiály na lidi kolem Lions clubu. Barták pak také mluvil o
spolumajiteli Polikliniky v Modřanech, jehož jméno si svědek nevybavil. Z toho chtěl taky
dostat násilím nějaké peníze, mělo jít o miliony. I potom, co se mu Barták omluvil, na něj
pořád naléhal, jestli by šlo venku zařídit to vydírání. Bylo mu jedno, jak ti lidé dopadnou,
hlavně mu šlo o peníze. Svědek mu na všechno kýval, nemohl uvěřit, že to Barták myslí
vážně. Nabízel však velkou provizi. Barták byl už ohledně tohoto nápadu hodně netrpělivý a
zhruba v této době se začal kamarádit s ods. Levkem. Svědek se s Levkem o těchto věcech
nebavil, myslí si, že Levko ani v době jeho výslechu neví, že Barták s ním něco takového také
probíral. Svědek je rád, že to oznámení vyřešil Levko, protože by to časem musel řešit i on.
Bartákovo jednání se stupňovalo, podle svědkova názoru na Levka tlačil, a proto se to takhle
urychlilo. Barták byl občas jak utržený ze řetězu. Dodržoval ale zásady konspirace, bál se
štěnic, mluvil jen z očí do očí, byl opatrný. Často věci psal a nějaké dokumenty pak
zlikvidoval. Svědek je toho názoru, že Barták tyto požadavky řešil pouze s ním a Levkem.
Neměl důvod to řešit s někým jiným. Tvrdil, že i jeho synové shánějí venku někoho na
špinavou práci. Bartákovi u nich na oddíle nehrozilo žádné nebezpečí, svědek nevěděl nic o
tom, že by ho chtěl někdo zlikvidovat. Na oddíle byli dost malý kolektiv. Barták měl
problémy jen s Pokorným, což je cikán, ale ty problémy vyvolával Barták záměrně. Tito lidé
mu vadili (zřejmě Romové). Přitom Pokorný se snažil problémy nedělat. Barták na sebe takto
upoutával pozornost. Snažil se vystupovat jako ublížený, aby se o něj každý staral. Nicméně
ani Levko neřešil jeho bezpečnost, Bartákovi nic nehrozilo, nikdo se na něho nechystal.
Ve věci bylo vyžádáno odborné vyjádření z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání
ručního písma. Zkoumáno bylo 9 listů, celkem 11 stran textu (tyto písemnosti jsou založeny
na č.l. 220 - 227). Srovnávacím materiálem byly písemnosti obviněného - jeho podání učiněná
během výkonu trestu, a to celkem 53 podání. Mikroskopickým zkoumáním bylo zjištěno, že
nebyly nalezeny znaky nasvědčující padělání písma použitím technických prostředků a
postupů. Písemnosti mají charakter poznámek, pokynů a kratších sdělení. Písmo na
předložených dokumentech je vyhotoveno modře píšícím psacím prostředkem s kuličkovým
hrotem. Texty jsou vyhotoveny hůlkovým písmem s výskytem arabských nebo římských
14
číslic v mírně pravém sklonu a středně rychlým až rychlým tempem psaní bez datace jejich
vzniku. Texty jsou sice poněkud neurovnané s občasnými přepisy nebo opravami, jsou ale
vyhotoveny rychlým tempem, jistě, plynule a dynamicky. Neurovnanost a rozkolísanost se
objevuje v celém rozsahu všech zkoumaných textů. Tato skutečnost svědčí o tom, že se jedná
o průvodní a specifický rys písemného projevu a nikoliv o znak nespontánnosti. Texty
hůlkovým písmem jsou vždy středního až většího rozsahu, jsou individualizované a obsahují
přes použitý typ nevázaného písma řadu identifikačně významných znaků. Texty jsou proto
vhodné pro individuální identifikaci. Jako srovnávací materiál byly kriminalistickému ústavu
předloženy originály písemností psané nesporně MUDr. Bartákem. Srovnávací materiály lze
hodnotit jako vyhovující potřebám zkoumání. Vzhledem k tomu, že znalec disponoval
srovnávacím materiálem postupoval v praxi tak, že nejprve provedl podrobnou analýzu
srovnávacího rukopisu konkrétního pisatele a po zmapování specifických marketů a
písařských zvyklostí jsou tyto znaky postupně dohledávány ve sporných textech. Podrobnou
analýzou rukopisu MUDr. Bartáka i všech sporných textů na všech předložených
písemnostech a jejich následnou komparací bylo zjištěno, že všechny hůlkové, ale i kurzívní
texty ve sporných materiálech vykazují pouze znaky shodné nebo výrazně podobné. Znalec
v rámci odborného vyjádření názorně označil na fotokopiích písma markanty, dle kterých
bylo možno dovodit, že pisatelem je právě obviněný.
Znalec po prozkoumání rozhodných
skutečností dospěl k závěru, že předložené písemnosti psala jedna osoba.
Současně
konstatoval, že předložené písemnosti psal pisatel, jehož vzorky písma jsou předloženy
jako srovnávací materiál, tedy MUDr. Jaroslav Barták. Srovnávací materiál je pak
založen na č.l. 265 - 345.
K posouzení duševního stavu obviněného byl přibrán znalecký ústav podle § 110 odst.
1 tr. řádu, neboť se do značné míry jednalo o zkoumání zvláště obtížné, výjimečné, vyžadující
zvláštní vědecké posouzení. Znaleckým ústavem je Psychiatrická nemocnice Bohnice.
Znalecký ústav vede ředitel MUDr. Martin Holý a na znaleckém zkoumání se podílela celá
řada znalců, když pro potřeby trestního řízení označil ústav jako znalce, kteří mohou být ve
smyslu § 110 odst. 2, 3 tr. řádu vyslechnuti, znalce MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D., PhDr. Petra
Goldmanna a PhDr. Terezu Soukupovou, Ph.D. Ze znaleckého posudku vyplývá, že
posuzovaný navázal kontakt bez obtíží, resp. až nadměrně spontánně, byl nespolečensky
familiérní. Formálně spolupracoval, jeho nálada byla expanzivní, bez úzkosti, s labilní
emotivitou. Afektivita neochotně kontrolovaná. Obviněný se projevoval stálým proudem řeči,
který byl neusměrnitelný. Jeho stenický projev výrazně překračoval společenské konvence.
Byl velmi zabíhavý a obtížně udržitelný v mezích kladených otázek. Obratně měnil témata,
pokud byl dotázán na evidentně nepravdivé údaje, což svědčí o verbální inteligenci. Tento styl
chování plyne z osobnostní poruchy. Obviněný se sám vnímá a invazivně prezentuje jako muž
manažersky úspěšný, superiorně inteligentní, široce vzdělaný a sexuálně neodolatelně
přitažlivý. To vše svědčí o výrazném narcismu, emoční labilitě a v dané situaci o malé ochotě
dodržovat konvence. Vnímání je bez poruch. Sebestředné myšlení je narcisticky zkreslené do
grandiózních velikášských přesvědčení. CT vyšetření mozku vyloučila demenci nebo
obdobnou poruchu psychických funkcí.
Obviněný netrpí dle závěru ústavu duševní
chorobou, ale poruchou osobnosti, a to narcistickou, histriónskou, disociální,
paranoidní, emočně nestabilní. V době činů, ze kterých je obviněn, byl schopen
rozpoznat jejich protiprávnost a byl schopen své jednání ovládat. Okolnosti, které jeho
jednání ovlivňovaly, jsou poruchové osobnostní charakteristiky. Obviněný je schopen chápat
smysl trestního řízení.
Znalecký ústav shledal jeho pobyt na svobodě nebezpečným pro
vysokou
pravděpodobnost
opakování
obdobného
jednání,
popř.realizace
připravovaného protiprávního jednání. Znalecký ústav však nenavrhl uložení žádného
15
ochranného opatření, protože obviněný netrpí žádnou významnou duševní poruchou.
Jeho nebezpečnost tak zjevně vyplývá z jeho osobnostních charakteristik.
Co se týče psychologického posouzení jeho osobnosti, jeho intelektový výkon je
nevyrovnaný. Verbální inteligence je nadprůměrná, zatímco neverbální je téměř
podprůměrná. V osobnosti dominuje jádrová narcistická porucha. Obviněný je stenický,
sebejistý, překračující konvence a normy pro uspokojení vlastních potřeb, zejména potřeby
moci a potvrzení vlastní výjimečnosti. Jeho osobnost je také histriónská, disociální,
paranoidní a emočně nestabilní.
Jeho schopnost správně vnímat a vnímané skutečnosti bez
zkreslování reprodukovat je snížena právě popsanou poruchou osobnosti (chorobně
pozitivní přesvědčení o vlastních schopnostech, vlivu a významu). Jde u něj o trvalou
sociální strategii, jejímž motivem je prožívání sebe sama jako člověka vlivného, významného
a utvrzování se v tomto sebeobrazu. Motivace činů, z jejichž přípravy je obviněn, je v souladu
s osobností obviněného.
Prognóza dalšího vývoje jeho osobnosti je nepříznivá, neboť
sociální strategie jsou upevněné a není možno předpokládat významnější změnu.
Možnost jeho resocializace je tedy výrazně snížena, stejně jako resocializační vliv případného
trestu. Obviněný při své osobnostní poruše již nezíská náhled na své jednání, nedojde k jeho
korekci. Nepřijme vinu ani nepřevezme odpovědnost za své jednání. Lze předpokládat spíše
zhoršování nevhodného psychopatického chování. Případný trest odnětí svobody může plnit
toliko úlohu ochrany společnosti (zabránění v pomstě vůči domnělým škůdcům) a může trest
vnímat jako regulující sílu společnosti, která ho může odradit od dalšího protiprávního
jednání.
Ve věci byly zajištěny také zmíněné nahrávky rozhovorů obviněného a svědka Levka.
DVD je založeno na č.l. 230. Důkazně přínosná je zejména nahrávka na DVD č. 3, kde Levko
informuje obviněného o průběhu příprav, mj. říká, že Tlusťoch (Choděra) nemá tolik peněz,
obviněný ho ujišťuje, že peníze má, ale v hotovosti, protože nevěří bankám. Co se týče
generála, shodují se oba komunikující, že to bude „bez únosu“. Obviněný se obává, že by
z toho mohla být přestřelka a rovněž vyjádřil obavu, že je brig. gen. Ing. Šándor
„kontrasledován“ službou (patrně Vojenským zpravodajstvím), neboť je její bývalý velitel. O
Flanďákovi pak hovoří obviněný tak, že drží kompromitující materiály na různé osobnosti,
mj. hejtmanku Vaňhovou a Karla Schwarzenberga, které mu měli prodat nějací vyhození
estébáci. O Fenclovi a Novotné obviněný říká, že jsou už naměkko a pokud přijdou rusky
mluvící lidé, peníze vydají. Obviněný se svědkem Levkem probírá také záležitosti pasu, kdy
Levko sděluje, že příští týden by měl být hotový a obviněný mu slibuje, že pak dostane
„mimo VV Liberec“ částku 60.000,- Kč. Také uvádí kontakty na běloruskou ambasádu s tím,
ať se to projedná. Svědek Levko uvádí, že je potřeba stanovit nějaké datum, kdy má operace
alfa proběhnout. K tomu obviněný MUDr. Barták sděluje, že Vánoce rozhodně nechce trávit
ve VV Liberec a útěk by tak měl být realizován do Vánoc.
Ostatní nahrávky toliko dokumentují důvěrný vztah odsouzeného Levka a obviněného
MUDr. Bartáka, zájmové jsou jen místy.
V rámci vyšetřování byly zajištěny taktéž listinné důkazy.
Na č.l. 346 – 358 jsou založeny dokumenty svědčící o nepovolené komunikaci
obviněného z Věznice Stráž pod Ralskem. Na č.l. 359 - 365 je založen přepis záznamu
rozhovoru mezi obv. Bartákem a ods. Levkem. Na č.l. 373 - 378 jsou založeny dokumenty
svědčící o pronášení nepovolených předmětů (mobilní připojení USB k internetu a hodinky)
advokáty obviněného JUDr. Špačkem a JUDr. Nohou do věznice, kde obviněný v té době
vykonával trest odnětí svobody (toto podezření ze spáchání trestné činnosti advokáty bylo
postoupeno místně a věcně příslušnému OSZ Česká Lípa). Na č.l. 414 - 475 je založen
16
rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 8/2012 a usnesení Vrchního soudu v Praze
sp. zn. 10 To 51/2013 (č.l. 476 - 480), na základě kterých byl obv. MUDr. Barták pravomocně
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 let. Jak je obecně známo, v mezidobí Nejvyšší
soud tento rozsudek zrušil a s výjimkou jednoho skutku odsoudil obžalovaného opětovně
s tím, že mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 roků.
Spis byl doplněn také o přílohu obsahující podstatné materiály z předchozí trestní věci
obviněného, mimo jiné i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a
sexuologie.
Na základě všech shora popsaných důkazů a skutečností z nich vyplývajících lze
dovodit, že se obviněný dopustil jednání popsaného ve výrokové části obžaloby, kterým
naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného
zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. a), i), j) tr. zákoníku, nedokonaného, ukončeného
ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku a dále také přípravu zločinu vydírání podle §
20 odst. 1 tr. zákoníku k § 175 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněný je ze shora popsaného jednání usvědčován výpovědí svědka Levka, který
podrobně popsal, jakým způsobem si u něj MUDr. Barták začal objednávat páchání násilné
trestné činnosti venku mimo věznici. Tento svědek budil dojem kontaktů s podsvětím a
prezentoval se tak, že je v jeho možnostech páchání trestné činnosti ve vnějším světě zařídit.
Nicméně veškerá iniciativa pocházela z jednání obviněného MUDr. Bartáka, neboť tento
svědek vůbec neznal (snad s výjimkou Ing. Šándora) osoby, o jejichž likvidaci, popř.
vydírání, obviněný usiloval. Tento svědek také spontánně přiznává, že jeho prvotní motivací
k rozmluvám s obviněným bylo „obložit“ ho o nějaké peníze. Jakmile však obviněný začal
své požadavky konkretizovat a sdělovat mu jména bydliště a další údaje, např. o denním
režimu osob, o jejichž likvidaci měl zájem, pochopil svědek, že věc je již velmi vážná a jal se
ji oznámit. Výpověď tohoto svědka je podporována písemnými pokyny a záznamy
obviněného obsahujícími údaje k plánovaným obětem, časové požadavky, přezdívky osob atd.
Odborným vyjádřením z oboru písmoznalectví pak bylo naprosto nepochybně určeno, že
pisatelem těchto dokumentů je právě obviněný MUDr. Barták. V základních rysech pak
podporuje výpověď tohoto svědka podaným vysvětlením rovněž svědek Váňa. Váňa uvedl, že
MUDr. Barták se i jemu svěřil, že by chtěl na svobodě zlikvidovat osoby, které jsou mu
nepohodlné. Sám obviněný přitom právě svědka Váňu hodnotil pozitivně a řekl k němu, že se
do komplotu proti němu nezapojil a „je to slušný člověk“. Podpůrně je jednání obviněného
dokumentováno také pořízenými audiovizuálními záznamy. Pravdou je, že tyto záznamy
vznikly zcela bez vědomí a iniciativy orgánů činných v trestním řízení. Svědek Levko je
pořídil o vlastní vůli na nezjištěné záznamové zařízení. Orgány činné v trestním řízení se
v průběhu vyšetřování zaměřily na zásadní okolnost, jakým způsobem se záznamové zařízení
do věznice dostalo, ovšem s ohledem na vyjádření svědka a rovněž s přihlédnutím k výpovědi
svědka plk. Mareše se tuto cestu nepodařilo objasnit. Použití soukromě pořízených
videozáznamů v trestním řízení není a priori nijak vyloučeno. Samozřejmě by bylo naprosto
nemožné použít k důkazu záznamy, jejichž pořízení by inicioval či provedl jakýkoliv policejní
orgán bez povolení příslušného soudu či státního zástupce. Nebylo však zjištěno, že by taková
situace v tomto trestním řízení nastala. Obhajoba obviněného spočívající v tvrzení, že svědek
Levko byl ve vězení člověkem bez autority a významu, se kterým se obviněný moc nebavil, je
vyvrácena už jeho zápisky na předložených listech papíru, kdy odsouzeného s přezdívkou
„Gogo“ implementoval do svých plánů na útěk z výkonu trestu. Rovněž je ze záznamů patrné,
že obviněný si s odsouzeným povídá velmi důvěrně, žoviálně a konspirativně. V některých
okamžicích mu dokonce sám obviněný lichotí a vyjadřuje respekt, např. konstatováním: „Ty
17
jsi profík.“ Obviněný svému plánu na provedení vražd a následnému útěku z věznice zjevně
věřil, kdy v písemných materiálech urgoval realizaci domluvených činů do Vánoc 2013,
neboť přes svátky nechtěl být ve výkonu trestu. Obviněný v rámci prvotní obhajoby odmítl,
že by si objednával násilnou trestnou činnost a výslovně uvedl, že jeho obvinění je
„výsledkem spiknutí osob cikánské národnosti“. Toto tvrzení je zcela absurdní. Rovněž nic ze
zjištěných skutečností nesvědčí o tom, že by mělo být pořízení videozáznamů, na kterých si
objednává vraždy a vydírání, iniciováno JUDr. Vítem Bártou a společností ABL, jak
obviněný s odkazem na blíže nezjištěné stanovisko BIS uvádí. I podle závěrů znaleckého
posudku trpí obviněný pocitem vlastní výjimečnosti, nadřazenosti a nepostižitelnosti a
v rámci své obhajoby o důkazech tvrdí, že jsou to nesmysly bez bližší logické argumentace.
Takové jednání je naprosto v souladu se závěry znaleckého posudku ústavu o duševním stavu
obviněného, který konstatuje smíšenou poruchu osobnosti prakticky ve všech směrech, tedy
z hlediska disociality, histriónství, narcismu, paranoidních sklonů a emoční nestability. Podle
závěrů znalců je pobyt obviněného na svobodě nebezpečný, neboť obviněný nikdy nepřijme
vinu a odpovědnost za své jednání a v důsledku jeho smíšené poruchy osobnosti (psychopatie)
existuje nebezpečí páchání další trestné činnosti nebo realizace nyní připravované trestné
činnosti. Z takřka všech shromážděných důkazů vyplývá, že obviněný byl skutečně vážně
odhodlán k provedení plánovaných vražd a vydírání. Způsoby provedení vražd pak vymyslel
sám obviněný, když svědek Levko v tomto přenechal iniciativu na něm. Rovněž mu
(obviněný) doporučil i konkrétní argumentaci při vydírání osob. Jednání svědka Levka tedy
po zhodnocení všech konkrétních okolností nepůsobí dojmem, že by obviněného k plánování
násilné trestné činnosti vyprovokoval, ale pouze budil dojem osoby dobře se orientující
v podsvětí, s širšími kontakty než ve skutečnosti měl. Ačkoliv jednání obviněného nedospělo
ani do fáze pokusu či dokonce k dokonání trestného činu, je velmi společensky škodlivé,
neboť se mělo vyznačovat značnou brutalitou, četností obětí a mělo zavrženíhodné pohnutky
(pomsta, snaha získat peníze). Jednání obviněného bylo způsobilé vyvolat jím plánované
následky. Obviněný totiž ve vězeňském prostředí nepochybně mohl narazit na lidi hluboce
etablované v prostředí organizovaného zločinu, kteří by byli schopni jeho záměry s vidinou
finančního profitu realizovat. Zvláště pak za situace, kdy by dostaly tak detailní informace
k osobám poškozených a byly si vědomy, že tyto disponují poměrně významným majetkem.
Stádium přípravy podle Komentáře k trestnímu zákoníku (Šámal a kol.) nevykazuje
ještě povahu jednání, které charakterizuje skutkovou podstatu uvedeného konkrétního zvlášť
závažného zločinu, jen vytváří úmyslně podmínky pro spáchání takového zvlášť závažného
činu. Příprava vyvolává zatím jen vzdálené nebezpečí, že nastane následek, který je znakem
skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu (srov. R 3/1952). Tím se liší na jedné straně od
projevu úmyslu takový zločin spáchat, který uvedenou povahu ještě nemá (a není trestný),
a na druhé straně od pokusu zvlášť závažného zločinu, při němž pachatelovo jednání
pokročilo dále než příprava a již bezprostředně směřuje k jeho dokonání. U obviněného je
dovozováno, že dostoupil do fáze přípravy zmíněných zvlášť závažných zločinů, neboť
svědka Levka jednak navedl k tomu, aby tyto zločiny prostřednictvím osob na svobodě
spáchal, určoval mu konkrétní podmínky, jak mají být zločiny spáchány, jaké obnosy
hotovosti bude možno od obětí vydíráním vylákat a především mu předával detailní
informace k obětem a rovněž předpokládal, že na svobodě již probíhají přípravy ke spáchání
trestné činnosti, o čemž ho svědek Levko informoval (a sice že už prověřil majetkové poměry
Choděry, zaúkoloval lidi venku atd.).
Po subjektivní stránce, tedy z hlediska zavinění, je dovozováno, že obviněný jednal
ohledně obou zločinů ve formě úmyslu přímého § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy věděl,
18
že svým jednáním může způsobit porušení zájmu chráněného trestním zákoníkem a chtěl
takové porušení způsobit.
K osobě obviněného bylo zjištěno, že je ženatý a má čtyři děti. Dosáhl
vysokoškolského lékařského vzdělání. Aktuálně je vzhledem k výkonu trestu odnětí svobody
bez pravidelného měsíčního příjmu. V roce 2009 bylo ve věci vedené Obvodním soudem
Praha 1 pod sp. zn. 3 T 177/2008 schváleno narovnání, když obviněný měl spáchat trestné
činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zákona, výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr.
zákona, omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zákona a násilí proti skupině
obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zákona. Naposledy pak byl odsouzen
výše podrobněji rozebraným rozhodnutím Městského soudu v Praze, ve spojení s usnesením
Vrchního soudu v Praze. Po korekci rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR mu byl pravomocně
uložen trest v trvání dvanácti roků, který aktuálně vykonává.
Mgr. Radim Kadlček v. r.
státní zástupce
Za správnost vyhotovení :
Zlata Vondroušová
19
