40T 6/2015-280
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy
Bartošové a přísedících Mgr. Otto Císaře a Jitky Odehnalové v hlavním líčení konaném dne 10.
září 2015,
t a k t o : obžalovaný
M.E.,
nar. XXXXX v XXXXX,
technik XXXXX,
trvale bytem XXXXX,
t.č. XXXXX, u M.V.,
j e v i n e n , ž e
dne 30.1.2014 kolem 00:55 hod. v Brně na ulici Lidická 46 před restaurací Cafe Laundry ve
stavu alkoholové opilosti lehkého stupně fyzicky napadl podnapilého poškozeného P.L., nar.
pokračování
2
40 T 6/2015
XXXXX, a to tím způsobem, že ho opakovaně bil kovovým teleskopickým obuškem do oblasti
zad, ramen a hlavy, kdy poškozený P.L. v důsledku tohoto napadení utrpěl zranění, a to tržné
rány hlavy v týlní oblasti a v čelně-temenní oblasti, zlomeninu nosních kostí s posunem
doprava, krevní podlitinu pod levým okem a otřes mozku s omezením v obvyklém způsobu
života po dobu 2-3 týdnů, kdy zranění zanechá trvalé následky v podobě dvou jizev na hlavě a
mírné deformace nosu směrem doprava;
avšak vzhledem k použitému nástroji, směru a intenzitě útoku, směřovaného do oblasti hlavy
si byl vědom, že poškozenému může způsobit závažné zranění, a to zlomeniny klenby lební,
krvácení pod obaly mozkové a zhmoždění mozku, s možným omezením v obvyklém způsobu
života přesahujícím 6 týdnů a s možnými trvalými následky v podobě poúrazové epilepsie,
neurologického deficitu,
a uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci,
č.j. 3 T 5/2002-121, ze dne 11.9.2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých
Budějovicích, č.j. 3 To 920/2003-144, ze dne 2.2.2004, odsouzen pro trestné činy ublížení na
zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona a výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona
k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu
v délce 3 let,
t e d y
- dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jinému úmyslně způsobil
těžkou újmu na zdraví, uvedený čin spáchal opětovně a jehož se dopustil v úmyslu trestný
čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,
- dopustil se na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného a uvedený čin
spáchal opětovně,
t í m s p á c h a l
- zločin těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) trestního zákoníku ve
stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku,
- přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
pokračování
3
40 T 6/2015
Z a t o s e o d s u z u j e
Podle § 145 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání
5,5 (pěti a půl) roku.
Podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice
s ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit poškozenému
Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Drahobejlova 1404/4, IČ: 47
11 49 75, škodu ve výši 2.199 Kč.
O d ů v o d n ě n í
A./ Skutková zjištění
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně podala dne 25.6.2015 u
zdejšího soudu obžalobu na M.E., v níž mu kladla za vinu spáchání zločinu těžkého ublížení na
zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst.
1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního
zákoníku. Skutkovou podstatu žalovaných trestných činů měl obžalovaný M.E. naplnit tím, že
dne 30.1.2014 kolem 00:55 hod. v Brně na ulici Lidická 46 před restaurací Cafe Laundry ve
stavu alkoholové opilosti lehkého stupně fyzicky napadl podnapilého P.L., nar. XXXXX, a to
tím způsobem, že ho opakovaně bil kovovým teleskopickým obuškem do oblasti zad, ramen a
hlavy, kdy poškozený P.L. v důsledku tohoto napadení utrpěl zranění, a to tržné rány hlavy
v týlní oblasti a v čelně-temenní oblasti, zlomeninu nosních kostí s posunem doprava, krevní
podlitinu pod levým okem a otřes mozku s omezením v obvyklém způsobu života po dobu 2-3
týdnů, kdy zranění zanechá trvalé následky v podobě dvou jizev na hlavě a mírné deformace
nosu směrem doprava; avšak vzhledem k použitému nástroji, směru a intenzitě útoku,
směřovaného do oblasti hlavy si byl vědom, že poškozenému může způsobit závažné zranění, a
to zlomeniny klenby lební, krvácení pod obaly mozkové a zhmoždění mozku,a uvedeného
jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. 3 T
5/2002, ze dne 1.9.2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.
zn. 3 To 920/2003, ze dne 2.2.2004, odsouzen pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 222
odst. 1 trestního zákona a výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 3 let.
pokračování
4
40 T 6/2015
Krajský soud v Brně, jako soud nalézací, provedl u hlavního líčení dne 31.8.2015 veškeré
dostupné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
Obžalovaný M.E. u hlavního líčení nejdříve uvedl, že mezi ním a poškozeným P.L. došlo
ke slovní potyčce a on sám musí kategoricky odmítnout, že by z jeho strany došlo k napadení
poškozeného způsobem popisovaným v obžalobě. Ke skutkovému ději obžalovaný uvedl, že se
s poškozeným potkali spontánně u Café Laundry na Lidické ulici 46 v Brně, i když on sám si
přesně nevybavuje, kolik bylo hodin. Nejdříve mezi nimi došlo ke slovní potyčce, když hádka
se týkala mzdy, kterou poškozený obžalovanému nevyplatil. Rozepře byla oboustranná. Hádka
proběhla ve třech, ve čtyřech větách a bylo to z očí do očí. Podle tvrzení obžalovaného jejich
konfliktu nebyl nikdo třetí bezprostředně přítomen. Poškozený P.L. byl v silně podnapilém
stavu, čímž vlastně komunikace mezi nimi skončila, neboť nemohla probíhat rozumným
směrem. Rozhovor proběhl ve třech, ve čtyřech větách a obžalovaný potom odešel do Lužánek
se svým psem, kterého šel venčit. K dotazu soudu obžalovaný M.E. uvedl, že si nevybavuje
přesně, zda se po tomto rozhovoru rozešli, stejně tak si nevybavuje, jestli jejich slovní konflikt
přerostl v nějaké fyzické napadení. Vzápětí však připustil, že možná poškozeného držel za
kabát a cloumal s ním, trvalo to možná pár desítek vteřin, ale rozhodně ne minut. K dalším
dotazům ze strany soudu, obžalovaný připustil, že v afektu mohl P.L. vsadit otevřenou dlaní
facku na tvář, a to možná dvakrát, z každé strany jednu. Facky mu dal levou rukou, protože
pravou ho držel za kabát a navíc na levé ruce měl v minulosti zraněné zápěstí. K dalšímu dotazu
soudu uvedl, že si neuvědomuje, že by dal poškozenému ránu pěstí. Poté, co mu byla v souladu
s ustanovením § 207 odst. 2 trestního řádu, přečtena část výpovědi v přípravném řízení (č.l.
22b) obžalovaný uvedl, že pokud v přípravném řízení říkal, že to mohly být rány pěstí, pak tedy
trvá na tom, co uvedl u policie. K dalším dotazům soudu pak vypověděl, že na výchovné facky
poškozený reagoval jen sprostými nadávkami, neboť neměl důvod takové údery opakovat.
K dotazu státní zástupkyně obžalovaný vyloučil, že by na místě byl přítomen V.N., což
vysvětlil tím, že ten večer ho nepotkal a nebyl tam ani jiný muž, kterého by v předmětnou dobu
oslovoval jménem V.. Poté, co byla obžalovanému předložena k nahlédnutí fotodokumentace
týkající se zranění poškozeného P.L. (č.l. 139-142), obžalovaný M.E. vyloučil, že by tato
zranění způsobil poškozenému on sám, ať už otevřenou dlaní nebo zavřenou. Vzápětí však
připustil, že zřejmě udeřil poškozeného do tváře, když ho držel za kabát, ale podle jeho názoru
nikdo třetí do jejich potyčky nezasahoval.
Výpověď samotného obžalovaného M.E., kterou učinil u hlavního líčení, hodnotil
nalézací soud, jako výpověď věrohodnou částečně, neboť sama o sobě obsahovala vnitřní
rozpory a zejména pak nekorespondovala s dalšími důkazy provedenými u hlavního líčení. Je
zcela zjevné, že obžalovaný nejdříve svoje trestné jednání kategoricky popřel, následně pak
připustil drobný fyzický konflikt a po předestření výpovědi, kterou učinil v přípravném řízení,
dokonce připustil, že mohlo v afektu z jeho strany k ranám pěstí, jimiž napadl poškozeného.
Přesto však setrval na tom, že zranění, která poškozený utrpěl, mu on sám nezpůsobil.
Trestné jednání obžalovaného M.E. je prokazováno především přímým důkazem, kterým
je svědecká výpověď
svědka P.L.. Byť tento svědek nebyl osobně vyslechnut u hlavního líčení,
byla jeho výpověď zajištěna orgány činnými v přípravném řízení procesně řádným způsobem,
a to cestou mezinárodněprávní pomoci. Nalézací soud pak u hlavního líčení v souladu
s ustanovením § 211 odst. 1 trestního řádu, tj. za souhlasu státní zástupkyně i obžalovaného,
pokračování
5
40 T 6/2015
tuto svědeckou výpověď ze dne 6.3.2015 přečetl (překlad protokolu č.l. 76-80). Svědek P.L. ve
své výpovědi uvedl, že byl na večírku v restauraci Café Laundry na ulici Lidická 46 v Brně.
Kolem 01.00 hodin po půlnoci, tj. 30.1.2014, když šel domů, byl fyzicky napaden mužem, který
na něj před restaurací čekal. Nejdříve mezi nimi došlo k nějakým neshodám kvůli penězům,
neboť dotyčný byl svědkovým zaměstnancem. Svědek však tyto konflikty nechtěl řešit v 01.00
hodin v noci, když navíc sám byl pod vlivem alkoholu. Jednalo se obžalovaného M.E., který
měl teleskopický obušek a tím svědka třikrát uhodil. Dál už si svědek P.L. nic nepamatuje,
neboť upadl na zem. Vlastně si nepamatuje ani to, co následující tři dny dělal. Vzpomíná si jen,
že se probudil nejdříve v sanitce a potom až v nemocnici. M.E. udeřil svědka někam do čela,
zezadu do hlavy a podlitina, kterou měl svědek na levém obočí, ještě v době svého výslechu, tj.
po více než roce je vlastně trvalá a vypadá pořád stejně. Je to pravděpodobně trvalé zranění,
neboť to vypadá pořád takto, i když ošetřující lékař řekl svědkovi, že je všechno dobré. Dále
P.L. potvrdil, že po útoku měl zlomený nos, také měl něco s vlasy, které byly vytrhané a
podobně. V době útoku už z jeho pohledu bylo prakticky všechno v pořádku. Zda konflikt
sledoval ještě někdo jiný, svědek přímo potvrdit nedokázal, uvedl pouze, že na policii se
dozvěděl, že incident vidělo hodně lidí. Jeho přátelé z restaurace ho viděli až po útoku a starali
se o něj, než přijela záchranka. Obžalovaného považoval dříve nejen za svého zaměstnance, ale
také za svého přítele.
S výpovědí svědka P.L. koresponduje výpověď nestranného
svědka M.K., který byl
vyslechnutý u hlavního líčení dne 31.8.2015 a v podstatných směrech vypovídal shodně jako v
přípravném řízení dne 7.10.2014 (č.l. 28 a násl.). M.K. u hlavního líčení uvedl, že stál na rohu
ulice Lidická, což ukázal také na fotografii č. 3 (č.l. 91b), a to u rohového domu s šedivou
podezdívkou. Na místě stál s přáteli D.P., L.M. a J.B., když nejdříve uslyšeli nějaké duté rány
a viděli, že před schody do Café Laundry jeden muž bije druhého muže přes záda. Ten napadený
měl batoh, dostával duté rány hlavně do toho batohu a svědka zaujalo, že napadený se vůbec
nebránil. V přípravném řízení svědek uvedl, že ran bylo asi 10 – 20, u hlavního líčení upřesnil,
že jich bylo třeba do deseti. Na výzvu soudu M.K. popsal předmět, který muž použil k útoku
na jiného muže, když uvedl, že se jednalo o cca 30 – 40 cm dlouhý předmět o průměru asi 1 –
2 cm. Pokud v přípravném řízení uvedl, že se mohlo jednat o teleskopický obušek, potom, jak
upřesnil také u hlavního líčení, bylo to způsobeno jeho informovaností, neboť moc podobných
zbraní nezná, ale jestli to byl zcela určitě teleskopický obušek, pochopitelně uvést nemůže,
neboť to mohl být i jiný podobný předmět. Sám to v přípravném řízení takto zobecnil. V závěru
své výpovědi M.K. uvedl, že společně s přítelkyní D.P. čekali na rozjezd tramvají, a proto krátce
po spatření incidentu z místa odjeli. Zůstal tam však jejich společník J.B., který dodatečně
svědkovi říkal, že také zavolal záchranku. K dotazu obhájkyně M.K. opětovně potvrdil, že na
místě viděl ještě třetího muže, vyšší postavy, který měl tmavé oblečení a trochu delší vlasy.
Podle toho, co svědek viděl, tedy podle toho, že tento muž nebránil poškozeného, vzbudil ve
svědkovi představu, že patřil k útočníkovi. V podstatě na místě incidentu tento muž na místě
byl, ale žádný útok z jeho strany nebo bránění v útoku na poškozeného ze strany útočníka,
svědek neviděl.
S výpovědí svědka M.K. koresponduje výpověď
svědkyně L.M., vyslechnuté u hlavního
líčení 31.8.2015. Také svědkyně L.M. uvedla, že byla ve skupině čtyř lidí, kteří na rohu Lidické
a Antonínské ullice stáli a čekali na rozjezd tramvají. Sama protože má ráda psy, tak si všimla
dvou lidí s bílým psem, kteří šli směrem od Moravského náměstí k parku v Lužánkách.
pokračování
6
40 T 6/2015
Svědkyně se svými přáteli zůstali stát na opačné straně ulice, neboť tramvaje ještě nepřijížděly
a při tom, jak si svědkyně pamatuje, zaslechli strašné třískání, jako o tabuli. Vzhledem k tomu,
že je svědkyně malá, neviděla přesně do míst, odkud rány přichází. Její společníci M.K. a J.B.
mluvili o tom, že „si tam asi chlapci hrají“, neboť dodatečně viděli skupinu tří lidí. Dva byli
proti jednomu, který se snažil bránit. Toho později označovali jako „F.“. Zpočátku se svědkyně
a její společníci domnívali, že tam někdo bouchá o nějakou tabuli, která stála před Café
Laundry. Oba společníci svědkyně viděli nějaké tyče nebo tyč a říkali, že je to teleskop.
Vzhledem ke své výšce, toto svědkyně neviděla. Když přišli blíž, sami ani nevěděli, co mají
dělat, neboť na místě se muži bili, váleli, ale když už jejich skupinka přišla na místo, svědkyně
viděla, jak pes chodí kolem toho muže, kterého označovali jako F.. Ti dva muži, kteří zde byli
předtím s F., jakoby odcházeli a F. seděl na zemi, držel si hlavu, kterou měl celou krvavou.
Vedle něj byla kaluž krve a přicházelo i více lidí. Svědkyně upřesnila, že nejblíž k místu činu
přišel asi J.B., který se snažil tomu muži také pomoci. M.K. a D.P. totiž odjeli domů. Po
předestření části výpovědi z přípravného řízení (č.l. 30 – 32) svědkyně uvedla, že trvá na tom,
co vypověděla v přípravném řízení, tedy že viděla dvě rány tou tyčí do hlavy a vysvětlila, že u
hlavního líčení už si na to nevzpomněla.
Výpověď
svědka J.B., vyslechnutého 9.10.2014 (č.l. 24-25), byla u hlavního líčení čtena
v souladu s ustanovením § 211 odst. 1 trestního řádu. Také svědek J.B. potvrdil, že společně se
svojí přítelkyní L.M. a kamarády M.K. a D.P. přicházeli na zastávku Antonínská na ulici
Lidické a čekali na rozjezd tramvají. Svědek zaregistroval na opačné straně ulice nějaký pohyb
lidí, ale zpočátku tomu nevěnoval pozornost, neboť se bavil s kamarády. Stejně jako svědkyně
L.M. také J.B. potvrdil, že nejdříve zaslechl nějaké rány a domníval se, že někdo mlátí do
cedule, která byla u restaurace. Před restaurací viděl dva muže, z nichž jeden se snažil druhého
odstrčit, ale i v tomto okamžiku se svědek domníval, že jde jen o nějaké pošťuchování kluků,
kteří vyšli z hospody. Nakonec, když přišel trochu blíž, aby lépe viděl ke vchodu do restaurace,
zahlédl jednoho muže, který byl mezi dvěma dalšími muži, z nichž jeden držel v ruce nějakou
tyč, a tou se snažil shora udeřit muže, který stál před ním. Svědek znovu trochu popošel a uviděl
poškozeného, který už ležel na zemi. Ti dva muži kolem něj si svědka asi všimli, proto odešli
směrem do lužáneckého parku. Třetí muž zůstal na chodníku ležet v kaluži krve, a proto se
svědek J.B. rozběhl k zastávce, půjčil si mobil a zavolal záchranku. Když se ihned poté ke
zraněnému muži vrátil, už u něj byli nějací známí z restaurace. Záchranku a policii volala také
další slečna. V závěru své výpovědi J.B. uvedl, že viděl dvě rány vedené shora do hlavy
poškozeného. Útočník a poškozený byli čelem proti sobě a třetí muž byl mezi nimi. Útok byl
vedený černou tyčí délky asi 50 cm a svědek sám se domnívá, že se jednalo o kovový
teleskopický obušek. Svědek slyšel kovový zvuk, který předmět vydával.
Bezprostředně po celém incidentu se na místo dostavili svědkové L.H. a A.R..
Svědkyně L.H. byla rovněž osobně vyslechnuta u hlavního líčení dne 31.8.2015 a k věci
uvedla, že ten večer sama seděla jako host v Café Laundry na Lidické ulici, ačkoliv jindy tam
pracuje, a proto zná obžalovaného i poškozeného P.L., kteří do restaurace chodí. Svědkyně
vyšla z restaurace, protože společně s kamarádkou chtěly stihnout poslední rozjezd tramvaje.
L.H. potvrdila, že když vyšla před restauraci, venku viděla P.L., kterého zná pod přezdívkou
F., jak čupí nebo leží na zemi, má zakrvácenou hlavu. Nad ním stál M. (tj. obžalovaný M.E.) a
nějaký jeho kamarád. Když se jich svědkyně ptala, co se stalo, P.L., vzhledem k tomu, že byl
opilý, ale také vzhledem k tomu, že byl v šoku, moc nereagoval. Obžalovaný M.E. stál nad ním
pokračování
7
40 T 6/2015
a říkal, že mu někdo dal po hlavě nebo něco v tom smyslu, že někdo asi poškozeného napadl.
Svědkyně uvedla, že jí situace připadla zvláštní, protože oba dva zná a také ví, že oni se znají
vzájemně. Předpokládala by tedy, že když obžalovaný viděl známého, který leží v kaluži krve,
bude něco dělat. Svědkyně proto začala na obžalovaného křičet, proč nic nedělá, proč nikoho
nezavolal, nakonec šla dolů do podniku, aby požádala šéfa i kolegy o pomoc, o vodu a o
přivolání sanitky. K dotazu soudu L.H. uvedla, že se domnívá, že jí poškozený P.L. řekl, že ho
napadl obžalovaný. S odstupem času si to však už přesně vybavit nedokáže. V závěru své
výpovědi jen upřesnila, že poškozenému P.L. se říkalo „F.“ a obžalovanému M.E. „M.“.
K dotazu soudu svědkyně také uvedla, že když se na místo vrátila z restaurace poté, co zde
vyzvedla věci na ošetření poškozeného, obžalovaný šel poměrně pomalým krokem
k Lužánkám. Předtím však stál na místě s nějakou třetí osobou, jakoby se svým kamarádem, a
podle domněnky svědkyně vypadali tak, že k sobě patří. Ještě asi měsíc po tomto incidentu
viděla svědkyně poškozeného v restauraci, když měl pořád modřinu, hlavu měl sešitou a
rozhodně na něj nebyl pěkný pohled. Také říkal, že pachatelem byl „M.“ (tj. obžalovaný M.E.)
a že oni spolu měli nějaké nesrovnalosti v práci, které se týkaly financí.
Obdobně, jako svědkyně L.H., také
svědek A.R. samotné napadení poškozeného neviděl,
neboť obsluhoval v restauraci. V rámci své výpovědi učiněné v přípravném řízení 7.10.2014
(č.l. 43-44) pouze potvrdil, že uvedený večer pracoval jako výčepní v restauraci Café Laundry
na ulici Lidické. Když si šel ven zakouřit, viděl, že tam stojí „M.“ a s ním další dva muži. Jeden
z nich se, podle domněnky svědka, jmenuje V. a toho druhého viděl poprvé. Právě když svědek
šel ven, tak zahlédl, že se přes okna dívají dovnitř do hospody. Svědek A.R. vysvětlil, že „M.“
je přezdívka obžalovaného M.E.. Po kuřácké přestávce se vrátil do restaurace, kde seděla také
L.H.. Že z restaurace odešel poškozený, kterému říkají „F.“ si svědek ani nevšiml, neboť
hospoda byla plná. L.H., když odešla, ihned se vlastně do restaurace vrátila a zakřičela na
svědka, aby šel ven, protože „F.“ má rozbitou hlavu. Svědek potvrdil, že vzal papírové ručníky,
vědro s vodou a před restaurací, kam vyšel, viděl poškozeného „F.“, že má obličej celý zakrytý
krví. Vedle něj stál bílý pes – boxer obžalovaného M.E.. Když svědek podal L.H. papírové
ručníky viděl, jak směrem k Lužánkám odchází třetí muž společně se psem a na rohu u
lužáneckého parku stáli obžalovaný M.E. a V., a to tak, aby viděli před hospodu Café Laundry.
Pro úplnost pak nalézací soud konstatuje, že u hlavního líčení byla v souladu
s ustanovením § 211 odst. 1 trestního řádu čtena také svědecká výpověď
svědka V.N., kterou
učinil v přípravném řízení dne 12.12.2014 (č.l. 37-41). Svědek kategoricky popřel, že by byl na
místě v době incidentu přítomen. Rozhodně nebyl tím V., o kterém svědek R. mluvil. O celém
incidentu se dozvěděl až z doslechu, a to jednak od M.E. a také jsou to tzv. hospodské řeči.
Výpověď tohoto svědka neměla žádný důkazní význam.
Kromě výpovědí obžalovaného i shora uvedených svědků L.H., J.B., A.R., M.K. a L.M.
je situace na místě činu prokazována také listinnými důkazy, mezi které patří především
protokol o ohledání místa činu s připojeným
plánkem a fotodokumentací. Vzhledem
k tomu, že ohledání na místě činu bylo provedeno až 25.8.2014, byla pouze pořízena
fotodokumentace (č.l. 90 – 93) a pořízen náčrtek (č.l. 94), avšak žádné upotřebitelné stopy
nebyly, vzhledem k velkému časovému odstupu, zajištěny a ani služební pes nebyl nasazen.
Rozsah a charakter zranění poškozeného P.L., včetně způsobu jeho ošetření a jeho léčby
je prokazován především
lékařskými zprávami (č.l. 137,138,143), přičemž samotné zranění
pokračování
8
40 T 6/2015
poškozeného bylo zachyceno na
fotodokumentaci (č.l. 139-142). Tyto listinné důkazy,
provedené u hlavního líčení v souladu s ustanovením § 213 odst. 1 trestního řádu se
pochopitelně staly i východiskem pro zpracování
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví soudního lékařství, který byl zpracován
soudním znalcem MUDr. Bc. Milanem
Votavou ve stádiu přípravného řízení dne 26.6.2014. Soudní znalec byl také osobně vyslechnut
u hlavního líčení dne 31.8.2015 a v plném rozsahu setrval na závěrech tohoto písemně
zpracovaného znaleckého posudku. Bylo prokázáno, že poškozený P.L. utrpěl tržnou ránu
v týlní oblasti a v čelně temenní oblasti více vlevo, zlomeninu nosních kostí s mírným posunem
doprava, krevní podlitinu pod levým okem a otřes mozku. Léčba zranění poškozeného trvala
od jeho vzniku, tj. od 30.1.2014 do 10.2.2014, kdy mu byly z ran odstraněny stehy. Celkem
léčba trvala po dobu 12ti dní a také po tuto dobu byl poškozený omezen v obvyklém způsobu
života, zejména bolestivostí poranění a nutností udržovat rány hlavy v suchu, což mu
znesnadňovalo hygienu hlavy. Zlomeniny nosu jej omezovaly v obvyklém způsobu života po
dobu 2 – 3 týdnů, zejména bolestivostí poranění a ztíženou hygienou obličeje i nosu. Celkově
byl poškozený P.L. omezen v obvyklém způsobu života po dobu 2 – 3 týdnů. Podle závěrů
soudního znalce zranění poškozeného zanechá trvalé následky, a to dvě jizvy na hlavě, které
budou časem blednout a budou méně viditelné a zejména pak mírnou deformaci nosu směrem
doprava. V písemně zpracovaném znaleckém posudku i v rámci své výpovědi u hlavního líčení
se soudní znalec vyjádřil také k mechanismu vzniku zranění poškozeného P.L.. Soudní znalec
především uzavřel, že tržné rány v týlní oblasti a v čelně temenní oblasti hlavy vznikly
působením tupého násilí střední až velké intenzity na tyto oblasti, kdy nejméně dva údery
teleskopickým obuškem jsou způsobilé ke vzniku tohoto poranění. Při těchto úderech vznikl
nejspíše i otřes mozku. Zlomenina nosních kostí s mírným posunem doprava vznikla
působením tupého násilí nejspíše střední intenzity, kdy úder teleskopickým obuškem je
způsobilý ke vzniku tohoto poranění. Při tomto úderu vznikla nejspíše i krevní podlitina pod
levým okem. Na hlavě jsou v lékařských zprávách popsány tři póly násilí, a to v týlní krajině,
v čelně temenní krajině vlevo a v oblasti nosu. U hlavního líčení se soudní znalec vyjádřil
v podrobnostech k mechanismu vzniku zranění, které poškozený P.L. utrpěl. Zlomenina nosu
může vzniknout i prostým úderem pěstí a není nutné, aby k tomu byl použit nějaký pevný
nástroj. Tržně zhmožděné rány v lokalitách, které byly u poškozeného diagnostikovány,
nevznikají úderem pěstí. Ke vzniku takových ran musel být použít nějaký pevný předmět, a to,
podle názoru soudního znalce, např. boxer, teleskopický obušek nebo jakákoliv jiná tyč. Soudní
znalec rovněž vysvětlil, že pád na zem je méně pravděpodobný, protože rána v týle je poměrně
nízko a rány vznikají výše v týle. Rána na čele, pokud by měla vzniknout při pádu, pak by
soudní znalec důvodně předpokládal, že by došlo ke zlomenině očnice, nebo že by rána vznikla
někde v oblasti očí. Podle jeho závěrů, lze pasivní pád poškozeného spíše vyloučit. Zranění
poškozeného mohlo být tedy způsobeno jedním úderem pěstí do oblasti nosu a dvěma údery
nějakým pevným předmětem do čelní a týlní oblasti. U poškozeného byly totiž diagnostikovány
tři póly násilí, a to do oblasti nosu, do oblasti čela a do oblasti týla. K dotazu soudu vysvětlil
soudní znalec možnosti vzniku zranění při použití teleskopického obušku, když jak sám
vysvětlil, ví, jak vypadá a většina z nich je poměrně podobných. Kovový obušek je složen ze
dvou až tří částí a na konci obušku bývá kovová kulička. Pokud by úder byl veden některou
částí, mimo kovovou kuličku, je takový předmět srovnatelný s jakoukoliv jinou kovovou tyčí.
Pokud se jedná o úder konečnou částí obušku, tedy tou kuličkou, je to srovnatelné např.
s úderem kladivem. V závěru své výpovědi soudní znalec fakticky vyvrátil obhajobu
obžalovaného M.E. o tom, že udeřil poškozeného otevřenou dlaní, tedy že mu dal tzv. facky.
pokračování
9
40 T 6/2015
MUDr. Milan Votava vysvětlil, že facky nebo údery otevřenou dlaní většinou zanechávají zcela
povrchní poranění, jako je např. zarudnutí, takže lze takový mechanismus zranění u
poškozeného P.L. vyloučit. Naopak zlomenina nosu mohla vzniknout úderem pěstí a velmi
teoreticky je možné, že po takovém úderu mohl poškozený spadnout na záda i na nějakou část
domu. Pokud by ovšem jeho zranění bylo způsobeno při pádu, musel by to být pád na nějakou
římsu, nebo nějakou část domu, která má výstupky. V takovém případě by ovšem nevzniklo
zranění na čele. Kromě zranění, které poškozený utrpěl, hrozilo, podle závěrů soudního znalce,
vzniknout i zranění podstatně závažnější, a to zhmoždění mozku i bez zlomenin klenby lební.
Ránami takovým obuškem mohly být způsobeny i zlomeniny klenby lební, krvácení pod obaly
mozkové, což je život ohrožující stav. Soudní znalec rovněž vysvětlil, že po zhmoždění mozku
mohou vzniknout neurologické deficity, např. obrny, poruchy paměti, změna osobnosti, nebo
poúrazová epilepsie. Každé ložisko v mozku je schopno epilepsii vyvolat. Útok na
poškozeného byl, podle závěrů soudního znalce, veden intenzitou střední až velkou, což je
patrno z toho, že kůže na hlavě, zvláště v týlní krajině, je poměrně pevná a k překonání její
elasticity je potřeba poměrně velkého násilí. Dopadová energie tedy byla poměrně veliká.
Další skutečnosti významné pro užití právní kvalifikace byly zjištěny z
přílohového
spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002. Rozsudkem téhož soudu ze
dne 11.9.2003 č.j. 3 T 5/2002-121 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 2.2.2004 č.j. 3 To 920/2003-144 byl M.E. uznán vinným ze spáchání
trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona a trestného činu ublížení na
zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona. Trestného jednání se dopustil 6.2.2001 kolem 20.00
hodin v Českých Velenicích tím, že fyzicky napadl P.M. tak, že jej několikrát značnou silou
nakopl do různých částí těla, zejména do zad, načež mu svázal ruce vodítkem na psy a takto jej
vláčel po zemi a přitom pobízel své dva psy, aby poškozeného kousali. Tímto jednáním způsobil
poškozenému zlomeninu 7 – 10 žebra vpravo s následnou dechovou tísní a nevzdušností levé
plíce, pohmoždění stěny břišní, povrchní stiskovou tržnou ránu na pravém předloktí a
mnohočetné drobnější oděrky po celém těle s následným léčením do 2.4.2001. Za spáchání
těchto trestných činů byl M.E. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let
s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let. Konec zkušební doby tedy připadl na
den 2.2.2007. Usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10.4.2007 č.j. 3 T
5/2002 bylo podle § 60 odst. 1 trestního zákona vysloveno, že se odsouzený M.E. osvědčil ve
zkušební době podmíněného odkladu výkonu tohoto trestu odnětí svobody a podle § 60 odst. 1
trestního zákona se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen.
Na základě shora provedeného dokazování
dospěl nalézací soud k závěru, že skutkový
děj byl bezpečně a spolehlivě prokázán v rozsahu podané obžaloby. Pokud došlo k dílčím
změnám v popisu skutkového děje, stalo se tak především v otázce týkající se následku, tj.
rozsahu zranění, které poškozený utrpěl, resp. které hrozilo vzniknout. Jednalo se jen o dílčí
upřesnění s cílem vystihnout rozsah a charakter trestného jednání obžalovaného a následku,
který takto vzniknul. V souvislosti s rozsahem dokazování pak musí nalézací soud konstatovat,
že sám rozsah důkazů provedených u hlavního líčení dne 31.8.2015 považoval za dostatečný
pro svoje rozhodnutí, když ostatně ani procesní strany jiné návrhy na doplnění dokazování
neučinily. Důkazy provedené u hlavního líčení tvoří ucelený řetězec, který umožňuje soudu
vyslovit výrok o vině. Nalézací soud musí tedy stručně rekapitulovat, že obžalovaný M.E. se
k trestnému jednání nedoznal v tom rozsahu, jak je mu kladeno v obžalobě za vinu. Nejdříve
pokračování
10
40 T 6/2015
fyzické napadení poškozeného popíral, později připustil, že mu dal dvakrát facku a nakonec
setrval na své výpovědi z přípravného řízení o tom, že mu dal ránu pěstí. Z uvedených
skutečností je zjevné, že obžalovaný svoji výpověď učinil s cílem zmírnit vlastní trestní
odpovědnost a opatřovat si jakési alibi. Kromě toho popíral např. přítomnost třetí osoby, zjevně
svého společníka, byť ostatní svědkové o takové osobě hovoří. I bez výslovného doznání
obžalovaného M.E. je však jeho trestné jednání jednoznačně prokazováno výpověďmi svědků,
kteří byli u hlavního líčení, resp. v přípravném řízení vyslechnuti. Předně považuje nalézací
soud za nezbytné konstatovat, že neshledal důvodu pro zpochybnění, kterékoliv z těchto
svědeckých výpovědí. Svědkové vyslechnutí u hlavního líčení, bez výjimky vypovídali shodně
jako v přípravném řízení a pokud se v jejich výpovědi objevily dílčí nepřesnosti, byly procesně
řádným způsobem u hlavního líčení odstraněny. Navíc výpovědi těchto svědků, kteří události
přímo viděli či slyšeli, event. se o nich dozvěděli zprostředkovaně, spolu vzájemně
korespondují, ať už se jedná o svědky vyslechnuté u hlavního líčení, nebo o svědky vyslechnuté
pouze v přípravném řízení, jejichž výpovědi byly u hlavního líčení procesně řádným způsobem
čteny. Zcela nezpochybnitelně obžalovaného usvědčuje ve své výpovědi poškozený P.L., který
obžalovaného z minulosti znal a plně ho identifikoval jako osobu, která jej fyzicky napadla.
P.L. uvedl, že jej poškozený napadl nejméně třikrát a pokud jej napadl vícekrát, sám si to už
nepamatuje v důsledku zranění, které utrpěl. V této části jeho výpověď plně koresponduje i se
závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, když soudní
znalec slyšený u hlavního líčení potvrdil, že na těle poškozeného byly zjištěny nejméně tři póly
násilí. Výpověď obžalovaného o tom, že se s poškozeným setkali před restauraci zcela náhodně,
je rovněž výpovědí nevěrohodnou. Byť lze připustit, že je poměrně neobvyklé, aby někdo
chodil venčit psa po půlnoci do parku v Lužánkách, a to na konci ledna, přesně v zimních
měsících, sama o sobě tato skutečnost jeho obhajobu nevyvrací. Jeho obhajoba je však vyvrácen
výpovědí svědka A.R., který jednoznačně uvedl, že v rámci své kuřácké přestávky, když byl
před restaurací zde obžalovaného, kterého zná jako hosta, viděl, a to dokonce za situace, kdy
obžalovaný nahlížel oknem do restaurace. Z těchto skutečností lze tedy spolehlivě učinit dílčí
závěr o tom, že obžalovaný na poškozeného čekal proto, aby si minimálně vzájemné neshody
vysvětlili, když po slovní hádce mezi nimi došlo k fyzickému konfliktu, při němž obžalovaný
napadl poškozeného. Ostatně i sám poškozený v rámci své výpovědi uvedl, že na něj
obžalovaný před restaurací venku čekal. Průběh konfliktu vedle poškozeného P.L. popsal
zejména svědek M.K., který dokonce uvedl, že napadený, tj. poškozený P.L. nekřičel, ani se
nijak nebránil a podle odhadu svědka obdržel cca 10 ran do zad, ale i do jiných míst, zejména
do ramene, do krku a do hlavy. Rány zejména slyšela, ale dvě z nich, které směřovaly do hlavy,
také viděla svědkyně L.M., jejíž svědecká výpověď stejně jako výpověď svědka M.K. i
samotného P.L. prokazuje, že obžalovaný k útoku na poškozeného použil předmět délky cca 30
– 50 cm, který svědek K. označil jako teleskopický obušek nebo tyč, svědkyně L.M. jej označila
jako tyč, kterou bil obžalovaný poškozeného do hlavy a svědek – poškozený P.L. výslovně
uvedl, že se jednalo o teleskopický obušek. Rány také viděl a slyšel svědek J.B.. Mezi
výpověďmi těchto svědků stran celého incidentu, resp. jeho dílčích částí, které každý z nich
viděl nebo slyšel, nejsou naprosto žádné rozhodující rozpory. Mimo jiné i svědek J.B. vyvrátil
tvrzení obžalovaného o tom, že na místě byl pouze on sám s poškozeným, neboť svědek
potvrdil, že viděl dva muže se psem, kteří odcházeli směrem k parku v Lužánkách, což je
v souladu s výpověďmi svědků L.M., L.H. a A.R.. Svědkyně L.H. o průběhu konfliktu uvedla
pouze údaje, které zjistila od poškozeného. Poškozený sám byl ve věci vyslechnut, soud neměl
důvodu pochybovat o věrohodnosti jeho výpovědi a stejně tak neměl důvodu pochybovat o
pokračování
11
40 T 6/2015
věrohodnosti výpovědi svědkyně L.H., zejména pak v té části, kdy interpretovala informace
získané od poškozeného. Především svědkyně vypovídala rovněž u hlavního líčení shodně jako
v přípravném řízení a zejména poskytla informace získané od poškozeného v okamžiku
bezprostředně po jeho napadení, kdy poškozený sám byl zcela otřesen po zásadním zranění,
měl zakrvavenou hlavu a logicky nelze předpokládat, že by měl časový prostor a intelektové
schopnosti, aby uváděl záměrně matoucí a nepravdivé skutečnosti. Dodatečně, v rámci své
výpovědi uvedl, že si s odstupem času pamatuje pouze první tři údery. Na místě však L.H. řekl,
že ho zmlátil právě obžalovaný, který měl přezdívku „M.“.
B./ Právní kvalifikace
Trestné jednání obžalovaného M.E. spočívalo v tom, že dne 30.1.2015 kolem 00.55 hod.
v Brně na ulici Lidická 46, před restaurací Café Laundry, fyzicky napadl jiného - P.L., nar.
XXXXX, a to tak, že jej opakovaně bil kovovým teleskopickým obuškem do zad, ramen a
hlavy. Obžalovaný se tohoto jednání dopustil na ulici před restaurací, tedy
na místě veřejnosti
přístupném. Jeho jednání bylo hodnoceno jako výtržnost, neboť hrubě a závažným způsobem
narušil veřejný klid a pořádek zejména tím, že napadl slovně a fyzicky jiného – poškozeného
P.L.. Jeho útoku vůči poškozenému nebyly bezprostředně přítomny nejméně tři další osoby,
byť několik svědků celý incident sledovalo zpovzdálí. Přesto však nelze, podle názoru soudu,
konstatovat, že se obžalovaný tohoto jednání dopustil „veřejně“ ve smyslu ustanovení § 117
písm. b) trestního zákoníku. Je však zcela zjevné, že k zesílení útoku proti fyzické integritě
poškozeného obžalovaný použil teleskopický obušek, který má charakter
zbraně ve smyslu
ustanovení § 118 trestního zákoníku. Teleskopický obušek je zcela jednoznačně předmětem,
kterým je možno učinit útok proti tělu jiné osoby důraznější. To ostatně koresponduje i se
závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který je rozveden
shora. Soudní znalec jednoznačně uvedl, že vedle zranění, které poškozenému vzniklo a které
jej omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 2 – 3 týdnů, zcela reálně hrozilo vzniknout
zranění závažnější, které je také popsáno ve výroku rozsudku. Shora citovaným přílohovým
spisem Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002 pak bylo prokázáno, že M.E.
byl v minulosti odsouzen jak pro trestný čin výtržnictví podle dřívějšího ustanovení § 202 odst.
1 trestního zákona, tak pro trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 trestního zákona,
jímž jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví. V případě obou těchto skutkových
podstat bylo užito právní kvalifikace podle tzv. trestního zákona, nikoliv podle zákona účinného
od 1.1.2010, tj. tzv. trestního zákoníku. Byť došlo ke změně systematického zařazení
skutkových podstat, rozhodující je to, že aplikované právní věty se prakticky nezměnily.
V případě obou trestných činů, jejichž právní kvalifikace bylo užito v nyní projednávané trestní
věci, byla naplněna podmínka, že
čin spáchal opětovně, neboť obžalovaný M.E. byl
v minulosti odsouzen jak pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví (dříve § 222 odst. 1 trestního
zákona), tak pro trestný čin výtržnictví (dříve § 202 odst. 1 trestního zákona). Fakt, že toto
odsouzení ve věci Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002 bylo zahlazeno a
na M.E. se hledí, jako by nebyl odsouzen, není z hlediska naplnění formálního znaku „čin
spáchal opětovně“ rozhodující. Uvedená podmínka je naplněna i za předpokladu, že pachatel
byl pro takový čin odsouzen, avšak hledí se na něj, jakoby odsouzen nebyl.
pokračování
12
40 T 6/2015
V přímé příčinné souvislosti s trestným jednáním obžalovaného M.E., které je popsáno
shora, utrpěl prokazatelně poškozený P.L. zranění – tržné rány hlavy v týlní oblasti a v čelně
temenní oblasti, zlomeninu nosních kostí s posunem doprava, krevní podlitinu pod levým okem
a otřes mozku s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu 2 – 3 týdnů, přičemž
toto zranění zanechá trvalé následky v podobě dvou jizev na hlavě a mírné deformace nosu
směrem doprava. Doba citelného omezení v obvyklém způsobu života poškozeného sice
nepřesáhla soudní praxí vyžadovanou dobu cca 6 týdnů, aby mohly být naplněny kvalifikační
znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku, ale
přesto vznik těžké újmy na zdraví reálně hrozil. Z hlediska následku trestného jednání
obžalovaného, který reálně hrozil vzniknout, musí nalézací soud odkázat na závěry znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, i výslech soudního znalce u
hlavního líčení, jak jsou rozvedeny shora. Jednoznačně bylo prokázáno, že s ohledem na
použitý nástroj, tj. teleskopický obušek, který má na konci kuličku, přičemž úder touto
kuličkou, jak potvrdil soudní znalec, lze srovnat s úderem kladivem, jakož i s ohledem na
znalcem hodnocenou střední až velkou intenzitu útoku, a to do míst, kde se nachází životně
důležité orgány, tj. do hlavy, reálně hrozilo vzniknout zranění závažnější. Soudní znalec uvedl,
že takto mohlo dojít právě ke zhmoždění mozku, a to i bez zlomenin klenby lební, mohlo dojít
ke zlomeninám klenby lební, ke krvácení pod obaly mozkové, což by byl život ohrožující stav,
když nebyla vyloučena ani poúrazová epilepsie. Nalézací soud proto uzavřel, že reálně hrozilo
poškozenému vzniknout zranění, které by jej citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po
dobu přesahující 6 týdnů a přivodilo by trvalé následky např. v podobě poúrazové epilepsie
nebo neurologického deficitu, když takové závěry byly učiněny na podkladě citovaného
znaleckého posudku. Pro úplnost je třeba konstatovat, že z hlediska užité právní kvalifikace pak
považoval nalézací soud za nezbytné rovněž doplnit popis skutkového děje ve výroku rozsudku
právě o tyto skutečnosti, které byly ze znaleckého posudku zjištěny. Objektivně tak hrozil vznik
těžké újmy na zdraví, např. ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku, jako
delší dobu trvající poruchy zdraví. Útoky obžalovaného pomocí zbraně – teleskopického
obušku směřovaly do míst, kde se nachází životně důležité orgány, tj. do hlavy a byly vedeny
střední až velkou intenzitou. Těžká újma na zdraví reálně hrozila vzniknout a trestné jednání
obžalovaného ve vztahu k poškozenému P.L. dospělo
do vývojového stádia pokusu ve smyslu
§ 21 odst. 1 trestního zákoníku. Podle citovaného zákonného ustanovení se pokusem rozumí
jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil
v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Jednáním obžalovaného M.E. byl porušen zájem společnosti na ochraně lidského zdraví,
tj. normálních funkcí lidského těla včetně řádné funkce všech orgánů, které jsou potřebné
k náležité činnosti. Tento zájem společnosti je
objektem zločinu těžkého ublížení na zdraví
podle § 145 trestního zákoníku, jako chráněný zájem společnosti. Současně však došlo
jednáním obžalovaného i k porušení zájmu společnosti na ochraně klidného občanského soužití
proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek, a to zejména na místech
veřejnosti přístupných. Mezi taková místa lze rozhodně prostor na frekventované ulici Lidická
v Brně, před restaurací Café Laundry, počítat. Uvedený zájem společnosti je chráněný
ustanovením § 358 trestního zákoníku jako objekt přečinu výtržnictví.
pokračování
13
40 T 6/2015
Vedle znaku objektu a objektivní stránky (jednání, následek a příčinná souvislost mezi
nimi), v případě obou skutkových podstat, se nalézací soud zabýval také tím, zda byly naplněny
znaky
subjektu a subjektivní stránky.
Nezbytným znakem subjektu – pachatele trestného činu je jeho věk a příčetnost.
Z provedeného dokazování bylo nade vší pochybnost zjištěno, že obžalovaný M.E. byl v době
spáchání trestného jednání pachatelem zletilým, čímž v plném rozsahu naplnil
podmínku věku vymezenou v ustanovení § 25 trestního zákoníku.
Podmínka příčetnosti pak v souladu
s ustanovením § 26 trestního zákoníku vyžaduje, aby pachatel v době spáchání činu byl schopen
rozpoznat jeho protiprávnost a své jednání ovládat. Ani v tomto směru nevznikly žádné
pochybnosti týkající se duševního stavu obžalovaného, který by odůvodňovaly úvahy o jeho
snížené nebo dokonce vyloučené příčetnosti. Již ve stádiu přípravného řízení byl zpracován
znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie soudním znalcem MUDr. Jiřím
Pokorou. Soudní znalec po vyšetření obžalovaného M.E. dospěl k závěru, že v době spáchání
trestného činu obžalovaný netrpěl žádnou závažnou duševní poruchou – chorobou ve smyslu
psychózy, netrpěl ani žádnou jinou duševní poruchou definované v 10. Revizí mezinárodní
klasifikace nemocí, a to ani syndromem závislosti na alkoholu. Množství alkoholu, které
obžalovaný požil, je z forenzně psychiatrického hlediska bezvýznamné. I s přihlédnutí
k ovlivnění alkoholem, mohl obžalovaný v době spáchání trestného jednání rozpoznat jeho
protiprávnost a mohl své jednání ovládat. Podle závěrů soudního znalce tedy jeho rozpoznávací
i ovládací schopnosti byly zachovány v plném rozsahu. Nalézací soud proto uzavřel, že
obžalovaný M.E. byl v době spáchání trestného jednání se zřetelem k svému věku i duševnímu
stavu plně trestně odpovědný.
Dalším znakem kteréhokoliv trestného činu je pak jeho
subjektivní stránka, která v sobě
zahrnuje rovněž znaky týkající se psychiky pachatele. Obligatorním znakem je zavinění,
přičemž naplnění tohoto znaku je nezbytné z hlediska trestní odpovědnosti konstruované
v trestném právu jako odpovědnost subjektivní, tj. odpovědnost za zaviněné jednání.
Zavinění je považováno za vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu,
zejména k jeho objektivní stránce (jednání, následkem a příčinná souvislost mezi nimi) a
k objektu. Zavinění v sobě zahrnuje složku intelektovou (vědění, vnímání pachatele) a složku
volní (chtění nebo srozumění, čili rozhodnutí pachatele jednat určitým způsobem se znalostí
podstaty věci). Při hodnocení zavinění vycházel nalézací soud v případě obou skutkových
podstat jednak z výše citovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, dále ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ale
také z výpovědi obžalovaného a zejména z výpovědí všech svědků, kteří byli ve věci
vyslechnuti, jakož i z listinných důkazů, které byly provedeny. Tyto důkazy zcela spolehlivě
prokazují všechny rozhodné okolností týkající se skutkových zjištění, zejména objektivní
stránky. Významným důkazem, který našel odraz, jak v užité právní kvalifikaci, tak i při
posouzení zavinění obžalovaného, a to k oběma aplikovaným skutkovým podstatám, byl trestní
spis Okresního soud v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002. Tímto důkazem bylo bezpečně a
spolehlivě prokázáno, že již v minulosti se obžalovaný M.E. dopustil velmi obdobného
trestného jednání, které bylo v souladu s dřívější právní úpravou kvalifikováno jako trestný čin
výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona a ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního
zákona. Nalézací soud takto považoval za jednoznačně prokázané především to, že obžalovaný
M.E. zcela nepochybně
věděl, jaké jsou hranice trestního zákona, tedy že fyzickým napadením
jiné osoby veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném a dokonce v takovéhoto intenzitě a za
pokračování
14
40 T 6/2015
použití zbraně, překročí hranice trestní odpovědnosti a dopustí se trestného činu. Předně se
jedná o skutečnosti obecně známé a navíc obžalovaný M.E. byl za typově velmi obdobné
jednání v minulosti pravomocně odsouzen, potrestán, když trest vykonal. Skutkové okolnosti
nyní projednávané trestní věci pak svědčí o tom, že se obžalovaný tohoto výtržnického jednání
i napadení poškozeného P.L. dopustit
chtěl. Obžalovaný věděl, že se pohybuje, byť v nočních
hodinách, přesto na jinak frekventované ulici před restaurací v době jejich provozních hodin,
tj. na místě veřejnosti přístupném. Přesto po předchozím slovním konfliktu s poškozeným P.L.
tohoto fyzicky napadl. K zesílení svého útoku vůči poškozeného obžalovaný dokonce použil
teleskopický obušek jako zbraň, tj. jako předmět, který učiní útok proti tělu poškozeného
důraznějším, když navíc rány teleskopickým obuškem byly vedeny cíleně a opakovaně. Jednání
obžalovaného bylo prokazatelně jednáním aktivním, opakovaným, byť se odehrálo v poměrně
krátkém časovém intervalu. Poškozenému P.L. byla způsobena újma na zdraví, která jej citelně
omezovala v obvyklém způsobu života po dobu 2 – 3 týdnů a zcela reálně hrozilo zranění
závažnější, které by jej citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu přesahující 6
týdnů. Nalézací soud uzavřel, že obžalovaný se svého jednání dopustil
zaviněním ve formě
přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a to v rovině základní i
kvalifikované skutkové podstaty § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a § 145 odst.
1, odst. 2 písm. g) trestního zákoníku. Obžalovaný věděl, že se dopouští trestného jednání, když
v minulosti byl za takové trestné činy pravomocně odsouzen, navíc se jedná o skutečnosti
obecně známé. Kromě toho obžalovaný nepochybně věděl, s ohledem na svoje intelektové
schopnosti i životní zkušenosti, že opakovanými útoky zejména do hlavy, za použití
teleskopického obušku jako zbraně, může způsobit jiné fyzické osobě závažné zranění.
Opakované útoky vůči poškozenému do těchto míst pomocí teleskopického obušku svědčí o
tom, že se obžalovaný takový následek způsobit chtěl. Bez významu, stran zavinění M.E., není
také jeho jednání, které následovalo po napadení poškozeného. Svědeckými výpověďmi bylo
prokázáno, že obžalovaný stál nad poškozeným, který měl doslova zakrvavenou hlavu, což
např. svědkyni L.H. připadlo velmi nepochopitelné, zejména za situace, kdy věděla, že se oba
znají a přátelí se, a dále obžalovaný zanechal poškozeného takto zraněného na místě a jak
potvrdili další svědkové a odešel se svým psem do parku v Lužánkách.
Vedle shora rozebraných formálních znaků obou skutkových podstat se soud
pochopitelně zabýval i otázkou
společenské škodlivosti trestného jednání obžalovaného M.E.,
jak vyžaduje ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Důkazy provedené u hlavního líčení
svědčí o vysokém stupni společenské škodlivosti jednání obžalovaného, který opětovně, bez
jakýchkoliv omluvitelných důvodů, fyzicky napadl jinou osobu, a to rovněž opětovně na místě
veřejnosti přístupném. Obžalovaný se tohoto jednání dopustil přesto, že byl v minulosti za
typově velmi obdobné jednání odsouzen, potrestán a trest vykonal, přesto se však tento trest
zjevně minul svým výchovným účinkem. Skutečnost, že v přímé příčinné souvislosti s trestným
jednáním obžalovaného závažný následek fakticky nevznikl, ale pouze objektivně hrozil, je
spíše dílem náhody, nikoliv výsledkem promyšleného jednání obžalovaného. Nalézací soud
proto uzavřel, že jednání obžalovaného M.E. je natolik společensky škodlivé, že zcela vylučuje
úvahy o jiné odpovědnosti, než odpovědnosti trestněprávní.
Po zvážení všech rozhodných okolností případu nalézací soud uzavřel, že obžalovaný
M.E. naplnil veškeré zákonem stanovené znaky skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na
zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst.
pokračování
15
40 T 6/2015
1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního
zákoníku a uznal jej vinným v plném rozsahu obžaloby.
C./ Výrok o trestu
Při úvaze o druhu trestu a jeho výši hodnotil soud kromě veškerých okolností případu,
které jsou rozebrány shora i osobu obžalovaného M.E.. Ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1
trestního zákoníku soud přihlédl jak k povaze a závažnosti spáchaného trestného jednání, tak i
osobním poměrům obžalovaného, jeho dosavadnímu způsobu života, možnostem jeho nápravy,
když hodnotil i veškeré polehčující i přitěžující okolnosti ve smyslu ustanovení § 41 a § 42
trestního zákoníku.
K osobě obžalovaného M.E. bylo zjištěno, že pracuje jako jevištní technik v Městském
divadle Brno. Ze zprávy jeho zaměstnavatelské organizace ze dne 3.8.2015 pak bylo zjištěno,
že své pracovní povinnosti vykonává velmi dobře a zaměstnavatel s ním dosud neměl žádné
problémy. V této organizaci pracuje od 1.6.2014. Ze
zprávy Městského úřadu v Uherském
Brodě (č.l.200) pak bylo zjištěno, že v letech 2003 – 2004 byl třikrát projednáván pro
přestupky, aktuálně však žádný záznam v evidenci přestupků nemá (č.l. 223).
Opisem
rejstříku trestu (č.l. 243) bylo prokázán, že zde má obžalovaný tři záznamy. Pro prvé
odsouzení ve věci Okresního soudu v Táboře sp.zn. 2 T 342/93 mu svědčí fikce zahlazení,
neboť se ve zkušební době 22.9.1997 osvědčil. Druhé odsouzení ve věci Okresního soudu
v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002 má z hlediska přitěžujících okolností stejný charakter,
tedy obžalovaný se ve zkušební době osvědčil a navíc toto odsouzení našlo pak odraz v rovině
základů trestní odpovědnosti jako podmínka pro naplnění formálního znaku kvalifikovaných
skutkových podstat. Naposled byl M.E. odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ve věci
vedené pod sp.zn. 9 T 356/2007 pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst.
1, odst. 2 trestního zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody se zkušebním dobou do
5.12.2009. Ani k tomuto odsouzení nelze přihlížet jako k přitěžující okolnosti, neboť
obžalovaný se dne 6.12.2010 osvědčil a svědčí mu fikce zahlazení.
Trest byl obžalovanému M.E. ukládán jako
trest úhrnný ve smyslu ustanovení § 43 odst.
1 trestního zákoníku za oba trestné činy, a to podle přísnější trestní sazby. V konkrétním případě
proto soud vycházel z ustanovení § 145 odst. 2 trestního zákoníku, které umožňuje uložit
pachateli pouze trest odnětí svobody v trvání 5 – 12 let. Rozhodování soudu se tak omezilo na
určení konkrétní výše trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. S přihlédnutím ke všem
rozhodným okolnostem případu, osobnímu profilu obžalovaného, k absenci polehčujících
okolností a existenci
přitěžující okolnosti ve smyslu ustanovení § 42 písm. n) trestního
zákoníku, tj. spáchání více trestných činů, rozhodl soud uložit obžalovanému
trest odnětí
svobody v trvání 5,5 roku, tj. mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby. V nejmenším
nebyly naplněny podmínky pro úvahy o uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby,
neboť, jak ostatně uvedla i státní zástupkyně ve své závěrečné řeči, trestné jednání
obžalovaného bylo zákeřné, nečekané, když na poškozeného výslovně čekal, využil toho, že
poškozený je v podnapilém stavu a zaútočil na něho zbraní, přičemž na jeho těle byly zjištěny
tři póly násilí, které směřovaly na hlavu, tj. do míst, kde se nachází životně důležité orgány.
Obžalovaný tak nepochybně jednal po předchozím uvážení, o čemž svědčí jeho vyčkávání na
poškozeného před restaurací i celková příprava jeho útoku na poškozeného. Tato skutečnost
pokračování
16
40 T 6/2015
byla rovněž v souladu s návrhem státní zástupkyně hodnocena jako přitěžující okolnost podle
§ 42 písm. a) trestního zákoníku a vylučuje úvahy o náhlém nepředpokládaném afektovaném
jednání, teoreticky snad z popudu poškozeného. V souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. c)
trestního zákoníku byl obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazen
do věznice s ostrahou,
neboť trest je mu ukládán za úmyslný trestný čin ve výměře převyšující 3 roky.
D./ Výrok o náhradě škody
V rámci adhezního řízení, které je součástí trestního řízení rozhodoval soud také o nároku
na náhradu škody poškozeného subjektu – Vojenské zdravotní pojišťovny ČR. Tento
poškozený subjekt se se svým nárokem na náhradu škody ve výši 2.199 Kč připojil řádně a
včas, tj. před zahájením dokazování u hlavního líčení, jak vyžaduje ustanovení § 43 odst. 1
trestního řádu, resp. 206 odst. 2 trestního řádu. Vojenská zdravotní pojišťovna ČR ve svém
přípise (č.l. 110) uvedla, že požadovanou částku 2.199 Kč požaduje v souvislosti s náklady
vynaloženými na léčení a ošetřování poškozeného, což doložila jednak výčtem jednotlivých
zdravotnických úkonů, použitého zdravotnického materiálu, léčiv, jakož i výpisem dokladů
vykázaných pojištěnci – poškozenému P.L. (č.l. 111-113). Nárok tohoto poškozeného subjektu
byl shledán oprávněným, co do důvodu i co do výše. V souladu s ustanovením § 228 odst. 1
trestního řádu proto byla obžalovanému uložena povinnost, aby uhradil Vojenské zdravotní
pojišťovně ČR, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404, škodu ve výši 2.199 Kč. Z hlediska
hmotně právního má tento výrok oporu v ustanovení § 2910 občanského zákoníku, jako zákona
č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014. Podle citovaného zákonného ustanovení „škůdce, který
vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem, a zasáhne do absolutního práva
poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil“. Způsob a rozsah náhrady škody je pak
upraven zejména v ustanovení § 2951 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož se „škoda
nahrazuje uvedením do předešlého stavu a není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený,
hradí se škoda v penězích“.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů od jeho
doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského
soudu v Brně.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro
nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku,
který se ho dotýká, zúčastněná osoba pro neprávnost výroku o zabrání
věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro
nesprávnost výroku o náhradě škody.
Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého
jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,
jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku,
jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že
chybí ( § 246 odst. 1, odst. 2 trestního řádu)
Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 trestního řádu nebo
v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně
také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek
pokračování
17
40 T 6/2015
napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku, nebo řízení, které
rozsudku předcházelo.
Krajský soud v Brně
dne 10.9.2015
JUDr. Jaroslava Bartošová v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Beranová
