80T 1/2012-17777 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 
 
Krajský soud v Ostravě  rozhodl  v  hlavním  líčení  konaném  dne  31.3.2015 
v senátě  složeném  z předsedy  senátu  Mgr.  Romana  Raaba  a  přísedících  Karla 
Kvapulinského a Alberta Barániho   t a k t o : 
 
      Obžalovaní 
1) Michael  B., 
 
nar.  xxx  v  xxx, trvale bytem xxx,  t.č.  ve  výkonu  trestu  odnětí  svobody  ve  Věznici 
Karviná,  
 
2) Bronislav  T., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx,  
 
3) Michal K., 
 
nar. xxx v xxx,  trvale bytem xxx,  
 
4) Petr Š., 

---

2 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, adresa pro doručování xxx, 
 
5) Ing. Vladimír  R., CSc. 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx,  
 
6) Veronika  D., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, t.č. bytem xxx,  
 
7) Adrián  N., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, 
 
8) Ing. Vlasta  K., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, adresa pro doručování xxx, 
                                               
9) Veronika  V., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, 
 
10) Lubomír P., 
 
nar. xxx ve xxx, trvale bytem xxx, 
 
11) Ladislav Š., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx,                  
 
12) Eliška  T., 

---

3 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx,  
 
13) Anna  K., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, 
 
14) Josef   M., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx,  adresa pro doručování xxx,      
 
15) Ing. Pavel M., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx,  
 
16) Martin  H., 
 
nar. xxx v xxx,  trvale bytem xxx, 
 
17) Lubomír  L., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx,  
 
18) Martin D., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, adresa pro doručování xxx,  
 
19) Antonín   R., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, 
 
 

---

4 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
j s o u   v i n n i , 
 
ž e  
 
obžalovaný  Michael  B.  v úmyslu  získat  neoprávněnou  daňovou  výhodu  spočívající 
ve  výplatě  nadměrných  odpočtů  nejméně  v období od ledna 2010 do 28.11.2011 
nejprve zorganizoval v Praze a jinde simulované obchody s kartami 
deklarujícími předplacenou  službu  internetového  webhostingu  systému  „webka.info“ 
(dále jen karty systému „webka.info“), o kterých však věděl, že tato služba začleněná 
do karty nebude nikdy odběrateli využívána a jedná se toliko o předstírání existence 
uvedeného práva, kdy tyto obchody zorganizoval s vědomím, že tyto karty nebudou 
sloužit k ekonomické  činnosti  jednotlivým  obchodním  společnostem,  přičemž  se 
jednalo  o  předstírané  obchody  činěné  prostřednictvím  uměle  vytvořených  řetězců 
obchodních  společností,  ve  kterých  prostřednictvím  spol.  SIRENIA  SE,  IČ:  285 
91 861, se sídlem Slezská 1669/58, Vinohrady, 120 00 Praha, (dále jen SIRENIA SE) 
formálně  nakupoval  webhostingové  karty  „webka.info“  od  spol.  MELVIN  CORP, 
s.r.o., IČ: 23481046, se sídlem Koněvova 2660/141, 130 83 Praha 3 – Žižkov (dále 
jen MELVIN CORP, s.r.o.), které formálně prodal částečně maďarské spol. BOURNE 
SR  Kft.,  DIČ:  HU14427965,  Szent Lásló  tér  24/B,  1102 Budapest,  Maďarsko  (dále 
jen  BOURNE  SR), a částečně  slovenské  spol.   XUVION  s.r.o.,  IČ:  456 30 020, se 
sídlem Prievozská 38, 821 05 Bratislava, Slovenská republika (dále jen XUVION 
s.r.o.), a dále SIRENIA SE tyto karty prodávala společnosti DUGONG SE, IČ: 285 91 
798, se sídlem Slezská 1669/58, Vinohrady, 120 00 Praha 2 (dále jen DUGONG SE), 
spol. GUEGA SE,  IČ: 285 91 852, se sídlem Opletalova 983/45, Nové Město, 110 00 
Praha 1(dále jen GUEGA SE), a slovenské spol.  XUVION s.r.o., IČ: 456 30 020, se 
sídlem Prievozská 38, 821 05 Bratislava, Slovenská republika (dále jen XUVION 
s.r.o.),  přičemž  společnosti  DUGONG  SE  a  GUEGA  SE  deklarovaly  prodej  těchto 
karet  výše  vymezeným  zahraničním  společnostem,  přičemž  společnosti  SIRENIA 
SE, DUGONG SE, GUEGA SE a XUVION, s.r.o., přímo Michael B. ovládal, a dále 
Michael B. zorganizoval prodej těchto karet prostřednictvím společností ANTIP, spol. 
s r.o., IČ 45349495, se sídlem Kubelíkova 1224/42, Žižkov, Praha 3 (dále jen ANTIP, 
spol.  s  r.o.),  a  FLEXTER  Enterprise  SE,  IČ  28500563,  se  sídlem  Nad  Opatovem 

---

5 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
2140/2,  Praha  4  (dále  jen  FLEXTER  Enterprise  SE),  které  přímo ovládal, 
s deklarovaným  nákupem  od  společnosti  MELVIN  CORP,  s.r.o.,  a  deklarovaným 
prodejem  maďarské  společnosti    BEPON  Kft.,  Váci  út  1-3. II. ép. B. Iház. 083 
Budapest, Maďarsko (dále jen BEPON Kft.), 
 
a  následně  poté  si  nechal  v období  od  června  2010  do  července  2010  se  znalostí 
principu,  na  kterém  jsou  založeny  webhostingové  karty  „webka.info“,  na  základě 
objednávky u Antonína R. vytvořit webhostingové karty ikropolis.com s  deklarovanou 
předplacenou  službou  internetového  webhostingu  (dále  jen  karty  systému 
„ikropolis.com“), poté od července 2010 do 28.11.2011 v Praze, Ostravě, Holešově, 
Mladé Boleslavi, Frýdku-Místku a jinde zorganizoval fiktivní obchody s kartami 
systému  „ikropolis.com“,  v  úmyslu  zkrátit  daňové  povinnosti  a  neoprávněně  získat 
daňové  výhody,  a  to  prostřednictvím  uměle  vytvořených  řetězců  obchodních 
společností, ve kterých prostřednictvím spol. SIRENIA SE fiktivně tyto karty prodával 
společnostem  L.A.K.  stavební  společnost,  s.r.o.,  IČ:  253  67 765, se sídlem 
Slévarenská 409/16, 709 00 Ostrava  –  Mariánské Hory (dále jen L.A.K. stavební 
společnost s.r.o.), GENERAL FINANCE s.r.o., IČ: 278 37 688, se sídlem Dobrá 240, 
PSČ 739 51 (dále jen GENERAL FINANCE s.r.o.), LEISURE s.r.o., IČ: 262 47 721, 
se sídlem Malá 46, 769 01 Holešov (dále jen LEISURE s.r.o.), DUGONG SE, 
GUEGA SE a WRESTON s.r.o., IČ: 247 26 711, se sídlem Maltézské náměstí 537/4, 
Malá Strana, 118 00 Praha 1  (dále  jen  WRESTON  s.r.o.),  přičemž  tyto  karty  byly 
následně  těmito  společnostmi  simulovaně  prodány  slovenským  obchodním 
společnostem  XUVION  s.r.o.  a  spol.  BREXUS  Enterprise  SE,  IČ:  456  77 921, se 
sídlem Platanová alej 4360, 945 01 Komárno, Slovenská republika (dále jen 
BREXUS Enterprise SE), a dále předstíral prodej karet prostřednictvím společnosti 
SIRENIA  SE  společnostem  LYKONET  s.r.o.,  IČ:  284  00  984,  sídlem  Musílkova 
104/40,  150  00  Praha  5  (dále  jen  LYKONET  s.r.o.),  MIKROMAX,  s.r.o.,  IČ: 
26725070, se sídlem Kozí 917/3, Praha 1 – Staré Město, 110 00 Praha 1 (dále jen 
MIKROMAX,  s.r.o.),  a  podnikající  fyzické  osobě  Martin  H., kdy  tyto subjekty dále 
webhostingové  karty  neprodávaly,  uskladnily  je  a  uplatnily  nárok  na  nadměrný 
odpočet,  a  dále  spol.  DANEMOOR  s.r.o.,  IČ:  283  92 043, se sídlem Pod Klapicí 
107/18, Radotín, 153 00 Praha 5 (dále jen DANEMOOR s.r.o.), která je předprodala 

---

6 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
společnosti  VANAPO  CZ  s.r.o.,  IČ:  273  18 915, se sídlem Pod Klapicí 107/18, 
Radotín, 153 00 Praha 5 (dále jen spol. VANAPO CZ s.r.o.), kdy tato společnost je 
následně prodala slovenské společnosti XUVION, s.r.o., 
 
přičemž  obžalovaný  Michael  B.  si  byl  vědom  toho,  že  tyto  karty  nejsou  určeny 
konečným uživatelům, nebudou nikdy plně funkční, nejsou obchodovány za účelem 
ekonomické činnosti a kupní cena deklarovaná na daňových dokladech neodpovídá 
skutečnosti,  neboť  fakticky  nebude  nikdy  mezi  obchodujícími  společnostmi 
vypořádána,  předmětné  karty  toliko  simulovaně  prodával  výše  uvedeným 
společnostem  a  podnikateli  Martinu  H.  v úmyslu  vylákat  nadměrný  odpočet  u 
odběratelských společností za prodej těchto webových karet, kdy s tímto vědomím a 
za  tímto  účelem  předmětné webhostingové karty nakupovali i zástupci uvedených 
společností,  přičemž  jediným  účelem  těchto  obchodů  bylo  formálně  deklarovat 
obchody mezi výše  uvedenými  společnostmi  a  společnostmi  z jiného  členského 
státu,  případně  předstírání  nákupu  zboží  od  plátce  DPH  za  účelem  získání 
nadměrných odpočtů za tyto obchody a jejich následného rozdělení mezi zúčastněné 
osoby, kdy Michael B. páchal tuto činnost s dalšími níže uvedenými obžalovanými, a 
to v případech uvedených pod body 1-17) tak, že:  
 
 
 
 
1) Michael B., Veronika D., Antonín R. 
 
obžalovaná  Veronika  D.  jako zástupce právnické osoby spol. FLEXTER Enterprise 
SE na základě plné moci  ze dne 31.07.2009, ve které jí člen představenstva spol. 
FLEXTER Enterprise SE, Ladislav T., nar. xxx, bytem xxx, udělil  plnou moc k tomu, 
aby za spol. FLEXTER Enterprise SE jednala a tuto společnost zastupovala ve všech 
záležitostech, které souvisejí s činností  této  společnosti,  a  dále  jako  jednatelka 
společnosti ANTIP, spol. s r.o., po vzájemné domluvě s obžalovaným Michaelem B., 
osobou  fakticky  řídící  a  ovládající  spol.  FLEXTER  Enterprise  SE,  a  Tomášem  B., 
fakticky  jednajícím  za  společnosti  MELVIN  CORP,  s.r.o.,  BEPON  Kft.,  a  BOURNE 

---

7 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
SR, v úmyslu neoprávněně získat daňové výhody předstírala, že nakoupila v průběhu 
ledna  až  května  2010 v Praze  karty  systému  „webka.info“,  a  to  za  společnost 
FLEXTER Enterprise SE od společnosti MELVIN CORP, s.r.o. 
 
dle faktury č. 003/2010 ze dne 07.01.2010 za částku 15.637.800,- Kč  
a faktury č. 004/2010 ze dne 14.01.2010 za částku 15.224.400,- Kč, 
 
dále za společnost ANTIP spol. s r.o. od společnosti MELVIN CORP, s.r.o.,  
 
a to dle faktury č. 012/2010 ze dne 10.02.2010 za celkovou částku 15.819.600,- Kč  
a faktury č. 015/2010 ze dne 15.2.2010 za celkovou částku 15.102.600,- Kč, 
 
které následně předstíraně prodala spol. FLEXTER Enterprise SE, 
 
a to dle faktury č. 17/2010 ze dne 17.02.2010 za částku 16.056.000,- Kč 
a faktury č. 22/2010 ze dne 22.02.2010 za částku 15.327.600,-Kč, 
 
kdy  poté  deklarovala  jejich  další  prodej  společností  FLEXTER  Enterprise  SE 
maďarské společnosti BEPON Kft.  
 
dle faktury č. FV2010000027 ze dne 25.2.2010 za částku 2.089.750,- EUR,  
 
a dále maďarské společnosti BOURNE SR Kft.,  
a to dle faktury č. FV1-0017/2010 ze dne 16.04.2010 ze částku  851.498,- EUR,  
faktury č. FV1-0029/2010 ze dne 04.05.2010 ze částku  24.405.034,- Kč,  
faktury č. VF1-0030/2010 ze dne 13.05.2010 za částku 24.624.305,- Kč 
a faktury č. VF1-0031/2010 ze dne 27.05.2010 za částku 11.810.940,- Kč, 
 
čímž  deklarovala,  že  došlo  k dodání  zboží  do  jiného  členského  státu  ve smyslu 
ustanovení § 64 ZDPH, přičemž v rozporu se skutečností obžalovaná Veronika D., 
obžalovaný Michael B. a Tomáš B., jako zástupci uvedených společností předstírali 
na daňových dokladech výši kupní ceny, přičemž si byli vědomi toho, že předmětné 

---

8 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
webhostingové karty nepoužijí k ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena 
nebude mezi zúčastněnými společnostmi MELVIN CORP s.r.o., FLEXTER Enterprise 
SE,  ANTIP spol. s r.o. a spol. BEPON Kft. nikdy uhrazena, a tyto simulované 
obchodní  operace  prováděli  toliko s úmyslem  vylákat  neoprávněně  nadměrný 
odpočet, což umožnilo obžalované Veronice D., fakticky jednající za spol. FLEXTER 
Enterprise SE, v souladu s domluveným  záměrem  a  v rozporu s ustanovením § 72 
odst. 1, 5 ZDPH, uplatnit u příslušného Finančního úřadu pro Prahu – Jižní Město, 
v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty, 
 
za  měsíc  leden  2010,  vedeného  pod  č.j.:  33325/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
6.960.370,-  Kč,  z čehož  5.143.700,00  Kč  bylo  uplatněno  z obchodování s kartami 
„webka.info“, za měsíc únor 2010, vedeného pod č.j.: 57587/10, nadměrný odpočet 
ve výši 13.624.504,-  Kč,  z čehož  5.230.600,00  Kč  bylo  uplatněno  z obchodování 
s kartami „webka.info“, v rámci  přiznání  k dani z přidané  hodnoty,  za  měsíc  březen 
2010, vedeného pod č.j.: 85 191/2010, nadměrný odpočet ve výši 30.452.303,- Kč, 
z čehož  4.263.960,00  Kč  bylo  uplatněno  z obchodování s kartami „webka.info“, za 
měsíc  duben  2010,  vedeného  pod  č.j.:  97  955/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
46.170.508,- Kč, z čehož 15 978 880,00 Kč bylo uplatněno z obchodování s kartami 
„webka.info“  a  za  měsíc  květen  2010,  vedeného  pod  č.j.:  108  182/10,  nadměrný 
odpočet  ve  výši  87.726.271,-  Kč,  z čehož  19.162.738,00  Kč  bylo  uplatněno 
z obchodování s kartami „webka.info“, 
 
přičemž  nadměrné  odpočty  za  uplatněné  měsíce  leden-březen  2010  jim  byly 
vyplaceny a to ve dnech 12.3.2010, 30.3.2010,  23.4.2010 a 26.10.2010, 
 
přičemž v úmyslu získat nevyplacené nadměrné odpočty za období duben až květen 
2010,  při  vytýkacím  řízení  zahájeném  Finančním  úřadem  pro  Prahu  –  Jižní  Město 
předstírala obžalovaná Veronika  D.  existenci bezhotovostní platby za provedený 
nákup a prodej těchto karet, kdy deklarovala, že tyto provedla Standard Credit Corp 
Limited, se sídlem Business Centre Tauranga, 174 Bellevue Road, Tauranga, 3110, 
Nový Zéland (dále jen Standard Credit Corp Limited), vykonávající bankovní činnost 
na  území  České  republiky  prostřednictvím  banky  Standard  Credit  Bank,  Prague 

---

9 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Office, Truhlářská 1108/3, 110 00 Praha 1 (dále jen Standard Credit Bank), a takto 
činila,  přestože  si  byla  vědoma  toho,  že  tyto  bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti 
neproběhly a jsou fiktivní, kdy jednala s cílem získat neoprávněně finanční prostředky 
ze  státního  rozpočtu  formou  čerpání  nadměrného  odpočtu,  a  za  tímto  účelem 
v průběhu  vytýkacího  řízení  obžalovaná  Veronika  D.  předkládala  správci  daně 
nepravdivé  faktury  ohledně  nákupu  a  prodeje  karet,  na  kterých  byla  uváděna 
smyšlená a nikdy reálně neuhrazená kupní cena, kdy tyto doklady pro obžalovanou 
Veroniku D. obstarával obžalovaný Michael B.,  
 
čímž byla způsobena českému státu škoda ve výši  14.638.260,00 Kč a byl učiněn 
pokus vylákat neoprávněně nadměrný odpočet v celkové výši 35.141.618,- Kč, 
 
přičemž  ke  spáchání  tohoto  skutku  u  nevyplacených  nadměrných  odpočtů  jim 
pomohl Antonín R. tím, že přinejmenším od 1.10.2010, kdy si obžalovaný Michael B. 
zřídil fiktivní banku Standard Credit Corp Limited, s údajným sídlem  Business Centre 
Tauranga, 174 Bellevue Road, Tauranga, 3110, Nový Zéland, vykonávající bankovní 
činnost  na  území  České  republiky  prostřednictvím  fiktivní  banky Standard Credit 
Bank, do 28.11.2011 po dohodě s obžalovaným Michaelem B. jako administrátor této 
fiktivní banky, v Praze a jinde na základě pokynů obžalovaného Michaela B., zřizoval 
v této fiktivní bance účty  jednotlivým společnostem, dále jim zařizoval fiktivní úvěry, 
ze  kterých  následně  prováděl  fiktivní  finanční  transakce  související  s 
deklarovaným nákupem a prodejem webhostingových karet, kdy tyto fiktivní 
transakce  jako  administrátor  banky  prováděl  jen  za  účelem  předstírání  provedení 
bezhotovostních plateb za obchody s webovými  kartami  Finančnímu  úřadu  pro 
Prahu-Jižní  Město,  v úmyslu  tento  finanční  úřad  uvést  v omyl o reálnosti 
prováděných obchodních transakcí a s cílem pomoci neoprávněně vylákat nadměrné 
odpočty, které uplatnili obžalovaní uvedení shora, 
 
2) Michael B., Veronika V. a Antonín R. 
 
obžalovaný Michael B. jako osoba fakticky řídící a ovládající činnost spol. SIRENIA 
SE, po vzájemné domluvě s Tomášem B., osobou jednající za spol. MELVIN CORP, 

---

10 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
s.r.o. a za spol. BOURNE SR, v úmyslu neoprávněně  získat  daňové  výhody 
předstíral, že společnost SIRENIA SE nakoupila v průběhu dubna 2010 v  Praze, od 
spol. MELVIN CORP, s.r.o. karty systému „webka.info“, 
 
a to dle faktury č. 010/2010 ze dne 02.04.2010 za částku 3.301.200,00 Kč,  
faktury č. 011/2010 ze dne 06.04.2010 za částku 6.602.400,00 Kč,  
faktury č. 013/2010  ze dne 07.04.2010 za částku 4.280.400,00 Kč,  
faktury č. 016/2010 ze dne 13.04.2010 za částku 6.084.000,00 Kč,  
faktury č. 018/2010 ze dne 20.04.2010 za částku 2.819.600,00 Kč, 
faktury č. 027/2010 ze dne 03.05.2010 za částku 28.186.800,00 Kč,  
faktury č. 032/2010 ze dne 05.05.2010 za částku 26.994.000,00 Kč,  
faktury č. 037/2010 ze dne 13.05.2010 za částku 24.976.800,00 Kč,   
faktury č. 039/2010 ze dne 17.05.2010 za částku 24.976.800,00 Kč, 
 
přičemž  část  těchto  karet  následně  v rámci domluvy s Tomášem  B.  za  společnost 
SIRENIA SE deklaratorně prodal v květnu 2010 maďarské spol. BOURNE SR,  
 
a to dle faktury č. VF1-0001/2010 ze dne 03.05.2010 za částku 5.596.222,80 Kč 
a faktury č. VF1-0002/2010 ze dne 12.05.2010 za částku 3.042.558,20 Kč,  
 
a dále předstíral prodej karet slovenské společnosti XUVION s.r.o., 
 
a to dle faktury č. VF1-0003/2010 ze dne 01.06.2010 za částku 12.663.262,90 Kč,  
faktury č. VF1-0004/2010 ze dne 07.06.2010 za částku 12.663.262,90 Kč, 
faktury č. VF1-0005/2010 ze dne 11.06.2010 za částku 12.663.262,90 Kč,  
faktury č. VF1-0006/2010 ze dne 15.06.2010 za částku 13.061.883,20 Kč,  
faktury č. VF1-0007/2010 ze dne 18.06.2010 za částku 27.775 422,90 Kč,  
faktury č. VF1-0008/2010 ze dne 21.06.2010 za částku 12.663 262,90 Kč,  
faktury č. VF1-0009/2010 ze dne 24.06.2010 za částku 12.663.262,90 Kč 
a faktury č. FV20100010 ze dne 30.06.2010 za částku 15.330.714,00 Kč, 
 

---

11 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
čímž deklaroval dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 64 
ZDPH,  přičemž  v rozporu  se  skutečností  obžalovaný  Michael  B.  a Tomáš B., jako 
zástupci uvedených společností předstírali na daňových dokladech výši kupní ceny, 
přičemž  si  byli  vědomi  toho,  že  předmětné  webhostingové  karty  nepoužijí 
k ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi  zúčastněnými 
společnostmi  MELVIN  CORP  s.r.o.,  spol.  SIRENIA  SE,  spol.  BOURNE  SR  a 
XUVION,  s.r.o.,  nikdy  uhrazena,  kdy  tyto  simulované  obchodní  operace  prováděli 
toliko s úmyslem  vylákat  neoprávněně  nadměrný  odpočet,  což  umožnilo 
obžalovanému Michaelu B., fakticky jednajícího za spol. SIRENIA SE, v souladu 
s domluveným záměrem a v rozporu s ustanovením § 72 odst. 1, 5 ZDPH, uplatnit u 
příslušného Finančního úřadu Ostrava III, v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty 
 
za  měsíc  duben  2010,  vedeného  pod  č.j.:  89938/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
3.848.177,00  Kč,  za    měsíc  květen  2010,  vedený  pod  č.j.:  98151/10,  nadměrný 
odpočet ve výši 17.522.400,00 Kč,  
 
kdy za účelem potvrzení těchto předstíraných transakcí se v  inkriminovaném období 
dohodl obžalovaný Michael  B.  s obžalovanou Veronikou  V., poté co zajistil, že se 
stala  formální  jednatelkou  společnosti  XUVION,  s.r.o.,  že  tato  bude  nepravdivě  u 
správce daně potvrzovat svoji účast na těchto obchodech, platby uvedeného zboží, 
způsob  dojednání  těchto  obchodních  transakcí  a  to  na  základě  pokynů  a  instrukcí 
Michaela  B. a za tímto účelem v uvedené době obdržela od Michaela B. vystavené 
doklady společnosti XUVION, s.r.o., aby na jejich základě byla připravena odpovídat 
na dotazy správce daně a následně nákupy karet webka.info potvrzovala u správců 
daně  a  to  ve  formě  čestných  prohlášení  datovaných  dnem  22.2.2011,  dále  svými 
nepravdivými  výpověďmi  u  Finančního  úřadu  v Praze 2 ve dnech 12.5.2011 a 
29.8.2011 potvrdila existenci těchto  obchodů  a  takto  na  základě  pokynů  a  instrukcí 
Michaela B. činila, ačkoli byla srozuměna s tím, že její výpovědi před správcem daně, 
které budou podkladem pro rozhodnutí v daňovém řízení, se nezakládají na pravdě, 
a dále obžalovaný Michael  B.  po 1.10.2010    za  účelem  získání    nadměrného 
odpočtu  pro  společnost  SIRENIA  SE  předstíral  bezhotovostní  platby  za  provedený 
nákup  a  prodej  těchto  karet  prostřednictvím  fiktivních  bezhotovostních  plateb,  kdy 

---

12 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
deklaroval, že tyto provedla Standard Credit Corp Limited,  vykonávající bankovní 
činnost  na  území  České  republiky  prostřednictvím  banky  Standard  Credit  Bank,  a 
takto činil, přestože si byl  vědom toho, že tyto bezhotovostní platby  ve skutečnosti 
neproběhly a jsou fiktivní, kdy jednali s cílem získat neoprávněně finanční prostředky 
ze  státního  rozpočtu  formou  čerpání  nadměrného  odpočtu,  a  za  tímto  účelem 
v průběhu  vytýkacího  řízení  obžalovaný  B.  předkládal  správci  daně  nepravdivé 
faktury ohledně nákupu a prodeje karet, na kterých byla uváděna fiktivní kupní cena 
tak,  aby  požadovaný  nadměrný  odpočet  uplatněný  v daňovém  přiznání  k dani 
z přidané  hodnoty  za  měsíc  duben  2010  a  květen  2010  byl  vyplacen,  k  čemuž  
doposud  nedošlo,  tedy  deklarací  obchodů  s kartami  prostřednictvím  řetězce 
obchodních  společností  MELVIN  CORP,  s.r.o., SIRENIA SE, XUVION, s.r.o., a 
BOURNE  SR  měli  v úmyslu  získat  daňovou  výhodu,  ve  výši  21.370.577,-  Kč  a 
Veronika V. toliko do částky 19.562.820,80,- Kč, 
 
přičemž  ke  spáchání  tohoto  skutku  u  nevyplacených  nadměrných  odpočtů  jim 
pomohl Antonín R. tím, že přinejmenším od 1.10.2010, kdy si obžalovaný Michael B. 
zřídil fiktivní banku Standard Credit Corp Limited, s údajným sídlem  Business Centre 
Tauranga, 174 Bellevue Road, Tauranga, 3110, Nový Zéland, vykonávající bankovní 
činnost  na  území  České  republiky  prostřednictvím  fiktivní  banky  Standard  Credit 
Bank, do 28.11.2011 po dohodě s obžalovaným Michaelem B. jako administrátor této 
fiktivní banky, v Praze a jinde na základě pokynů obžalovaného Michaela B., zřizoval 
v této fiktivní bance účty  jednotlivým společnostem, dále jim zařizoval fiktivní úvěry, 
ze  kterých  následně  prováděl  fiktivní  finanční  transakce  související  s 
deklarovaným nákupem a prodejem webhostingových karet, kdy tyto fiktivní 
transakce  jako  administrátor  banky  prováděl  jen  za  účelem  předstírání provedení 
bezhotovostních plateb za obchody s webovými  kartami  Finančnímu  úřadu  pro 
Prahu-Jižní  Město,  v úmyslu  tento  finanční  úřad  uvést  v omyl o reálnosti 
prováděných obchodních transakcí a s cílem pomoci neoprávněně vylákat nadměrné 
odpočty, které uplatnil obžalovaný Michael B., 
 
 

---

13 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
3) Michael B., Eliška T., Veronika V., Ing. Vladimír R., CSc., Adrián N., Ing. 
Vlasta K., Veronika D., Antonín R., Petr Š. 
 
obžalovaný Michael B.  jako osoba fakticky řídící a ovládající činnost spol. SIRENIA 
SE, GUEGA SE a XUVION, s.r.o. zajistil nejprve v dubnu 2010, aby Eliška T.  se 
stala  jednatelkou  společnosti  GUEGA  SE  a  Veronika  V.  od 2.7.2010 jednatelkou 
spol. XUVION s.r.o., kdy s těmito se dohodl, že tyto budou na základě informací od 
obžalovaného Michaela B. nepravdivě před správcem daně a jinými státními orgány 
potvrzovat,  že  obchody  mezi  uvedenými  společnostmi  samy  prováděly  a  budou 
potvrzovat platební styk mezi nimi a dodání zboží a Eliška T. bude dále nepravdivě 
potvrzovat nákup karet webka.info od MELVIN CORP,  s.r.o., a jejich dodání 
maďarské společnosti BOURNE SR, dále budou popisovat i průběh těchto obchodů, 
přičemž  následně  Michael  B.  v  úmyslu  neoprávněně  získat  daňové  výhody  nechal 
vyhotovit  následující  doklady  předstírající,  že  Eliška  T.  jako  členka  představenstva 
GUEGA SE v Praze nakoupila v průběhu  dubna  2010  až  března  2011  nejprve  od 
společnosti MELVIN CORP, s.r.o., karty systému „webka.info “,  
 
a to fakturu č. 022/2010 ze dne 29.04.2010 na částku 8.682.000,00 Kč,  
fakturu č. 024/2010 ze dne 30.04.2010 na částku 5.888.784,00 Kč,  
fakturu č. 033/2010 ze dne 05.05.2010 na částku 24.978.000,00 Kč  
a fakturu č. 041/2010 ze dne 19.05.2010 na částku 18.158.400,00 Kč, 
 
následně předstírající jejich prodej maďarské společnosti BOURNE SR,  
 
a to fakturu č. VF1-0001/2010 ze dne 20.05.2010 na částku 1.309.169,80 Kč  
 
a dále slovenské společnosti XUVION s.r.o.,  
 
a to fakturu č. FV1-0002/2010 ze dne 04.06.2010 na částku 11.095.988,00 Kč,  
fakturu č. VF1-0003/2010 ze dne 18.06.2010 na částku 11.095.988,00 Kč,  
fakturu č. VF1-0004/2010 ze dne 23.06.2010 na částku 11.095.988,00 Kč 
a fakturu č. VF1-0005/2010 ze dne 30.06.2010 na částku 12.869.701,00 Kč 

---

14 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
a dále, že nakoupila od společnosti SIRENIA SE karty ikropolis.com,  
 
a to fakturu č. FV1 -0012/2010 ze dne 20.07.2010 na částku 40.166.028,00 Kč, 
fakturu č. FV1 -0015/2010 ze dne 02.08.2010 na částku 22.952.016,00 Kč,  
fakturu č. FV1 -0016/2010 ze dne 24.08.2010 na částku 22.952.016,00 Kč, 
fakturu č. FV20100032 ze dne 23.09.2010 na částku 45.904.032,00 Kč, 
fakturu č. FV20100036 ze dne 01.10.2010 na  částku 939.689,15 EUR,  
fakturu č. FV20100048 ze dne 08.10.2010 na částku 2.702.430,00 EUR,  
fakturu č. FV20100038 ze dne 13.10.2010 na  částku 1.286.852,64 EUR,  
fakturu č. FV20100049 ze dne 20.10.2010 na částku 2.008.946,00 EUR,  
fakturu č. FV20100056 ze dne 08.11.2010  na částku 1.925.949,00 EUR,  
fakturu č. FV20100057 ze dne 12.11.2010 na částku 1.819.956,00 EUR, 
fakturu č. FV20100060 ze dne 01.12.2010 na částku 2 253 944,00 EUR,  
fakturu č. FV20100061 ze dne 14.12.2010 na  částku 1.845.947,00 EUR, 
 
a dále že nakoupila v průběhu  ledna  2011  od  spol.  SIRENIA  SE  karty  systému 
„Ikropolis.com“, 
 
a to fakturu č. FV20110002 ze dne 07.01.2011 na částku 107.128.643,16 Kč, 
 
a  dále  doklady  předstírající  jejich  následný  prodej  slovenské  společnosti  XUVION 
s.r.o., 
 
a to fakturu č. VF1-0006/2010 ze dne 28.07.2010 na  částku 33.638.500,00 Kč, 
fakturu č. VF1-0007/2010 ze dne 09.08.2010 na částku 19.222.000,00 Kč,  
fakturu č.VF1-0008/2010 ze dne 30.08.2010 na částku 19.222.000,00 Kč,  
fakturu č. VF20100009 ze dne 27.09.2010 na částku 38.444.000,00 Kč,  
fakturu č. VF20100010 ze dne 06.10.2010 na částku 786.819,50 EUR, 
fakturu č. VF20100013 ze dne 11.10.2010 na  částku 2.252.025,00 EUR,  
fakturu č. VF20100011 ze dne 18.10.2010 na částku 1.077.507,00 EUR,  
fakturu č. VF20100015 ze dne 22.10.2010 na částku 1.685.787,00 EUR,  

---

15 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
fakturu č. VF20100016 ze dne 11.11.2010 na částku 1.604.957,00 EUR,  
fakturu č. VF20100017 ze dne 16.11.2010 na částku 1.516.630,00 EUR, 
fakturu č. VF20100018 ze dne 06.12.2010 na částku 1.878.286,00 EUR, 
fakturu č. VF20100019 ze dne 27.12.2010 na  částku 1.538.289,00 EUR, 
fakturu č. VF201100001 ze dne 12.01.2011 na  částku 89.273.869,30 Kč,  
fakturu č. 2011002 ze dne 23.02.2011 na  částku 66.939.946,58 Kč, 
 
čímž mělo dojít k dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 64 
ZDPH,  přičemž  Michael  B.  jako  zástupce  uvedených  společností  jen  předstíral  na 
shora  uvedených  daňových  dokladech  výši  kupní  ceny,  kdy  si  byl  vědom  toho,  že 
předmětné  webhostingové  karty  uvedené  společnosti  nepoužijí  k ekonomické 
činnosti a deklarovaná kupní cena nebude mezi zúčastněnými společnostmi GUEGA 
SE, MELVIN CORP, s.r.o., spol. SIRENIA SE a spol. XUVION, s.r.o. nikdy uhrazena, 
přičemž  tyto  simulované  obchodní  operace  prováděl  toliko  s úmyslem vylákat 
neoprávněně nadměrný odpočet, kdy následně v rozporu s ustanovením § 72 odst. 
1, 5 ZDPH uplatnil u příslušného Finančního úřadu Ostrava III na základě daňového 
přiznání, 
 
podaného za měsíc duben 2010, vedeného pod č.j.: 89 936/10, nadměrný odpočet 
ve  výši  2.428.464,00  Kč,  za  měsíc  květen  2010,  vedeného  pod  č.j.:  221826/10, 
nadměrný odpočet ve výši 7.189.400,00 Kč,  
 
a  dále  po  změně  místní  příslušnosti  uplatnil  u  příslušného  Finančního  úřadu  pro 
Prahu 1 v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty, 
 
za měsíc červenec 2010, vedeného pod č.j.: 281713/10, nadměrný odpočet ve výši 
6.694.338,00  Kč,  za  měsíc  srpen  2010,  vedeného  pod  č.j.:  311234/10,  nadměrný 
odpočet ve výši 7.650.672,00 Kč, za měsíc září 2010, vedeného pod č.j.: 349352/10, 
nadměrný odpočet ve výši 7.650.672,00 Kč, za měsíc říjen 2010, vedeného pod č.j.: 
388244/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši  28.248.889,00  Kč,  za  měsíc  listopad  2010, 
vedeného pod č.j.: 47275/11, nadměrný odpočet ve výši 15.315.754,00 Kč, za měsíc 
prosinec  2010,  vedeného  pod  č.j.:  32536/11,  nadměrný  odpočet  ve  výši 

---

16 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
17.024.797,00 Kč, za měsíc leden 2011 nadměrný odpočet ve výši 17.854.824,00 Kč 
a za měsíc březen 2011, vedeného pod č.j.: 214350/11, nadměrný odpočet ve výši 
13.387.989,00 Kč, 
 
přičemž  za  účelem  získání  nadměrného  odpočtu  pro  společnost DUGONG  SE,  při 
vytýkacích  řízeních  zahájených  dne  16.12.2010  Finančním  úřadem  pro  Prahu  1, 
Eliška  T.,  ačkoli  byla  srozuměna  s tím,  že  její  výpověď  před  správcem  daně,  která 
bude podkladem pro rozhodnutí v daňovém  řízení,  se  nezakládá  na  pravdě,  dne 
18.5.2011  nepravdivě  vypovídala,  že  předmětné  obchodní  operace  skutečně 
uskutečnila,  že  uzavírala  smlouvu  se Standard Credit Bank a dále tomuto správci 
daně potvrdila existenci bezhotovostních plateb za provedený nákup a prodej těchto 
karet prostřednictvím  této  banky  a  správci  daně  předkládala  nepravdivé  faktury,  a 
Veronika V. jako formální jednatelka společnosti XUVION, s.r.o., v totožném úmyslu 
jako Eliška T.  nepravdivě  u  správce  daně  potvrzovala  svoji  účast  na  těchto 
obchodech, platby za uvedené zboží, způsob dojednání těchto obchodních transakcí 
a to na základě pokynů a instrukcí Michaela B. a za tímto účelem v uvedené době 
obdržela od Michaela B.  vystavené  doklady  společnosti  XUVION,  s.r.o.,  aby  na 
základě  těchto  byla  připravena  odpovídat  na  dotazy  správce  daně  a  následně 
nákupy  karet  ikropolis.com  potvrzovala  u  správců  daně  a  to  ve  formě  čestných 
prohlášení datovaných dnem 22.2.2011, dále svými nepravdivými výpověďmi ze dnů 
12.5.2011  a  29.8.2011  u  Finančního  úřadu  v Praze 2 potvrdila existenci  těchto 
obchodů  a  takto  činila,  aby  výše  uplatněné  neoprávněné    nadměrné  odpočty  byly 
vyplaceny,  přičemž  uvedených  jednání  se  Michael  B., Eliška T.  a Veronika V. 
dopustili,  přestože  si  byli  vědomi  toho,  že  tyto  bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti 
neproběhly  a  jednali  s cílem  získat  neoprávněně  finanční  prostředky  ze  státního 
rozpočtu formou čerpání nadměrného odpočtu, k čemuž  doposud nedošlo, tedy měli 
v úmyslu získat daňovou výhodu ve výši 141.300.623,00 Kč, kdy Veronika V. se na 
této trestné činnosti podílela toliko do 140.038.789,- Kč, 
 
přičemž  k  získání  neoprávněného  nároku  na  nadměrný  odpočet  jim  pomáhali 
obžalovaní Ing. Vladimír R., CSc., Veronika D., Vlasta K. a Adrián N.,   
 

---

17 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
kteří  přestože  si  byli  na  základě  spolupráce  s Michaelem  B.  vědomi,  že  uplatněné 
nároky  spol.  GUEGA  SE  na  nadměrný  odpočet  jsou  neoprávněné  s ohledem na 
fiktivnost  provedených  obchodů  a  simulovaných  bezhotovostních  styků  mezi 
obchodujícími  společnostmi,  v úmyslu  získat  majetkový  prospěch  z neoprávněně 
vyplácených  nadměrných  odpočtů,  na  základě  předchozí  dohody  s obžalovaným 
Michaelem  B.  prováděli  úkony,  které  měly  vést  k neoprávněnému  vyplácení 
nadměrných odpočtů, kdy 
 
obžalovaná  Veronika  D.,  přestože  nebyla  personálně  ani  majetkově  propojena  se 
společnostmi  SIRENIA  SE  a    GUEGA  SE,  v  úmyslu  zkrátit  daňové  povinnosti  a 
neoprávněně získat daňové výhody, s úmyslem usnadnit daňové řízení ve věci spol. 
GUEGA  SE,  nejméně  od  května  2011  v Praze  a  jinde,  na  základě  projednání 
s obžalovaným Michaelem B.,  opatřovala  vědomě  potřebné  nepravdivé podklady 
k daňovým řízením ve věci spol. SIRENIA SE a spol. GUEGA SE, zajistila sídlo pro 
spol.  GUEGA  SE  a  rovněž  činila  kroky  k zajištění  finančních  prostředků  v případě 
vyplacení nadměrných odpočtů spol. GUEGA SE, a přestože nebyla personálně ani 
majetkově propojena se slovenskou společností XUVION s.r.o, tak za tuto společnost 
přebírala fyzicky poštu a měla přístup na její e-mail, a rovněž se vydávala za členku 
představenstva spol. GUEGA SE Elišku T., a to při telefonických dotazech na stav 
daňového řízení u příslušného Finančního úřadu pro Prahu 1 ve věci spol. GUEGA 
SE a tímto se pokusila urychlit průběh daňového řízení, ve kterém byl neoprávněně 
uplatněn nárok na nadměrný odpočet a dále dne 12.5.2011 a 29.8.2011 připravovala 
obviněnou Veroniku V. na její výslech u správce daně, kdy jí společně s Michaelem 
B.  radila, jakým způsobem má nepravdivě  vypovídat u správce daně a to zejména, 
že  všechny  obchody  dohodla,  potvrdila  platnost  fiktivních  dokladů  a  platební  styk 
mezi uvedenými společnostmi u Standard Credit Bank, kdy Veronika V. na základě 
těchto instrukcí skutečně vypovídala, 
 
a dále obžalovaný Ing. Vladimír R., CSc., jako jednatel spol. ORCA –  ekonomické 
poradenství,  s.r.o.  a  daňový  poradce  č.  1380,  v  úmyslu  umožnit  zkrácení  daňové 
povinnosti a neoprávněně  získat  daňové  výhody,  vystupoval  v Praze a jinde, 
nejméně od  května  2010,  jako  daňový  poradce  spol.  GUEGA  SE,  a  to  na  základě 

---

18 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
plných mocí ze dne 1.5.2010 a 11.3.2011, kterou za spol. GUEGA SE podepsala 
členka představenstva obžalovaná Eliška T. a jako daňový poradce spol. SIRENIA 
SE na základě plných mocí ze dne 15.4.2010 a 15.3.2011, které za spol. SIRENIA 
SE  podepsal  člen  představenstva  Roman  B.,  přičemž  v průběhu  daňového 
poradenství pro spol. GUEGA SE a spol. SIRENIA SE vystupoval před správci daní 
jako zástupce těchto společností, a podstatné informace a požadavky správců daní 
související s těmito společnostmi projednával a předával obžalovanému Adriánu N., 
který nebyl s žádnou z uvedených  společností  nijak  personálně  propojen,  a  dále 
správci  daně  nepravdivě  sdělil  skutečnost,  že  za  spol.  GUEGA  SE  jedná  členka 
představenstva  obžalovaná  Eliška  T.,  přestože  věděl,  že  tuto  společnost  fakticky 
ovládá a řídí obžalovaný Michael B., dále jednal s vědomím, že společnosti SIRENIA 
SE a GUEGA SE jsou ovládány Michaelem B. a statutární orgány těchto společnosti 
nevykonají svou činnost, a tyto fakticky neřídí, dále že kupní cena mezi společnostmi 
SIRENIA SE, GUEGA SE a XUVION, s.r.o. nebyla ve skutečnosti vypořádána, dále 
v období od 20.5.2011 do 23.5.2011  poskytl obžalovanému Michaelu B.  radu, aby 
pro účely vytýkacího řízení dodatečně vyhotovil smlouvu o prodeji karet webka.info 
mezi uvedenými společnostmi v anglickém jazyce, a dále zajišťoval prostřednictvím 
obžalovaného Adriána N.  vyhotovení této smlouvy,  a  dále  před  jejím  výslechem  u 
správce  daně  Finančního  úřadu  v Praze 1 v rámci  vytýkacího  řízení  připravoval 
Elišku T. na její výpověď, kdy na základě jeho informací tato měla potvrdit roli Antona 
J.  jako  ředitele  společnosti  GUEGA  SE,  vypovídat  shodně  jako tato osoba, potvrdit 
obchody společnosti GUEGA SE se společnostmi SIRENIA SE a XUVION, s.r.o., a 
platby  přes  Standard  Credit  Bank,  což  činil  s vědomím,  že  její  výpověď  bude 
nepravdivá,  ačkoli  bude  důležitým  důkazem  pro  vytýkací  řízení,  a  takto  jednal  s 
úmyslem zajistit vyplacení neoprávněně uplatněných nároků na nadměrný odpočet,  
 
dále obžalovaný Adrián  N.,  přestože  nebyl  personálně  ani  majetkově  propojen  se 
společnostmi  SIRENIA  SE  a  GUEGA  SE,  v  úmyslu  umožnit  zkrácení  daňové 
povinnosti a neoprávněně získat daňové výhody, zajišťoval nejméně od května 2011 
v Praze,  Komárně  na Slovensku  a  jinde  potřebné  podklady  pro  ukončení  daňových 
řízení souvisejících se spol. GUEGA SE, a to na základě poskytnutých informací od 
obžalovaných Michaela B., Ing. Vladimíra R., CSc. a Vlasty K., dále se s nimi podílel 

---

19 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
na  řešení  problémů  probíhajících  daňových  řízení,  a  to  za  účelem  získání 
neoprávněně  uplatněných  nároků  na  nadměrný  odpočet,  a  dále  v období od 
20.5.2011  do  30.6.2011  zajistil  vyhotovení  dříve  neexistující  anglické verze fiktivní 
smlouvy  o  prodeji  karet  webka.info mezi  společnostmi  XUVION,  s.r.o., a  BOURNE 
SR Kft.,  a dále kontakt na dosud neustanoveného překladatele, jež měl v případě 
dotazu správce daně Finančního úřadu v Praze 1 nepravdivě potvrdit, že překládal 
jednání mezi zástupci uvedených společností, ke kterému mělo dojít v období měsíců 
dubna  a  května  2010  při  sjednávání  obchodních  smluv  o  prodeji  karet  webka.info, 
dále pro Michaela B., Ing. Vlastu K., Ing. Vladimíra R., CSc., a Veroniku D. zajišťoval 
informace  o  průběhu  daňového  řízení  vedeného  slovenskými  daňovými  úřady  se 
společností  XUVION,  s.r.o.,  kdy  tyto  poznatky  byly  důležité  pro  další  postup 
v daňovém  řízení  společnosti  GUEGA  SE  a  dále  zajišťoval  skladování  karet 
ikropolis.com v Komárně za účelem jejich prezentace slovenským daňovým úřadům, 
kdy tyto webhostingové karty skladoval s vědomím,  že  jejich  pořízení  slouží  toliko 
k neoprávněnému získání nadměrných odpočtů, 
 
a dále  obžalovaná  Ing.  Vlasta  K.,  v době,  kdy  již  nebyla  personálně  ani  majetkově 
propojena  se  spol.  SIRENIA  SE  a  spol.  GUEGA  SE,  v  úmyslu  zkrátit  daňové 
povinnosti  a  neoprávněně  získat  daňové  výhody,  s úmyslem  usnadnit  průběh 
daňových řízení ve věci spol. GUEGA SE, projednávala a řešila nejméně od května 
2011 v Praze a jinde s obžalovanými Michaelem B.  a Adriánem N.  záležitosti 
související se spol. SIRENIA SE a spol. GUEGA SE za účelem zajištění dostatečné 
důkazní  situace  pro  vyplacení  nadměrných  odpočtů,  a  to  zejména  pokusem  o 
ověření sídla Standard Credit Bank na adrese Truhlářská 1108/3, Praha 1, a aktivitou 
směřující k obnovení činnosti serveru Ikropolis v době kdy byl mimo provoz,   
 
dále po 20.5.2011 obžalovaní Ing. Vlasta K., Adrián N.  a Ing. Vladimír R.  CSc. 
společně  s vědomím, že spol. GUEGA SE není řízená statutárním orgánem a tato 
společnost  nevykonává  žádnou  relevantní  ekonomickou  činnost,  kdy  byla  použita 
toliko  ke  spáchání  výše  vymezené  trestné  činnosti,  v průběhu  daňového  řízení,  ve 
kterém spol. GUEGA SE neoprávněně uplatňovala nárok na nadměrný odpočet, se 
dohodli, že neoprávněně  získají  finanční  prostředky  z případně  neoprávněně 

---

20 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
vyplacených  nadměrných  odpočtů  ve  výši  141.300.623,00    Kč  pro sebe tím, že je 
odejmou z dispozice obžalovaného Michaela B.,  který  společnost  GUEGA  SE 
fakticky  ovládal,  a  za tím  účelem  Ing. Vlasta  K.  zajistila u UniCredit Bank založení 
účtu  číslo  2104450048/2700,  který  byl  dne  26.5.2010  nahlášen  správci  daně 
Finančnímu  úřadu  pro  Prahu  1,  a  poté,  co  Veronika  D.  zjistila dne 23.8.2011, že 
došlo ke změně účtu, dohodli se obžalovaní Ing. Vlasta K.,  Ing. Vladimír R. CSc. a 
Adrián N. na další změně účtu, kdy Ing. Vlasta K. zajistila prostřednictvím Michala B. 
a Martina H., aby formální jednatelka společnosti GUEGA SE obžalovaná Eliška T., 
která o jejich úmyslu nebyla informována,  založila účet u LBBW, kdy tato skutečně 
dne  12.10.2012  účet  č.  511 389  1607/4400  u  zmíněné  banky  založila,  přičemž 
veškeré doklady k tomuto účtu předala obžalované Ing. Vlastě K. a tato následně o 
založení  účtu  informovala  obžalované  Ing.  Vladimíra  R., CSc. a Adriána N., kdy 
k dokonání  činu  s ohledem  na  zadržení  obžalovaných  a  nevyplacení  nadměrných 
odpočtů nedošlo,  
 
přičemž  ke  spáchání  tohoto  skutku  pomohli  uvedeným  obžalovaným  obžalovaní 
Antonín R. způsobem popsaným pod bodem A) a Petr Š. způsobem popsaným pod 
bodem B) 
 
4) Michael  B., Anna K., Veronika V., Ing. Vladimír R., Adrián N., Ing. Vlasta K., 
Veronika D.,  Antonín R. a Petr Š. 
 
 
obžalovaný Michael B., jako osoba fakticky řídící a ovládající činnost spol. SIRENIA 
SE, DUGONG SE a XUVION, s.r.o. zajistil v dubnu 2010 nejprve, aby se Anna K. 
stala jednatelkou společnosti DUGONG SE a Veronika V., jednatelkou spol. XUVION 
s.r.o., kdy s těmito se dohodl, že tyto budou nepravdivě před správcem daně a jinými 
státními  orgány  potvrzovat,  že  obchody  mezi  uvedenými  společnostmi  samy 
prováděly  a  na  základě  informací  od  Michaela  B.  budou  popisovat  i  průběh  těchto 
obchodů, přičemž následně Michael B. v úmyslu neoprávněně získat daňové výhody 
nechal  vyhotovit  následující  doklady  předstírající,  že  Anna  K.  jako  členka 

---

21 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
představenstva  DUGONG  SE  v Praze  nakoupila  nejprve  od  společnosti  MELVIN 
CORP, s.r.o., v průběhu dubna až května 2010 karty systému „ webka.info “, 
 
a to fakturu č. 023/2010 ze dne 29.04.2010 na částku 8.422.800,00 Kč,  
fakturu č. 025/2010 ze dne 30.04.2010 na částku 8.492.040,00 Kč,  
fakturu č. 029/2010 ze dne 03.05.2010 na částku 21.644.400,00 Kč,  
fakturu č. 030/2010 ze dne 05.05.2010 na částku 21.886.800,00 Kč, 
fakturu č. 036/2010 ze dne 11.05.2010 na částku 21.644.400,00 Kč  
a fakturu č. 040/2010 ze dne 17.05.2010 na částku 21.644.400,00 Kč, 
 
a následně předstírající jejich prodej maďarské společnosti BOURNE SR, 
 
a to fakturu č. VF1-0001/2010 ze dne 07.05.2010 na částku 3.308.064,00 Kč 
 
a dále slovenské společnosti XUVION s.r.o., 
 
a to fakturu č. FV20100002 ze dne 03.06.2010 na částku 14.169.024,00 Kč,  
fakturu č. VF1-0003/2010 ze dne 12.06.2010 na částku 14.169.024,00 Kč, 
fakturu č. VF1-0004/2010 ze dne 14.06.2010 na částku 14.167.104,00 Kč,  
fakturu č. VF1-0005/2010 ze dne 17.06.2010 na částku 14.169.024,00 Kč,  
fakturu č. VF1-0006/2010 ze dne 22.06.2010 na částku 14.169.024,00 Kč 
a fakturu č. VF1-0007/2010 ze dne 28.06.2010 na částku 14.021.430,00 Kč, 
 
a  následně  doklady  předstírající,  že  v průběhu  července  2010  až  března  2011,  od 
spol. SIRENIA SE nakoupila karty systému „Ikropolis.com“, 
 
a to fakturu č. FV1-0011/2010 ze dne 16.07.2010 na částku 22.952.016,00 Kč,  
fakturu FV20100029 ze dne 16.08.2010 na částku 22.955.016,00 Kč, 
fakturu FV1-0014/2010 ze dne 23.08.2010 na částku 22.955.016,00 Kč,  
fakturu FV20100031 ze dne 17.09.2010 na částku 39.273.528,00 Kč,  
fakturu FV2010037 ze dne 04.10.2010 na částku 40.174.059,00 Kč,  
fakturu FV2010046 ze dne 11.10.2010 na částku 54.966.034,00 Kč, 

---

22 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
fakturu FV2010039 ze dne  18.10.2010 na částku 28.950.811,00 Kč,   
fakturu FV2010047 ze dne 28.10.2010 na částku 56.773.853,00 Kč,  
fakturu FV20100054 ze dne 01.11.2010 na částku 51.841.841,00 Kč,  
fakturu FV20100055 ze dne 10.11.2010 na částku 49.917.275,00 Kč, 
fakturu FV20100058 ze dne 01.12.2010 na částku 52.631.392,77 Kč, 
fakturu FV20100059 ze dne 06.12.2010 na částku 56.057.255,10 Kč, 
 
a následně předstírající jejich prodej slovenské společnosti XUVION s.r.o.,  
 
a to fakturu č. VF1-0008/2010 ze dne 19.07.2010 na částku 19.260.600,00 Kč,  
fakturu FV1-0009/2010 ze dne 20.08.2010 na částku 19.260.600,00 Kč, 
fakturu FV1-0010/2010 ze dne 27.08.2010 na částku 19.260 600,00 Kč,  
fakturu FV20100011 ze dne 20.09.2010 na částku 32.957.050,00 Kč,  
fakturu FV20100012 ze dne 08.10.2010 na částku 33.706.047,00 Kč,  
fakturu FV20100014 ze dne 15.10.2010 na částku 45.805.029,00 Kč, 
fakturu FV20100013 ze dne 21.10.2010 na částku 24.289.723,00 Kč,  
fakturu FV20100015 ze dne 29.10.2010 na částku 47.311.529,00 Kč,  
fakturu FV20100016 ze dne 03.11.2010 na částku 43.243.201,00 Kč,  
fakturu FV20100017 ze dne 15.11.2010 na částku 41.597.729,00 Kč,  
fakturu FV20100018 ze dne 06.12.2010 na částku 43.859.494,00 Kč, 
fakturu FV20100019 ze dne 20.12.2010 na částku 1.874.950,00 EUR, 
 
a dále, že nakoupila v průběhu  ledna  až  února  2011,  od  spol.  SIRENIA  SE  karty 
systému „Ikropolis.com“, 
 
a to  fakturu č. FV201100001 ze dne 04.01.2011 na částku 87.770.394,60 Kč,  
fakturu FV201100003 ze dne 11.01.2011 na částku 24.244.647,84 Kč 
a fakturu 201100009 ze dne 03.02.2011 na částku 84.184.494,84 Kč,  
 
a následně deklarující jejich prodej slovenské společnosti XUVION s.r.o.,  
 
a to fakturu č. VF201100001 ze dne 11.01.2011 na částku 73.141.995,50 Kč, 

---

23 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
fakturu FV201100002 ze dne 14.01.2011 na částku 20.203.873,20 Kč 
a  fakturu FV201100003 ze dne 17.02.2011 na částku 79.192.879,65 Kč, 
 
čímž deklaroval dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 64 
ZDPH, přičemž Michael B. jako zástupce uvedených společností předstíral na shora 
uvedených  daňových  dokladech  výši  kupní  ceny,  kdy  si  byl  vědom,  že  předmětné 
webhostingové karty uvedené  společnosti  nepoužijí  k ekonomické  činnosti  a 
deklarovaná kupní cena nebude mezi zúčastněnými společnostmi MELVIN CORP. s 
s.r.o., DUGONG SE, spol. SIRENIA SE, BOURNE SR a spol. XUVION, s.r.o. nikdy 
uhrazena, kdy tyto simulované obchodní operace prováděl toliko s úmyslem vylákat 
neoprávněně nadměrný odpočet za plnění se simulovanou kupní cenou, následně a 
v rozporu s ustanovením  §  72  odst.  1,  5  ZDPH  uplatnil  u  příslušného  Finančního 
úřadu Ostrava III v rámci daňového přiznání, 
 
podaného za měsíc duben 2010, vedeného pod č.j.: 89 934/10, nadměrný odpočet 
ve  výši  2.819.140,00  Kč,  za  měsíc  květen  2010,  vedeného  pod  č.j.:  98150/10, 
nadměrný odpočet ve výši 14.470.000,00 Kč 
 
a  po  změně  sídla  u  příslušného  Finančního  úřadu  pro  Prahu  2,  v rámci  přiznání 
k dani z přidané hodnoty 
 
za měsíc červenec 2010, vedeného pod č.j.: 156 699/10, nadměrný odpočet ve výši 
3.825.336,00  Kč,  za  měsíc  srpen  2010,  vedeného  pod  č.j.:  168  224/10,  nadměrný 
odpočet ve výši 7.650.672,00 Kč, za měsíc září 2010, vedeného pod č.j.: 189 116/10, 
nadměrný odpočet ve výši 6.547.029,00 Kč, za měsíc říjen 2010, vedeného pod č.j.: 
202 717/10, nadměrný odpočet ve výši 30.148.792,00 Kč, za měsíc listopad 2010, 
vedeného  pod  č.j.:  54805/11  (dodatečné  přiznání)  nadměrný  odpočet    ve  výši 
16.968.186,00 Kč, za měsíc prosinec 2010, vedeného pod č.j.: 145625/10, nadměrný 
odpočet ve výši 18.119.335,00 Kč, 
 
dále uplatnil u příslušného Finančního úřadu pro Prahu 2 v daňovém přiznání 
 

---

24 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
podaném za měsíc leden 2011, vedeném pod č.j.: 52298/11, nadměrný odpočet ve 
výši 18.669 174,00  Kč,  za  měsíc  březen  2011,  vedeném  pod  č.j.:  129  179/11, 
nadměrný odpočet ve výši 14.030.749,00 Kč, 
 
přičemž  za  účelem  získání  nadměrného  odpočtu  pro  společnost DUGONG  SE,  při 
vytýkacích  řízeních  zahájených  dne  16.12.2010  Finančním  úřadem  pro Prahu 2, 
Anna  K.  jako  formální  jednatelka  společnosti  DUGONG  SE,  ačkoli  byla  srozuměna 
s tím,  že  její  výpověď  před  správcem  daně,  která  bude  podkladem  pro  rozhodnutí 
v daňovém řízení, se nezakládá na pravdě, dne 16.5.2012 nepravdivě vypovídala, že 
předmětné  obchodní  operace  uskutečnila,  že  uzavírala  smlouvu  s  fiktivní  bankou 
Standard  Credit  Bank,  potvrdila  tomuto  správci  daně  existenci  bezhotovostních 
plateb za provedený nákup a prodej těchto karet, a předkládala nepravdivé faktury, a 
Veronika V. jako formální jednatelka společnosti XUVION, s.r.o., v totožném úmyslu 
jako Anna K.  nepravdivě  u  správce  daně  potvrzovala  svoji  účast  na  těchto 
obchodech, platby uvedeného zboží, způsob dojednání těchto obchodních transakcí 
a to na základě pokynů a instrukcí Michaela B. a za tímto účelem v uvedené době 
obdržela od Michaela B. vystavené doklady společnosti XUVION, s.r.o., aby na jejich 
základě byla připravena odpovídat na dotazy správce daně a následně nákupy karet 
ikropolis.com  potvrzovala  u  správců  daně  a  to  ve  formě  čestných  prohlášení 
datovaných dnem 22.2.2011, dále svými nepravdivými výpověďmi ze dnů 12.5.2011 
u  Finančního  úřadu  v Praze  2  a  29.8.2011 potvrdila  tomuto  správci  daně  existenci 
těchto obchodů, přičemž uvedených jednání se Michael B., Anna K. a Veronika V. 
dopustili,  přestože  si  byli  vědomi  toho,  že  tyto  bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti 
neproběhly  a  jednali  s cílem  získat  neoprávněně  finanční  prostředky  ze  státního 
rozpočtu formou čerpání nadměrného odpočtu, k čemuž  doposud nedošlo, tedy měli 
v úmyslu získat daňovou výhodu ve výši 133.248.413,00 Kč a Veronika V. toliko do 
132.586.801,- Kč, 
 
přičemž  k   získání  neoprávněného  nároku  na  nadměrný  odpočet  jim  pomáhali 
obžalovaní Ing. Vladimír R., CSc., Veronika D., Vlasta K. a Adrián N.,  
 

---

25 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
kteří přestože si na základě spolupráce s obžalovaným Michaelem B. byli vědomi, že 
uplatněné  nároky  spol.  DUGONG  SE  na  nadměrný  odpočet  jsou  neoprávněné 
s ohledem na fiktivnost provedených obchodů a simulovaných bezhotovostních styků 
mezi  obchodujícími  společnostmi,  v úmyslu  získat  majetkový  prospěch 
z neoprávněně  vyplacených  nadměrných  odpočtů,  na  základě  předchozí  dohody 
s obžalovaným Michaelem B.  prováděli  úkony,  které  měly  vést  k neoprávněnému 
vyplácení nadměrných odpočtů, kdy 
 
obžalovaná  Veronika  D.,  přestože  nebyla  personálně  ani  majetkově  propojena  se 
společnostmi  SIRENIA  SE  a  DUGONG  SE,  v  úmyslu  zkrátit  daňové  povinnosti  a 
neoprávněně získat daňové výhody, s úmyslem usnadnit daňové řízení ve věci spol. 
DUGONG  SE,  nejméně  od  května  2011  v Praze  a  jinde,  na  základě  projednání 
s obžalovaným Michaelem B.,  opatřovala  vědomě  potřebné  nepravdivé  podklady 
k daňovým  řízením  ve  věci  spol. SIRENIA  SE  a  spol.  DUGONG SE  a  rovněž  činila 
kroky k zajištění  finančních  prostředků  v případě  vyplácení  nadměrných  odpočtů 
spol. DUGONG SE,  a  přestože  nebyla  personálně  ani  majetkově    propojena  se 
slovenskou společností  XUVION s.r.o, tak za tuto společnost přebírala fyzicky poštu 
a  měla  přístup  na  její  e-mail,  dále  ve  dnech  12.5.2011  a  25.8.2011  společně  s 
obžalovaným Michaelem  B.  připravovala Veroniku V.,  jakým  způsobem  má 
nepravdivě vypovídat u správce daně a to zejména, aby uvedla, že všechny obchody 
dohodla,  potvrdila  platnost  fiktivních  dokladů  a  platební  styk  mezi  uvedenými 
společnostmi  u  výše  uvedené  fiktivní  banky,  kdy  Veronika  V.  na  základě  těchto 
instrukcí skutečně vypovídala, 
 
a dále obžalovaný Ing. Vladimír R., CSc., jako jednatel spol. ORCA –  ekonomické 
poradenství,  s.r.o.  a  daňový  poradce  č.  1380,  v  úmyslu  umožnit  zkrácení  daňové 
povinnosti a neoprávněně získat daňové výhody, vystupoval v Praze a jinde nejméně 
od  května  2010  jako  daňový  poradce  spol.  DUGONG  SE,  a  to  na  základě  plných 
mocí ze dne 1.5.2010 a 11.3.2011, kterou za spol. DUGONG SE podepsala členka 
představenstva  obžalovaná  Anna  K.  a  jako  daňový  poradce  spol.  SIRENIA  SE na 
základě  plných  mocí  ze  dne  15.4.2010  a  15.3.2011,  které  za  spol.  SIRENIA  SE 
podepsal člen představenstva Roman B., přičemž v průběhu daňového poradenství 

---

26 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
pro  spol.  DUGONG  SE  a  spol.  SIRENIA  SE  vystupoval  před  správci  daní  jako 
zástupce  těchto  společností,  a  podstatné  informace  a  požadavky  správců  daní 
související s těmito společnostmi projednával a předával obžalovaným Adriánu N. a 
Ing.  Vlastě  K.,  kteří  v té  době  nebyli  s žádnou z uvedených  společností  nijak 
personálně propojeni, a dále správci daně nepravdivě sdělil skutečnost, že za spol. 
DUGONG SE jedná členka představenstva obžalovaná Anna K., přestože věděl, že 
tuto společnost fakticky ovládá a řídí obžalovaný Michael B. a dále jednal s vědomím, 
že  společnosti  SIRENIA  SE,  DUGONG  SE  a  XUVION  spol.  s r.o. jsou ovládány 
obžalovaným Michaelem B.  a  statutární  orgány  těchto  společností  nekonají  svou 
činnost a tyto fakticky neřídí, a dále že kupní cena mezi společnostmi SIRENIA SE, 
DUGONG SE a XUVION spol. s r.o. nebyla fakticky vypořádána,   
 
dále obžalovaný  Adrián  N.,  přestože  nebyl  personálně  ani  majetkově  propojen  se 
společnostmi  SIRENIA  SE  a  DUGONG  SE,  v  úmyslu  umožnit  zkrácení  daňové 
povinnosti a neoprávněně získat daňové výhody, zajišťoval nejméně od května 2011 
v Praze,  Komárně  na Slovensku  a  jinde  potřebné  podklady  pro  ukončení  daňových 
řízení  souvisejících  se  spol.  DUGONG  SE  a  SIRENIA  SE,  a  to  na  základě 
poskytnutých informací od obžalovaných Michaela B., Ing. Vladimíra R., CSc. a Ing. 
Vlasty K., se kterými řešil problémy související s daňovým řízením, dále skladoval ve 
skladě  v Komárně  karty  systému  „ikropolis.com“,  o  kterých  věděl  na  základě 
informací od Michaela B., Vlasty K., Ing. Vladimíra R., CSc., že neslouží 
k ekonomické činnosti, za účelem případného prokázání jejich existence Daňovému 
úřadu v Komárně a průběžně informoval tyto obžalované o průběhu daňového řízení 
na Slovensku ke společnosti XUVION, s.r.o., 
  
dále  obžalovaná  Vlasta  K.,  v době,  kdy  již  nebyla  personálně  ani  majetkově 
propojena  se  společnostmi  SIRENIA  SE  a  DUGONG  SE,  v  úmyslu  zkrátit  daňové 
povinnosti  a  neoprávněně  získat  daňové  výhody,  s úmyslem usnadnit  průběh 
daňových řízení ve věci spol. DUGONG SE, projednávala a řešila nejméně od května 
2011 v Praze a jinde s obžalovanými Michaelem B.  a Adriánem N.  záležitosti 
související se společnostmi SIRENIA SE a DUGONG SE, a to zejména pokusem o 

---

27 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
ověření sídla Standard Credit Bank na adrese Truhlářská 1108/3, Praha 1, a aktivitou 
směřující k obnovení činnosti serveru Ikropolis v době, kdy byl mimo provoz   
 
přičemž po 20.5.2011 obžalovaní Ing. Vlasta K., Adrián N. a Ing. Vladimír R. , CSc. 
společně, s vědomím, že spol. DUGONG SE není řízená statutárním orgánem a tato 
společnost  nevykonává  žádnou  relevantní  ekonomickou  činnost,  kdy  byla  použita 
toliko ke spáchání výše vymezené trestné činnosti, se v průběhu daňového řízení, ve 
kterém  spol.  DUGONG  SE  neoprávněně  uplatňovala  nárok  na  nadměrný  odpočet, 
dohodli,  že  neoprávněně  získají  finanční  prostředky  z případně  neoprávněně 
vyplacených  nadměrných  odpočtů  ve  výši  133.248.413,00  Kč  pro sebe tím, že je 
odejmou z dispozice obžalovaného Michaela B.,  který  společnost  DUGONG  SE 
fakticky ovládal,  a  za  tímto  účelem  Ing.  Vlasta  K.  zajistila  založení  účtu  společnosti 
DUGONG SE u UniCredit Bank, a.s., číslo 2104591182/2700, přičemž k tomuto účtu 
měli prostřednictvím Ing. Vlasty K. dispoziční právo, a tento účet byl nahlášen dne 
13.6.2011  správci  daně,  Finančnímu  úřadu  pro  Prahu  2,  kdy  k dokonání  činu 
s ohledem na zadržení obžalovaných a nevyplacení nadměrných odpočtů nedošlo,  
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným obžalovaní Antonín 
R.  způsobem popsaným pod bodem A) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem 
B) 
 
5) Michael B., Veronika V.,  Antonín R., Petr Š. 
 
obžalovaný Michael B.  jako  osoba  fakticky  ovládající  společnosti  SIRENIA  SE  a 
XUVION s.r.o., v úmyslu  neoprávněně  získat  daňové  výhody  spočívající 
v neoprávněném vylákání nadměrného odpočtu, předstíral, že v Ostravě nebo Praze 
v září  2010  za  společnost  SIRENIA  SE  prodal  společnosti  L.A.K.  stavební 
společnost,  s.r.o.,  zastoupené  jednatelem Radimem K.,  jehož  věc  byla  vyloučena 
k samostatnému projednání, se kterou se kontaktoval prostřednictvím Pavla K., karty 
systému „ikropolis.com“, 
 
a to dle faktury č. FV20100033 ze dne 23.09.2010 za částku 39.209.526,00 Kč,  

---

28 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
a následně předstíral, že tyto karty za slovenskou společnost XUVION, s.r.o. koupil 
 
dle faktury č. 1092010 ze dne 30.9.2010 za částku 33.327.875,00 Kč, 
 
čímž bylo deklarováno dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení 
§ 64 ZDPH, přičemž Michael B., jako zástupce uvedených společností simuloval na 
vystavených  daňových  dokladech  výši  kupní  ceny,  přičemž  si  byl  vědom,  že 
předmětné  webhostingové  karty  nebudou  použity  k ekonomické  činnosti  a 
deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi  zúčastněnými  společnostmi    L.A.K  stavební 
společnost,  s.r.o.,  spol.  SIRENIA  SE  a    spol.  XUVION  s.r.o.  nikdy  uhrazena, 
předmětný  obchod  prováděl  toliko  s úmyslem  vylákat  neoprávněně  nadměrný 
odpočet, což umožnilo Radimu K. za společnost L.A.K. stavební společnost, s.r.o., 
v souladu s domluveným záměrem a v rozporu s ustanoveními § 72 odst. 1, 5 ZDPH, 
uplatnit u příslušného Finančního úřadu Ostrava III v rámci přiznání k dani z přidané 
hodnoty  
 
za  měsíc  září  2010,  vedeného  pod  č.j.:  138 986/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
6.534.921,- Kč, 
 
kdy za účelem potvrzení těchto předstíraných transakcí se v inkriminovaném období 
dohodl Michael B.  s Veronikou  V.,  formální  jednatelkou  společnosti  XUVION,  s.r.o., 
že tato bude nepravdivě u správce daně potvrzovat svoji účast na těchto obchodech, 
platby uvedeného zboží,  způsob  dojednání  těchto  obchodních  transakcí  a  to  na 
základě pokynů a instrukcí Michaela B. a za tímto účelem v uvedené době obdržela 
od Michaela B. vystavené doklady společnosti XUVION, s.r.o., aby na základě těchto 
byla  připravena  odpovídat  na  dotazy  správce  daně  a  následně  nákupy  karet 
ikropolis.com  potvrzovala  u  správců  daně  a  to  ve  formě  čestných  prohlášení 
datovaných dnem 22.2.2011, dále svými nepravdivými výpověďmi ze dnů 12.5.2011 
a 29.8.2011 u Finančního úřadu v Praze 2 potvrdila existenci těchto obchodů a takto 
na základě pokynů a instrukcí Michaela B. činila, ačkoli byla srozuměna s tím, že její 
výpověď  před  správcem  daně,  která  bude  podkladem  pro  rozhodnutí  v daňovém 

---

29 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
řízení, se nezakládá na pravdě,  a dále obžalovaný Michael B. vytvářel doklady   o 
provedení  fiktivních  bezhotovostních  plateb  prostřednictvím  Standard  Credit  Bank, 
které  předával prostřednictvím Pavla K. Radimu K.,  kdy takto Michael B., a Veronika 
V.  činili,  přestože  si  byli  vědomi  toho,  že  tyto  bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti 
neproběhly a jsou fiktivní, kdy jednali s cílem získat neoprávněně finanční prostředky 
ze  státního  rozpočtu  formou  čerpání  nadměrného  odpočtu,  k  čemuž    doposud 
nedošlo, tedy měli v úmyslu získat daňovou výhodu ve výši  6.534.921,00 Kč,  
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli Antonín R. způsobem popsaným pod bodem 
A) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem B) 
   
6) Michael B., Antonín R., Petr Š. 
 
obžalovaný Michael B.  jako  osoba  fakticky  ovládající  společnosti  SIRENIA  SE  a 
BREXUS Enterprise SE, v úmyslu neoprávněně  získat  daňové  výhody,  spočívající 
v neoprávněném vylákání nadměrného odpočtu, předstíral, že v Ostravě nebo Praze 
v září  2010  za  společnost  SIRENIA  SE  prodal  společnosti  L.A.K.  stavební 
společnost,  s.r.o.,  zastoupené  jednatelem  Radimem  K., jehož  věc  byla  vyloučena 
k samostatnému projednání, se kterou se kontaktoval prostřednictvím Pavla K., karty 
systému „ikropolis.com“, 
 
a to dle faktury č. FV20100035 ze dne 07.10.2010 za částku 1.588.273,70 EUR 
a dle faktury č. FV20100044 ze dne 05.11.2010 za částku 1.566.458,00 EUR,  
 
a následně předstíral, že tyto karty za slovenskou společnost BREXUS Enterprise SE 
koupil  
 
dle faktury č. 1102010 ze dne 29.10.2010 za částku 1.342.739,00 EUR  
a dle faktury č. 1112010 ze dne 22.11.2010 za částku 1.330.525,00 EUR, 
 
čímž bylo deklarováno dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení 
§ 64 ZDPH, přičemž Michael B. jako zástupce uvedených společností simuloval na 

---

30 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
vystavených daňových dokladech výši kupní ceny, kdy si byl vědom, že předmětné 
webhostingové  karty nebudou použity k ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní 
cena  nebude  mezi  zúčastněnými  společnostmi    L.A.K.  stavební  společnost,  s.r.o., 
spol. SIRENIA SE a  spol. BREXUS ENTERPRISE SE nikdy uhrazena, předmětný 
obchod  prováděl  toliko  s úmyslem vylákat  neoprávněně  nadměrný  odpočet,  což 
umožnilo Radimu K.  za  společnost  L.A.K.  stavební  společnost  s.r.o.  v  rozporu 
s ustanovením § 72 odst. 1, 5 ZDPH uplatnit u příslušného Finančního úřadu Ostrava 
III, v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty  
 
za říjen 2010,  vedeného pod č.j.: 146 133/10, nadměrný odpočet ve výši 6.466.923,- 
Kč a za měsíc listopad 2010, vedeného pod č.j.: 153 709/10, nadměrný odpočet ve 
výši 6.404.203,- Kč, 
 
přičemž  obžalovaný  Michael  B.  vytvářel  doklady   o provedení fiktivních 
bezhotovostních  plateb  prostřednictvím  Standard  Credit  Bank  a  prostřednictvím 
Pavla K. je předával Radimu K., kdy takto obžalovaný Michael B. činil, přestože si byl 
vědom toho, že tyto bezhotovostní platby ve skutečnosti neproběhly a jsou fiktivní, 
kdy jednal s cílem  získat  neoprávněně  finanční  prostředky  ze  státního  rozpočtu 
formou čerpání nadměrného odpočtu, k čemuž doposud nedošlo, tedy měl v úmyslu 
získat daňovou výhodu ve výši 12.871.126,00 Kč, 
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným Antonín  R. 
způsobem popsaným pod bodem A) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem B) 
 
7) Michael B., Lubomír P., Antonín R., Petr Š. 
 
obžalovaný Pavel K.  v průběhu  měsíce  srpna  2010  oslovil  v Ostravě  obžalovaného 
Lubomíra  P., jednatele spol. GENERAL FINANCE s.r.o.,  kterému nabídl obchod 
s webhostingovými kartami „Ikropolis.com“, kde jako dodavatel vystupovala spol. 
SIRENIA SE, a po jeho souhlasu zprostředkoval Pavel K. obžalovanému Lubomíru 
P. uzavření smlouvy s dodavatelem spol. SIRENIA SE, za kterou jednal Michael B., 
dále Pavel K. obžalovanému Lubomíru P. za účelem financování obchodů s kartami 

---

31 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
zprostředkoval na základě předloženého občanského a řidičského průkazu provozní 
úvěr  u  Standard  Credit  Bank  ve  výši  3,2  milionu  Euro,  včetně  přístupu 
k internetovému bankovnictví,  deklarujícímu  poskytnutí  úvěru,  přičemž  obžalovaný 
Lubomír  P.  jako  jednatel  spol.  GENERAL  FINANCE,  s.r.o.  na  základě  informací 
podávaných Pavlem K.  ve  shodě  s Michaelem  B.,  jež  fakticky  řídil  a  ovládal  spol. 
SIRENIA SE, i banku Standard Credit Bank,  v  úmyslu  neoprávněně  získat  daňové 
výhody  předstíral,  že  v Ostravě  nebo  Praze  nakoupil  v průběhu  října  až  prosince 
2010 od spol. SIRENIA SE karty systému „Ikropolis.com“,  
 
a to dle faktur č. FV20100034 ze dne 07.10.2010 za částku 3.134.263,20 EUR, 
faktury č. FV20100045 ze dne 08.11.2010 za částku 2.939.922,00 EUR  
a faktury č. FV20100064 ze dne 07.12.2010 za částku 2.929.920,00 EUR  
a dále v lednu  2011  dle  faktury  č.  FV201100006  ze  dne  20.01.2011  za  částku 
63.525.295,68 Kč, 
 
které  následně  toliko  dokladově  prodal  slovenské  společnosti  BREXUS  Enterprise 
SE, přičemž tento odběratel byl obžalovanému Lubomíru P. zprostředkován Pavlem 
K., kdy prodeje dokládal 
 
fakturou č. 2010145 ze dne 29.10.2010 na částku 2.671.101,97 EUR,  
fakturou č. 2010146 ze dne 25.11.2010 na částku 2.553.611,67 EUR,  
fakturou č. 2010147 ze dne 21.12.2010 na částku 2.589.022,66 EUR  
a fakturou č. 2011001 ze dne 27.01.2011 na částku 54.525.890,00 Kč,  
 
čímž deklaroval dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 64 
ZDPH,  přičemž  Michael  B.  a  následně  i  Lubomír  P.  jako zástupci uvedených 
společností simulovali na vystavených daňových dokladech výši kupní ceny, kdy si 
byli vědomi toho, že předmětné webhostingové karty nepoužijí k ekonomické činnosti 
a deklarovaná kupní cena nebude  mezi  zúčastněnými  společnostmi  GENERAL 
FINANCE, s.r.o., spol. SIRENIA SE a  spol. BREXUS ENTERPRISE SE nikdy 
uhrazena,  neboť  banka  Standard  Credit  Bank  na  území  České  republiky  bankovní 
služby  neposkytuje,  předmětný  obchod  prováděli  toliko  s úmyslem  vylákat 

---

32 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
neoprávněně  nadměrný  odpočet,  což  umožnilo  Lubomíru  P.  za  společnost 
GENERAL FINANCE, s.r.o., v souladu s domluveným  záměrem  a  v rozporu 
s ustanoveními  §  72  odst.  1,  5  ZDPH,  uplatnit  u  příslušného  Finančního  úřadu  ve 
Frýdku-Místku, v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty 
 
za  měsíc  říjen  2010  podaného  dne  25.11.2010,  vedeného  pod  č.j.:  146  144/10, 
nadměrný odpočet ve výši 12.764.227,- Kč, za měsíc listopad 2010, vedeného pod 
č.j.:  154 043/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši  12.019.381,-  Kč  a  za  měsíc  prosinec 
2010, vedeného pod č.j.: 7860/11, nadměrný odpočet ve výši 12.186.026,- Kč a za 
měsíc  leden  2011  podaného  dne  24.02.2011,  vedeného  pod  č.j.:  41 083/11, 
nadměrný odpočet ve výši 10.587.549,- Kč, 
 
přičemž následně v rámci vytýkacích řízení vedených Finančním úřadem ve Frýdku-
Místku Lubomír P.  předstíral  tomuto  správci  daně  existenci  bezhotovostních  plateb 
za  provedený  nákup  a  prodej  těchto  karet,  kdy  předloženými  výpisy  z  účtu 
deklaroval, že tyto provedla Standard Credit Bank, kdy tato banka na území České 
republiky bankovní služby neposkytovala a taktéž neprováděla uvedeným subjektům 
bezhotovostní  platební  transakce,  přičemž  doklady   o  provedení  těchto  fiktivních 
bezhotovostních plateb vytvářel Michael B. a prostřednictvím poštovního styku nebo 
Pavla K. je předával Lubomíru P., kdy takto Michael B. a Lubomír P. činili, přestože si 
byli  vědomi  toho,  že  tyto  bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti  neproběhly  a  jsou 
fiktivní, kdy jednali s cílem  získat  neoprávněně  finanční  prostředky  ze  státního 
rozpočtu formou čerpání nadměrného odpočtu, k čemuž doposud nedošlo, tedy měli 
v úmyslu získat daňovou výhodu ve výši 47.557.183,- Kč, 
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným Antonín R. 
způsobem popsaným pod bodem A) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem B) 
 
8) Michael B., Lubomír P., Veronika V., Antonín R., Petr Š.  
 
 

---

33 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
obžalovaný Pavel K.  v průběhu  měsíce  srpna  2010  oslovil  v Ostravě  obžalovaného 
Lubomíra  P., jednatele spol. GENERAL FINANCE s.r.o., kterému nabídl obchod 
s webhostingovými kartami „Ikropolis.com“, kde jako dodavatel vystupovala spol. 
SIRENIA SE, a po jeho souhlasu zprostředkoval Pavel K. obžalovanému Lubomíru 
P. uzavření smlouvy s dodavatelem spol. SIRENIA SE, za kterou jednal Michael B., 
dále Pavel K. obžalovanému Lubomíru P. za účelem financování obchodů s kartami 
zprostředkoval na základě předloženého občanského a řidičského průkazu provozní 
úvěr  u  Standard  Credit  Bank  ve  výši  3,2  milionu  Euro,  včetně  přístupu 
k internetovému  bankovnictví,  deklarujícímu  poskytnutí  úvěru,  přičemž  obžalovaný 
Lubomír  P.  jako  jednatel  spol.  GENERAL  FINANCE,  s.r.o.  na  základě  informací 
podávaných Pavlem K.  ve  shodě  s Michaelem  B.,  jež  fakticky  řídil  a  ovládal  spol. 
SIRENIA SE, i banku Standard Credit Bank, v úmyslu neoprávněně získat daňové 
výhody  předstíral, že v Ostravě  nebo  Praze  nakoupil  v průběhu  října  až  prosince 
2010, od spol. SIRENIA SE karty systému „Ikropolis.com“,  
 
a to dle faktury č. VF1-0017/2010 ze dne 18.08.2010 za částku 38.508.024,00 Kč,   
faktury č. FV20100023 ze dne 03.09.2010 za částku 39.911.028,00 Kč,  
faktury č. FV20100028 ze dne 15.09.2010 za částku 21.549.012,00 Kč, 
 
které  následně  toliko  dokladově  prodal  slovenské  společnosti  XUVION,  s.r.o.,  kdy 
tento odběratel byl obžalovanému Lubomíru P. zprostředkován Pavlem K., kdy tyto 
prodeje dokládal 
 
fakturou č. 2010142 ze dne 31.08.2010 na částku 32.508.440,00 Kč,  
fakturou č. 2010143 ze dne 09.09.2010 na částku 1.388.025,13 EUR 
a fakturou č. 2010144 ze dne 20.09.2010 na částku 749.745,90 EUR, 
 
čímž deklaroval dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 64 
ZDPH,  přičemž  obžalovaní  Michael  B.  a Lubomír P.  jako zástupci uvedených 
společností simulovali na vystavených daňových dokladech výši kupní ceny, kdy si 
byli vědomi toho, že předmětné webhostingové karty nepoužijí k ekonomické činnosti 
a  deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi  zúčastněnými  společnostmi  GENERAL 

---

34 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
FINANCE,  s.r.o.,  spol.  SIRENIA  SE  a  spol.  XUVION,  s.r.o.  nikdy  uhrazena,  neboť 
banka Standard Credit Bank na území České republiky bankovní služby neposkytuje, 
kdy tyto simulované  obchodní  operace  prováděli  toliko  s úmyslem vylákat 
neoprávněně  nadměrný  odpočet,  což  umožnilo  Lubomíru  P.  jako jednateli 
společnosti  GENERAL  FINANCE,  s.r.o,  v  rozporu   s ustanovením § 72 odst. 1, 5 
ZDPH uplatnit u příslušného finančního úřadu ve Frýdku  - Místku, v rámci přiznání 
k dani z přidané hodnoty 
 
za  měsíc  srpen  2010,  vedeného  pod  č.j.:  126  364/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
6.422.512,-  Kč,    za  měsíc  září  2010,    vedeného  pod  č.j.:  136 215/10,  nadměrný 
odpočet ve výši 10.243.340,- Kč, 
 
kdy za účelem potvrzení těchto předstíraných transakcí se v inkriminovaném období 
dohodl Michael B.  s Veronikou  V.,  formální  jednatelkou  společnosti  XUVION,  s.r.o., 
že tato bude nepravdivě u správce daně potvrzovat svoji účast na těchto obchodech, 
platby uvedeného  zboží,  způsob  dojednání  těchto  obchodních  transakcí  a  to  na 
základě pokynů a instrukcí Michaela B. a za tímto účelem v uvedené době obdržela 
od Michaela B. vystavené doklady společnosti XUVION, s.r.o., aby na základě těchto 
byla  připravena  odpovídat  na  dotazy  správce  daně  a  následně  nákupy  karet 
ikropolis.com  potvrzovala  u  správců  daně  a  to  ve  formě  čestných  prohlášení 
datovaných dnem 22.2.2011, dále svými nepravdivými výpověďmi ze dnů 12.5.2011 
a 29.8.2011 u Finančního úřadu v Praze 2 potvrdila existenci těchto obchodů, ačkoli 
byla srozuměna s tím, že její výpověď před správcem daně, která bude podkladem 
pro rozhodnutí v daňovém  řízení,  se  nezakládá  na  pravdě,  přičemž  následně  při 
vytýkacím  řízení  zahájeném  dne  16.11.2010  Finančním  úřadem  v Ostravě  III,  za 
účelem  získání  nadměrného  odpočtu  pro  společnost  GENERAL  FINANCE,  s.r.o., 
Lubomír  P.  předstíral  tomuto  správci  daně  existenci  bezhotovostních  plateb  za 
provedený nákup a prodej těchto karet, kdy předloženými výpisy z účtu deklaroval, 
že tyto provedla Standard  Credit  Bank,  kdy  tato  banka  na  území  České  republiky 
bankovní  služby  neposkytovala,  přičemž  doklady   o  provedení  těchto  fiktivních 
bezhotovostních  plateb  vytvářel  Michael  B.  a  prostřednictvím  poštovního  styku  a 
Pavla  K.  je  pak  předával  Lubomíru  P.,  kdy takto Michael B.  a Lubomír P.  činili, 

---

35 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
přestože si byli vědomi toho, že tyto bezhotovostní platby ve skutečnosti neproběhly 
a jsou fiktivní, kdy jednali s cílem získat neoprávněně finanční prostředky ze státního 
rozpočtu formou čerpání nadměrného odpočtu, k čemuž  doposud nedošlo, tedy měli 
v úmyslu získat daňovou výhodu ve výši  16.665.852,00 Kč, 
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným Antonín R. 
způsobem popsaným pod bodem A) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem B) 
 
9) Josef M., Martin D., Michael B., Antonín R., Petr Š. 
 
obžalovaný Martin D. fakticky jednající za společnost MIKROMAX, s.r.o. na základě 
generální plné moci ze dne 6.3.2011,  která mu byla udělena formálním jednatelem 
společnosti  MIKROMAX  s.r.o.  Josefem  M., a to v rozsahu  oprávnění  jednat  jako 
jednatel  společnosti,  se  v Praze v období  před  21.12.2010  spolu  s obžalovaným 
Michaelem  B.,  který  fakticky  řídil  a  ovládal    spol.  SIRENIA  SE,  dohodli,  že  budou 
předstírat  následující  obchodní  operace  a  v  úmyslu  neoprávněně  získat  daňové 
výhody  předstírali,  že  společnost  MIKROMAX  s.r.o.  nakoupila  v prosinci 2010 a v 
lednu 2011 v Praze od společnosti SIRENIA SE karty systému „Ikropolis.com“, 
 
a to dle faktury č. FV20100070 ze dne 21.12.2010 za částku  45.904.032,00 Kč  
a faktury č. FV201100005 ze dne 19.01.2011 za částku 45.106.797,12 Kč,  
 
které doposud nebyly prodány konečnému odběrateli, přičemž obžalovaní Martin D. 
a Michael B.  jako  zástupci  uvedených  společností  simulovali  na  vystavených 
daňových  dokladech  výši kupní ceny, kdy si  byli  vědomi  toho,  že  předmětné 
webhostingové  karty  nepoužijí  k  ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena 
nebude  mezi  zúčastněnými  společnostmi  MIKROMAX,  s.r.o.  a  SIRENIA  SE  nikdy 
uhrazena,  kdy  předmětný  obchod  prováděli  toliko  s úmyslem vylákat neoprávněně 
nadměrný  odpočet,  což  umožnilo  obžalovanému  Josefu  M., jednateli spol. 
MIKROMAX,  s.r.o.,  aby  na  základě  pokynů  Martina  D.  a s vědomím,  že  uvedené 
obchody  neproběhly,  jak  je  správci  daně  deklarováno,  v souladu s domluveným 

---

36 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
záměrem a v  rozporu s ustanovením § 72 odst. 1, 5 ZDPH uplatnit u příslušného 
Finančního úřadu pro Prahu 1, v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty 
 
za  měsíc  prosinec  2010,  vedeného  pod  č.j.:  70991/1  nadměrný  odpočet  ve  výši 
7.650.672,00  Kč  a  za  měsíc  leden  2011,  vedeného  pod  č.j.:  80511/11  nadměrný 
odpočet ve výši 7.517.800,00 Kč, 
 
přičemž  následně  v rámci  vytýkacího  řízení  zahájeného  Finančním  úřadem  pro 
Prahu  1  dne  25.02.2011  pod  č.j.  77146/11/001514107795  obžalovaný  Josef  M., 
ačkoli  byl  srozuměn  s tím,  že  jeho  výpověď  před  správcem  daně,  která  bude 
podkladem pro rozhodnutí v daňovém řízení, se nezakládá na pravdě, a přestože se 
uvedených  obchodů  osobně  nezúčastnil  a  za  společnost  MIKROMAX,  s.r.o., 
neprováděl  úkony  v souvislosti s těmito  obchody,  nepravdivě  vypovídal,  že 
předmětné  obchody  uzavřel  a  dále  obžalovaní  Josef  M.  a Martin D.  správci  daně 
předkládali  nepravdivé  faktury  a  deklarovali  fiktivní  bezhotovostní  platby  za 
provedený  nákup  a  prodej  těchto  karet  provedené  prostřednictvím  Standard  Credit 
Bank,  přestože  věděli,  že  tato  banka  fakticky  neexistuje  a  jejím  prostřednictvím 
žádné  platby  nečinili,  kdy  doklady  o  těchto  fiktivních  platbách  předával 
obžalovanému Martinu D.  obžalovaný Michael B., kdy jednali s cílem získat 
neoprávněně finanční prostředky ze státního rozpočtu formou čerpání nadměrného 
odpočtu, k čemuž doposud nedošlo, tedy měli v úmyslu získat daňovou výhodu ve 
výši 15.168.472,00 Kč, 
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným Antonín R. 
způsobem popsaným pod bodem A) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem B) 
 
10) Michael B., Bronislav T., Veronika V., Antonín R., Petr Š. 
 
obžalovaný Bronislav T.  jako  jednatel  spol.  LEISURE  s.r.o.  na  základě  nabídky 
zprostředkovatele  předstíral,  že  v Holešově  nebo  Praze  nakoupil  v průběhu  září 
2010,  s  využitím  prostředků  z  fiktivního  provozního  úvěru  ve  výši  200.000,-  Euro, 

---

37 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
zprostředkovatelem  zajištěného  u  fiktivní  banky  Standard  Credit  Bank,  od  spol. 
SIRENIA SE karty systému „Ikropolis.com“,  
 
a to dle faktury č. VF1-0020/2010 ze dne 07.09.2010 za částku 22.952.016,00 Kč,  
 
které  následně  deklaratorně  prodal  v září  2010  zprostředkovatelem  doporučenému 
odběrateli  -  slovenské  společnosti  XUVION  s.r.o.,  fakticky  ovládané  obžalovaným 
Michaelem B.,  
 
dle faktury č. 910076 ze dne 16.09.2010 za částku 800.000,00 EUR, 
 
čímž deklaroval dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 64 
ZDPH, přičemž v rozporu se skutečností obžalovaní Bronislav T. a Michael B., jako 
zástupci uvedených společností předstírali na předmětných daňových dokladech výši 
kupní  ceny,  přičemž  si  byli  vědomi,  že  předmětné  webhostingové  karty  nepoužijí 
k ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi  zúčastněnými 
společnostmi LEISURE s.r.o., SIRENIA SE a XUVION, s.r.o. nikdy uhrazena, neboť 
Standard Credit Bank na území České republiky neposkytuje bankovní služby, kdy 
tyto simulované obchodní operace prováděli toliko s úmyslem vylákat neoprávněně 
nadměrný  odpočet,  což  umožnilo  obžalovanému  Bronislavu  T.  jako jednateli 
společnosti  LEISURE,  s.r.o.,  v souladu s domluveným  záměrem  a  v  rozporu 
s ustanovením  §  72  odst.  1,  5  ZDPH,  uplatnit  u  příslušného  finančního  úřadu  v 
Holešově, v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty 
 
za  měsíc  září  2010,  vedeného  pod  č.j.:  33822/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
3.893.039,00 Kč, 
 
kdy za účelem potvrzení těchto předstíraných transakcí se v inkriminovaném období 
dohodl Michael B.  s Veronikou  V.,  formální  jednatelkou  společnosti  XUVION,  s.r.o., 
že tato bude nepravdivě u správce daně potvrzovat svojí účast na těchto obchodech, 
platby  uvedeného  zboží,  způsob  dojednání  těchto  obchodních  transakcí  a  to  na 
základě pokynů a instrukcí Michaela B. a za tímto účelem v uvedené době obdržela 

---

38 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
od Michaela B. vystavené doklady společnosti XUVION, s.r.o., aby na základě těchto 
byla  připravena  odpovídat  na  dotazy  správce  daně  a  následně  nákupy  karet 
ikropolis.com  potvrzovala  u  správců  daně  a  to  ve  formě  čestných  prohlášení 
datovaných dnem 22.2.2011, dále svými nepravdivými výpověďmi ze dnů 12.5.2011 
a  29.8.2011  u  Finančního  úřadu  pro Prahu 2 potvrdila  existenci  těchto  obchodů  a 
takto na základě pokynů a instrukcí Michaela B. činila, ačkoli byla srozuměna s tím, 
že  její  výpověď  před  správcem  daně,  která  bude  podkladem  pro  rozhodnutí 
v daňovém řízení, se nezakládá na pravdě,  přičemž  za účelem získání nadměrného 
odpočtu  pro  společnost  LEISURE,  s.r.o.,  při  vytýkacím  řízení  zahájeném  dne 
10.11.2010 Finančním úřadem v Holešově, obžalovaný Bronislav T. tomuto správci 
daně předkládal nepravdivé faktury  a předstíral existenci  bezhotovostních plateb za 
provedený  nákup  a  prodej  těchto  karet, kdy deklaroval, že tyto provedla Standard 
Credit  Bank,  kdy  doklady  o  těchto  platbách  předával  obžalovanému  Bronislavu  T. 
Michael  B.,  a  takto  oba  činili,  přestože  si  byli  vědomi  toho,  že  tyto  bezhotovostní 
platby  ve  skutečnosti neproběhly  a  jednali  tak  s cílem  získat  neoprávněně finanční 
prostředky  ze  státního  rozpočtu  formou  čerpání  nadměrného  odpočtu,    k  čemuž  
doposud nedošlo, tedy měli v úmyslu získat daňovou výhodu ve výši  3.893.039,00 
Kč, 
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným Antonín  R. 
způsobem popsaným pod bodem A) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem B) 
 
11)  Michael B., Bronislav T., Antonín R., Petr Š. 
 
obžalovaný Bronislav T.  jako  jednatel  spol.  LEISURE  s.r.o.,  na  základě  nabídky 
zprostředkovatele předstíral, že v Holešově nebo Praze nakoupil v průběhu října až 
prosince 2010, s využitím prostředků z fiktivního provozního úvěru ve výši 200.000,- 
Euro, zprostředkovatelem zajištěného u fiktivní banky Standard Credit Bank, od spol. 
SIRENIA SE, fakticky ovládané obžalovaným Michaelem  B., karty systému 
„Ikropolis.com“, 
 

---

39 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
a to dle faktury č. FV20100040 ze dne 15.10.2010 za celkovou částku 1.618.053,00 
EUR,  
faktury č. FV20100051 ze dne 16.11.2010 za celkovou částku 1.224.966,00 EUR  
a faktury č. FV20100065 ze dne 09.12.2010 za celkovou částku 819.978,00 EUR, 
 
které  následně  deklaratorně  prodal  Pavlem  K.  zprostředkovanému  odběrateli  - 
slovenské společnosti BREXUS Enterprise SE,  
 
dle faktury č. 910089 ze dne 27.10.2010 za celkovou částku 1.378.000,00 EUR,  
faktury č. 910097 ze dne 29.11.2010 za celkovou částku 1.089.000,00 EUR  
a faktury č. 910105 ze dne 21.12.2010 za celkovou částku 729.000,00 EUR, 
 
čímž deklaroval dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 64 
ZDPH,  přičemž  obžalovaní  Bronislav  T.  a Michael B.  jako zástupci uvedených 
společností simulovali na předmětných daňových dokladech výši kupní ceny, přičemž 
si  byli  vědomi  toho,  že  předmětné  webhostingové  karty  nepoužijí  k ekonomické 
činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi  zúčastněnými  společnostmi 
LEISURE s.r.o., spol. SIRENIA SE a spol. BREXUS Enterprise SE nikdy uhrazena, 
kdy  tyto  simulované  obchodní  operace  prováděli  toliko  s úmyslem vylákat 
neoprávněně  nadměrný  odpočet,  což  umožnilo  obžalovanému  Bronislavu  T.  jako 
jednateli společnosti LEISURE, s.r.o, v souladu s domluveným záměrem a v rozporu 
s ustanovením  §  72  odst.  1,  5  ZDPH,  uplatnit  u  příslušného  Finančního  úřadu  v 
Holešově, v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty,  
 
za  měsíc  říjen  2010,  vedeného  pod  č.j.:  36309/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
6.640.002,00  Kč,    za  měsíc  listopad  2010,  vedeného  pod  č.j.:  38413/10,  nadměrný 
odpočet  ve  výši  5.080.648,00  Kč  a  za  měsíc  prosinec  2010,  vedeného  pod  č.j.: 
3188/11, nadměrný odpočet ve výši 3.425.106,00 Kč, 
 
přičemž za účelem získání nadměrného odpočtu pro společnost LEISURE, s.r.o, při 
vytýkacím  řízení  zahájeném  dne  10.11.2010  Finančním  úřadem  v Holešově 
obžalovaný Bronislav T.  předkládal  správci  daně  nepravdivé  faktury  a  předstíral 

---

40 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
existenci  bezhotovostní  platby  za  provedený  nákup  a  prodej  těchto  karet,  kdy 
deklaroval, že tyto provedla Standard Credit Bank, a takto oba činili, přestože si byli 
vědomi toho, že tyto bezhotovostní platby ve skutečnosti neproběhly a jednali s cílem 
získat  neoprávněně  finanční  prostředky  ze  státního  rozpočtu  formou  čerpání 
nadměrného odpočtu, k čemuž  doposud nedošlo, tedy měli v úmyslu získat daňovou 
výhodu ve výši 15.145.756,00 Kč, 
 
tedy celkem Michael B.  a Bronislav T.  se  pokusili  vylákat  nadměrné  odpočty 
v celkové výši 19.038.795,- Kč, přičemž Veronika V. na této částce participovala do 
výše 3.893.039,00 Kč, 
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným Antonín R. 
způsobem popsaným pod bodem A) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem B) 
 
12) Michael B., Ladislav Š., Veronika V., Antonín R., Petr Š. 
 
obžalovaný Ladislav  Š.  jako  jednatel  spol. WRESTON  s.r.o., po  vzájemné  domluvě 
s obžalovanými Michaelem B.,  osobou  fakticky  řídící  a  ovládající  činnost  spol. 
SIRENIA  SE  a  XUVION,  s.r.o.,  v  úmyslu  neoprávněně  získat  daňové  výhody 
předstíral,  že  v   průběhu  srpna  až  prosince 2010 nakoupil  v Praze nebo Mladé 
Boleslavi, od spol. SIRENIA SE karty na předplacenou  službu  internetového 
webhostingu systému „Ikropolis.com“, 
 
a to dle faktury č. FV1 -0018/2010 ze dne 30.08.2010 za částku 22.952.016,00 Kč, 
faktury č. FV1 - 0019/2010 ze dne 31.08.2010 za částku 21.103.014,00 Kč,  
faktury č. FV20100026  ze dne 08.09.2010 za částku 34.428.024,00 Kč, 
faktury č. FV20100041 ze dne 20.10.2010 za částku 1.832.032,00 EUR, 
faktury č. FV20100062 ze dne 26.11.2010 za částku 2.177.940,00 EUR,  
faktury č. FV20100063 ze dne 03.12.2010 za částku 2.746.426,00 EUR,  
dále v měsíci  lednu  2010  a  to  dle  faktury  č.  FV201100004  ze  dne  12.01.2011  za 
částku 127.175.991,60 Kč, 
 

---

41 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
které  následně  v rámci domluvy s Michaelem  B.  prodal  slovenské  společnosti 
XUVION s.r.o., 
 
a to dle faktury č. 20100901 ze dne 22.10.2010 za částku 619.740,00 EUR, 
faktury č. 20101001 ze dne 21.10.2010 za částku 621.435,00 EUR,  
faktury č. 20100902 ze dne 25.10.2010 za částku 552.965,00 EUR,  
faktury č. 20101002 ze dne 05.11.2010 za částku 546.863,00 EUR,  
faktury č. 20101003 ze dne 05.11.2010 za částku 780.980,00 EUR,  
faktury č. 20101004 ze dne 05.11.2010 za částku 822.080,00 EUR,  
faktury č. 20101101 ze dne 29.11.2010 za částku 1.869.450,00 EUR,  
faktury č. 20101101 ze dne 15.12.2010 za  částku 1.869.450,00 EUR, 
faktury č. 20101201 ze dne 21.12.2010 za částku 2.357.412,00 EUR,  
a v lednu  2010  dle faktury  č.  20110101  ze  dne  24.01.2011  za  částku  3.931.250,00 
EUR, 
 
čímž deklaroval dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 64 
ZDPH,  přičemž  obžalovaní  Ladislav  Š., Michael B., jako zástupci uvedených 
společností  předstírali  na  výše  vystavených  daňových  dokladech  výši  kupní  ceny, 
která  neodpovídala  skutečnosti,  kdy  všichni  zúčastnění  si  byli  vědomi  toho,  že 
předmětné webhostingové karty nepoužijí k ekonomické činnosti a deklarovaná kupní 
cena nebude mezi zúčastněnými společnostmi WRESTON s.r.o., spol. SIRENIA SE 
a spol. XUVION, s.r.o. nikdy uhrazena, kdy tyto simulované obchodní operace 
prováděli  toliko  s úmyslem vylákat neoprávněně  nadměrný  odpočet  za  plnění  se 
simulovanou kupní cenou, což umožnilo obžalovanému Ladislavu Š., jednateli spol. 
WRESTON s.r.o., v souladu s domluveným  záměrem  a  v  rozporu  s ustanovením § 
72  odst.  1,  5  ZDPH,  uplatnit  u  příslušného Finančního  úřadu  pro Prahu 1, v rámci 
přiznání k dani z přidané hodnoty 
 
za  měsíc  srpen  2010,  vedeném  pod  č.j.:  344132,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
7.342.505,00 Kč, za měsíc září 2010, vedeném pod č.j.: 370306, nadměrný odpočet 
ve  výši  5.738.004,00  Kč,  za  měsíc  říjen  2010,  vedeném  pod  č.j.:  377337/10, 
nadměrný odpočet ve výši 7.459.456,00 Kč, za měsíc listopad 2010, vedeném pod 

---

42 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
č.j.: 402022/10, nadměrný odpočet ve výši 8.980.511,00 Kč, za měsíc prosinec 2010, 
vedeném pod č.j.: 25618/11, nadměrný odpočet ve výši 11.326.105,00 Kč, za měsíc 
leden 2011, nadměrný odpočet ve výši 18.757.752,00 Kč a na základě dobropisu č. 
20110301 uplatnil v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc březen 2011, 
nadměrný odpočet ve výši 1.875.160,00 Kč, 
 
kdy za účelem potvrzení těchto předstíraných transakcí se v inkriminovaném období 
dohodl Michael B. s Veronikou V., formální jednatelkou společnosti XUVON, s.r.o., že 
tato  bude  nepravdivě  u  správce  daně  potvrzovat  svojí  účast  na  těchto  obchodech, 
platby  uvedeného  zboží,  způsob  dojednání  těchto  obchodních transakcí a to na 
základě pokynů a instrukcí Michaela B. a za tímto účelem v uvedené době obdržela 
od Michaela B. vystavené doklady společnosti XUVION, s.r.o., aby na základě těchto 
byla  připravena  odpovídat  na  dotazy  správce  daně  a  následně  nákupy  karet 
ikropolis.com  potvrzovala  u  správců  daně  a  to  ve  formě  čestných  prohlášení 
datovaných dnem 22.2.2011, dále svými nepravdivými výpověďmi ze dnů 12.5.2011 
a  29.8.2011  u  Finančního  úřadu  pro Prahu 2 potvrdila  existenci  těchto  obchodů  a 
takto  na  základě  pokynů  a  instrukcí  Michaela  B.  činila,  aby  výše  uplatněné 
neoprávněné    nadměrné  odpočty  byly  vyplaceny,  přičemž  za  účelem  získání 
nadměrného odpočtu pro společnost WRESTON s.r.o., a dále Ladislav Š. předstírali 
tomuto  správci  daně    existenci  bezhotovostní  platby za provedený nákup a prodej 
těchto karet, kdy deklarovali, že tyto provedla Standard Credit Bank, kdy doklady o 
tomto bezhotovostním styku mu předával Michael B.  a takto činili, přestože si byli 
vědomi toho, že tyto bezhotovostní platby ve skutečnosti neproběhly a jsou fiktivní, 
kdy jednali s cílem  získat  neoprávněně  finanční  prostředky  ze  státního  rozpočtu 
formou čerpání nadměrného odpočtu, a za tímto účelem v průběhu vytýkacího řízení 
byly předkládány správci daně nepravdivé faktury ohledně nákupu a prodeje karet, 
na  kterých  byla  uváděna  nepravdivě  vysoká  kupní  cena,  kdy  platbu  za  odebrané 
karty obžalovaná Veronika V.  správci  daně  potvrdila,  aby  požadovaný  nadměrný 
odpočet,  uplatněný  v daňovém  přiznání  k dani z přidané  hodnoty  za  měsíce  srpen 
2010 až březen  2011 byl vyplacen, k čemuž  doposud nedošlo, tedy měli v úmyslu 
získat daňovou výhodu ve výši  61.479.493,00 Kč,-, 
 

---

43 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným Antonín R. 
způsobem popsaným pod bodem A) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem B), 
 
kdy ke spáchání skutků pod body 3-12) pomohly následující osoby: 
 
A) Obžalovaný Antonín R. 
 
obžalovaný Antonín R. po vzájemné domluvě s obžalovaným Michaelem B. v Praze 
od července 2010 jako autor systému webhostingových karet „ikropolis.com“, poté, 
co  se  dozvěděl,  že  tento  systém  není  určen  pro  konečné  uživatele  ani  skutečnou 
ekonomickou  činnost  a  byl  u  něj  objednán  toliko  za  účelem  simulace  obchodní 
činnosti  s úmyslem  zkrácení  daňové  povinnosti  a  neoprávněného  získání  daňové 
výhody  i  přes  tyto  poznatky  vykonával  činnost  správce  serveru  systému 
„Ikropolis.com“, prováděl školení distributorů produktů „ ikropolis.com “ a dále v době, 
kdy si obžalovaný Michael B.  zřídil  fiktivní  banku  Standard  Credit  Corp  Limited, 
vykonávající  bankovní  činnost  na  území  České  republiky  prostřednictvím  banky 
Standard  Credit  Bank,  začali  obžalovaní  Antonín  R.  a Michael B.  společně  tuto 
banku využívat k fiktivním úhradám za nákupy a prodeje webhostingových karet, kdy 
obžalovaný Antonín R.  jako administrátor této banky, přinejmenším od měsíce října 
2010 do 28.11.2011 v Praze  a  jinde  zřizoval  v této  údajné  bance  účty    jednotlivým 
společnostem, dále jim zařizoval fiktivní úvěry, ze kterých následně prováděl fiktivní 
finanční    transakce  související  s nákupem a prodejem webhostingových karet, kdy 
tyto  fiktivní  transakce  jako  administrátor  banky  prováděl  jen  za  účelem  předstírání 
provedení bezhotovostních plateb za obchody s webovými kartami finančním úřadům 
uvedeným výše pod body 3-12), v úmyslu tyto finanční úřady uvést v omyl o reálnosti 
prováděných  obchodních  transakcí  a  s cílem  pomoci  vylákat  nadměrné  odpočty, 
které  neoprávněně  uplatnili  obžalovaní  uvedení  výše,    a  za  stejným  účelem 
poskytoval  i  služby  správce  serveru  systému  „Ikropolis.com“,  ačkoli  si  byl  vědom 
toho, že karty  „Ikropolis.com“,  které  měla  prodávat  společnost  SIRENIA  SE 
společnostem  GUEGA  SE,  DUGONG  SE,  WRESTON  s.r.o.,  MIKROMAX  s.r.o., 
GENERALI  FINANCE  s.r.o.,  L.A.K.  stavební  společnost,  s.r.o.  a  spol.  LEISURE 
s.r.o., nejsou prodávány za účelem ekonomické činnosti a kupní cena deklarovaná 

---

44 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
na daňových dokladech neodpovídá skutečnosti, neboť fakticky nebude nikdy mezi 
obchodujícími  společnostmi  vypořádána,  přičemž  jediným  účelem  těchto  obchodů 
bylo  formálně  deklarovat  obchody  mezi   uvedenými  společnostmi  a  společnostmi 
z jiného  členského  státu,  za  účelem  získání  finančních  prostředků  z  nadměrných 
odpočtů a jejich následného rozdělení mezi zúčastněné osoby 
 
B) Obžalovaný Petr Š. 
 
obžalovaný Petr Š.  po  předchozí  dohodě  s obžalovaným Michaelem B., v úmyslu 
umožnit    zkrácení  daňové  povinnosti  a  neoprávněně  získat  daňové  výhody,  se 
vydával v Praze a jinde nejméně od února 2011 za Romana B., člena představenstva 
společnosti  SIRENIA  SE,  a  to  na  základě  padělaného  občanského  průkazu  č. 
112329967 na jméno Roman B., nar. xxx,  kterým  se  prokazoval  nejméně,  dne 
4.3.2011  na  poště  v Čestlicích  a  jako  Roman  B.  podepsal plnou moc za spol. 
SIRENIA SE daňovému poradci  Petru B., kterého tímto zmocnil ke všem úkonům, 
postupům  i  řízením,  které  souvisí  se  zahájeným  vytýkacím  řízením  k podaným 
daňovým  přiznáním  k DPH, s postupem k odstranění  pochybností  k podaným 
daňovým  přiznáním  k DPH a s daňovou  kontrolou  DPH,  dále  dne  25.02.2011  na 
základě předvolání Romana B. na Finanční úřad pro Prahu 1 se dostavil jako Roman 
B.  k výslechu svědka podle § 96 daňového řádu ve věci obchodování spol. SIRENIA 
SE s daňovým  subjektem  spol.  WRESTON  s.r.o.,  kde  svou  totožnost  doložil 
občanským průkazem č. 112329967, o kterém věděl, že je padělaný a jako svědek 
potvrdil před správcem daně obchody s kartami „Ikropolis.com“ mezi spol. SIRENIA 
SE a spol. WRESTON s.r.o. v úmyslu zajistit od státu níže uvedeným společnostem 
výplatu neoprávněně uplatněných nároků na nadměrné odpočty, kdy popsal způsob 
obchodování s webhostingovými  kartami,  dále  potvrdil  na  předložených dokladech 
svůj podpis, hovořil o cenách karet „Ikropolis.com“, vyjadřoval se k fakturám z těchto 
obchodů, nepravdivě vypovídal k bankovním účtům spol. SIRENIA SE a podrobněji 
se  vyjádřil  k účtu  u  Standard  Credit  Bank  s tím,  že  účet  založil  osobně  na  Novém 
Zélandu, kdy takto u správce daně vypovídal, přestože si byl vědom toho, že žádný 
účet u této fiktivní banky nezakládal, dále uváděl, že má k němu dispoziční právo a 
také  se  vyjádřil  k realizaci  projektu  ikropolis.com,  dále  dne  07.03.2011  opětovně 

---

45 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
předstíral  správci  daně,  že  je  Romanem  B.,  kdy  se  dostavil  na  Finanční  úřad  pro 
Prahu 2 k ústnímu jednání ve věci daňového subjektu spol. SIRENIA SE, kde svou 
totožnost doložil padělaným občanským průkazem č. 112329967 a po seznámení se 
s předmětem  jednání,  které  bylo  zaměřené  jednak  na  obchodní  činnost  spol. 
SIRENIA SE v období roku 2010, jednak na postup k odstranění  pochybností  dle  § 
89 a § 90 DŘ za zdaňovací období 12/2010 a také na daňovou kontrolu dle § 85 až § 
88  DŘ  za  zdaňovací  období  duben,  květen  a  srpen 2010, odpovídal na položené 
otázky,  že  ve  většině  případů  faktury  za  spol.  SIRENIA  SE  vystavuje  sám,  že 
dodávky  karet  klientům  jsou  prováděny  osobní  přepravou  a  přepravními 
společnostmi  DHL,  TNT,  PPL  a  osobním  odběrem,  že  obchodní  smlouvy  za  spol. 
SIRENIA  SE  uzavírá  a  podepisuje  sám  a  dále  se  vyjadřoval  k zaměstnancům, 
k nákladům a k prostorám společnosti SIRENIA SE  
 
13) Michael B., Michal K., Ing. Pavel M., Veronika V. 
 
obžalovaný Michal K., jednatel spol. DANEMOOR s.r.o., a osoba fakticky ovládající 
společnost  VANAPO  CZ  s.r.o.,  spolu  s obžalovaným Ing. Pavlem M., jednatelem 
spol. VANAPO CZ, s.r.o., po vzájemné domluvě s obžalovaným Michaelem B., který 
fakticky  řídil  a  ovládal  společnosti  SIRENIA  SE  a  XUVION,  s.r.o.,  v  úmyslu 
neoprávněně  získat  daňové  výhody,  fiktivně  nakoupil  jako  jednatel  společnosti 
DANEMOOR, s.r.o., dle domluvy v Praze, v průběhu  října  až  prosince  2010, 
společnosti SIRENIA SE karty systému „Ikropolis.com“,  
 
a to dle faktury č. FV20100042 ze dne 20.10.2010 za částku 57.380.035,81 Kč 
a faktury č. FV20100067 ze dne 14.12.2010 za částku 55.084.839,00 Kč, 
 
které obratem v rámci  domluvy  deklaratorně  prodal  Ing.  Pavlu  M., jednateli spol. 
VANAPO CZ s.r.o.,  
 
a to dle faktury č. 100034 ze dne 21.10.2010 za částku 57.661.245,36 Kč, kdy DPH 
z této částky činila 9.610.207,56 Kč  

---

46 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
a faktury č. 100035 ze dne 27.12.2010 za částku 55.106.899,20 Kč, kdy DPH z této 
částky činila 9.113.261,50 Kč, 
 
které byly dále deklaratorně prodány slovenské společnosti XUVION s.r.o.,  
 
a to dle faktury č. 43/10 ze dne 22.12.2010 za částku 47.636.601,30 Kč 
a faktury č. 1/11 ze dne 12.01.2011 za částku 48.674.118,18 Kč, 
 
kdy Michal K., Michael B.  a Ing. Pavel M.  nepravdivě  předstírali,  že  úhrada  za 
provedený  nákup  těchto  karet  byla  provedena  bezhotovostní  platbou  na  účet  spol. 
SIRENIA SE č. 1366012025 vedený fiktivně u Standard Credit Bank, za prodej těchto 
karet  společnosti  VANAPO  CZ  s.r.o.  měla  být  provedena  bezhotovostní  platba  na 
účet společnosti DANEMOOR s.r.o. č. 229989291/0300 a za prodej karet společnosti 
XUVION s.r.o. měla být provedena bezhotovostní platba na účet spol. VANAPO CZ 
s.r.o.  č.  229991711/0300,  čímž  došlo  k dodání  zboží  do  jiného  členského  státu  ve 
smyslu ustanovení § 64 ZDPH, přičemž v rozporu se skutečností Michael B., Michal 
K.  a Ing. Pavel M.  jako  zástupci  uvedených  společností  simulovali  na  vystavených 
daňových  dokladech  výši  kupní  ceny  a  byli  si  vědomi  toho,  že  předmětné 
webhostingové karty nepoužijí k ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena 
nebude  mezi  zúčastněnými  společnostmi  nikdy  uhrazena,  kdy  předmětný  obchod 
prováděli  toliko  s úmyslem  vylákat  neoprávněně  nadměrný  odpočet,  což  umožnilo 
Ing. Pavlu M., jednateli spol. VANAPO CZ s.r.o., v souladu s  domluveným záměrem 
a v rozporu s ustanovením § 72 odst. 1, 5 ZDPH, uplatnit u příslušného Finančního 
úřadu pro Prahu 5, v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty, které 
 
za  4.  čtvrtletí  2010  bylo  podáno  dne  27.01.2011  a  je  vedeno  pod  č.j.:  65 740, 
neoprávněně  nárok  na  nadměrný  odpočet  DPH  z těchto  obchodů  ve  výši 
18.723.469,- Kč, 
 
přičemž  Veronika  V.  jako  formální  jednatelka  společnosti  XUVION,  s.r.o.,  přestože 
byla srozuměna s tím, že její výpovědi před správcem daně, které budou podkladem 
pro rozhodnutí v daňovém  řízení,  se  nezakládají  na  pravdě,  nepravdivě  u  správce 

---

47 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
daně potvrzovala svoji účast na těchto obchodech, platby za uvedené zboží, způsob 
dojednání těchto obchodních transakcí a to na základě pokynů a instrukcí Michaela 
B.  a  za  tímto  účelem  v uvedené  době  obdržela  od  Michaela  B.  vystavené doklady 
společnosti  XUVION,  s.r.o.,  aby  na  jejich  základě  byla  připravena  odpovídat  na 
dotazy správce daně a následně nákupy karet ikropolis.com potvrzovala u správců 
daně  formou  čestných  prohlášení  datovaných  dnem  22.2.2011  a  dále  svými 
nepravdivými výpověďmi ze dnů 12.5.2011 a 29.8.2011 u Finančního úřadu v Praze 
2,  kdy  z  uplatněného  nadměrného  odpočtu  ve  výši  18.728.254,00  Kč  bylo 
neoprávněně nárokováno 18.723.469,- Kč,  
 
14) Michael B., Lubomír L. 
 
obžalovaný Lubomír L.,  jednatel  spol.  LYKONET  s.r.o.,  po  vzájemné  domluvě 
s obžalovaným Michaelem B.,  který  fakticky  řídil  a  ovládal  spol.  SIRENIA  SE,  v 
úmyslu  neoprávněně  získat  daňové  výhody,  nakoupil  v prosinci 2010 v Praze od 
spol. SIRENIA SE karty systému „Ikropolis.com“, 
 
a to dle faktury č. FV20100068 ze dne 21.12.2010 za částku 3.634.103,00 Kč, kdy 
DPH z této částky činila 605.683,83 Kč, 
 
které doposud nebyly konečnému odběrateli prodány, přičemž Lubomír L. a Michael 
B.  jako  zástupci  uvedených  společností  simulovali  na  vystavených  daňových 
dokladech  výši  kupní  ceny,  kdy  oba  zúčastnění  si  byli  vědomi  toho,  že  předmětné 
webhostingové  karty  nepoužijí  k  ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena 
nebude mezi zúčastněnými společnostmi LYKONET s.r.o. a spol. SIRENIA SE nikdy 
uhrazena,  kdy  předmětný  obchod  prováděli  toliko  s úmyslem  neoprávněně  uplatnit 
nárok  na  odpočet  DPH  se  simulovanou  kupní  cenou,  což  umožnilo  obžalovanému 
Lubomírovi L., jednateli spol. LYKONET s.r.o., v souladu s domluveným záměrem a v 
 rozporu  s  ustanovením  §  72  odst.  1,  5    ZDPH,  uplatnit  u  příslušného  Finančního 
úřadu pro Prahu 5, v rámci dodatečného přiznání k dani z přidané hodnoty 
 

---

48 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
za  4.  čtvrtletí  roku  2010  odpočet  daně  za  nákup  karet  Ikropolis.com  ve  výši 
605.683,83 Kč,  
 
kdy správci daně byla deklarována bezhotovostní platba za provedený nákup těchto 
karet  prostřednictvím  Standard  Credit  Bank,  a  takto  činili,  přestože  si  byli  vědomi 
toho,  že  tyto  bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti  neproběhly,  kdy  jednali  s cílem 
snížit  daňovou  povinnost  společnosti  LYKONET,  s.r.o.  z DPH  za  4.  čtvrtletí  roku 
2010, kdy tato by bez deklarovaného simulovaného plnění činila 700.124,- Kč a takto 
se  pokusili  dosáhnout  neoprávněného  snížení  daňové  povinnosti  společnosti 
LYKONET, s.r.o. z daně  z přidané  hodnoty  o  605.683,83  Kč,  tedy  svým  jednáním 
zkrátili daň z přidané hodnoty ve výši 605.683,83 Kč,  
 
15) Michael B., Lubomír L. 
 
obžalovaný Lubomír L.,  jednatel  spol.  LYKONET  s.r.o.,  po  vzájemné  domluvě 
s obžalovaným Michaelem B.,  který  fakticky  řídil  a  ovládal  spol.  SIRENIA  SE,  v 
úmyslu  neoprávněně  získat  daňové  výhody,  nakoupil  v prosinci 2010 v Praze od 
spol. SIRENIA SE karty systému „Ikropolis.com“, 
 
a  to  dle  faktury  č.  FV20100068  ze  dne  21.12.2010  za  částku  3.028.419,-  Kč  bez 
DPH, 
 
které doposud nebyly konečnému odběrateli prodány, přičemž Lubomír L. a Michael 
B.  jako  zástupci  uvedených  společností  simulovali  na  vystavených  daňových 
dokladech  výši  kupní  ceny,  kdy  si  byli  vědomi  toho,  že  předmětné  webhostingové 
karty  nepoužijí  k  ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi 
zúčastněnými  společnostmi  LYKONET  s.r.o.  a  spol.  SIRENIA  SE  nikdy  uhrazena, 
kdy  předmětný  obchod  prováděli  s úmyslem  neoprávněně  snížit  daň  z příjmů 
právnických osob (dále jen DPPO), což umožnilo obžalovanému Lubomíru L., 
jednateli spol. LYKONET s.r.o., v souladu s domluveným  záměrem  a  v  rozporu  s 
ustanovením § 24 odst. 1 zákona  č.  568/1992  Sb.,  o  daních  z příjmů,  ve  znění 
pozdějších  předpisů,  uplatnit  u  příslušného  Finančního  úřadu  pro  Prahu  5,  v rámci 

---

49 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
daňového přiznání DPPO za zdaňovací období roku 2010, náklady na pořízení karet 
„Ikropolis.com“ ve výši 3.028.419,-  Kč,  kdy  správci  daně  byla  deklarována 
bezhotovostní  platba  za  provedený  nákup  těchto  karet  prostřednictvím  Standard 
Credit Bank, a takto činili, přestože si byli vědomi toho, že tyto bezhotovostní platby 
ve skutečnosti neproběhly, kdy jednali s cílem snížit daňovou povinnost společnosti 
LYKONET, s.r.o. z DPPO  za  zdaňovací  období  roku  2010,  kdy  s  uplatněním 
deklarovaného simulovaného plnění ve výši 3.028.419,- Kč vznikla daňová ztráta ve 
výši – 1.698.750,- Kč a nulová daň z DPPO, kdy ve skutečnosti tato společnost měla 
vykázat zisk ve výši 1.329.669,- Kč, čímž si společnost LYKONET, s.r.o. snížila svou 
daňovou  povinnost  z  DPPO  za  zdaňovací  období  roku  2010  o  252.510,-  Kč,  tedy 
svým jednáním zkrátili DPPO ve výši 252.510,- Kč,  
 
 
16) Michael B., Martin H.  
 
obžalovaný Martin  H.  jako  fyzická  osoba,  po  vzájemné  domluvě  s obžalovaným 
Michaelem B., který fakticky řídil a ovládal spol. SIRENIA SE, v úmyslu neoprávněně 
získat  daňové  výhody,  nakoupil  v Mostě  nebo  Praze,  v průběhu   dubna  až  června 
2011 od spol. SIRENIA SE karty systému „Ikropolis.com“,  
 
a  to  dle  faktury  č.  201100021  ze  dne  26.04.2011  za  částku  1.173.101,00  Kč,  kdy 
z této výše DPH činila 195.516,83 Kč, 
faktury č. 201100022 ze dne 30.04.2011 za částku 1.721.402,00 Kč, kdy z této výše 
DPH činila 286.900,33 Kč 
a faktury  č.  201100029  ze  dne  06.06.2011  za  částku  2.709.602,00  Kč,  kdy  z této 
výše DPH činila 451.600,33 Kč, 
 
které doposud nebyly konečnému odběrateli prodány, přičemž Martin H. a Michael B. 
simulovali na vystavených daňových dokladech výši kupní ceny, která neodpovídala 
skutečnosti,  kdy  oba  zúčastnění  si  byli  vědomi  toho,  že  předmětné  webhostingové 
karty  nepoužijí  k  ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi 
zúčastněnými  nikdy  uhrazena,  kdy  předmětný  obchod  prováděli  toliko  s úmyslem 

---

50 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
vylákat neoprávněně nadměrný odpočet za plnění se simulovanou kupní cenou, což 
umožnilo obžalovanému Martinu H., v souladu s domluveným záměrem a v  rozporu 
s  ustanovením  §  72  odst.  1,  5    ZDPH,  uplatnit  u  příslušného  Finančního  úřadu 
v Mostě, v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty  
 
za  2.  čtvrtletí  roku  2011  odpočet  daně  za  nákup  karet  Ikropolis.com  ve  výši 
934.017,00 Kč 
 
a takto jednali s cílem  získat  neoprávněně finanční  prostředky  ze  státního  rozpočtu 
formou  čerpání  nadměrného  odpočtu  a  dále  zkrátit  daňovou  povinnost Martina H. 
k dani z přidané hodnoty  za  zdaňovací období 2. čtvrtletí 2011, která by bez těchto 
simulovaných obchodů činila 94.871,- Kč, kdy za tímto účelem v průběhu vytýkacího 
řízení  byly  předloženy  obžalovaným  Martinem  H.,  správci  daně  nepravdivé  faktury 
ohledně nákupu karet, na kterých byla uvedena nepravdivě vysoká kupní cena tak, 
aby požadovaný nadměrný odpočet, uplatněný v daňovém přiznání k dani z přidané 
hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2011, byl vyplacen, k čemuž doposud nedošlo, tedy měli 
v úmyslu  získat  daňovou  výhodu  ve  výši  839.146,-  Kč  a  neoprávněně  snížili  svou 
daňovou  povinnost  z daně  přidané  hodnoty  o  94.871,-  Kč,  tedy  svým  jednáním 
zkrátili daň z přidané hodnoty v celkové výši 934.017,- Kč. 
 
17) Michael B., Martin H. 
 
obžalovaný Martin H.  jako  fyzická  osoba  po  vzájemné  domluvě  s obžalovaným 
Michaelem B., který fakticky řídil a ovládal spol. SIRENIA SE, v úmyslu neoprávněně 
získat daňové výhody, nakoupil v Mostě nebo Praze v průběhu března 2011 od spol. 
SIRENIA SE karty systému „Ikropolis.com“,  
 
a  to  dle  faktury  č.  201100013  ze  dne  04.03.2011  za  částku  1.147.601,00  Kč,  kdy 
z této výše DPH činila 191.266,83 Kč,  
faktury č. 201100015 ze dne 16.03.2011 za částku 573.801,00 Kč, kdy z této výše 
DPH činila 95.633,50 Kč 

---

51 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
a  faktury  č.  201100017  ze  dne  29.03.2011  za  částku  1.147.601,00  Kč,  kdy  z této 
výše DPH činila 191.266,83 Kč, 
 
které doposud nebyly konečnému odběrateli prodány, přičemž Martin H. a Michael B. 
simulovali na vystavených daňových dokladech výši kupní ceny, kdy si byli vědomi 
toho, že předmětné  webhostingové  karty  nepoužijí  k  ekonomické  činnosti  a 
deklarovaná kupní cena nebude mezi zúčastněnými nikdy uhrazena, kdy předmětný 
obchod prováděli toliko s úmyslem vylákat neoprávněně nadměrný odpočet za plnění 
se simulovanou kupní cenou, což umožnilo obžalovanému Martinu H., v souladu 
s domluveným  záměrem  a  v   rozporu  s  ustanovením  §  72  odst.  1,  5  zákona  č. 
235/2004 Sb. v platném znění o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH), uplatnit u 
příslušného Finančního úřadu v Mostě, v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty  
 
za  1.  čtvrtletí  roku  2011,  odpočet  daně  za  nákup  karet  Ikropolis.com  ve  výši 
478.167,- Kč, 
 
a takto jednali s cílem  získat  neoprávněně finanční  prostředky  ze  státního  rozpočtu 
formou  čerpání  nadměrného  odpočtu,  kdy  za  tímto  účelem  v průběhu  vytýkacího 
řízení  byly  předloženy  obžalovaným  Martinem  H.  správci  daně  nepravdivé  faktury 
ohledně  nákupu  karet  Ikropolis.com,  na  kterých  byla  uvedena  nepravdivě  vysoká 
kupní cena, ze kterých vyplynul požadovaný nadměrný odpočet ve výši 478.167,- Kč, 
který  jim  byl  neoprávněně  vyplacen  dne  20.05.2011  na  účet  č.  3390770257/0100 
obžalovaného Martina H., a to na základě platebního poukazu č. 1110010130, který 
vystavil FÚ v Mostě dne 10.05.2011, čímž byla způsobena českému státu škoda ve 
výši 478.167,- Kč, 
 
 
t e d y  
 
obžalovaný Michael B.  
-  společně  s dalšími  vylákal  výhodu  na  dani  z  přidané  hodnoty  ve  velkém  rozsahu, 
kdy uvedený čin spáchal dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu (skutky 1-17), 

---

52 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
obžalovaná Veronika D. 
- společně s dalšími vylákala výhodu na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu, 
kdy uvedený čin spáchala dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu (skutek 1), 
-  usnadnila  jinému  opatřením  prostředků jednání  bezprostředně  směřujícímu  k 
vylákání výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutky 3, 4), 
 
 
obžalovaná Anna K. 
- společně s dalšími se dopustila jednání, které bezprostředně směrovalo k vylákání 
výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutek 4), 
 
obžalovaná Eliška T. 
- společně s dalšími se dopustila jednání, které bezprostředně směrovalo k vylákání 
výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutek 3), 
 
obžalovaná Veronika V. 
- společně s dalšími se dopustila jednání, které bezprostředně směrovalo k vylákání 
výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutky 2-4,5,8,10,12,13), 
 
obžalovaný Lubomír P. 
-  společně  s dalšími  se  dopustil  jednání,  které  bezprostředně  směrovalo  k vylákání 
výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutky 7-8), 
 
obžalovaný Josef M. a Martin D. 
-  společně  s dalšími  se  dopustili  jednání,  které  bezprostředně  směrovalo  k vylákání 
výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutek 9), 
 
obžalovaný Bronislav T. 
-  společně  s dalšími  se  dopustil  jednání,  které  bezprostředně  směrovalo  k vylákání 
výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutky 10-11), 
 

---

53 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
obžalovaný Ladislav Š.  
-  společně  s dalšími  se  dopustil  jednání,  které  bezprostředně  směrovalo  k vylákání 
výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutek 12), 
 
obžalovaný Michal K., Ing. Pavel M. 
-  společně  s dalšími  se  dopustili  jednání,  které  bezprostředně  směrovalo  k vylákání 
výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutek 13), 
 
obžalovaní Lubomír L. 
- společně s dalšími se dopustil jednání, které bezprostředně směrovalo ke zkrácení 
daně ve značném rozsahu (skutky 14-15), 
 
obžalovaný Martin H. 
-  společně  s dalšími  se  dopustil  jednání,  které  bezprostředně  směrovalo  k vylákání 
výhody na dani z přidané hodnoty ve značném rozsahu (skutky 16-17), 
 
obžalovaný Ing. Vladimír R., CSc., Adrián N., Ing. Vlasta K. 
-  usnadnili  jinému  opatřením  prostředků jednání  bezprostředně  směřujícímu  k 
vylákání výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (skutky 3-4), 
 
obžalovaný Petr Š. 
-  usnadnil  jinému  opatřením  prostředků jednání  bezprostředně  směřujícímu k 
vylákání výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (B 3-12), 
 
obžalovaný Antonín R. 
-  usnadnil  jinému  opatřením  prostředků jednání  bezprostředně  směřujícímu  k 
vylákání výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu (1,2, B 3-12), 
 
 
č í m ž   s p á c h a l i  
 
 

---

54 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
obžalovaný Michael B. ad. 1-17, 
 
- zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 
odst.  1,  3  spáchaný  dílem  dokonaným,  dílem  ve  stádiu  pokusu  ve  formě 
spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku,  
 
 
 
obžalovaná Veronika D. 
 
jednak ad. 1 
- zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 
odst.  1,  3  spáchaný  dílem  dokonaným,  dílem  ve  stádiu  pokusu  ve  formě 
spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku,  
 
jednak ad. 3-4 
-  účast  ve  formě  pomoci  na  pokusu  zvlášť  závažného  zločinu  zkrácení  daně, 
poplatku a podobné povinné platby dle § 24 odst. 1 písm. c) k 21 odst. 1 tr. zákoníku 
k § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, 
 
 
Obžalovaní 
Veronika V. ad. 2-5,8,10,12-13, 
Lubomír P. ad. 7-8, 
Josef M. a Martin D. ad. 9,  
Bronislav T. ad. 10-11, 
Anna K. ad. 4, 
Eliška T. ad. 3, 
Ladislav Š. ad. 12, 
Ing. Pavel M. a Michal K. ad. 13, 
  

---

55 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
- pokus zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby 
ve  formě  spolupachatelství  dle  §  21  odst.  1  tr. zákoníku k § 240 odst. 1, 3 tr. 
zákoníku ve formě dle § 23 tr. zákoníku, 
 
obžalovaní  
Lubomír L. ad. 14, 15, 
Martin H. ad.  16, 17 
 
-  zločin  zkrácení  daně,  poplatku  a  podobné  povinné  platby  ve  formě 
spolupachatelství dle § 240 odst. 1, 2c) tr. zákoníku ve formě dle § 23 tr. zákoníku,  
 
obžalovaní 
Antonín R. ad. 1-12, 
Ing. Vladimír R., CSc., Ing. Vlasta K.  a  Adrián N. (ad 3,4), 
Petr Š. ad. 3-12,  
 
 
- účast ve formě pomoci na pokusu  zvlášť závažného zločin zkrácení daně, poplatku 
a podobné povinné platby dle § 24 odst. 1 písm. c) k § 21 odst. 1 k  § 240 odst. 1, 3 
tr. zákoníku,  
 
 
a   z a   t o   s e    o d s u z u j í 
 
 
ad 1) obžalovaný Michael B.  
 
podle  §  240  odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  9 (devíti) let 
nepodmíněně.  
 
Podle §  56  odst.  2  písm.  d)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice se zvýšenou ostrahou.  

---

56 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se mu dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 10 (deseti) let.  
 
 
ad 2) Obžalovaný Bronislav T. 
 
podle § 240 odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  5  (pěti)  let 
nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 7 (sedmi) let.  
 
ad 3) Obžalovaný Michal K.  
 
podle  §  240  odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  5  (pěti)  let 
nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
 
Podle  § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 

---

57 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 7 (sedmi) let.  
 
ad 4) Obžalovaný Petr Š.  
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku k trestu 
odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 
 
Podle § 84,  §  85  odst.  1    tr.  zákoníku  se  výkon  trestu  odnětí  svobody  podmíněně 
odkládá na zkušební dobu 5 (pěti) let.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej  a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 8 (osmi) let.  
 
ad 5) Obžalovaný Ing. Vladimír R., CSc. 
 
podle  §  240  odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  7 (sedmi) let 
nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající v zákazu výkonu činnosti daňového poradce a vedení účetnictví fyzickým 
i právnickým osobám na dobu 10 (deseti) let.  
 
ad 6) Obžalovaná Veronika D.   
 

---

58 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
podle  §  240  odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  7 (sedmi) let 
nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 10 (deseti) let.  
 
ad 7) Obžalovaný Adrián N. 
 
 
podle § 240 odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  7 (sedmi) let 
nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
  
ad 8) Obžalovaná Ing. Vlasta K. 
 
za trestný čin popsaný výše a přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání 
podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byla odsouzena trestním příkazem 
Okresního soudu Praha – východ ze dne 30.1.2014, sp.zn. 38T 13/2014, který nabyl 
právní moci dne 29.3.2014, dále trestním příkazem Okresního soudu Praha – západ 
ze dne 15.5.2014, sp.zn. 2T 70/2014, který nabyl právní moci dne 7.6.2014, dále 
rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23.6.2014, sp.zn. 4T 158/2014, 
jakož i rozsudkem Okresního soudu Praha –  východ ze dne 15.9.2014, sp.zn. 1T 
154/2014, 
 

---

59 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému 
trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let  nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
          Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 
odst. 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu v 80 denních sazbách, přičemž jedna denní 
sazba činí 1.000,- Kč, celkem tedy ve výměře 80.000,- Kč. 
 
Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené 
lhůtě vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti  spočívající 
v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let. 
 
          Současně  se  zrušují výroky o trestu  z  trestního  příkazu  Okresního  soudu 
Praha – východ ze dne 30.1.2014, sp.zn. 38T 13/2014, který nabyl právní moci dne 
29.3.2014, dále trestního příkazu Okresního soudu Praha – západ ze dne 15.5.2014, 
sp.zn. 2T 70/2014, který nabyl právní moci dne 7.6.2014, dále rozsudku Obvodního 
soudu pro Prahu 2 ze dne 23.6.2014, sp.zn. 4T 158/2014, kterým byl v bodě  II. 
zrušen  výrok  o  trestu  z  trestního  příkazu  Okresního  soudu  Praha  –  západ ze dne 
15.5.2014, sp.zn. 2T 70/2014 a dále rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze 
dne 15.9.2014, sp.zn. 1T 154/2014, kterým byl zrušen výrok o trestu v bodě  2 
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23.6.2014, sp.zn. 4T 158/2014, jakož 
i všechna další rozhodnutí, na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke 
změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. 
 
ad 9) Obžalovaná Veronika V. 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, k trestu 
odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.  

---

60 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
Podle § 84, § 85 odst. 1  tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně 
odkládá na zkušební dobu 5 (pěti) let. 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá trest zákazu činnosti spočívající v 
zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování jako 
fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních 
společnostech  a  družstvech,  a  to  i  na  základě  zmocnění  či  jiné  smlouvy  o 
zastupování, na dobu 8 (osmi) let.  
 
ad 10) Obžalovaný Lubomír P. 
 
podle  §  240  odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  6 (šesti) let 
nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále  ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 8 (osmi) let.  
 
ad 11) Obžalovaný Ladislav Š. 
 
podle  §  240  odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  6 (šesti) let 
nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje do 
věznice s ostrahou.  
 

---

61 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 8 (osmi) let.  
 
 
ad 12) Obžalovaná Eliška T. 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,  k trestu 
odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.  
 
Podle § 84, § 85 odst. 1  tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně 
odkládá na zkušební dobu 5 (pěti) let.  
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá trest zákazu činnosti spočívající v 
zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování jako 
fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních 
společnostech  a  družstvech,  a  to  i  na  základě  zmocnění  či  jiné  smlouvy  o 
zastupování, na dobu 8 (osmi) let.  
 
ad 13) Obžalovaná Anna K. 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,  k trestu 
odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 
 
Podle § 84, § 85 odst. 1  tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně 
odkládá na zkušební dobu 5 (pěti) let.  
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá trest zákazu činnosti spočívající v 
zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování jako 
fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních 

---

62 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
společnostech  a  družstvech,  a  to  i  na  základě  zmocnění  či  jiné  smlouvy  o 
zastupování, na dobu 8 (osmi) let.  
 
ad 14) Obžalovaný Josef M. 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,  k trestu 
odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 
 
Podle § 84, § 85 odst. 1  tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně 
odkládá na zkušební dobu 5 (pěti) let.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 10 (deseti) let.  
 
ad 15) Obžalovaný Ing. Pavel M. 
 
podle  §  240  odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  5  (pěti)  let 
nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 7 (sedmi) let.  
 
ad 16) Obžalovaný Martin H. 

---

63 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.  
 
Podle § 84, § 85 odst. 1  tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně 
odkládá na zkušební dobu 5 (pěti) let.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 7 (sedmi) let.  
 
ad 17) Obžalovaný Lubomír L. 
 
za trestný čin popsaný výše a zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. 
zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých 
Budějovicích ze dne 1.12.2012, č.j. 16T 21/2012-1434, ve znění rozsudku Vrchního 
soudu v Praze ze dne 9.10.2012, sp.zn. 12To 57/2012, 
 
podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému 
trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  3  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do  věznice  s 
dozorem.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 10 (deseti) let.  
 

---

64 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
          Současně se zrušuje výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých 
Budějovicích ze dne 1.12.2012, č.j. 16T 21/2012-1434, ve znění rozsudku Vrchního 
soudu v Praze ze dne 9.10.2012, sp.zn. 12To 57/2012, jakož i všechna další 
rozhodnutí  na  tento  výrok  obsahově  navazující,  pokud  vzhledem  ke  změně,  k níž 
zrušením došlo, pozbyla podkladu. 
 
 
ad 18) Obžalovaný Martin D. 
 
podle  §  240  odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  5  (pěti)  let 
nepodmíněně.  
 
Podle § 56 odst. 2 písm. c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
 
Podle § 73 odst. 1,3 tr. zákoníku se dále ukládá  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v  zákazu  výkonu  podnikatelské  činnosti  v oboru nákup a prodej a 
zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v 
obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy 
o zastupování, na dobu 7 (sedmi) let.  
 
ad 19) Obžalovaný Antonín R. 
 
podle  §  240  odst.  3  tr.  zákoníku  k  trestu  odnětí  svobody v trvání 7 (sedmi) let 
nepodmíněně.  
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  tr.  zákoníku  se  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazuje  do 
věznice s ostrahou.  
 
Naproti tomu se obžalovaný  
 
Pavel K., 

---

65 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, adresa pro doručování xxx,  
 
podle  § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby Vrchního státního zastupitelství 
v Olomouci, pobočky v Ostravě, 
 
pro  skutky  kvalifikované  jako  účast  ve  formě  pomoci  na  pokusu  zvlášť  závažného 
zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 24 odst. 1 písm. c) k 
§ 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, které se měl dopustit tím, že 
 
5)  Pavel  K.  spolu s obžalovanými Michaelem B., Veronikou V., Radimem  K., 
stíhaným samostatně 
 
obžalovaný Pavel K.  se  někdy  v srpnu 2010 v Praze nebo jinde domluvil 
s obžalovaným Michaelem B.,  že  zprostředkuje,  pro  spol.  SIRENIA  SE,  IČ:  285 
91 861, se sídlem Slezská 1669/58, Vinohrady, 120 00 Praha (dále jen SIRENIA SE), 
odběratele na webhostingové karty „Ikropolis.com“, načež následně v Ostravě oslovil 
Radima  K., jednatele  spol.  L.A.K.  stavební  společnost,  s.r.o.,  IČ:  253  67 765, se 
sídlem Slévarenská 409/16, 709 00 Ostrava –  Mariánské Hory (dále jen L.A.K. 
stavební  společnost,  s.r.o.),  kterému  nabídl  obchod  s webhostingovými kartami 
„Ikropolis.com“, kde jako dodavatel vystupovala spol. SIRENIA SE, kdy toto mu 
nabídl, přestože si byl Pavel K. na základě informací od Michaela B.  vědom toho, že 
níže  specifikované  obchodní  operace  nejsou  prováděny  za  účelem  ekonomické 
činnosti, ale toliko za účelem neoprávněného vylákání nadměrných odpočtů z daně 
z přidané  hodnoty,  a  kupní  cena  deklarovaná  na  daňových  dokladech  neodpovídá 
skutečnosti,  neboť  fakticky  nebude  nikdy  mezi  obchodujícími  společnostmi 
vypořádána,  přičemž  jediným  účelem  těchto  obchodů  bylo  formálně  deklarovat 
obchody mezi  níže  uvedenými  společnostmi  a  společnostmi  z jiného  členského 
státu, za účelem získání nadměrných odpočtů za tyto obchody a jejich následného 
rozdělení  mezi  zúčastněné  osoby,  kdy  o  těchto  skutečnostech  Pavel  K.  informoval 
Radima  K.  a po jeho souhlasu  zařídil  Pavel  K.  Radimu  K.  uzavření  smlouvy 
s dodavatelem spol. SIRENIA SE, za kterou jednal Michael B., přičemž obžalovaný 

---

66 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Radim K. jako jednatel spol. L.A.K. stavební společnost, s.r.o. po vzájemné domluvě 
s obžalovaným Pavlem K., který jednal ve shodě s Michaelem B., jež fakticky řídil a 
ovládal  spol.  SIRENIA  SE  a  XUVION,  s.r.o.,  v  úmyslu  neoprávněně  získat  daňové 
výhody předstíral, že v Ostravě nebo Praze nakoupil v  září 2010, od spol. SIRENIA 
SE karty na předplacenou 
službu  internetového  webhostingu systému 
„Ikropolis.com“,  a  to  dle  faktury  č.  FV20100033  ze  dne  23.09.2010  za  částku 
39 209 526,00  Kč,  které  následně  v rámci domluvy s Pavlem  K.  toliko  dokladově 
prodal slovenské společnosti XUVION s.r.o., přičemž na tomto prodeji byli dohodnuti 
Pavel  K.  a Michael B.  dle  faktury  č.  1092010  ze  dne  30.09.2010  za  částku  33 327 
875,00  Kč,  čímž  došlo  k dodání  zboží  do  jiného  členského  státu  ve  smyslu 
ustanovení  §  64  ZDPH,  přičemž  Michael  B.,  a  následně  i  Radim  K.  jako zástupci 
uvedených  společností  simulovali  na  vystavených  daňových  dokladech  výši  kupní 
ceny, která neodpovídala skutečnosti, kdy všichni zúčastnění si byli vědomi toho, že 
předmětné webhostingové karty nepoužijí k ekonomické činnosti a deklarovaná kupní 
cena  nebude  mezi  zúčastněnými  společnostmi  L.A.K  stavební  společnost,  s.r.o., 
spol.  SIRENIA  SE  a    spol.  XUVION  s.r.o.  nikdy  uhrazena,  předmětný  obchod 
prováděli  toliko  s úmyslem  vylákat  neoprávněně  nadměrný  odpočet  za  plnění  se 
simulovanou kupní cenou, což umožnilo Radimu K.  za  společnost  L.A.K.  stavební 
společnost,  s.r.o.,  v souladu s domluveným  záměrem a  v rozporu s ustanoveními § 
72  odst.  1,  5  ZDPH,  uplatnit  u  příslušného  Finančního  úřadu  Ostrava  III,  v rámci 
přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc září 2010, vedeném pod č.j.: 138 986/10, 
nadměrný  odpočet  ve  výši  6 534 921,-  Kč,  kdy  za  účelem  potvrzení  těchto 
předstíraných transakcí se v inkriminovaném období dohodl Michael B. s Veronikou 
V.,  formální  jednatelkou  společnosti  XUVION,  s.r.o.,  že  tato  bude  nepravdivě  u 
správce daně potvrzovat svojí účast na těchto obchodech, platby uvedeného zboží, 
způsob  dojednání  těchto  obchodních  transakcí  a  to  na  základě  pokynů  a  instrukcí 
Michaela  B. a za tímto účelem v uvedené době obdržela od Michaela B. vystavené 
doklady společnosti XUVION, s.r.o., aby na základě těchto byla připravena odpovídat 
na  dotazy  správce  daně  a  následně  nákupy  karet  ikropolis.com  potvrzovala  u 
správců daně a to ve formě čestných prohlášení datovaných dnem 22.2.2011, dále 
svými  nepravdivými  výpověďmi  ze  dnů  12.5.2011  a  29.8.2011  u  Finančního  úřadu 
v Praze 2  potvrdila existenci těchto obchodů a takto na základě pokynů a instrukcí 

---

67 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Michaela  B.  činila,  aby  výše  uplatněné  neoprávněné    nadměrné  odpočty  byly 
vyplaceny,    přičemž  následně  při  vytýkacím  řízení  zahájeném  dne  16.11.2010 
Finančním  úřadem  v Ostravě  III,  za  účelem  získání  nadměrného  odpočtu  pro 
společnost  L.A.K.  stavební  společnost,  s.r.o.,  Radim  K.  předstíral  tomuto  správci 
daně existenci bezhotovostních plateb za provedený nákup a prodej těchto karet, kdy 
předloženými  výpisy  z  účtu  deklaroval,  že  tyto  provedla  Standard  Credit  Corp 
Limited, se sídlem  Business Centre Tauranga, 174 Bellevue Road, Tauranga, 3110, 
Nový  Zéland,  vykonávající  údajně  bankovní  činnost  na  území  České  republiky 
prostřednictvím banky Standard Credit Bank, Prague Office, Truhlářská 1108/3, 110 
00  Praha  1,  kdy  tato  banka  na  území  České  republiky  bankovní  služby 
neposkytovala, přičemž doklady  o provedení těchto fiktivních bezhotovostních plateb 
vytvářel Michael B. a předával je Pavlu K. a ten je pak odevzdával Radimu K.,  kdy 
takto Michael B., Pavel K., Radim K. a Veronika V. činili, přestože si byli vědomi toho, 
že  tyto  bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti  neproběhly  a  jsou  fiktivní,  kdy  jednali 
s cílem získat neoprávněně finanční prostředky ze státního rozpočtu formou čerpání 
nadměrného  odpočtu,  a  za  tímto  účelem  v průběhu  vytýkacího  řízení  byly 
předkládány  obžalovaným  Radimem  K.  správci  daně  nepravdivé  faktury  ohledně 
nákupu a prodeje karet, na kterých byla uváděna nepravdivě vysoká kupní cena, aby 
požadovaný nadměrný  odpočet,  uplatněný  v daňovém  přiznání  k dani z přidané 
hodnoty  za  měsíc  srpen  2010  byl  vyplacen,  k  čemuž    doposud  nedošlo,  tedy  měli 
v úmyslu získat daňovou výhodu ve výši  6.534.921,00 Kč,  
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli Ing. Zuzana T.  způsobem popsaným níže 
pod bodem I.A, Antonín R. způsobem popsaným pod bodem I.B) a Petr Š. způsobem 
popsaným pod bodem I.C) 
   
6)  Pavel  K.  spolu s obžalovanými Michaelem B., Veronikou V., Radimem  K., 
stíhaným samostatně  
 
obžalovaný Pavel K.  se  někdy  v srpnu 2010 v Praze nebo jinde domluvil 
s obžalovaným Michaelem B.,  že  zprostředkuje  pro  spol.  SIRENIA  SE,  IČ:  285 
91 861, se sídlem Slezská 1669/58, Vinohrady, 120 00 Praha (dále jen SIRENIA SE), 

---

68 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
odběratele na webhostingové karty „Ikropolis.com“, načež následně v Ostravě oslovil 
Radima  K.,  jednatele  spol.  L.A.K.  stavební  společnost,  s.r.o.,  IČ:  253  67 765, se 
sídlem Slévarenská 409/16, 709 00 Ostrava –  Mariánské Hory (dále jen L.A.K. 
stavební  společnost,  s.r.o.),  kterému  nabídl  obchod  s webhostingovými kartami 
„Ikropolis.com“, kde jako dodavatel vystupovala spol. SIRENIA SE, kdy toto mu 
nabídl, přestože si byl Pavel K. na základě informací od Michaela B.  vědom toho, že 
níže  specifikované  obchodní  operace  nejsou  prováděny  za  účelem  ekonomické 
činnosti, ale toliko za účelem neoprávněného vylákání nadměrných odpočtů z daně 
z přidané  hodnoty,  a  kupní  cena  deklarovaná  na  daňových  dokladech  neodpovídá 
skutečnosti,  neboť  fakticky  nebude  nikdy  mezi  obchodujícími  společnostmi 
vypořádána,  přičemž  jediným  účelem  těchto  obchodů  bylo  formálně  deklarovat 
obchody mezi  níže  uvedenými  společnostmi  a  společnostmi  z jiného  členského 
státu, za účelem získání nadměrných odpočtů za tyto obchody a jejich následného 
rozdělení  mezi  zúčastněné  osoby,  kdy  o  těchto  skutečnostech  Pavel  K.  informoval 
Radima  K.  a  po  jeho  souhlasu  zařídil  Pavel  K.  Radimu  K.  uzavření  smlouvy 
s dodavatelem spol. SIRENIA SE, za kterou jednal Michael B., přičemž obžalovaný 
Radim K. jako jednatel spol. L.A.K. stavební společnost, s.r.o. po vzájemné domluvě 
s obžalovaným Pavlem K., který jednal ve shodě s Michaelem B., jež fakticky řídil a 
ovládal spol. SIRENIA SE, v úmyslu neoprávněně získat daňové výhody předstíral, 
že v Ostravě  nebo  Praze  nakoupil  v  průběhu  října  až  listopadu  2010,  od  spol. 
SIRENIA SE karty na předplacenou službu internetového webhostingu systému 
„Ikropolis.com“,  dle  faktury  č.  FV20100035  ze  dne  07.10.2010  za  částku 
1.588.273,70  EUR  a  dle  faktury  č.  FV20100044  ze  dne  05.11.2010  za  částku 
1.566.458,00 EUR, které následně v rámci domluvy s Pavlem K., jež se před tím na 
tomto  odběrateli  dohodl  s Michaelem  B.,  předstíral  Radim  K.  prodej  těchto  karet 
slovenské  společnosti  BREXUS  Enterprise  SE,  dle  faktury  č.  1102010  ze  dne 
29.10.2010 za částku 1.342.739,00 EUR a dle faktury č. 1112010 ze dne 22.11.2010 
za částku 1.330.525,00 EUR, čímž došlo k dodání zboží do jiného členského státu ve 
smyslu  ustanovení  §  64  ZDPH,  přičemž  Michael  B.,  a  následně  i  Radim  K.  jako 
zástupci uvedených společností simulovali na vystavených daňových dokladech výši 
kupní ceny, která  neodpovídala  skutečnosti,  kdy  všichni  zúčastnění  si  byli  vědomi 
toho,  že  předmětné  webhostingové  karty  nepoužijí  k ekonomické  činnosti  a 

---

69 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi  zúčastněnými  společnostmi    L.A.K  stavební 
společnost,  s.r.o.,  spol.  SIRENIA  SE  a    spol. BREXUS ENTERPRISE SE nikdy 
uhrazena,  předmětný  obchod  prováděli  toliko  s úmyslem  vylákat  neoprávněně 
nadměrný odpočet za plnění se simulovanou kupní cenou, což umožnilo Michaelu B. 
v souladu s domluveným záměrem a v rozporu s ustanovením § 72 odst. 1, 5 ZDPH 
uplatnit u příslušného Finančního úřadu Ostrava III, v rámci přiznání k dani z přidané 
hodnoty  za  říjen  2010,    vedeném  pod  č.j.:  146  133/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
6.466.923,-  Kč  a  za  měsíc  listopad  2010,  vedeném pod  č.j.:  153 709/10,  nadměrný 
odpočet  ve  výši  6.404.203,-  Kč,  dále  Radim  K.  předstíral  tomuto  správci  daně 
existenci  bezhotovostních  plateb  za  provedený  nákup  a  prodej  těchto  karet,  kdy 
předloženými  výpisy  z  účtu  deklaroval,  že  tyto  provedla  Standard  Credit  Corp 
Limited, se sídlem Business Centre Tauranga, 174 Bellevue Road, Tauranga, 3110, 
Nový  Zéland,  vykonávající  údajně  bankovní  činnost  na  území  České  republiky 
prostřednictvím banky Standard Credit Bank, Prague Office, Truhlářská 1108/3, 110 
00  Praha  1,  kdy  tato  banka  na  území  České  republiky bankovní služby 
neposkytovala, přičemž doklady  o provedení těchto fiktivních bezhotovostních plateb 
vytvářel Michael B. a předával je Pavlu K. a ten je pak odevzdával Radimu K., kdy 
takto Michael B., Pavel K.  a Radim K.  činili,  přestože  si  byli  vědomi toho, že tyto 
bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti  neproběhly  a  jsou  fiktivní,  kdy  jednali  s cílem 
získat  neoprávněně  finanční  prostředky  ze  státního  rozpočtu  formou  čerpání 
nadměrného  odpočtu,  a  za  tímto  účelem  v průběhu  vytýkacího  řízení  byly 
předkládány obžalovaným Radimem K.  správci  daně  nepravdivé  faktury  ohledně 
nákupu a prodeje karet, na kterých byla uváděna nepravdivě vysoká kupní cena, aby 
požadovaný  nadměrný  odpočet,  uplatněný  v daňovém  přiznání  k dani z přidané 
hodnoty za měsíc říjen a listopad 2010 byl vyplacen, k čemuž doposud nedošlo, tedy 
měli v úmyslu získat daňovou výhodu ve výši 12.871.126,00 Kč, 
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným Ing. Zuzana T. 
způsobem  popsaným  níže  pod  bodem  I.A),  Antonín  R.  způsobem  popsaným  pod 
bodem I.B) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem I.C) 
 
7) Pavel K. spolu s obžalovanými Michaelem B., Veronikou V., Lubomírem P.  

---

70 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
obžalovaný Pavel K.  se  někdy  v srpnu 2010 v Praze nebo jinde domluvil 
s obžalovaným Michaelem B.,  že  zprostředkuje  pro  spol.  SIRENIA  SE,  IČ:  285 
91 861, se sídlem Slezská 1669/58, Vinohrady, 120 00 Praha (dále jen SIRENIA SE), 
odběratele na webhostingové karty „Ikropolis.com“, načež následně oslovil v Ostravě 
Lubomíra  P., jednatele spol. GENERAL FINANCE s.r.o., kterému nabídl obchod 
s webhostingovými kartami „Ikropolis.com“, kde jako dodavatel vystupovala spol. 
SIRENIA SE, kdy toto mu nabídl, přestože si byl Pavel K. na základě informací od 
Michaela B. vědom toho, že níže specifikované obchodní operace nejsou prováděny 
za  účelem  ekonomické  činnosti,  ale  toliko  za  účelem  neoprávněného  vylákání 
nadměrných  odpočtů  z daně  z přidané  hodnoty,  a  kupní  cena  deklarovaná  na 
daňových  dokladech  neodpovídá  skutečnosti,  neboť  fakticky  nebude  nikdy  mezi 
obchodujícími  společnostmi  vypořádána,  přičemž  jediným  účelem  těchto  obchodů 
bylo  formálně  deklarovat  obchody  mezi   níže  uvedenými  společnostmi  a 
společnostmi  z jiného  členského  státu,  za  účelem  získání  nadměrných  odpočtů  za 
tyto  obchody  a  jejich  následného  rozdělení  mezi  zúčastněné  osoby,  kdy  o  těchto 
skutečnostech Pavel K. informoval Lubomíra P. a po jeho souhlasu zařídil Pavel K. 
Lubomíru  P.  uzavření  smlouvy  s dodavatelem spol. SIRENIA SE, za kterou jednal 
Michael B., přičemž obžalovaný Lubomír P. jako jednatel spol. GENERAL FINANCE, 
s.r.o.  po  vzájemné  domluvě  s obžalovaným Pavlem K.,  který  jednal  ve  shodě 
s Michaelem  B.,  jež  fakticky  řídil  a  ovládal  spol.  SIRENIA  SE,  s.r.o.,  v  úmyslu 
neoprávněně  získat  daňové  výhody  předstíral,  že  v Ostravě  nebo  Praze  nakoupil 
v průběhu  října  až  prosince  2010, od spol. SIRENIA SE karty na předplacenou 
službu  internetového  webhostingu  systému  „Ikropolis.com“,  a  to  dle  faktur  č. 
FV20100034  ze  dne  07.10.2010  za  částku  3 134 263,20  EUR,  faktury  č. 
FV20100045  ze  dne  08.11.2010  za  částku  2 939 922,00 EUR a faktury  č. 
FV20100064 ze dne 07.12.2010 za částku 2 929 920,00 EUR a dále v lednu 2011 
dle  faktury  č.  FV201100006  ze  dne  20.01.2011  za  částku  63 525 295,68  Kč,  které 
následně v rámci domluvy s Pavlem K. toliko dokladově prodal slovenské společnosti 
BREXUS Enterprise SE, přičemž na tento odběratel byl Pavlu K. sdělen Michaelem 
B., kdy se jednalo o tyto prodeje -  dle  faktury  č.  2010145  ze  dne  29.10.2010  za 
částku  2 671 101,97  EUR,  faktury  č.  2010146  ze  dne  25.11.2010  za  částku  2 553 

---

71 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
611,67 EUR a faktury č. 2010147 ze dne 21.12.2010 za částku 2 589 022,66 EUR, 
ze dne 27.01.2011 za částku 54 525 890,00 Kč dle faktury č. 2011001, čímž došlo 
k dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 64 ZDPH, přičemž 
Michael  B.  a následně i Lubomír P. jako zástupci uvedených společností simulovali 
na  vystavených  daňových  dokladech  výši  kupní  ceny,  která  neodpovídala 
skutečnosti, kdy všichni zúčastnění si byli vědomi toho, že předmětné webhostingové 
karty nepoužijí k ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi 
zúčastněnými společnostmi  GENERAL FINANCE, s.r.o., spol. SIRENIA SE a  spol. 
BREXUS  ENTERPRISE  SE.  nikdy  uhrazena,  předmětný  obchod  prováděli  toliko 
s úmyslem vylákat neoprávněně nadměrný odpočet za plnění se simulovanou kupní 
cenou, což umožnilo Lubomíru  P.  za  společnost  GENERAL  FINANCE,  s.r.o., 
v souladu s domluveným záměrem a v rozporu s ustanoveními § 72 odst. 1, 5 ZDPH, 
uplatnit  u  příslušného  Finančního  úřadu  ve  Frýdku-Místku, v rámci  přiznání  k dani 
z přidané hodnoty za měsíc říjen 2010 podaného dne 25.11.2010, vedeném pod č.j.: 
146  144/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši  12 764 227,-  Kč,  za  měsíc  listopad  2010, 
vedeném  pod  č.j.:  154 043/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši  12 019 381,-  Kč  a  za 
měsíc  prosinec  2010,  vedeném  pod  č.j.:  7860/11,  nadměrný  odpočet  ve  výši 
12 186 026,-  Kč  a  za  měsíc  leden  2011  podaného  dne  24.02.2011,  vedeném  pod 
č.j.: 41 083/11, nadměrný odpočet ve výši 10 587 549,- Kč, přičemž následně v rámci 
vytýkacích  řízení  vedených  Finančním  úřadem  ve  Frýdku-Místku Lubomír P. 
předstíral tomuto správci daně existenci bezhotovostních plateb za provedený nákup 
a  prodej  těchto  karet,  kdy  předloženými  výpisy  z  účtu  deklaroval,  že  tyto  provedla 
Standard Credit Corp Limited, se sídlem Business Centre Tauranga, 174 Bellevue 
Road, Tauranga, 3110, Nový Zéland, vykonávající údajně bankovní činnost na území 
České  republiky  prostřednictvím  banky  Standard  Credit  Bank,  Prague  Office, 
Truhlářská  1108/3,  110  00  Praha  1,  kdy  tato  banka  na  území  České  republiky 
bankovní  služby  neposkytovala  a  taktéž  neprováděla  uvedeným  subjektům 
bezhotovostní  platební  transakce,  přičemž  doklady   o  provedení  těchto  fiktivních 
bezhotovostních  plateb  vytvářel  Michael  B.  a  předával  je  Pavlu  K.  a ten je pak 
odevzdával Lubomíru P., kdy takto Michael B., Pavel K. a Lubomír P. činili, přestože 
si  byli  vědomi  toho,  že  tyto  bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti  neproběhly  a  jsou 
fiktivní, kdy jednali s cílem  získat  neoprávněně  finanční  prostředky  ze  státního 

---

72 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
rozpočtu  formou  čerpání  nadměrného  odpočtu,  a  za  tímto  účelem  v průběhu 
vytýkacího  řízení  byly  předkládány  obžalovaným  Lubomírem  P.  správci  daně 
nepravdivé  faktury  ohledně  nákupu  a  prodeje  karet,  na  kterých  byla  uváděna 
nepravdivě  vysoká  kupní  cena,  aby  požadovaný  nadměrný  odpočet,  uplatněný 
v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc říjen až prosinec 2010 a dále 
leden  2011  byl  vyplacen,  k  čemuž  doposud  nedošlo,  tedy  měli  v úmyslu získat 
daňovou výhodu ve výši 47.557.183,- Kč, 
 
kdy ke spáchání tohoto skutku pomohli uvedeným obžalovaným Ing. Zuzana T. 
způsobem  popsaným  níže  pod  bodem  I.A), Antonín R.  způsobem  popsaným  pod 
bodem I.B) a Petr Š. způsobem popsaným pod bodem I.C) 
 
8) Pavel K. spolu s obžalovanými Michaelem B., Veronikou V., Lubomírem P.  
 
obžalovaný Pavel K.  se  někdy  v srpnu 2010 v Praze nebo jinde domluvil 
s obžalovaným Michaelem  B.,  že  zprostředkuje  pro  spol.  SIRENIA  SE,  IČ:  285 
91 861, se sídlem Slezská 1669/58, Vinohrady, 120 00 Praha (dále jen SIRENIA SE), 
odběratele na webhostingové karty „Ikropolis.com“, načež následně oslovil v Ostravě 
Lubomíra  P., jednatele spol. GENERAL FINANCE s.r.o., kterému nabídl obchod 
s webhostingovými kartami „Ikropolis.com“, kde jako dodavatel vystupovala spol. 
SIRENIA SE, kdy toto mu nabídl, přestože si byl Pavel K. na základě informací od 
Michaela B.  vědom toho, že níže specifikované obchodní operace nejsou prováděny 
za  účelem  ekonomické  činnosti,  ale  toliko  za  účelem  neoprávněného  vylákání 
nadměrných  odpočtů  z daně  z přidané  hodnoty,  a  kupní  cena  deklarovaná  na 
daňových  dokladech  neodpovídá  skutečnosti,  neboť  fakticky  nebude  nikdy  mezi 
obchodujícími  společnostmi  vypořádána,  přičemž  jediným  účelem  těchto  obchodů 
bylo  formálně  deklarovat  obchody  mezi   níže  uvedenými  společnostmi  a 
společnostmi  z jiného  členského  státu,  za  účelem  získání  nadměrných  odpočtů  za 
tyto obchody a jejich následného rozdělení  mezi  zúčastněné  osoby,  kdy  o  těchto 
skutečnostech  Pavel  K.  informoval Lubomíra P.  po  jeho  souhlasu  zařídil  Pavel  K. 
Lubomíru  P.  uzavření  smlouvy  s dodavatelem spol. SIRENIA SE, za kterou jednal 
Michael B., přičemž obžalovaný Lubomír P. jako jednatel spol. GENERAL FINANCE, 

---

73 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
s.r.o.  po  vzájemné  domluvě  s obžalovaným Pavlem K.,  který  jednal  ve  shodě 
s Michaelem  B.,  jež  fakticky  řídil  a  ovládal  spol.  SIRENIA  SE,  s.r.o.,  nakoupil 
v průběhu  srpna  až  září  2010,  od  spol.  SIRENIA  SE  karty  na předplacenou  službu 
internetového webhostingu systému „Ikropolis.com“, a to dle faktur č. VF1-0017/2010 
ze  dne  18.08.2010  za  částku  38 508 024,00  Kč,    faktury  č.  FV20100023  ze  dne 
03.09.2010 za částku 39 911 028,00 Kč, faktury č. FV20100028 ze dne 15.09.2010 
za  částku  21 549 012,00  Kč,  které  následně  v rámci domluvy s Pavlem  K.  toliko 
dokladově  prodal  slovenské  společnosti  XUVION,  s.r.o.,  kdy  tento  odběratel  byl 
Pavlu K. sdělen Michaelem B., který uvedenou společnost ovládal, kdy se jednalo o 
tyto prodeje - dle faktury č. 2010142 ze dne 31.08.2010 za částku 32 508 440,00 Kč, 
faktury  č.  2010143  ze  dne  09.09.2010  za  částku  1 388 025,13  EUR  a  faktury  č. 
2010144 ze dne 20.09.2010 za částku 749 745,90 EUR, čímž došlo k dodání zboží 
do  jiného  členského  státu  ve  smyslu  ustanovení  §  64  ZDPH,  přičemž  obžalovaní 
Michael  B.  a  Lumír P.  jako  zástupci  uvedených  společností  simulovali  na 
vystavených  daňových  dokladech  výši  kupní  ceny,  která  neodpovídala  skutečnosti, 
kdy  všichni  zúčastnění  si  byli  vědomi  toho,  že  předmětné  webhostingové  karty 
nepoužijí k ekonomické  činnosti  a  deklarovaná  kupní  cena  nebude  mezi 
zúčastněnými  společnostmi  GENERAL  FINANCE,  s.r.o.,  spol.  SIRENIA  SE  a  spol. 
XUVION,  s.r.o.  nikdy  uhrazena,  kdy  tyto  simulované  obchodní  operace  prováděli 
toliko s úmyslem vylákat neoprávněně nadměrný odpočet za plnění se simulovanou 
kupní cenou, což umožnilo Lubomíru P.  jako  jednateli  společnosti  GENERAL 
FINANCE, s.r.o, v souladu s domluveným záměrem a v rozporu  s ustanovením § 72 
odst. 1, 5 ZDPH, uplatnit u příslušného Finančního úřadu ve Frýdku - Místku, v rámci 
přiznání  k dani z přidané  hodnoty  za  měsíc  srpen  2010,  vedeném  pod  č.j.:  126 
364/10, nadměrný odpočet ve výši 6 422 512,- Kč,  za měsíc září 2010,  vedeném 
pod  č.j.:  136 215/10,  nadměrný  odpočet  ve  výši  10 243 340,-  Kč,  kdy  za  účel 
potvrzení těchto předstíraných transakcí se v inkriminovaném období dohodl Michael 
B.  s Veronikou  V.,  formální  jednatelkou  společnosti  XUVION,  s.r.o.,  že  tato  bude 
nepravdivě  u  správce  daně  potvrzovat  svojí  účast  na  těchto  obchodech,  platby 
uvedeného  zboží,  způsob  dojednání  těchto  obchodních  transakcí  a  to  na  základě 
pokynů  a  instrukcí  Michaela  B.  a  za  tímto  účelem  v uvedené  době  obdržela  od 
Michaela  B.  vystavené  doklady  společnosti  XUVION,  s.r.o.,  aby  na  základě  těchto 

---

74 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
byla  připravena  odpovídat  na  dotazy  správce  daně  a  následně  nákupy  karet 
ikropolis.com  potvrzovala  u  správců  daně  a  to  ve  formě  čestných  prohlášení 
datovaných dnem 22.2.2011, dále svými nepravdivými výpověďmi ze dnů 12.5.2011 
a 29.8.2011 u Finančního úřadu v Praze 2 potvrdila existenci těchto obchodů a takto 
na základě pokynů a instrukcí Michaela B. činila, aby výše uplatněné neoprávněné  
nadměrné odpočty byly vyplaceny, přičemž následně při vytýkacím řízení zahájeném 
dne  16.11.2010  Finančním  úřadem  v Ostravě  III  za  účelem  získání  nadměrného 
odpočtu  pro  společnost  GENERAL  FINANCE,  s.r.o.,  Lubomír  P.  předstíral  tomuto 
správci daně existenci bezhotovostních plateb za provedený nákup a prodej těchto 
karet, kdy předloženými výpisy  z účtu deklaroval,  že tyto provedla Standard Credit 
Corp Limited, se sídlem  Business Centre Tauranga, 174 Bellevue Road, Tauranga, 
3110, Nový Zéland, vykonávající údajně bankovní činnost na území České republiky 
prostřednictvím banky Standard Credit Bank, Prague Office, Truhlářská 1108/3, 110 
00 Praha 1, kdy tato banka  na  území  České  republiky  bankovní  služby 
neposkytovala, přičemž doklady  o provedení těchto fiktivních bezhotovostních plateb 
vytvářel Michael B. a předával je Pavlu K. a ten je pak odevzdával Lubomíru P.,  kdy 
takto Michael B., Pavel K.  a Lubomír P.  činili,  přestože  si  byli  vědomi  toho,  že  tyto 
bezhotovostní  platby  ve  skutečnosti  neproběhly  a  jsou  fiktivní,  kdy  jednali  s cílem 
získat  neoprávněně  finanční  prostředky  ze  státního  rozpočtu  formou  čerpání 
nadměrného  odpočtu,  a  za  tímto  účelem  v průběhu  vytýkacího  řízení  byly 
předkládány  obžalovaným  Lubomírem  P.  správci  daně  nepravdivé  faktury  ohledně 
nákupu a prodeje karet, na kterých byla uváděna nepravdivě vysoká kupní cena, aby 
požadovaný  nadměrný  odpočet,  uplatněný  v daňovém  přiznání  k dani z přidané 
hodnoty za měsíc srpen až září 2010 byl vyplacen, k čemuž  doposud nedošlo, tedy 
měli v úmyslu získat daňovou výhodu ve výši  16.665.852,00 Kč, 
 
 
  
 
 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
Obžalovaný  Michael  B.  v hlavním  líčení  dne  26.4.2013  využil  svého  práva 
nevypovídat. Z toho  důvodu  byla  čtena  jeho  výpověď  z přípravného  řízení.  Fakticky 
se  jedná  celkem  o  6  výpovědí,  ve  kterých  obžalovaný  konstantně  tvrdil,  že 
s obchodováním webhostingovými kartami nemá v zásadě  nic  společného. 

---

75 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Popisoval, že byl zaměstnáván daňovými poradci R. a T., kteří jej využívali převážně 
k převážení dokumentů. Z této jeho činnosti také pocházejí veškeré jeho poznatky o 
obchodování webhostingovými kartami. Ze všech společností, které přišly do styku 
s kartami, byl nejblíže ke společnosti Antip, s.r.o., jejíž majitelkou a jednatelkou byla 
Veronika D. Co se týče ostatních společností, popsal, že znal jejich jednatele, ovšem 
jenom  proto,  že  daňoví  poradci,  kteří  jej  zaměstnávali,  pro  tyto  společnosti  vedli 
účetnictví  a  vykonávali  daňové  poradenství.  Ve  smyslu této své obhajoby pak 
obžalovaný vysvětloval i znění odposlechů s tím, že pokud pro uvedené společnosti 
pracoval, jednalo se pouze o spolupráci s klienty, pro které vykonával drobné činnosti 
podle pokynů jeho zaměstnavatelů – daňových poradců. Obžalovaný dále popsal, že 
většinu společností, které se podílely na obchodech s kartami, zakládala obžalovaná 
K.,  která  se  touto  činností  živila.  V této  věci  měla  zakládat  společnosti  Flexter, 
Dugong,  Guega,  Sirenia  a  Antip.  Připustil  také,  že  byl  seznámen  s panem  B.  ze 
Slovenska, který se zabýval prodejem webhostingových karet webka.info, a který se 
na něj při předváděcí akci obrátil s žádostí o zajištění firem, které by mohly kartami 
obchodovat. Obžalovanému je známo, že B.  koupil  společnost  Flexter  a  o  dalších 
transakcích z tohoto období ví z účetnictví,  ke  kterému  se  dostal  prostřednictvím 
obžalovaného R., pro kterého pracoval. K systému Ikropolis popsal, že je mu známo, 
že ho vyvinul Antonín R. z firmy Web Revolution, což opět pochopil z listin, které měl 
při své práci u daňových poradců. Vlastníkem těchto karet byla společnost Sirenia, 
která  je  následně  prodávala  dalším  společnostem,  a  to  Dugong,  Guega,  Wreston, 
Mikromax, General Finance, L.A.K., Leisure, Europe a Segestria a tyto je následně 
prodávaly společnostem  na  Slovensku.  Obchody  se  systémem  Ikropolis  rozjeli 
Slováci,  konkrétně  B.  a  Z., tedy stejné osoby, které obchodovaly se systémem 
webka.info. Pokud jde o banku SCB, resp. společnost Standard Credit Corp. Limited, 
uvedl, že tuto zná rovněž pouze z účetních dokladů od klientů. Připustil, že pro tuto 
banku  zařizoval  sídlo,  avšak  činil  tak  na  pokyn  obžalovaného  R., kdy oslovil 
obžalovanou K. a jejím prostřednictvím zajistil sídlo banky na ulici Truhlářské. Žádný 
vlastní zájem však v této  aktivitě  neměl. S obžalovaným  R.  přišel  do  styku  rovněž 
pouze v rámci  své  činnosti  pro  Ing.  R.,  kdy  od  něj  měl  vyzvednout  nějaké  doklady. 
Zdůraznil, že sám nikdy žádnou společnost nevlastnil kromě společnosti AutoHypo, 
nekoupil  tedy  žádnou  společnost  ani  od  obžalované  K.  Popsal ovšem, že je mu 
známo, že obžalovaná K.  bývala ve styku s osobami jménem Michal a Martin, kteří 
zajišťovali  jednatele  pro  společnosti  zakládané  obžalovanou  K.  Popsal také, že 
Vlasta  K.  B.  představila  obžalovaného  Pavla  K.  jako svého dlouholetého známého, 
který  pak  zprostředkoval  společnosti  General  Finance,  L.A.K., Leisure,  Segestria a 
Europe. Samotná Vlasta K.  pak k obchodování s kartami přivedla obžalovaného D., 
který  přes  obžalovaného  M.  ovládal  společnost  Mikromax,  a  který  má  konexe  na 
policii,  i  na  vysoce  postavené  zaměstnance  finančního  úřadu  pro  Prahu  1.  Ke  své 
činnosti pro obžalovaného R. dále uvedl, že prakticky celý jeho pracovní den spočíval 
v tom,  že  obstarával  listiny  od  uvedených  společností.  Následně  doma  žádal 
Veroniku  D., aby listiny skenovala a odesílala obžalovanému R.  K tomu využíval 
vlastní emailovou schránku, takže proto se některé z těchto dokladů mohou nacházet 
v jeho počítači.  
 
Popsané  procesní  stanovisko  obžalovaný  pozměnil  v dopise,  který  prostřednictvím 
svého obhájce doručil orgánům policie (č.l. 12735 a následující). V dopise uvedl, že 

---

76 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
koncem roku 2009 mu byl Ivetou B.  a Jaroslavem P.  představen  Tomáš  B., který 
mluvil o obchodu s kartami webka.info s tím, že na Slovensku už to moc nejde a že 
tam mají problémy s finančními  úřady,  a  že  by  to  chtěl  přesunout  do  Čech. 
Obžalovanému bylo nabídnuto, že by se o tuto českou větev mohl v Praze starat, za 
což by dostával 40.000,-  až 50.000,-  Kč  měsíčně,  s čímž  obžalovaný  souhlasil. 
Tomáš  B.  sháněl  akciové  společnosti  a  pro  tento  účel  obžalovaný  doporučil  Vlastu 
K.,  která  se  živila  zakládáním  společností.  Následně  byla  dojednána  schůzka 
s obžalovanou  K. Obžalovaná K.  pak  B.  dodala  nejprve  společnost  Flexter  a  při  té 
příležitosti se obžalovaný seznámil s Michalem B., který Vlastě K. dodával jednatele 
do zakládaných společností. O účetnictví společnosti Flexter, která měla obchodovat 
kartami webka.info, se staral Ing. R.  z Mostu, kterému obžalovaný vozil doklady. 
Když pak Finanční úřad v Praze-Chodově vyplatil peníze z nadměrného odpočtu, tyto 
z účtu  Flextru  vybrala  Veronika  D.  a  předaly  se  B.  Některé  peníze  se  posílaly 
společnosti  Melvin,  která  měla  být  dodavatelem  karet  pro  společnost  Flexter.  Tyto 
peníze pak vybíral K.  a  opět  je  dával  B.  Obžalovaný  při  těchto  transakcích  pouze 
převážel  doklady mezi obžalovaným R.  a  B., tedy mezi Bratislavou a Mostem, 
případně  když  byl  B.  v Praze,  dostával  od  něho  doklady  tam.  B.  potom koncem 
března  2010  oznámil,  že  potřebuje  další  firmu,  a  proto  Vlasta  K.  založila firmy 
Dugong, Guega a Sirenia, kterým B. opět začal prodávat karty webka.info, a to až do 
května 2010. O účetnictví se automaticky staral Ing. R. a obžalovaný vyřizoval převoz 
dokladů.  Někdy  v červnu  2010  B.  přišel  s tím, že bude nový dokonalejší produkt, 
který se bude jmenovat Ikropolis. Tento systém vyrobil Antonín R.  ve  firmě  Web 
Revolution a v tiskárně    C-print byly vyrobeny fyzicky karty v počtu  1  milionu  kusů. 
Obžalovaný i v té době pouze převážel doklady. Antonín R. se také průběžně staral o 
systém  Ikropolis  a  servery  a  později  i  o  banku  SCB a za to mu Iveta B.  předala 
vozidlo Audi Allroad jako platbu za služby. V průběhu července 2010 obžalovaná K. 
dodala Tomáši B.  firmy  na  Slovensku,  konkrétně  Xuvion  a  Brexus  a  o  tyto  se  na 
Slovensku  staral  příbuzný  Ivety  B.  Adrián  N.  Obě  firmy  proto  měly  sklad v bydlišti 
Adriána  N.  v Komárně,  kde  provozuje  restauraci.  Adrián  N.  se pak stal kontaktní 
osobou mezi Ivetou B. a Tomášem B., tedy mezi českou a slovenskou větví. Někdy 
na  podzim  2010  se  pak  ve  věci  začali  objevovat  „P.“, což je skupina z Bratislavy, 
kterým Tomáš B.  dlužil  značné  peníze.  Tyto  osoby  si  založily  společnost  Ikropolis 
SK, která obchodovala s těmito  kartami  na  Slovensku  a  rovněž  někteří  měli  zřízen 
účet u SCB. Jejich obchodní aktivity sahaly i do Maďarska. Obžalovaný popsal, že 
byl na Slovensku přítomen nějakému jednání těchto osob, které ho však nezajímaly, 
protože se nejednalo o jeho obchody. Banku SCB v roce 2010 Tomáši B. prodal jistý 
Aza, který také dodal společnost Arthezia Kralupy. Od té doby se přes banku SCB 
dělaly  všechny  úhrady.  Sídlo  banky  vyřídila  Vlasta  K., která byla v soustavném 
kontaktu s Adriánem N. a Tomášem B. a také obžalovaného seznámila s Pavlem K., 
přes  něhož  byly  sjednány  všechny  firmy  z Moravy pro obchodování s kartami 
Ikropolis. Obžalovaná K. s obžalovaným K. si kontakty se Slováky řešili sami a sami 
vyřizovali  jednání  s N. Vlasta K.  rovněž  do systému přivedla  Martina  D.  a přes něj 
společnost  Mikromax,  za  kterou  D.  vystupoval.  Přes  tyto  společnosti  probíhaly 
obchody, ze kterých inkasovala pouze Vlasta K., jakožto osoba, která tyto 
společnosti do systému přivedla. O banku SCB se staral Antonín R., který zadával 
veškeré  úhrady.  Sám  obžalovaný  ani  jeho  přítelkyně  Veronika  D.  neměli  dostatek 
znalostí  počítačů,  aby  tyto  úkony  mohli  provádět.  R.  však býval u nich doma, kde 

---

77 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
v počítači  tyto  úkony  prováděl.  Přes  Antonína  R.  byl  přiveden  jistý  Honza  H., který 
jednak znal Azu a jednak měl mít kontakty na Finančním úřadě v Praze 1 a měl řešit 
vyplácení peněz za společnost Guega. Svědci B., Z. a B. jsou daňoví poradci od Azy, 
který s nimi spolupracoval a kteří měli zajistit vyplácení nadměrných odpočtů, za což 
měl Aza od B. slíbenou provizi. Když pak vyšlo najevo, že Tomáš B. je na Slovensku 
ve vězení, řešilo se už vše pouze s N. a dalšími Slováky, a když pak se do vězení 
dostali  i „P.“, dohodli se B.,  K.,  N.  a  R.,  že  se  zmocní  všech  peněz,  které  budou 
finančními  úřady  vyplaceny  a  samostatně  začali  měnit  účty  jednotlivých  firem. 
Zároveň  se  báli,  aby  se  o  této  jejich  aktivitě  nedověděl  obžalovaný  B., který by to 
ihned nahlásil Azovi. Sám uvedl, že nikdy neměl přístup k žádné z uvedených firem, 
ani  sám  nic  nenárokoval  na  finančních  úřadech,  pouze  vozil  a  převážel  doklady 
podle  pokynů  dalších  uvedených  osob.  Sám  nikdy  žádný  doklad  nevyrobil  ani 
nerazítkoval ani nepodepisoval a nikdy za žádnou firmu nejednal. Ke spolupráci 
s tímto systémem byl do jisté míry i nucen, kdy byl napaden Tomášem B.  a jeho 
spolupracovníkem Z., kteří mu vyhrožovali důsledky pro jeho rodinu pro případ, že by 
s nimi nespolupracoval. Závěrem konstatoval, že za obchodem s kartami webka.info 
a Ikropolis stojí Tomáš B., Jan Z., Iveta B., Adrián N., Laco A. a Miroslav T., kteří ze 
všeho měli peníze. Uvedl, že veškeré informace má z průběžných kontaktů s těmito 
osobami, přičemž sám z těchto obchodů neměl žádný zisk. Ve svých výpovědích tyto 
údaje neuvedl, neboť měl strach, jelikož ví, co jsou tito lidé zač.  
 
V průběhu  hlavního  líčení  obžalovaný  změnil  své  procesní  stanovisko  a  rozhodl  se 
dne 27.11.2013 vypovídat.  
 
V této své výpovědi obžalovaný B. uvedl, že v roce 2008 se svou tehdejší přítelkyní 
Nikol  S.  a Veronikou D.  odešel  podnikat  do  Prahy,  kde  se  věnoval  dovozu 
automobilů,  na  kterých  začal  krátit  daň.  Jezdil  tenkrát  navštěvovat  své  známé 
Jaroslava P. s Ivetou B. a při takových návštěvách byl seznámen s Tomášem B. ze 
Slovenska,  který  do  České  republiky  hodlal  uvést  systém  webhostingových  karet 
webka.info. Tomáš B. obžalovanému nabídl, že mu na společnost Flexter Enterprise 
naskladní určitý počet karet. Od samého počátku byl účelem této transakce odpočet 
finančních prostředků z DPH, které měly být vyplaceny obžalovanému, Veronice D., 
P.,  B.  a  B. Obžalovaný v té  době  trval  na  tom,  že  bude  fyzicky  existovat  zboží,  se 
kterým  bude  obchodováno.  Toto  zboží  bude  fakticky  přepravováno  a  budou  také 
existovat úhrady, což Tomáš B.  slíbil.  Následně  začaly  transakce,  ze  kterých  byly 
vyplaceny  nadměrné  odpočty  za  měsíce  leden,  únor  a  březen  2010.  Daňové 
poradenství v té  době  prováděl  Ing.  R.  a  finanční  úřady  tehdy  nevyžadovaly  žádné 
doklady, pouze si jezdívaly fyzicky zkontrolovat existenci karet, s nimiž byly obchody 
deklarovány.  Přístup  k účtu  měla  Veronika  D., která peníze vybírala, a spolu 
s obžalovaným  za  tyto  peníze  i  luxusně  žila.  Postupem  času  obžalovaný  R.  přišel 
z finančního úřadu s tím, že správce daně chce vidět doklady o platbách, které v té 
době  neexistovaly.  Tehdy  se  obžalovaný  vzhledem  ke  skutečnosti,  že  Tomáš  B. 
nezajistil podmínky obchodování, které po něm požadoval, rozhodl, že založí vlastní 
systém. Za peníze  vyplacené  finančním  úřadem  a  prostřednictvím  obžalované  K. 
tedy byly  založeny společnosti Sirenia, Dugong a Guega. Z počátku i na tyto firmy 
byly naskladňovány karty webka.info, zde však už nedošlo k vyplacení nadměrných 
odpočtů.  

---

78 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
Pokud jde o systém Ikropolis, obžalovaný s Veronikou D. prostřednictvím Romana M. 
byli seznámeni s Antonínem R., který se ujal zřízení systému a svou práci nacenil na 
1.600.000,-  Kč.  V té  době  Antonín  R.  nevěděl,  že  se  má  jednat  pouze  o  fiktivní 
systém, nicméně postupem času se spřátelil jak s obžalovaným B., tak s Veronikou 
D.  a podílel  se  na  jejich  luxusním  životním  stylu.  Po  poměrně  krátké  době  byl  také 
Antonín R. seznámen se skutečností, že se nejedná o legální obchod, ale o systém 
vylákání nadměrných odpočtů DPH, přesto obžalovaný R. pokračoval ve své práci. 
Všichni tři, tedy B., D. a R. byli dohodnuti, že peníze si budou dělit na třetiny. V rámci 
této spolupráce byly vytisknuty tiskárnou C-print  karty  Ikropolis  a  začaly  se  účetně 
naskladňovat na společnosti Flexter, Sirenia, Dugong a Guega s tím, že Sirenia měla 
být pro finanční úřady mateřskou firmou. Obžalovaný R. jako daňový poradce trval na 
tom,  že  musí  být  dokládány  i  finanční  úhrady.  Postupem  času  pak  finanční  úřady 
začaly být náročnější a zvaly si jednatele jednotlivých společností. Až do zmíněného 
požadavku  finančního  úřadu  bylo v podstatě  jedno,  kým  obžalovaná  K., jako 
zakladatelka  obchodních  společností,  obsadila  místa  jednatelů.  Tyto  osoby  pro  ni 
zprostředkovávali  svědci  B.  a  S.  Obžalovaný  B.  tyto  osoby  fyzicky  viděl,  zjistil,  že 
nelze s nimi  jít  na  finanční  úřad  a  tvrdit,  že  uskutečňovaly  obchody  v desítkách 
milionů Kč. S ohledem na požadavky finančních úřadů však nic jiného nezbývalo, a 
proto se obžalovaný spolu s Veronikou  D.  začal  věnovat  úpravě  zevnějšku 
„jednatelů“ a obžalovaný R. Elišku T. učil, co má na finančním úřadě vypovídat.  
 
Pokud jde o banku Standard Credit Bank (SCB), jednalo se o reakci na požadavek 
správce daně na doložení úhrad. Obžalovaný R. tomuto požadavku nebyl schopen 
vyhovět.  Obžalovaný  B.  proto oslovil svého kamaráda Azu –  Azize  N.,  který  měl 
zkušenosti s krácením  daně  z minulosti  a  nabídl,  že  za  100  milionů  Kč  z celkové 
částky  vyplacené finančními  úřady  je  ochoten  s touto  věcí  pomoct.  Nejprve  byli  ve 
věci angažováni jiní daňoví poradci, a to konkrétně svědci B. a B., kteří byli dosazeni 
Azou, ale ani  tímto  způsobem  nebyly  výplaty  nadměrných  odpočtů  zajištěny. 
Následně pak prostřednictvím Azy přišla nabídka na odkoupení softwaru banky, který 
bude plně ovládán obžalovanými, a jímž bude možno dokládat transakce i za minulé 
období.  Za  tímto  účelem  obžalovaní  B.  a  D.  prodali  motorová  vozidla,  která  měli 
k dispozici, a software banky zakoupili. Veškeré transakce s touto bankou zadávali 
obžalovaní B., D. a R. s tím, že obžalovaný R. jako znalec informačních technologií 
systém ovládal, byl schopen jeho prostřednictvím  zadávat  i  zpětné  úhrady. 
Obžalovaní  pak  trávili  hodně  času  zadáváním  všech  faktur,  které  měli  uložené,  a 
dolaďováním  detailů  tak,  aby  transakce  všech  jimi  ovládaných  firem  navzájem 
odpovídaly.  R.  dostal od Azize N.  kódy, kterými se stal administrátorem systému 
SCB a během 14 dnů skutečně byly webové stránky banky zprovozněny. Z ostatních 
obžalovaných měl do banky přístup pouze Bronislav T. a Pavel K., jinak však veškeré 
transakce přímo do systému zadával Antonín R. na základě pokynů obžalovaného B. 
a Veroniky D. Takto vzniklé výpisy se poté dodávaly obžalovanému R.  či  ostatním 
daňovým poradcům, kteří je pak předkládali finančním úřadům.  
 
Vzhledem k tomu, že systém v Praze nebyl v té  době  schopen  generovat  finanční 
prostředky,  oslovil  obžalovaný  Vlastu  K.  s úmyslem  rozšířit  transakce  i  na  Moravu. 
Vlasta K. pak přivedla Pavla K., který do systému přivedl všechny reálné firmy, tedy 

---

79 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
obžalované T., P., M., K., K. i D., který měl jako bílého koně ve své firmě zapsaného 
Josefa  M.  Uvedl,  že  firmy  zmíněných obžalovaných již v minulosti krátily DPH, 
přičemž  ovšem  zadání  bylo  najít  seriózní  firmu  s dobrým  kreditem  na  finančním 
úřadě,  aby  nebyly  problémy  s vyplácením  DPH.  Těmto  lidem  pak  Antonín  R. 
prováděl školení systému Ikropolis a tyto osoby prostřednictvím Pavla K. a Vlasty K. 
komunikovaly i s obžalovaným  B.  Pokud jde o osoby, které se transakcí fakticky 
neúčastnily, šlo o Veroniku V., Elišku T., Annu K. a Petra Š., kteří byli pouze účelově 
přiváženi  k jednotlivým  úkonům  za  minimální  finanční  obnosy,  které jim navíc 
v mnoha  případech  ani  nebyly  vyplaceny.  Pokud  jde  o  Petra  Š.,  ten  věděl,  že  se 
vydává za osobu svědka B. a za tímto účelem používal i falešný občanský průkaz. 
Další osobou, která nebyla v obchodech orientována, byl obžalovaný Josef M., 
kterého řídil přímo Martin D.  
 
Dále  popsal,  že  poté,  co  obžalovaní  přestali  obchodovat  s původními  kartami 
webka.info, došlo i na reakci ze Slovenska, neboť Tomáš B. tam měl jisté závazky 
vůči skupině, která si říkala „P.“.  Navíc tyto skupiny už na Slovensku měly struktury, 
které k trestné činnosti tohoto charakteru využívaly v minulosti. Takto byl do systému 
Ikropolis zaangažován obžalovaný Adrián N., který v Komárně provozoval pizzeri , a 
u něhož bylo nalezeno 700 000 karet, což je fakticky kompletní množství, které bylo 
na  Slovensko  vyvezeno  do  společností  Xuvion  a  Brexus.  Adrián  N.  také na 
Slovensku zajišťoval kontakty s finančními úřady a ze všech transakcí měl slíbenou 
provizi. Popsal dále, že odposlechy, které byly v této  věci  realizovány,  jsou  pouze 
částí komunikace, neboť další komunikace probíhala na jiných mobilních telefonech 
jiných  systémů  a  kanálech,  které  jsou  chráněné.  Dále  uvedl,  že  teprve 
z realizovaných odposlechů zjistil, že obžalovaní K., N. a R. ve spojení s Ivetou B. se 
domlouvali na tom, že vlastně  obžalovaného  B.  okradou o peníze, které budou 
vyplaceny finančními úřady, takže fakticky zloděj chtěl okrást zloděje.  
 
K obžalovanému  L.  obžalovaný  B.  uvedl,  že  tohoto  vůbec  nezná,  nikdy  ho  neviděl. 
Patrně  se  také  jednalo  o  osobu  ovládanou  někým  jiným. Naopak pokud jde o 
obžalovaného Martina H., ten byl s celým systémem seznámen, karty fyzicky dostal 
naskladněné. Od finančního úřadu získal 400.000,- Kč, z toho si polovinu nechal a 
druhou polovinu předal B. Pokud jde o obžalovanou Ing. T., poté, co obžalovaný Ing. 
R.  opakovaně  urgoval  platby  a  domáhal  se  vyplacení  svých  provizí,  rozhodl  se 
obžalovaný B. angažovat jiného daňového poradce. Na základě doporučení vstoupil 
do kontaktu právě s Ing. T., které předložil doklady firem, a která zjistila, že účetnictví 
je ve špatném stavu, a proto ji obžalovaný požádal, aby je uvedla do stavu, který se 
dá  předložit  správci  daně.  Doklady  jí  vozil  obžalovaný,  Veronika  D.  a Antonín R. 
Navíc byla Ing. T.  v kontaktu s účetní  H., která pracovala v kanceláři  Ing.  R., ale 
rovněž za jeho zády. Popsal, že Ing. T. se snažila práci dělat zodpovědně a pouze 
asi v jednom  případě  vystavila  nepravdivý  doklad,  kdy  obžalovanému  B.  vystavila 
dohodu o práci, aby tento jejím jménem mohl ve Frýdku-Místku získat informace o 
daňovém řízení. 
 
V další  fázi  své  výpovědi  ze  dne  28.11.2013  pak  obžalovaný  uvedl,  že  všechny 
skutky tak, jak jsou popsány v obžalobě, se zakládají na pravdě včetně částky, která 
byla fakticky vyplacena finančními úřady, když částka 50.000.000,- Kč, o které hovořil 

---

80 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
dříve, v sobě zahrnovala i další platby nesouvisející s webhostingovými kartami. Dále 
pak  obžalovaný  popsal,  že  po  svém  propuštění  z vazby v roce 2008 hledal 
v podstatě jakékoliv zboží, na kterém by mohl krátit DPH a v rámci tohoto hledání se 
seznámil s Ivetou B. a Jaroslavem P., kteří mu nabídli webhostingové karty, původně 
tedy webka.info. V té  době  obžalovaný  ze  všech  dalších  obžalovaných  znal  jen 
Veroniku  D.  jako svou partnerku, dále Ing. R., který dělal účetnictví  jeho bratrovi, a 
Ing. K. U prvního jednání s Tomášem B., se kterým byl seznámen, došlo k dohodě o 
spolupráci v oblasti webhostingových karet s tím, že je to malé, drahé zboží, ideální 
na přepravu a ideální pro krácení DPH. Popsal, že obžalovaná K.  se v tu dobu živila 
zakládáním společností a dodáváním jednatelů do těchto společností a obžalovaný ji 
znal prostřednictvím svého známého Pavla C., který měl v Praze autobazar a přes 
kterého se s ní seznámil. Zadáním pro ni bylo založit co nejvíce firem, do kterých by 
se mohlo ze společnosti Melvin Corp., pocházející od Tomáše B., prodávat zboží a 
doručovat  a  vystavovat  faktury  a  přiznání  k DPH. V té době  obžalovaný  ovládal 
společnost  Flexter  Enterprise,  která  disponovala  kancelářskými  prostorami 
v Průhonicích, do které se začaly dovážet karty. 
 
 
K obžalované Veronice D.  uvedl, že tato jezdila na jednání, podepisovala 
faktury, manipulovala s kartami ve skladech v Průhonicích,  účastnila  se  asi  90  % 
jednání s Tomášem  B.,  rovněž  vybírala  z účtu  peníze,  které  pak  byly  předávány 
prostřednictvím Ivety B. Tomáši B. Společnost Flexter v té době byla pouze formální, 
doklady  ke  společnosti  byly  v kanceláři  v Průhonicích,  razítko  měla  k dispozici 
Veronika  D.  i s přístupy  na  účty.  Jednatel  společnosti  Ladislav  T.  dal plnou moc 
Veronice  D., avšak nijak se nepodílel na  chodu  společnosti  stejně  jako  Otakar  V., 
který  ji  původně  zakládal.  Společnost  Antip  byla  zakoupena  prostřednictvím 
obžalované  K.  v únoru  2010  za  peníze  vyplacené  finančním  úřadem.  Jednalo  se  o 
společnost,  která  již  fungovala  dříve,  takže  vlastně  to  byl  přeprodej.  Ing.  K.  tuto 
společnost nezakládala. Naopak zakládala společnosti Sirenia, Dugong a Guega na 
základě požadavků Tomáše B. s tím, že firem, které obchodují kartami, by mělo být 
co  nejvíce.  Jediným  důvodem  pro  založení  těchto  firem  byly  obchody 
s webhostingovými kartami. Obžalovaná K. podle způsobu života obžalovaného B. a 
obžalované  D.  si  byla  vědoma  jejich  značné  solventnosti,  takže  s nimi  ochotně 
spolupracovala. Za založení jedné firmy od nich inkasovala 250.000,-  Kč  a  neměla 
mít žádný podíl na následných nadměrných odpočtech. Teprve postupem času, kdy 
se jednání s finančními  úřady  zadrhla,  zjišťovaly  se  různé  kontakty  všech 
zúčastněných  osob  včetně  obžalované  K., tato se dále starala o chod firem, které 
založila,  a  proto  jí  bylo  přislíbeno  vyplacení 5 až 7 % z částek  získaných  od 
finančního úřadu.  
 
 
K osobě  Adriána  N.  obžalovaný popsal, že Iveta B.  s Jaroslavem  P.  měli 
původní představu, že budou zprostředkovávat veškeré kontakty mezi obžalovaným 
B.  a Tomášem B.  zejména,  že  budou  kontrolovat  předávání  peněz,  ze  kterých  si 
budou  nechávat  provize.  Obžalovaný  již  dříve  uvedl,  že  měl  požadavek,  aby 
existovalo zboží, kterým se obchoduje, přepravy těchto zboží a finanční úhrady. Při 
obchodování kartami webka.info však zjistil, že těchto karet je pouze málo a prakticky 
stejné  krabice  se  stále  vozí  dokola,  což  neodpovídalo  jeho  představám.  Když  pak 
finanční úřady chtěly vidět doklady o úhradách za karty, obžalovaný toto požadoval 

---

81 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
od Tomáše B.,  ovšem  ten  žádné  takové  doklady  neměl.  Z toho  důvodu  se 
obžalovaný B.  rozhodl zřídit vlastní systém, což následně vedlo k založení systému 
Ikropolis.  Tím  současně  došlo  k jakémusi  odstřihnutí  B.  s P.  od  finančních 
prostředků. Obžalovaný nicméně potřeboval karty Ikropolis  vyvážet do jiné členské 
země  EU,  což  v tomto  případě  bylo  Slovensko  a  opět  prostřednictvím  Ivety  B.  byl 
seznámen s Adriánem  N.,  což  je  její  příbuzný.  Během  následné  spolupráce  pak 
došlo k nějakým  rozporům  mezi  obžalovaným  a  B.  s P.  tak, že se rozešli ve zlém. 
Obžalovaný pak nabídl Adriánu N. spolupráci bez účasti Ivety B. a Jaroslava P. V té 
době se také Tomáš B. domníval, že mu obžalovaný nevyplatil všechny nadměrné 
odpočty,  které  byly  finančním  úřadem  proplaceny,  a  proto  na  obžalovaného  poslal 
„P.“, tedy skupinu, která měla peníze vymoci. Obžalovaný jim však doklady prokázal, 
že žádné jiné peníze mu vyplaceny nebyly a snažil se s nimi navázat spolupráci. 
Osoby ze skupiny „P.“ pak zajišťovaly jakési kontakty na finančním úřadě v Bratislavě 
a Adrián N. zajišťoval účetní kontroly v Komárně. K osobě obžalovaného R. uvedl, že 
tento byl v systému od první kontroly na webka.info, ze kterých dostal první peníze, 
také  byl  přítomen  kontrole  finančního  úřadu  v Praze-Průhonicích,  kam  přišly  dvě 
dámy z finančního úřadu zkontrolovat existenci webkaret. U této kontroly byli přítomni 
obžalovaní B., R. a D. a jejich zaměstnankyně Hana Ch. Obžalovaný dělal skladníka 
a nakládal karty do vozidla, obžalovaný R.  pak  odjel  na  finanční  úřad  a  přijel 
s platebním  výměrem  na  30.000.000,-  Kč.  Během  následných  kontaktů 
obžalovaného B. s Ivetou B., která si stěžovala na svou tehdejší účetní, jí obžalovaný 
B. doporučil Ing. R. a tak je oba seznámil. Výslovně také uvedl, že obžalovaný R. měl 
provize z vyplacených peněz a nikoli pouze paušální částky za zpracované materiály.  
 
 
K systému  Ikropolis pak obžalovaný uvedl, že jeho výroba byla zadána 
Antonínu R. s tím, že má být vyrobeno 1.000.000 karet ve třech variantách. Grafické 
zpracování systému mělo být lepší než u karet webka.info a mělo se jednat o funkční 
systém.  Od  počátku  byl  tento  systém  koncipován  jako  prostředek  k získání 
nadměrných odpočtů z finančního úřadu. Ze všech obžalovaných pouze Ladislav Š. 
se jim ozval na základě internetové stránky, karty nakupoval a věřil v to, že by mohl 
uspět na trhu. Obžalovaní si z něj sice dělali legraci, ale navedlo je to k úvahám, že 
by karty mohly být uvedeny do normálního prodeje, k čemuž  ovšem  nakonec 
nedošlo.  
 
 
Antonín R. byl poptán jako IT specialista, první schůzky s obžalovaným B. byly 
věcné  a  technické,  kdy  se  skutečně  domlouvali  na  fungování systému Ikropolis. 
Během neformálních jednání pak zjistili, že mají společné zájmy, takže se z nich stali 
přátelé.  Obžalovaný  B.  také Antonínu R.  sdělil,  že  nejde  o  systém,  ale  o  krácení 
DPH. Následně se dohodli, že ve své činnosti budou pokračovat. Obžalovaný B. si 
uvědomoval, že finanční úřad může chtít ověřovat funkčnost systému, a proto bylo 
v jeho zájmu vybrat i jeho tvůrce Antonína R. Vytvoření systému Ikropolis objednala 
společnost Sirenia u společnosti Web Revolution, která také zajišťovala tiskárnu C-
print.  Veškeré  platby  také  Sirenia  platila  společnosti  Web  Revolution  tím,  že 
nedoplatek  činil  asi  270.000,-  Kč,  neboť  v té  době  společnost  Sirenia  potřebovala 
prostředky i na jiné věci. Obžalovaný také uvedl, že tiskárna C-print měla podle něj 
zaplaceno  vše,  připustil  nicméně,  že  provize  dohodnutá  pro  Antonína  R.  vyplacena 
nebyla,  ovšem  toto  nepovažuje  za  platbu  tiskárně,  když  fakticky  měly  být  peníze 

---

82 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
předány  Antonínu  R.  Karty pak obžalovaný R.  přivezl  do  tehdejšího  bydliště 
obžalovaného  B.  v Doubravčicích,  nějakou  dobu  je  pak  skladoval  u  sebe  v bytě  na 
Proseku a  nakonec byly  uskladněny  v Průhonicích  v kanceláři.  Společnosti  Flexter, 
Sirenia, Dugong, Guega a Xuvion v té  době  nedělaly  nic,  pouze  se  u  nich  vedlo 
účetnictví, přeúčtovávaly se faktury, naskladněné zboží, které se pak převáželo na 
Slovensko.  Veškeré  aktivity  byly  podřízeny  hlavnímu  účelu, získání  finančních 
prostředků na finančních úřadech.  
 
 
Pokud  jde  o  jednatele  jednotlivých  společností,  o  kterých  byla  řeč,  tyto  do 
společností dosazovala obžalovaná K. prostřednictvím pánů B. a Saši (S.). Původně 
se nepředpokládalo, že by tyto osoby měly chodit na finanční úřady, protože v první 
fázi  finanční  úřady  nic  takového  nepožadovaly.  Obžalovaný  s těmito  osobami 
původně vůbec nebyl v kontaktu a neznal je. Tyto osoby dostaly  nějaké peníze při 
založení firem, ale vyplácela je obžalovaná K.  nebo  možná  nějaké  další  osoby. 
Obžalovaný s osobami B. a Saši v kontaktu v podstatě nebyl, pouze se s nimi párkrát 
viděl. Když pak finanční úřad požadoval výpovědi jednatelů, obžalovaný teprve zjistil, 
o  jaké  osoby  se  jedná  a  byl  zděšen,  že  tyto  osoby  mají  za  48  hodin  vypovídat  na 
finančním úřadě.  
 
 
S Azizem Al-N.  byl navázán kontakt ve vztahu k bance SCB v době,  kdy  se 
zadrhlo vyplácení nadměrných odpočtů. Obžalovaný B. tehdy po různých známých 
sháněl někoho, kdo by mu mohl ve věci pomoci a tím došel na Azize Al-N., kterého 
předtím znal jako provozovatele baru. Následně pak došlo ke spolupráci, kterou již 
obžalovaný  popsal  výše.  Přestože  obžalovaný  od  počátku  požadoval doložitelné 
úhrady, popsal, že u obchodování s kartami webka.info spoléhal na Tomáše B., u 
karet Ikropolis věděl, že se o to bude muset postarat sám, ale vzhledem k tomu, že 
finanční  úřady  takové  doklady  z počátku  nevyžadovaly,  tak  to  neřešil  a  vše  začal 
řešit, až nastaly problémy s vyplácením peněz. V samotné bance SCB obžalovaný 
nadále  formálně  nikde  nefiguroval,  ač  disponoval přístupem  k administraci 
internetového bankovnictví. Vzhledem k tomu, že s bankou  plánoval  ještě  další 
transakce, předal tyto doklady asi 14 dní před zatčením Janu H., který v odposleších 
vystupuje jako pan Tau a dnes k těmto  dokladům  obžalovaný  B.  nemá  přístup.  Při 
zakoupení  bankovního  softwaru  také  obžalovaný  řešil  sídlo  banky,  a  to 
prostřednictvím Vlasty K., která doporučila adresu na ulici Truhlářské, ovšem toto se 
nedořešilo.  Obžalovaný  nicméně  nechal  vyrobit  zlatou  destičku  SCB,  kterou 
přišrouboval  na  budovu  na  ulici  Truhlářské.  Dále  věc  neřešil  a  pouze  tuto  adresu 
uváděl  jako  sídlo  pobočky  banky  v České  republice,  neboť  se  domníval, že 
obžalovaná  K.  všechno  další  vyřídila.  K  tomu  však  nedošlo,  a  proto  pak  vyvstal 
problém při kontrole finančního úřadu v sídle banky. Na základě přístupových kódů, 
které byly zakoupeny spolu se softwarem, pak Antonín R.  vyrobil webové stránky 
banky, propojil je se systémem a kdokoliv se přihlásil na webové stránky, tak je viděl. 
Přístupové kódy administrátora měl Antonín R. Současně měl přístupové kódy i Aziz 
Al-N., který mohl celý systém vypnout, což nakonec i učinil. Banka v uvedené době 
nesloužila  pro  žádný  jiný  účel  než  pro  platby  za  webhostingové  karty.  Pokud  jde  o 
další  přihlašovací  jména,  která  se  neobjevují  v obžalobě,  popsal,  že  se  jednalo  o 
další  formální  firmy,  jejichž  prostřednictvím  byla  deklarována  obchodní  činnost 
společností obchodujících  webhostingovými kartami. 

---

83 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
 
Dále obžalovaný popsal, že veškeré listiny, které se týkaly banky, přepisoval 
Antonín  R., a co se týkalo faktur, pokyny k fakturám  dával  převážně  obžalovaný  B. 
obžalované  D.  Ta  potom  prostřednictvím  účetní  H.  zajišťovala  jejich  vystavení, 
obratem  byly  emailem  posílány  zpět  D., v bydlišti obžalovaného B.  s Veronikou  D. 
byly  tisknuty,  podepisovány  a  následně  rozváženy  na  příslušné  finanční  úřady. 
Fungující firmy převážně z Moravy si pak vedly vlastní účetnictví. Na Slovensku se o 
tyto  věci  staral  Adrián  N., kterému se zasílaly doklady z ČR,  a  on  si  je  zaúčtoval. 
Teprve v průběhu  trestního  řízení  se  obžalovaný  dověděl,  že  Adrián  N.  si nevedl 
účetnictví  prostřednictvím  SCB,  proto  pak  tvrdil,  že  s transakcemi  neměl  nic 
společného.  Zmíněné  listiny  nebyly  vyhotovovány  od  počátku,  ale  teprve  poté,  co 
finanční  úřady  požadovaly  jejich  předložení.  Formální  jednatelé  formálních 
společností ovládaných obžalovaným nedělali v tomto směru vůbec nic, faktury ani 
nepodepisovali ani jim nebyly předkládány. Pouze v nutných případech, kdy finanční 
úřady  trvaly  na  jejich  výslechu,  byly  tyto  osoby  školeny,  o  čem  mají  na  finančním 
úřadě hovořit. Tato školení obvykle realizovali obžalovaný B., dále obžalovaní D. a R. 
Také podobné školení realizoval obžalovaný Ing. R.,  který  od  počátku  věděl,  že 
účelem všech těchto transakcí je krácení DPH. Naproti tomu daňová poradkyně Ing. 
T. jednala se všemi „jednateli“ na profesionální úrovni daňového poradce, který má jít 
s jednatelem na finanční úřad a připravuje se na konkrétní jednání.  
 
 
Pokud  jde  o  skutečné  firmy,  kterým  byly  rovněž  webhostingové  karty 
nabízeny,  jednalo  se  pouze  o  rozšíření  transakcí  systému  Ikropolis.  Tyto  firmy, 
s výjimkou firem obžalovaného K.  a Ing. M.,  byly  zprostředkovány  obžalovaným K., 
který byl známým obžalované K.  Šlo  také  o  diverzifikaci  celé  činnosti  na  co  nejvíc 
finančních  úřadů  a  zvýšení  pravděpodobnosti  vyplacení  nadměrných  odpočtů.  Na 
Moravě  se  jednalo  převážně  o  firmy,  které  deklarovaly,  že  mají  kontakty  na 
finančních  úřadech, proto byly kontakty s nimi  nastaveny  tak,  že  pokud  bude něco 
vyplaceno, polovinu získají firmy a druhá polovina bude vyplacena obžalovanému B., 
který pak peníze rozdělí mezi další zúčastněné. Obžalovaný K. vše prezentoval jako 
obchodník s různými  komoditami,  takže  dostal  jistou  samostatnost a  zprostředkoval 
kontakty s firmami z Moravy. Kontakty s Moravou fungovaly a obžalovaný B. 
s obžalovanými  K.  byli v kontaktu  převážně  telefonicky,  schůzek  nebylo  třeba. 
Obžalovaný  K.  také fungoval jako spojka na tyto  firmy  a  zajišťoval  s nimi veškerou 
komunikaci. Mimo obžalovaného K. byly tyto moravské firmy v kontaktu i s Adriánem 
N., se kterým si jednatelé řešili prodeje.  
 
 
Co  se  týče  firem,  které  nebyly  získány  prostřednictvím  obžalovaného  K., 
jednalo se o Danemoor a Vanapo, které zprostředkoval Tomáš B. Když pak začal mít 
B.  problémy s policií  na  Slovensku,  tyto  firmy  začaly  obchodovat  s obžalovaným  B. 
Z dřívějších  kontaktů  obžalovanému  bylo  zřejmé,  že  jednatelé  těchto  firem  byli 
srozuměni s povahou obchodu s kartami, takže jednání s nimi bylo poměrně snadné.  
 
 
Pokud  jde  o  společnost  Wreston  obžalovaného  Š.,  ten  se  ozval  sám  přes 
internet.  Veškeré  doklady  měl  v pořádku  a  snažil  se  opravdu  karty  zobchodovat, 
nabízel je klientům, zajímal se o funkčnost systému a služby, které systém poskytuje.  
 

---

84 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Pokud  jde  o  společnost  Lykonet  obžalovaného  L.  uvedl,  že  za  tuto  společnost 
obžalovaný  jednal  se  Zdeňkem  P.  z Prahy.  Zdeněk  P.  měl  za  obžalovaným 
pohledávku,  kterou  se  rozhodli  řešit  prostřednictvím  karet  tak,  že  se  očekávalo 
vyplacení asi 600.000,-  Kč  finančním  úřadem,  což  měla  být  splátka  zmíněné 
pohledávky.  Později  obžalovaný  zjistil,  že  společnost  Lykonet  si  tímto  pouze 
nákladově  srovnala  rozdíl  v účetnictví  a  žádnou  částku  na  finančním  úřadě 
nenárokovala. Osobu obžalovaného L. obžalovaný B. nikdy neviděl a nejednal s ním.  
 
 
Pokud jde o obžalovaného Martina D., toho přivedla obžalovaná K. a on pak 
přivedl  firmu  Mikromax  s jednatelem Josefem M., se kterým obžalovaný B.  nikdy 
nejednal  a  všechno  řešil  prostřednictvím  obžalovaného  D.  Martin  D.  také všechny 
věci ohledně banky řešil přímo s Antonínem  R., ohledně karet s obžalovaným  B. a 
obžalovanou  D. S D.  proběhlo  několik  schůzek  i  v přítomnosti  obžalované  K.,  měl 
také  razítka  společnosti  Mikromax,  za  kterou  obžalovaný  Josef  M.  nikdy nejednal. 
Účetnictví  všem  společnostem  vedla  Vladislava  H.  nejprve  jako  zaměstnankyně 
společnosti  ORCA  obžalovaného  R.  a  později  samostatně.  Její  manžel  Martin  H. 
žádal  o  zapojení  do  systému  Ikropolis,  byly  mu  tedy  naskladněny  karty  v menším 
rozsahu  a  finanční  úřad  mu  vyplatil  400.000,-  Kč,  z čehož  polovinu  dal 
obžalovanému  B. a zbytek si nechal. Dohoda s Martinem H. byla od počátku jasná, 
v jeho případě se nikdy nemělo jednat o legální byznys.  
 
Obžalovaná  Veronika  D.  v hlavním  líčení  popsala,  že  s obžalovaným  B.  se 
seznámila  ve  věku  15  let,  když  se  přihlásila  do  modelingové  agentury,  kterou  v tu 
dobu vedla jeho přítelkyně Nikol S. S tou se posléze spřátelila a nakonec se k nim i 
nastěhovala,  neboť  chtěla  mít  volnější  život  než  u  rodičů.  Po  několika  měsících 
obžalovaný B. přišel s tím, že se budou stěhovat do Prahy a nabídl jí, aby šla s nimi, 
také jí nabídl práci  sekretářky  ve  společnosti  Flexter  Enterprise,  za  což  dostávala 
výplatu 25.000,-  Kč.  Jako  sekretářka  připravovala  účetnictví  pro  daňovou  kancelář. 
Tehdy se také pohádala s Nikol  S.  a  rozhodla  se  od  nich  odstěhovat.  Byt  jí  sehnal 
obžalovaný  B., který pak v jejím  bytě  trávil  hodně  času.  Dostala  od  něj  k dispozici 
počítač, telefony i auto, dále jí platil nájem za byt a poskytoval jí výplatu 25.000,- Kč. 
Práci,  kterou  pro  něj  odváděla,  bylo  vožení  do  práce,  na  schůzky,  domů  a  jejich 
soukromý  život.  Po  čase  se  obžalovaný  B.  rozešel s Nikol  S.  a obžalovanou si 
nastěhoval do bytu, kde pak žili jen sami dva, avšak Nikol S. se stala jeho milenkou. 
Po nějaké době se obžalovaný dostal do finančních problémů, a proto ji požádal, zda 
by vzala na své rodné číslo půjčku 150.000,- Kč na úhradu nájmu. Když ani později 
nebyly  peníze  na  nájem,  stěhovali  se  do  menšího  bytu.  Popsala,  že  veškeré  věci, 
které dělala, dělala pouze na základě pokynů obžalovaného B., který jí vždy vysvětlil, 
proč je vhodné něco udělat a ujišťoval ji, že to není nic špatného. Připustila, že ve 
společnosti  Flexter  Enterprise  měla  plnou  moc  od  jednatele,  ale  obžalovaný  B.  ji 
ujišťoval,  že  pracuje  pouze  na  plnou  moc,  takže  není  za  kroky  společnosti 
odpovědná. Také připustila, že byla jednatelkou společnosti Antip, přičemž veškerá 
její činnost spočívala v podepisování listin. Uvedla, že o daních nebo účetnictví nic 
neví,  neboť  má  vzdělání  kadeřnice  bez  maturity.  Připustila  dále,  že  chodila  na 
finanční úřady za společnosti Flexter Enterprise i Antip s tím, že obžalovaný B. ji vždy 
předem naučil, co má říkat. Veškeré aktivity obou společností prováděl obžalovaný 
B. a jí dával pouze podepisovat spoustu papírů, což ona činila, aniž by věděla, co se 

---

85 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
na papírech uvádí, co tím může způsobit a jak může dopadnout. Popřela, že by kdy 
přebírala  poštu  nebo  e-maily  za  společnost  Xuvion.  Připustila,  že  převážela  listiny 
obžalovanému  R.,  aniž  by  věděla,  co  v listinách  je,  neboť  tomu  nerozumí.  Popsala 
dále, že asi rok před zadržením obžalovaný B. začal užívat drogy a ona z něj začala 
mít strach. Obžalovaná s ním také v roce  2011  otěhotněla,  avšak  on  jí  těhotenství 
zakázal s odkazem, že užívá drogy a že nejsou finančně zajištěni, proto podstoupila 
potrat. Když pak zjistila, že obžalovaný B.  udržuje intimní vztahy s dalšími ženami, 
chtěla od něj utéct, zjistila však, že na ni jsou napsány majetky a zejména dluhy se 
splátkou zhruba 150.000,-  Kč  až  200.000,-  Kč  měsíčně,  takže  se  rozhodla 
s obžalovaným  zůstat.  Popsala  také,  že  po  svém  zadržení  byla  poprvé  v životě 
postavena do situace, kdy se za sebe musela rozhodnout sama, kdy jí obžalovaný B. 
nemohl poradit, ale uvedla, že její dřívější výpovědi v přípravném řízení byly všechny 
manipulovány a zajištěny obžalovaným B., které dostávala v písemné podobě, aby 
se je naučila. Uvedla, že tak činila, poněvadž z něj měla strach. 
 
K dotazům  pak  obžalovaná  popsala,  že  měla  plnou  moc  společnosti  Flexter,  kde 
vystupovala jako sekretářka,  kromě  toho  na  ni  byla  napsána  společnost  Antip,  kde 
byla jedinou jednatelkou i majitelkou. Sama však tyto společnosti neovládala, to dělal 
obžalovaný B. Měla zřízený i svůj účet u GE Money Bank, ale přes něj žádné peníze 
neprocházely,  dále  měla  platební  kartu  společnosti  Flexter,  jejímž  prostřednictvím 
vybírala peníze na pokyny obžalovaného  B.  a touto firemní kartou Flexter hradila i 
vlastní potřeby. Sama do společnosti Antip nevložila žádný vklad. Je jí známo, že na 
tuto společnost byly napsány automobily, které kupoval obžalovaný. Jestli společnost 
Antip  vyvíjela  nějakou  činnost,  jí  není  přesně  známo,  pouze  ví,  že  jejím 
prostřednictvím  obžalovaný  B.  obchodoval.  Účetnictví  této  společnosti  vedl 
obžalovaný R. stejně jako všech ostatních společností obžalovaného B., když pak B. 
odešel od Ing. R., přešel k Ing. T., která vedla účetnictví. Ke svému osobnímu životu 
popsala,  že  měla  kolem  sebe  luxus,  který  se  jí  líbil,  a  přišlo  jí,  že  se  k tomuto 
životnímu standardu nemusí ani nijak přičiňovat, pouze „si žila“. Jakoukoli spojitost 
mezi listinami, které dostávala k podpisu,  a  svou  životní  úrovní  neshledávala.  Měla 
za to, že obžalovaný B.  na  tuto  životní  úroveň  vydělá,  když  tvrdil,  že  pracuje  pro 
daňovou kancelář, kde převáží papíry, blíže se o jeho aktivity nezajímala. Když bylo 
třeba pro jejich život sehnat peníze, obžalovaný je vždycky sehnal. Z jakých zdrojů, jí 
nebylo známo. Připustila, že asi dvakrát byla v daňové kanceláři obžalovaného Ing. 
R., ale nikoli u jednání, byla přítomna přebírání nějakých listin. S obžalovanou Ing. T. 
se rovněž seznámila, ale o firmách se s ní nikdy nebavila. Připustila také, že měla mít 
nějakou  smlouvu,  že  je  zaměstnaná  u  obžalovaného  R.,  ale  konkrétně  k tomu nic 
neví. Pokud chtěla od obžalovaného odejít, bylo to z důvodu jejich osobního života. 
O obchody obžalovaného B. se nikdy nezajímala a to ani potom, co zjistila, že jsou 
na ni vedeny dluhy.  
 
Pokud  jde  o  webhostingové  karty,  uvedla,  že  za  společnost  Flexter  „odseděla“ 
školení o kartách, ovšem nic si z toho neodnesla, neví,  jak  karty  přesně fungovaly, 
ani neví, kdo ji konkrétně školil. Připustila, že v rámci školení měla karty v ruce a také 
ví, že v kanceláři,  kterou  měla  pronajatou  společnost  Antip,  nějaké  karty  byly 
v krabicích.  Jednou  měla  za  úkol  je  spočítat,  šlo  o  jiné karty, než ke kterým 
absolvovala školení. Pokud jde o společnosti Sirenia,  Dugong a Guega, připustila, 

---

86 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
že po ní obžalovaný B.  chtěl  souhlas  s umístěním  v  sídle  firmy  Antip,  dále  po  ní 
žádal,  aby  měla  výběrové  právo  k  účtům  společností  Dugong  a  Guega,  na  čemž 
neviděla  nic  špatného,  když  podobný  vztah  měla  ke  společnosti  Flexter.  Žádnou 
smlouvu s těmito společnostmi neměla. K Sirenii neměla žádný vztah. Dále připustila, 
že mohla podepsat nějaký papír, který jí obžalovaný B. předložil. Uvedla, že si není 
vědoma,  že  by  někdy  s obžalovaným  nebo  jinými  osobami  řešila  něco  pracovního, 
nanejvýš plnila pokyny obžalovaného B. a převážela např. listiny. Také připustila, že 
jednou telefonovala na finanční úřad za jednatelku T., za kterou se omlouvala a měla 
se zeptat, v jakém  stádiu  je  nějaké  řízení  o  kontrole.  To  tedy  učinila  a  finančním 
úřadem  jí  bylo  sděleno,  že  informace  po  telefonu  se  neposkytují.  V jiném  případě 
s finančním  úřadem  nekomunikovala.  Že  by  se  v souvislosti s webovými kartami 
setkala s dalšími osobami, si nebyla vědoma. Připustila, že u nich doma někdy byla 
návštěva  ze  Slovenska,  ale  uvedla,  že  v její  přítomnosti  se  nikdy  obchodní  vztahy 
neřešily.  Popsala  dále,  že  internetové  připojení  v jejich  domě  bylo  psáno  na  její 
osobu,  internetový  přístup  nebyl  chráněný  heslem.  V domě  byly  asi  tři  počítače. 
Připustila,  že  pro  obžalovaného  nanejvýš  tiskla  e-mailovou korespondenci. Také, 
když obžalovaný B.  ráno  odcházel  do  práce,  připravoval  jí  papíry  s úkoly, co má 
udělat. Svou práci považovala za vděk za všechno, co ji obklopuje, a že vlastně se 
za to po ní chce jen minimum práce. Připustila dále, že komunikovala s Vladislavou 
H.,  která  „nějakým  způsobem“  vystavovala  faktury,  případně  na  základě  pokynů 
obžalovaného B. zajišťovala úpravy faktur.  
 
K bance SCB popsala, že obžalovaný B. byl jednou v Hongkongu a vrátil se s tím, že 
tam má dvě firmy, z nichž jedna mohla být banka, ale není jí známo, zda se jedná o 
banku, na kterou je tázána. Také uvedla, že někdy doma říkal, že je „v bance“. Sama 
na  účty  u  SCB  nikdy  nepřistupovala.  Připustila,  že  přišla  do  styku  s Veronikou  V., 
kterou česala v kanceláři v Průhonicích, s tím, že o to byla požádána obžalovaným 
B.,  což  ji  potěšilo, neboť  je  vyučená  kadeřnice  a  tuto  činnost  dlouho  nedělala.  K  té 
příležitosti obžalovaný na tabuli napsal názvy nějakých firem s tím, že Veronika V. se 
je má naučit. Zda přišla do styku s jednateli dalších firem, jí není známo. Tyto osoby 
nikdy nechodily v Průhonicích do práce do sídla svých firem. Pokud jde o Veroniku 
V., tu vždy na pokyn obžalovaného B. převážela sama. K osobě Tomáše B. uvedla, 
že jméno zaslechla od obžalovaného B., ale konkrétní osobu si k tomuto jménu 
nevybavuje.  Připustila,  že  by  mohl  mít  něco  společného  s kartami na Slovensku. 
Uvedla, že na schůzkách obžalovaného B. ve věci obchodních aktivit nesměla být. 
Připustila,  že  k nim  domů  jezdili  Slováci  A.  a A.,  ale  jednalo  se  o  večírkové  akce, 
nikoli obchodní schůzky. Název firmy Melvin je jí znám s tím, že se jednalo o jednu 
ze  společností  obžalovaného  B., sama s ní však do styku nikdy  nepřišla.  Viděla 
nicméně jejího jednatele.  
 
Z dalších obžalovaných zná obžalovaného B. jako svého bývalého přítele. Dále Petra 
Š., který byl jednatelem společnosti Flexter v době, kdy ona sama už tam nepůsobila. 
Jednou s ním byla na finančním úřadě, kde měly být vysvětleny nějaké obchody ještě 
před jednatelstvím pana Š., jindy už s touto osobou do styku nepřišla. Dále je jí znám 
Adrián N., za kterým asi třikrát vezla obžalovaného B. U jejich jednání však přítomna 
nebyla.  Byla  jí  představena  N.  matka.  Dále zná obžalovanou Ing. K.  jako 
zakladatelku společností. Pro obžalovaného B. měla zakládat společnosti Flexter a 

---

87 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Antip. Obžalovaná s ní měla kamarádský vztah, chodily spolu na kávu, několikrát si jí 
také  stěžovala  na  soukromý  život  s Michaelem  B.  Obchodně  s ní žádné vztahy 
neměla,  pouze  jednou  s ní na pokyn obžalovaného B.  řešila  nějaké  sídlo,  kdy 
majitelé budov si nepřáli, aby nějaké společnosti u nich byly napsané. Mělo se jednat 
o  společnost  Antip.  Je  jí  známo,  že  spolupracovník  obžalované  K., jistý pan  Č., jí 
vystavoval  plnou  moc  na  společnost  Flexter.  Je  jí  také  známo,  že  všechny 
společnosti,  které  vlastnil  obžalovaný  B., byly zakládány obžalovanou K.  Je jí také 
známo, že k těmto  společnostem  obžalovaná  K.  zakládala  účty,  což  bylo  součástí 
založení firmy. Sama obžalované K. žádné finanční prostředky nepředávala ani od ní 
nedostávala žádné úkoly. K osobě  Veroniky  V.  uvedla, že se jednalo o jednatelku 
společnosti  Xuvion,  kterou  česala  a  líčila,  a  to  pouze  jednou  nebo  dvakrát 
v Průhonicích. Zda to mělo nějakou souvislost s jednáním na finančním úřadu, jí není 
známo. Obžalovaná Eliška T.  je  pak  jednatelkou  společnosti  Guega,  za  kterou 
obžalovaná volala na finanční úřad a viděla se s ní asi dvakrát nebo třikrát, když ji 
vezla. Jednou také společně šly do banky, konkrétně do UniCredit bank, kde se měl 
účet přepsat na Elišku T. Tehdy obžalovaná zjistila, že společnost měla nesmyslně 
dva  účty  založené  v Praze a v Karlových  Varech  a  dohodly  se,  že  zůstane  pouze 
účet  v Praze, který zakládala obžalovaná K.  při  založení  společnosti.  Vzápětí  to 
sdělila obžalované K., která byla zakladatelkou pražského účtu. Více se s Eliškou T. 
neviděla.  Annu  K.  zná  jako  jednatelku  společnosti  Dugong  a  připustila,  že  ji 
převážela,  ale  nedokáže  si  ji  vůbec  vybavit.  Obžalovanou  Ing.  Zuzanu  T.  zná 
z daňové kanceláře, přičemž obžalovaný B.  tvrdil, že u ní pracuje, tato zastupovala 
na finančním úřadě společnost Antip. Přebírala také účetnictví od obžalovaného R. a 
uváděla, že bylo v chaotickém stavu. Obžalovaný H. je manželem Vladislavy H., se 
kterou  komunikovala  prostřednictvím  e-mailu a telefonicky. Obžalovaný H.  také byl 
někdy u nich doma v přátelském duchu a asi dvakrát jim pomohl se stěhováním. O 
tom, že by šlo o obchody s kartami, jí není nic známo. Obžalovaný Antonín R. jí byl 
představen jako kamarád obžalovaného B., u nich doma byl asi dvakrát nebo třikrát. 
Působil také jako řidič obžalovaného B. Určitě měl R. s B. nějaké obchodní aktivity, 
ale nic konkrétního jí k tomu není známo. Řešily se nějaké peníze, snad B. dlužil R. 
Další osoby uvedené v obžalobě jí známy nejsou.  
 
Obžalovaná dále uvedla, že Michael B. jí v době, kdy byla ve vazbě, posílal dopisy se 
sepsanými výpověďmi, které se měla naučit a následně uvádět. Popsala, že dělala 
to,  co  po  ní  chtěl,  neboť  z něho  měla  strach  s  odůvodněním,  že  „ten  člověk  je 
schopen úplně všeho“. O tom, že jí takové dopisy chodí, neřekla nikomu, ani svému 
obhájci. 
 
Obžalovaná dále uvedla, že ve společnosti Flexter  měla denní směny od pondělí do 
pátku  od  9  do  17  hod.  Že  by  společnost  měla  jiné  zaměstnance,  jí  není  známo. 
Z účtu společnosti vybírala finanční prostředky s tím, že  vybírala třeba i 4.000.000,- 
Kč.  Uvedla  také,  že  zná osobu  jménem  Aza,  který  má  v Říčanech  podnik,  kam  se 
chodila bavit. Zda s ním  měl  obžalovaný  B.  obchodní aktivity, neví. Má zato, že 
obžalovaný  vlastnil  společnosti  Flexter,  Antip,  Sirenia,  Dugong  a  Guega.  Dále  je  jí 
známa společnost Xuvion, společnost Brexus nezná. Popsala dále, že podle pokynů 
obžalovaného B. do telefonu o jednotlivých společnostech mluvila ve zkratkách, a to 
prvními  písmeny  názvů  společností.  Pokud  jde  o  banku,  uvedla,  že  obžalovaný 

---

88 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
banku  řešil  sám,  že  nebyl  nikdo,  koho  by  k této záležitosti pustil. Pokud jde o 
kontakty s obžalovanou Ing. T., uvedla, že zde byla s obžalovanou  V., kdy jela pro 
šanon, jehož  převzetí  trvalo  asi  10  vteřin.  Tato  návštěva  nebyla  dohodnuta,  proto 
před  vstupem  do  kanceláře  musela  asi  hodinu  čekat.  Samotný  úkon  pak byl  velmi 
krátký. Ji samotnou na návštěvu na finančním úřadu připravoval obžalovaný B. Dále 
uvedla, že pokud v přípravném  řízení  hovořila  o  obžalovaném  R.  jako o 
administrátorovi banky, dodneška nedokáže říct, co to znamená, měla to z dopisu od 
obžalovaného B. Obžalovaného R. nikdy neviděla, že by operoval s nějakou bankou.  
 
Obžalovaná  D. opakovaně vypovídala i v přípravném řízení a tyto její výpovědi byly 
odlišné  od  její  výpovědi  před  soudem.  Podrobným  hodnocením  jejích  jednotlivých 
výpovědí se soud zabývá níže. 
 
Obžalovaný  Antonín  R.  ve  své  výpovědi  před  soudem  podle  svého  vyjádření 
důrazně popřel, že by systém Ikropolis vytvořil za účelem vylákání daňových výhod. 
Popsal, že softwarovou činností se zabývá asi 7 let. Systém Ikropolis zřizoval výlučně 
jako  obchodní  zakázku  za  účelem  výdělku.  Jednak  šlo  o  vytvoření  systému  jako 
takového, kdy popsal, že účelem systému měl být prodej webového prostoru. Popsal, 
že  bylo  zbytečné  platit  od  počátku  prostor  odpovídající  všem  vytištěným  kartám, 
neboť  postačoval  na  úvod  obsadit  jeden  server  a  při  jeho  postupném  zaplňování 
přihlášenými účastníky např. na 80 % zajistit server další. Systém obsahoval hlášení 
o obsazenosti zakoupeného serveru, takže tato problematika byla ošetřena. Uvedl, 
že  vytvoření  systému  zadával  obžalovaný  B., se kterým obžalovaný R.  uzavíral 
smlouvu.  Jednalo  se  o  poměrně  lukrativní  zakázku,  kdy  za  samotné  vytvoření 
systému  měl  slíbenou  dobrou  odměnu  a  dále  za  pronájem  serveru  inkasoval 
v podstatě  dvojnásobek  nákladů  na  tento  server,  přičemž  polovinu  zaplatil  správci 
serveru a druhou polovinu si nechával pro sebe. Počítal s tím, že při zhruba pětistech 
aktivovaných  kartách  by  se  nakupoval  další  server,  což  by  pro  něj  znamenalo 
v absolutních  číslech  12.000,-  Kč,  což  pro  něj  bylo  zajímavé.  Další  zisk  spatřoval 
v samotné výrobě karet, kdy byl dohodnutý s tiskárnou, pro kterou se jednalo rovněž 
o lukrativní zakázku, na  určité  provizi  za  zprostředkování.  Obžalovaný  B.  nakonec 
tiskárně  zaplatil,  avšak  nikoli  celou  požadovanou  částku,  chybělo  asi  300.000,-  Kč 
nebo 270.000,-  Kč,  což  představovalo  provizi  obžalovaného  R.  Právě  z důvodu 
nedoplacení  této  provize  měl  obžalovaný  R.  potřebu  být  stále  v blízkosti 
obžalovaného  B., aby se této provize domohl. Dále popsal, že pro obžalovaného B. 
prováděl  školení  jednotlivých  subjektů,  které  se  měly  podílet  na  obchodování 
s webhostingovými  kartami,  kdy  jezdil  po  České  republice  a  vysvětloval  funkci 
systému.  
 
Obžalovaný  R.  se  dále  vyjádřil  k fungování SCB banky, kdy uvedl, že veškeré 
operace s bankou  byly  prováděny  z bydliště  obžalovaného  B. On sám do systému 
banky  vůbec  nezasahoval,  nanejvýš  když  obžalovaný  B.  signalizoval technický 
problém ve funkčnosti systému banky, využíval svých znalostí v oblasti IT a snažil se 
tyto  problémy  odstraňovat.  V žádném  případě  však  nebyl  administrátorem  této 
banky. Dále popsal, že jako technický poradce se zúčastňoval i jednání na finančním 
úřadu,  kde  prezentoval  systém  Ikropolis.  Jako  autor  systému  o  něm  měl  největší 
znalosti,  a  proto  se  těchto  jednání  zúčastňoval.  Připustil,  že  na  finančním  úřadě 

---

89 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
nepravdivě deklaroval počet aktivních uživatelů s tím, že tento byl nadhodnocen na 
internetových stránkách z marketingových důvodů. Tuto svou výpověď odůvodnil tak, 
že v rámci  obchodních  vztahů  mívá  ve  smlouvách  doložku  mlčenlivosti  a  v té chvíli 
nevěděl,  zda  není  mlčenlivostí  vázán.  Po  jednání  na  finančním  úřadu  záležitost 
konzultoval s jednatelem společnosti Web Revolution, u které byl zaměstnán – svým 
nevlastním otcem -  a  následně  sdělil  finančnímu  úřadu,  že  aktivních  uživatelů  není 
21.000, jak bylo původně deklarováno, ale pouze 67. Obžalovaný následně připustil, 
že jeho vztahy s obžalovaným  B. byly v podstatě přátelské, byť původně měl zájem 
být mu na blízku, aby od něj získal finanční prostředky za své služby. Pokud jde o 
společnost  Sirenia,  za  tuto  jednal  zásadně  s obžalovaným  B.,  byť  připustil,  že  se 
setkal i se svědkem B. K samotnému systému webhostingu uvedl, že tento je zcela 
běžný,  avšak  prostřednictvím  karet  to  bylo  něco  nového,  s tím se v tomto  případě 
setkal poprvé. Pokud jde o zásahy do serveru banky vzhledem k životní úrovni 
obžalovaného B., měl obžalovaný R. za to, že je zcela reálné, aby B. banku skutečně 
vlastnil. Mimo výše popsané aktivity se o samotné obchody s kartami nezajímal a 
vlastně se nezajímal ani o využívání systému Ikropolis, pouze očekával přihlašování 
uživatelů  za  účelem  případného  nákupu  dalšího  serveru.  Dále  uvedl,  že  v bydlišti 
obžalovaného  B. několikrát byl, ale jednalo se pouze o ojedinělé návštěvy. Připustil 
také,  že  servery  nechal  asi  ve  dvou  nebo  třech  případech  vypnout,  neboť  nebyla 
zaplacena  paušální  částka  za  jejich  pronájem.  Pokud  na  finančním  úřadu  označil 
nesprávnou osobu  jako  jednatele  společnosti  Sirenia,  bylo  to  proto,  že  sám  tuto 
osobu neznal a byla mu představena jako pan B. Pravou totožnost této osoby v té 
době  neznal.  Popsal  také,  že  ve  své  praxi  se  v mnoha  případech  setkává 
s neúspěšnými  projekty  využívání  internetu, tedy obchodními aktivitami, které 
následně nejsou úspěšné.  
 
Obžalovaná  Eliška  T.  popsala, že v době,  kdy  se  stala  členkou  představenstva 
společnosti Guega SE, byla bez práce, její finanční situace byla složitá, chodila v té 
době  do  školy  na  zdravotnický kurs, který byl placený. V té  době  u  sebe  doma 
pořádala  malý  večírek,  na  kterém  byl  přítomen  jistý  Michal  (B.), dále Saša (S.) a 
Anna  K.  Obžalovaným  tehdy  bylo  nabídnuto,  že  by  mohly  být  členkami 
představenstva nebo dozorčí rady nějakých firem. Konkrétně v případě obžalované 
Elišky T. mělo jít o firmu na pronájem a prodej nemovitostí, za což by mohla dostat 
až 50.000,-  Kč.  Nabídka  se  jí  původně  nějak  nezdála  a  nechtěla  na  ni  přistoupit. 
Později celou věc probírala s Annou K., a jelikož byla ve finanční tísni a peníze chtěla 
použít na úpravu svých zubů, rozhodla se ji využít. Proto po několika dnech spolu 
s Annou  K.  navštívily Michala (B.) s tím,  že  mají  zájem  o  vstup  do  firem.  Následně 
pak  byly  obě  odvezeny  k notáři,  kde  se  setkaly  i  s Vlastou  K.  a kde  obžalovaná 
podepsala nějaké papíry. Uvedla, že neměla prostor si papíry pořádně přečíst, takže 
fakticky nevěděla, co podepsala, věděla však, že vstupuje do nějaké firmy, o které jí 
bylo  řečeno,  že  bude  fungovat  2  měsíce  a  pak  se  zruší.  O  chodu  firmy  v té  době 
neměla  žádné  představy,  nevěděla,  co  by  měla  obnášet  její  práce  členky 
představenstva,  ani  se  o  to  nijak  nezajímala.  Nevěděla,  jakou  činnost  předmětná 
společnost  vykonává,  že  probíhají  obchody  s webhostingovými kartami. Michal se 
Sašou s ní komunikovali,  pouze  když  něco  potřebovali  podepsat,  jinak  s ní 
v podstatě  nikdo  nekomunikoval.  Pouze  ještě  v den  založení  společnosti  šla  do 
banky na pokyn Vlasty K.,  měla  pro  firmu  zřídit  účet  v korunách a v eurech, to se 

---

90 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
ovšem  nezdařilo,  neboť  společnost  dosud  nebyla zapsána v obchodním  rejstříku. 
Přístup  k tomuto  účtu měla mít  asi  Vlasta  K.  Obžalovaná  sama  přístup  k žádnému 
účtu neměla. Za podpisy u notáře dostala částku 10.000,- Kč, potom později dostala 
ještě 4.000,- Kč, a to bylo vše, co jí bylo vyplaceno. Po nějaké době, aniž by ji kdokoli 
informoval  o  chodu  firmy,  jí  bylo  sděleno,  že  by  se  měla  dostavit  na  finanční  úřad 
podat  výpověď.  Jelikož  nevěděla,  o  čem  by  na  finančním  úřadě  měla  vypovídat, 
rozhodla  se,  že  tam  nepůjde.  Na  to  ji  navštívil  Saša  s tím, že když nebude 
spolupracovat,  takže  to  vyřídí  někdo  jiný.  Obžalovaná  dostala  strach,  neboť 
z dosavadní komunikace s těmito  osobami  nabyla  dojmu,  že  tyto  mají  všude  různé 
známé a že by pro ni mohlo být nebezpečné s nimi nekomunikovat, proto následně 
souhlasila se svým svědectvím na finančním úřadě. Jelikož vůbec nevěděla, o čem 
by  měla  vypovídat,  absolvovala  jisté  proškolení  Michaelem  B., který ji spolu 
s Antonínem R. převezl k Ing. R. a cestou jí Michael B. říkal, co se má naučit, co má 
vědět o chodu firmy, totéž jí pak říkal i Ing. R., který jí dával dřívější výpověď pana J., 
kterého ona sama zmocnila k vystupování  na  finančním  úřadě,  což  ovšem 
finančnímu  úřadu  nestačilo.  V protokole  o  této  výpovědi  pana  J.  jí obžalovaný R. 
podtrhával pasáže, které si měla zapamatovat. Obžalovaný Ing. R. ji také doprovázel 
na  finanční  úřad  s tím,  že  měl  mluvit  on,  což  se  ovšem  nakonec  nestalo,  neboť 
pracovníci finančního úřadu chtěli, aby odpovídala sama. Ukazovali jí faktury, které 
byly podepsány jejím jménem, a tázali se na údaje, což ona na tyto otázky nebyla 
schopna  odpovědět.  Také  byla  dotázána  na  banku  SCB  a  z předchozích  schůzek 
měla naučené, že se má jednat o banku, u které má účty, i když tuto banku vůbec 
neznala a nikdy s ní nebyla v kontaktu.  Po  jednání  na  finančním  úřadě  zjistila,  že 
firma  zřejmě  vyvíjí  nějakou  činnost  zcela  mimo  ni,  že  nemá  o  chodu  firmy  žádné 
informace a že jejím jménem někdo podepisuje faktury, proto žádala Sašu, aby byla 
co  nejdříve  „vypsaná“,  aby  už  měla  klid.  Byla  ujištěna,  že firma bude přepsána na 
Lukáše  K., ovšem pokud je jí známo, dosud se tak nestalo a stále v obchodním 
rejstříku  figuruje  ona.  Dále  obžalovaná  popsala,  že  přišla  do  styku  rovněž 
s Veronikou  D.,  se  kterou  zakládala  účet,  kdy  mělo  jít  o  účet  s nejvyšším možným 
limitem v eurech i korunách. Veronika D.  jí ovšem nic nevysvětlovala, pouze jí dala 
pokyny k založení účtu. Také ji vezla na schůzku na finančním úřadě, žádné údaje o 
firmě jí nedávala, pouze ji ujistila, že všechno bude v pořádku a že za ni bude mluvit 
Ing. R. Cesty na „školení“ k Ing. R. se účastnil ještě další muž, možná se jednalo o J., 
ale  na  to  si  už  přesně  nepamatuje.  Tento  muž  jí  rovněž  poskytoval  informace  o 
chodu firmy.  
 
Pokud jde o obžalovanou K., s touto se setkala pouze jednou na schůzce u notáře. 
Je jí ovšem známo, že s ní komunikoval Saša, když obžalované Elišce T.  dával 
pokyny, co má dělat a nebyl si jistý. Tehdy telefonicky kontaktoval Vlastu K., která mu 
pokyny upřesňovala.  
 
Obžalovaná Anna K. popsala, že byla přítomna na akci, kdy Lukáš K. bez jakékoliv 
vědomosti Elišky T.  pozval k ní  domů  další  osoby.  Obžalované  K.  tehdy byla 
nabídnuta práce v kanceláři, kde by přijímala nějakou poštu a dělala kávu. Měla za 
tím účelem doložit výpis z trestního rejstříku, kopii občanského průkazu, což dodala 
jistému Michalovi (B.). Po nějaké době pak byla spolu s Eliškou T. volána k nějakému 
notáři,  kde  se  setkala  s Vlastou  K.  a došlo tam k podpisu  nějakých  listin.  Všechno 

---

91 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
bylo velmi rychlé, obžalovaná nedostala čas si nic přečíst ani žádné kopie, které by si 
přečetla v klidu doma. Celý úkon trval 10 až 15 minut. Vlasta K. ji pak spolu s Eliškou 
T.  doprovodila  založit  účty  v bance,  což  se  ovšem  nezdařilo  s odůvodněním,  že 
společnosti  dosud  neprocházejí  obchodním  rejstříkem.  Vlasta  K.  s tím byla 
nespokojená, avšak tvrdila, že to tedy zařídí jinak. Delší dobu se pak nedělo nic, což 
obžalované spolu s Eliškou T., se kterou vše konzultovala, připadalo divné s tím, že 
když  mají  mít  nějakou  práci,  mělo  by  se  něco  dít.  Z toho  důvodu  se  nakonec 
rozhodly, že své firmy opustí. Někdy v té době pak byla vyzvána, aby jela za nějakým 
právníkem,  který  ji  připraví  na  výslech  na  celní  správě,  kdy  její  společnost  měla 
obchodovat se surovinami. Byla tedy u jistého pána L., který nakonec i celý výslech 
na celní správě jakž takž zvládnul. Později pak přišlo předvolání z finančního úřadu k 
nějakému  dalšímu  jednání.  Obžalovaná  tehdy  také  zakládala  datové  schránky  a 
poprvé se setkala s obžalovanými  B.,  D.  a  R.,  kteří  ji  měli  připravit  na  slyšení  na 
finančním úřadě. Bylo jí divné, že původně měla obchodovat s nerostnými surovinami 
a najednou mělo jít o nějaké webhostingové karty. Její proškolení mělo proběhnout 
v kanceláři Ing. T., kde jí vysvětlovali, jak funguje webhosting, jak fungují ty karty, jak 
vypadá  účetnictví  a  k čemu  se  má  vyjadřovat  na  finančním  úřadu.  Fungování 
webhostingu  jí  vysvětloval  Antonín  R.,  účetnictví  jí  nevysvětloval  nikdo.  Ing.  T. 
s obžalovaným  B.  jí  říkali,  co  má  zhruba  vypovídat  na  finančním  úřadě,  jak  se  má 
tvářit, jak má jednat a že má hlavně zachovat klid. Obžalovaný B. ji také odvezl do 
Průhonic, kde dostala nějaké vzorky těch karet. Další den ráno ji pak znovu převezli 
před kancelář Ing. T., ke které nastoupila do auta, a odjeli na finanční úřad. Zde bylo 
Ing. T. zabráněno, aby vypovídala za obžalovanou, která nevěděla vůbec, o čem má 
mluvit.  Jednání  nicméně  proběhlo,  obžalovanou  odvezli  domů  a  zase  se  nějakou 
dobu  nic  nedělo.  Až  po  několika  měsících  ji  kontaktoval  finanční  úřad,  že  by  chtěl 
celou záležitost uzavřít a že ji chtějí znovu vidět. Opět ji kontaktoval obžalovaný B., 
který jí chtěl vysvětlit, jak funguje vazba mezi společnostmi Xuvion, Dugong a Guega, 
z čehož  obžalovaná  pochopila,  že  má  obchodovat  s Eliškou  T., se kterou bydlí ve 
stejné ulici, z čehož usoudila, že něco není v pořádku. B. jí tenkrát říkal, že s ní půjde 
na  úřad  Ing.  R.,  který  vše  zařídí.  Obžalované  se  však  na  úřad  nechtělo,  proto  se 
přímo na finančním úřadě omluvila. Měla však dohodnutou schůzku s B. a D., kteří ji 
před úřad přivezli, a také tam přijel Ing. R., jehož do té doby nikdy neviděla. Ten pak 
šel na úřad a vrátil se, trochu seřval B. s D. a obžalovanou odvezli domů. Po nějaké 
době se jí znovu ozvala paní z finančního úřadu, že by věc ráda uzavřela a ptala se, 
jestli je obžalované známo, že Ing. R.  vypověděl,  obžalovaná  nevěděla  přesně  co, 
pouze popsala, že se z toho „nějak vypsal“. Nějakou dobu poté pak náhodně potkala 
vozidlo Porsche Cayenne, ze kterého jí byla obžalovaným B. podána neschopenka. 
Obžalovaná  dále  upřesnila,  že  při  podpisech  u  notáře  jí  vůbec  nedošlo,  co 
podepisuje.  Nebyla  srozuměna s tím,  co  bude  podepisovat.  Žádná  schůzka  před 
návštěvou notářské kanceláře neproběhla. K notáři šla s vidinou práce a příjmu, ze 
kterého  se  postará  o  svoji  rodinu.  Byla  také  překvapena,  že  potom  měla  zakládat 
účet, když měla za to, že bude jenom pracovat v kanceláři. Všichni kolem ní říkali, že 
to bude v pohodě, takže jí to asi v té chvíli stačilo. Má za to, že k tomuto účtu měla 
mít přístup Vlasta K., možná měl být účet na firmu Dugong, ale spíše na Vlastu K. 
Jelikož se účet nakonec neotevřel, tak obžalovaná banku dále neřešila. Obžalovaná 
dále popisovala jednání s celním úřadem o obchodech s nerostnými surovinami, že 
měla nějaké nejasné podezření, že něco není v pořádku. Na základě této zkušenosti 

---

92 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
požádala Sašu o „vypsání“ z celého procesu, ten jí však řekl,  ať  nespěchá,  že  to 
bude  dobré.  Obžalovaná  měla  dojem,  že  je  jí  znemožněna  přímá  komunikace 
s Michaelem  B.,  o  kterou  stála.  Měla  za  to,  že  B.  s D.  jsou  partneři,  Michal  (B.) se 
Sašou  byli  poslíčci  a  B.  jakoby  trochu  rozhodoval  a  řídil.  Jako  kdyby  Michalovi se 
Sašou dával úkoly a oni je po svém plnili. Měla ovšem také dojem, že B. je někým 
dalším  řízen.  Dále  popsala,  že  při  schůzce  u  Ing.  T.  jí  byly  předloženy  šanony 
s účetnictvím.  Zjistila,  že  v listinách  jsou  podpisy,  které  měly  být  její,  ale  nebyly.  B. 
s Ing.  T.  mluvili  o  obchodu  a  průběhu  jednání  na  finančním  úřadě,  že  všechno  je 
v pohodě, že vidí šanony, kde je všechno nachystané, vše už je odevzdané, že má 
jenom říct, že to všechno viděla, všechno podepsala a všechny obchody uskutečnila. 
Když obžalovaná  říkala,  že  tomu  vůbec nerozumí,  ujišťovali  ji,  že  je  vše  v pořádku, 
takže jí pak bylo hloupé se jakkoli ohrazovat. Z předchozích  kontaktů  v této  věci 
zjistila,  že  všichni  prezentují,  že  na  různých  místech  znají  různé  lidi,  což  jí  bylo 
nepříjemné a obžalovaná ztratila odvahu svobodně se projevit. Samotné jednání na 
finančním  úřadě  bylo  značně  nepříjemné,  neboť  v podstatě  nevěděla,  o  čem  má 
mluvit. Její odpovědi byly rozpačité a připadala si „jako hňup“. Po tomto jednání také 
vůbec  neměla  dojem,  že  by  toto  jednání  bylo  domluvené.  Připustila,  že  se  snažila 
vypovídat tak, jak od ní očekávali další obžalovaní, ale měla za to, že není schopna 
odpovídat  tak,  jak  by  měla.  Nakonec  odpovídala  lhostejně,  když  zjistila,  že  stejně 
není schopna odpovídat tak, jak se  očekává.  Uvedla,  že  sama  na  finančním  úřadě 
nepopřela transakce, které měla dokládat, měla pouze za to, že z jejího projevu by to 
mělo být zřejmé. Po tomto jednání nastoupila do vozidla k B. s D., byla ráda, že to 
má  za  sebou  a  oni  jí  řekli,  že  je  to  v  pořádku,  že  je  vše  zařízeno.  Pokud  jde  o 
samotný  účel  výpovědi  na  finančním  úřadu,  měla  jistou  představu,  že  se  jedná  o 
velikánské peníze z vrácené daně, ale přesnou představu o tom neměla. Po tomto 
jednání na finančním úřadě se pak na ulici potkala s Veronikou V., která jí popsala, o 
co se jedná, informace kdo s kým  obchoduje.  Říkala  také,  že  obžalovaná  K.  je 
hloupá, že z B.  neždímá peníze. Dále obžalovaná uvedla, že v kanceláři  u  Ing.  R. 
nikdy  nebyla,  pouze  ho  ve  dvou  případech  zmocňovala  k zastoupení, ale neví, 
k jakému. K dalším obžalovaným pak obžalovaná uvedla, že Eliška T.  je její 
kamarádka  a  od  vidění  se  zná  s Veronikou  V.  Že tato je zapojena do obchodu, 
zjistila, když jí B. jel ukázat, s kým obchoduje.  
 
Obžalovaná dále uvedla, že podepisovala nějaké plné moci, ale přesně neví komu. 
Pokud jde o Vlastu K., měla pocit, že tato má v celé věci nějaký zájem, nebyla však 
nikdy  přítomna  tomu,  že  by  Vlasta  K.  konkrétně  někoho  úkolovala.  Veronika  V.  jí 
říkala,  že  jednání  na  finančním  úřadě  bylo  v celku rychlé, ale  také  říkala,  že  byla 
připravována dlouho a dobře Veronikou D. a Michaelem B. K Veronice D. uvedla, že 
jí  připadalo,  že  byla  dobře  informována  a  byla  schopna  podat  přesné  informace  a 
vysvětlit  věci  lépe  než  B.  Vztah obžalovaného B.  s Ing.  T. hodnotila jako  přátelský 
s tím, že se doplňovali, jako kdyby se znali dlouhou dobu. Jejich vztah jí také přišel 
jako dost osobní. Obžalovaný B.  se  také  vyjadřoval,  že  pro  Ing.  T.  chystá  nějaké 
účetnictví, že je šikovná a chytrá a že s ní spolupracuje už nějakou dobu i na jiných 
projektech. Také popsala, že v jednu dobu na ni naléhal Saša s tím, že jí říkal, že má 
hezkou dceru a že by byla škoda, kdyby něco nesplnila, že ví, kam dcera chodí do 
školy, což obžalovaná vyhodnotila jako nátlak. K tomuto došlo někdy mezi jednáním 

---

93 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
na  celním  úřadě a  na finančním  úřadě.  Od té  doby  také  měla nepříjemný  pocit  ze 
Saši, kterému se vyhýbala a při náhodném setkání se před ním schovávala. 
 
Obžalovaný  Ing. Vladimír R., CSc.  uvedl, že obžalobu ve vztahu k němu považuje 
za  zcela  zmatečnou,  když  není  schopen  zjistit,  jakým  jednáním  se  měl  dopustit 
protiprávního  jednání.  Popřel,  že  by  porušil  jakoukoli  povinnost  uloženou  mu 
zákonem k daňovému  poradenství  a  uvedl,  že  ve  spise  není  založen  žádný  důkaz, 
který by potvrzoval tvrzení obžaloby ohledně  manipulace  s důkazy  a  přípravou 
svědků  v rámci  daňového  řízení.  Uvedl,  že  je  samozřejmé,  že  jakožto  daňový 
poradce  vedl  jednání  se  správcem  daně  tak,  aby  splnil  své  zákonné  povinnosti 
vyplývající ze zákona o daňovém poradenství. V této souvislosti neměl nikdy důvod 
pochybovat  o  podkladech,  které  obdržel  od  klientů,  přičemž  žádné  zákonné 
ustanovení  neukládá  daňovému  poradci  povinnost  zkoumat  pravost  a  věrohodnost 
dokladů, které mu klient předkládá, a to ani v případě, že by sám měl o takovýchto 
dokladech pochybnosti. V takovém případě by daňový poradce měl pouze odstoupit 
od uzavřené smlouvy o daňovém poradenství. Zásadně tedy odmítl závěry obžaloby, 
že  usnadnil  jinému  opatření  prostředků  k jednání  bezprostředně  směřujícímu 
k vylákání výhody na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu. Dále popsal, že od 
dubna  do  října  2010  byla  jeho  společnost  ORCA  –  ekonomické poradenství s.r.o. 
pověřena vedením účetnictví společnosti Sirenia a Guega. U části těchto smluv bylo 
ujednání,  že  jako  daňový  poradce  bude  těmto  společnostem  poskytovat  právní 
pomoc a finančně ekonomické rady ve věcech daní. Uvedl, že již před dubnem 2010 
s obžalovanými Michaelem B.  a Veronikou D.  spolupracoval,  proto  bylo  vzájemně 
dohodnuto, že i při vedení účetnictví společností Sirenia a Guega si bude vyzvedávat 
doklady  jednou  měsíčně  u  Veroniky  D.  v provozovně  v Praze-Průhonicích.  Tento 
model  spolupráce  byl  ekonomicky  a  organizačně  velmi  výhodný,  protože  při  jedné 
návštěvě  provozovny  v Praze  převzal  ke  zpracování  účetní  doklady  pro  celkem  5 
společností.  Asi  od  třetího  měsíce  spolupráce  upozorňoval  Veroniku  D.,  že  daňové 
doklady, které vystavuje, neobsahují zákonem stanovené náležitosti zejména, že 
netvoří  ucelenou  řadu,  což  by  měla  napravit  např.  změnou  účetního  programu.  V 
reakci na toto upozornění jej Michael B. oslovil s požadavkem na vystavování faktur 
za  jeho  společnosti.  Za  tímto  účelem  od  září  2010  byla  sjednána  pracovnice 
společnosti ORCA, přičemž požadavky na vystavení faktur měly být předávány buď 
prostřednictvím  e-mailu, nebo telefonicky  této  určené  pracovnici.  Následně  v říjnu 
2010 mu byla vypovězena plná moc k zastupování těchto společností, čímž pro ně 
ukončil  daňové  poradenství.  K 31.12.2010  bylo  účetnictví  společnostem  fyzicky 
předáno. Těsně před ukončením spolupráce ještě jako daňový poradce zastupoval 
tyto  společnosti  při  zahájení  vytýkacích  řízení  na  místně  příslušných  finančních 
úřadech.  Od  října  2010  do  března  2011  se  společnostmi  Sirenia  a  Guega  přerušil 
jako  daňový  poradce  spolupráci.  V březnu  2011  byl  kontaktován  obžalovaným  B. 
s tím,  že  společnosti  jsou  nespokojené  s prací  aktuálního  daňového  poradce  a 
požádal jej o zastupování při probíhající kontrole a zpracování a  podání daňového 
přiznání  k dani z příjmu  právnických  osob  za  rok  2010.  Tuto  nabídku  obžalovaný 
přijal. Podle jeho tehdejších informací společnosti měly skutečný produkt, se kterým 
obchodovaly  a  za  rok  2010  měly  také  řádně  vedené  účetnictví.  Obžalovaný  zcela 
popřel,  že  by  vědomě  správci  daně  předkládal  nepravdivé  bankovní  výpisy  banky 
Standard Credit bank, o které se dozvěděl až při ústním jednání na Finančním úřadě 

---

94 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
pro Prahu 1 dne 18.5.2011, kdy na tuto banku byla dotázána Eliška T. Dále popřel, 
že by věděl o fiktivnosti předkládaných dokladů o bezhotovostních úhradách. Stejně 
tak popřel, že by se podílel na „přípravě svědků“, konkrétně Elišky T., kterou nemohl 
dne 15.5.2011 v kanceláři  připravovat,  neboť  tam  nebyl.  S Eliškou  T.  se setkal 
v kanceláři  až  dne  16.5.2011,  kde  ji  obecně  informoval  o  povaze  daňového  řízení 
v případě žádosti o vrácení nadměrného odpočtu DPH, nikoli, že by ji připravoval na 
nepravdivou  výpověď.  Elišce  T.  tehdy  sdělil,  že  správce  daně  se  s největší 
pravděpodobností bude ptát na otázky, na které Anton J. při své výpovědi v dubnu 
2011  odpověděl,  že  odpovědi  může  poskytnout  výhradně  Eliška  T., což 
obžalovanému bylo známo z protokolu o ústním jednání s Antonem  J.,  který  měl 
k dispozici. Celou schůzku považuje za naprosto běžnou schůzku klienta s daňovým 
poradcem.  Popřel,  že  by  Elišce  T.  radil,  jaké  konkrétní  odpovědi  má  na  finančním 
úřadě uvádět nebo že snad má vypovídat nepravdivě.  
 
Dále  se  vyjádřil  k odposlechu, z něhož  vyplývá,  že  radil  obžalovanému  B., aby 
„vyrobil smlouvu“. Uvedl, že tato rada byla poskytnuta telefonicky jako v podstatě 
zoufalá  reakce  na neschopnost  klienta  předložit  požadované doklady k zaúčtování, 
neboť  mu  stále  nebyl  doručen  anglický  text  smlouvy  uzavřené  mezi  společnostmi 
Guega a Bourne, byť byl ujišťován o jeho existenci. Pokud jde o konkrétní formulaci 
uvedené rady, popsal, že tato byla zkratkovitá a byla odrazem jeho bezradnosti 
v rámci asi šestitýdenních debat o doložení smlouvy. Dodal, že každá smlouva se 
musí „vyrobit“; jelikož v tomto  případě  pro  uvedený  právní  úkon  nebyla  zákonná 
povinnost písemné formy, bylo možno takovouto smlouvu dodat kdykoli v rámci 
daného účetního období. V této věci se také obrátil s prosbou o pomoc na Adriána 
N., který vzhledem k jazykovým znalostem maďarštiny měl lepší možnost kontaktovat 
společnost Bourne a který se také zmínil o překladateli. Dále popsal, že již při prvním 
setkání s Adriánem  N.  12.5.2011  se  tento  zeptal,  jak  lze  řešit  problém  účtu 
společnosti Guega, ke kterému má přístup obžalovaný B. s tím, že bude-li vrácen na 
účet společnosti nadměrný odpočet DPH, peníze z účtu by mohl vybrat právě pan B. 
Na tento dotaz obžalovaný navrhl,  aby  členka  statutárního  orgánu  společnosti  pro 
společnost  založila  nový  účet  a  příslušnému  správci  daně  oznámila  číslo  tohoto 
nového účtu. Dále uvedl, že ve spise není založen žádný důkaz, který by potvrzoval, 
že nový účet pro společnost Guega zřizoval samotný obžalovaný R. Také popřel, že 
dne 26.5.2011 by nové číslo účtu Finančnímu úřadu pro Prahu 1 podal, neboť v ten 
den v Praze prokazatelně nebyl.  
 
Dále popsal, že v době od dubna do října 2010 zajišťovala společnost ORCA vedení 
účetnictví  pro  společnost  Dugong.  Rovněž  v tomto  případě  bylo  dohodnuto,  že 
obžalovaný  bude  této  společnosti  poskytovat  právní  pomoc  v oblasti daní. Situace 
v rámci vedení účetnictví pro tuto společnost byla shodná jako v dřívějším popsaném 
případě včetně upozornění na nedostatky účetnictví a ukončení spolupráce a rovněž 
včetně nového navázání spolupráce v březnu 2011. 
 
K  odposlechům  obžalovaný  obecně  uvedl,  že  od  června  2011,  kdy  měl 
s obžalovaným B. vážnou rozepři, měl na věci jediný zájem, a to ukončit probíhající 
kontrolu projednáním zprávy o kontrole s pracovníky  správce  daně  bez  ohledu  na 
výsledek. V rozhovorech s obžalovaným  B.  volil taktiku neodporovat jeho 

---

95 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
požadavkům,  aby  tak  požadavky  obžalovaného  B.  nestupňoval,  proto  neodporoval 
jeho  snahám  před  jednáním  na  finančních  úřadech  sejít  se  s jednateli  B.  a  K., se 
kterými probíral postupy jejich jednání na úřadech. Fakticky však činil vše pro to, aby 
se s nimi nemusel setkat.  
 
K dalším  dotazům  pak  obžalovaný  doplnil,  že  Michael  B.  nikdy nebyl jeho 
spolupracovníkem  ani  zaměstnancem,  také  ho  nepověřoval  komunikací  s  dalšími 
osobami jeho jménem. Obžalovaná Veronika D.  mu  předávala  doklady  od 
společností,  nejprve  Flexter  Enterprise  a  Antip  a  následně  i  Dugong,  Guega  a 
Sirenia. Potvrdil také, že Veronika D. byla v průběhu druhého pololetí roku 2010 jeho 
zaměstnankyní. Obžalovanému není znám konkrétní vztah Veroniky D. k uvedeným 
společnostem  s výjimkou  společnosti  Antip,  kde  byla  jednatelkou.  Ve  vztahu 
k uvedeným  společnostem  dále  uvedl,  že  Michael  B.  dokladoval, že jsou to 
společnosti jeho, tzn. že je jejich vlastníkem. Jednalo se o společnosti evropské bez 
uvedení vlastníka v obchodním  rejstříku,  takže  nezbylo,  než  věřit  B.  deklaraci. 
V době,  kdy  s obžalovaným  uzavíral  smluvní  vztah  ve  vztahu  ke  společnostem 
Sirenia, Guega a Dugong, byla v obchodním rejstříku jako statutární orgán zapsaná 
Vlasta K., takže smlouvy jsou podepsány jí. Obžalovaný také připustil, že ve vztahu 
k údajům  z firem,  které  zastupuje,  je  vázán  mlčenlivostí,  nicméně  má  povoleno 
oslovovat třetí osoby k tomu, aby mohl dobře zastupovat klienta. V tomto duchu také 
komunikoval s Adriánem  N., který nebyl jeho klientem. Také uvedl, že se znal 
s Vlastou  K.,  čímž  odůvodnil,  proč  Adriánu  N.  navrhl  možnost  ochrany  účtu 
společnosti,  ke  kterému  má  mimo  statutární  orgán  přístup  ještě  někdo  jiný.  Navíc 
uvedl, že v květnu 2011 Michael B. jeho klientem nebyl, jeho klientem byly jednotlivé 
společnosti.  Ve  vztahu  k bance  SCB  uvedl,  že  tuto  začal  vnímat  při  jednání  na 
finančním úřadě dne 18.5.2011, do té doby si nevšiml, že by platby za karty probíhaly 
prostřednictvím  této  banky,  neboť  mu  bankovní  výpisy  nebyly  předkládány,  což 
opakovaně  reklamoval.  Popsal,  že  věděl,  že  webhostingové  karty  fyzicky  existují, 
požadoval  doklady  o  jejich  převozu  a  zejména  vývozu  na  Slovensko,  což  mu  bylo 
dokládáno.  Faktury  měly  splatnost  2  až  3  měsíce  a  teprve  po  splatnosti  urgoval 
bankovní výpisy a poté jeho spolupráce s těmito společnostmi skončila. V roce 2011 
pak přebíral už zaúčtované hotové účetnictví. Dále uvedl, že obžalovaný B. mu dlužil 
řádově  do  půl  miliónu  korun,  což  bylo  zhruba  z poloviny  či  2/3  pohledávka  přímo 
obžalovaného  a  zbytek  byla  pohledávka  společnosti  ORCA.  Nejednalo  se  o 
zanedbatelnou  částku,  když  měsíční  obraty  společnosti  ORCA  v roce 2011 byly 
100.000,- až 120.000,- Kč. Jednalo se o nedoplatek za rok 2010, avšak tento neměl 
žádný  význam  pro  přerušení  spolupráce.  Když  však  jejich  spolupráce  skončila, 
podmínil obžalovaný případný další smluvní vztah tím, že mu částka bude uhrazena. 
V březnu 2011 byl tento nedoplatek vyřešen úhradou třetiny z dlužné částky, zbytek 
se dořešil v průběhu. Do 31.3.2011 byly finančnímu úřadu předány plné moci, ovšem 
obžalovaný v dubnu zvažoval vypovězení smluv a pak je chtěl omezit tak, že nebude 
zastupovat Sirenii a Dugong, proto bylo jednáno s Ing.  T.  Výpovědí  plné  moci  by 
ovšem  obžalovaný  zapříčinil  prodlení  přiznání  daně  z příjmu,  proto  ve  smluvním 
vztahu setrvával. Ve vztahu k dluhu,  o  kterém  hovořil  dříve,  obžalovaný  uvedl,  že 
část mu byla zaplacena a zbytek byl řešen jako reklamace na účetnictví.  
 

---

96 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Pokud jde o vztahy s Ing.  T.,  uvedl,  že  mu  nejsou  známy  podrobněji  vztahy 
obžalovaného  B.  s touto  daňovou  poradkyní.  Jeho  vlastní  vztah  s ní  byl  vysloveně 
kolegiální, v podstatě oba zastupovali obchodně spojené klienty  ve stejné věci. Ing. 
T.  zastupovala společnost  Sirenia,  pro  kterou  obžalovaný  vedl  účetnictví  a 
zpracovával daňové přiznání, takže s Ing. T. potřeboval některé otázky konzultovat. 
Pokud jde o vztah s Ing. Vlastou K.,  tato  pouze  podepsala  za  společnosti  Guega, 
Sirenia a Dugong smlouvy o vedení účetnictví, od té doby se s ní patrně nesetkal. S 
Adriánem  N.  se setkal poprvé v květnu  2011  a  pak  v polovině  září  2011.  Těmto 
schůzkám nikdo další nebyl přítomen. Představila mu ho nějaká jeho příbuzná, která 
byla v té době jeho klientkou. N. mu sdělil, že má nějaké pohledávky za B. B. měl tyto 
pohledávky uhradit po dokončení vytýkacího řízení na finančním úřadě a vyplacení 
finančních prostředků, navíc samotný B. N. odkázal na obžalovaného R., pokud chce 
něco vědět. Dále obžalovaný uvedl, že co se týče vztahu Adriána N. ke společnosti 
Guega, byl možná jejím věřitelem. Obžalovaný ovšem o zájmu Adriána N. o Guegu 
neinformoval statutární orgán této společnosti, neboť N. mu říkal, že má kontakty na 
Vlastu  K.,  přes  kterou  toto  bude  řešit  se  statutárními  orgány.  Samotná Vlasta K. 
podle  obžalovaného  byla  statutárním  zástupcem  společnosti  Sirenia,  Dugong  a 
Guega někdy do konce dubna 2010.  
 
Obžalovaný dále uvedl, že pokud jde o obchodní vztahy společností Sirenia, Dugong 
a Guega, za jejichž majitele považoval obžalovaného  B.  a které mezi sebou 
prodávaly karty, tuto okolnost u obžalovaného B. patrně zjišťoval, ale nevybavuje si, 
s jakým  výsledkem,  neboť  to  nepovažoval  za  podstatné.  Na  konkrétní  obchodní 
případy se obžalovaného B. neptal. Společnosti Xuvion a Brexus v podstatě neznal. 
Osoby, které tyto společnosti ovládaly, mu známy nebyly. Také mu není známo, jak 
obžalovaný  B.  získal  daňovou  poradkyni  Ing.  T.  Pokud  jde  o  razítka  společnosti 
Dugong,  Guega  a  Flexter,  které  byly  nalezeny  při  prohlídce  společnosti  ORCA, 
obžalovaný uvedl, že když mu obžalovaný B.  přivezl  účetnictví  těchto  společností, 
přivezl  také  jejich  razítka,  ale  není  mu  známo,  jaký  měl  k tomu  důvod.  Popsal,  že 
teprve  když  chystal  doklady  na  finanční  úřad,  objevil  ve  své  kanceláři  krabici 
s razítky, kterou  si měl odvézt. Obžalovaný  B. pak přebíral všechny doklady  zpátky 
někdy počátkem června 2011. Aby se mu razítka nepovalovala po kanceláři, uzavřel 
je u sebe v kanceláři do skříně. Jinak tato razítka měl v době, kdy vystavoval faktury 
za uvedené společnosti.  
 
Obžalovaná Ing. Zuzana T., jejíž věc byla vyloučena k samotnému řízení, uvedla, že 
za společnost Sirenia žádná daňová přiznání nepodávala, nevytvářela a ani se jejich 
vytváření  nijak  neúčastnila.  Se  společností  se  setkala  až  v daňovém  řízení,  kdy  jí 
přiznání  byla  daňovým  subjektem  předložena.  Někdy  na  přelomu  března  a  dubna 
2011 byla svým známým Karlem H. doporučena obžalovanému B., který ji požádal o 
zastupování tří společností v daňovém řízení a sice Sirenie, Dugongu a Guegy. Na 
těchto společnostech probíhalo vytýkací řízení na DPH za rok 2010 a obžalovaný si 
stěžoval  na  problémy  s daňovými  poradci  s tím,  že  hledá  někoho,  kdo  by  řízení 
dotáhl do úspěšného konce. Obžalovaná v té době byla v rekonvalescenci, navíc se 
jedná  o  daňově  poměrně  exponované období v roce  a  nechtěla  přijímat  tři  nové 
společnosti,  o  kterých  nic  nevěděla.  Chtěla  proto  vědět,  zda  společnosti  v té  době 
někdo zastupuje a zjistila, že je zastupuje Ing. R. Nakonec se uvolila přijmout plnou 

---

97 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
moc k zastupování pouze společnosti Sirenia, a to pouze jako substituce v úkonech 
řízení  k  DPH  roku  2010.  Sirenie  v té  době  neměla  uzavřeno  účetnictví,  proto 
požadovala,  aby  jí  toto  bylo  doloženo  a  poté  pouze  zběžně  vytkla  vady  a  vyzvala 
obžalovaného k jejich  odstranění.  Komunikovala  v této  věci  hlavně  s obžalovaným 
B., který podle ní měl nějaký vlastnický podíl ve třech společnostech. Plnou moc měl 
stále Ing. R.,  kterého  proto  průběžně  informovala.  Její  vztah  s obžalovaným  R.  byl 
čistě  kolegiální.  Sama  neměla  žádný  zájem  uvedenou  práci  vzít,  chtěla  však 
uspokojit  klienta,  proto  jednu  plnou  moc  přijala,  a  to  za  společnost  Sirenia.  Kromě 
obžalovaného B. jednala se statutárním orgánem Romanem B. a dále jí byl v květnu 
2011  představen  pan  M.  jako  obchodní  ředitel.  Roman  B.  se moc nevyznal ani 
v obchodech, ani neměl dostatečný přehled o ekonomice, proto se mu snažila udělat 
výklad i k tomu, co společnost má za povinnosti z hlediska účetní evidence, a to na 
základě  listin,  které  jí  byly  předloženy.  Dále  popsala,  že  byla  v jednom  případě 
účastna  svědecké  výpovědi  za  společnost  Dugong,  a  to  Anny  K.  Pro tento úkon 
dostala  zvláštní  plnou  moc.  Připustila  také,  že  i  s Annou  K.  proběhlo  jednání,  při 
kterém byla Anna K.  seznámena s průběhem  obchodování  společnosti  Dugong,  jíž 
byla jednatelkou. Schůzka proběhla den před jednáním na finančním úřadě, přičemž 
obžalovaný B. s Annou K. přijeli poměrně pozdě večer, jednalo se pouze o zevrubné 
seznámení s účetní  evidencí.  Obžalovaná  uvedla,  že  jde  o  obvyklou  praxi,  když 
daňový  poradce  doprovází  klienta  na  finanční  úřad  a klient není zvyklý na toto 
prostředí,  tak  je  běžné  ho  instruovat,  jak  toto  řízení  probíhá.  Dále  popsala,  že 
v jednom případě byla i na jednání nějaké společnosti na Moravě, kterou zastupoval 
Bronislav T., na schůzku jela i s Romanem B. a vezl je tam obžalovaný B. a nějaký 
řidič. Jednání bylo ukončeno poměrně rychle, protože Romanu B. se udělalo špatně. 
Jméno Petr Š. jí nic neříká. Dále připustila, že zná Veroniku D., která byla partnerkou 
Michaela  B. Obžalovaná D.  ji  požádala  o  nějaké  daňové  poradenství,  neboť  někdy 
v červenci  2011  vyšlo  najevo,  že  má  sama  společnost  Antip,  kde  je  jednatelkou. 
Obžalovaná tedy Veroniku D.  asi  dvakrát  doprovodila  na  finanční  úřad.  Procesní 
propojení Veroniky D. s některou z firem B. jí není známo.  
 
Obecně ke spolupráci s Michaelem B. popsala, že ze začátku byl velmi aktivní, ale 
postupně  jeho  aktivita  začala  opadávat  a  nakonec  se  dostala  patrně  do  stejných 
problémů jako obžalovaný R., totiž že s Michaelem B. byla špatná komunikace a to, 
co požadoval finanční úřad, jí nebylo dokládáno. Obžalovaná sama ještě v průběhu 
daňového  řízení  poté,  co  bylo  nutno  posunout  lhůtu  o  tři  měsíce,  vzala  zpět  svou 
plnou moc a dále se o tuto záležitost nezajímala. V její  kanceláři  zůstaly  také  do 
konce září 2011 účetní doklady za rok 2010 včetně daňového přiznání.  
 
Obžalovaná dále doplnila, že pokud jde o Annu K.,  tak  ta  neměla  úplný  přehled  o 
fungování firmy, ale připustila, že se v praxi setkává s jednateli, kteří nemají vůbec 
ponětí o základním chodu společnosti. Připustila také, že byla představena Veronice 
V.,  o  které  jí  bylo  sděleno,  že  je  statutárním  orgánem  společnosti  Xuvion. 
S Veronikou  V.  si v podstatě  pouze  podaly  ruce  a  tato  si  přijela  pouze  pro  účetní 
doklady.  Celá  schůzka  trvala  do  10  minut.  Popřela  také,  že  by  měla  kdykoli 
uzavřenou  pracovní  smlouvu  či  obdobnou  dohodu  s obžalovaným  B.  Pokud tento 
vystupoval před správcem daně jako její zaměstnanec, o tomto nevěděla. Co se týče 
obžalovaného Antonína R., znala jej jakožto osobu, která je schopna vyložit 

---

98 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
fungování systému, se kterým společnost Sirenia obchodovala. O tom, že obchody, 
které  byly  dokládány,  probíhaly  mezi  společnostmi  Sirenia,  Dugong  a  Guega,  tedy 
třemi společnostmi, za které vystupoval obžalovaný B., nepřemýšlela, neboť v době, 
kdy  společnost  Sirenia  zastupovala,  byly  již  tyto  obchody  realizovány  a  daňová 
přiznání byla již podána. Samotný předmět obchodních aktivit uvedených společností 
neřešila,  o  legálnosti  podnikatelských  aktivit  obžalovaného  B.  žádné pochybnosti 
neměla.  Snažila  se  profesionálně  přistupovat  k listinám,  které  jí  byly  předkládány. 
Obžalovaný B. jí za její služby řádně platil, a o tom, že by měl mít nějaké kontakty na 
finančních úřadech, ji neinformoval. Účetnictví společností Sirenia, Dugong a Guega 
nezpracovávala  ani  nepřevzala.  Samotné  vedení  vytýkacího  řízení  ve  věci 
nadměrných  odpočtů  DPH  jí  nepřipadalo  nijak  podezřelé,  jedná  se  o  standardní 
procesní nástroj finančního úřadu.  
 
Obžalovaná Ing. Vlasta K. v rámci hlavního líčení dne 4.9.2013 využila svého práva 
nevypovídat, v hlavním líčení proto byly čteny její výpovědi z přípravného řízení, a to 
přes  její  námitky  týkající  se  okolností,  za  kterých  byly  její  výslechy  v přípravném 
řízení provedeny, neboť jak vyplývá z protokolu o těchto výsleších, při prvním z nich 
28.11.2011  po  telefonické  poradě  se  svým  obhájcem využila obžalovaná práva 
nevypovídat,  následně  dne  2.12.2011  během  hospitalizace  ve  Fakultní  nemocnici 
v Praze  na  Bulovce  obžalovaná  vypovídala  za  účasti  šesti  advokátů,  přičemž 
z protokolu  nejsou  zřejmé  žádné  námitky,  které  by  vůči  konání  a  průběhu výslechu 
byly vzneseny (č.l. 12989 a násl.). Dne 30.5.2012 při výslechu konaném na policejní 
ubytovně v Praze-Zbraslavi pak obžalovaná znovu využila svého práva nevypovídat 
(č.l. 13004). Ve své výpovědi ze dne 2.12.2011  popsala, že obžalovanému Michaelu 
B. prodala celkem 4 obchodní společnosti, a to Sirenia SE, Dugong SE, Guega SE a 
Flexter    Enterprise  SE,  které  sama  založila  jako  dceřiné  společnosti  své  mateřské 
společnosti Czech Tax Agency SE. V této své společnosti je třetinovým akcionářem, 
dalšími akcionáři  jsou  Mgr.  Rade  D.  a Ing.  Milan  Č., o kterých uvedla, že Ing. Č. 
nevyvíjí ve společnosti žádnou aktivitu a Mgr. D. jí pomáhá převážně se zahraniční 
klientelou.  Ona  sama  se  zakládáním  společností  běžně  zabývá,  přičemž 
obžalovaného  B.  v té  době  znala  asi  tři  roky  a  transakci  považovala  za  běžný 
obchod. S prodejem  společností  souvisejí  veškeré  úkony,  a  to  ustanovení  členů 
orgánů společnosti, otevření účtu ke společnostem, živnostenské listy, registrace na 
finančních  úřadech  a  zajištění  sídel.  Běžný  je  postup, že klienti sami udávají 
parametry,  které  má  založená  společnost  splňovat,  zakladatel  společnosti  připraví 
veškeré  podklady,  následně  proběhne  schůzka  u  notáře,  které  se  účastní 
obžalovaná  jako  zakladatel  společnosti,  dále  členové  orgánů  společnosti  a noví 
nabyvatelé,  zde  se  podepíší  doklady  a  klientovi  se  předá  zakladatelská  listina, 
notářský zápis o provedených změnách a akcie a dojde k zaplacení společnosti dle 
smlouvy, která se rovněž podepisuje. Listiny jsou pak předány na soud a čeká se na 
zápis změn v obchodním rejstříku. Obžalovaná uvedla, že tímto způsobem Michaelu 
B. prodala asi v roce 2008 společnost Flexter Enterprise. Společnost mu prodala za 
100.000,- Kč, platba proběhla v hotovosti před samotným převodem. Za dalšího asi 
půl roku nebo rok obžalovaný B. chtěl další tři evropské společnosti a obžalovaná už 
si nepamatuje, zda k předání  došlo  osobně  nebo  e-mailovou  poštou.  Členy  orgánů 
těchto společností poprvé viděla u notáře při přepisu. Tyto společnosti byly založeny 
výlučně za účelem jejich dalšího prodeje. Před vstupem Michaela B. žádné aktivity 

---

99 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
nevyvíjely. Účty ke společnostem jsou otevírány kvůli složení základního kapitálu a 
při  převodu  jsou  účty  buď  zrušeny,  nebo  se  převádějí  na  klienta.  V tomto  případě 
klient požadoval vypracování plných mocí k ovládání účtu, což obžalovaná zajistila u 
UniCredit Bank na Praze 2. Plnou moc pro přístupy k účtu měla Veronika D., která 
vystupovala  jako  sekretářka  Michaela  B.  Ta disponovala také generálními plnými 
mocemi k zastupování  všech  tří  společností.  Obžalovaná  se  dále  o  činnost 
společností  nezajímala,  pouze  občas  s obžalovanými  B.  a  D.  spolupracovala na 
základě  jejich  požadavků,  např.  při  změně  orgánů  a  členů  společnosti  i  při 
převodech.  Později  Michael  B.  obžalovanou informoval, že obchoduje s nějakými 
kartami navázanými na internet a seznámil ji s Adriánem N., který potřeboval založit 
nějaké  evropské  společnosti  na  Slovensku,  právě  k obchodu s těmito  kartami. 
Nejjednodušší  bylo  opět  založení  dceřiných  společností  již  existující  evropské 
společnosti,  a  za  tím účelem  obžalovaná  kontaktovala  dr.  G., který zakládá ready-
made společnosti na Slovensku. Zkontaktovala jej s Adriánem N. a touto cestou byly 
založeny  společnosti  Brexus  a  Xuvion.  Kontakt  obžalované  s Michaelem  B.  poté 
ustal. 
 
Po  nějaké  době  ji  kontaktoval Adrián N.,  že  by  potřeboval  založit  účty  u  Guegy  a 
Dugongu tak, aby o tom nevěděl Michael B., neboť došlo ke sporu. Na domluvené 
schůzce s Adriánem N. se obžalovaná dozvěděla, že Ing. R. přestal zastupovat firmy 
obžalovaného  B.  v řízeních  a  hodlal  pokračovat  v daňovém  poradenství  jedině, 
pokud budou založeny dva účty bez vědomí Michaela B. Obžalovaná to brala jako 
další službu pro společnosti, které zakládala. Adrián N. jí také slíbil, že by jí pomohl 
s vrácením její půjčky Pavlu K., kterému o rok a půl dříve zapůjčila finanční hotovost 
ve výši 1.000.000,-  Kč  na  dobu  jednoho  měsíce  kvůli  obchodu.  Peníze  do  té  doby 
nebyly  vráceny,  přičemž  obžalovaná  se  domnívala,  že  půjčka  mohla  souviset 
s obchodováním s kartami,  neboť  má  Pavla  K.  spojeného se společností  Leisure, 
s.r.o. Obžalovaná neznala žádnou souvislost mezi Pavlem K., Adriánem N.  a jí 
samotnou,  ale  připustila,  že  N.  sdělila,  že  nemá  jakoukoliv  možnost  získat  svou 
pohledávku za K. N. řekl, že by to mohl zařídit. Obžalovaná proto kontaktovala svou 
známou  D.  v UniCredit Bank v Karlových  Varech,  kterou  informovala  o  potřebě 
založit  účty.  Obžalovaná  pak  nakontaktovala  Martina  H., kterého znala z blízkosti 
Michaela B., prostřednictvím dalšího člověka jménem Michal (B.). Rovněž se spojila 
s Ukrajincem  jménem Saša (S.),  který  měl  mít  kontakty  na  statutáry  společnosti 
Dugong  a  Guega,  že  je  třeba  podepsat  listiny  do  banky,  které  se  týkají  převedení 
dispozičních práv. Saša to nakonec nezařídil a tuto věc vyřizovali Michal s Martinem. 
Obžalovaná  jim  předala  doklady, které si vyzvedla v UniCredit Bank v Karlových 
Varech a oni zajistili podpisy jednatelek K.  a  T.  Po  založení  účtů  doklady  k nim 
předala  Adriánu  N.  Ten  jí  sdělil,  že  obžalovaný  R.  bude  potřebovat  podpis  na 
formulářích ke změnám účtu na finančních úřadech u společností Dugong a Guega, 
což  zajistila  prostřednictvím  Saši  a  sama  originály  všech  dokladů  k založení  účtu 
podala na příslušné finanční úřady. Po nějaké době jí  volala Veronika D. s tím, že 
zjistila,  že  jsou  založeny  další  účty,  o  kterých  neví, a ptala se, zda je zakládala 
obžalovaná.  Na  to  obžalovaná  reagovala  tak,  že  účty  nezaložila,  protože  nemá 
dispoziční  právo.  D.  ji  požádala  o  ověření  těchto  informací  s tím,  že  účty  mají  být 
založeny v Karlových Varech, kde obžalovaná K.  má kontakty. Obžalované pak 
Veronika  D.  sdělila, že jeden takovýto účet  zrušila na  základě plné moci, kterou na 

---

100 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
své jméno měla vystavenu. Druhý založený účet Veronika D. nezjistila. Obžalovaná 
pak  tuto  skutečnost  sdělila  Vladimíru  R., Adriánu N.  a  Ivetě  B.,  která  je  příbuznou 
Adriána N. a byla v blízké komunikaci s Vladimírem R. a o které obžalovaná věděla, 
že o celé této záležitosti ví. Adrián N.  ji  následně  požádal,  aby  se  pokusila  založit 
další podobný účet bez vědomí Michaela B. a Veroniky D. Obžalované bylo známo, 
že se  má  jednat  o  účet,  na  který  mají  přijít  nějaké  peníze  z  nadměrných  odpočtů 
DPH. Nový účet měl být založen u Volksbank, a to opět prostřednictvím Michala a 
Martina,  kteří  kontaktovali    jednatelky.  Obžalovaná  následně  uvedla,  že  jí  nebylo 
známo, že Michael B.  od  ní  kupoval  společnosti  s tím,  že  chce  vylákat  nadměrné 
odpočty. Měla za to, že pokud daňové poradenství poskytuje Ing. Vladimír R., který 
má  poměrně  známou  daňovou  společnost  ORCA,  nemělo  by  jít  o  nic  nekalého. 
Zakládání  účtů  společností  Guega  a  Dugong  dle  požadavků  Adriána  N.  bylo z její 
strany motivováno nabídnutou pomocí vymožení pohledávky za Pavlem K.  Měla za 
to, že jde o normální obchod, kterému do jisté míry věřila, avšak nevěřila v úspěch, 
že by si jednotliví uživatelé tyto karty nakupovali. Věcná stránka karet ji nezajímala.  
 
Také popsala, že ji jednou kontaktoval Adrián N.  s tím, že mají kupce na karty na 
Slovensku, avšak nepracuje doména Ikropolis, aby signalizovala Michaelu B., že je 
třeba uhradit částku 24.000,- Kč za provoz serveru. B. ji vyzval, ať to zaplatí nebo mu 
peníze půjčí, a že pokud se obchod podaří, budou mít provizi  všichni. Obžalovaná 
mu však řekla, že to nezaplatí. Michael B. pak sdělil, že peníze sehnal a systém je 
funkční.  Připustila  také,  že  prostřednictvím  Ing.  M.  zajišťovala  sídlo  společnosti 
Dugong a uhradila také nájem za první rok 2010 z prostředků, které za tím účelem 
obdržela od Michaela B.  Navíc z banky  UniCredit  Bank  jí  bylo  sděleno,  že  účet 
společnosti  Dugong  je  v debetu  a  je  třeba  jej  dorovnat.  Odkázala  na  Veroniku  D. 
Popřela,  že  by  podepsala  smlouvu  o  podnájmu  nebytových  prostor  za  společnost 
Guega SE a hradila nájemné. K dalším obžalovaným uvedla, že znala Veroniku V., 
kterou na žádost Michaela B. doprovodila k výslechu na Finanční úřad pro Prahu 2, 
kde na ni počkala  venku  a  poté  ji  doprovodila  zpět  k autu,  kde  na  ni  čekal  B. 
K obžalovaným K., P., T., M. a Š. nebyla schopna nic bližšího uvést.  
 
Pokud  jde  o  banku  SCB,  připustila,  že  jí  Michael  B.  sdělil,  že  koupil  banku  někde 
v Hongkongu,  že  by  pro  ni  potřeboval  sídlo  někde  na  Praze  1.  Ona  tedy  zajistila 
možné sídlo na ul. Truhlářské a adresu sdělila obžalovanému B., který na tuto zprávu 
nijak nezareagoval. Ozval se jí až po reportáži v České televizi o neexistující bance 
SCB, říkal, že měla zajistit sídlo banky, což ona popřela s tím, že pouze zjišťovala 
podmínky  pro  zřízení  sídla.  Michael  B.  reagoval  pouze  tak,  že  je  to  průšvih.  Po 
nějaké době ji požádal, aby zajistila účast majitele nemovitosti na ul. Truhlářské pro 
finanční  úřad.  S tímto požadavkem kontaktovala  společnost  Central  Office,  přes 
kterou sídlo zajišťovala, ale bylo jí sděleno, že jde o starou paní, která určitě nikam 
nepůjde. Michael B. jí pak prostřednictvím SMS sdělil, že si věc zařídil.  
 
V průběhu hlavního líčení se obžalovaná k věci vyjádřila rovněž, a to dne 16.3.2015, 
kdy znovu vznesla své námitky proti provedení výslechu v přípravném  řízení. 
K samotné věci uvedla, že někdy od března 2008 do května 2009 byla zaměstnána u 
obchodní  společnosti,  která  se  zabývala  prodejem  ready-made  společností  v ČR. 
Popsala, že kromě samotného zakládání společností jsou rovněž poskytována sídla, 

---

101 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
založené společnosti jsou zastupovány k jednání na finančních úřadech, k registraci 
daní apod. Za tímto účelem jsou vystavovány plné moci, které podepisuje statutární 
orgán  společnosti.  Některé  z těchto  „zakladatelských  společností“  nabízejí  i 
poskytnutí jednatele k převzetí  zadlužených  společností  apod.  V roce 2008 poznala 
obžalovaného Michaela B.,  který  u  jejího  zaměstnavatele  poptával  ready-made 
společnost  pro  svého  známého.  Obžalovaná  mu  nakonec  zprostředkovala  prodej 
starší  společnosti  a  za  účelem  tohoto  obchodu  si  vyměnili  kontakt.  Počátkem  roku 
2009 se na ni obžalovaný B.  znovu obrátil s tím, že má zájem o ready-made 
akciovou  společnost.  Obžalovaná  jej  informovala,  že  u  svého  dřívějšího 
zaměstnavatele  už  nepracuje,  podniká  na  vlastní  jméno,  ale  je  schopna  mu  tyto 
služby poskytnout, o což obžalovaný B. projevil zájem. Při následné schůzce Michael 
B.  upřesnil,  že  on  sám  nemá  být  najmenován  do  žádného  orgánu  společnosti,  ale 
bude pouze akcionářem s tím, že akcie budou předány jeho přítelkyni. Tento postup 
odůvodnil  dřívějšími  problémy  s policií,  pro  které  by  neměl  vlastnit  žádný  majetek. 
Toto obžalované nepřišlo nijak neobvyklé a prodala mu společnost Flexter Enterprise 
SE. U notáře se sešla s paní S., která jí zaplatila hotově 120.000,- Kč a obžalovaná jí 
předala akcie. Obžalovaný B. ji pak dále kontaktoval počátkem roku 2010, kdy měl 
zájem  o  tři  ready-made  evropské  společnosti.  Obžalovaná  tou  dobou  se  svým 
obchodním partnerem Rade D.  byla  akcionářem  evropské  společnosti  Czech  Tax 
Agency  SE.  Obžalovaná  nabízela  založení  její  dceřiné  společnosti,  do  které  byla 
sama  zapsána  jako  členka  představenstva  a  její  společník  D.  jako  společník. 
Obžalovaná  si  tak  zajišťovala  kontrolu  nad  uvedenými  společnostmi,  do  jejichž 
založení  investovala  své  finanční  prostředky.  V tomto  případě obžalovaný  B.  dodal 
veškeré podklady k novým  statutárním  orgánům  a  následně  v dubnu 2010 mu 
obžalovaná se svým obchodním partnerem prodali evropskou obchodní  společnost 
Sirenia SE a v květnu  2010  pak  Dugong  SE  a  Guega  SE.  Za  účelem  přepisu 
notářských zápisů týkajících se změn ve společnostech se obžalovaná sešla s pány 
D. a B. u notáře. Podpisům byli také přítomni noví členové orgánů společností, tedy 
Anna  K., Andrea K., Eliška T.  a Lukáš K.,  které  tehdy  viděla  poprvé  v životě. 
Následně  obžalovanou  Michael  B.  kontaktoval,  když  potřeboval  provést  jakékoliv 
změny uvedených společností, ať již pokud jde o sídlo či statutární orgány. Během 
roku 2010 se také na ni obrátil s dotazem, zda mu umí zprostředkovat prodej starší 
obchodní  společnosti s tiskárnou.  Při  té  příležitosti  jí  vysvětlil,  že  má  v plánu rozjet 
obchod s webovými  kartami,  zběžně  jí  vysvětlil  princip  fungování  těchto  karet. 
Obžalovaná o žádné společnosti s tiskárnou k odkupu nevěděla. 
 
Na přelomu jara a léta 2010 již, s ohledem na dřívější obchodní vztahy s Michaelem 
B.,  jej  znala  blíže  a  znala  i  jeho  přítelkyni  Veroniku  D.  Tehdy se za ní obžalovaný 
zastavil s Antonínem R. a přivezli fyzicky ukázat již vyrobené webové karty. Michael 
B. jí také vykládal, že karty kupoval přes Slováka, což bylo drahé, proto se rozhodl je 
vyrábět  sám,  čemuž  obžalovaná  nevěnovala  velkou  pozornost,  neboť  této 
problematice moc nerozuměla. Vysvětloval jí také funkčnost uvedených karet. Obrátil 
se  také  na  ni  se  žádostí  o  založení  obchodních  společností  na  Slovenku  a 
v Maďarsku  a  požádal  ji,  aby  se  s ním  na  Slovensku  účastnila  schůzky  s jeho 
známým, který jí měl pomoci se založením společnosti na Slovensku a v Maďarsku. 
Spolu s obžalovanými B. a D. pak jela do Komárna, kde jí byl představen Adrián N. 
Schůzky se pak účastnil další muž jménem Milan, hovořící slovensky. Obsahem této 

---

102 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
schůzky bylo založení obchodních společností na Slovensku a v Maďarsku, k čemuž 
obžalovaná  B.  doporučila  jejího  dřívějšího  spolupracovníka  JUDr.  G., který se na 
Slovensku zabýval zakládáním ready-made společností. V roce 2010 pak tento dr. G. 
prodal obžalovanému B.  slovenskou  obchodní  společnost  Xuvion.  Obžalovaný  B. 
ovšem neměl finanční prostředky na zaplacení převodu a jelikož obžalovaná celou 
transakci dohodla, nechtěla, aby B. zůstal dr. G. dlužen. Dohodla se s ním tak, že mu 
půjčí  prostředky  na  zaplacení  za  společnosti  Xuvion,  Rixias  a  Xopio.  Proto 
bezhotovostním převodem uhradila dr. G.ovi částku 3.500,- euro. 
 
Asi v květnu  2011  ji  kontaktoval  Adrián  N.  s tím,  že  by  potřeboval,  aby 
prostřednictvím  statutárních  zástupců  společnosti  Dugong  a  Guega  založila  těmto 
společnostem nové účty, aniž by o tom věděl obžalovaný B. Od obžalovaného B. jí 
bylo známo, že  tyto  společnosti  požádaly  o  nadměrný  odpočet  DPH  v souvislosti 
s webovými kartami. Adrián N. ji pak informoval, že správce daně doposud finanční 
prostředky  společnostem  nevyplatil,  nýbrž  zahájil  postup  k odstranění  pochybností, 
při  které  společnosti  zastupuje Ing. R.,  kterého  obžalovaná  znala  pracovně 
z dřívějšího zaměstnání. Věděla, že tento poskytuje daňové poradenství Michaelu B., 
věděla, že vystupuje ve známé a morálně erudované společnosti ORCA poskytující 
daňové poradenství. Proto byla přesvědčena, že nároky na odpočet DPH Michaela 
B.  jsou  zcela  legální.  Tázala  se,  proč  má  zakládat  zřízení  nových  účtů  bez  vědomí 
Michaela B., což ji Adrián N. vysvětlil tak, že se s B. rozkmotřil z důvodu narůstajících 
nesplacených pohledávek za provoz slovenských společností  a  nájem  skladových 
prostor  a  za  účetní.  Také  zjistila,  že  měl  B.  dlužit Ing. R.  za poskytování jeho 
poradenských  služeb.  Obžalovaná  na  základě  těchto  informací  nabyla  obavu,  že 
Michael  B.  nezaplatí  ani  jí  dlužné  částky  spojené  se  zakládáním  společností na 
Slovensku a v Maďarsku a za  změny  ve společnostech, které požadoval. Myšlenka 
Adriána  N. byla taková, že se obžalovaná pokusí dohodnout se statutárními orgány 
společností Dugong a Guega na založení nových účtů a společnosti tyto účty nahlásí 
správci daně, který na ně vyplatí nadměrné odpočty DPH. Obžalovaná sama neměla 
kontakty na jednatele, proto se obrátila na Michala B.  a Martina H.,  přičemž  na  B. 
měla  kontakt  od  B.  a s H.  ji seznámil B.  Věděla  o  nich,  že  jsou  v kontaktu 
s jednatelkami  K.  a  T.  Následně  obžalovaná  kontaktovala  svou  známou  D.  z 
UniCredit Bank v Karlových Varech a požadovala po ní přípravu pro založení nových 
účtů.  Na  připravené  listiny  pak  H.  s B.  zajistili podpisy jednatelek K.  a  T.  a 
obžalovaná  K.  pak listiny předala paní D.. Po nějaké době jí volala Veronika D., že 
zjistila  otevření  nových  účtů  společností  Dugong  a  Guega,  přičemž  obžalovaná  K. 
nechtěla, aby se o tom dověděl Michael B., který podle jejich poznatků dlužil mnoha 
lidem. Bála se o svůj život a život své rodiny, popsala, že nějakou dobu předtím byla 
podávat vysvětlení ohledně obžalovaného B. na policejní služebně v Praze a při té 
příležitosti jí vyslýchající policista řekl, že pokud má obavy o svůj život ze strany pana 
B., aby se nebála jej kontaktovat. I proto apelovala na  B.  s H.,  aby  o  účtech 
v žádném  případě  neříkali  B.  Jelikož Veronika D.  nechala  nové  účty  zavřít, 
informovala o tom obžalovaná telefonicky R.  a Adriána N.,  kteří  nakonec  rozhodli 
založit  účty  u  jiné  banky.  Přístupová  práva  měla  být  předána  Adriánu  N.,  přičemž 
obžalované bylo slíbeno zaplacení její pohledávky za B. Na tuto nabídku přistoupila, 
jelikož  je  matka  samoživitelka.  Opět  prostřednictvím  B.  a  H.  s využitím jednatelek 
zajistila otevření nových účtů. Sama obžalovaná v té době měla v soukromém životě 

---

103 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
starosti,  pro  které  byla  unavená,  a  proto  při  problémech  se  zakládáním  účtů 
v některých  telefonátech  hovořila  nepatřičně,  ovšem  nic  z toho nebylo myšleno 
vážně.  
 
Obžalovaná se následně vyjádřila, že nikdy nedávala peníze Michalu B. za jednatele 
společností, protože k tomu  neměla  žádný  důvod  a  ani  Michael  B.  jí pro B.  nikdy 
peníze nepředával. Pokud B. tvrdil, že mu peníze dala asi 12krát, nebyl proto důvod, 
když  zakládala  pouze  tři  společnosti,  což  představuje  6  osob  ve  statutárních 
orgánech. Dále uvedla, že pokud doprovázela Veroniku V. na jednání na finančním 
úřadě, jednala pouze na žádost Michaela B. V. zavedla na finanční úřad a odvedla 
zpět  s tím,  že  jednatelka  společnosti  se  tam  nevyzná.  Popřela,  že  by  přímo 
kontaktovala jednatelky, neboť to činila vždy prostřednictvím pana B. Také neznala 
Elišku T.  
 
Obžalovaný  Adrián  N.  se v rámci  hlavního  líčení  k věci  nevyjádřil,  podal  pouze 
vysvětlení  k situaci  se  změnou  obhájce,  kterým  vyjadřoval,  že  se  nesnaží  mařit 
projednání  věci.  Avizoval,  že  do  dalších  fází  trestního  řízení  se  k věci  vyjádří,  což 
však neučinil. Pokud jde o jeho výpověď z přípravného řízení, byl formou dožádání 
vyslechnut dne 28.11.2011 policejními orgány Slovenské republiky (č.l. 10764). Před 
jeho výslechem mu bylo oznámeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro pokus 
trestného  činu  podle  §  21  odst.  1  k  §  240  odst.  1,  3  tr.  zákoníku  ČR  ze  dne 
21.11.2011  (č.l.  10649).  Přestože  byl  úkon  konán  formou  dožádání,  jednalo  se  o 
úkon trestního stíhání vedeného v ČR,  přičemž  u  obviněného  byl  dán  důvod  nutné 
obhajoby, a to již od přípravného řízení. Obviněný si k tomuto úkonu zvolil obhájkyni 
působící  na  území  Slovenské  republiky  a  pro  tento  úkon  nebyl  zastupován 
advokátem působícím na území České republiky. Předmětný úkon byl tedy v rozporu 
s ustanovením zák. 85/96 Sb. o advokacii, a z toho důvodu nebylo možno výpověď 
považovat za procesní, proto soud z ní nevycházel (č.l. 15534). Obžalovaný byl dále 
vyslechnut dne 2.8.2012 v České  republice,  kdy  ovšem  využil  svého  práva 
nevypovídat. 
 
Obžalovaný  Michal  K.  ve  své  výpovědi  před  soudem  uvedl,  že  jeho  společnost 
Danemoor  s.r.o.  je  řádně  fungující  firma,  která  měla  zaměstnance.  S  prodejem 
webhostingových  karet  měla  zkušenost,  neboť  získala  licenci  na  podobný  produkt 
webka.info od společnosti, kterou zastupoval Tomáš B. S Michaelem B. se seznámil, 
když mu prezentoval produkt webka.info. Po nějaké době ho obžalovaný B. oslovil 
s nabídkou podobného produktu Ikropolis, následně byla sepsána rámcová smlouva 
a  společnosti  Danemoor    bylo  toto  zboží  naskladněno.  Popsal,  že  měl  zájemce 
z Ruské federace, kteří měli o karty zájem, avšak tito zjistili nějaké chyby v produktu 
a zboží vrátili k odstranění  těchto  chyb.  Toto  se  nestíhalo  v časovém  limitu,  proto 
odstoupili  od  smlouvy.  Obžalovaný  proto  chtěl  karty  vrátit  Michaelu  B.  a ten ho 
vyzval, ať zkusí najít jiné odběratele. Obžalovaný uvedl, že v ČR s kartami Ikropolis 
nemohl obchodovat, neboť společnost Danemoor měla smlouvu s webka.info, proto 
se rozhodl, že karty převede na společnost Vanapo, kterou zastupoval Ing. M. 
 
Obžalovaný  dále  upřesnil,  že  před  rokem  2008,  kdy  začal  prezentovat  produkt 
webka.info,  provozoval  stavební  činnost,  té  se  věnuje  od  roku  1992.  Za  účelem 

---

104 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
obchodu s kartami  webka.info  koupil  společnost  Danemoor.  Připadalo  mu,  že  jde  o 
perspektivní produkt, který byl v té době ve vývoji. Licenci zakoupil asi za 5.000.000,- 
Kč, které uhradil. Popsal, že na kartách webka.info byly  vysoké obraty, prodalo se 
jich  řádově  za  milióny  korun,  ale  některé  se  dobropisovaly  a  vracely,  protože 
společnosti je dále neprodávaly z toho důvodu, že vývoj tohoto produktu se „někde“ 
zastavil.  Kolik  přesně  bylo  vráceno,  nedokázal  říci.  Karty  Ikropolis  popsal  jako 
v podstatě  stejné  s  webka.info  s tím, že používali jiná loga. S kartami Ikropolis 
z důvodu střetu zájmu nechtěl obchodovat v České republice ani na Slovensku, chtěl 
je vrátit obžalovanému B.,  ovšem  bylo  mu  sděleno,  že  by  to  šlo  jedině  s nějakou 
pokutou. Z toho důvodu karty převedl na společnost Vanapo Ing. M. a zkoušeli najít 
odběratele v Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Uvedl, že marže na kartách měla být 
asi 30 %, ale kolik by to dělalo pro něj, nebyl schopen uvést. Rovněž neuvedl, kolik 
bylo karet naskladněno, mělo se jednat o zboží za okolo 80.000.000,- Kč bez DPH. 
Popsal, že sám za tyto karty nic nezaplatil a obžalovaný  B.  mu nabídl jejich 
financování prostřednictvím banky SCB, která měla zahraniční kapitál. Uvedl, že jej 
obžalovaný  B.  seznámil s nějakými  lidmi,  kterým  dodal  nějaké  výkazy  společnosti, 
jaké měla obraty, v čem podnikala; jednalo se o banku SCB. Na základě těchto listin 
se banka nabídla, že karty profinancuje formou úvěru ve výši 100.000.000,- Kč bez 
žádného  zajištění,  pouze  na  základě  dřívějších  obratů  společnosti  Danemoor.  Na 
otázku, s kým  konkrétně  z banky  jednal,  uvedl,  že  to  byly  osoby  přes  pana  B., 
jednání  bylo  na  ulici  Truhlářské,  ale  kde  přesně,  si  nepamatuje.  Z  poskytnutého 
úvěru vyčerpal asi 80.000.000,- Kč, jaký byl pohyb na účtu u SCB však neví, neboť 
k tomu nemá podklady. Po převodu karet na společnost Vanapo došlo k přefakturaci 
a  společnost  Vanapo  opět  prostřednictvím  SCB  banky  tuto  přefakturaci  uhradila. 
Přesnou částku obžalovaný nezná, uvedl ovšem, že se nejednalo o částku shodnou, 
ale  byla  tam  nějaká  marže,  kdy  Danemoor  prodával  se  ziskem.  Peníze  z SCB 
v hotovosti  nevybíral,  neboť  měl  nehodu  a  byl  pak  půl  roku  v nemocnici. Když se 
z nemocnice  vrátil,  na  Truhlářské  ulici  už  nebylo  nic  a  s bankou se už 
nezkontaktoval. Účet podle něj skončil s nějakým přesahem, přičemž něco mělo být 
zaplaceno za poskytnutí úvěru bance. Zda peníze z banky SCB užil na jiný účel než 
popsané  dvě  transakce,  nedokázal  odpovědět.  Pokud  jde  o  jednání  s ruským 
partnerem, doklady z tohoto jednání existovaly, ale kde jsou v současné  době, 
obžalovaný nebyl schopen uvést. Rovněž nebyl schopen uvést konkrétní odběratele, 
kterým  prodal  karty  webka.info. Společnost Danemoor neuplatnila  žádné  nároky  na 
nadměrný odpočet DPH. Popsal dále, že jednání s ruským zájemcem byla postupná, 
byly mu dodány vzorky karet Ikropolis a ruský partner postupně od této spolupráce 
odstoupil. Pokud byl dotázán, z jakého  důvodu  je  datum  zdanitelného  plnění  ze 
Sirenia na Danemoor 20.10.2010 a z Danemoor na Vanapo 21.10.2010, uvedl, že 
neví,  proč  se  to  tak  stalo.  Druhý  nákup  karet  Ikropolis,  přestože  v té  době  nebyl 
žádný odběratel, vyplýval z dohod se společností Sirenia. Pokud jde o účet u banky 
SCB, výpisy na firmu chodily, ale jakou formou, není schopen uvést, pravděpodobně 
poštou. Z jakého  důvodu  byly  výpisy  z účtu  u  SCB  doloženy  správci  daně  až 
20.4.2011,  nebyl  schopen  říci,  odůvodnil  to  tím,  že  se  stávalo,  že  se  něco  někde 
ztratilo.  
 
Obžalovaný  dále  dodal,  že  když  chtěl  odstoupit  od  obchodu  s kartami a tyto vrátit 
obžalovanému B., bylo mu vyhrožováno sankcí ve výši 200.000,- Eur. Obžalovaný B. 

---

105 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
v té době také neprováděl žádnou prezentaci či reklamu produktu Ikropolis, přestože 
to  slíbil.  Také  na  něj  byl  činěn  nátlak  nějakými  lidmi  od  pana  B., což „bylo docela 
ostré“, neboť tito vyhrožovali, že jej zlikvidují. Více se k této věci nechtěl vyjadřovat. 
Uvedl také, že tato záležitost mu v podstatě zlikvidovala společnost, kterou budoval 5 
až 6 let. Dále popsal, že poté, co skončila spolupráce s ruským partnerem, se snažil 
využít  své  znalosti  maďarštiny  a  najít  odbyt  v Maďarsku.  S někým  tam  jednal,  ale 
s kým, to už neví.  
 
Obžalovaný Ing. Pavel M. v hlavním líčení uvedl, že pro obžalovaného K. dělal jinou 
práci, ale seznámil se s funkčností  karet  Ikropolis,  sledoval,  co  tyto  karty  dělají  a 
připadalo mu to celkem zajímavé. Měl za to, že by bylo lepší při prodejích se zaměřit 
nikoli  na  konečné  zákazníky,  ale  na  distributory. Uvedl, že bylo podmínkou, že se 
karty Ikropolis nebudou prodávat v ČR.  Sám  měl  kontakty  na  Slovensku,  kde  má 
příbuzné a kde studoval, proto na Slovensku sháněl odbyt pro tyto karty. Kontaktoval 
společnost  PD  Recykling,  se  kterou  dohodl  odběry  karet,  ale  vzápětí  přišla 
informace,  že  tato  společnost  nemá  pro  takové  obchody  licence  a  byla  mu 
doporučena  společnost  Xuvion.  Karty  této  společnosti  prodal  a  měl  zato,  že  i  do 
budoucna  by  to  mohla  být  zajímavá  aktivita.  Poté  však  vyvstaly  nějaké  problémy, 
takže se o tento obchod dále nezajímal. Dále uvedl, že původně byl zaměstnancem 
firmy pana K., a to Danemoor, který se zabýval obchodem nealkoholickými nápoji. 
Věděl, že obžalovaný K. se zajímal o webové karty, což zaujalo jeho a se systémem 
se seznámil. Michal K. pak zakoupil firmu Vanapo a obžalovanému M. nabídl místo 
jednatele s tím, že by tato firma měla dovážet alkohol ze Slovenska. O jinou činnost 
společnosti Danemoor se obžalovaný nezajímal. Jednatelem společnosti Vanapo se 
stal někdy v roce 2008 až 2009. Předtím v Danemoor byl asi rok. Obě společnosti, 
tedy Danemoor a Vanapo, sídlily ve stejných prostorách. Co se týče karet Ikropolis, 
systém byl podobný jako u karet webka.info, které obžalovaný rovněž znal, neboť se 
s nimi ze svého zájmu v minulosti seznámil. Ve srovnání se systémem webka.info  
byl Ikropolis graficky propracovanější a server mu připadal jednodušší na obsluhu pro 
uživatele. Samotný systém obchodování s kartami webka.info mu znám nebyl a 
rovněž do té doby se s ničím podobným na českém trhu nesetkal. Pokud jde o prodej 
karet  od  společnosti  Danemoor  na  společnost  Vanapo,  popsal,  že  Michal  K.  mu 
nabídl  přeprodej  karet  Vanapo    s tím,  že  by  se  o  ně  mohl  postarat.  V té  době 
obžalovaný  nebyl  příliš  vytížený  obchodem nápoji,  proto  souhlasil,  že se zapojí do 
obchodu s kartami. Jaká byla obchodní situace s kartami na Slovensku, mu nebylo 
známo. V české  republice  žádné  odběratele  na  karty  shánět  nezkoušel,  neboť  mu 
Michal K. říkal, že v České republice má licenci na distribuci karet někdo jiný. Ještě 
před zakoupením karet Ikropolis si dohodl odběratele PD Recykling, se kterou měl 
smlouvu na množství karet zhruba odpovídající množství, které zakoupil do Michala 
K..  Hodnota  těchto  karet  byla  70.000.000,-  Kč  až  90.000.000,-  Kč.  Uvedl,  že  ve 
smlouvě s PD Recykling určitě byla dohodnuta nějaká sankce pro případ, že by tato 
společnost od smlouvy odstoupila, sám od ní však nic nezinkasoval, protože nedošlo 
ani k předání karet. Obchod se nezrealizoval kvůli chybějícím licencím na straně PD 
Recykling, obžalovaný však po nich sankce nevymáhal, aby měl klid, protože „z těch 
lidí šla celkem hrůza“. Navíc mu od Michaele B. přišla informace, že karty odkoupí 
firma Xuvion. Michaela B.  v té době ztotožňoval se systémem Ikropolis, že by mohl 
řešit  jakékoliv  problémy,  které s tímto systémem vzniknou. Uvedl také, že na 

---

106 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
obchodě měla mít jeho firma nějakou marži poté, co karty nakoupil od pana K. Jde o 
výhodnost obchodu pro Michaela B.,  který  sám  zajistil  odběratele  –  firmu Xuvion. 
Uvedl, že byl rád, že se karet zbavil. Firmě  Danemoor  za  karty  zaplatil  zúčtováním 
přes účet u Standard Credit Bank. Na tuto banku jej kontaktoval Michal K., který ho 
informoval o možnosti otevřít si u této banky úvěr. Podmínky úvěru u českých bank 
byly  „likvidační“.  K  vlastnímu  kontaktu  s SCB popsal, že ho navštívil v jeho sídle 
nějaký slušně vypadající muž, nabídl mu určité možnosti, dal mu nějaký seznam, co 
je třeba, aby doložil a odešel. Doklady tedy obžalovaný připravil a zaslal na adresu, 
která mu byla udána. Poté mu přišly podklady s návrhem smlouvy. Užíval poštovní 
kontakt, v kanceláři  banky  nikdy  nebyl.  Žádná  další  osobní  schůzka  s kýmkoli 
z banky už nebyla. Odkazy k platbám  šly  poštou,  internetový  přístup  k účtu  nebyl. 
Neexistoval  ani  žádný  bankéř,  který  by  pro  jeho  firmu  pracoval.  Bance  předkládal 
obvyklé listiny, a to výkaz zisků a ztrát, běžné účetní podklady, cash flow, situaci o 
hospodaření  firmy  Vanapo.  Tato  firma  původně  sídlila  v Jičíně  a  zabývala  se 
dovozem  alkoholu  ze  Slovenska.  Její  původní  majitelé  už  se  tomuto  obchodu 
nechtěli věnovat, proto firmu prodali Michalu K., a to někdy v roce 2009. Obraty na 
těchto  nápojích  byly  do  stovky  miliónů  korun.  Úvěr  u  SCB  byl  přislíben  ve  výši 
100.000.000,-  EUR,  tento účet obžalovaný použil hlavně na karty Ikropolis s tím, že 
má za to, že byly dvě nebo tři transakce. Mimo tyto karty konkrétně si na transakce 
nevzpomíná.  Pro  Xuvion  karty  vezl  osobně  do  nějakého  skladového  areálu  za 
Bratislavou. S Xuvionem  ovšem  nejednal,  neboť  veškerou  práci  udělal  Michael  B. 
Xuvion  za  karty  rovněž  platil  prostřednictvím  SCB  určitě  s nějakou  marží.  V  této 
obchodní aktivitě obžalovaný nepokračoval, neboť viděl, že s tím bylo příliš běhání. 
Původně  si  myslel,  že  výsledný  efekt  bude  daleko  lepší,  než  ve  skutečnosti  byl. 
Marže obžalovaného měla být okolo 2.000.000,- Kč až 3.000.000,- Kč.  
 
Obžalovaný  podával  daňové  přiznání  zpracované  Ing.  N.  Finanční  úřad  stále 
požadoval  doložení  nějakých  dokladů.  Firma  Vanapo  uplatňovala  odpočty  DPH, 
přičemž za jedno zúčtovací období uplatnila třeba 100.000,- Kč a potom v některém 
zúčtovacím  období  3.000.000,-  Kč  až  4.000.000,-  Kč.  Žádný  další  obchod  se 
společností Xuvion nezkoušel dojednat. Účet u banky SCB měl být zúčtován jednou 
za rok, ale zatím k tomu nedošlo. 
 
Obžalovaný dále uvedl, že obchod od Michaela B. přes Michala K. až k němu a firmě 
Xuvion vyplynul v průběhu doby, původně se mělo jednat o přímý prodej Michalem K. 
partnerovi v Ruské federaci. Pokud jde o nesrovnalosti v datu  úvěrové  smlouvy  a 
zřízení účtu u Standard Credit Bank, obžalovaný uvedl, že šlo o rozpor, kterého si 
všiml a žádal o jeho nápravu. Karty mu měly být předány ve dvou dodávkách s tím, 
že však tyto už byly naskladněny u společnosti Danemoor, která měla stejné prostory 
jako společnost Vanapo, proto předání mezi nimi bylo čistě formální. Karty, které byly 
u  něj  nalezeny,  nebyly  předmětem  zmíněné  obchodní  transakce,  ale  jednalo  se  o 
vzorky pro účely prezentace. Hodnota těchto „prezentačních karet“ mu není známa a 
neexistuje ani žádný doklad osvědčující, že jde o propagační karty. Tyto karty měly 
mít pouze časově omezenou platnost. Popsal také, že přestože karty sám zkoušel, 
jednalo  se  pouze  o  zkoušku  funkčnosti,  ale  nic  konkrétně  prostřednictvím  těchto 
karet v internetovém  prostoru  nevytvořil.  Obžalovaný  měl  nápady  na  prodej  karet 
konečným  uživatelům,  nakonec však zjistil, že by s tím  bylo  příliš  mnoho  „běhání“, 

---

107 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
takže se rozhodl oslovit pouze distributory. Ve vztahu s SCB v současné době nemá 
dořešeno  vyúčtování.  Dále  uvedl,  že  pokud  se  správci  daně  nevyjádřil  o  existenci 
účtů u SCB, uvedl, že asi u sebe neměl papír, na kterém by číslo účtu bylo napsáno. 
Kdo  přesně  karty  Ikropolis  ve  firmě  Xuvion  přebíral,  si  svědek  nepamatuje,  pouze 
popsal, že mu tato osoba potvrdila listy CMR s tím, že ho do skladového areálu 
vůbec  nepustili.  Úvěr  u  SCB  nebyl  nijak  zajištěn,  což  mu  na  tom  připadalo  hodně 
zajímavé. Z toho důvodu také nechtěl peníze z úvěru využívat nějak široce, aby tam 
nebyl  nějaký  zádrhel  a  neohrozil  jeho  firmu.    Firma  Vanapo  v té  době  nevlastnila 
žádné  nemovitosti,  pouze  nějaká  auta  a  zboží.  K dotazům  na  společnost  PD 
Recykling  obžalovaný  uvedl,  že  mu  není  známo,  jakou  licenci  tato  společnost 
neměla, kdo ji měl vystavit, neuvedl ani, jak Michael B. zjistil, že jedná se společností 
PD Recykling, pouze uvedl, že mu Michael B.  sdělil,  že  PD  Recykling  zboží 
nakupovat nebude, že ho nakoupí Xuvion. Obžalovaný dále uvedl, že pokud 
v přípravném  řízení  nemluvil  vůbec  o  firmě  PD  Recykling,  bylo  to  z důvodu 
psychického stresu. Dále uvedl, že obžalovaného B. znal, přesto, že to v přípravném 
řízení popřel, a to asi z důvodu špatného pochopení otázky vyslýchajícího. Pokud jde 
o kalkulaci na karty Ikropolis, jejich ceny byly porovnávány pouze s kartami 
webka.info  a  obžalovaný  usoudil,  že  bude  možné  je  prodat,  že  obchod  může  být 
zajímavý. Co se týče banky SCB, uvedl, že v době, kdy mělo proběhnout vyúčtování 
účtu, tak už ve firmě Vanapo nefiguroval, takže ani neví, jestli byl účet doúčtován.  
 
Obžalovaný  Bronislav  T.  v hlavním  líčení  popsal,  že  někdy  v polovině  letních 
prázdnin 2010 jej oslovil Pavel K.  s tím,  jestli  by  neměl  zájem o obchodování 
s webhostingovými kartami, které jsou novinkou na trhu a v podstatě všechno, co se 
týká internetu a je nové, může vydělat slušné peníze. Nezmiňoval se tehdy o tom, že 
by se mělo obchodovat se Slovenskem nebo že by se měl někde uplatňovat nárok 
na  odpočet  DPH,  ale  dal  mu  kontakt  na  e-mailovou  adresu,  na  kterou  měli  poslat 
dotaz na možnosti obchodování s tímto zbožím. Obžalovaný se po poradě s kolegou 
Ing.  K.  rozhodl  na  nabídku  zareagovat.  Přišla  jim  pak  odpověď  o  minimálním 
odběrovém  množství, splatnosti faktur a ceny za jednotlivé typy karet. Obžalovaný 
pak kontaktoval Pavla K.  s tím, že v takovém  množství  není  schopen  se  této  věci 
účastnit.  K.  mu  nabídl,  že  může  zajistit  firmy,  které  od  něj  tyto  karty  odeberou. 
Následně přijel do firmy Antonín R. ještě s jedním mladým mužem provést školení, 
kterého se účastnil obžalovaný, Ing. K. a Pavel K. Po nějaké době přijel znovu Pavel 
K.  s tím,  že  sehnal  na  Slovensku  společnost,  která  je  schopna  odebrat  minimální 
množství  stanovené  společností  Sirenia,  která  měla  být  dodavatelem.  Obžalovaný 
s Ing.  K.  namítali, že bude problém s vratkou  DPH,  že  bude  určitě  nějaká  kontrola. 
Na to Pavel K. ujišťoval, že obchod je v naprostém pořádku. Obžalovaný namítal, že 
nemá dost finančních prostředků na nákup s daní a prodej bez daně, neboť až do 
vrácení  DPH  by  se  na  transakcích  prodělávalo.  Pavel  K.  nabídl banku, která 
financuje celý obchod s kartami  a  bez  problému  poskytne  úvěr  200.000,-  EUR. Za 
účelem zřízení úvěru požádal o kopii dvou dokladů totožnosti, výpis z OR, poslední 
daňové  přiznání,  výsledky  hospodaření  a  rozvahu,  a  2  měsíce  pozpátku  výpis 
z firemního účtu a nabídl, že úvěr vyřídí. Následně přivezl smlouvu o založení účtu, 
úvěrovou smlouvu, směnku k úvěru, kterou obžalovaný podepsal a při další návštěvě 
přivezl  v obálce  čtyřmístný  kód  k internetovému bankovnictví a obžalovanému 
ukázal, jak banka funguje. Internetové bankovnictví fungovalo jako u kterékoli jiné 

---

108 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
banky a pan K.  působil  velmi  věrohodným  dojmem,  takže  nebyl  důvod  mu  nevěřit. 
Začátkem  září  pak  přišla  objednávka  z firmy  Xuvion,  což  obžalovaný  ověřoval  u 
Pavla  K., ten ujistil, že je možno klidně v Sirenia objednat karty. Obžalovaný uvedl, 
že  odmítal  karty  nakupovat  na  sklad,  takže  objednával  pouze  tolik,  kolik  od  něj 
Xuvion objednal. Na základě objednávky obžalovaného pak zboží přišlo, obžalovaný 
je spočítal, zavolal Pavlu K., že bude objednávat zásilkovou službu k odeslání karet 
do Xuvion. Pavel K.  mu  sdělil,  že  není  nutno,  že  má  tam  cestu  za  jednatelkou 
Xuvionu, Veronikou V., a nabídl se, že karty  převeze,  proto  mu  obžalovaný  karty 
vydal. Asi za 2 týdny pak přišly peníze, což obžalovaný potvrdil Pavlu K. Obžalovaný 
pak  ihned  zaplatil  společnosti  Sirenia  a  na  dorovnání  použil  úvěr.  Pavel  K.  mu 
doporučil,  že  na  dorovnání  úvěru  si  má  nechávat  zisk  v bance SCB, že ho nemá 
vybírat nebo převádět, že až se mu vrátí DPH, tak z toho si může vzít zisk 3 %, který 
na tom měl. Podobná transakce se uskutečnila i v říjnu s tím, že odběratelem byla 
firma Brexus. Poté bylo podáno daňové přiznání za září a v listopadu bylo zahájeno 
vytýkací  řízení  finančním  úřadem.  Po  jednání  na  finančním  úřadě  obžalovaný 
kontaktoval Pavla K.  s tím,  že  bude  muset  jít  vysvětlit  ke  správci  daně,  kde  sehnal 
odběratele. K. mu řekl, že nikam chodit nebude, že má podobných transakcí více a 
obžalovanému doporučil, ať uvede, že odběratele sehnal sám a o něm – Pavlu K. – 
se nemusí vůbec zmiňovat. Následně v průběhu listopadu se objevila osoba jménem 
Mirek, představil se, že je ze Sirenie a pozval obžalovaného na schůzku do Prahy 
s tím, že s panem K. je špatná spolupráce a že asi z obchodu vypadne. Obžalovaný 
s Ing. K. tedy jel do objektu u dálnice D1 na jednání, na které přišel Michael B. s tím, 
že Pavel K. nemá s obchodem nic společného, protože nedělá svoji práci jak by měl, 
a do budoucna se mají obracet pouze na něho, tedy na B. Obžalovaný namítal, že 
jednak  nemá  finanční  prostředky  na  další  obchody  a  jednak  mu  odbyt  zajišťoval 
Pavel  K.  Na to mu obžalovaný B.  řekl,  že  zná  firmu,  která  by  mu  za  slušný  úrok 
půjčila další peníze do doby, než skončí kontroly na finančních úřadech, což měla být 
firma  Golden  group.  Přímo  na  jednání  pak  obžalovaný  podepsal  návrh  úvěrové 
smlouvy. S firmou  Golden  group  úvěr  formálně  nebyl  dořešen,  nicméně  peníze  na 
účet přišly. Obžalovaný se na to ptal B., který potvrdil, že je vše v pořádku, a proto 
v listopadu  a  prosinci  byly  zobchodovány  další  dvě  dodávky,  neboť  společnost 
Brexus poslala další objednávku i bez Pavla K.  Vzhledem k tomu, že přišly peníze, 
aniž  by  byla  formálně  uzavřena  smlouva,  obžalovaný  začal  mít  pochybnost, navíc 
v listopadu vyhořel jeho sklad s hotovými dřevěnými výrobky, které byly předmětem 
jeho  podnikání,  takže  se  dále  zabýval  znovuzprovozněním  své  firmy.  V souvislosti 
s kartami  přitom  byly  zastaveny  i  výplaty  DPH  za  export  výrobků,  které  vyváželi 
většinou  do  Británie.  Někdy  v lednu  bylo  ukončeno  vytýkací  řízení  a  zahájena 
kontrola  finančního  úřadu.  Správce  daně  požadoval  výslech  jednatele  společnosti 
Sirenia Romana B., obžalovaný proto volal Michaelu B., který byl jeho jediným 
kontaktem v souvislosti s kartami a který ho ujistil, že účast pana B. nebude problém, 
ale že to nebude hned. Jednání nakonec proběhlo v druhé polovině května. Během 
jednání B. začal na židli omdlévat a pracovníci finančního úřadu jednání ukončili. V té 
době také obžalovaný B. říkal, že vypadává banka, načež B. reagoval tak, že nemá, 
co by s tím  udělal.  Potom  banka  zase  jela,  ale  nebylo  možno  v ní  dělat  převody. 
Obžalovaný pak poslal do banky žádost v angličtině, aby byl vypořádán účet a tento 
aby byl zrušen a v červnu  mu  přišel kompletní výpis banky s nulovým  zůstatkem  a 
uzavření  účtu.  Na  doporučení  své  účetní  pak  obžalovaný  kontaktoval  Ing.  T., se 

---

109 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
kterou  se  setkal  už  na  jednání  u  správce  daně,  po  které  požadoval  doklad,  že 
společnost  Sirenia  podala  daňové  přiznání  za  obchod  se  společností  Leisure,  což 
nakonec dostal a předložil své účetní, která jej ujistila, že by vše mělo být v pořádku. 
 
Obžalovaný  dále  upřesnil,  že  firmu  Leisure  koupil  v roce  2008  jako  již  dříve 
založenou za účelem dřevovýroby, kterou zajišťoval Ing. K., ale jelikož měl na své 
jméno vedené exekuce, nefiguroval jako statutární orgán. Roční obrat firmy Leisure 
na nábytku byl asi 9.500.000,-  Kč.  Mimo  to  si  ještě  obžalovaný  přivydělával 
vymáháním pohledávek. K osobě  Pavla  K.  uvedl, že se s ním neznal, seznámil se 
s ním teprve při jeho návštěvě ve firmě Leisure. Obžalovaný se nikdy nikoho neptal, 
jak na něj Pavel K. přišel. S Ing. K. obžalovaný řešil, proč Pavel K. obchod neudělá 
sám  a  dospěl  k závěru,  že  když  bude  mít  více  firem,  které  takto  zprostředkuje  a 
vezme si provize ze Sirenie a rovněž provize od jednotlivých firem, tak je to pro něj 
výhodnější. Samotného Pavla K. se však na důvody, které jej k této činnosti vedly, 
neptal. Pavel K.  mu  také  doporučil  marži  ne  vyšší  než  6  %  tím,  že  obžalovaný 
nastavil marži 3 %, jak byl zvyklý z vlastní obchodní činnosti. Dále popsal, že faktury 
Sirenie byl schopen proplácet, neboť sám vystavoval faktury se splatností 20 nebo 
21  dnů  a  splatnost  faktur  Sirenie  byla  30  dnů,  takže  měl  rozdíl  9  dnů  na  to,  aby 
Sirenii zaplatil z peněz,  které  za  karty  utržil.  V současné  době  dluží  Sirenii  asi 
15.000.000,- Kč za karty. Jako úrok za poskytnutý úvěr u SCB zaplatil snad 18.000,- 
Kč, ale přesně si to nepamatuje. Žádné peníze z účtu na jiný účel než karty nepoužil, 
neboť neměl žádnou platební kartu, kterou by mohl vybírat hotovost, musel by jet do 
banky  do  Prahy.  Měl  zařízený  podnik  na  dřevovýrobu  včetně účtů,  takže  peníze 
nechtěl míchat. Pokud Pavlu K. podepsal směnku, jednalo se o bianco směnku jako 
zajištění úvěru, žádná částka na ní vypsána nebyla.  Dále obžalovaný popsal, že od 
společnosti Golden group mu bez podepsané smlouvy přišel úvěr ve výši 1.500.000,- 
EUR  přesto,  že  původně  bylo  jednáno  pouze  500.000,-  EUR. Když se na to ptal 
Michaela B., řekl mu, že se asi jedná o mylnou platbu a že to dá banka do pořádku a 
za 2 dny bylo 1.000.000,- EUR pryč. Tehdy obžalovaný zapochyboval o serióznosti 
těchto  transakcí.  S firmami    Xuvion  a  Brexus  vůbec  nejednal,  všechno  domlouval 
Pavel  K. Dále obžalovaný uvedl, že v přípravném řízení o Pavlu K. vůbec nemluvil, 
neboť tato osoba nebyla uvedena ani v usnesení o zahájení trestního stíhání. Měl za 
to, že Pavel K. má spoustu známých mezi lidmi a měl obavu, že se celá věc mohla 
nějak projevit na jeho rodině. Dále uvedl, že i poté, co Pavel K. z transakcí vypadl, 
posílal karty na Slovensko zásilkovou službou a nikdy se mu nevrátily zpět, vždycky 
si je někdo přebral. Samotný Pavel K. měl domluvenou provizi 5 % až 7 %, a to z 3% 
marže, kterou si nastavil sám obžalovaný. Nakonec mu žádnou provizi nevyplatil, 
neboť nebylo za co a Pavel K. ji ani nepožadoval.  
 
K firmě  Golden  invest  group  uvedl,  že  v přípravném  řízení  mluvil  o  Vietnamcích  či 
Asiatech,  protože  si  myslel,  že  tato  firma  má  sídlo  někde  v Asii,  což  mu  říkal 
obžalovaný B. Uvedl, že poté, co Pavel K. odmítl jít na jednání na finanční úřad, sám 
vypovídal  pouze  intuitivně  podle  toho,  jak  si  myslel,  že  celá  situace  mohla  nastat. 
Pokud jde o smlouvu s firmou  Golden  invest  group  uvedl,  že  měl za  to,  že mu tato 
firma  sepíše  úvěrovou  smlouvu,  což  však  neučinila, takže si ji koncipoval sám. 
Hlavičkové papíry společnosti Golden invest group mu dal obžalovaný B. a sám si 
měl smlouvu upravit, kdyby se mu něco nelíbilo. Kromě osob, o kterých hovořil, se 

---

110 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
setkal ještě s Antonínem R., který prováděl školení o fungování systému a také vozil 
Michaela B. stejně jako Veronika D. Také v jednom případě zjistil, že systém Ikropolis 
nefunguje, ptal se na to Michaela B. a ten mu řekl, že nemá peníze na to, aby server 
zprovoznil a že na to potřebuje 24.000,- Kč, což požadoval po obžalovaném. Uvedl, 
že mu tyto peníze nepůjčil, protože se systémem neměl nic společného. Obžalovaný 
B. se mu představoval jako akcionář Sirenie a vypadalo, že celý obchod řídí. Dopis 
bance  SCB,  kterým  se  domáhali  uzavření  účtu,  posílali  na  adresu  banky  na Nový 
Zéland. Kromě obžalovaného a jeho společníka Ing. Kočičky tento dopis ukazovali i 
obžalovanému  B.  Dále  uvedl,  že  nedělal  vědomě  žádný  podvod,  že  pouze  chtěl 
vydělat peníze.  
 
Obžalovaný  Martin  D.  ve  své  výpovědi  z přípravného  řízení,  která  byla  u  hlavního 
líčení čtena, popsal, že spolu s Josefem M. zakoupili společnost MIKROMAX, a to 
z popudu Josefa M., který jej oslovil jako podnikatele s tím,  že  bude  mít  nějaké 
finanční prostředky a že by mohli spolu podnikat. Nevěděli ale v jakém oboru. Později 
obžalovaný jel do Prahy, kde se setkal s obžalovanou Vlastou K., která zajištovala 
sídla  společností,  což  on  po  ní  požadoval.  Při  následné  konverzaci  jí  sdělil,  že  se 
chystá koupit firmu, se kterou chce ještě s další osobou podnikat, a obžalovaná K. 
mu popsala možnost obchodu s webhostingovými kartami. Obžalovaný na to 
kontaktoval Josefa M., toto mu nabídl s tím, že v oblasti  internetu  se  dá  dobře 
vydělávat.  Josef  M.  pak požádal obžalovaného D.,  aby  se  o  celou  věc  postaral, 
neboť sám se chystal na nějakou zahraniční misi s tím, že ovšem veškeré peníze do 
tohoto podnikání dá sám M.  a proto bude celá firma jeho. Obžalovaný D.  pak 
kontaktoval osobu jménem Michael B.,  která  mu  popsala  zboží,  se  kterými  měli 
obchodovat.  Dalšího  jednání  se  zúčastnil  i  Josef  M.  a také  jednatel  společnosti 
Sirenia B. Jelikož v té době ještě neměli společnost, která by s kartami obchodovala, 
nebyl obchod hned uzavřen a byl jim představen jistý Antonín R., který jim popisoval, 
jak  celý  systém  funguje.  Následně  pak  obžalovaný  M.  na sebe převedl  firmu 
Mikromax a na další schůzce Michael B. od něj chtěl plnou moc, a to buď na sebe, 
nebo  na  společnost  Sirenia,  což  mu  Josef  M.  odmítl dát s tím, že firma je jeho a 
nikoho k jednání  za  firmu  zmocňovat  nebude.  Následně  u  Michaela  B.  ústně 
objednali první dodávku, avšak Michael B.  jim  sdělil,  že  počítá  s poměrně  velkým 
objemem  jednotlivé  dodávky,  na  což  oni  neměli  dostatek  finančních  prostředků. 
Michael  B.  jim  tedy  nabídl  financování  prostřednictvím  banky  SCB,  což  obžalovaný 
D. s M. naivně přijali. Obžalovaný B. jim následně poslal první dodávku karet a jelikož 
jim  pak  oznámil,  že  se  mu  karty  vrátily,  vyzvedl  je  přímo  obžalovaný  D.  Takto 
nakoupili zboží, kontaktovali také účetní, která jim sdělila, že bude nutno zaplatit daň, 
neboť  firma  Mikromax  byla  měsíčním  plátcem  daně.  Proto  znovu  kontaktovali 
Michaela B. s tím, že chtějí zboží vrátit, neboť nemají prostředky na daň a Michael B. 
sdělil, že má kupce, který má zájem zboží odebrat. Zakrátko je pak Michael B. vyzval 
k odběru  další  dodávky  zboží  podle  smlouvy,  kterou  sice  zatím  neviděli,  ale  jejíž 
zaslání jim přislíbil. Jelikož mu slepě věřili, odebrali i další zboží, a to přes společnosti 
PPL nebo DHL. Michael B. jim sliboval provizi 5 až 6 euro za kus, což se jim zdálo 
zajímavé vzhledem k tomu,  že  veškerou  práci  vyřizoval  Michael  B.  Proto  čekali  na 
transakci a věřili mu. Po podání daňového přiznání ohlásil finanční úřad kontrolu a 
obžalovaní požádali svou účetní, aby je při kontrole zastupovala. Ta jim však sdělila, 
že  není  daňová  poradkyně,  a  proto  takovou  činnost  dělat  nemůže.  Obžalovaný  D. 

---

111 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
toto sdělil Josefu M., který jej požádal, jestli by se toho neujal. Sám obžalovaný D. 
neměl povědomí, co taková kontrola obnáší, ale nabídku Josefa M. přijal. Josef M. 
pak obžalovanému D.  vystavil  plnou  moc,  kterou  sepisoval  advokát.  Zároveň 
obžalovaného D. ujistil, že obchod zní velice zajímavě. Obžalovaný se pak zúčastnil 
ústního jednání na finančním úřadě, přičemž neznal odpovědi na všechny otázky, na 
které byl dotázán, neboť část obchodu vyřizoval Michael B. Na další ústní jednání na 
finanční úřad pak byl pozván Josef M., kterého na kontrolu obžalovaný D. doprovodil. 
Na  finančním  úřadě  pak  obžalovanému  D.  nebylo  umožněno  vypovídat  s tím, že 
musí  všechno  uvádět  pouze  Josef  M.  Po výsleších na finančním  úřadě  jej 
kontaktoval obžalovaný B., který se dotazoval na výsledek a následně ho kontaktoval 
častěji. Také si s ním sjednal schůzku, na které mu řekl, že nemohou obchod řešit 
prostřednictvím  telefonu,  neboť  se  bojí,  aby  nebyl  odposloucháván  konkurencí 
v oboru. Obžalovaný B. jim následně sdělil, že původní zákazník nemá o zboží zájem 
z důvodu  nedostatku  peněz.  Společnost  Mikromax  mezitím  podala  další  daňové 
přiznání a obžalovaný spolu s Josefem M. byli pozváni na další vytýkací řízení. Při 
dalším kontaktu s Michaelem B. obžalovaný požadoval co nejrychlejší prodej zboží a 
Michael B. mu sdělil, že k tomu dojde, ale zatím že mají odebrat další dodávku, což 
obžalovaný odmítl s tím, že dokud nebude prodáno to, co mají, žádné další zboží 
nebudou poptávat. Michael  B.  se  pak  choval  docela  vulgárně,  nicméně  po  čase 
zavolal, že obchod probíhá, že jedná s nějakým zájemcem. Obžalovaný mu sdělil, že 
si začnou odběratele shánět sami, na což  B. reagoval podrážděně s tím, že budou 
dělat  jen  to,  co  on  sám  jim  řekne.  Od  té doby spolu s Josefem  M.  začali  shánět 
klienty s tím, že několika známým rozdali karty s demoverzí. Zařídili také soukromou 
inzerci asi na 20 inzertních portálech, kde karty nabízeli, ale nikdo se neozýval. Proto 
obžalovaný znovu kontaktoval Michaela B.  s tím,  že  jim  slíbil  odběr,  a  když  se  pak 
Michael  B.  neozýval,  obžalovaný  mu  sdělil,  že  o  další  spolupráci  nemá  zájem,  což 
sdělil  i  M.  B.  na  to  reagoval  velmi  podrážděně  tím,  že  pokud  nebude  pokračovat, 
bude obžalovaný D. toho litovat. Krátce na to mu přišel dopis od Josefa M., kde mu 
vypověděl  plnou  moc,  což  bylo  někdy  v červnu  2011,  pak  se  o  celou  věc  přestal 
zajímat.  Přesto  mu  volal  Michael  B.  s tím,  že  má  kupce,  a  to  společnost  Intex 
Holding, což obžalovaný sdělil Josefu M. B. sdělil, že mu M. zrušil plnou moc. B. mu 
však řekl,  že věc bude i nadále řešit s ním, protože on mívá cesty do Prahy a má 
možnost se s ním potkávat. Obžalovaný to odmítl, že z finančních  důvodů  už  do 
Prahy  jezdit  nebude,  nicméně  Josef  M.  ho  žádal,  aby  vydržel  ještě  chvíli,  když  je 
šance  zboží  prodat.  Věc  se  stále  protahovala  a  obžalovaný  se  odmítal  řešení 
účastnit,  nicméně  Michaelem  B.  mu bylo vyhrožováno i ve vztahu k jeho  rodině. 
Josef  M.  pak obžalovaného D.  požádal  o  pomoc  při  prodeji  společnosti  novému 
majiteli a obžalovaný D.  neměl důvod mu s tímto nepomoct. B. ho opět kontaktoval 
s tím, že má kupce, dal mu na něj kontakt, obžalovaný D. tento kontakt předal Josefu 
M.  s tím, že má na takovou adresu odeslat karty. Obžalovaný D.  pak  přestal 
komunikovat jak s Michaelem B., tak i s finančními úřady a nakonec i s Josefem M. a 
doufal, že má celou věc za sebou. V médiích se pak dověděl, že se mělo jednat o 
podvod a jak B., tak pak i M. se odmlčeli do doby, kdy byl předvolán k výslechu na 
policii.  
 
Obžalovaný následně doplnil, že úvěr u SCB zařídil Michael B., který ho také nabízel. 
Říkal, že peníze z úvěru jsou určeny pouze k nakupování karet, které současně jsou 

---

112 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
zárukou  úvěru.  Úvěr  měl  být  na  částku  7.000.000,-  euro,  účet  v bance  měl  být 
elektronický, ale obžalovaný popsal, že jemu ani Josefu M. asi nikdo neukazoval, jak 
se na účet do banky vstupuje, proto se k bance nedokázali připojit. Michael B. pak 
sdělil, že banka bude platby provádět inkasem. Popsal nicméně, že se jim podařilo 
na účet vstoupit, zkoušeli tam zadat transakci, avšak internetové bankovnictví nijak 
nereagovalo. Michael B.  pak  uváděl,  že  se  o  všechno  postará,  výpisy  z banky 
dostávali od Michaela B.  a  následně  je  předali  své  účetní.  Existenci  banky  v ČR 
neověřovali, neboť neměli důvod o ní pochybovat. Pokud jde o nadměrný odpočet ve 
výši přes 15.000.000,- Kč, obžalovaný uvedl, že takovouto částku spočítala účetní, 
sám této problematice nerozumí a v minulosti  při  svém  podnikání  nebyl  plátcem 
DPH. K dotazu  na  zpětvzetí  požadavku  na  vyplacení  nadměrného  odpočtu  DPH 
poté, co zjistil, že obchody neprobíhají tak, jak měly, obžalovaný uvedl, že toto sdělil 
Josefu M. a ten chtěl v obchodech pokračovat. Dále připustil, že obžalovaný B. měl 
k dispozici  razítko  společnosti  Mikromax,  které  mu  sám  obžalovaný  předal,  ale 
nebylo mu známo,  k čemu  je  Michael  B.  potřeboval.  Uvedl  dále,  že  do  projektu 
Ikropolis sám vložil 60.000,- až 70.000,- Kč, a to na náklady na cesty a dále vstupní 
poplatek bance k založení  účtu  ve  výši  1.000,-  euro. Dále uvedl, že zná osobu 
jménem P., který v té době chystal jakýsi projekt, nějaký inovační katastr a že by měl 
možnost  webové  karty  prodávat  prostřednictvím  vysokých  škol.  K bance SCB dále 
sdělil, že úvěr vyřizoval prostřednictvím jistého pana Z., s ním a s Petrou U. se sešel 
na Chodově v kavárně. K dotazu, zda zkoušel funkčnost karet osobně, uvedl, že pár 
zkušebních karet dal lidem, kteří se v IT vyznají lépe a tito mu sdělili, že karty jsou 
funkční. Průběžně funkčnost systému neověřoval. 
 
Obžalovaný  Josef  M.  ve  své  výpovědi  v přípravném  řízení,  která  byla  u  hlavního 
líčení  čtena,  nejprve  využil  svého  práva  nevypovídat.  Následně  sám  avizoval 
orgánům  Policie  ČR,  že  se  chce  k věci  vyjádřit.  Popsal,  že  pracoval  na  čerpací 
stanici v Sušici  jako  obsluha,  ale  finančně  byl  na  tom  špatně  a  hledal  práci  a  jeho 
známý David  B.  jej seznámil s Martinem  D.  s tím,  že  by  pro  něj  nějakou  práci  měl. 
Ten  mu  nabízel  nějaký  prodej  karet  za  odměnu  30.000,-  až 40.000,-  Kč.  Podle 
Martina D. se mělo jednat o styk se zákazníky, v čemž obžalovaný neviděl problém, 
neboť denně přicházel do styku se zákazníky na čerpací stanici. Následně se s D. 
setkal na poště v Českých Budějovicích, kde byl přítomen nějaký právník a ten měl 
připravené  doklady  a  před  pracovnicí  přepážky  obžalovaný  všechny  doklady 
podepsal, tam žádné listiny neobdržel a po nějaké době jej kontaktoval obžalovaný 
D. s tím, že se má dostavit do Prahy, kde na finančním úřadě měla probíhat běžná 
kontrola,  které  obžalovaný  jako  jednatel  byl  přítomen.  Než  šel  na  finanční  úřad, 
Martin D. mu ukázal karty a vysvětloval mu, jak fungují. Na finančním úřadě se pak 
obžalovaného pracovnice ptala na různé věci, na které částečně odpovídal, a když 
neznal  odpověď,  odpovídal  za  něj  D.,  který  také  předkládal  listiny.  Obžalovaný 
zaregistroval, že D.  některé  listiny  požadované  správcem  daně  chyběly.  Následně 
obžalovaný podepsal protokol a z finančního úřadu odešel. Při odchodu z finančního 
úřadu se pak D. ptal, kdy začne dělat obchody a nabízet karty. Na to mu D. sdělil, že 
na to je ještě čas a dá vědět. Obžalovaný si pak našel jinou práci v zednickém oboru 
a  D.  volal,  že  o  prodej  karet  nemá  zájem.  Asi  za  měsíc  jej  D.  znovu kontaktoval 
s nabídkou  schůzky,  na  které  obžalovanému  dal  podepsat  nějaké  listiny  na  poště. 
Následně mu sdělil, že pro tuto práci už s ním nepočítá. Opět mu žádné listiny, které 

---

113 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
mu  dal k podpisu,  nepředal  a  obžalovaný  vlastně  ani  neví,  co  podepsal,  neboť  se 
ihned vrátil na stavbu ke své práci.  
 
Dále obžalovaný uvedl, že nikdy žádné karty nepřevzal, že ani nezná žádného pana 
Ž.,  od  něhož  měl  nějaké  karty  přebírat.  Pokud  na  finančním  úřadě  vypovídal  něco 
jiného, bylo to proto, že věřil Martinu D. O samotných obchodech toho moc nevěděl, 
pouze mu byla slíbena provize 2,-  až 3,-  euro  za  každou  kartu,  které  se  měly 
prodávat v cenách 80,- až 140,- euro za kus. Fyzicky byly karty uloženy u D., který je 
měl obžalovanému předat, avšak k tomu nikdy nedošlo. Obžalovaný také připustil, že 
D.  řekl,  že  je  jednatelem  společnosti  Mikromax,  a  to  poté,  co  na  poště  v Českých 
Budějovicích  podepsal  nějaké  listiny.  Generální  plnou  moc  obžalovanému  předložil 
k podpisu jeho známý David B., který ho s Martinem D. seznámil. Obžalovanému je 
známo, že tímto zmocnil Martina D. k jednání za společnost Mikromax. Také uvedl, 
že nezná žádného B., pokud o něm vypovídal na finančním úřadě, bylo to na pokyn 
Martina  D., který  o  něm  mluvil  ještě  před  příchodem  na finanční  úřad.  Pokud  jde o 
banku Standard Credit Bank, obžalovaný připustil, že o ní Martin D. mluvil s tím, že 
karty se budou financovat z úvěrů u této banky. Obžalovaný mu oponoval, že žádný 
úvěr nechce, což říkal, že v tomto není žádné riziko, že se ručí samotnými kartami. 
Je  mu  známo,  že  nějakým  ředitelem  banky  měl  být  jistý  Z., o kterém mluvil na 
finančních  úřadech,  ale  se  kterým  nikdy  nejednal.  Rovněž  jméno  Petra  U.  pouze 
uváděl, ale osobu tohoto jména nezná. O účtu u SCB nic neví. Podpis na smlouvě o 
úvěru u SCB není jeho. Také nikdy neměl k dispozici razítko společnosti Mikromax 
ani ho nenechával vyrobit. 
 
Prakticky totéž pak zopakoval při svém dalším výslechu, kdy zároveň uvedl, že na 
finanční  úřad  nikdy  nepodával  daňové  přiznání.  Podpis  na  daňovém  přiznání  není 
jeho a osobu jménem P. nezná. 
 
Obžalovaný Lubomír L., jak v přípravném, tak i u hlavního líčení využil svého práva 
a k věci se nevyjádřil. 
 
Obžalovaný  Radim  K.,  jehož  věc  byla  vyloučena  k samostatnému  řízení,  se 
v hlavním  líčení  k věci  vyjádřil  tak,  že  byl  ve  věci  osloven  obžalovaným K., přičemž 
v té  době  od něj, ani od  nikoho  jiného nevěděl,  že  by  účelem  těchto  transakcí  bylo 
vylákání nadměrných odpočtů DPH, že jejich jediným účelem je deklarovat obchod 
se společnostmi z jiného členského státu Evropské unie. Zcela odmítl, že by jednal 
v jakékoliv shodě s Michaelem B. Uvedl, že mu nebylo známo, že se měl obžalovaný 
B. dohodnout s obžalovanou Veronikou V., že tato bude u správce daně nepravdivě 
potvrzovat svou účast na obchodech s webhostingovými kartami. Obecně odkázal na 
své výpovědi z přípravného řízení, přičemž popsal, že obžalovaný K. mu vysvětlil, že 
v rámci obchodu s webhostingovými kartami by mohl profitovat na rozdílu mezi 
nákupní a prodejní cenou,  což  mělo  být  asi  2,-  euro  na  jedné  kartě.  Připustil,  že 
postupně získával podezření i jasnou představu, že nešlo o „čisté“ obchody, ovšem 
v prosinci 2010 při prvním vytýkacím řízení toto podezření teprve vznikalo. V té době 
zastavil veškeré obchody a ustal  i  se  svými  snahami  o  vyplacení  odpočtů  u 
původních obchodů.  
 

---

114 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Popsal,  že  koncem  prázdnin  2010  se  prostřednictvím  obžalovaného  P.  seznámil 
s obžalovaným  K.,  který  sháněl  obchodní  partnery  pro  rozvoj  svého  podnikání 
s kartami. Obžalovaný K. o webhostingových kartách nevěděl nic. Došlo ke schůzce, 
na které mu P. představil K. Během této schůzky obžalovaný K. podrobně popsal, o 
co jde u webhostingových karet a že obchody s nimi  lze  financovat  přátelskou 
bankou. Situaci prezentoval tak, že potřebuje distributory - podnikatele, kteří budou 
moci  tyto  obchody  realizovat.  Vše  popsal  tak,  že  pouze  za  přesun  zboží  od 
dodavatele, kterého K. sám uvedl, k odběrateli, na kterého jej rovněž obžalovaný K. 
nasměroval, mohl obžalovaný K. profitovat. Za tímto účelem si měl založit e-mailovou 
adresu pro kontakty a informace ohledně prodejů, plateb apod. s tím, že vše bude 
zajišťovat obžalovaný K., který měl později upřesnit způsob výplaty provize ve výši 
2,- euro za jednu kartu prostřednictvím dohody, která bude sepsána. Obžalovaný K. 
neuváděl informace, které by mohly ohrozit jeho obchodní pozici. Z jeho výkladu bylo 
jasné, že obžalovaný K. musí mít pro financování obchodů běžný účet u banky. V té 
době měl účet u České spořitelny, ale obžalovaný K. mu vysvětlil, že by to měla být 
banka,  kterou  určil  sám,  tedy  banka  SCB. Začátkem  září  2010  se  pak  obžalovaný 
setkal s Antonínem  R., který jej proškolil, jak se má používat a obsluhovat 
webhostingovou aplikaci. Obžalovaný R. byl v problematice plně orientován, všechny 
otázky fundovaně  zodpověděl.  Tak,  jak  bylo  dohodnuto  s obžalovaným  K., 
obžalovaný K. odeslal e-mailovou objednávku společnosti Sirenia na webhostingové 
karty,  které  měly  být  doručeny  na  sídlo  L.A.K.    Zásilka  obsahovala  rovněž  dodací 
listy, faktury a certifikát potvrzující,  že  společnost  L.A.K.  je  oficiálním  distributorem 
karet.  Obžalovaný  karty  předal  obžalovanému  K., který se již dotazoval, zda má 
dodávku k dispozici. Obžalovaný se tehdy ptal Pavla K.,  proč  nemůže  karty 
odběrateli dodat sám, když je distributorem, na což mu bylo řečeno, že ho nemůže 
obejít.  Následně  podle  pokynů  Pavla  K.  zvýšil  cenu  proti  faktuře,  za  kterou 
nakupoval, asi 2,- euro za kus na celkovou částku převyšující 33.000.000,- Kč. Svou 
fakturu založil do balíku s kartami,  který  předal  obžalovanému  K.  Materiály 
k účetnictví předal účetnímu H., který podle nich vyhotovil a odeslal daňové přiznání. 
Přibližně v té době obdržel objednávku na karty od společnosti Brexus, na základě 
které  vystavil  vlastní  objednávku  na  společnost  Sirenia.  Celá  transakce  proběhla 
stejně  jako  v prvním  případě  prostřednictvím  Pavla  K.  Dne 8.10.2010 pak na jeho 
účet  u  banky  byly  připsány  peníze  za  realizovaný  obchod.  Následně  29.10.2010 
vystavil  další  fakturu  za  druhý  obchod,  za  který  platba  proběhla  18.11.2010.  Dne 
19.10.2010 pak  byla  podepsána  úvěrová  smlouva,  na  jejímž  základě  mu  byl 
poskytnut  úvěr  ve  výši  7.000.000,-  euro. Poslední zásilku karet objednal u 
společnosti  Sirenia  7.11.2010,  zásilku  obdržel  během  několika  dnů  včetně faktur a 
dodacích  listů,  balíky  odeslal  na  adresu  společnosti  Brexus  do  Komárna 
prostřednictvím zásilkové služby TNT. Dne 23.11.2010 pak odpovídal na první výzvu 
finančního úřadu k odstranění pochybností. Teprve během následného výslechu na 
finančním  úřadu  získal  první  pochybnosti  ohledně  tohoto  obchodu.  Pavel  K.  jej až 
v té době začal kontaktovat ohledně stavu řízení o odpočtu DPH na finančním úřadě, 
ovšem neodpovídal na otázky obžalovaného K., pouze nabízel další obchod. Mimo 
jiné vzhledem k vyhýbavým  odpovědím  Pavla  K.  získal  nedůvěru  ke  všem  těmto 
transakcím,  a  proto  je  ukončil.  Po  tomto  svém  vyjádření  využil  svého  práva 
nevypovídat a odmítl odpovídat na otázky.  
 

---

115 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
V dalším  průběhu  hlavního  líčení  byla  čtena  výpověď  obžalovaného  z přípravného 
řízení ze dne 27.1.2012. V této své výpovědi z přípravného řízení uvedl, že se nezná 
se žádným Michaelem B., není pravdou, že by předstíral, že nakoupil nějaké zboží, 
neboť  zboží  skutečně  nakoupil  a  jednal  s Veronikou  V., což byla jednatelka 
společnosti, které sám prodával zboží. Podle něj bylo nabízeno za cenu přiměřenou 
a  ve  svých  prodejích  si  za  každou  kartu  přidával  zhruba  1,-  až 2,-  euro.  Rovněž 
popřel,  že  platby  byly  fiktivní,  obchodoval  v dobré  víře  a  na  platbách  neviděl  nic 
neobvyklého. Popsal, že firmu L.A.K. získal od jistého pana B., kterého znal z dřívější 
doby a který měl problém ve svém podnikání se svými společníky a obžalovanému 
nabídl participaci v jeho firmě s tím, že tato bude realizovat developerské projekty a 
také  obchodovat  se  softwarem.  Obžalovaný  sám  měl  zkušenosti  s prodejem 
výpočetní techniky, takže ho nabídka zaujala. Tento B. mu sdělil, že má kontakty na 
firmu, která může dodat zboží a také kontakty, kde zboží bude možno prodat. Spolu 
s obžalovaným  pak  navštívili  pobočku  firmy  Sirenia  v Průhonicích,  byl  seznámen 
s obchodním zástupcem a rovněž jednatelem B. Poté, co byly obchody sjednány, tak 
někdy koncem června 2010 pan B. zemřel, a s dodavatelem a s odběratelem nadále 
jednal sám obžalovaný. Na pobočce firmy Sirenia mu bylo nabídnuto, že pokud by 
chtěl obchod provádět ve větším rozsahu, mohl by získat jakýsi překlenovací úvěr u 
jakési  banky.  Koncem  srpna  už  obžalovaný  také  měl  závaznou  objednávku  od 
slovenské firmy Xuvion, kde byla jednatelkou Veronika V.  V kanceláři  firmy  Sirenia 
mu řekli, že má navštívit pobočku Standard Credit Bank v Praze na ul. Truhlářské, 
což učinil někdy v srpnu 2010 a jednal zde s nějakou paní o možnosti čerpání úvěru 
pro placení obchodu. Úvěr mu byl schválen ve výši 7.000.000,- euro a následně mu 
byly  předány  přístupové  kódy  k účtu  pro  internetové  bankovnictví.  Uvedl,  že na 
pobočce  banky  byl  asi  třikrát  s tím,  že  pro  schválení  úvěru  jim  předkládal  účetní 
uzávěrku za rok 2009, daňové přiznání a rozvahu. Bylo mu také sděleno, že účet u 
banky  je  zřízen  pro  transakce  pouze  v rámci  této  banky.  Následně  mu  společnost 
Sirenia zaslala objednané zboží – karty Ikropolis, které doma přepočítal a další den 
je osobně předal jednatelce firmy Xuvion Veronice V., která si přijela na sídlo jeho 
firmy. Svou fakturu předal osobně Veronice V. Poté asi za týden provedl platbu za 
zboží z úvěru  u  SCB  a  za  nějakou  dobu  na  tento  účet  přišla  platba  ze  Slovenska. 
Samotný obchod nedomlouval, tento byl sjednán už panem B. Zhruba v té době byl 
také v krátkosti proškolen, jak karty fungují a sám pak proškolil Veroniku V. Také se jí 
dotazoval, zda bude mít zájem o další dodávku. Ona řekla, že nikoli, ale že ví o další 
firmě  na  Slovensku,  která  by  o  karty  měla  zájem  a  dala  kontakt  na  firmu  Brexus 
z Komárna, kde jednal s jednatelem jménem R.  Následně  od  této  firmy  dostal 
objednávku, proškolil i tohoto jednatele, kterému dodal zboží. Zboží R.  předával 
v Břeclavi,  včetně  faktury.  Platba  pak  proběhla  stejně  jako  v prvém  případě 
prostřednictvím SCB. Následoval třetí obchod, v tomto případě s firmou Brexus zcela 
shodně  jako  první  dva.  Následně  v prosinci byl pozván  na  finanční  úřad,  kde  na 
základě otázek Ing. T. začal mít pochybnosti o obchodu. Obžalovaný dále popsal, že 
od  roku  1992  asi  po  dobu  12  let  dodával  software  a  počítače,  k tomu uvedl, že k 
obchodování s webhostingovými  kartami  ho  přivedl  pan  B.  Společnost Web 
Revolution zná, neboť tato prováděla jeho prvotní proškolení ohledně aplikace karet 
Ikropolis. Pod dokladem o školení je podepsán pan R.,  takže  patrně  to  byl  ten 
školitel. Za společnost Sirenia jednal s panem B., který býval vždy pěkně oblečený 
v košili  Armani.  Banku  SCB,  kterou  kontaktoval  na  doporučení  pana  B.  a  třikrát  byl 

---

116 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
v její  kanceláři,  začal  ověřovat  až  poté,  co  nabyl  pochyby  o  transakcích,  které 
s kartami prováděl. Potom zjistil, že banka nemá licenci k provozování činnosti v ČR. 
Všechny platby  za  karty  prováděl  prostřednictvím  SCB.  V bance jednal s paní  U. 
Pokud  mu  podle  výpisů  z účtu  v anglickém jazyce byla jedna faktura proplacena 
dvakrát, toto fyzicky nekontroloval, platby z banky pouze předával svému účetnímu. 
Konečný  stav  účtu  u  SCB  byl  6.200.000,-  euro,  vlastně  tedy  bylo  vyčerpáno 
800.000,-  euro z úvěru.  Ke  splacení  nedošlo,  neboť  obžalovaný  převedl  své 
obchodní  podíly  na  jistou  americkou  společnost  v září  2011.  Uvedl,  že  převod 
zajišťovali JUDr. Z. a JUDr. B. a obžalovaný sám americkou stranu o závazku u SCB 
neuvědomil. Společnost L.A.K. na amerického partnera převedl za částku 100.000,- 
Kč. Před jeho vstupem do této společnosti tato dosahovala obratu asi 50.000.000,- 
Kč,  měla  asi  4  nebo  5  zaměstnanců,  které  postupně  propouštěl.  Dále  obžalovaný 
uvedl,  že  rovněž  kontakt  se  společností  XUVION  mu  zprostředkoval  pan  B.  a 
následně  obžalovaný  sám  jednal  s Veronikou  V.  Obžalovaný  zcela  popřel,  že  by 
Lubomíru P. doporučil obchod s webhostingovými kartami, i že by sám ovládal firmu 
General Finance. Uvedl, že pokud Lubomír P.  ve  své  výpovědi  popisoval,  že  od 
obžalovaného dostal pokyny k transakcím,  toto  se  nezakládá  na  pravdě,  naopak 
Lubomír  P.  je osoba s nepříliš  dobrou  pověstí,  takže  se  patrně  snažil  „na  něj  něco 
hodit“. O obchodech Lubomíra P., resp. firmy General Finance s kartami se dověděl 
někdy na jaře 2011. Dále obžalovaný připustil, že se zúčastnil schůzky v Holešově, 
na které byl přítomen i pan B. a obžalovaný P. Na schůzku jel obžalovaný z důvodů 
pochybností, které již v té  době  měl  o  obchodech s kartami, a když mu Lubomír P. 
nabídl  schůzku  s jednatelem  dodavatele,  byl  zvědavý,  co  se  tam  může  dozvědět. 
Nedověděl se ovšem nic podstatného. Na schůzce tak v podstatě pouze P. potvrdil 
B. jakožto osobu, se kterou za společnost Sirenia jednal. K dotazu na osobu Pavla K. 
uvedl,  že  toto  jméno  mu  něco  říká,  že  ve  firmě  Sirenia  měl  plnou  moc,  dělal  tam 
nějakého zástupce, uvedl, že ho zná asi z pobočky společnosti Sirenia. Pavel K. asi 
není občanem Prahy. Obžalovaný uvedl, že Pavlu K. nikdy nevolal, jeho číslo neměl 
ani uložené, sešel se s ním asi dvakrát v Ostravě, kde se bavili o možném nákupu a 
prodeji cukru. Z hlediska obchodování s kartami  ho  nepotřeboval,  takže  jej 
nekontaktoval. 
 
 Obžalovaný  K.  se k věci  dále  vyjádřil  27.2.2012,  kdy  uvedl,  že  s obchodem 
s webhostingovými kartami byl seznámen Pavlem K., se kterým ho seznámil 
obžalovaný Lubomír P. Pavel K. mu nabídl spolupráci s firmou Sirenia SE. Ubezpečil 
ho,  že  už  nějaké  obchody  proběhly  a  nejedná  se  o  nic  nezákonného.  Následně 
obžalovaný sepsal  objednávku, kterou e-mailem odeslal na Sirenia SE. Ze 
společnosti mu přišly objednané karty, které následně předal, včetně faktury, firmě na 
Slovensko. Co se týká banky, Pavel K.  jej  ubezpečil,  že  se  nejedná  o  nic 
nezákonného,  že  mu  bude  zřízen  úvěr  u  banky SCB. Pavel K.  měl  také  zboží 
předávat dále na slovenskou firmu. Poslední transakcí obžalovaný přeposílal zboží 
společností TNT a Pavlu K. pouze předával fakturu. Za účelem zřízení účtu u SCB 
Pavlu  K.  předával  pouze  ofocený  pas  a  někdy  v průběhu  října  dostal smlouvu 
z banky  a  následně  mu  byl  zaslán  i  bankovní  výpis.  Když  pak  měl  pochybnosti  o 
věrohodnosti  banky  a  zanechal  veškerých  transakcí,  kontaktoval  s tímto svým 
podezřením Pavla K. s tím, že se nechce dostat do problémů a Pavel K. mu dohodl 
schůzku s Michaelem B. a Romanem B. Došlo pak k setkání s B. za přítomnosti P. a 

---

117 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
K.,  který  jej  ujišťoval,  že  je  všechno  v pořádku,  o  čemž  ovšem  obžalovaný 
pochyboval. Dále obžalovaný uvedl, že na pobočce banky v Truhlářské ulici v Praze 
nikdy nebyl. Pavel K.  mu také  neříkal,  s kým jedná v souvislosti  s  účtem  u  SCB, 
předával mu nicméně výpisy z účtu, i když platby obžalovaný sám neprováděl, kdo je 
prováděl, mu není známo. PUK k internetovému bankovnictví mu předal Pavel K. a 
obžalovaný  tohoto  přístupu  využil  pouze  při  jednání  na  finančním  úřadu.  Pavel  K. 
také dohodl schůzku v Holešově s Romanem B., po které se prohloubily pochybnosti 
obžalovaného o obchodech s kartami. B. během této schůzky nevypadal na člověka, 
který  může  dělat  obchody  v takovýchto obratech, vypadal jako bezdomovec. Firmy 
Xuvion  a    Brexus  jako  odběratele  karet  dohodl  Pavel  K.  Obžalovaný sám s jejich 
zástupci nikdy nejednal. 
 
Dále se obžalovaný k věci vyjádřil dne 30.8.2012, kdy znovu zopakoval, že s Pavlem 
K.  ho  seznámil  na  začátku  září  2010  Lubomír  P.  Pavel  K.  mu nabídl obchodování 
s kartami Ikropolis. Pavel K.  zhruba popsal, o co se jedná s tím, že má jak 
dodavatele,  tak  odběratele,  a  umí  zajistit  i  banku,  která  provede  platby.  Na  další 
schůzce  jej  zástupce  firmy  Web  Revolution  proškolil  o  funkčnosti  karet, což byl 
Antonín  R.  Školení  trvalo  asi  tři  čtvrtě  hodiny.  Obžalovaný  si  následně  na  Googlu 
založil e-mailovou adresu, ze které pak odeslal objednávku na firmu Sirenia. Byly mu 
doručeny 3 balíky karet Ikropolis přepravní společností TNT. Balíky vyzvedl, vystavil 
fakturu s rabatem 1-2 % a vše předal Pavlu K. s tím, že on zboží doručí. Co se týče 
banky, Pavel K. jej požádal o pas, pořídil si fotokopii a na základě toho zajistil úvěr u 
SCB. Pavel K. mu také předával výpisy z banky SCB a realizoval i druhý obchod na 
Slovensko.  Při  třetím  obchodu  pak  obžalovaný  poslal  karty  prostřednictvím 
společnosti  TNT.  Po  vytýkacím  řízení  na  finančním  úřadu  v květnu  2011  Pavel  K. 
inicioval schůzku s Romanem B. v Holešově, které byl přítomen Lubomír P. a také 
Michael  B.  Pavel  K.  mu  také  na  jeho  naléhání  předal  přístupy  k účtu  u  SCB,  které 
chtěli  vidět  pracovníci  finančního  úřadu.  Od  schůzky  v Holešově  pak  obžalovaný 
nebyl s Pavlem  K.  v kontaktu. Pokud obžalovaný karty předával Pavlu K. k převozu 
na  Slovensko,  mělo  to  být  z důvodu  urychlení  transakce.  V případě  třetí  transakce 
této  možnosti  nevyužil,  neboť  karty  mu  od  Sirenie  přišly  s velkým  předstihem. 
Obžalovaný sám v žádném osobním ani jiném kontaktu s odběratelem  ani 
s dodavatelem webhostingových karet nebyl. Všechno probíhalo  pouze  na  základě 
e-mailové  korespondence.  Znovu  také  popsal,  že  na  schůzce  v Holešově  byl 
přítomen Roman B., který na první pohled vypadal jako bezdomovec s tím, že pokud 
by od počátku věděl, jaká osoba za společnost Sirenia vystupuje, tak by do celého 
obchodu vůbec nešel. Dále uvedl, že na schůzce nebyly přítomny další osoby, ale 
Michael B. uváděl, že na něj čeká daňová poradkyně Ing. T. Pavel K. se prezentoval 
jako osoba, která má plnou moc Sirenie k podobným  obchodům.  Obžalovaný  sám 
však žádnou takovou  plnou  moc  neměl.  Na  dotaz,  proč  jméno  Pavla  K.  v prvotní 
výpovědi vůbec nezmínil, uvedl, že je zmínil v závěru své výpovědi. Také se o něm 
zmiňoval  u  vazebního  zasedání.  Připustil,  že  při  poučení  mu  byl  nabídnut  status 
spolupracujícího obviněného. 
 
Obžalovaný  Ladislav  Š.  se  před  soudem  k věci  nevyjádřil.  V hlavním  líčení  byla 
čtena  jeho  výpověď  z přípravného  řízení  ze  dne  14.12.2011,  ve  které  popsal,  že 
obchody s webhostingovými kartami mu nabídl Tomáš M.  jako připravovaný projekt 

---

118 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
s tím, že bude touto formou nabízen pronájem webových stránek. Obžalovaný uvedl, 
že jej zaujal zejména e-shop, který bylo možno touto cestou založit. Za tímto účelem 
si  založil  firmu Wreston  a  někdy  v srpnu se domluvil, že nakoupí karty a stane se 
jejich distributorem. Při prvním nákupu od společnosti Sirenia SE mu byla nabídnuta 
splatnost faktur do konce roku a taktéž možnost úvěru u Standard Credit Bank. Za 
tím účelem mu Tomáš M. sjednal schůzku s panem Z., zástupcem banky, se kterým 
se setkal v Průhonicích  v kanceláři,  kde  se všechny dohody odehrávaly. Zástupce 
banky po něm požadoval základní vklad 1.000,- eur s tím, že jinak to bylo klasicky a 
obžalovaný sám si na bližší podmínky nevzpomíná. Další den mělo dojít ke schůzce 
s připravenými  listinami,  ovšem  obžalovaný  se  zdržel,  na  schůzku  dorazil  pozdě, 
nicméně  podepsané  smlouvy  pro  něj  byly  nachystané  včetně  dokladu  o  převzetí 
částky 1.000,- eur. Obžalovaný peníze vložil do obálky a předal Tomáši M., aby je 
předal  zástupci  banky.  O  několik  dní  později  opět  prostřednictvím  Tomáše  M. 
obžalovaný podepsal smlouvu o úvěru. Od M. také dostal tip na odběratele karet na 
Slovensku, a to firmu Xuvion, kde mu M.  domluvil  schůzku  s paní  V.  Schůzka 
proběhla někdy začátkem nebo v polovině září v Průhonicích. Tehdy také obžalovaný 
vystavil  zálohovou fakturu s tím, že po jejím proplacení dodal zboží. Karty i 
s fakturami  si  převzal  v Průhonicích  s tím, že úhrada byla do prosince roku 2010 a 
někdy v říjnu poté, co mu bylo odběratelem zaplaceno, vezl tyto karty do Komárna, 
kde byl sklad a kde to od něj převzal pan Adrián, na kterém bylo vidět, že má celou 
věc na starosti. S paní V. také byl dohodnutý, že zboží má právě tomuto Adriánovi 
předat.  S Adriánem  se  bavil  o  reklamní  kampani,  která  měla  být  na  Slovensku 
připravována,  ovšem nic  konkrétního  mu  Adrián  nesdělil.  Potom až  do  ledna  2011 
každý měsíc obžalovaný takto nakoupil karty od Sirenie a prodal společnosti Xuvion. 
U těchto dalších obchodů už dopravu řešil prostřednictvím přepravních společností. 
Ke kontaktu s Tomášem  M.  uvedl, že se s ním seznámil prostřednictvím účetní své 
firmy TENCOM se sídlem ve Zvolenu, ale nic bližšího ke svému kontaktu s Tomášem 
M. nebyl schopen uvést. Přesně nebyl schopen popsat ani konkrétní detaily dalších 
obchodů s webhostingovými kartami. Popsal, že si vzpomíná, že v jednom případě 
předání karet na Slovensku byla přítomna i Veronika V., avšak i v tomto případě karty 
předával  Adriánovi,  který  mu  podepisoval  doklady.  Platby  od  společnosti  Xuvion 
dostával na svůj účet u Standard Credit bank a vždy teprve po zaplacení karet tyto 
na Slovensku dodával. Poslední prodej karet na Slovensko proběhl v lednu 2011 a 
ve  stejném  měsíci  také  část  karet  přibližně  1000  ks  z každého druhu prodal 
společnosti Broken Sky, ovšem tento obchod nakonec neproběhl, protože v březnu 
vystavil dobropis a zboží si vzal zpět. Následně začaly být nejasnosti ohledně firmy 
Sirenia,  za  kterou  na  finančním  úřadu  vystupoval  někdo  jiný,  než  měl,  což  se 
obžalovaný  dověděl  buď  na  finančním  úřadě,  nebo  na firmě  Sirenia  v Průhonicích. 
Pokud jde o firmu Broken Sky, jednal s panem  Z., kterému popsal celý projekt, 
vysvětlil mu princip karet i to, že systém není v České republice pořádně rozjetý a že 
chce  sám  rozjet  nějakou  reklamní  kampaň  a  pobrat  co  největší  trh.  Splatnost  od 
Broken Sky byla dohodnuta do konce března na jeden z účtů společnosti Wreston, 
které byly u UniCredit bank, Raiffeisenbank a SCB. Jaký účet uváděl na fakturách, si 
už nevzpomíná. Připustil také, že tam mohlo být i více účtů. Před splatností však bylo 
zboží vráceno zpět. Dále obžalovaný uvedl, že se snažil někdy v dubnu nebo květnu 
zbylé  karty  vrátit  firmě  Sirenia  v Průhonicích,  ale  v provozovně  už  nikdo  nebyl  a 
budova  byla  zamčená.  Chtěl  také  vyrovnat  úvěr,  aby  už  neměl  dluh  s tím, že 

---

119 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
splatnost úvěru byla v září, z banky se ovšem nikdo neozval a obžalovanému zbyly 
asi 3 krabice karet. Dále popsal, že podniká od roku 1994 v různých firmách s tím, že 
do roku 1990 pracoval jako obráběč kovů. Pokud jde o společnost WEB Revolution, 
přišel  do  styku  pouze  s Antonínem  R.,  který  dělal  školení  na  karty  a  to vzhledem 
k tomu, že obžalovaný sám chtěl používat zlatou kartu, ale nezvládl se do systému 
přihlásit,  proto požádal  o  proškolení.  Přihlášení  nezvládl  ani  během  školení,  neměl 
sebou navíc vlastní kartu, takže se nemohl přihlásit pod kódem a vytvořit si přístup 
na e-shop, o který stál. Z dalších obžalovaných nikoho nezná. Pokud jde o Romana 
B., uvedl, že neví, o koho se jedná. Připustil nicméně, že s ním mohl jednat. K dotazu 
na osobu Veroniky D. uvedl, že toto jméno mu nic neříká. Pokud jde o banku SCB, 
jednal pouze s panem  Z.  Sám do celé akce žádné peníze nedal. K úvěru  ve  výši 
3.500.000,- eur od banky SCB uvedl, že podmínkou k tomuto úvěru bylo, že budou 
peníze používány pouze na karty Ikropolis. Za účelem zřízení úvěru poskytoval výpis 
z obchodního rejstříku,  občanský  průkaz  a  nevybavil  si,  co  ještě.  Popsal  jen,  že 
podepisoval  mnoho  papírů.  Na  účet  přistupoval  prostřednictvím  internetbankingu, 
fyzicky peníze z účtu  u  SCB  nevybíral.  Potvrdil  také,  že  prostřednictvím  svého 
daňového  poradce  podával  daňová  přiznání  k DPH  za  společnost  Wreston,  dále 
uvedl,  že  před  obchodováním  s webhostingovými  kartami  společnost  Wreston 
nevykazovala žádný obrat, neboť se jednalo o novou společnost.  
 
 
Obžalovaný Ladislav Š.  byl dále vyslechnut dne 30.5.2012, kdy se pouze 
odvolal  na  svou  prvotní  výpověď  s tím, že k ní nechce nic dodat. Pouze doplnil, že 
Antonín  R.  mu  dělal  školení  a  ke jménům  ostatních  obžalovaných,  na  která  byl 
dotázán, nebyl schopen nic dodat.  
 
 
Obžalovaná Veronika V. v hlavním líčení nevypovídala, a proto byla čtena její 
výpověď  z přípravného  řízení  ze  dne  29.11.2011.  Tehdy  uvedla,  že  jediné  listiny, 
které v životě  podepsala,  byly  o  „jednatelství“,  dále  výpovědi  na  finančním  úřadě  a 
plnou  moc  účetní.  Popřela,  že  by  podepisovala  jakékoli  obchody.  Následně 
upřesnila, že podepsala „jednatelství“ společnosti XUVION, a to vzhledem k tomu, že 
byla ve finanční tísni. Jejím známým, Ukrajincem jménem Saša, jí bylo nabídnuto, že 
jeho kamarád shání jednatele pro firmy s tím, že on nemůže být jednatelem, protože 
byl trestně  stíhán.  Toto  „jednatelství“  podepisovala  u  notářky  v Praze v přítomnosti 
zmíněného Saši, který jí za to dal 8.000,- Kč. Co se mělo dít s firmou, do které tímto 
vstoupila, jí nebylo známo. Všechny listiny k této společnosti Xuvion předala Sašovi. 
Následujícího  půl  roku  se  nedělo  nic  a  poté  ji  kontaktoval  Michael  B.  s tím, že 
potřebuje,  aby  šla  jako  svědek  na  finanční  úřad,  kde  měla  potvrdit  obchody  mezi 
společnostmi  Xuvion  a  Sirenia.  Jelikož  o  tom  nic  nevěděla,  obeznámili  ji  s těmito 
obchody Michael B.  a Veronika D.,  kteří  jí  sdělili,  jak  se  má  chovat  na  finančním 
úřadě a co má říkat s tím, že pokud to dosvědčí, dostane částku 50.000,-  Kč, které 
ovšem  po  výslechu  nedostala,  přestože  vše  dosvědčila  tak,  jak  po  ní  bylo 
požadováno.  Později  přišla  žádost  na  její  svědectví  ve  věci  společností  Guega, 
Dugong  a  Wreston,  což  rovněž  dosvědčila,  že  jako  zástupce  společnosti  Xuvion 
s těmito společnostmi obchodovala. Za účelem tohoto svědectví jí B. s D. ofotili celý 
šanon faktur dokládajících všechny obchody a v tu  chvíli pochopila, o co jde, že se 
jedná o podvod. Následně po Michaelu B. a Veronice D. požadovala ukončení své 
činnosti ve společnosti Xuvion, bylo jí však sděleno, že to nejde, neboť už byla na 

---

120 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
finančním  úřadě,  kde  dosvědčila  obchody.  Následně  jí  dohodli  schůzku 
s obžalovanou  K.,  která  jí  slíbila,  že  ji  „vypíše“  ze  společnosti  Xuvion,  pokud  na 
finančním  úřadě  všechno  dobře  dopadne,  tedy  pokud  budou  vráceny  daně. 
Obžalovaná  uvedla,  že  sama  za  společnost  Xuvion  nic  neprojednávala,  nevyvíjela 
žádnou obchodní  aktivitu  a  nic  nepodepisovala,  ani  neuskutečňovala  platby.  Dále 
dodala, že Veronika D.  před  jejím  výslechem  na  finančním  úřadě  jí  sdělila,  že  má 
změněný  podpis  a  dávala  jí  vzor  podpisu,  jak  se  má  podepisovat.  K dotazům  pak 
obžalovaná uvedla, že v posledních  pěti  letech  nebyla  nikde  zaměstnána.  Dále 
uvedla, že Michael B., který ji připravoval na její výpovědi u finančního úřadu, jezdil 
bílým Porsche Cayenne, které ovšem řídila buď Veronika D., nebo Antonín R. Osobu 
Adriána N. vůbec nezná, stejně tak nezná ani Ing. R. Z dalších obžalovaných uvedla, 
že zná pouze Ladislava Š.,  kterého  viděla  jednou  v Průhonicích,  kde  jí  byl 
představen jako jednatel společnosti Wreston. Dále zná Annu K. z dřívějška, přičemž 
se  velice  obě  divily,  když  je  vzájemně  seznamoval  Michael  B.,  aby  věděly,  jak 
vypadají jejich obchodní partneři. Pokud jde o Vlastu K., uvedla, že tato s ní měla jít 
na první výslech jako právní poradce, ovšem na úřadě ji z jednání vyloučili. Její účast 
zprostředkoval  Michael  B.,  neboť  obžalovaná  V.  se bála jít  na  úřad  sama.  Dále 
popsala, že s kartami  webka.info  nepřišla  do  styku  vůbec,  s kartami Ikropolis do 
styku přišla, s tím, že vše ke kartám jí vysvětloval Michael B., dále Antonín R. jí říkal, 
jak karty fungují, pro případ, že by na úřadě chtěli vidět jejich funkci. S bankou SCB 
přišla do styku v době, kdy ji školili. Formálně měla u této banky založený účet, ze 
kterého ale nemohla vybírat žádné peníze. Michael B.  jí  předvedl  internetové 
bankovnictví s tím,  že  jsou  tam  všechny  faktury,  které  měla  za  společnost Xuvion 
hradit. Odběratele společnost Xuvion neměla. Důvod, proč má účet v bance SCB měl 
být  ten,  že  se  měly  urychlit  platby  se  všemi  obchodními  partnery,  konkrétně  se 
společnostmi Sirenia, Guega, Dugong, L.A.K., Wreston, Segestria, Vanapo, General 
Finance, celkem mělo jít o deset společností. Také připustila, že podepsala písemné 
potvrzení obchodů, které bylo psáno ve slovenštině s tím, že ověření tohoto dokladu 
měla  zajistit  na  poště,  kam  ji  dovezl  Michael  B.,  který  čekal  před  poštou  na 
potvrzenou listinu.  Dále  uvedla,  že  nikdy  nepřišla  do  styku  se  společnostmi  L.A.K., 
General Finance, Leisure, Dugong, Guega, Wreston ani Sirenia. Pokud jde o osobu 
Romana B., toho nezná, pouze je jí známo, že za tuto osobu se měl vydávat jistý T., 
ke kterému však nic bližšího  neumí  uvést.  Uvedla,  že  kromě  částky  8.000,-  Kč  za 
vstup do společnosti Xuvion, dostala ještě částku 2.000,- Kč za svědeckou výpověď 
na  finančním  úřadě,  a  dále  když  na  finanční  úřad  odesílala  neschopenku,  že  se 
nemůže dostavit, dostala na poštovné. S Michaelem B. byla v telefonickém kontaktu, 
přičemž  na  jeho  pokyn  měla  jeho  telefonní  číslo  ve  svém  mobilním  telefonu 
označené hvězdičkou.  
 
 
Dále byla obžalovaná vyslechnuta dne 30.5.2012, kdy uvedla, že si 
vzpomněla, že ji Antonín R. s Veronikou  D. vezli autem na Žižkov k účetní paní T. 
Popsala, že na účetní čekali asi hodinu. V tu dobu se nebavila s R., který byl řidič a 
hrál hry na mobilu, avšak Veronika D.  jí  říkala,  že  má  vždycky  potvrdit  všechny 
obchody. Následně jí účetní T. byly předloženy doklady o obchodování s textilem, o 
kterém nic nevěděla, ale D. ji stále říkala, že má všechno potvrdit, na co se jí budou 
na  finančním  úřadě  ptát.  Pak  ji  Tonda  s Veronikou  odvezli  na  finanční  úřad,  kde 
potvrzovala  pravost  všech  faktur,  které  jí  byly  předloženy.  Také potvrdila, že si o 

---

121 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
těchto jednáních psala poznámky, a to například popis jednatele B., který dostala od 
B.  s D., dále popis Tomáše M.,  informace  ke  společnosti  Sirenia,  jakým  způsobem 
probíhala doprava, jakým produktem jsou karty Ikropolis, kolik stojí  a se kterými 
společnosti  Xuvion  obchodoval.  Od  Michaela  B.  také dostala znalecký posudek od 
znalce Miroslava Tvrdého, jakož i další listiny, které byly u ní zajištěny při domovní 
prohlídce.  
 
 
Obžalovaný Petr Š. u hlavního líčení využil svého práva nevypovídat a pouze 
dodal, že sám není znalý všech vztahů v této kauze, kde vystupuje spousta lidí, které 
v podstatě  nezná.  Následně  byla  čtena  jeho  výpověď  z přípravného  řízení  ze  dne 
16.5.2012,  kdy  popsal,  že  před  koncem  roku  2010  se  stal  jednatelem  společnosti 
Flexter. Uvedl, že vypomáhal v restauraci u Michala B.  a Saši, kterými mu bylo 
nabídnuto,  že  shánějí  jednatele  pro  firmu  Flexter,  která  „proběhne“  daňovým 
obdobím a pak se uvažuje o jejím prodeji. Potom začal chodit na finanční úřady a 
popisovat obchody,  které  měly  proběhnout  před  jeho  vstupem  do  firmy.  V průběhu 
těchto jednání také zjistil, že některé obchody, které má potvrzovat, neproběhly a měl 
v úmyslu činnost firmy Flexter uzavřít. Také se domlouval s pracovnicemi finančního 
úřadu na některých reálných obchodech, kdy měl za to, že jelikož firma Flexter je na 
trhu  již  delší  dobu,  některé  obchody  musely  reálně  proběhnout.  Pokud  jde  o  jeho 
vystupování za Romana B.,  popsal,  že  byl  osloven  Sašou  nebo  Michalem,  kteří 
potřebovali vyřešit záležitost se společností Sirenia SE, kam se B. nemohl dostavit 
s tím,  aby  celá  záležitost  byla  vyřízena.  Obžalovaný  měl  za  to,  že  jde  o  úřední 
formalitu  a  souhlasil,  že  ji  pomůže  vyřešit.  Byl  tedy  požádán,  aby  si  nastudoval 
informace, které obdržel od Michaela B., přičemž uvedl, že možná mu ty informace 
předávala Veronika D. Měl potvrdit funkčnost společnosti Sirenia a jejich obchodů, za 
tím účelem po něm chtěli jeho fotografi . V Průhonicích pak proběhla schůzka, kde ho 
Veronika  D.  s Michaelem  B.  zkoušeli, jak zná podklady,  které  mu  byly  předány,  a 
zdáli  se  být  spokojeni.  Obžalovaný  popsal,  že  měl  za  to,  že  měl  být  zástupcem 
Romana B. a měl pouze potvrzovat obchody společnosti Sirenia s webhostingovými 
kartami.  Připustil,  že  bylo  chybou,  že  měl  falešný  občanský  průkaz,  který  se 
pracovníkům finančního úřadu od počátku nezdál. Během výslechu byl dotazován na 
společnost  Sirenia  a  její  obchody  a  následně  během  jednoho  jednání  byl  zadržen 
policií. Poté jej nikdo dlouho nekontaktoval, tedy ani B., ani D., ani Saša, které ovšem 
se snažil  sám  dohledat,  aby  zjistil,  jak  se  bude  postupovat  dál.  Podařilo  se  mu 
zkontaktovat Veroniku D.  a Michaela B.,  kdy  si  řekli,  že  společnost  Sirenia  jakoby 
končí, neboť byla odkryta jeho totožnost a nemohl dále pokračovat jako Roman B. 
Následně už pak s B. a D. řešil pouze záležitosti společnosti Flexter. Uvedl, že měl 
za to, že obchody s webhostingovými  kartami  byly  reálné,  neboť  viděl  asi  18  ks 
krabic, kdy v jedné  bylo  asi 4.000  karet. Také  viděl  jejich převážení  auty  a  byl  také 
přítomen nějakým jednáním, při kterých B. s D. mluvili o obchodech se Slovenskem a 
těmto jednáním byla přítomna ještě nějaká Veronika, která mluvila česky, a mluvili o 
reklamní  kampani  na  Slovensku.  Dále  byl  přítomen  jednáním,  kterým  ovšem 
nevěnoval pozornost, registroval však, že jeden z partnerů se jmenoval Š., snad ze 
společnosti Wreston, rovněž viděl Antonína R., který jezdil za B., se kterým si tykal. 
Připustil  také,  že  se  seznámil  s daňovým  poradcem  Petrem  B., kterému se 
představoval jako B., se kterým k žádné konverzaci nedošlo, pouze oba společně jeli 
na  finanční  úřad.  Všechny  listiny,  které  polici   vydal  v souvislosti  se  společnostmi 

---

122 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Flexter a Sirenia, dostal v kanceláři v Průhonicích od B. nebo D. Pokud jde o seznam 
společností,  mělo  se  jednat  o  obchodní  partnery,  včetně  jednatelů.  Pokud  jde  o 
banku SCB, popsal, že z listin, které mu byly předloženy, mělo vyplývat, že jednatel 
společnosti  Sirenia  Roman  B.  kontaktoval  společnost  Flexter,  která  mu  doporučila 
tuto banku k získání finančního kapitálu. Toto se však mělo udát před jeho vstupem 
do Flextru a sám pouze získal takovéto informace od Saši, D. nebo  B.  s tím, že se 
má jednat o zcela novou banku na Novém Zélandě. Připustil také, že na jednání na 
finanční  úřad  ho  doprovodil  Antonín  R.,  který  se  tam  vyjadřoval  k funkčnosti 
internetových stránek. Uvedl, že má za to, že Antonín R. nevěděl, pod jakou identitou 
tam on sám vystupuje. Má také za to, že R. neznal jeho pravé jméno, neboť se spolu 
mimo tento případ nestýkali.  
 
 
Obžalovaný  Lubomír  P.  u  hlavního  líčení  nevypovídal,  proto  byly  čteny  jeho 
výpovědi  z přípravného  řízení.  Ve  své  výpovědi  z 15.12.2011 popsal, že 
s webhostingovými kartami přišel do styku koncem léta 2010 prostřednictvím Radima 
K. Popsal, že provedl několik zásilek těchto karet, které mu přicházely od společnosti 
Sirenia SE a které posílal na Slovensko společnosti Brexus a ještě jedné společnosti, 
na jejíž název si nevzpomněl. Posílal je prostřednictvím zásilkových služeb. Obchod 
potom z ničeho  nic  ustal.  Někdy  na  počátku  léta  2011  se  spolu  s Radimem  K. 
v Holešově sešel s majitelem firmy Sirenia SE B., který o obchodech nic nevěděl. Měl 
sebou daňovou poradkyni, jejíž jméno si obžalovaný nepamatuje. Dále byl přítomen 
další  člověk,  kterého  obžalovaný  jménem  nezná,  patrně  někdo,  kdo  řídil  celou 
operaci. Jednalo se o muže malé sportovní postavy, krátce střižených vlasů. Všichni 
přijeli  vozidlem  zn.  Mercedes.  Obžalovaný  popsal,  že  tento  malý  člověk  sportovní 
postavy jej ubezpečil, že vše je v naprostém pořádku. Obžalovaný spolu s Radimem 
K.  jej  upozorňovali  na  nějaký  problém s účtem,  ale  popsaný  člověk  řekl,  že  dá 
všechno  do  pořádku.  Celá  schůzka  trvala  asi  15  minut.  O  konání  schůzky  jej 
informoval Radim K. Obžalovaný dále uvedl, že poté, co se mu představil jednatel B., 
zdál se mu jiný, než na fotografii, kterou znal, ale malým mužem sportovní postavy 
byl ubezpečen, že jde o pana B. Tato osoba nebyla schopna odpovědět na otázky 
obžalovaného a Radima K. na průběh obchodů, odpovídal pouze malý muž sportovní 
postavy,  který  říkal,  že  je  vše  naprosto  v pořádku.  Obžalovaný  se  B.  ptal také na 
půjčku  ve  výši  3,2  milionů  euro,  kterou  financoval  nákupy  karet,  ale  B.  o tom nic 
nevěděl. Daňová poradkyně, která s B. přijela, se této konverzace neúčastnila. Malý 
muž  sportovní  postavy  na  dotaz,  proč  B.  o obchodech nic neví, uvedl, že  ho 
zastupuje  někdo  jiný.  Také  hodně  spěchali,  takže  se  snažili  schůzku  co  nejrychleji 
ukončit. Výstup ze schůzky byl takový, že obchod by měl dále pokračovat, že budou 
nové zásilky. Obžalovaný reagoval tak, že v obchodě dál pokračovat nebude a totéž 
říkal  i Radim K.  Malý muž sportovní postavy reagoval tak, že není možné obchod 
ukončit, že je to rozběhnuté a že se v něm musí pokračovat. Obžalovaný však od té 
doby už žádný obchod neprovedl. K otázkám pak popsal, že podniká od roku 1997 
nebo 1998, kdy vedl různé obchodní firmy a obchodoval i se zahraničními subjekty. 
Před  podnikáním  byl  vojákem  z povolání,  kde  působil  od  ukončení  střední  školy. 
K histori   společnosti  General  Finance,  s.r.o.  popsal,  že  měl  v této  společnosti 
společníka  a  zabývali  se  reklamní  činností.  Společník  vytvořil  dluh  ve  výši 
2.000.000,-  Kč  vůči  ČSOB,  a  když  tuto  situaci  neřešil,  obžalovaný  mu  zabránil 
v přístupu  do  firmy  a  sám  se  snažil  dluh  řešit.  Za  této  situace  jej  oslovil  Radim  K. 

---

123 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
s nabídkou obchodu s webhostingovými kartami. Radim K.  také obžalovanému 
nařídil,  aby  do  své  firmy  přibral  Ivo  K.,  který  se  stal  jednatelem  a  většinovým 
vlastníkem.  Tím  měl  Radim  K.  přístup  na  účty  společnosti  a  v podstatě  tak  celou 
společnost  ovládal.  Listiny  k obchodům  s webhostingovými kartami K.  předával 
obžalovanému,  který  je  dále  předával  svému  daňovému  poradci  a  jeho 
prostřednictvím  finančnímu  úřadu.  Uvedl,  že  si  není  jistý,  zda  byl  s daňovými 
přiznáními  seznámen.  Obžalovaný  ovšem  uvedl,  že  má  za  to,  že  jeho  tehdejší 
společník  K.  o obchodech s kartami  nevěděl.  Poté,  co  po  schůzce  s Romanem  B. 
usoudil, že obchody s kartami  vypadají  podezřele,  K.  ho  ujistil,  že  učiní  kroky,  aby 
z firmy vystoupili. Následně byl obžalovaný vyzván Radimem K. k přepisu společnosti 
na  jistou  americkou  společnost,  což  provedli  u  notářky  ve  Frýdku-Místku. K dalším 
osobám, které se měly na obchodech s kartami podílet, uvedl, že Antonína R. nezná, 
měl pouze k dispozici kopie občanských průkazů paní V. a pánů B. a A., které mu 
předal Radim K., aby věděl, jak má vypovídat u finančního úřadu a tyto lidi poznal. 
Při  té  příležitosti  mu  K.  sdělil  i  názvy  společností,  které  měly  být  jeho  odběrateli, 
konkrétně  Brexus  a  dále  Xuvion.  Také  připustil,  že  na  finančním  úřadě  k těmto 
obchodům vypovídal, a to na základě informací od Radima K. Pokud jde o úvěr, na 
základě  pokynů  od  Radima  K.  uvedl, že byl v Praze v komerčním  objektu  v sídle 
banky, kde dostal úvěr 3,2 milionů eur. Pokud jde o Michaela B., uvedl, že se patrně 
jednalo o muže malé sportovní postavy na schůzce v Holešově. Dále uvedl, že první 
dva obchody se společností Sirenia za něj fakticky provedl Radim K. a ve chvíli, kdy 
se o těchto obchodech dozvěděl, už vlastně musel v této činnosti pokračovat. Pokud 
jde o banku SCB, v době  výslechu  mu  bylo  známo,  že  tato  banka  neexistovala, 
neboť  jel navštívit její sídlo a zjistil, že žádná taková banka se v místě  nenachází. 
Úvěr  mu  zajišťoval  pan  K.,  který  za  tímto  účelem  nechtěl  žádné  doklady. 
Obžalovanému není známo, čím byl tento úvěr zajištěn.  
 
 
Dále byl vyslechnut dne 13.3.2012, kdy popsal, že měl za to, že Radim K. měl 
něco domluvené se svým bývalým společníkem ve firmě L.A.K. Stavební společnost. 
Obžalovaný  P.  ho pak seznámil s Pavlem  K.,  který  zprostředkovával  obchod  se 
společností Sirenia s webhostingovými kartami. Samotný obžalovaný se do obchodu 
zapojil, protože potřeboval splácet auta u ČSOB. Zmíněný Pavel K. obžalovanému 
zprostředkoval  smlouvy  se  Sirenia  SE  a  bankovní  úvěr  u  nějaké  zahraniční  banky 
sídlící v Praze. Obžalovaný tam osobně nikdy nebyl. Pavel K. po něm požadoval dva 
doklady  totožnosti,  občanský  a  řidičský  průkaz,  a  na  základě  těchto  dokladů 
zprostředkoval  smlouvy  se  Sirenií  a  úvěrovou  smlouvu.  Výpisy  z banky 
obžalovanému chodily poštou nebo mu je předával Pavel K. Sám přístup na banku 
neměl, neboť přístupová hesla předal svému účetnímu. Následně probíhal obchod, 
kdy  nakupoval  karty  od  společnosti  Sirenia  SE  a  prodával  je  slovenským  firmám, 
jejichž názvy si již nepamatuje. Od slovenských firem dostával objednávky a na jejich 
základě  objednával  prostřednictvím  svého  účetního  karty  u  Sirenie,  následně  mu 
karty přicházely a on je pak přeposílal na Slovensko. Popsal, že se mu na obchodě 
něco  nelíbilo.  Na  banku  měl  omezený  přístup,  a  to  i  přes  přístupové  kódy.  Také 
dostal výpis, na kterém bylo něco provedeno špatně. Výpis mu zasílala společnost 
Sirenia  SE  buďto  poštou  nebo  prostřednictvím  Pavla  K.  Prostřednictvím  Pavla  K. 
obžalovaný s Radimem  K.  iniciovali  schůzku  se  zástupcem  Sirenie  B., která se 
uskutečnila v Holešově. Ačkoli je B. na schůzce ujišťoval, že je všechno v pořádku, 

---

124 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
samotný jednatel Sirenie se jim v pořádku  nezdál  a  po  této  schůzce  vznikly 
pochybnosti, na  základě  kterých  další  obchody  už  nebyly  realizovány.  Dále  popsal 
histori   společnosti  General  Finance  v podstatě  shodně,  jako  v původní  výpovědi. 
Pokud jde o kontakt s Pavlem K., popsal, že mu ho doporučil někdo v Ostravě s tím, 
že zná v Praze spoustu vlivných lidí a obžalovaný chtěl zachovat činnost firmy, aby 
byla  soběstačná  a  mohla  splácet  dluhy.  Kdo  přesně  kontakt  s Pavlem  K. 
zprostředkoval,  si  obžalovaný  nevzpomněl.  Pavel  K.  jim  na  první  schůzce  nabídl 
školení,  kterého  se  obžalovaný  pro  nemoc  nezúčastnil,  přesto  mu  pak  Pavel  K. 
přivezl podklady k tomuto školení a obžalovaný podepsal doklady, že je proškolen. 
Po tomto „proškolení“ obžalovaný získal certifikát prodejce  karet. Obžalovaný dále 
popsal,  že  prostřednictvím  společnosti  General  Finance  proběhly  dva  obchody, 
kterých se on sám neúčastnil, ale není mu známo, kdo fakticky tyto obchody provedl. 
Uvedl, že se mohlo jednat o Radima K., ale tímto si není jistý a není si ani jistý, do 
jaké míry se Radim K. znal se společníkem obžalovaného K. a zda tedy bylo možné, 
že  by  obchody  provedli  oni  dva.  Připustil  nicméně,  že  faktury  podepisoval,  byť 
dodatečně,  stejně  tak  i  dodací  listy.  Obchody  probíhaly  vždy  ke  konci  měsíce, 
pokaždé mu od společnosti Sirenia přišly dva balíky, jeden každému ze slovenských 
odběratelů.  Obžalovaný  také  potvrdil,  že  od  Radima  K.  měl  kopie  občanských 
průkazů jednatelů V., B. a  A., a na dotaz, z jakého důvodu mu je Radim K. dával, 
uvedl, že si myslí, že na pokyn Pavla K. Obžalovaný dále popsal, že Pavel K.  se 
účastnil  i  schůzky  v Holešově,  kterou  na  žádost  obžalovaného  a  Radima  K. 
s obžalovaným  B.  dohodl.  Obžalovaný  nicméně  nepopsal,  že  by  Pavel  K.  do této 
schůzky  jakkoli  zasahoval,  pouze  po  ní  obžalovanému  sdělil,  že  obchod 
zprostředkovává  na  základě  zprostředkovatelské  smlouvy.  Pokud  byl  obžalovaný 
dotázán na svou prvotní výpověď, kdy popisoval, že pro jednání na finančním úřadě 
dostával instrukce od Radima K., uvedl, že slovo instrukce se dá různě definovat a že 
s Radimem K. se před svými výpověďmi na finančním úřadě radil. Popsal také, že od 
Radima K. převzal obchodní podmínky pro obchodování s tím, že K. je musel obdržet 
od Pavla K.. Následně k dotazu uvedl, že neví, zda mu společnosti Xuvion a Brexus 
doporučil Radim K. nebo Pavel K., potvrdil pouze, že smlouvy podepisoval s Pavlem 
K.  a  K.  se  ho  ptal,  zda  smlouvy  už  podepsal.  Pokud  pak  jde  o  převod  společnosti 
General Finance na americkou společnost IMAX Trading, tento převod inicioval Ivo 
K.  s tím,  že  společnost  IMAX  Trading  mu  doporučil  advokát  dr.  Zajac.  Tvrzení 
z prvotní výpovědi, že mu tento převod doporučil Radim K., nijak blíže nevysvětlil.  
 
 
Obžalovaný  P.  byl dále vyslechnut dne 6.6.2012, kdy odmítl svou výpověď a 
pouze se odvolal na svou výpověď předešlou.  
 
 
Obžalovaný Pavel K. ve své výpovědi u hlavního líčení uvedl, že veškeré věci, 
které  jsou  mu  kladeny  za  vinu,  kategoricky  a  důrazně  odmítá.  Uvedl,  že  podle 
obchodního zákoníku zprostředkoval obchodní činnost, která byla popsána, s tím, že 
tato byla nastavena jako zcela reálný obchod. Uvedl, že byl seznámen obžalovanou 
K. s obžalovaným B. s tím, že obžalovaný sám se zabýval obchodem s komoditami a 
obchodními pohledávkami. Obžalovaná K. mu tedy obžalovaného B. doporučila jako 
člověka,  který  má  určité  možnosti  a  ten  řekl,  že  má  produkt,  který  bude  finálně 
koncem prázdnin v září  k dispozici.  Mělo  se  jednat  o  nějaké  softwarové  řešení, 
přičemž obžalovaný je pouze běžným uživatelem PC, těmto věcem nerozumí a ani 

---

125 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
se o ně nechce zajímat, neboť se primárně věnuje zcela jiným obchodům. Uvedl, že 
v České republice je obchodní a zprostředkovatelská činnost poměrně složitá, neboť 
zejména  zprostředkovatele  se  vždy  obchodní  partneři  snaží  obejít,  proto  v těchto 
věcech neviděl žádný smysl. Michael B. mu však sliboval, že ho může kontaktovat na 
lidi schopné zajistit komodity, cukr a kukuřici, a rovněž, že má kontakt na lidi, kteří 
mají pohledávky za státem, o což měl obžalovaný zájem. Od obžalovaného B. v této 
souvislosti  dostal  vzorek  několika  karet,  které  rozdal  několika  lidem,  čímž  ovšem 
ztratil  jakoukoliv  kontrolu  nad  dalším  průběhem  obchodních  kontaktů  v této  věci. 
K dalším  dotazům  obžalovaný  popsal,  že  obžalovaná  K.  mu  byla  představena 
nějakým jeho známým z Uherského Hradiště a seznámila jej s lidmi, se kterými pak 
řešil  obchody  komoditami  a  pohledávky.  Také  je  mu  známo,  že  obžalovaná  K. 
zakládala  společnosti,  ale  on  sám  od  ní  tuto  službu  nikdy  nepoužil.  Se  samotnými 
webhostingovými kartami ho seznamoval obžalovaný B., obžalovaný sám s kartami 
obchodovat nechtěl a uvedl, že má známé, kteří mají sítě čerpacích stanic, a že by 
jim toto zboží mohl nabídnout. Obžalovaný sám však tímto obchodem nechtěl trávit 
čas.  Připustil,  že  mu  karty  byly  prezentovány  v kanceláři  v Průhonicích.  Sám 
obžalovaný  funkčnost  karet  nebyl schopen posoudit, konzultoval to však s jedním 
známým,  který  mu  řekl,  že  se  produkt  tváří  konkurenceschopně.  Obžalovaný  pak 
oslovil  několik  lidí,  kdy  konkrétně  uvedl  obžalované  P.  a  T.,  kteří  o  karty  projevili 
zájem. Uvedl, že obě tyto osoby znal s tím, že Lubomír P. kartám moc nerozuměl, 
ale  tvrdil,  že  zná  člověka,  kterému  by  karty  mohl  nabídnout.  K obžalovanému  T. 
uvedl, že ho poznal v souvislosti s obchody s dřevoobráběcími stroji. Dále pak uvedl, 
že o kartách jednal i s Radimem K., a to v součinnosti s Lubomírem P. Jednalo se o 
osobu,  která  má  mít  na  Ostravsku  několik  čerpacích  stanic.  Obchody  byly 
prezentovány tak, že veškeré riziko má jít na vrub prodávajícího s tím, že splatnost 
za zboží je dvou až tříměsíční, což obžalovanému říkal Michael B. Obžalovaní T. a P. 
projevili o karty zájem, což tlumočil Michaelu B., ten pak zajistil školení od firmy Web 
Revolution  prostřednictvím  Antonína  R. Firma Web Revolution byla prezentována 
v časopisech,  karty  jako  takové  měly  pěknou  grafiku  a  Antonín  R.  velmi  odborně  a 
fundovaně  uměl  o  funkčnosti  hovořit.  Po  proškolení  zájemců  o  karty  činnost 
obžalovaného  skončila,  protože  obžalovaný  B.  se se zájemci už dále kontaktoval 
sám. Obžalovaný se o karty ještě chvíli zajímal, ale Michaelem B. mu bylo sděleno, 
že jsou nějaké problémy s tiskem, že jich bylo vyrobeno jen několik tisíc kusů, ale že 
se věc brzy vyřeší. Obžalovaný už pak nad obchody ztratil jakoukoli kontrolu, pouze 
se zajímal o počty prodaných karet, neboť měl mít provizi z každé karty prodané jím 
zprostředkovanými společnostmi. Obžalovaný popřel, že by karty někam vozil nebo 
nějak je přebíral či že by vystavoval nějaké listiny. Se společnostmi Xuvion a Brexus 
nikdy do kontaktu nepřišel a tyto nezná. Uvedl, že nakonec mu žádná provize nebyla 
vyplacena. Telefonicky se jí domáhal, ale Michael B.  mu  sdělil,  že  nemá  čas  a  že 
zavolá  později,  ale  už  se  neozval.  Podobných  obchodů  obžalovaný  zažil  desítky 
s tím,  že  zprostředkovatelská  činnost  v České  republice  je  komplikovaná.  Dále 
obžalovaný popsal, že s osobou Michaela B. má spojenou pouze společnost Sirenia. 
Funkčnost  karty  Ikropolis  nezkoušel,  pouze  mu  to  bylo  předvedeno  Antonínem  R. 
Prodejnost tohoto produktu dovozoval pouze z vyjádření  svého  kolegy,  se  kterým 
tuto  věc  konzultoval.  Důvody,  pro  které  obžalovaný  P.,  K.  a  T.  v rámci  daňových 
řízení  o  jeho  osobě  nemluvili,  obžalovanému  nejsou  známy.  Pokud  jde  o  banku 
Standard Credit Bank, tu zná pouze ze spisu, v souvislosti s kartami tuto banku 

---

126 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
nezná.  Popsal,  že  svou  zprostředkovatelskou  činnost  pro  Sirenii  ukončil  asi v září 
2010.  Připustil  také,  že  se  účastnil  schůzky  v Holešově  s tím,  že  na  schůzku  jej 
pozval Lubomír P., obžalovaný ale ani nevystupoval z auta s tím, že nemá o čem se 
bavit a aniž by tedy vystoupil, odjel ze schůzky pryč. Zcela popřel, že by jakýmkoliv 
osobám radil, jak mají vypovídat ve vytýkacím řízení u správce daně. Připustil dále, 
že  dlužil  jistou  částku  obžalované  K.  s tím, že se jednalo o akontaci pro získání 
pohledávky a s touto kauzou nemá tato pohledávka nic společného.  
 
 
Obžalovaný  Martin  H.  ve  své  výpovědi  u  hlavního  líčení  popsal,  že 
s Michaelem B. se seznámil někdy v roce 2010 v daňové kanceláři obžalovaného R., 
kde  pracuje  jeho  žena.  Postupem  času  se  poněkud  sblížili  a  v roce 2010 se pak 
navštěvovali  jako  kamarádi.  Někdy  počátkem  roku  2011 mluvili o B.  obchodu 
s kartami.  Obžalovaný  se  zabývá  obchodní  činností  zhruba  od  roku  1990  s různým 
zbožím,  proto  jej  napadlo,  že  by  mohl  karty  nabízet  při  svých  cestách  po  České 
republice. Proto naskladnil první várku karet s tím, že se chystá s nimi oslovit 
zákazníky.  Za  první  čtvrtletí  pak  podával  daňové  přiznání  a  finanční  úřad  mu  bez 
jakýchkoliv kontrol vyplatil uplatněnou částku. Dále pak nakoupil další karty s tím, že 
v létě  začne  obchod fakticky  rozjíždět  a  připraví  se  na  vánoční  trh.  V létě  však  měl 
vážnější nehodu, takže nestihl tuto obchodní činnost realizovat. Při kontrolách třetího 
čtvrtletí  pak  u  něj  doma  proběhla  domovní  prohlídka  a  tehdy  si  uvědomil,  že 
s obchodem  něco  není  v pořádku.  Pokud  jde  o  funkčnost  karet,  popsal,  že  jde  o 
jednoduchý produkt pro obyčejného člověka. Sám ovšem kartu nevyužíval, neboť již 
měl  zařízené  svoje  webové  stránky.  Obžalovanému  bylo  známo,  že  Michael  B. 
obchoduje s kartami  ve  velkých  objemech,  sám  se  ovšem  chtěl  pokusit  o 
maloobchodní prodej. Za tím účelem si pořídil karty asi za 10.000.000,- Kč. Žádné 
karty neprodal, pouze plánoval rozvoj prodeje. Dále uvedl, že za karty fakticky 
neplatil, neboť s obžalovaným B., který byl jeho kamarád, měli dohodnutou splatnost 
až v době, kdy tyto karty začne fakticky prodávat. Pokud za těchto okolností uplatnil 
nárok  na  nadměrný  odpočet  DPH,  popsal  to  jako  běžný  postup  s tím, že peníze 
vyplacené finančním úřadem použil v obchodě. Dále uvedl, že obžalovaný Ing. R. pro 
něj žádnou činnost nedělal, v minulosti mu vedl účetnictví, ale v relevantní době mu 
už účetnictví vedla jeho manželka. Pokud jde o Antonína R., ten v těchto transakcích 
žádnou roli nehrál. Banku Standard Credit Bank zná pouze ze spisu, sám s ní 
žádnou  zkušenost  nemá  a  jejich  služeb  nevyužívá.  Uvedl,  že  za  karty  měl  platit 
v hotovosti  a  pokud  na  fakturách  jsou  uvedena  čísla  účtu,  mělo  se  jednat  patrně  o 
chybu. Dále uvedl, že po svém úrazu, o kterém hovořil, se uzdravil koncem září, ale 
karty  už  pak  neprodával,  protože  potřeboval  dodělat  obchody  se  dřevem,  neboť 
z důvodu jeho pracovní neschopnosti byly jeho obvyklé obchody „zaseknuté“. 
Předmětné webhostingové karty měl doma uloženy v plastové krabici ve skříni mezi 
šanony.  
 
Soud dále provedl důkaz výslechem svědků, které budou podrobněji rozebrány níže, 
jakož i listinami  (č.l.  16386-16398),  které  budou  rovněž  podrobněji  popsány  níže. 
V průběhu  hlavního  líčení  také  provedl  důkaz  přehráním  záznamů  o  provedených 
odposleších  (č.l.  15544  a  násl.),  které  byly  navrhovány  státním  zástupcem,  jakož  i 
přehráním  záznamů  o  odposleších,  které  nebyly  orgány  Policie  ČR  označeny  jako 
zájmové, avšak byly navrženy obžalovaným Michaelem B.  (č.l.  16849).  Co  se  týče 

---

127 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
přípustnosti  důkazu  provedenými  odposlechy,  soud  se  touto  otázkou  podrobně 
zabýval. Pokud jde o postup při vydávání příkazu k odposlechu, z listin založených 
ve svazku č. 11 vyplývá, že tento byl proveden zcela v souladu s ustanovením § 88 
tr.ř.  Skutečnost,  že  v některých  případech  prvním  žádostem  o  vydání  příkazu 
k odposlechu  nebylo  soudem  vyhověno,  v tomto  případě  není  podstatná,  neboť 
odposlechy  byly  prováděny  teprve  poté,  co  byly  soudem  nařízeny.  Z listin  přitom 
vyplývá,  že  soud  se  již  při  nařizování  přípustností  a  odůvodněností  odposlechů 
podrobně  zabýval  a  pokud  žádostem  o  vydání  takového  příkazu  vyhověl,  nešlo  o 
libovůli  nebo  podlehnutí  tlaku  státního  zástupce,  ale  o  jeho  rozhodnutí,  o  němž 
krajský  soud  neměl  důvod  pochybovat.  Krajskému  soudu  byly  k důkazu  navrženy 
hovory pocházející z odposlechů  mobilních  telefonních  stanic  obžalovaných  R.,  D., 
B.  a  K.  Na  č.l.  16532-16535 jsou  založeny  protokoly  odpovídající  požadavkům 
ustanovení § 88 odst. 6 tr.ř., obsahující údaje o místě, času a způsobu provedeného 
záznamu, jakož i o čísle mobilní telefonní stanice, z níž byl záznam pořizován. Pokud 
jde o požadavek výše citovaného zákonného ustanovení na evidenci obsahu 
provedeného  záznamu,  pak  ve  vztahu  k  odposlechům,  které  byly  navrhovány  jako 
důkaz, je tento obsah zachycen na listinách založených ve svazku č. 12 a 13.  
 
 
Námitky obžalovaného R.  k obsahu  těchto  tzv.  přepisů  odposlechů  považuje 
soud  za  zcela  nedůvodné  vzhledem  k tomu,  že  se  nejedná  o  věrný  textový  přepis 
zvukového záznamu, nýbrž toliko o evidenční pomůcku pro identifikaci jednotlivých 
odposlechů,  nikoliv  pouze  podle  čísla  záznamu,  ale  i  podle  jejich  obsahu,  jak  to 
vyžaduje ustanovení § 88 odst. 6 tr.ř. Soud v tomto případě provedl v rámci hlavního 
líčení důkaz přehráním zvukového záznamu jednotlivých telefonních hovorů a právě 
pouze  tyto  zvukové  záznamy  jsou  důkazním  prostředkem,  o  který  soud  opírá  své 
rozhodnutí.  Písemný  přepis,  jehož  znění  obžalovaný  Ing.  R.  napadal, soud jako 
důkaz nevyužívá,  z přepisů nevychází, a proto se podrobnostmi v těchto přepisech 
nezabýval. V této souvislosti také byly zamítnuty návrhy obžalovaného R.  na 
výslechy policistů, kteří tyto přepisy vyhotovovali, neboť ve výše uvedeném kontextu 
soud tento důkazní návrh považuje za zcela nadbytečný.  
 
 
Pokud jde o odposlechy, které byly v přípravném  řízení  označeny  jako 
nezájmové a státním zástupcem nebyly navrhovány k důkazu,  vzhledem  k jejich 
označení v rámci souboru karta 05, karta 08, karta 11 a karta 12 odpovídajícím výše 
uvedeným protokolům, lze obsah protokolů vztáhnout i na tyto původně nezájmové 
hovory.  Pokud  zmíněné  protokoly  neobsahují  záznam  obsahu  těchto  původně 
nezájmových hovorů, jde i v tomto případě o postup zcela odpovídající ustanovení § 
88 odst. 6 tr.ř., kdy pro takové hovory požadavek evidence jejich obsahu není. Soud 
přitom i tyto nezájmové hovory zpřístupnil obžalovaným tak, aby se s jejich obsahem 
mohli  seznámit  a  mohli  případně  některé z těchto  hovorů  navrhovat  k důkazu.  Na 
návrh obžalovaného B.  pak  byly  přehrány  i  některé  z těchto  nezájmových  hovorů, 
které bylo možno považovat za relevantní pro rozhodnutí ve věci, když obžalovaný B. 
jednotlivě  označil  konkrétní  hovory,  které  mají  být  přehrány,  a  podle  tohoto  jeho 
návrhu  pak  soud  posoudil  důkazní  návrh  po  obsahové  stránce  a  tento  důkaz 
v rozsahu relevantním pro rozhodnutí provedl. Soud má za to, že tímto postupem byl 
fakticky zhojen požadavek na obsah jednotlivých hovorů, kdy každý z obžalovaných 
měl  možnost  se  s obsahem  původně  nezájmových  hovorů  seznámit  a  ze  strany 

---

128 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
žádného z obžalovaných nebyl vznesen konkrétní požadavek na přepis kteréhokoliv 
z těchto  hovorů.  Přehráním  zvukového  záznamu  v rámci  hlavního  líčení  pak  tyto 
přehrané hovory byly provedeny jako důkaz.  
 
 
Pokud jde o důkazní návrh obžalovaného R. na přehrání všech záznamů ze 
souboru karta 05, byl soudem zamítnut, neboť se jednalo o návrh zcela nekonkrétní 
a ze strany navrhovatele –  obžalovaného  R.  -  nebylo  zřejmé,  jaké  konkrétní 
skutečnosti  tímto  důkazem  mají  být  zjištěny  a  prokázány.  Pouhé  tvrzení 
obžalovaného, že tzv. zájmové hovory byly vytrženy z kontextu,  přitom  žádným 
způsobem  neodůvodňuje  přehrání  i  všech  odposlechů  nezájmových  s tím, že 
z návrhu obžalovaného nebylo patrné, že by přehrání těchto původně nezájmových 
odposlechů uvedlo odposlechy zájmové do patřičného kontextu, jehož se domáhal.  
 
 
Soud  se  rovněž  zabýval  otázkou  přípustnosti  odposlechů  telefonní  stanice 
obžalovaného  R.,  který  působil  jako  daňový  poradce,  přičemž  poukazoval  na 
skutečnost, že daňový poradce je ve vztahu ke svému klientovi v pozici srovnatelné 
s advokátem  a  poslední  věta  ustanovení  §  88  odst.  1  tr.ř.  pořizování  odposlechů 
v tomto  případě  brání.  Podle  konstantní  judikatury  Ústavního  soudu  (např. II.ÚS 
189/01,  II.ÚS  913/09)  je  postavení  daňového  poradce  při  výkonu  daňového 
poradenství obdobné a srovnatelné s postavením  advokáta  při  poskytování  právní 
pomoci. Současně je ovšem nutno uvést, že ustanovení poslední věty § 88 odst. 1 
tr.ř.  se  vztahuje  pouze  na  komunikaci  obviněného  se  svým  obhájcem,  nikoliv  na 
hovory klienta s advokátem obecně. Z toho důvodu soud dospěl k závěru, že v tomto 
případě není odposlech vyloučen.  
 
 
Po  provedeném  dokazování  soud  všechny  provedené  důkazy  vyhodnotil  jak 
jednotlivě,  tak  i  ve  vzájemném  souhrnu  a  následně  učinil  závěry,  tak  jak  jsou 
vyjádřeny ve výrokové části tohoto rozsudku.  
 
 
Úvodem je nutno uvést, že soud považuje za zcela jednoznačně prokázané, 
že tzv. webhostingové karty systému webka.info a ikropolis.com nebyly  určeny  pro 
reálnou  obchodní  činnost  ani  pro  konečné  uživatele,  ale  byly  vyrobeny  pouze  za 
účelem simulování obchodních operací a vylákání nadměrných odpočtů DPH.  
 
 
Co  se  týče  karet  webka.info,  tyto  byly  do  České  republiky  dovezeny  ze 
Slovenska, kdy organizátory  tohoto  systému  byli  občané  Slovenské  republiky. 
V tomto  směru  je  možno  odkázat  na  rozhodnutí  soudu  Slovenské  republiky 
(rozsudek Špeciálného trestného súdu v Pezinku sp.zn. 3T 4/2013 a usnesení 
Najvyššího súdu Slovenskej republiky sp.zn. 5To 9/2013), přičemž české subjekty se 
na transakcích s těmito kartami podílely. Pokud pak jde o systém ikropolis.com, tento 
byl  vytvořen  v České  republice  společností  Web  Revolution,  s.r.o.,  jak  to  popsali 
svědci K. a J., jakož i obžalovaní R. a B. Z vyjádření obou obžalovaných vyplývá, že 
obžalovaný  B.  u  společnosti  Web  Revolution,  s.r.o.,  která  byla  standardní 
softwarovou společností, objednal vytvoření systému Ikropolis. Jelikož se obžalovaný 
B.  již  dříve  před  objednáním  tohoto  systému  podílel  na  obchodování  kartami 
webka.info, byl mu systém tzv. webhostingových karet znám. Konkrétní dohodu mezi 
obžalovaným  B.  a obžalovaným R.,  na  jejímž  základě  byl  systém  ikropolis.com 

---

129 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
vytvořen,  však  žádná  z výslechnutých  osob  přesně  nepopsala  a  nevyplývá  ani 
z listin, nelze tedy dojít k jednoznačnému  závěru,  že  obžalovaný  R.  od samého 
počátku věděl, že účelem karet ikropolis.com je pouze simulovaná obchodní činnost. 
Vzhledem k tomu,  že  společnost  Web  Revolution  před  vytvořením  systému 
ikropolis.com  a  před  simulovanými  obchodními transakcemi s těmito  kartami 
vykazovala standardní obchodní činnost a z provedeného dokazování jednoznačně 
nevyplývá, že si obžalovaný R. při přijetí této zakázky musel být vědom skutečného 
účelu tohoto systému, učinil soud závěr, že obžalovaný Antonín R. systém Ikropolis 
nevytvořil s úmyslem zapojit se do simulovaných obchodů s neexistujícím produktem, 
ale že jeho vytvořením realizoval zakázku, se kterou se na něj obžalovaný Michael B. 
obrátil. 
 
 
Obecně však lze uvést, že společnosti, které se od samého počátku účastnily 
obchodování s kartami,  byly  obchodními  společnostmi  zřízenými  s  využitím  tzv. 
bílých koní, tedy osob, které byly pouze deklarovány jako statutární orgány, avšak na 
řízení  společnosti  se  bezprostředně  nepodílely  a  naopak  byly  ovládány  osobami 
jinými, v tomto případě zejména obžalovaným Michaelem B. Takovými společnostmi 
byly Sirenia SE s formálním jednatelem Romanem B.,  který  uvedl,  že  společnost 
neřídil, o její činnosti fakticky nic nevěděl, pouze podepisoval nějaké papíry. V tomto 
smyslu jeho roli popsali i další obžalovaní, a to konkrétně Bronislav T. a Lubomír P., 
který s ním  přišli  do  styku  a  kteří  právě  s ohledem  na  jeho  naprostou  nevědomost 
zdůvodnili  své  pozdější  pochybnosti  o  funkčnosti  celého  systému.  Dále  jde  o 
společnost  Dugong  SE s jednatelkou obžalovanou Annou K., která o faktickém 
chodu  společnosti  neměla  žádné  povědomí,  stejně  jako  obžalovaná  Eliška  T., 
jednatelka společnosti Guega SE či obžalovaná Veronika V., jednatelka společnosti 
Xuvion,  s.r.o.  Totéž  se  pak  týká  společnosti Melvin Corp., s.r.o. s jednatelem 
Miroslavem  K., z jehož  výpovědi  před  soudem  vyplývá  shodný  závěr,  i  společnosti 
Brexus Enterprise SE s jednatelem R. A., jehož výpověď byla v hlavním líčení čtena, 
a který rovněž o této společnosti neměl žádné povědomí. Navíc sám uvedl, že dobře 
neumí číst ani psát. Pokud jde o maďarské společnosti Bepon Kft. a Bourne SR, od 
orgánů Maďarské republiky bylo zjištěno, že jde o společnosti nekontaktní, fakticky 
nevykazující žádnou obchodní činnost.  
 
 
Z realizovaných obchodů je dále zřejmé, že veškeré webhostingové karty byly 
obchodovány toliko ve velkých objemech, řádově v tisících kusů, přičemž nejmenší 
množství nabyli obžalovaní L. a H. s tím, že další dodávky karet ostatním subjektům 
byly  mnohonásobně  větší.  Nebyl  zjištěn jediný uživatel karty webka.info nebo 
Ikropolis a nebyla zaregistrována ani žádná reklamace poté, co server ikropolis.com 
přestal fungovat. Naopak veškeré karty, které byly vyvezeny do Slovenské republiky 
deklaratorně společnostem Xuvion a Brexus Enterprise, byly nalezeny v nemovitosti 
v Komárně  spravované  Adriánem  N.,  aniž  by  tyto,  alespoň  deklaratorně,  sloužily 
další obchodní činnosti.  
 
 
Veškeré obchody s uvedenými  kartami  také  probíhaly  na  základě  víceméně 
uzavřených  jednání,  kdy  distributoři  byli  adresně  oslovováni.  Prodej  karet  nebyl 
podpořen  žádnou  reklamní  kampaní  ani  veřejnou  nabídkou  a  ve  všech  případech, 
které  jsou  předmětem  této  trestní  věci,  se  jednalo  o  situace,  kdy  osoba  nabízející 

---

130 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
prodej  karet  současně  zajišťovala  jejich  odbyt,  a  to  ve  všech  případech  na  území 
cizího státu, kde odběratelé, přestože měli karty nakupovat ve značných objemech 
za finanční prostředky řádově v milionech eur, tyto karty nakupovali tzv. na sklad, a 
to  po  dobu  několika  měsíců,  aniž  by  reálně  učinili  jakoukoli  snahu  kartami dále 
obchodovat.  
 
 
Soud považuje za nutné uvést, že se neztotožnil s obžalobou, která účelovost 
produktu  Ikropolis  dovozovala  z  objemu  reálně  zajištěného  datového  prostoru  pro 
jejich provoz. Obžalovaný R.  ve své výpovědi vysvětlil, že bylo zbytečné nakupovat 
servery pro celé množství 1 milionu karet za situace, kdy bylo možno předpokládat 
postupnou  registraci  uživatelů.  Toto  jeho  tvrzení  nebylo  provedeným  dokazováním 
vyvráceno,  nicméně  je  nutno  uvést,  že  ve  světle  všech  ostatních  skutečností 
zjištěných ve vztahu k funkčnosti webhostingových karet tato okolnost nijak nemění 
závěr  o  účelu  vytvoření  systému  webka.info  a  Ikropolis  toliko  za  účelem  vylákání 
nadměrných odpočtů DPH.  
 
 
Jak dále vyplynulo z provedeného dokazování, transakce s kartami ikropolis 
měly  být  hrazeny  prostřednictvím  banky  Standard  Credit  Bank,  kterou  měla 
provozovat společnost Standard Credit Corp. Limited se sídlem na Novém Zélandu. 
Z výpisu  novozelanského  obchodního  rejstříku  (č.l.  176)  vyplývá,  že  společnost 
Standard Credit Corp.  Limited  byla  registrována  27.9.2010,  přičemž  jako  její  ředitel 
byl zaregistrován Petr Z. Je tedy vyloučeno, aby tato společnost prováděla jakékoliv 
transakce před tímto datem, ačkoliv na výpisech z účtů Standard Credit Bank, které 
byly  předkládány  správcům  daně,  jsou  uváděna  data  již  od  dubna  2010.  Samotná 
banka  Standard  Credit  Bank  měla  mít  sídlo  na  Komorských  ostrovech  a  v České 
republice měla mít svou pobočku na adrese Truhlářská 1108/3, Praha 1. Tato banka 
však  na  této  adrese  nikdy  sídlo  neměla,  což  vyplývá z výpovědi  svědkyně  Ing. 
Kateřiny B. K., jednatelky společnosti Central Office, která poskytuje sídla v objektu 
na  ulici  Truhlářské  1108/3.  Současně  uvedla,  že  na  této  adrese  nemůže  mít  sídlo 
žádná společnost, aniž by firma Central Office o tom věděla. Toto zjištění odpovídá i 
vyjádření  obžalovaného  Michaela  B., který popsal, že tabulku s názvem Standard 
Credit  Bank  na  objekt  umísťoval  sám,  a  totéž  v rámci  své  výpovědi  před  soudem 
potvrdila i obžalovaná Ing. K. Pokud pak jde o další důkazy ve vztahu k této bance, 
z předložených  listin  simulujících  bankovní  výpisy  vyplývá,  že  v této bance byly 
evidovány pouze platby v rámci  této  banky,  případně  obžalovanými  deklarované 
původní vklady ve výši tisíce eur, žádné příchozí nebo odchozí platby na účty mimo 
banku  Standard  Credit  Bank  evidovány  nejsou.  Stejně  tak  nejsou  evidovány  žádné 
výběry hotovosti. Jak vyplývá z výpovědi  obžalovaných  T.,  P.,  Š.  a  K., banka 
poskytovala úvěry toliko na základě osobních dokladů. Pokud obžalovaní uváděli, že 
požadovala i výsledky  hospodaření  jejich  firem  z dřívějších  období,  nutno  uvést,  že 
úvěry  byly  poskytovány  v částkách  výrazně  převyšujících  roční  obraty  jejich 
společností,  případně  byly  poskytovány  i  společnostem  bez  jakékoliv  historie. 
Z úvěrových  smluv,  tak  jak  jsou  založeny  ve  spise  ve  standardní  formě  (např.  č.l. 
331),  vyplývá,  že  úvěry  jsou  poskytovány  jako  neúčelové  a  nejsou  ani  žádným 
způsobem zajištěny.  
 

---

131 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
Ze znaleckého posudku Ing. Eduarda Svobody, který byl vyslechnut v hlavním 
líčení,  pak  vyplývá,  že  internetové  bankovnictví Standard Credit Bank (SCB) je 
tvořeno programem NexorONE, který je ve světě hojně využíván pro menší systémy 
podobné  systémům  bankovním,  jako  například  kampeličky,  podniky  umožňující 
spoření svým zaměstnancům a podobně. Popsal také, že operace v tomto systému 
může provádět správce tohoto systému – administrátor, který je oprávněn přistupovat 
na veškeré účty a k veškerým údajům v rámci toho softwaru a veškeré tyto údaje je 
také oprávněn měnit a upravovat. Znalec konstatoval, že celkem bylo zaevidováno 
2986 transakcí, z čehož  asi  1900  transakcí  bylo  poplatkových,  tedy  odčerpání 
poplatku za jiné provedené transakce. Asi 950 bylo transakcí převodů z účtu na účet 
s tím, že každý převod je evidován jak u převádějících, tak u příjemce, takže fakticky 
se  jedná  o  475  převodů.  Z těchto  475  transakcí  jich  407  provedl  administrátor  pod 
přihlašovacím jménem Direct Admin, přičemž nelze vyloučit, že totožná osoba mohla 
učinit i zbývající transakce.  
 
 
Dále uvedl, že nejčastějším přístupovým bodem k obsluhování internetového 
bankovnictví SCB byly IP adresy 88.102.167.12 a e-mailová komunikace byla 
odesílána  nejčastěji  na  adresu  xxxxxxxxxx@xxxxxx.xx,  přičemž  ovšem  není 
schopen na základě této IP adresy konkrétně určit osobu, která pokyny zadávala. Je 
zcela nestandardní, aby větší množství uživatelů se přihlašovalo z jediné IP adresy, 
což je jediný přípojný bod v internetu, přičemž znalec popsal, že fakticky neexistuje 
reálná  situace,  která  by  přístupy  řady  uživatelů  z jediné  IP  adresy  odůvodňovala. 
Z příloh znaleckého posudku (č.l. 11865 a násl.) je dále zřejmé, že veškeré přístupy 
na účet jsou prováděny teprve od října 2010, a to bez ohledu na datum transakce, 
když znalec uvedl, že administrátor systému je schopen transakce, které do systému 
vkládá, i antedatovat.  
 
 
Na  základě  výše  uvedených  zjištění  týkajících  se  banky  SCB  je  zcela 
jednoznačný  závěr,  že  veškeré  platby  prostřednictvím  této  banky  byly  fiktivní, 
nejednalo  se  o  skutečnou  banku,  neboť  tato  v České  republice  neposkytovala 
bankovní  služby,  prokazatelně  zde  neměla  své  sídlo  a  celý  systém  internetového 
bankovnictví, jakožto jediný prostředek přístupu k této bance, byl ovládán z jediného 
místa,  přičemž  data  jednotlivých  transakcí  byla  upravována  a  reálně  tedy  žádné 
deklarované transakce v této bance neproběhly.  
 
Na  základě  výše  rozvedených  skutkových  zjištění  je  na  místě  závěr,  že  ačkoliv 
webhostingové karty reálně existovaly a do jisté míry se jejich prostřednictvím bylo 
možno připojit na server Ikropolis, obchody s nimi nikdy nebyly prováděny za účelem 
reálné  obchodní  činnosti  a  distribuce  karet  koncovým  uživatelům,  ale  toliko  za 
účelem  deklarování  obchodu  s vysokými obraty a vývozem zboží do jiného 
členského státu za účelem uplatnění nadměrného odpočtu DPH. Z výše popsaných 
zjištění  rovněž  vyplývá,  že  fakticky  jedinými  reálnými  finančními  prostředky 
vynaloženými na veškeré tyto obchody byly náklady na výrobu karet, prvotní odměna 
společnosti  Web  Revolution  za  vytvoření  systému  Ikropolis  a  dále  náklady  na 
udržování  funkčnosti  serveru,  na  kterém  systém  Ikropolis.com  byl  provozován. 
Samotné obchodní transakce s webhostingovými  kartami  byly  toliko  deklaratorně 
hrazeny,  a  to  buď  prostřednictvím  neexistující  banky  SCB,  a  tedy  pouze 

---

132 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
deklarovanými finančními převody, navíc z úvěrů, které měly být bankou poskytnuty, 
případně  byly  karty  prodávány  na  základě faktur  s dlouhou dobou splatnosti, takže 
samotným deklarovaným obchodům žádné finanční transakce fakticky neodpovídaly.  
 
Je tedy zcela jednoznačné, že veškeré uplatněné nároky na nadměrné odpočty DPH 
či  jiné  daňové  výhody  byly  neoprávněné,  neboť  nebyly  podloženy  reálnou 
ekonomickou  činností,  která  by  vůbec  mohla  být  předmětem  jakékoliv  daňové 
povinnosti, z níž  by  pak  bylo  možno  uplatnit  daňovou  výhodu.  Pro  posouzení 
zavinění jednotlivých obžalovaných tak bylo nutno vyhodnotit, do jaké míry se tito 
obžalovaní do celého systému obchodování s webhostingovými kartami zapojili a do 
jaké  míry  byli  informováni  o  fiktivnosti  veškerých  transakcí  a  neoprávněnosti 
uplatňovaných daňových výhod.  
 
Pro  další  úvahy  je  na  místě  konstatovat,  že  skutkovou  podstatu  trestného  činu 
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku naplní 
ten,  kdo  ve  větším  rozsahu  zkrátí  daň,  přičemž  další  poplatky  a  podobné  povinné 
platby  vypočtené  v ustanovení § 240 odst. 1 tr. zákoníku se v této  konkrétní  věci 
neuplatní. Je třeba zdůraznit, že znakem uvedené skutkové podstaty není obohacení 
pachatele, ale toliko zkrácení daně. Zkrácením daně je pak nutno rozumět jakékoliv 
jednání, v důsledku  něhož  byla  poplatníkovi,  resp.  plátci  neoprávněně  vyměřena  a 
jím zaplacena nižší daň, než jaká by měla být vyměřena a zaplacena, nebo k jejímu 
vyměření a zaplacení vůbec nedošlo, ačkoliv podle zákona měla být daň vyměřena a 
zaplacena. V případně uplatňovaných nadměrných odpočtů DPH, pak jde o jakékoliv 
jednání, v důsledku něhož by byla poplatníkovi, resp. plátci neoprávněně vyměřena 
nižší  daň  z přidané  hodnoty,  případně  vyplacen  neoprávněně  uplatněný  nadměrný 
odpočet.  Samotná  skutková  podstata  zkrácení  daně,  poplatku  a  podobné  povinné 
platby  je  pak  zvláštním  případem  podvodného  jednání,  jímž  pachatel  nelegálně 
ovlivňuje daňovou povinnost svou nebo jiného daňového subjektu tak, že v rozporu 
se skutečností předstírá, buď nižší rozsah této povinnosti, nebo předstírá, že takovou 
povinnost vůbec nemá, ačkoliv mu podle zákona vznikla, případně předstírá plnění, 
na  jehož  základě  mu  daňová  povinnost  vznikla  a  následně  uplatňuje  nadměrné 
odpočty DPH.  
 
Z tohoto pohledu je pak nutno uvést, že okamžikem spáchání skutku ve vztahu 
k DPH nemůže být pouze okamžik podání daňového přiznání, neboť, jak tomu bylo 
v tomto  případě,  následovala  vytýkací  řízení  a  postup  při  odstranění  pochybností, 
tedy  další  řízení,  jejichž  cílem  bylo  zajistit,  aby  správce  daně  řádně  posoudil 
uplatněné nároky na nadměrné odpočty DPH a následně v souladu s právním řádem 
tyto  nadměrné  odpočty  uznal  a  vyplatil,  případně  nároky  zamítl.  Jak  vyplývá 
z provedeného  dokazování,  jednotlivé  subjekty  uplatňující  nadměrné  odpočty  DPH 
byly i v dalším řízení aktivní a předkládaly správci daně doklady, což lze nepochybně 
podřadit pod jakékoliv jednání směřující k ovlivnění správce daně při vyměření daně, 
resp. uznání nároku na nadměrný odpočet. Okamžikem spáchání skutku tak v tomto 
případě bude poslední kontakt daňového subjektu se správcem daně před konečným 
rozhodnutím o oprávněnosti uplatněného nadměrného odpočtu DPH.  
 
Dále je nutno konstatovat, že trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné 

---

133 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
platby podle § 240 tr. zákoníku musí být z hlediska subjektivní stránky spáchán 
úmyslně, tedy ve smyslu ustanovení § 15 tr. zákoníku, přičemž není rozhodné, zda 
jde o úmysl přímý či nepřímý. Pokud pak jde o následek ve vztahu ke kvalifikovaným 
skutkovým podstatám podle § 240 odst. 2 či 3 tr. zákoníku, postačí zavinění ve formě 
nedbalosti podle § 16 tr. zákoníku.  
 
S vědomím výše uvedeného se soud následně zabýval jednotlivě vztahem každého 
obžalovaného k popsanému systému webhostingových karet a zkoumal jejich 
zavinění, přičemž dospěl k následujícím závěrům.  
 
Obžalovaný Michael B. se v řízení před soudem ke skutkům, které jsou mu kladeny 
za vinu, doznal. V dřívějších  fázích  trestního  řízení  nepopíral,  že  by  ke  skutkům 
došlo,  tvrdil  však,  že  on  sám  nebyl  do  transakcí  zapojen  a  byl  pouze  přepravcem 
listin. Tuto svou  obhajobu  výrazně  změnil  v rámci  hlavního  líčení,  kde  doznal 
prakticky vše, co je mu kladeno za vinu s tím,  že  se  vyjádřil  konkrétně  ke  všem 
skutkům  a  uvedl,  že  tak  jak  jsou  popsány  v podané  obžalobě,  se  skutečně  staly. 
Potvrdil zejména, že jak karty webka.info, tak i Ikropolis.com byly vyvinuty za účelem 
zkrátit DPH. Potvrdil také, že on sám byl jednou z hlavních osob v celé této věci. Je 
nutno  uvést,  že  obžalovaný  svou  výpověď  v hlavním  líčení  učinil  poté,  co  byli 
vyslechnuti všichni obžalovaní a podstatná  většina  svědků.  Doznání  obžalovaného 
přitom  koresponduje  s dalšími  důkazy,  které  byly  ve  věci  provedeny.  Z důkazů 
vyplynulo, že obžalovaný Michael B.  byl  osobou  ovládající  společnosti  Flexter 
Enterprise SE, Sirenia SE, Dugong SE, Guega SE a Xuvion, s.r.o., což vyplývá 
zejména z výpovědí jejich jednatelů, a to obžalovaných Veroniky V. za Xuvion, s.r.o., 
Elišky T. za Guega SE, Anny K. za Dugong SE, dále svědka Romana B. za Sirenia 
SE, Ing. Č.  a Ing. Č.  za  Flexter  SE  a  dále  pak  svědkyně  Hany  Ch., která byla 
v objektu v Průhonicích  zaměstnaná  jako  administrativní  síla.  Mimo  uvedené 
společnosti  pak  obžalovaný  ovládal  i  společnost  Antip,  s.r.o.,  jak  to  vyplývá 
z výpovědi  obžalované  D.,  kdy  tato  společnost  byla  založena  fakticky  za  účelem 
kumulace majetku obžalovaného.  Jednoznačně  také  bylo  prokázáno,  že  to  byl 
obžalovaný Michael B.,  kdo  si  u  společnosti  Web  Revolution,  s.r.o.,  a  konkrétně  u 
obžalovaného Antonína R.,  objednal  vytvoření  systému  Ikropolis  včetně tisku  karet, 
což potvrzují nejen obžalovaný Antonín R., ale i výpovědi svědků K. a J., který sice 
uvedl, že jednal za objednatele patrně s panem B., ale jeho popis osoby, se kterou 
jednal, odpovídal obžalovanému B.  Pokud jde o jednatele výše uvedených 
společností,  z výpovědi  svědka  Michala  B.  vyplývá, že to byl  právě  obžalovaný 
Michael B., kdo jeho prostřednictvím sháněl osoby ochotné vstoupit jako jednatelé do 
právnických osob, a to v pozici bílých koní, tedy bez jakéhokoliv zájmu o faktickou 
činnost  uvedených  právnických  osob.  Roli  obžalovaného  Michaela  B.  v uvedených 
společnostech pak potvrzuje i obžalovaný Ing. Vladimír R., CSc., který uvedl, že za 
tyto  společnosti  vystupoval  zásadně  Michael  B.  a  toto  svědectví  je  potvrzováno  i 
provedenými  odposlechy,  ze  kterých  je  zřejmé,  že  jedinou  osobou,  která 
s obžalovaným  R.  řešila  jakékoliv  otázky  související  s obchody webhostingovými 
kartami  a  nadměrnými  odpočty  za  tyto  obchody  byl  právě  obžalovaný  Michael  B. 
Vedoucí roli obžalovaného v transakcích s webhostingovými kartami pak potvrzují i 
jednatelé dalších společností, které se zapojily do těchto obchodů, a to obžalovaný 
K.  za  společnost  Danemoor,  Ing.  M.  za  společnost  Vanapo,  dále  Martin  D.  za 

---

134 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
společnost  Mikromax,  kterým  všem  byly  karty  obžalovaným  B.  nabídnuty. Dále 
obžalovaný Martin H., který sám Michaela B. s žádostí o prodej karet oslovil, jakož i 
obžalovaný  P., který popsal účast obžalovaného B. na schůzce v Holešově, kde se 
řešila další obchodní spolupráce ve vztahu k uvedeným kartám a rovněž obžalovaný 
T.,  který  popsal,  že  právě  Michael  B. mu  sdělil,  že  obžalovaný Pavel K.  už nebude 
jeho kontaktní osobou ve vztahu k webhostingovým kartám.  
 
Soud tak má zato, že vina obžalovaného B. byla zcela jednoznačně prokázána s tím, 
že se jednalo o osobu, která jednak objednala vytvoření systému Ikopolis ve zjevném 
úmyslu  využívat  tyto  karty  pouze  za  účelem  neoprávněného  uplatnění  nadměrných 
odpočtů DPH, a to na základě úspěšné zkušenosti z předchozích obchodů s kartami 
webka.info,  které  byly  obžalovaným  nakoupeny  rovněž  pouze  z tohoto  důvodu,  a 
z nichž  mu  byly  nadměrné  odpočty  DPH  reálně  vyplaceny,  což  jej  následně  vedlo 
k vytvoření vlastního systému, nad kterým by jednak měl plnou kontrolu a jednak by 
ovládal  i finanční  prostředky  vyplacené  správcem  daně. Vzhledem  ke  snadnému a 
úspěšnému neoprávněnému uplatnění nadměrných odpočtů DPH ve skutku v bodě 
1), pak obžalovaný rozšiřoval tyto své „obchodní aktivity“ na řadu firem příslušných 
k různým  finančním  úřadům,  a  to  nejen  v Praze,  ale  i  dalších  částech  České 
republiky se  zjevným  úmyslem získání co největšího objemu finančních prostředků 
z neoprávněně  uplatněných  nadměrných  odpočtů.  Výše  uvedené  závěry  rovněž 
svědčí  pro  nereálnost  všech  transakcí,  neboť  výše  vyjmenované  právnické  osoby, 
bezprostředně  ovládané  obžalovaným,  deklarovaly  mezi  sebou  největší  objemy 
obchodů  s webhostingovými  kartami,  přičemž  nikdo  z vyslechnutých  osob,  ať  už 
obžalovaných  či  svědků,  nevložil  do  těchto  společností  kapitál,  který  by  odpovídal 
deklarovaným  obratům  a  obžalovaný  Michael  B.,  jakožto  osoba  řídící  a  ovládající, 
prakticky veškeré transakce s webhostingovými kartami nikdy takovým objemem 
finančních prostředků nedisponoval.  
 
Na základě uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že obžalovaný Michael B. 
naplnil  svým  jednáním  znaky  skutkové  podstaty  zvlášť  závažného  zločinu  zkrácení 
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, a to dílem 
dokonaným, v podobě skutečně vyplaceného nadměrného odpočtu DPH, a dílem ve 
stadiu pokusu v podobě  neoprávněně  uplatněných,  avšak  správcem  daně 
nevyplacených  nároků  na  nadměrné  odpočty  a s ohledem na výši škody, která 
v tomto případě převyšuje částku 5 milionů Kč a tedy převyšuje hranici škody velkého 
rozsahu  ve  smyslu  §  138  odst.  1  tr.  zákoníku,  je  na  místě  právní  kvalifikace  jeho 
jednání i podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku. V této souvislosti  je  možno  upřesnit,  že 
uvedené zákonné ustanovení se uplatní v případě  spáchání  tohoto  činu  ve  velkém 
rozsahu,  přičemž  vzhledem  k tomu,  že  skutková  podstata  trestného  činu  zkrácení 
daně, poplatku a podobné povinné platby je zařazena v hlavě 5. trestního zákoníku, 
tedy  mezi  trestné  činy  proti  majetku,  je  právě  výše  způsobené  škody  základním 
kritériem  pro  posuzování  rozsahu  spáchání  tohoto  trestného  činu.  Navíc  vzhledem 
k tomu, že obžalovaný ve všech skutcích vystupoval oficiálně pouze  v pozadí a pro 
jednání  se  správcem daně  i  pro  veškeré formálně  provedené úkony  využíval  jiných 
osob, je na místě uplatnit ustanovení § 23 tr. zákoníku o spolupachatelství.  
 
Pro  účely  dalšího  dokazování  se  pak  soud  zvlášť  zabýval  hodnocením  důkazní 

---

135 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
hodnoty  výpovědi  obžalovaného  u  hlavního  líčení.  Jak  již  bylo  výše  uvedeno, 
obžalovaný Michael B. se k věci vyjádřil ve dnech 27. a 28.11.2013, tedy v době, kdy 
ve  věci  již  naprostá  většina  obžalovaných  i  svědků  učinila  své  výpovědi  a  byly 
přehrány  odposlechy.  Sám  obžalovaný  svou  výpověď  uvodil  pasáží,  ve  které 
výslovně  prezentoval,  že  dosavadní  dokazování  považuje  za  jedno  velké  divadlo, 
v němž  se  spoluobžalovaní  snaží  vyvinit  s tím, že nikdo z nich  nedělal  nic  a 
v podstatě  všichni  vinu  přenášejí  pouze  na  jeho  samotného.  Uvedl,  že jemu tedy 
došla  trpělivost  a  chce  říci  celou  pravdu  s tím, že v přípravném  řízení  pravdu 
nevypovídal, neboť se snažil chránit obžalovaného R. a obžalovanou D. V rámci své 
další  výpovědi  se  pak  věnuje  jednotlivým  spoluobžalovaným  s tím, že popisuje, že 
s obžalovaným L., který v celé věci nevypovídal, se v životě neviděl a s obžalovaným 
Š. jednal pouze oficiálně, na základě jeho zájmu přes internet, přičemž obžalovaný Š. 
ve  svých  výpovědích  rovněž  o  obžalovaném  B.  nehovořil.  Naproti  tomu  v případě 
obžalovaného R. a D. vypovídá výrazně v jejich neprospěch, a to i nad rámec svých 
dřívějších  výpovědí  s tím, že tyto osoby v minulosti  chránil  a  oni  jej  vlastně  zradili 
poté, co obžalovaná D. byla propuštěna z vazby na svobodu. Velmi důrazně se také 
věnuje jejich intimnímu životu, který jednoznačně vyplývá z rodného listu založeného 
na č.l. 16882, z něhož je zřejmé, že obžalovaní Veronika D. a Antonín R. jsou rodiči 
dítěte  narozeného  17.10.2014.  Za  tímto  účelem  také  obžalovaný  v hlavním  líčení 
konaném dne 16.3.2015  uvedl  existenci  svědka  B., který má být informován o 
aktivitách obžalovaných R.  a  D.  po  propuštění  Veroniky  D.  z vazby.  Soud  důkazní 
návrh výslechem tohoto svědka a připojením dopisů, v nichž se má k těmto vztahům 
vyjadřovat a které měl posílat obžalovanému B. do výkonu trestu, zamítl, neboť tento 
důkazní návrh považuje za zcela nadbytečný vzhledem k tomu, že právě z výpovědi 
obžalovaného B. je zřejmá intenzivní snaha, co nejvíce poškodit obžalované D. a R., 
když jejich vztah považuje za zradu vlastní osoby s tím, že jak sám uvedl, 
v přípravném  řízení  se  snažil  oba  tyto  spoluobžalované  do  jisté  míry  krýt.  Samotný 
intimní vztah obou obžalovaných přitom není pro rozhodnutí ve věci nijak podstatný. 
 
 Co se týče vyjádření obžalovaného B. k dalším obžalovaným, vypovídá výrazně nad 
rámec svých dosavadních výpovědí i ve vztahu k obžalovaným Ing. K., Ing. R., CSc. 
a Adriánu N.,  o  kterých  podle  vlastního  vyjádření  teprve  po  přehrání  odposlechů 
zjistil, že se mu snažili znemožnit přístup k penězům v případě, že by byly správcem 
daně  vyplaceny  na  účty  společností  Guega  a  Dugong.  Pokud  pak  jde  o  jednatele 
existujících  společností,  kteří  se  rovněž  na  transakcích  s webhostingovými kartami 
podíleli,  označil  je  za  osoby  se  zkušenostmi  s daňovými  úniky  a  neoprávněně 
vyplacenými nadměrnými odpočty na DPH, aniž toto své tvrzení blíže doložil. Rovněž 
se poprvé za celou dobu trestního řízení vyjádřil k osobě Pavla K. s tím, že uvedl, že 
s ním komunikoval až do konce, než byli realizováni s tím, že tento se prezentoval, 
že obchoduje s různými komoditami, a proto mu obžalovaný „dal prostor“.  
 
Soud  má  za  to,  že  ačkoli  některé  pasáže  výpovědi  obžalovaného  korespondují 
s dalšími provedenými důkazy, celkově je důkazní hodnota této jeho výpovědi velmi 
sporná, neboť z úvodu této výpovědi je zřejmé, že obžalovaný ji neučinil za účelem 
objasnění okolností trestné činnosti, ale za účelem uvedení dosavadního dokazování 
„na pravou míru“ s tím, že, jak sám uvedl, dosavadní dokazování bylo vedeno 
v podstatě  výlučně  proti  němu.  Vzhledem  k tomuto má  soud  za  to,  že  předmětnou 

---

136 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
výpověď nelze považovat za relevantní a nevyvratitelný důkaz věrohodně popisující 
skutečnosti,  které  se  staly,  ale  spíše  za  subjektivní  hodnocení  celé  situace 
obžalovaným B., vedené snahou nepřipustit, aby veškerá vina zůstala pouze na jeho 
osobě.  Soud  proto  z uvedené  výpovědi  v zásadě  nevycházel  s ojedinělými 
výjimkami, které budou popsány dále, které ovšem navazují na ostatní provedené 
důkazy,  přičemž  samotnou  tuto  výpověď  nelze  považovat  za  nezpochybnitelný  a 
věrohodný důkaz.  
 
Rovněž při hodnocení uvedené výpovědi soud nedospěl k závěru, že by se jednalo o 
projev sebereflexe obžalovaného či snahy o jeho nápravu. Jak již bylo popsáno výše, 
jedná se o výpověď účelovou, jejíž účel ani samotným obžalovaným nebyl od jejího 
počátku skrýván. Proto k ní soud přihlédl pouze jako k jeho vlastnímu doznání, avšak 
ve fázi řízení, kdy jeho jednání již bylo v široké míře dokumentováno dalšími důkazy, 
v té době již soudem provedenými. Proto tuto výpověď nebylo možno přeceňovat ani 
ve vztahu k trestu, který byl obžalovanému B.  ukládán, jak o tom bude pojednáno 
dále.  
 
Vzhledem k výše  popsanému  hodnocení  výpovědi  obžalovaného  Michaela  B.  před 
soudem,  pak  soud  považuje  za  zcela  nadbytečné  návrhy  na  doplnění  dokazování 
lustrem  návštěv  příslušníků  Policie  ČR  z výkonu trestu u obžalovaného B., nebo 
spisem  Generální  inspekce  bezpečnostních  sborů,  která  obžalovaného  ve  výkonu 
trestu  vyslýchala,  neboť  tyto  důkazní  návrhy  byly  navrženy  za  účelem  posouzení 
věrohodnosti obžalovaného a s ohledem na výše popsané hodnocení jeho výpovědi 
vyplývající  bezprostředně  z jejího  obsahu  považuje  soud  za  nadbytečné  provádět 
důkazy,  které  přímý  vztah  ke  skutku,  který  je  předmětem  této  trestní  věci,  nemají. 
V tomto směru pak byl jako nadbytečný vyhodnocen i návrh na znalecké zkoumání 
obžalovaného ve vztahu k užívání omamných a psychotropních látek. Tato okolnost 
sice vyplývá z výpovědí  některých  spoluobžalovaných,  avšak  v současné  době  ve 
výkonu trestu odnětí svobody, kde by měl být přístup k omamným a psychotropním 
látkám znemožněn či přinejmenším omezen, nebylo signalizováno žádné medicínské 
opatření  zaměřené  na  projevy  abstinenčních  příznaků,  z čehož  lze  usoudit,  že 
obžalovaný není na drogách fyzicky závislý a pokud jde o jeho jednotlivé úkony ve 
vztahu k trestné  činnosti, která je v této  věci  projednávána,  z provedeného 
dokazování nevyplynuly žádné nelogičnosti v chování obžalovaného, které by mohly 
být  přičteny  účinkům  jakékoliv  drogy,  naopak  byla  patrná  intenzivní  a  soustředěná 
snaha dosáhnout cíle, se kterým obžalovaný své jednání spojoval.  
 
Obžalovaná Veronika D. založila svou obhajobu na zdůraznění svého věku 20 let a 
tedy fakticky absenci jakýchkoliv životních zkušeností a dále intenzivní vztah 
k obžalovanému B., který ji v podstatě zneužil pro své účely, aniž by ona sama byla 
dostatečně informována o dopadech svého jednání, přičemž jen plnila jeho příkazy, 
v jejichž rámci prováděla pouze jednoduché účetní operace, byla řidičkou a zejména 
přítelkyní obžalovaného. Pokud tyto úkony obžalovaná prováděla, nevěděla, z jakého 
důvodu  tak  činí,  takže  u  ní  chybí  úmysl.  Nebylo  podle  ní  prokázáno,  že  by 
obsluhovala banku SCB a pokud připravovala tzv. bílé koně na jednání na finančních 
úřadech, činila tak pouze na pokyn obžalovaného B. Soud má za to, že její obhajoba 
byla provedeným dokazováním vyvrácena. Je nepochybné, že v době  páchání 

---

137 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
skutků byla obžalovaná ve  věku pouze mírně přes 20 let. Je také nepochybné, že 
obžalovaná  D.  měla  citový  vztah  k obžalovanému  B.,  což  potvrzuje  celá  řada 
spoluobžalovaných  i  svědků,  která  ji  popisuje jako B.  přítelkyni  a  odpovídá  to  i 
obsahu záznamů některých hovorů, které byly v hlavním líčení přehrávány (například 
karta 08_110531_185008, 111013_143730, 111117_192141 a podobně). Je ovšem 
nutno uvést, že žádná z těchto skutečností obžalovanou sama o sobě nevyviňuje. Z  
důkazů  vyplývá,  že  obžalovaná,  přestože  nepochybně  byla  ovlivňována 
obžalovaným  B.  a byly jí touto osobou dávány pokyny k tomu,  co  má  dělat,  byla  i 
docela  dobře  orientována  v transakcích s webhostingovými  kartami,  přičemž  se 
aktivně podílela na těchto transakcích, jednak vyhotovováním nepravdivých dokladů 
a  jednak  i  užíváním  výnosů  z těchto  transakcí,  udržováním  vysokého  standardu 
svého života a čerpání těchto finančních prostředků.  
 
Obžalovaná Veronika D. byla jednatelkou společnosti Antip, s.r.o. a na základě plné 
moci  udělené  svědkem  T.,  který  ve  své  výpovědi  tuto  skutečnost  potvrdil,  také 
fakticky  jednala  za  společnost  Flexter  Enterprise    SE.  Její  vystupování  v této 
společnosti  potvrdil  i  svědek  Č.  a  rovněž  svědkyně  Hana  P., která zastupovala 
správce  daně  ve  vztahu  ke  společnosti  Flexter  Enterprise  a  která  popsala,  že 
s Veronikou  D.  za  tuto  společnost  přicházela  do  styku.  Z výpovědi  svědkyně 
Prchalové  u  hlavního  líčení  vyplývá,  že  Veronika  D.  byla podle jejího názoru 
s aktivitami společnosti  Flexter  Enterprise  obeznámena  jako  zaměstnanec 
společnosti, který ví, o čem mluví. Veronika D. také měla dispoziční práva k účtům 
společnosti Flexter u Raifeissenbank a byla držitelkou platebních karet k účtům, na 
kterých  byly  vypláceny  nadměrné  odpočty  ve  výši  převyšující  50  milionů  Kč.  Tyto 
peníze také fyzicky z účtu vybírala.  
 
Z vyhodnocení internetové komunikace pak vyplývá, že obžalovaná Veronika D., 
která  měla  bydliště  shodné  s bydlištěm  Michaela  B.,  jednak  zřizovala  internetová 
připojení  banky  SCB  a  jednak  jí  byla  vyřizována  elektronická  pošta  společností 
Melvin  Corp.,  Sirenia  SE,  Antip,  s.r.o.,  Guega  SE,  Flexter  Enterprise,  přičemž  se 
jednalo o stejnou IP adresu, na které byla provozována i e-mailová schránka 
xxxxxxxxx@xxxxxx.xx, jak to potvrdil znalec Ing. Svoboda.  
 
Z telefonních hovorů, které byly u hlavního líčení přehrány, a to ze sestavy karta 08 
od 14.6.2011 vyplývají intenzivní kontakty obžalované s Vladislavou  H., která podle 
vyjádření  obžalovaného Ing. R.  byla  ve  společnosti  ORCA,  daňové  poradenství, 
zaměstnána za účelem práce pro společnosti Sirenia, Dugong a Guega, a se kterou 
obžalovaná Veronika D. telefonicky zpětně za tyto společnosti vyhotovovala faktury, 
pokladní knihy a další doklady,  zajímala  se  o  osud  razítek  uvedených  společností, 
zpětně odstraňovala rozpory na jednotlivých dokladech, které byly vyhotoveny. Soud 
vychází z toho, že není pochyb o osobách, které v těchto  telefonních  hovorech 
vystupují, kdy karta 08 je telefonní stanice patřící Veronice D., přičemž v záznamech 
vystupuje  shodný  ženský  hlas  oslovovaný  jménem  Veronika,  případně  jeho 
zdrobnělinami, a na druhé straně je pak odlišný ženský hlas představující se jménem 
H. Rovněž z obsahu těchto hovorů je zjevné, že jde o vyhotovování faktur (jmenovitě 
je možno uvést hovor z 22.6.2011,  14:07:02,  týkající  se  faktur  společnosti  Antip  a 
Flexter, dále z 22.6.2011, 14:29:29, týkající se i faktur „eSka“, a dále z 22.6.2011, 

---

138 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
14:47:29 s úpravami faktur).  
 
Rovněž  z výpovědí  obžalovaných Elišky T.  a Anny K.  i Veroniky V.  vyplývá, že to 
byla Veronika D.,  kdo  je  před  jejich  výslechy  na  finančním  úřadě  na  tyto  výslechy 
připravovala, sdělovala jim údaje o transakcích prováděných společnostmi Dugong, 
Guega  a  Xuvion,  ve  kterých  měly  být  uvedené  obžalované  jednatelkami,  přičemž 
obžalovaná K. uvedla, že to byla právě Veronika D., která jí nejvíce pomohla, aby si 
sesumírovala údaje o transakcích s tím,  že  byla  o  těchto  transakcích  dobře 
informována a byla schopna přesnou informaci uvést kolikrát lépe, než obžalovaný 
B.. Z této  výpovědi  obžalované  K.  je tak patrné, že obžalovaná D.  jednak byla 
dostatečně  informována  o  veškerých  obchodních  transakcích  s kartami Ikropolis, 
když byla schopna tyto informace předávat dalším osobám, a jednak i sama aktivně 
činila  úkony  směřující  k vyplacení  nadměrných  odpočtů  DPH,  když  sama 
připravovala  faktury,  aniž  by  měla  jakoukoliv  plnou  moc  k vystupování jménem 
uvedených  společností,  přesto  jednatelky,  které  měly  tyto  faktury  vystavovat  a 
obchody  provádět,  proškolovala  o  těchto  transakcích.  Vzhledem  k tomu, že byla 
v kontaktu s účetními doklady, byla zcela nepochybně srozuměna i s částkami, které 
byly ve fakturách uváděny. Z provedených odposlechů dále vyplývá, že obžalovaná 
měla  i  přístup  k e-mailovým schránkám společností,  které  ovládal  obžalovaný  B.  a 
vyřizovala za ně poštu, přičemž je vyloučeno, aby neznala obsah těchto komunikací 
v kontextu  všech  výše  uvedených  skutečností,  které  jí  musely  být  známy,  neboť  se 
bezprostředně podílela na vyhotovování dokladů, které tyto skutečnosti dokládaly a 
rovněž  tyto  informace  předávala  dalším  osobám,  a  to  v přehledné  podobě.  Na 
základě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že bylo prokázáno, že obžalovaná 
D. jednala tak, jak je popsáno ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž tak činila 
v přímém  úmyslu,  neboť  jí  byl  znám  účel,  pro  který  jsou  faktury  vydávány.  Bylo  jí 
známo, že jde o faktury fiktivní a bylo jí známo, že tyto jsou podkladem pro správce 
daně a za tímto účelem také byly vyslýchány jednatelky společností, za které veškeré 
doklady připravovala sama. 
 
V tomto  kontextu  je  pak  možno  zmínit  její  vlastní  vyjádření  z hlavního  líčení,  pokud 
jde  o  životní  úroveň,  ve  které  žila  a  kterou  svědci  popisují  jako  výrazně 
nadstandardní,  když  jezdila  jako  řidička  ve  vozidle  Porsche  Cayenne, bydlela ve 
velkém  domě  a  péči  o  tento  dům  na  smluvním  základě  vykonával  Lukáš  S.  Jak 
vyplývá z  výše uvedených odposlechů, sama také plánovala stavbu nového domu, 
zařizovala  kuchyňskou  linku  ve  značně  nadstandardním  provedení,  jak  to  vyplývá 
z listin založených ve spisovém materiálu. Přitom sama v otázce na zdroj příjmu její 
domácnosti uvedla, že obžalovaný B. pracoval u daňových poradců v nekvalifikované 
pozici,  kdy  pouze  převážel  listiny  a  ona  sama  žádnou  výdělečnou  činnost 
neprovozovala. Dále uvedla,  že  měla  za  to,  že  její  vysoký  životní  standard  souvisí 
právě s touto výdělečnou činností Michaela B. a blíže o tom nepřemýšlela. Je přitom 
zjevné,  že  popsaná  životní  úroveň  je  zcela  mimo  rámec  nekvalifikované  práce  pro 
kancelář  daňového  poradce.  Navíc  ze  záznamu  hovorů  souboru  karta  08  ze  dne 
17.11.2011, 19:21:41, zhruba v polovině  tohoto  hovoru  výslovně  obžalovaná  D. 
uvádí, že disponuje vlastním dílem peněz, ze kterého nechce platit soukromé aktivity 
Michaela B. a totéž také z hovoru ze souboru karta 08 ze dne 17.11.2011, 18:30:29, 
kdy opět hovoří o vlastním podílu.  

---

139 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
Závěrem je nutno uvést, že soud zamítl návrh na výslech svědkyně Nikol S., neboť 
její  výpověď  by  podle  přesvědčení  soudu  nevnesla  do  věci  žádné  relevantní 
skutečnosti. 
 
Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že bylo jednoznačně 
prokázáno, že obžalovaná svým jednáním popsaným v bodě  1)  ve  formě  přímého 
úmyslu naplnila znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné 
povinné platby podle § 240 odst. 1,3  tr. zákoníku, kdy se dopustila jednání, jehož 
účelem  bylo  zkrátit  daň  ve  formě  neoprávněného  uplatnění  nadměrného  odpočtu 
DPH  za  transakce,  které  fakticky  neproběhly,  a  to  dílem  dokonaného  a  dílem  ve 
stádiu pokusu, kdy pouze částečně byly nadměrné odpočty reálně vyplaceny, navíc 
ve formě spolupachatelství, neboť jednala spolu s dalšími osobami, jak je popsáno 
ve výroku tohoto rozsudku. Navíc se jednání dopustila ve větším rozsahu, kdy škoda 
jejím jednáním způsobená převýšila částku 5 milionů Kč, tedy hranici škody velkého 
rozsahu ve smyslu § 138 tr. zákoníku. Pokud jde o skutky v bodě 3) a 4), ve kterých 
obžalovaná sama daňová přiznání nepodávala a se správcem daně nejednala, bylo 
její jednání kvalifikováno pouze jako účast ve formě pomoci, a to na pokusu zvlášť 
závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 
24 odst. 1 písm. c)  k § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to k § 240 odst. 1,3 tr. zákoníku, a to 
vzhledem k tomu,  že  sama  vyhotovováním  faktur  i  přípravou  jednatelek  na  jednání 
na  finančním  úřadě  usnadnila  jinému  opatřením  prostředků  jednání  bezprostředně 
směřující  k vylákání výhody na daních, v tomto  případě  na  DPH,  přičemž  sama 
jednala v úmyslu  skutek  dokonat  a  tento  zůstal  ve  stadiu  pokusu  toliko  z důvodu 
okolností nezávislých  na  její  vůli    a  jejím  jednání.  Vzhledem  k tomu, že se i tohoto 
jednání  dopustila  společně  s dalšími osobami, bylo využito i ustanovení § 23 tr. 
zákoníku o spolupachatelství.  
 
Obžalovaný  Antonín  R.  byl  provedeným  dokazováním  zcela  jednoznačně 
identifikován  jako  tvůrce  systému  ikropolis.com.  Soud  se  zabýval  otázkou,  zda 
obžalovaný již při tvorbě tohoto systému znal účel, za kterým byl tento systém u něj 
objednán a jednal tedy s vědomím, že se nemá jednat o funkční systém, ale toliko o 
aplikaci na první pohled dosvědčující její fungování, ve skutečnosti však nepřinášející 
případným uživatelům žádnou hodnotu. Je nutno uvést, že vzhledem k tomu, že ve 
věci  nebyli  vyslechnuti  žádní  koncoví  uživatelé,  neboť  tito  ani  neexistovali,  lze 
poměrně  obtížně  posoudit  faktickou využitelnost systému Ikropolis. Z výpovědi 
samotného obžalovaného R., jakož i z listinných  důkazů,  vyplývá,  že  se  jednalo  o 
aplikaci  na  platformě  C-panel,  která  již  sama  do  jisté  míry  předdefinovává  využití 
internetového prostoru. Sám obžalovaný R. k dotazu na uživatelský manuál systému 
Ikropolis odkázal na takovýto manuál platformy C-panel. Vzhledem k tomu, že 
samotná  dodací  doba  systému  Ikropolis  byla  okolo  jednoho  měsíce,  je  zřejmé,  že 
systém Ikropolis nebyl zvlášť sofistikovaným systémem, ale patrně se jednalo toliko o 
využití možností platformy C-panel a grafickou úpravu takto vzniklé aplikace. 
V současné  době  nelze  zpracování  systému  Ikropolis  ověřit  vzhledem  k tomu, že 
servery tento systém poskytující jsou mimo provoz. Pokud funkčnost tohoto systému 
a jeho případné využití popisovali další obžalovaní, případně svědci, kteří v některé 
fázi vyjádřili svůj zájem o obchodování s těmito kartami, vzhledem k tomu, že jak bylo 

---

140 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
uvedeno výše, celý systém byl obžalovaným B.  od  počátku  objednán  jako  fiktivní 
v očekávání  vysokých  zisků  z vyplacených  nadměrných  odpočtů  DPH,  lze  jen  stěží 
těmto  svědectvím  přikládat  váhu  a  z těchto  nějakým  způsobem  vycházet,  kdy  je 
zřejmé,  že  každý  ze  zúčastněných  má  prioritní  snahu  potvrdit  reálný  zájem  o 
obchodování s tímto systémem a z toho důvodu fakticky nemůže existovat negativní 
popis možností, které systém Ikropolis nabízel.  
 
Pokud tedy jde o vědomí obžalovaného R. od samého počátku, že tento systém není 
určen koncovým uživatelům, jsou k dispozici pouze výpovědi obžalovaných R. a B., 
když  ani  svědek  K.,  jakožto  jednatel  společnosti  Web  Revolution,  ani  svědek  M., 
který zajistil kontakt mezi obžalovanými R.  a  B., okolnosti zadání objednávky na 
systém Ikropolis nikterak neosvětlují. Obžalovaný R. od počátku uvádí, že se z jeho 
pohledu jednalo o standardní objednávku, a že tedy jako osoba provozující 
softwarové služby k této  zakázce  takto  přistoupil  a  systém  vytvořil.  Jedinou  další 
osobou, která se v této fázi systému Ikropolis vyjadřovala, byl obžalovaný B. ve své 
výpovědi u hlavního líčení. Obecné zhodnocení této výpovědi je popsáno výše, kdy 
soud  dospěl  k závěru,  že  tato  výpověď  není  věrohodná,  a  proto  k ní jako 
k důkaznímu  prostředku  nelze  bez  dalšího  přistupovat.  V tomto  případě  však  soud 
má za to, že je možno z výpovědi  Michaela  B.  vycházet v tom smyslu, že pokud 
hovoří  o  obžalovaném  R.,  pak  je  zjevná  jeho  snaha  uvést  o  něm  co  nejvíce 
negativních skutečností. Za tímto účelem zdůrazňuje vlastní pohledávky Antonína R. 
za Michaelem B., jeho provizi od tiskárny C-print, jakož i  předražené  náklady  na 
údržbu serveru. Přesto k dotazům, zda obžalovaný R. od počátku zakázky věděl, že 
se má jednat o systém fiktivní, toto nepotvrdil. Z toho  důvodu  nemá  soud  žádný 
podklad pro závěr, že by obžalovaný R. od počátku vyráběl pouze fiktivní systém za 
účelem  daňových  podvodů  a  naopak  obhajoba  obžalovaného  R., že se jednalo o 
standardní  zakázku,  kterou  standardním  způsobem  řešil,  v této  části  vyvrácena 
nebyla.  
 
Soud má za to, že tento závěr není nikterak ovlivněn ani okolností,  že pro systém 
Ikropolis  reálně  nebylo  předplaceno  dostatek  datového  prostoru  pro  zprovoznění 
všech karet, kdy tuto skutečnost vysvětlil obžalovaný R. tak, že bylo zbytečné nést 
náklady na servery v plné  kapacitě  karet,  když  bylo  zjevné,  že  tyto  budou  najíždět 
postupně.  Vysvětlil,  že  tato  okolnost  byla  ošetřena  softwarovou  metodou,  a  že  při 
postupné aktivaci karet by docházelo k postupnému  rozšiřování  datového  prostoru. 
Soud má za to, že toto jeho vysvětlení nebylo provedeným dokazováním vyvráceno, 
a proto ani na základě této úvahy není na místě závěr o úmyslu obžalovaného R. od 
samého počátku vyrobit systém nefunkční sloužící toliko k prezentaci před správcem 
daně.  
 
Obžalovaný R. ovšem i po předání systému Ikropolis obžalovanému B. tento systém 
spravoval,  zajišťoval  funkčnost  serveru  a  zcela  jednoznačně  byl  seznámen 
s množstvím  aktivovaných  karet.  Skutečnost,  že  na  stránkách  systému  Ikropolis 
nadsadil  počet  aktivovaných  karet,  soud  samu  o  osobě  nepovažuje  za  relevantní, 
nicméně  je  zřejmé,  že  pokud  systém  Ikropolis  byl  obžalovanému  B.  předán 
v červenci  2010  a  ještě  v roce 2011 bylo aktivováno pouhých 67 karet z milionu 
vyrobených, muselo být obžalovanému R., který o této skutečnosti věděl, být zřejmé, 

---

141 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
že systém Ikropolis není využíván. Navíc v téže  době  prováděl  školení  distributorů 
systému  a  také  vypovídal  před  správci  daně,  takže  byl  seznámen  s využíváním 
systému.  
 
Dále  se  soud  zabýval  otázkou  ztotožnění  administrátora  banky  SCB.  Jak  bylo 
popsáno výše, ze znaleckého posudku znalce Ing. Svobody vyplývá, že administrátor 
banky  vystupující  pod  jménem  Direct  Admin  měl  v softwaru banky SCB rozsáhlá 
oprávnění  k přistupování  k jednotlivým  účtům  internetového  bankovnictví  a  nadto 
porovnáním  dat  bylo  zjištěno,  že  celá  řada  transakcí  v rámci softwaru banky SCB 
byla antedatována právě  pod  jménem  Direct  Admin.  Je  tedy  zřejmé,  že  osoba 
vykonávající  oprávnění  administrátora  banky  manipulovala  s údaji na jednotlivých 
účtech. Tyto údaje zpětně posouvala v čase a také se zpětným účinkem dokládala 
transakce, které nemohly být provedeny, neboť  byly  datově  posunuty  před  datum 
zřízení  internetového  bankovnictví.  Z vyjádření  znalce  Ing.  Svobody  před  soudem 
vyplynulo, že vykonávání funkce administrátora nevyžadovalo žádné zvláštní 
schopnosti či IT znalosti, když přirovnal tuto funkci k uživateli např. programu Excel. 
Znalec  také  uvedl,  že  je  pouze  schopen  uvést,  že  přístup  administrátora  probíhal 
prakticky z jediné  IP  adresy,  tedy  jediného  přístupového  bodu  k internetu,  přičemž 
není schopen blíže uvést, kdo v době  přístupu  do  banky  fyzicky  seděl  u  počítače. 
K této otázce obžalovaný R.  uvedl, že on v žádném případě administrátorem banky 
nebyl. Další osobou, která se k tomuto vyjádřila, byl obžalovaný B., který se však o 
Antonínu  R.  jako  administrátorovi  banky  SCB  vyjadřoval  toliko  ve  své  výpovědi  u 
hlavního  líčení,  která,  jak  již  bylo  výše  uvedeno,  není  soudem  hodnocena  jako 
věrohodná a nemůže tedy být jediným důkazem svědčícím o jakékoliv skutečnosti. 
Obžalovaného  R.  však  za  administrátora  banky  označila  ve  svých  výpovědích  i 
Veronika  D.  Pro hodnocení  jejích  výpovědí  z přípravného  řízení  bylo  nutno 
přihlédnout  ke  skutečnosti,  že  Veronika  D.  byla  vyslechnuta  ve  věci  ve  dnech 
29.11.2011, kdy se o Antonínu R.  vyjadřovala  toliko  jako  o  zaměstnanci firmy Web 
Revolution, dále dne 12.1.2012, kdy o obžalovaném  R.  nehovořila,    dále  dne 
30.4.2012, kdy poprvé Antonína R.  označila  jako  administrátora  banky  Standard 
Credit Bank a nakonec dne 25.5.2012 kdy zopakovala, že Antonín R.  byl 
administrátorem banky SCB, o čemž se před ní bavil s Michaelem B., měl pro tuto 
činnost  speciální  počítač  a  před  ní  B.  několikrát  říkal,  že  jde  provádět  platby  nebo 
úhrady s tím, že nic bližšího jí k tomu  není  známo,  neboť  transakce  na  počítači 
neprobíhaly před ní. Je nutno uvést, že Antonínu R. bylo usnesení podle § 160 tr. ř. o 
zahájení trestního stíhání doručeno dne 16.5.2012 (č.l. 7756), tedy jako důkaz proti 
němu lze použít pouze poslední výpověď Veroniky D., ve které jej jako administrátora 
banky označuje.  
 
V průběhu  dokazování  byla  zpochybněna  důkazní  hodnota  výpovědi  obžalované  D. 
s tím, že ona sama tvrdila, že jí Michael B.  v době  trvání  vazby  posílal  dopisy,  ve 
kterých  ovlivňoval  její  výpovědi.  Soudu  předložila  některé  z těchto dopisů  s tím, že 
uvedla, že se v žádném  případě  nejedná  o  všechny.  Je  nutno  uvést,  že  v žádném 
z dopisů,  které  obžalovaná  D.  soudu  předložila,  nejsou  žádné  zmínky  o 
administrátorovi banky SCB, ani žádný návod, že by za tuto osobu měla obžalovaná 
D. označit Antonína R. Je zřejmé, že obžalovaná D. v průběhu hlavního líčení měnila 
své  výpovědi  s tím, že je také  zřejmé,  že  na  počátku  trestního  stíhání  byla  citově 

---

142 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
vázána k Michaelu  B., zatímco v současné  době  a  s velkou  pravděpodobností  již 
v průběhu celého řízení před soudem k Antonínu R., takže u hlavního líčení označení 
Antonína  R.  jako administrátora banky  nezopakovala  a  naopak  toto  své  vyjádření 
zdůvodnila  právě  snahou  obžalovaného  Michaela  B.  ovlivnit  její  výpověď. 
Porovnáním jejích výpovědí z přípravného řízení za účelem posouzení věrohodnosti 
její  výpovědi  z 25.5.2012  bylo  zjištěno,  že  v předchozí  výpovědi  ze  dne  30.4.2012, 
kdy  poprvé  jako  administrátora  banky  označila  Antonína  R., popsala, že s bankou 
přišel  pan  B.  s R.  k nim  domů,  že  jdou  pracovat.  Je  tedy  zřejmé,  že  v této své 
výpovědi  označila  za  osoby  pracující  s bankou jak Michaela B., tak i Antonína  R. 
Soud dospěl k závěru, že pokud by měla být ve vztahu k informaci, že Antonín R. byl 
administrátorem  banky  ovlivněna  Michaelem  B.,  jen  těžko  by  bylo  možno 
předpokládat,  že  tuto  stěžejní  roli  v podvodném  jednání  obžalovaných  by  rozdělila 
mezi Antonína R. a právě Michaela B., který ji měl k této výpovědi instruovat. Soud 
proto  její  vyjádření  z 25.5.2012, že administrátorem banky byl Antonín R., hodnotí 
jako  věrohodný  popis  skutečnosti  s tím,  že  i  jí  tvrzené  ovlivnění  Michaelem  B. 
považuje za vyvrácené, přičemž sama Veronika D. nepodává žádné jiné vysvětlení, 
z jakého  důvodu  v přípravném  řízení  Antonína  R.  jako administrátora banky SCB 
označila.  V té souvislosti je pak nutno konstatovat, že soud vyhodnotil jako 
nadbytečné  návrhy  na  výslech  svědků  P., který  měl  být  seznámen  s průběhem 
soužití obžalovaných D.  a  B.,  a  dále  svědkyň  G.  a M.,  které  se  měly  vyjadřovat 
k dopisům  posílaným  obžalovaným  B.  ve  vazbě,  neboť  výše  uvedené  závěry  bylo 
možno  učinit  již  na  základě  provedených  důkazů  a  nelze  předpokládat,  že  by 
doplnění dokazování v navrhovaném rozsahu mohlo vést k závěrům zcela odlišným.  
 
Navíc je možno uvést, že uvedené tvrzení Veroniky D.  je v souladu s výpovědí 
svědka  Miroslava  K.  z hlavního  líčení.  Tato  osoba  trvale  bytem  ve  Slovenské 
republice byla vyslechnuta  formou  videokonference  při  realizaci  dožádání  na 
Slovensko.  Výslech  proběhl  v rámci  hlavního  líčení,  přičemž  na  slovenské  straně 
v místnosti, kde se nacházela vyslýchaná osoba Miroslava K., byl přítomen předseda 
senátu Obvodního soudu pro Bratislavu I JUDr. Juraj Mihal. Soud tak má za to, že se 
jednalo  o  úkon  procesně  konformní.  Svědek  K.  ve  své  výpovědi  popsal,  že  mu 
Michael  B.  představil  nějakého  kluka,  který  mu  dělal  počítačového  experta  a  dále 
přítelkyni Veroniku, na kterou měl B. napsané firmy. Dále popsal, že tento kluk dělal 
něco s počítačem, který měl u sebe, ale co přesně svědkovi není známo, popsal ho 
jako  kluka  při  sobě, menší  zavalité  postavy.  Viděl ho u  B.  asi dvakrát  nebo třikrát. 
Také uvedl, že tento itečkář obsluhoval B. banku, což svědek zjistil tak, že viděl, jak 
se B. chlubil před Miroslavem A., jak banka funguje, přičemž B. o ní hovořil a tento IT 
specialista přitom pracoval na počítači a předváděl něco, co se týkalo banky.  
 
Na základě uvedených skutečností má soud za prokázané, že Antonín R. vystupoval 
jako  administrátor  banky  SCB,  tedy  osoba  přistupující  na  účet  banky  pod  jménem 
Direct  Admin  provádějící  veškeré  operace  popisované  znalcem  Ing.  Svobodou. 
Většina přístupu k bance z bydliště Michaela B. a Veroniky D. podle IP adresy přitom 
odpovídá skutečnosti, že pokyny k pohybům na účtech u SCB obžalovaný R. čerpal 
buď  přímo  od  Michaela  B.  anebo z listin, které byly k dispozici  právě  v bydlišti 
Michaela  B., takže identifikace IP adresy, z níž  bylo  většinou  přistupováno  k SCB, 
není v rozporu s výše uvedeným závěrem o osobě administrátora banky SCB.  

---

143 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
Vzhledem k tomu, že obžalovaný R. vystupoval jako administrátor banky SCB, byl si 
zcela  nepochybně  vědom  fiktivní  povahy  veškerých  transakcí,  když  tyto  jednak 
zadával do internetového bankovnictví a jednak je také antedatoval podle listin, a to i 
před datum zřízení banky SCB či založení společnosti Standard Credit Corp. Limited, 
která  měla  být  provozovatelem  banky  SCB,  jak  to  vyplynulo  z výpisu obchodního 
rejstříku Nového Zélandu, o němž je pojednáno výše.  
 
Ačkoliv tedy obžalovaný R. věděl, že za dobu řádově několika měsíců po vytvoření 
systémů  Ikropolis  nejsou  fakticky  žádné  karty  aktivovány  a  ačkoliv  si  byl  vědom 
fiktivnosti  obchodů  s těmito  kartami,  kdy  veškeré  platební  transakce  sám  zadával 
v pozici  administrátora  do  internetového  bankovnictví  banky,  která  měla  veškeré 
transakce financovat, přesto nadále spravoval systém Ikropolis, účastnil se jednání 
finančních úřadů s cílem vysvětlit fungování tohoto systému a prováděl také školení 
dalších  subjektů,  kterým  dodával  certifikáty,  a  to  i  v případě,  že  fyzicky  tyto  osoby 
nebyly  proškoleny  (například  obžalovaný  P.,  který  výslovně  uvedl,  že  se  takového 
školení neúčastnil, ale certifikát mu byl vydán). Aktivně tedy sám činil úkony směřující 
k realizaci  vyplacení  nadměrných  odpočtů  DPH,  ačkoliv  si  byl  vědom,  že  veškeré 
transakce jsou toliko fiktivní a ve skutečnosti neprobíhají. Toto jeho jednání v úmyslu 
zajistit  vyplacení  nadměrných  odpočtů  je  pak  dokreslováno  i  jeho  údajem  před 
správcem daně, kdy uvedl, že aktivováno je přes 20.000 karet, ač si byl sám vědom 
nepravdivosti tohoto údaje. Vysvětlení obžalovaného, že tak činil, neboť si nebyl jistý, 
zda není vázán povinností mlčenlivosti ve vztahu k obchodnímu partnerovi, v tomto 
případě  neobstojí,  neboť  i  pokud  by  tomu  tak  bylo,  mlčenlivost  neznamená 
přípustnost lživé výpovědi. 
 
Soud má dále za to, že v rozporu s výše  uvedenými  zjištěními  a  závěry  není  ani 
vypnutí serveru Ikropolis a podmínění opětovného uvedení do provozu  vyplácením 
částky 24.000,- Kč. Jak vyplývá z přehraných odposlechů, k vypnutí serveru došlo na 
přelomu  září  a  října  2011  (hovory  karta  12  z 22.9.2011  –  14:51:32, karta 11 
z 22.9.2011  –  14:58:58, karta 11 z 23.9.2011  –  13:14.26, karta 12 z 7.10.2011  – 
13:33.33), tedy v době, kdy jednak bylo očekávání vyplacení nadměrných odpočtů a 
jednak již dlouhou dobu k vyplacení žádného odpočtu nedošlo. Pokud za této situace 
obžalovaný Antonín R.  samostatně  vyvinul  snahu  se  obohatit  bez  ohledu  na  zájmy 
ostatních  zúčastněných,  je  toto  jednání  vysvětlitelné,  zejména  za  situace,  kdy  mu 
bylo zřejmé, že je v zájmu všech dalších zúčastněných, aby server fungoval a je tedy 
vysoká  pravděpodobnost,  že  požadovaná  částka  mu  bude  vyplacena.  V kontextu 
všech uplatněných nadměrných odpočtů se jednalo o částku zanedbatelnou, ale pro 
obžalovaného R. samotného v reálném čase poměrně zajímavou. Je také zřejmé, že 
tímto vypnutím serveru obžalovaný R.  získal kontakt s dalšími  osobami  do  věci 
zapojenými mimo obžalovaného B.  a obžalované D.  a je tedy zcela reálné jeho 
očekávání,  že  mu  zmíněné  prostředky  budou  vyplaceny  (o  skutečnosti,  že 
obžalovaný  R.  dříve  nebyl  v kontaktu s Ing. K.  svědčí  hovor  karta  12  z 23.9.2011  – 
11:49:10, v němž Ing. K. zjišťuje, že firma Web Revolution je Antonína R., což zjevně 
dříve nevěděla).  
 
Zapojení Antonína R.  do transakcí s kartami a jeho další vystupování v tomto 

---

144 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
systému i v době,  kdy  věděl,  že  se  jedná  pouze  o  fiktivní  obchody,  dále  vyplývá  i 
z odposlechů přehraných v rámci hlavního líčení v březnu 2015, konkrétně z již výše 
uvedených  hovorů  karta  08  z 17.11.2011  –  18:30:29 a 19:21:41, kdy v obou 
případech obžalovaná D. zmiňuje R. neochotu platit ze svého dílu soukromé aktivity 
Michaela  B. Je nutno uvést, že z telefonátů  je  zřejmé,  že  se  nejedná  o  prostředky 
pocházející z pohledávky  obžalovaného  R.  za Michaelem B.  z doby  vytvoření 
systému Ikropolis v létě  2010,  jak  to  vysvětluje  obžalovaný  R., ale že se jedná o 
shodný díl ze společných finančních prostředků, neboť obžalovaná D. hovoří o dílu 
svém, R. a  B., přičemž není zřejmé, o jaký její a B. díl by se mělo jednat v případě 
jednostranné pohledávky Antonína R. 
 
Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že obžalovaný R. se 
ve  formě  přímého  úmyslu  dopustil  všech  jednání  popsaných  ve  výrokové  části 
rozsudku,  přičemž  ačkoliv  sám  nepodával  žádná  daňová  přiznání  a  nadměrné 
odpočty DPH také sám neuplatňoval, svým vystupováním v roli administrátora banky 
SCB, administrátora systému Ikropolis i svými výpověďmi před správcem daně, kde 
potvrzoval funkčnost celého systému, usnadnil dalším osobám popsaným ve výroku 
tohoto rozsudku jednání bezprostředně směřující k vylákání výhody na dani, a to ve 
velkém  rozsahu,  přičemž  si  byl  zcela  nepochybně  vědom  i  rozsahu,  v němž  jsou 
nadměrné  odpočty  DPH  uplatňovány,  když  jako  administrátor  banky zadával do 
internetového bankovnictví veškeré transakce. Jeho jednání proto bylo kvalifikováno 
jako  účast  ve  formě  pomoci  na  pokusu  zvlášť  závažného  zločinu  zkrácení  daně, 
poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 k § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 
3  tr.  zákoníku,  přičemž  on  sám  jednal  v úmyslu  umožnit  vyplacení  neoprávněně 
uplatněných nadměrných odpočtů a skutečnost, že samotný trestný čin zůstal toliko 
ve stadiu pokusu, nebylo na jeho jednání nikterak závislé.  
 
Pokud jde o osoby obžalovaných  Elišky  T.  a Anny K., jejich jednání jsou fakticky 
shodná. Shodné jsou i jejich výpovědi i jejich vystupování ve společnostech Guega 
v případě  Elišky  T.  a Dugong v případě  Anny  K.  Obě  tyto  obžalované  byly 
zprostředkovány osobami Michala B. a Oleksandra S., kteří na základě požadavků 
Michaela  B.  tyto  dvě  obžalované  oslovili  s nabídkou práce –  jednatelství 
v obchodních společnostech. Tuto skutečnost popisují všichni čtyři zúčastnění, tedy 
jak  obě  obžalované,  tak  i  oba  uvedení  svědci  s tím,  že  oba  svědci  popsali, že 
kvalifikaci takto poptaných osob k výkonu  funkce  jednatele  obchodní  společnosti 
nezjišťovali,  neboť  to  ani  nebylo  Michaelem  B.  požadováno.  Obě  obžalované  také 
shodně  uvedly,  že  o  pozici  jednatele  v obchodní  společnosti  neměly  žádné 
povědomí, avšak přistoupily na tuto nabídku s vidinou finančního ocenění, které jim 
v této souvislosti bylo slíbeno řádově ve výši desítek tisíc korun. S touto představou 
také  obě  s nabídkou  souhlasily  a  tuto  přijaly,  o  čemž  informovaly  Michala  B. 
s Oleksandrem  S.  Následně  byly vyzvány k návštěvě  notářské  kanceláře,  kterou 
navštívily  a  podepsaly  zde  řadu  listin,  s jejímž  obsahem  neměly  čas  se  seznámit 
s tím,  že  jim  bylo  sděleno,  že  mají  listiny  podepsat  rychle,  a  že  všechno  bude 
v pořádku. Po podpisu těchto listin ještě v doprovodu dalších osob založily bankovní 
účty společností a následně se delší dobu nic nedělo. Po nějaké době byly vyzvány 
ke  svědectví  na  finančním  úřadu,  přičemž  jim  vůbec  nebylo  známo,  čímž  se 
společnosti, do nichž byly „zapsány“, zabývají. Z toho důvodu nechtěly na finančním 

---

145 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
úřadu svědčit, nicméně Oleksandrem S. a Michaelem B., kteří působili jako kontaktní 
osoby, jim bylo důrazně vysvětleno, že toto odmítnout nemohu, neboť by to pro ně 
mohlo  mít  závažné  důsledky.  Následně  obžalovaná  Eliška  T.  popsala, že  před 
jednáním na finančním úřadě jí Michael B. spolu s Antonínem R. zavezli do Mostu za 
obžalovaným  R., kdy  se ji snažili naučit, co je to webhosting, co jsou to karty a jak 
celé  obchodování  společnosti  Guega  probíhá.  Obžalovaný  R.  ji také doprovodil na 
jednání na finanční úřad. Obžalovaná k dotazům správce daně potvrzovala to, co se 
ji  snažili  naučit,  a  ve  zbytku  vypovídal  obžalovaný  R.  Uvedla, že v té  době  vůbec 
nevěděla,  že  probíhají  nějaké  obchody  s webhostingovými  kartami  a  těmto  věcem 
vůbec nerozumí. Na finančním úřadě potvrzovala to, co se po ní chtělo, neboť k tomu 
byla nabádána a chtěla z firmy vystoupit, přičemž jí bylo sděleno, že to může učinit 
až  poté,  co  budou  nadměrné  odpočty  vyplaceny.  O  žádné  částce,  která  měla  být 
vypořádána mezi správcem daně a její firmou, jí nebylo nic známo a uvedla, že má 
dojem, že správci daně nebyla schopna zodpovědět vše, co po ní bylo požadováno.  
 
Stejně tak obžalovaná Anna K. popsala, že před výslechem na finančním úřadě ve 
věci webhostingových karet jí obžalovaný Antonín R. a Michael B. říkali, co má na 
úřadě vypovídat. Také ji zavezli k daňové poradkyni Ing. T., která jí ukazovala šanon 
s účetnictvím.  Uvedla,  že  měla  dojem,  že  jde  o  nějakou  pohádku,  kdy  vůbec 
nevěděla,  co  z dokladů  vyplývá,  a  že  její  firma  nějakou  aktivitu  vyvíjí.  Přesto  před 
správcem daně potvrzovala to, co po ní bylo požadováno, i když sama z toho měla 
špatný pocit a připadalo jí, že není schopna na kladené otázky odpovídat. Uvedla, že 
sama správci daně neuvedla, že tvrdí nepravdivé skutečnosti, pouze měla za to, že 
každý z jejího chování a jejich odpovědí pochopil, že neví, o čem mluví.  
 
Ve vztahu k posouzení viny obou těchto obžalovaných soud přihlédl ke skutečnosti, 
že  obě  výslovně  uvedly,  že  žádnou  aktivitu  ve  vztahu  ke  svým  společnostem 
neprováděly,  přesto  obě  vědomě  v rámci  jednání  na  finančním  úřadě  potvrzovaly 
skutečnosti, které po nich byly požadovány, ačkoliv si byly vědomy, že se nezakládají 
na pravdě, neboť samy se žádných obchodních transakcí s webhostingovými kartami 
neúčastnily a za „své“  společnosti vůbec nejednaly. Obě tyto skutečnosti potvrzovaly 
na finančním úřadě, přičemž je nutno vycházet z premisy, kterou ostatně obžalované 
potvrdily  před  soudem,  že  každému  je  známo,  že  finanční  úřad  je  úřadem 
rozhodujícím o daních, a že tedy pokud v rámci úředního jednání na finančním úřadě 
vypovídají  nepravdu  o  obchodních  transakcích,  bude  tato  výpověď  použita  jako 
podklad  pro  rozhodování  o  dani.  Soud  tak  dospěl  k závěru,  že  obě  jednaly 
v nepřímém  úmyslu,  neboť  musely  být  srozuměny  s tím,  že jejich nepravdivé 
výpovědi  před  správcem  daně  mohou  vést  k nesprávnému  vyměření  daně.  Již 
v průběhu  předchozích  „příprav“  na  jednání  byly  informovány  o  tom,  že  mají  být 
jednatelkami  společností,  které  vykazují  nějakou  obchodní  činnosti.  Pokud  jde  o 
jejich vztah k samotné  výši  daně,  která  jejich  nepravdivou  výpovědí  mohla  být 
ovlivněna, je nutno uvést, že žádná z nich se při přípravách na výpovědi u správce 
daně nedotázala na tuto okolnost a žádná z nich se nezajímala o výši daně, která 
měla  být  jejich  výpověďmi  ovlivněna.  Soud  tak  dospěl  k závěru,  že  ve  vztahu 
k trestnému  činu  zkrácení  daně,  poplatku  a  podobné  povinné  platby  podle  §  240 
odst. 1 tr. zákoníku lze u obou těchto obžalovaných dovodit nepřímý úmysl, zatímco 
ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku  formu 

---

146 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
nevědomé  nedbalosti,  kdy  sice  nevěděly,  v jakém  rozsahu  může  být  daň  jejich 
nepravdivou výpovědí ovlivněna, nicméně i vzhledem ke školením před výpovědí u 
správce daně, kdy byla možnost se na to dotázat, což však žádná z nich neučinila, 
tuto okolnost vědět měly a mohly. Vzhledem k tomu, že fakticky uplatněné nároky na 
nadměrné  odpočty  DPH,  které  měly  být  jejich  výpověďmi  ovlivněny,  nebyly 
vyplaceny,  zůstalo  jejich  jednání  toliko  ve  stadiu  pokusu  a  vzhledem  k tomu, že 
jednaly spolu s dalšími osobami popsanými ve výroku tohoto rozsudku, bylo jejich 
jednání vyhodnoceno jako spáchané ve spolupachatelství.  
 
Ve vztahu k obžalovaným Elišce T.  a  Anně  K.  bylo navrhováno doplnit dokazování 
jejich znaleckým zkoumáním z důvodu    zjištěného  užívání  drog  v  rozhodné  době, 
případně jejich konfrontace za účelem posouzení věrohodnosti jejich výpovědi před 
soudem.  Soud  tyto  důkazní  návrhy  zamítl  jako  nadbytečné  vzhledem  k  tomu,  že 
jejich  výpovědi  z  přípravného  řízení  a  u  hlavního  líčení  byly  fakticky  shodné  a  ze 
strany soudu nebyla shledána žádná pochybnost o jejich věrohodnosti či ovlivnění, 
kterékoliv  z  obou  obžalovaných  omamnými  či  psychotropními  látkami  při  podávání 
výpovědi ať v přípravném řízení nebo u hlavního líčení před soudem. Rovněž pokud 
jde  o  samotné  úkony,  které  ve  věci  vykonaly,  nebyla  zjištěna  žádná  okolnost,  pro 
kterou by bylo možno tyto úkony zpochybňovat z důvodu jejich ovlivnění omamnými 
či psychotropními látkami. 
 
Obdobný  závěr  je  pak  nutno  učinit  ve  vztahu  k obžalované  Veronice  V.  Tato 
obžalovaná nevypovídala v hlavním  líčení,  nicméně  podrobně  se  ke  svému  jednání 
vyjádřila v přípravném řízení. V podstatě shodně jako obžalované Eliška T. a Anna K. 
popsala,  že  prostřednictvím  Ukrajince  Saši  jí  bylo  nabídnuto  jednatelství ve 
společnosti Xuvion, na což přistoupila. Také potvrdila, že poté, co podepsala listiny, 
se  nedělo  vůbec  nic  a  asi  za  půl  roku  ji  kontaktoval  obžalovaný  B.  s tím, že ji 
potřebuje  jako  svědka  na  finanční  úřad.  Se  samotnými  transakcemi,  které  měla 
potvrzovat, ji seznámili Michael B. a Veronika D. s tím, že měla dosvědčit obchody se 
společnostmi Sirenia SE a následně při dalších jednáních se společnostmi Guega, 
Dugong a Wreston, což dosvědčila. Před jednáním na finančním úřadu jí obžalovaní 
B. s D. ofotili celý šanon faktur, ze kterých vyplývaly obchody, a tehdy pochopila, že 
jde  o  podvod,  což  ovšem  správci  daně  neuvedla.  Pouze  se  domáhala  ukončení 
svého  členství  ve  společnosti  Xuvion.  Za  tímto  účelem  byla  seznámena 
s obžalovanou  K., která jí slíbila,  že  ji  ze  společnosti  Xuvion  „vypíší“,  pokud  dojde 
k výplatě  nadměrných  odpočtů.  Uvedla,  že  sama  za  společnost  Xuvion  nevyvíjela 
žádnou  obchodní  aktivitu,  nic  nepodepisovala,  žádné  platby  neuskutečňovala.  Ze 
všech  dalších  obžalovaných  se  setkala  ještě  s Ladislavem  Š.,  který  měl  být 
jednatelem společnosti Wreston a s Antonínem R., který ji měl vozit na jednání.  
 
Ve vztahu k obžalované Veronice V.  tak  soud  dospěl  ke  shodným  závěrům  jako 
v případě  obžalovaných  T.  a  K.  Rovněž  Veronika  V.  uvědomí,  že  vypovídá  na 
finančním úřadě, potvrzovala skutečnosti, o nichž věděla, že nejsou pravdivé. Stejně 
jako v případě obžalovaných Elišky T. a Anny K. byla při jednání na finančním úřadě 
srozuměna, že svou nepravdivou výpovědí ovlivňuje daňové řízení a tedy vyměření 
daně. Pokud jde o rozsah daně, který měl být její výpovědi ovlivněn, tento vyplývá 
z listin, které dostala k prostudování, kdy sama uvedla, že poté, co si je prostudovala, 

---

147 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
zjistila, že jde o podvod, přičemž si musela být vědoma částek, které byly na listinách 
deklarovány  a  tedy  měla  i  představu  o  rozsahu  daně,  která  byla  v rámci  daňového 
řízení uplatňována. I v jejím případě tedy bylo její jednání kvalifikováno jako pokus 
zvlášť  závažného  zločinu  zkrácení  daně,  poplatku  a  podobné  povinné  platby  ve 
formě spolupachatelství podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku 
ve formě podle § 23 tr. zákoníku.  
 
 
Obžalovaný Ing. Vladimír R., CSc. od počátku trestního řízení uváděl, že se 
necítí být vinným jakýmkoliv protiprávním jednáním. Svou obhajobu založil jednak na 
svém  postavení  daňového  poradce,  na  základě  kterého  v souladu s ustanovením 
zákona  č.  523/1992  Sb.,  o  daňovém  poradenství,  poskytoval  své  služby 
společnostem Sirenia SE, Guega SE a Dugong SE, za které vystupoval obžalovaný 
B.  Uvedl,  že  součástí  jeho  povinností  vůči  klientům  bylo  poskytování  finančně 
ekonomických rad, což činil. Rovněž poukázal na svou povinnost chránit oprávněné 
zájmy klienta, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti by byla zodpovědnost za 
škodu, kterou by klientovi mohl způsobit.  Dále  zdůraznil,  že  důkazní  břemeno 
v daňovém  řízení  nese  poplatník,  nikoli  tedy  daňový  poradce,  který  neodpovídá  za 
správnost listin, které jsou mu daňovým poplatníkem předkládány. Přitom je daňový 
poradce v rámci  své  činnosti  závislý  především  na informacích, které mu poskytuje 
daňový  subjekt.  Uvedl,  že  případné  porušení  povinností  daňového  poradce  může 
představovat na prvém místě kárné provinění, nikoli bez dalšího trestný čin. Skutku, 
jak  byl  definován  obžalobou,  vytkl  nekonkrétnost,  neboť  z dikce žalobního návrhu 
nebyl  patrný  žádný  konkrétní  popis  jednání,  kterým  měl  obžalovaný  pomoci  jiným 
obžalovaným k pokusu  trestného  činu.  Od  počátku  také  napadal  zákonnost 
odposlechů,  kdy  vytýkal  jednak  nepřípustnost  odposlechů  ve  vztahu  daňového 
poradce a jeho  klienta,  a  dále  i  procesní  postup  při  nařizování  odposlechů.  Dále 
namítl, že pokud správci daně předkládal výpisy Standard Credit Bank, jednalo se o 
listiny předložené jeho klientem, přičemž nebylo prokázáno, že by obžalovaný věděl 
o jejich nepravdivosti.  Uvedl  také,  že  pokud  za  společnosti,  které  obžalovaný 
zastupoval v daňovém  řízení,  vystupoval  obžalovaný  B., nebyl tento stav v rozporu 
s běžnými zvyklostmi obchodního styku a obžalovaný, jakožto daňový poradce, i tak 
nebyl  oprávněn  zkoumat  majetkovou,  ani  řídící  strukturu  společností,  které 
zastupoval. Poukázal rovněž na podpůrnou roli trestního práva s odkazem na zásadu 
ultima ratio s tím, že v tomto  případě  nemůže  být  ignorována  obchodněprávní 
stránka věci.  
 
 
Soud na základě provedených a vyhodnocených důkazů dospěl k závěru, že 
obhajoba obžalovaného byla plně vyvrácena. Je nutno zcela souhlasit s vyjádřením 
obžalovaného,  že  tento  vystupoval  jako  daňový  poradce  společnosti  Sirenia  SE, 
Dugong SE a Guega SE a ve vztahu k těmto společnostem byl jeho vztah podřízen 
zákonu o daňovém poradenství. Je zcela zjevné, že v souladu s tímto zákonem byl 
obžalovaný  R.  oprávněn vystupovat jménem uvedených společností před správcem 
daně a zároveň měl povinnost tuto činnost vykonávat v zájmu svých klientů. Soud má 
dále za to, že samotná majetková ani řídící struktura v takovém případě nemusí být 
daňovému poradci známa a z pouhé skutečnosti, že jménem společnosti nevystupuje 
jednatel,  ale  jiná  osoba,  nelze  dovodit  žádnou  odpovědnost  daňového  poradce  ve 
vztahu k jakékoli  sankci.  Soud  se  rovněž  ztotožňuje  s vyjádřením  obžalovaného  R., 

---

148 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
že  tento  nebyl  povinen  zkoumat  skutečné  vztahy  uvnitř  jednotlivých  společností, 
které zastupoval, a v podstatě ani vztahy mezi těmito společnostmi navzájem. Stejně 
tak má soud za to, že obžalovaný R. jako daňový poradce byl oprávněn proškolovat 
jednatele  jednotlivých  společností  a  seznamovat  je  s faktickým  fungováním  těchto 
společností,  neboť  samotná  struktura  společnosti,  ve  které  jednatel  fakticky  za 
společnost  nejedná,  nemůže  být  považována  za  nezákonnou,  ale  je  plně  na 
orgánech  společnosti,  jakým  způsobem  je  společnost  řízena  a  jakým  způsobem 
vykonává svou činnost. Pokud tedy daňový poradce jednateli obchodní společnosti, 
který  je  předvolán  správcem  daně  v rámci  daňového  řízení,  shrne  obsah 
podnikatelských  aktivit  společnosti,  nelze  z toho, podle názoru soudu, bez dalšího 
dovozovat, že je srozuměn s podvodným úmyslem osob vystupujících za společnost 
ve vztahu ke správci daně.  
 
 
Na druhé straně je ovšem nutno konstatovat, že podle konstantní judikatury i 
literatury  pachatelem,  spolupachatelem  nebo  účastníkem  trestného  činu  zkrácení 
daně,  poplatku  a  podobné  povinné  platby  může  být  i  daňový  poradce,  kterého 
příslušný  daňový  subjekt  zmocnil,  aby  za  něj  zpracoval  a  správci  daně  odevzdal 
daňové  přiznání,  pokud  by  daňový  poradce  ve  zpracovaném  daňovém  přiznání 
úmyslně zkreslil výši daňové povinnosti způsobem, který by bylo možné hodnotit jako 
zkrácení  daně  ve  výše  zmíněném  smyslu. Trestní  odpovědnost daňového  poradce 
v takovém  případě  záleží  na  míře  jeho  aktivity,  na  znalosti  všech  skutečností 
podstatných  pro  výměru  správné  výše  daně,  na  stádiu,  ve  kterém  přistoupil 
k případným  nelegálním  aktivitám  daňového  subjektu,  a  na  dalších  konkrétních 
okolnostech. Bylo již výše uvedeno, že  v  tomto  případě  za  spáchání skutku nelze 
považovat  okamžik  podání  daňového  přiznání,  a  to  vzhledem  k tomu, že i po jeho 
podání v rámci  probíhajícího  řízení  byly  ze  strany  obžalovaných  činěny  úkony 
směřující  k ovlivnění  vyplacení  nadměrného  odpočtu,  tedy  fakticky  vyměření  daně. 
Soud  tak  má  za  to,  že  páchání  trestného  činu  je  třeba  vztáhnout  na  veškeré  tyto 
úkony  až  do  rozhodnutí  správce  daně  o  vyplacení  či  nevyplacení  nadměrného 
odpočtu.  Znovu  je  také  nutno  zopakovat,  že  samotné  vedení  vytýkacích  řízení  či 
jiných postupů k odstranění pochybností ze strany správce daně nelze považovat za 
automatický  důkaz  nezákonného  postupu  daňového  poplatníka,  ale  za  standardní 
postup správce daně.  
 
 
Obžalovaný  R.  do  transakcí  mezi  společnostmi  Sirenia  SE,  Guega  SE  a 
Dugong SE vstoupil prostřednictvím obžalovaného Michaela B., o kterém sám uvedl, 
že jej považoval za osobu jednající za tyto společnosti. Připustil, že znal obžalovanou 
Ing.  K.,  která  tyto  společnosti  zakládala,  nicméně  za  osobu  vystupující  jménem 
těchto společností a tyto ovládající považoval obžalovaného Michaela B. Vzhledem 
k tomu,  že  společnost  ORCA,  s.r.o.,  ovládaná  obžalovaným  R.,  vedla  účetnictví 
těmto společnostem, považuje soud za vyloučené, aby obžalovaný nevěděl, že tyto 
společnosti  obchodují  mezi  sebou,  tedy  že  Sirenia  SE  je  dodavatelem  společností 
Guega  SE  a  Dugong  SE.  Co  se  týče  společnosti  Xuvion,  s.r.o.,  z provedeného 
dokazování nevyplývá, že by obžalovaný Ing. R.  byl  nutně  podrobně  seznámen 
s listinami deklarujícími obchodní transakce této společnosti.  
 

---

149 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
Pokud jde o  samotné jednání obžalovaného R.  ve  vztahu  ke  společnostem 
Sirenia,  Guega  a  Dugong,  má  soud  za  to,  že  zcela  jednoznačně  v rozporu 
s ustanovením  zákona  o  daňovém  poradenství  bylo  jeho  jednání  ve  vztahu 
k anglickému  vyhotovení  smlouvy  mezi  společnostmi  Guega  SE  a  Xuvion,  s.r.o.        
Z  provedených  odposlechů,  jimž  se  soud  věnoval  výše  a  o  jejichž  zákonnosti  a 
přípustnosti  jako  důkazech  nemá  pochybnost,  vyplývá,  že  obžalovaný  R.  tímto 
způsobem  reagoval  na  předchozí  výpověď  před  správcem  daně,  ve  které  bylo 
správci  daně  uvedeno,  že  tato  smlouva  existovala  a  že  byla  v anglickém jazyce. 
Následně  tedy  v hovoru karta 05 z 23.5.2011 v 08:53:29 hod. obžalovanému B., 
přesto, že tento tvrdí, že zmíněnou smlouvu nemá a že tato neexistuje, uvádí, že ji 
tedy je nutno vyrobit,  neboť  nelze  před  správcem  daně  něco  tvrdit  a  doložit  něco 
jiného. Už v tomto  jeho  postupu  je  zřejmé,  že  postupuje  v rozporu se zákonem o 
daňovém  poradenství,  který  právě  za  tímto  účelem  nezakládá  odpovědnost 
daňového poradce za správnost, úplnost a pravdivost dokladů, a to právě proto, aby 
neměl sám osobní zájem na dokládání dokladů, které fakticky neexistují a které jsou 
vyhotoveny toliko pro daňové řízení, jako je tomu v případě výše uvedené smlouvy. 
Vyjádření  obžalovaného  R.,  že  se  vyjádřil  pouze  tak, že je nutno tuto smlouvu 
„vyrobit“,  čímž  myslel,  že  každá  smlouva  musí  být  nějakým  způsobem  fyzicky 
vyrobena, aby mohla být doložena, je v rozporu  se  zněním  uvedeného  hovoru,  ve 
kterém obžalovaný B.  výslovně  uvádí,  že  takovouto  smlouvu  nemá  a  ani  není 
schopen  ji  zajistit,  neboť  nemá  tlumočníka,  který  by  byl  schopen  aktuálně  vyrobit 
anglickou verzi. Obžalovaný R.  na to reaguje tak, že je tedy nutno ji „vyrobit“, což 
v kontextu hovoru rozhodně neodpovídá pouhému např. vytisknutí smlouvy, která by 
mohla být  doložena  správci  daně,  ale  skutečně  její  vyrobení  ve  smyslu  vytvoření 
dosud  neexistující  listiny  pouze  za  tím  účelem,  aby  byla  v souladu s vyjádřením 
svědka doložena správci daně. Obžalovanému jako daňovému poradci přitom musí 
být zřejmé, že tento úkon je požadován v rámci daňového řízení a že jeho jediným 
účelem  je  prokázat  nárok  na  uplatněný  nadměrný  odpočet  DPH,  přičemž  bez  této 
listiny,  o  které  jednoznačně  ví,  že  neexistuje,  by  uplatnění  nároku  mohlo  být 
problematické.  
 
 
Jak vyplývá z dalších  přehraných  odposlechů,  obžalovaný  R.  pak jde ve své 
aktivitě  ještě  dál,  kdy  kontaktuje  Adriána  N.  (karta 05 14.6.2011 v 08:25:59 hod., 
karta 05 17.6.2011 v 10:37:26 hod. a další), tedy osobu, která není jakkoli, ani 
deklaratorně, propojena s kteroukoli z uvedených společností a naprosto není zřejmý 
jakýkoli její zájem na probíhajících daňových řízeních či dokladech společností, které 
obžalovaný  R.  zastupuje, a s touto  osobou  zajišťuje  uvedenou  smlouvu,  jakož  i 
tlumočníka,  který  by  případně  mohl  dosvědčit,  že  se  účastnil obchodního jednání, 
které překládal. Je zcela jednoznačné, že obžalovaný Adriána N. kontaktuje toliko ve 
vztahu  ke  společnostem,  které  zastupuje,  aniž  by  přitom  Adrián  N.  byl jakkoli 
propojen s těmito  společnostmi  a  aniž  by  obžalovaný  R.  takto jednal  na pokyn 
obžalovaného Michaela B.,  přičemž  není  znám  žádný  důvod,  proč  by  Michael  B., 
jakožto  osoba  vystupující  jménem  uvedených  společností,  tento  kontakt  nemohl 
vyřizovat  sám  a  tento  by  měl  být  řešen  prostřednictvím  daňového  poradce,  který 
neodpovídá za obsah listin, které jsou mu subjekty, které zastupuje, předkládány. 
 

---

150 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
 
Další jednání obžalovaného R., které svědčí o překročení ustanovení zákona 
o  daňovém  poradenství,  se  pak  týká  přípravy  Elišky  T.  na  její  výpověď  u  správce 
daně.  Jak  již  bylo  výše  uvedeno,  lze  připustit  přípravu  jednatele  na  jednání  před 
správcem  daně  v situaci,  kdy  jednatel  je  ve  společnosti  pouze  formální  a  daňový 
poradce jej tedy seznámí s obchodními  aktivitami  společnosti.  V tomto  případě  se 
však nejednalo o seznámení s obchodními aktivitami  společnosti,  ale  s výpovědí 
Antona J. před správcem daně, jak to popsala obžalovaná Eliška T., která uvedla, že 
obžalovaný  R.  měl  k dispozici  protokol  o  výpovědi  Antona  J.  a v této  výpovědi  jí 
podtrhoval pasáže, které se má naučit a které má u správce daně potvrdit. Je tedy 
zřejmé,  že  obžalovaný  R.  v tomto  případě nejednal  tak,  aby  jednatelku  společnosti 
instruoval o skutečně probíhajících obchodních aktivitách a chodu firmy, ale jednal ve 
zjevném  úmyslu  zajistit  soulad  výpovědi  Elišky  T.  před  správcem  daně  s dřívější 
výpovědí Antona J. bez ohledu na to, zda výpověď Antona J. byla či nebyla pravdivá. 
Opět, jakožto daňový poradce, musel být jednoznačně srozuměn se skutečností, že 
tak  činí  ve  vztahu  k daňovému  řízení,  jehož  účelem  je  rozhodnout  o  vyplacení  či 
nevyplacení  nadměrného  odpočtu  DPH,  přičemž  zcela  úmyslně  připravoval 
nepravdivou  výpověď  Elišky  T.  právě  za  tímto  účelem.  Obhajobu  obžalovaného, 
který navrhl svědky, potvrzující, že Elišku T. nemohl připravovat na její výpověď dne 
15.5.2011,  neboť  v té  době  byl  mimo  místo  svého  bydliště,  soud  nepovažuje  za 
relevantní z toho  důvodu,  že  Eliška  T.,  jejíž  výpověď  v průběhu  celého  trestního 
řízení  je  konstantní  a  soud  ji  tak  považuje  za  věrohodnou,  opakovaně  popsala,  že 
k takovému jednání došlo. Samotná  okolnost, zda k ní došlo v den  výpovědi  před 
správcem daně, o den dříve či o více dnů dříve, soud nepovažuje za podstatnou, kdy 
samotné konání této schůzky má soud za prokázané a konkrétně její datum nemá 
vliv na její hodnocení.  
 
 
Obě  výše  uvedená  jednání obžalovaný R.  konal ve zjevném úmyslu zajistit 
nepravdivé důkazy pro daňové řízení vedené před správcem daně a tímto způsobem 
ovlivnit jeho rozhodnutí o uplatněných nárocích na nadměrný odpočet. Soud tedy má 
za to, že toto jednání je třeba kvalifikovat tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto 
rozsudku,  a  to  ve  formě  přímého  úmyslu,  neboť  obžalovaný  věděl,  že  jeho  úkony 
směřují  k ovlivnění  rozhodnutí  správce  daně  na  základě  tvrzení  neodpovídajících 
skutečností  s tím,  že  obžalovaný  chtěl  docílit  výplaty  nadměrného  odpočtu  DPH 
právě na základě těchto nepravdivých důkazů.  
 
 
Pokud  jde  o  společné  jednání  obžalovaných  Ing.  R., Ing. K.  a Adriána N., 
vzhledem k tomu,  že  jde  o  do  značné  míry  samostatné  jednání,  soud  se  jím  bude 
zabývat dále.  
 
 
Obžalovaná  Vlasta  K.  svou  obhajobu  založila  do  značné míry  na  tvrzení,  že 
zakládání ready-made  společností  je  legálním  podnikáním.  V této souvislosti také 
zajišťování sídel společností, které zakládá, je v souladu s touto obchodní aktivitou. 
Co  se  týče  dalších  jednání,  která jí byla kladena za vinu obžalobou, má za to, že 
„projednávání záležitostí“ s panem  B.  a  N.  je  natolik  obecné,  že  proti  němu  není 
možná  obrana,  přičemž  je  v souvislosti se zakládáním ready-made  společností 
obvyklé, že i po převedení společnosti na jejího objednatele nadále, v návaznosti na 
jeho požadavky, řeší některé jejich problémy. Pokud pak jde o zajišťování kontaktů 

---

151 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
na jednatelky Annu K. a Elišku T., obžalovaná toto nečinila, pouze v jediném případě, 
kdy měla v úmyslu dosáhnout vlastní dispozice s penězi, které měly přijít z finančních 
úřadů, tedy ve vztahu k jednání, kterého se měla dopustit společně s obžalovanými 
Ing.  R.  a Adriánem N.,  o  čemž  bude  samostatně  pojednáno  dále.  Obžalovaná  se 
dále  obsáhle  i  věnovala  otázce  odposlechů  a  jejich  použitelnosti, respektive 
nepoužitelnosti, v rámci tohoto řízení jako důkazního prostředku. Dále poukázala na 
skutečnost, že k založení a následně k tzv. nasídlení firem Sirenia, Dugong a Guega 
došlo v první  polovině  roku  2010,  tedy  více  než  rok  před  aktivací  odposlechů, 
z čehož dovozuje, že odposlechy nejsou při posouzení viny obžalované při zakládání 
společností  nikterak  relevantní.  Dále  poukazuje  na  skutečnost,  že  z provedených 
důkazů nevyplývá jakékoli její jednání, které by naplňovalo znaky skutkové podstaty 
jakéhokoli trestného činu, neboť nenaplňují objektivní stránku trestného činu, přičemž 
rovněž  není  prokázána  jakákoliv  dohoda  obžalované  Ing.  K.  s obžalovaným  B.  ve 
vztahu k webhostingovým kartám.  
 
 
Soud opět v souladu s obhajobou obžalované K. připouští legálnost zakládání 
společností  tzv.  na  klíč,  tedy  zakládání  ready-made  společností.  Tuto  činnost  jako 
obvyklou formu podnikání kromě obžalované Ing. K. potvrdili také svědci Ing. Č., Ing. 
M.  a  do  jisté  míry  i  svědkyně  H.  a  K., jakožto osoby pracující pro společnosti 
dodávající pouhá sídla společnostem fakticky ve formě pouhého přebírání pošty bez 
jakýchkoli  kancelářských  prostor.  Z uvedených  výpovědí  je  zřejmé,  že  tato  forma 
zakládání společností není nikterak neobvyklá. Z výpovědi svědka Ing. Č. vyplývá, že 
pro klienta lze výhodnost v koupi ready-made  společností  spatřovat  zejména 
v časovém  hledisku,  kdy  tato  osoba  není  nucena  čekat  na  formality  spojené  se 
založením  společnosti,  ale  prakticky  ihned  po  převodu  již  hotové  společnosti  je 
schopna zahájit svou podnikatelskou činnost, což je poněkud v rozporu s vyjádřením 
obžalované Ing. K.,  že  společnosti  Sirenia,  Guega  a  Dugong  zakládala  teprve  na 
žádost obžalovaného B., čímž tato časová výhodnost nenastala. Soud má ovšem za 
to,  že  lze  připustit,  že  výhodnost  spočívá  i  v oproštění  objednatele  ready-made 
společnosti  od  veškerých  úkonů  souvisejících  s jejich  založením,  což  je  rovněž 
nespornou devizou nákupu společnosti založené „na klíč“. Je také nepochybné, že 
v souvislosti  se  zakládáním  společností  touto  formou  je  nutno  tyto  společnosti  za 
účelem jejich založení vybavit sídlem a statutárními orgány, přičemž lze připustit, že 
osoba  zakládající  takové  společnosti  může  pro  tento  účel  vyhovět  požadavkům 
objednatele, tedy například zajistit sídlo v určitém geografickém regionu (či v obvodu 
určitého finančního úřadu), případně i jako statutární orgány uvést konkrétní osoby 
označené  objednatelem.  Stejně  tak  lze  připustit,  že  osoba  zakládající  takovouto 
společnost  v rámci  svých  služeb  založí  i  účet  takové  společnosti,  ať  už  opět  na 
základě  pokynů  objednatele  či  víceméně  formálně  u  bankovního  domu  podle 
vlastního  uvážení.  Za  tímto  účelem  je  zcela  nepochybně  nezbytný  kontakt  se 
zapsaným  jednatelem  společnosti,  a  pokud  jde  o  osobu  označenou  objednatelem, 
pak je nutný kontakt s takovouto osobou. Všechny tyto úkony je možno považovat za 
zcela obvyklé, bezprostředně související se založením společnosti, a proto má soud 
za to, že v nich nelze bez dalšího spatřovat naplnění znaků žádného trestného činu.  
 
 
Jak vyplývá z vyjádření samotné obžalované Ing. K., jakož i svědka Ing. Č., po 
založení ready-made  společnosti  následuje  její  převod  na  osobu  objednatele,  čímž 

---

152 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
fakticky vztah zakladatele společnosti k takové společnosti končí a další jeho úkony 
ve vztahu k takové  společnosti  jsou  možné  toliko  na  základě  pokynů  objednatele, 
případně  aktuálních  statutárních  orgánů  uvedené  společnosti.  V tomto  případě 
obžalovaná Ing. Vlasta K.  výrazným  způsobem  překročila  tento  obvyklý  a  legální 
přístup  k těmto  společnostem,  a  to  zejména  ve  vztahu  k jednání spáchaného 
společně  s obžalovaným Ing. R.  a Adriánem N., o kterém bude pojednáno dále. 
Pokud jde o samotné její jednání ve vztahu ke společnostem Guega SE a Dugong 
SE  a  uplatněným  nadměrným  odpočtům,  ze  způsobu  založení  těchto  společností 
není patrné, že by obžalovaná jednala v úmyslu  uvést  správce  daně  v omyl a 
dosáhnout  neoprávněné  výplaty  nadměrných  odpočtů  DPH.  Z provedeného 
dokazování  ovšem  jednoznačně  vyplývá  konkrétní  jednání,  z něhož  je  patrné 
srozumění  obžalované  s dokládáním nepravdivých skutečností  správci  daně. 
Z provedených odposlechů, které byly přehrány v rámci hlavního líčení, je patrné, že 
obžalovaná Ing. Vlasta K.  byla  osobně  zainteresována  na  výplatě  nadměrných 
odpočtů společnostem Dugong a Guega. Svědčí o tom její komunikace s Adriánem 
N., v rámci které se navzájem podrobně informují o průběhu daňových řízení podle 
informací, které každý z nich má. Je také zjevné, že obžalovaná očekává určitý svůj 
podíl  na takto  získaných finančních  prostředcích,  jak  to  vyplývá  například  z hovorů 
karta 12 ze 4.8.2011 v 19:38:25 hod., dále 8.8.2011 v 07:43:32 hod., 10.8.2011 
v 08:34:05  hod.,  kde  obžalovaná  hovoří  i  o  konkrétní  představě  o  svém  podílu  a 
z tohoto hovoru je zřejmé, že nejde o pohledávku za Michaelem B., ale o samostatný 
nárok ze získaných finančních prostředků (hovor z 5.9.2011 v 08:57:08 hod. a další). 
Z dalších hovorů pak jednoznačně vyplývá angažování obžalované Ing. K. ve vztahu 
k doložení  sídla  banky  Standard  Credit  Bank  na  adrese  Truhlářská  1108/3. 
Z komunikace  na  počátku  září  2012  vyplývá, že obžalovaný B.  se u obžalované K. 
domáhal  potvrzení  sídla  banky  SCB.  Tato  mu  spolupráci  odmítla,  nicméně  celou 
záležitost konzultovala s Adriánem N., načež kontaktovala společnost Central Office, 
jakožto  správce  Office  house  na  Truhlářské  ulici,  s tím, že se domáhala potvrzení 
sídla společnosti SCB (karta 12 21.9.2011 v 14:35:16 hod. a téhož dne v 14:53:02 
hod.).  Sama  obžalovaná  přitom  výslovně  odmítla,  že  by  měla  cokoli  společného 
s bankou  SCB  a  se  zařizováním  jejího  sídla.  Z toho  důvodu  není  naprosto  zřejmé, 
z jakého  důvodu  výše  uvedené  telefonáty  provedla  a  z jakého  důvodu  se  jakkoli 
zajímala o potvrzení sídla banky SCB, když sama s touto bankou nebyla nikterak 
propojena  a  toto  její  jednání  nebylo  nikterak  svázáno  se  společnostmi,  které 
zakládala, ani s osobou Michaela B., který si u ní zřízení těchto společností objednal. 
Uvedenou  informaci  požadovala  toliko  na  základě  projednání  s obžalovaným 
Adriánem  N., a jak vyplývá z hovorů  přehraných  před  soudem,  s jediným úmyslem 
doložit  tuto  skutečnost  správci  daně.  Na  základě  těchto  skutečností  soud  dospěl 
k závěru, že obžalovaná vědomě učinila pokus o kontakt s majitelem nemovitosti za 
účelem potvrzení sídla banky SCB, a to pro řízení probíhající před správcem daně, 
přičemž  jak  vyplývá  z přehraných  odposlechů,  byla  si  jednoznačně  vědoma,  že 
banka  SCB  sídlo  na  uvedené  adrese  nikdy  neměla,  neboť  sama  toto  sídlo 
nezakládala a obžalovaný B. se na ni předtím obracel s tím, že to byla ona, kdo měl 
toto sídlo zajistit.  
 
 
Stejným způsobem pak bylo nutno hodnotit její aktivitu ve vztahu k obnovení 
činnosti  serveru  systému  Ikropolis.  Z provedeného dokazování nevyplývá jakákoli 

---

153 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
vazba obžalované Ing. K.  na systém Ikropolis. Tuto vazbu nelze dovodit z pouhého 
založení  společnosti  Sirenia  SE,  která  měla  být  objednatelem a dodavatelem 
systému  Ikropolis  na  trh,  neboť  obžalovaná,  jakožto  zakladatelka  ready-made 
společností, v souladu s jejím vlastním vyjádřením, jakož i vyjádřením svědků Ing. Č. 
či Ing. M., nebyla nikterak zainteresována na samotných obchodních aktivitách této 
společnosti,  ale  pouze  jako  její  zakladatelka  mohla  řešit  některé  statutární  otázky 
takovéto společnosti a poskytovat nadstandardní služby svému dřívějšímu klientovi. 
Přesto v rámci hovorů z období počínající 20.9.2011 je patrné, že obžalovaná jednak 
zjišťuje obvyklou cenu serveru, dále ověřuje společnost Web Revolution a zjišťuje, že 
tato je navázána na obžalovaného Antonína R. (karta 12 23.9.2011 v 10:55:39 hod., 
11:49:10  hod.),  dále  řeší  otázku  autorských  práv  systému  Ikropolis  (25.9.20111 
v 18:59:08 hod., 26.9.2011 v 10:07:25 hod.) a konečně řeší i bezprostřední obnovení 
funkčnosti systému Ikropolis (26.9.2011 v 16:30:17 hod., 3.10.2011 v 09:45:38 hod. a 
09:51:02  hod.),  až  do  zajištění  obnovy  funkčnosti  systému  (karta  12  7.10.2011 
v 13:33:33 hod.).  Je  tedy  zřejmé,  že  aniž  by  měla  jakoukoli  vazbu  na  společnosti 
Dugong  SE  či  Guega  SE  a  aniž  by  měla  být  jakkoli  zainteresována  na  vyplacení 
nadměrných  odpočtů  DPH,  uplatněných  těmito  společnostmi,  toliko  na  základě 
projednání věci s Adriánem N., rovněž nijak neprovázaným s těmito společnostmi, za 
účelem  doložení  v daňovém  řízení  před  správcem  daně,  jak  to  vyplývá  z výše 
uvedených  odposlechů,  obžalovaná  činila  účinné  kroky  k obnovení  funkčnosti 
systému Ikropolis.  
 
 
Na  základě  výše  uvedených  skutečností  soud  považuje  za  jednoznačně 
prokázané,  že  obžalovaná  za  účelem  použití  toliko  pro  účely  daňového  řízení 
vedeného  správcem daně v souvislosti s uplatněnými nároky na nadměrné odpočty 
činila  jednání  popsaná  výše,  aniž  to  jakkoli  odpovídalo  její  pozici  či  vztahu ke 
společnostem  Sirenia SE,  Guega  SE  či  Dugong  SE,  které  zakládala  a  aniž  by  tak 
činila na pokyn či z iniciativy obžalovaného Michaela B., který, jak sama uvedla, za 
tyto  společnosti  vystupoval,  k umožnění  výplaty  nadměrných  odpočtů  DPH,  kdy 
právě za tímto účelem v úmyslu přímém činila jednání popsaná výše. S ohledem na 
zákonnou dikci ustanovení § 240 odst. 1 tr. zákoníku, kdy znakem skutkové podstaty 
uvedeného trestného činu je toliko krácení daně a nikoli vlastní obohacení, je zřejmé, 
že její úmysl v tomto případě nebyl v rozporu s úmyslem Michaela B. Byť, jak o tom 
bude  pojednáno  dále,  účelem  jejího  jednání  nebylo  obohacení  Michaela  B., ale 
zejména  její  vlastní.  Přesto  její  jednání  směřovalo  ke  zkrácení  daně  páchaného 
Michaelem  B.  a dalšími výše popsanými obžalovanými, a tudíž bylo soudem 
kvalifikováno tak, jak je popsáno ve výroku tohoto rozsudku.  
 
 
Obžalovaný  Adrián  N.  se k věci  procesním  způsobem  fakticky  nevyjádřil. 
Jediné  jeho  vyjádření  v rámci  jeho  závěrečné  řeči  bylo  zaměřeno  na  popis  jeho 
osobních  poměrů  s tím, že zejména z jeho  vyjádření  vyplynulo,  že  sám  se  necítí 
vinen  jakoukoli  trestní  činností,  že  se  sám  na  žádné  trestné  činnosti  nepodílel  a 
fakticky pouze doprovázel svou matku, která obžalovanému B.  pronajímala své 
nebytové prostory. Obžalovaný Adrián N.  je  však  jednoznačně  usvědčován 
provedeným dokazováním, zejména záznamem telefonních hovorů. V převážné části 
se jedná o telefonní hovory popsané již výše v pasáži  věnované  Ing.  K., které tato 
vedla  právě  s obžalovaným Adriánem N.  Mimo to je  ovšem nutno zmínit další 

---

154 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
odposlechy  přehrané  před  soudem,  z nichž vyplývá intenzivní komunikace Adriána 
N.  s obžalovaným Ing. R., kdy první taková komunikace se týká anglické verze 
smlouvy, jak je popsána výše v pasáži věnované obžalovanému Ing. R. a následně 
pokračuje podrobnými kontakty a předáváním informací týkajících se daňových řízení 
(karta 05 21.7.2011 v 08:33:40 hod.), dále jeho intenzivní zájem o „proškolování“ 
jednatelů společností (karta 05 8.8.2011 v 11:17:28 hod.) i jeho další zájem o průběh 
daňových  řízení  a  kontakty  s obžalovaným  R.  v dalším  období,  přičemž  mimo  jiné 
s ním  řeší  i  výslech  majitelky  domu,  kde  sídlí  SCB  (karta  05  19.9.2011  v 08:40:16 
hod.). Z uvedených hovorů je patrný evidentní zájem obžalovaného N. na samotném 
vyplacení  nadměrného  odpočtu  DPH  a  jeho  výrazná  informovanost  v tomto  směru 
zcela  mimo  rámec  jím  uplatněné  obhajoby,  že  toliko  doprovázel  svou  matku  při 
jednáních o pronájmu jejích nebytových prostor. Z předmětných  hovorů  je  také 
zřejmé,  že  obžalovaný  Adrián  N.  byl podrobně  informován  o  pohybu  karet  i  výši 
uplatněných  nadměrných  odpočtů,  přičemž  sám  z těchto  odpočtů  očekával  vlastní 
podíl.  Pokud  pak  jde  o  jeho  bezprostřední  jednání  související  s trestnou  činností 
obžalovaného Michaela B.  a  dalších  jeho  spolupachatelů,  je  nutno poukázat na 
domovní prohlídky, které byly v Komárně v objektech obžalovaného a jeho rodinných 
příslušníků  provedeny,  ve  kterých  byly  nalezeny  prakticky  všechny  webhostingové 
karty, které byly z České  republiky  vyvezeny  na  Slovensko  a  formálně  prodány 
společnostem Xuvion a Brexus. Skutečnost, že obžalovaný Adrián N. tyto karty na 
Slovensku  přebíral,  potvrdil  ve  své  výpovědi  obžalovaný  Š., který uvedl, že pokud 
karty  vyvážel  na  Slovensko,  předával  je  tam  panu  Adriánovi.  Právě  s ohledem na 
skutečnost,  že  obžalovaný  N.  přebíral  tyto  karty,  přičemž  si  byl  vědom,  že  žádná 
z karet nebyla převedena dalšímu zájemci, a z jeho intenzivního zájmu o nadměrné 
odpočty  DPH,  informace  k těmto  nadměrným  odpočtům  a  aktivní  řešení  problémů 
s tímto  souvisejících,  ať  již  ve  vztahu k obnovení  funkčnosti  systému  Ikropolis, 
potvrzení sídla SCB a podobně je zřejmé, že obžalovaný svým jednáním výrazným 
způsobem napomáhal realizaci úmyslu zkrátit daň ve formě vyplacení neoprávněně 
uplatněných  odpočtů  DPH,  přičemž  s ohledem na jeho  znalost celého systému, 
vyplývající zejména z provedených  odposlechů,  má  soud  za  to,  že  je  nutno  dojít 
k závěru,  že  takto  jednal  v úmyslu  přímém,  když  věděl,  že  uplatněné  nároky  na 
nadměrný  odpočet  DPH  jsou  neoprávněné  a  přesto  svým  jednáním  vědomě 
napomáhal jejich vyplacení. Proto i jeho jednání bylo kvalifikováno tak, jak je 
popsáno ve výrokové části tohoto rozsudku.  
 
 
K jednání,  které  je  popsáno  jako  společné  jednání  obžalovaných  Ing. 
Vladimíra R., CSc., Ing. Vlasty K. a Adriána N., je nutno vycházet ze všech závěrů 
popsaných výše, z nichž  je  patrné,  že  tito  tři  obžalovaní  jednali  v úmyslu napomoci 
zkrácení  daně,  tak  jak  bylo  pácháno  obžalovaným  Michaelem  B.  a jeho 
spolupachateli. Je také nutno uvést, že obžalovaní R.  a  K., kteří se k věci  vyjádřili, 
v podstatě  nepopřeli  toto  své  jednání,  z čehož  vyplývá,  že  důkaz  provedenými 
odposlechy, který je v tomto  případě  důkazem  stěžejním,  lze  považovat  za 
věrohodný, když výpovědi obžalovaných s tímto důkazem korespondují, a v případě 
Adriána  N.  se tento k trestné  činnosti,  která  je  jemu  kladena  za  vinu,  nevyjádřil 
vůbec. Je možno rekapitulovat, že zejména obžalovaná K. jednala v tom smyslu, že 
kontaktovala  jednatelky  společnosti  Dugong  a  Guega,  Annu  K.  a Elišku T., jejichž 
prostřednictvím  založila  nové  účty  obou  uvedených  společností,  a  to  za  účelem 

---

155 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
nahlášení u správce daně, jakožto nových účtů, na které mají být  zaslány finanční 
prostředky z vyplacených nadměrných odpočtů DPH. Tato skutečnost vyplývá jednak 
z listin, jednak i z vyjádření  obžalovaných  K.  a  T.,  byť  tyto  si  nebyly  zcela  vědomy 
účelu,  pro  který  k těmto  úkonům  dochází  a  popsaly  pouze,  že  byly  při  zakládání 
nějakých účtů v bankách a rovněž kontakty s osobami Saši a Michala (B.), kteří po 
nich měli požadovat nějaké aktivity a v případě, že by se jich odmítly účastnit, měli 
jim do jisté míry vyhrožovat blíže nespecifikovanou újmou. Podstata celého jednání je 
velmi dobře patrna ze záznamu hovorů, které byly přehrány u hlavního líčení, kdy je 
zřejmé, že  všichni tři tito obžalovaní  ve  vzájemné shodě a na základě vzájemných 
dohod jednali tak, aby o založení těchto „alternativních účtů“ nevěděl ani Michael B., 
ani Veronika D., a poté, co Veronika D. zjistila založení jednoho z těchto účtů (karta 
12 23.8.2011 v 11:02:51  hod.),  řeší  ihned  založení  účtů  nových  (karta 12 6.9.2011 
v 11:51:43 hod., 6.9.2011 v 15:58:53 hod. a další.). Vědomost obžalovaného Ing. R. 
o těchto účtech pak vyplývá z hovoru karta 05 23.8.2011 v 11:06:35 hod.  
 
 
Ze  skutečností  zjištěných  k jednání  všech  tří  obžalovaných  je  zřejmé,  že  se 
nemohlo  jednat  pouze  o  zajištění  úhrady  dluhu  obžalovaného  B.  Obhajoba, že se 
jednalo vlastně o jednání ve prospěch společností Guega a Dugong v tomto případě 
neobstojí,  neboť  obžalovaní  R.  i  K.  uvedli,  že  za  tyto  společnosti  jednal  vždy 
obžalovaný Michael B.  a navíc  na  svou  obhajobu  uváděli,  že  faktická  vlastnická 
struktura  těchto  společností  jim  nebyla  známa,  neboť  se  jednalo  o  společnosti 
evropské, u kterých vlastnickou strukturu nelze dohledat ani v obchodním  rejstříku. 
Jak vyplývá z výpovědí  obžalovaných  Anny  K.  a Elišky T.,  tyto  samy  žádný  podnět 
k založení účtů, jako jednatelky obou společností, nezavdaly a nešlo tedy o jednání 
iniciované  jednatelkami  obou  společností,  ani  obžalovaným  B., kdy z odposlechů 
vyplývá,  že  se  mělo  jednat  o  jednání  utajené,  o  kterém se obžalovaný B.  ani 
Veronika  D.  nedozví. Pokud obžalovaná K.  hovořila  o  jakýchkoli  pohledávkách  za 
Michaelem  B.,  mělo  se  jednat  řádově  o  částku  okolo  500.000,-  Kč.  Obžalovaný  R. 
v telefonických  hovorech  hovoří  rovněž  o  částce  okolo  500.000,- až 600.000,-  Kč a 
obžalovaný  N.  hovoří  toliko  o  dlužné  částce  za  nájem  nebytových  prostor.  Výše 
těchto  částek  je  ve výrazném  nepoměru  k výši  neoprávněně  uplatněných 
nadměrných  odpočtů  v případě  společnosti  Guega  ve  výši  141.000.000,-  Kč  a  u 
společnosti  Dugong  ve  výši  převyšující  133.000.000,-  Kč,  přičemž  z odposlechů  i 
vyjádření obžalovaných T. a K. vyplývá, že jednatelky společností Guega a Dugong 
neměly  žádný  přístup  k těmto  nově  zakládaným  účtům  a  obžalovaný  B., jakožto 
osoba fakticky jednající za tyto společnosti, neměl mít o založení těchto účtů žádné 
povědomí. Je tedy zřejmé, že jedinými osobami s přístupem k účtům měli být právě 
obžalovaní  K.,  N.  a  R.,  a  fakticky  by  tak  veškeré  finanční  prostředky,  na  tyto  účty 
došlé, byly pouze v jejich dispozici, aniž by kdokoli z nich byl jakkoli provázán se 
společnostmi Guega a Dugong, když ani obžalovaný R. již v té době nedisponoval 
plnou mocí těchto společností a i pokud by takovouto plnou mocí disponoval, bylo by 
toto jeho jednání zcela mimo rámec jakéhokoli zmocnění daňového poradce. 
 
           Pokud obžalovaný R.  na  svou  obhajobu  uváděl,  že  pouze  teoreticky 
doporučoval Adriánu N. možnost založení dalších účtů jednatelkami společnosti, tato 
jeho obhajoba je vyvrácena přehranými hovory, z nichž vyplývá, že tento s Adriánem 
N.  velmi  podrobně  a  dlouhodobě  konzultoval  veškeré  okolnosti  daňových  řízení  u 

---

156 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
společností  Dugong  a  Guega,  navíc  je  nelogické  i  jeho  vyjádření,  že  hovořil 
s Adriánem  N. proto, že věděl, že tento se zná s Vlastou K., která ovšem v té době 
nebyla nijak provázána se společnostmi Guega a Dugong, a pokud ve vztahu k nim 
mohla  provádět  jakékoliv  úkony,  mohla  tak  činit  toliko  na  pokyn  osob  za  tyto 
společnosti jednající, což bylo provedeným dokazováním vyloučeno. Samotný Adrián 
N.,  kterému  měl  obžalovaný  R.  poradit, pak nebyl s těmito  společnostmi  svázán 
vůbec  a  obžalovanému  R.,  jakožto  zkušenému  daňovému  poradci,  muselo  být 
zřejmé,  že  obžalovaný  N.  není  oprávněn  iniciovat  jakékoli  postupy  ve  vztahu  ke 
společnostem Dugong a Guega. Obžalovaný R. tedy zcela vědomě a úmyslně jednal 
v příkrém  rozporu  se  všemi  povinnostmi  vyplývajícími  ze  zákona  o  daňovém 
poradenství,  kdy  byť  se  jednalo  o  jeho  dřívější  klienty,  jednal  zcela  jednoznačně 
v rozporu s jejich zájmy, když třetí osobě Adriánu N. bez jakéhokoli právního základu 
doporučil  způsob,  jakým  se  lze  zmocnit  finančních  prostředků  právnických  osob. 
Tentýž  postup  pak  byl  zjištěn  i  u  obžalované  Ing.  K.,  která  rovněž  v inkriminované 
době již neměla vůbec žádný vztah k uvedeným společnostem, což obžalovaný Ing. 
R.  nepochybně  věděl,  a  přesto  právě  znalostmi  této  osoby  odůvodňoval  svou  radu 
Adriánu  N.  Je  tedy  zřejmé,  že  všichni  tři  obžalovaní  učinili  pokus  zmocnit  se 
finančních prostředků vyplacených společnostem Dugong a Guega, a to za situace, 
kdy  na  základě  výše  rozvedených  úvah  soudu  byli  všichni  tři  srozuměni 
s neoprávněným uplatněním nároku na nadměrné odpočty z DPH, což měl být jediný 
zdroj  příjmů  společností  Dugong  a  Guega,  a  jedině  očekávání  výplaty  těchto 
finančních prostředků bylo důvodem pro zřízení uvedených účtů.  
 
 
Pokud jde o právní kvalifikaci tohoto jednání obžalovaných, jak bylo popsáno 
výše, všichni jednali v úmyslu  převést  na  sebe  dispoziční  právo  ve  vztahu 
k finančním  prostředkům  pocházejícím  z neoprávněně  vyplacených  nadměrných 
odpočtů DPH. Jak již  bylo rovněž  výše uvedeno, skutková podstata trestného činu 
popsaného v ustanovení  §  240  tr.  zákoníku  je  dána  zkrácením  daně,  tedy  fakticky 
uvedením  správce  daně  v omyl  o  rozhodných  skutečnostech,  na  základě  kterých 
správce  daně  v rozporu  se  skutečností  vyměří  daň.  Jejich jednání i v tomto  směru 
bylo vedeno snahou napomoci k dokonání  zkrácení  daně  a  tedy  nikoli  v rozporu 
s úmyslem obžalovaného Michaela B.,  byť  tento  samozřejmě  zamýšlel  vlastní 
obohacení a vlastní dispozici s vyplacenými  finančními  prostředky,  kdy  jedině  za 
tímto  účelem  celý  systém  vytvořil.  S ohledem na tento primární úmysl všech 
obžalovaných, tedy i obžalovaných Ing. R., Ing. K.  a Adriána N., soud i toto jejich 
jednání kvalifikuje jako faktický dílčí útok jejich pomoci ke spáchání samotného zvlášť 
závažného  zločinu  krácení  daně,  poplatku  a  podobné  povinné  platby  podle  §  240 
odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jak je to uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.  
 
 
Obžalovaný Petr Š. se k jednání, které je mu kladeno za vinu, fakticky doznal 
s tím, že uvedl,  že  přesně  nevěděl,  k čemu  má  na  finančním  úřadě  svědčit.  Navíc 
uvedl, že neexistovala ani žádná dohoda s Michaelem B. či její konkrétní obsah, ani 
nemělo  jít  o  žádnou  dohodu,  jejímž  obsahem  měl  být  příslib  jednání  spočívající 
v pomoci k vylákání neoprávněné  daňové  výhody,  kdy  fakticky  jednal  toliko  se 
svědky B. a S., kteří jej zjednali na práci bílého koně. Měl za to, že má pouze imitovat 
nemocnou osobu pro jednání před finančním úřadem. Z jeho výpovědi z přípravného 
řízení, která byla čtena u hlavního líčení, jakož i z výpovědí svědkyň – zaměstnankyň 

---

157 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
finančních  úřadů,  vyplývá,  že  obžalovaný  Š.  se  účastnil  jednání,  kde  se  prokázal 
padělaným  občanským  průkazem  na  jméno  Roman  B., a tedy se vydával za tuto 
osobu,  jejímž  jménem  potvrzoval  obchody  společnosti  Sirenia SE, se kterými sám 
neměl nic společného a fakticky o nich nebyl informován. Je zřejmé, že předmětný 
občanský  průkaz  si  obžalovaný  Petr  Š.  nevyhotovil  sám,  naopak  se  před  svým 
vystoupením na finančních úřadech setkal s Veronikou D. a Michaelem B., kdy sám 
popsal,  že  byl  těmito  osobami  proškolen,  co  má  vypovídat  a  byl  vybaven  také  i 
seznamem obchodních společností, s nimiž společnost Sirenia SE měla obchodovat. 
Z provedeného dokazování je zřejmé, že obžalovaný Š. jednal před správcem daně 
zcela úmyslně za cizí osobu, kdy si musel být vědom, že takto vystupuje, jelikož se 
prokazoval cizím občanským průkazem. Nikterak jej nevyviňuje jeho obhajoba, že se 
jednalo  pouze  o  jakési  alter  ego  nemocné  osoby,  neboť  je  zřejmé,  že  obžalovaný 
vystupoval za osobu Romana  B.  a vypovídal v souladu s instruktáží Michaela B.  a 
Veroniky  D. a nikoli v souladu se skutečností. Z listin, které obžalovaný Š. orgánům 
činným  v trestním  řízení  předložil,  také  vyplývá,  že  byl  seznámen  s objemem 
obchodů, které společnost Sirenia, za kterou měl vystupovat, měla provádět, včetně 
finančních objemů těchto obchodů, a vzhledem k tomu, že vypovídal před správcem 
daně, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že tak činí v rámci daňového řízení za 
účelem ovlivnění rozhodnutí správce daně o daňové povinnosti, jelikož byl seznámen 
se  všemi  společnostmi,  které  měly  být  obchodními  partnery  společnosti  Sirenia, 
potvrzoval obchody ve vztahu ke všem skutkům tak, jak jsou popsány ve výrokové 
části tohoto rozsudku a jak jsou obžalovanému kladeny za vinu. Pokud jde o skutky 
v bodech  3)  a  4),  je  nutno  připustit,  že  jednání  obžalovaného  Š.  pokrývají pouze 
částečně,  a  to  pouze  v souvislosti s kartami Ikropolis, kdy obžalovaný Š.  se 
potvrzování obchodů kartami webka.info nikterak neúčastnil, neboť sám vystupoval 
pouze za společnost Sirenia SE, která dalším společnostem v České republice karty 
webka.info  neprodávala.  Soud  však  má  za  to,  že  bylo  jednoznačně  prokázáno 
jednání obžalovaného Š.  a rovněž jeho srozumění se skutečností, že jedná s cílem 
ovlivnit rozhodnutí správce daně o výši daňové povinnosti, pročež u něj byl shledán 
úmysl ve vztahu k jednání tak, jak je mu kladeno za vinu, a bylo užito právní 
kvalifikace popsané ve výrokové části rozsudku. Je také nutno uvést, že předchozí 
odsouzení obžalovaného pro trestný  čin  padělání  a  pozměňování  úřední  listiny 
v souvislosti s užitím  padělaného  občanského  průkazu  nezakládá  ve  vztahu  k této 
věci  překážku  ne  bis  in  idem,  neboť  toto  odsouzení  nepokrývá  celé  jednání 
obžalovaného, ale pouze samotné užití padělaného dokladu. I z listin z přípravného 
řízení,  na  které  poukazovala  obhajoba,  vyplývá,  že  policie  se  jednáním 
obžalovaného  zabývala  samostatně  s ohledem  na  specializaci  svých  útvarů,  nikoli 
proto,  že  by  na  počátku  trestního  řízení  došla  k závěru,  že  ve  vztahu  k daňovým 
povinnostem jednání obžalovaného není trestným činem.  
 
 
Pokud jde o další obžalované, jedná se o jednatele obchodních společností, 
kteří sami jednali vlastním jménem, podávali také sami daňová přiznání a uplatňovali 
nadměrné odpočty DPH.  
 
Obžalovaný Bronislav T. popsal, že jako jednatel společnosti Leisure, s.r.o., která se 
zabývala výrobou nábytku, považoval obchod s webhostingovými kartami za reálný a 
měl za to, že se jedná o výhodnou nabídku, kterou hodlal získat kapitál pro své další 

---

158 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
podnikání.  Během  svých  výpovědí  v přípravném  řízení  popsal,  že  fakticky  sám 
navázal kontakt se společností Sirenia SE, která mu nabídla webhostingové karty a 
jejíž jednatel B. mu nabídl, že v případě, že sežene zahraničního odběratele, pomůže 
mu  společnost  Sirenia  při  financování  obchodů.  Následně  popsal  kontakty 
s jednatelkou společnosti Xuvion Veronikou V., s tím, že poté od něj odebírala zboží 
firma  Brexus,  ke  které  se  ale  blíže  nevyjádřil.  Uvedl,  že  nabídka  webhostingových 
karet mu byla přivezena dvěma neznámými muži. Také popsal, že si úvěr zařizoval 
v sídle  společnosti  SCB,  tedy  Standard  Credit  Bank,  která  celé  transakce 
financovala. Dále pak uvedl, že koncem listopadu 2010 se setkal také s Michaelem 
B.  Pokud  jde  o  kontakty  se  společnostmi  Xuvion  a  Brexus,  uvedl,  že jednatelka 
společnosti Xuvion přijela za ním do Holešova, kde jí funkčnost systému ukazoval na 
počítači  a  muž  za  společnost  Brexus  systém  znal  a  obžalovaný  mu  ukazoval 
prezentaci v Bratislavě. Také uvedl, že s jednateli těchto společností jednal i o ceně a 
popsal  také,  že  první  dodávku  na  Slovensko  vezl  osobně  a  poté,  co  mu  byla 
zaplacena, poslal karty už dopravou.  
 
Je  nutno  uvést,  že  tato  jeho  výpověď  byla  provedeným  dokazováním  zcela 
vyvrácena,  kdy  bylo  zjištěno,  že  žádné  z jednání, které obžalovaný v přípravném 
řízení popsal, neproběhlo a proběhnout nemohlo, neboť jednatel společnosti Sirenia 
SE Roman B.  za tuto společnost nikdy s nikým nejednal a pouze v jednom případě 
byl  přítomen  jednání  v Holešově,  kde  však  ze  zdravotních  důvodů  fakticky 
k žádnému  jednání  nedošlo,  stejně  tak  pobočka  banky  SCB  v Praze nikdy 
neexistovala  a  jednatelka  společnosti  Xuvion  Veronika  V.  na Slovensku karty 
nepřebírala  a  s obžalovaným  T.  o cenách nejednala, ani jí obžalovaný tyto karty 
neprezentoval.  Stejně  tak  jednatel  společnosti  Brexus  R.  A.  se nikdy žádného 
takového jednání nezúčastnil a jak bylo zjištěno z jeho výpovědi, tento neumí ani číst 
a psát. Obžalovaný, ačkoli v tomto procesním postavení se může hájit, jak sám uzná 
za  vhodné,  zcela  zjevně  v přípravném  řízení  vypovídal  nepravdu,  přičemž  jím 
popisovaná jednání pokrývala veškerá jednání, která mohla o kartách Ikropolis 
proběhnout.  Soud  tak  má  za  to,  že  z této  jeho  výpovědi  lze  učinit  závěr,  že 
obžalovaný věděl o nezákonnosti prováděných transakcí, přičemž sám před orgány 
činnými  v trestním  řízení  uváděl  verzi,  která  mu  byla  v rámci  přístupu  k tomuto 
systému doporučena, neboť se v podstatě neliší od dalších verzí uváděných jednateli 
existujících společností v prvotní fázi trestního řízení.  
 
V rámci hlavního líčení pak svou výpověď z přípravného řízení upravil v tom smyslu, 
že  do  ní  zařadil  osobu  Pavla  K.,  jakožto  zprostředkovatele,  tedy  osobu,  která 
kontakty  se  všemi  rozhodnými  subjekty,  se  kterými  hovořil  již  v přípravném  řízení, 
zprostředkovala.  Konkrétně  se  mělo  jednat o kontakty s dodavatelem karet 
společnosti  Sirenia  s bankou  SCB,  kdy  prostřednictvím  Pavla  K.  měl  obžalovaný 
zařizovat úvěr a rovněž mu měl zprostředkovat kontakt na společnosti karty od něj 
odebírající. Obžalovaný T. ovšem nepopsal, jakým způsobem byl Pavel K. orientován 
v samotných transakcích a popisoval pouze, že Pavel K.  jej  navštěvoval,  vyřizoval 
doklady, eventuálně převážel karty, ovšem nic bližšího k jeho osobě nebyl schopen 
uvést. Otázku, z jakého  důvodu  o  Pavlu  K.  nehovořil  již  v přípravném  řízení, 
obžalovaný  nebyl  schopen  věrohodně  zodpovědět,  kdy  uvedl  pouze,  že  z Pavla  K. 

---

159 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
měl  blíže  neodůvodněný  strach,  ovšem  nepopsal  žádnou  výhrůžku,  kterou  by  mu 
bylo bezprostředně vyhrožováno, pokud by o Pavlu K. vypovídal.  
 
Pokud jde o svědecké výpovědi ve vztahu ke společnosti Leisure, svědek Ing. Jiří K. 
podpořil  výpověď  obžalovaného  T.  v tom smyslu, že popsal vystupování 
obžalovaného K. jakožto osoby, která jejich společnosti obchody s kartami nabídla, a 
také uvedl, že celý obchod považoval za zajímavou obchodní  příležitost.  Svědkyně 
Jaroslava  S.,  účetní  společnosti  Leisure,  uvedla,  že  podle  ní  byly  veškeré  účetní  a 
další doklady i v souvislosti s webhostingovými kartami v pořádku,  vše  bylo  řádně 
zaúčtováno a ona sama neměla pochybnosti ani o internetovém bankovnictví, neboť 
platby probíhaly přes banku a k dispozici byly bankovní výpisy. Nutno ovšem uvést, 
že k obsahu jednotlivých listin se zcela v souladu se svým postavením externí účetní 
blíže  nevyjadřovala.  Svědek  Libor  P.,  pracovník  finančního  úřadu,  pak popsal, že 
vzhledem k předmětu  činnosti  společnosti  Leisure  se  jim  nezdál  předmět  plnění  – 
webhostingové  karty,  a  proto  bylo  přistoupeno  ke  kontrole.  Jednání  se  zástupci 
společnosti Leisure v rámci kontroly bylo standardní, nicméně pochybnosti v podstatě 
nebyly odstraněny.  
 
Soud rekapituluje, že v obou svých výpovědích obžalovaný T. popsal účast jakéhosi 
prostředníka,  přičemž  pro  posouzení  jeho  viny  není  rozhodné,  zda  se  jednalo  o 
fiktivní osobu či osobu Pavla K. Důležité je, že je obžalovaný T. tyto osoby neznal a 
žádné obchodní aktivity s nimi  dříve  neprováděl,  a tyto  mu nabídly  obchodování  se 
zbožím,  které  neznal  a  se  kterým  neměl  žádné  zkušenosti.  Vzhledem 
k nevěrohodnosti  výpovědi  z přípravného  řízení,  která  byla  ve  všech  bodech  zcela 
vyvrácena, lze  dále vycházet pouze z výpovědi  u  hlavního  líčení,  kdy  obžalovaný 
dále popsal, že stejná osoba, která mu nabídla obchodování s webhostingovými 
kartami, mu také zajistila odběratele těchto karet - společnosti Xuvion a Brexus na 
Slovensku. Mimo to mu tato osoba zajistila dovoz zboží i odvoz tohoto zboží a rovněž 
financování prostřednictvím banky Standard Credit Bank, která v podstatě na základě 
pouze  základních  dokladů  a  bez  bližších  znalostí  historie  či  aktivit  společnosti 
Leisure, která podle vyjádření obžalovaného měla roční obrat okolo 10 milionů Kč a 
zabývala se pouze výrobou nábytku, který exportovala do Velké Británie, poskytla 
úvěr nejprve ve výši 200.000,- euro, tedy ve výši poloviny ročního obratu firmy. Tuto 
transakci obžalovaný T.  i  svědek  K.  popsali  jako  zcela  standardní  obchod.  Úvěr 
přitom poskytla banka, kterou nikdo ve firmě Leisure neznal a ani znát nemohl, neboť 
tato banka neexistovala a tedy nemohla mít ve firmě obžalovaného žádné reference. 
Navíc  tento  úvěr  podle  smlouvy  nebyl  nikterak  účelově  vázán  a  nebyl  ani  nijak 
zajištěn.  
 
 
Z listinných  důkazů  je  pak  zřejmé,  že  obžalovaný  T.  úvěr  poskytnutý  bankou 
SCB nepoužil na žádný jiný účel, než na obchodování s webhostingovými kartami, a 
to ani za situace, kdy jeho firma měla existenční problémy a kdy formálně finančními 
prostředky  na  účtu  SCB  disponoval.  Sám  přitom  neprovedl  žádný  pokus  o  výběr 
jakékoli  částky  z tohoto  účtu,  byť  tento  úvěr  nebyl  podle  smlouvy  nijak  účelově  na 
obchodování s webhostingovými  kartami  vázán,  navíc  je  zřejmé,  že  jeho  výpověď 
z přípravného řízení, kdy u správce daně nebyla zaměřena pouze na zamlčení osoby 

---

160 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Pavla K., ale obžalovaný v této své výpovědi popisoval vlastní aktivní jednání, které 
zcela zjevně neproběhlo a ani proběhnout nemohlo.  
 
 
Obžalovaný Bronislav T.  pak vystupuje  rovněž  v některých  z přehraných 
odposlechů, kdy s obžalovaným B. řeší otázku výpadku serveru Ikropolis a podmínky 
jeho opětovného spuštění (karta 11 21.9.2011 v 13:41:23 hod. a 14:03:10 hod.). 
 
 
Soud má za to, že na základě výše uvedených skutečností je prokázáno, že 
obžalovaný T. při vstupu do obchodování s kartami Ikropolis si byl vědom jejich toliko 
fiktivní povahy, kdy aniž by tento produkt jakkoli znal a byl jakkoli orientován na trhu a 
aniž by na počátku měl povědomí o možném odbytu tohoto zboží, nakoupil během 
krátkého časového období toto zboží za částky převyšující roční obrat jeho fungující 
firmy s tím,  že  jak odběratele,  tak  dodavatele,  včetně  dopravy,  mu  zajišťovala  tatáž 
osoba a tato mu zprostředkovala rovněž úvěr u neznámé banky na základě pouze 
základních  dokladů  a  bez  jakéhokoli  zajištění,  přičemž  aniž  by  do  tohoto  obchodu 
vložil  jakékoli  své  vlastní  finanční  prostředky,  uplatnil  u  správce  daně  nárok  na 
nadměrný odpočet DPH, přičemž soud konstatuje, že jednal v úmyslu přímém, neboť 
s ohledem  na  okolnosti  svého  jednání  věděl,  že  tímto  jednáním  neoprávněně 
uplatňuje daňovou výhodu a jednal v úmyslu tuto daňovou výhodu pro sebe získat, 
proto bylo jeho jednání kvalifikováno tak, jak je popsáno ve výroku tohoto rozsudku.  
 
 
Obžalovaný  Lubomír  P.  jednal v podstatě  téměř  shodně  jako  obžalovaný  T. 
Rovněž  obžalovaný  P.  v přípravném  řízení  ve  své  prvotní  výpovědi  popsal,  že  byl 
s webhostingovými kartami seznámen spoluobžalovaným Radimem K., který mu 
následně  měl  zajišťovat  i  odběratele  -  společnosti Brexus a Xuvion s tím, že 
obžalovaný P. nepopsal, jakým způsobem získal úvěr u banky SCB, pouze uvedl, že 
tento úvěr mu byl avizován a výpisy z SCB dostával od obžalovaného K. Popsal také, 
že první obchody s webhostingovými  kartami  za  společnost  General  Finance 
prováděl někdo jiný než on, ale přesně neví, zda to byl obžalovaný K. nebo někdo 
jiný.  Popsal  také  schůzku  s jednatelem  dodavatele  karet  společnosti  Sirenia 
Romanem B. v Holešově, po které získal pochybnosti o všech těchto transakcích. Ve 
své další  výpovědi  v přípravném  řízení  pak  popsal,  že  zprostředkovatelem  všech 
těchto obchodních transakcí byl Pavel K. s tím, že sám obžalovaný s touto osobou 
seznámil Radima K.  a  veškeré  obchody  včetně  kontaktu  s bankou SCB, 
zprostředkovával právě Pavel K. Na rozdíl od obžalovaného T. obžalovaný P. se stal 
jednatelem  společnosti  General  Finance,  s.r.o.  se  záměrem  obchodovat  s kartami 
Ikropolis,  přičemž  sám  žádnou  histori   v této  společnosti  neměl.  Současně  ovšem 
obžalovaný P. popsal, že měl zkušenosti s vedením dalších firem i s obchodováním 
s cizinou, což v minulosti činil. Přesto, jak vyplývá z jeho výpovědi, od jemu neznámé 
osoby  přijal  nabídku  na  obchody   řádově  v  desítkách  milionů  korun,  aniž  by  sám 
disponoval   dostatečným  kapitálem  s tím, že tatáž osoba mu zajistila i odbyt. 
Obhajoba  obžalovaného,  že  mělo  jít  o  poctivý  obchod,  je  vyvrácena  právě  těmito 
okolnostmi, kdy sám obžalovaný P. s tímto zbožím neměl žádnou zkušenost, neznal 
jeho skutečnou cenu, ani funkčnost a neznal ani situaci na trhu, nebylo ani zjištěno, 
že  by  činil  jakékoliv  kroky  k vlastním obchodním aktivitám a k vlastní snaze 
webhostingové  karty  prodat.  Rovněž  poskytnutí  úvěru  u  banky  SCB,  aniž  by 
obžalovaný kdy tuto banku navštívil, aniž by jí doložil relevantní doklady, kdy za 

---

161 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
společnost General Finance ani žádné doklady doložit nemohl, neboť tato společnost 
před obchodem s webhostingovými kartami nebyla nijak činná a s přihlédnutím k výši 
poskytnutého úvěru, a to 3.500.000,- euro nelze považovat za standardní obchodní 
transakci. Je zcela vyloučeno, aby obžalovaný P., který podle vlastního vyjádření měl 
zkušenosti s vedením firmy a obchodní činností, tyto transakce považoval za reálné a 
standardní, přesto obžalovaný za tohoto stavu, jakožto jednatel společnosti General 
Finance, s.r.o. uplatnil u  správce  daně  nárok  na  nadměrný  odpočet  DPH,  aniž  by 
přitom sám do této obchodní aktivity investoval jakékoliv vlastní finanční prostředky a 
toliko  deklaroval  využití  úvěru  poskytnutého  bankou  SCB.  Rovněž  obhajoba 
obžalovaného, že se touto cestou snažil získat  finanční  prostředky  na  léčbu  svého 
syna,  je  přes  lékařskou  zprávu  jeho  nezletilého  syna  vyvrácena.  Obžalovaný  P. 
uvádí,  že  tímto  způsobem  chtěl  získat  částku  500.000,-  Kč,  aby  mohl  svého 
postiženého  nezletilého  syna  umístit  do  lázeňské  péče  v Piešťanech. Jak ovšem 
vyplývá z listin založených ve spise, uplatnil nárok na nadměrný odpočet převyšující 
60.000.000,-  Kč,  což  je  v naprostém  nepoměru  k částce,  kterou  podle  vlastního 
tvrzení  chtěl  tímto  způsobem  získat.  Sám  se  navíc  poprvé  o  této  motivaci  vyjádřil 
teprve v rámci závěrečných řečí v hlavním líčení a soud toto jeho tvrzení považuje za 
účelové,  vedené  snahou  dosáhnout  nižšího  trestu  na  základě  zdravotnické 
dokumentace,  kterou  byl  schopen  soudu  předložit,  s tím, že však jeho obchodní 
aktivity se zdravotním stavem jeho syna neměly nic společného.  
 
 
Jeho přímý úmysl neoprávněně získat daňovou výhodu ve formě nadměrného 
odpočtu  DPH,  kdy  věděl,  že  jím  deklarované  obchody  jsou  toliko  fiktivní  a  přesto 
svým  jednáním  chtěl  získat  finanční  prostředky  z neoprávněně  uplatněných 
nadměrných  odpočtů  DPH,  jsou  dále  podporovány  i  svědeckou  výpovědí  Ing. 
Dagmar K., která popsala průběh řízení před finančním úřadem. Tato svědkyně také 
uvedla, že i přes výslechy obžalovaného P. byly v řízení stále nesrovnalosti s tím, že 
nakonec  finanční  kontrola  byla  ukončena  tak,  že  obžalovaný  P.  svůj  podíl  ve 
společnosti General Finance převedl na jinou firmu. Je nutno uvést, že tento převod 
soud  nevyhodnotil  ve  prospěch  obžalovaného  P.  jako snahu zabránit škodlivému 
následku jeho dřívějšího jednání, kdy sám obžalovaný sice firmu převedl, nicméně se 
správcem  daně  nadále  nespolupracoval  a  svůj  nárok  na  vyplacení  nadměrného 
odpočtu  DPH  nikterak  nemodifikoval.  Soud  tedy  má  za  to,  že  v situaci, kdy 
obžalovaný  zjistil,  že  postup  při  vyplacení  neoprávněně  uplatněných  nadměrných 
odpočtů není hladký a probíhá řízení u správce daně, se snažil pouze vyvinit tím, že 
společnost  General  Finance  opustil,  avšak  nikterak  tímto  svým  úkonem  nepostihl 
podstatu svého jednání, a to neoprávněné uplatnění nadměrného odpočtu DPH. 
 
 
Z výše  uvedených  důvodů  soud  u  obžalovaného  dovodil  naplnění  znaků 
skutkové podstaty trestného činu podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a uznal jej 
vinným tak, jak je to uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.  
 
 
Obžalovaný  Michal  K.  popsal,  že  jeho  firma  Danemoor  byla  normálně 
fungující  firmou,  která  měla  zaměstnance,  s tím,  že  tato  byla  založena  za  účelem 
obchodu s kartami webka.info. Popsal, že na kartách webka.info byly vysoké obraty a 
řádově  za  miliony  korun,  tyto  karty  také prodal s tím,  že  však  některé  byly 
dobropisovány,  neboť  další  společnosti  tyto  karty  dále  neprodávaly,  a  to  z toho 

---

162 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
důvodu, že vývoj tohoto produktu se někde zastavil. Uvedl, že prodal karty asi za 10 
až  15  milionů  Kč,  ale  nedokázal  odpovědět,  v jakém  objemu byly karty 
dobropisovány. Mimo tyto obchody se jeho firma Danemoor zabývala stavební 
činností a také nákupem a prodejem. Popsal, že má za to, že s obžalovaným B. se 
seznámil tak, že mu nabídl karty webka.info a po nějaké době obžalovaný B. přišel 
s vlastním systémem Ikropolis. Tyto nové karty byly podle obžalovaného v podstatě 
stejné jako webka.info s tím, že Michael B. mu slíbil vývoj a také lepší prezentaci a 
marketing. Obžalovaný se snažil karty prodat do Ruska, tam měl partnera, na jehož 
název si už nebyl schopen vzpomenout. Tento obchod však neproběhl a proto chtěl 
karty obžalovanému B. vrátit, což tento odmítl, proto karty prodal společnosti Vanapo 
vedené Ing. M.  a v podstatě  více  se  o  tyto  karty  nestaral.  Připustil  také,  že  nákupy 
těchto  karet  byly  financovány  prostřednictvím  banky  SCB,  přičemž  popsal,  že  měl 
jednání s nějakými lidmi z této banky, která mu nakonec poskytla úvěr ve výši okolo 
100 milionů Kč bez jakéhokoliv zajištění. Uvedl, že s bankou jednal na ul. Truhlářské 
v Praze s tím, že přesné  místo  si  nepamatuje.  Z úvěru  vyčerpal  asi  80  milionů  Kč 
výlučně  na  nákup  karet  Ikropolis.  Při  převodu  karet  na  společnost  Vanapo  došlo 
k přefakturaci,  společnost  Vanapo  rovněž  nakoupila  za  úvěr  u  SCB  a  finanční 
prostředky  převedla  na  účet  společnosti  Danemoor  u  této  banky.  Společnost 
Danemoor přitom prodávala společnosti Vanapo se ziskem. Obžalovaný dále uvedl, 
že  sám  je  fakticky  stoprocentním  vlastníkem  společnosti  Vanapo,  neboť  tato  je 
vlastněna  společností  Luminex  a  stoprocentním  vlastníkem  Luminexu je on sám. 
Uvedl také, že společnost Danemoor neuplatňovala žádné nároky u správce daně. 
Celý svůj vztah k předmětným obchodům vyjádřil tak, že udělal velkou chybu, že si 
naběhl a sám se cítí poškozen, neboť mu tato aktivita zlikvidovala společnost, která 
byla budována 5 až 6 let.  
 
 
Obžalovaný  Ing. Pavel M.  rovněž  popsal,  že  obchod  s kartami se mu zdál 
reálný, neboť karty existovaly a fungovaly. Uvedl, že s kartami se seznámil již v době, 
kdy tyto byly u firmy Danemoor, s tím, že při obchodování s kartami se chtěl zaměřit 
na  distributory,  nikoli  na  konečné  zákazníky.  Popsal,  že  mu  „přišla  informace“,  že 
karty od něj bude nakupovat společnost Xuvion. Ve srovnání s kartami webka.info, 
se kterými přišel do styku dříve, karty Ikropolis měly daleko profesionálnější úroveň, 
prezentace naoko vypadala lépe a server byl jednodušší na obsluhu. On sám 
informace o probíhajícím obchodu s kartami  webka.info  neměl.  Firmu  Xuvion  jako 
odběratele  karet  mu  doporučil  obžalovaný  B.,  přičemž  obžalovaný  v průběhu  této 
aktivity měl  za  to,  že  právě  obžalovaný  B.  zastupuje produkty Ikropolis. Dále 
obžalovaný uvedl, že v době,  kdy  obchodoval  se  společností  Xuvion,  neřešil,  proč 
celou marži za obchody s těmito kartami neinkasoval obžalovaný  B., neboť byl rád, 
že tento případ už má za sebou, protože obchody se zadrhávaly. Uvedl, že Michael 
B.  za  ně  udělal  veškerou  práci,  i  když  karty  na  Slovensko  společnosti  Xuvion  vezl 
obžalovaný osobně. Veškeré platby probíhaly prostřednictvím Standard Credit Bank 
a i na obchodě mezi společnostmi Danemoor a Vanapo byla jistá marže. Obžalovaný 
dále uvedl, že obchodování ukončil, neboť měl hodně běhání při shánění klientů a 
v této práci neviděl žádný smysl.  
 
 
Svědkyně Renata N. uvedla, že pracovala jako fakturantka ve firmě Danemoor 
a později ve firmě Vanapo s tím, že obě tyto firmy byly propojené a obchodovaly i 

---

163 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
mezi sebou. Webhostingové karty procházely pouze několikrát, nicméně popisovala, 
že karty byly prodávány „nadrobno i ve velkém“. Také uvedla, že vztahy ve firmě byly 
takové, že firmu vedl pan K.  a obžalovaný M.  pracoval  podle  pokynů  Michala  K. 
Svědkyně  Ing.  Jaroslava  N.  pro  společnosti  Danemoor  a  Vanapo  pracovala  jako 
externí  účetní  a  zaregistrovala  nákup  a  prodej  webhostingových  karet.  Obě  tyto 
společnosti provozovaly hlavně obchodní činnost a jako doplňkovou činnost stavební 
v rozsahu asi 18 % všech obchodních aktivit. Uvedla také, že někdy v letech 2009 až 
2010 převážnou část obchodních aktivit obou společností tvořily web karty. Největší 
obraty při obchodech probíhaly přes banku SCB, přičemž v účetnictví figurovaly i jiné 
banky. Svědkyně na internetu zjišťovala kód banky SCB, který nezjistila, neboť nebyl 
na internetu dostupný. Na otázky jí bylo řečeno, že jde o mezinárodní banku, která je 
specifická, s čímž  se  svědkyně  jako  běžná  účetní  nesetkává. O samotný 
podnikatelský záměr související s obchodováním s kartami se nezajímala. Svědkyně 
Markéta  V.  uvedla, že rovněž dělala fakturantku firem Danemoor a Vanapo, ovšem 
k obchodům  s kartami  se  nijak  konkrétně  nevyjádřila.  Svědek  Tomáš  M.  popsal, že 
byl  obchodním  manažerem  ve  společnosti  Danemoor  a  se  společností  Vanapo 
neměl  prakticky  nic  společného.  Přišel  do  styku  s obchodováním s kartami 
webka.info, ale nikoli s kartami Ikropolis, o které se staral někdo jiný. Je mu ovšem 
známo, že karty Ikropolis společnosti nabídl Michael B. a karty webka.info Tomáš B. 
Popsal také, že obchody s kartami  webka.info  nebyly  příliš  úspěšné,  a  to  z důvodu 
nějakých technických nedostatků fungování systému, které nikdo neodstranil. Právě 
pro tuto zkušenost se pak svědek nezapojoval do obchodování s kartami Ikropolis. 
 
Svědek  Jan  M.  popsal,  že  jako  zaměstnanec  finančního  úřadu  prováděl  postup 
k odstranění  pochybností  u  společností  Danemoor  a  Vanapo.  V  rámci  vyhodnocení 
důkazů  došel  k závěru,  že  se  pravděpodobně  nejedná  o  předmět  daně,  neboť 
služba, která měla být prostřednictvím web karet prodávána, nebyla funkční. Správce 
daně tedy usoudil, že karty Ikropolis nebyly použity k ekonomické činnosti. Také při 
ověřování  dokladů  předkládaných  společnostmi  Danemoor  a  Vanapo  u  jiných 
finančních  úřadů  vyšlo  najevo,  že  společnost  Sirenia  dodávala  karty  různým 
subjektům  a  všechny  karty  končí  na  Slovensku  u  společnosti  Xuvion.  Formou 
dožádání pak bylo zjištěno, že tato společnost Xuvion je na Slovensku nekontaktní a 
že jednatelkou je Češka z Prahy. Svědek také uvedl, že za společnosti Danemoor a 
Vanapo jednala Ing. N.,  přičemž  pouze  v jednom  případě  jednal  s obžalovanými 
Michalem  K.  a Ing. Pavlem M.  Dále  svědek  popsal,  že  byly  obě  společnosti 
opakovaně vyzývány,  aby doložily úhrady a  teprve koncem roku 2011 nebo v roce 
2012 předložili doklady od Standard Credit Bank, jimiž měly být úhrady doloženy.  
 
Z listin  založených  ve  spise  vyplývá,  že  společnost  Danemoor  první  karty  Ikropolis 
nakoupila od společnosti Sirenia SE dne 20.10.2010 (č.l. 2598) a společnosti Vanapo 
je prodala dne 21.10.2010 (č.l. 2604). Další karty pak nakoupila dne 14.12.2010 (č.l. 
2600)  a  prodala  dne  27.12.2010  (č.l.  2606).  Společnost  Vanapo  pak  karty  prodala 
společnosti  Xuvion  ve  dnech  22.12.2010  (č.l.  2672)  a  12.1.2011  (č.l.  2675). 
Z protokolu o místním šetření Finančního úřadu pro Prahu 5 (č.l. 2693), sepsaného 
s obžalovaným Ing. Pavlem M.  dne  9.5.2011,  pak  vyplývá,  že  tento  při  dotazu  na 
čísla svých bankovních účtů neuvádí účet vedený u Standard Credit Bank (č.l. 2696).  
 

---

164 
pokračování 
 
80T 1/2012 
 
Soud má za to, že provedeným dokazováním byla zcela vyvrácena obhajoba obou 
obžalovaných  spočívající  zejména  v tom, že veškeré transakce s kartami Ikropolis 
byly běžným obchodním stykem. Jednak z výpovědi obžalovaného K., obžalovaného 
M.  a  svědka  M.  vyplývá,  že  tito  měli  jistou  zkušenost  s kartami webka.info, s nimiž 
podle jejich vyjádření se obchod nezdařil, byť obžalovaný K. před soudem neuvedl, 
v jakém  objemu  byly  karty  webka.info,  které  měl  prodat,  dobropisovány.  V této 
souvislosti je pak možno uvést, že obchody kartami webka.info vyústily v trestní 
stíhání obžalovaného K., jak to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu Slovenské 
republiky  sp.zn.  5To  9/2013.  Přes  tuto  zkušenost  s kartami  webka.info  pak  měla 
společnost Danemoor nakoupit karty Ikropolis za částky řádově v desítkách milionů 
korun,  přičemž  se  mělo  jednat  o  produkt  v podstatě  shodný,  s tím, že výše 
uvedenými  svědky  a  obžalovanými  ze  společností  Danemoor  a  Vanapo  byla  jako 
výhoda  popisována  pouze  lepší  grafická  stránka  těchto  karet  Ikropolis.  Žádné 
konkrétní vyjádření týkající se nedostatků systému webka.info, pro které karty měly 
být  fakticky  neprodejné,  a  vyřešení  tohoto  problému  ve  vztahu  ke  kartám  Ikropolis 
nebylo  nijak  konkrétně  popsáno.  Obžalovaný  K.  pak popisoval, že karty Ikropolis 
nabízel ruskému partnerovi a vzhledem k tomu, že jednání s tímto partnerem 
zkrachovala,  nabídl  karty  společnosti  Vanapo  obžalovaného  M.  Tato jeho verze je 
zcela  jednoznačně  vyvrácena  listinnými  důkazy,  z nichž  je  patrné,  že  společnost 
Danemoor karty společnosti Vanapo prodala prakticky obratem po jejich nákupu, a to 
hned následující den v říjnu 2010 a v průběhu několika dnů v prosinci 2010. Je tedy 
vyloučeno, aby obžalovaný Michal K. v době, kdy měl karty Ikropolis, poptával ruské 
partnery, kteří mu přislíbili odběr a pro které byl tento&