50T 4/2014 – 753
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v hlavním líčení konaném dne
20. února 2015 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Bednáře, Ph.D.,
a přísedících Václava Brůhy a Jiřiny Mauleové,
t a k t o :
Obžalovaný
Ing.
nar.
v Teplicích, zaměstnanec Městského úřadu v Bílině, trvale bytem
v
j e v i n e n ,
že
I.
dne 10.09.2010 v Bílině, okres Teplice, v postavení vedoucího Stavebního úřadu
Městského úřadu v Bílině, v úmyslu protiprávně umožnit společnosti
ENERGOSUN a.s. se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 1687/21, IČO: 283 86
477, výstavbu a následně i provoz fotovoltaické elektrárny za účelem výroby
Pokračování
2
50T 4/2014
a prodeje elektrické energie za výkupní ceny garantované státem, v rozporu
s ustanovením § 18, § 43 odst. 5, § 79, § 90 písm. a) a § 115 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v tehdy platném znění
(dále jen „stavební zákon“) vydal pod č.j. MUBI/6548/2010/330/Vo rozhodnutí
o umístění stavby a stavební povolení na stavbu „Fotovoltaické elektrárny včetně
přípojky na pozemcích parcela č. 2438/1, 2437, 2435/3, 2468 v katastrálním
území Bílina“ s vyznačenou doložkou právní mocí dne 13.09.2010, ačkoli od
samého počátku věděl, že stavba je situována na pozemcích, kde to platný a
tedy i závazný „Územní plán sídelního útvaru Bílina“ nepřipouští, v důsledku
čehož společnost ENERGOSUN a.s. postavila a dosud provozuje fotovoltaickou
elektrárnu s čistým ekonomickým výnosem z prodeje elektrické energie za
státem garantované výkupní ceny po dobu dvaceti let, a to nejméně ve výši
87.482.000 Kč,
II. dne 04.10.2010 v Bílině, okres Teplice, v prostorách Stavebního úřadu
Městského úřadu Bílina, jako vedoucí stavebního úřadu, sdělil podřízenému
zaměstnanci – poškozenému –
nar.
, že to přehnal
s písemným podáním, které dne 10.09.2010 doručil do podatelny Městského
úřadu v Bílině a ve kterém upozorňuje na nezákonnost rozhodnutí Stavebního
úřadu Městského úřadu Bílina ze dne 10.09.2010 č.j. MUBI/6548/2010/330/Vo
o umístění stavby a stavební povolení na stavbu „Fotovoltaické elektrárny včetně
přípojky na pozemcích parcela č. 2438/1, 2437, 2435/3, 2468 v katastrálním
území Bílina“, dále poškozeného vyzval k tomu, aby podal žádost o rozvázání
pracovního poměru, a zároveň jej upozornil na to, že pokud kvůli němu
k výstavbě fotovoltaické elektrárny nedojde, může skončit zakopaný na místní
skládce zvané Chotovenka, což v poškozeném
vyvolalo takovou
intenzivní obavu o jeho život, zdraví, ztrátu zaměstnání, jakož i obavu
o bezpečnost jeho ženy a syna, že téhož dne zkolaboval a byl odvezen do
nemocnice, kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská pomoc,
t e d y
ad I.)
jako úřední osoba jednal v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch tím, že
vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,
a jinému tak opatřil prospěch velkého rozsahu,
ad II.)
jinému vyhrožoval usmrcením a jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to
vzbudilo důvodnou obavu,
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
3
50T 4/2014
t í m s p á c h a l
ad I.)
zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a),
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku,
ad II.)
přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku,
a z a t o s e o d s u z u j e
podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k
souhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání
7 (sedmi) roků.
Odsouzení je
nepodmíněné a pro výkon uloženého trestu odnětí svobody se
zařazuje podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do
věznice s ostrahou.
Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakékoliv funkce ve státní správě a samosprávě spojené
s rozhodovací činností ve výměře
6 (šesti) roků.
Současně se podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku
ruší výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu v Teplicích ze dne 10.05.2013 č.j. 7 T 66/2012-477 ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.01.2015 sp. zn.
4 To 375/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž tímto zrušením došlo, pozbyla podkladu.
O d ů v o d n ě n í
Dne 05.05.2014 byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručena obžaloba
Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem na obžalovaného Ing.
pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329
odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování
podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se měl dopustit tím, že dne
10.09.2010 v postavení vedoucího Stavebního úřadu Městského úřadu v Bílině,
v úmyslu protiprávně umožnit společnosti ENERGOSUN a.s., IČO: 283 86 477,
výstavbu a provoz fotovoltaické elektrárny za účelem výroby a prodeje elektrické
energie za výkupní ceny garantované státem, v rozporu se zákonem vydal
rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení na stavbu fotovoltaické elektrárny
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
4
50T 4/2014
na pozemcích, kde to platný a tedy i závazný „Územní plán sídelního útvaru Bílina“
nepřipouštěl, v důsledku čehož společnost ENERGOSUN a.s. postavila a dosud
provozuje fotovoltaickou elektrárnu s čistým ekonomickým výnosem z prodeje
elektrické energie za státem garantované výkupní ceny po dobu dvaceti let, a to
nejméně ve výši 343.115.000 Kč, a následně dne 04.10.2010 v prostorách
Stavebního úřadu Městského úřadu Bílina, jako vedoucí stavebního úřadu, sdělil
podřízenému zaměstnanci
že to přehnal s písemným podáním, ve
kterém upozorňuje na nezákonnost uvedeného rozhodnutí, dále poškozeného vyzval
k tomu, aby podal žádost o rozvázání pracovního poměru, a zároveň jej upozornil na
to, že pokud kvůli němu k výstavbě fotovoltaické elektrárny nedojde, může skončit
zakopaný na místní skládce zvané Chotovenka, což v poškozeném
vyvolalo takovou intenzivní obavu o jeho život, zdraví, ztrátu zaměstnání, jakož
i obavu o bezpečnost jeho ženy a syna, že téhož dne zkolaboval a byl odvezen do
nemocnice, kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská pomoc.
K projednání věci soud nařídil hlavní líčení na 18.02.2015 až 20.02.2015. Při
tomto hlavním líčeních byly provedeny předložené a navržené důkazy nezbytné pro
rozhodnutí soudu, ze kterých soud zjistil následující skutečnosti.
Obžalovaný Ing.
v přípravném řízení (č.l. 102-105) využil
svého práva a k věci odmítl vypovídat. Při hlavním líčení popřel, že by se trestného
činu dopustil, neboť svůj postup ve věci vydání stavebního povolení považuje za
zákonný. Na Stavebním úřadu Bílina pracuje od roku 1992, a od roku 2006 pracuje
na pozici vedoucího stavebního úřadu. Z této pozice předkládal Radě města
materiály, které se týkaly stavby fotovoltaické elektrárny, kterou měla realizovat
společnost ENERGOSUN a.s. Tato společnost doručila dne 25.02.2010 stavebnímu
úřadu žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Obžalovaný jako
vedoucí stavebního úřadu tuto akci přidělil referentovi
, který ji řešil po
dobu více než 6 měsíců až do 10.09.2010. V tomto časovém úseku
pracoval na oznámení zahájení stavebního řízení a dalších úkonech, účastnil se
místních šetření, provedl rozhodnutí o spojení územního řízení a stavebního
povolení, konzultoval veškeré potřebné věci se zástupcem společnosti
ENERGOSUN a.s. Po celou dobu nikdy nepadla ze strany
jakákoli
výhrada nebo námitka k údajné nezákonnosti stavby. Obžalovaný po dobu řízení
z titulu své funkce celý průběh řízení sledoval, kontroloval a podepisoval listiny, které
byly vypracované
, neboť rozhodnutí stavebního úřadu musela být
podepsána jeho vedoucím. Ke stavebnímu řízení se vyjadřovaly různé osoby,
a nikdy nebylo dáno žádné záporné stanovisko. Krajský úřad pro Ústecký kraj dne
30.06.2010 dokonce vydal závazné stanovisko k vynětí půdy ze zemědělského
půdního fondu na dobu 25 let za účelem provozování elektrárny. Podklady pro radu
města Bíliny připravovala jeho kolegyně Ing.
, která pracuje na úseku
územního plánování, a na základě předložených materiálů Rada města svým
usnesením č. 213 ze dne 03.03.2010 umístění elektrárny v rámci územního řízení
odsouhlasila. V tomto usnesení není stanovena žádná podmínka, že by se měla do
té doby udělat předchozí změna územního plánu. V té době se už nový územní plán
připravoval s tím, že se s plochou, na které měla elektrárna stát, pro tento účel
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
5
50T 4/2014
počítalo. Nesouhlasí také s tvrzením obžaloby, že by elektrárna měla stát na
„nezastavitelném území“, neboť ve skutečnosti se jednalo o „nezastavěné území“, na
kterém se však stavět smí. Po dobu stavebního řízení mu opakovaně volal zástupce
společnosti ENERGOSUN a.s. pan
, kdy bude hotové rozhodnutí. Na to
se obžalovaný dotazoval
, který jako definitivní termín uvedl 10.09.2010
v osm hodin ráno. Na tuto hodinu se k obžalovanému rovněž dostavil i pan
. Obžalovaný proto zašel do kanceláře za
a ptal se, jestli
rozhodnutí lze vydat.
mu sdělil, že rozhodnutí je připravené, ale že má
nějaké potíže s počítačem, že do 15 minut rozhodnutí vytiskne a přinese. Když
rozhodnutí v této době nepřinesl, šel obžalovaný znovu za
. Na něm
bylo evidentní, že není ve své kůži, není v psychické pohodě.
řekl, že
rozhodnutí je kompletně připravené a je v jeho počítači, ale odmítal ho vytisknout.
Říkal, že má strach, ale nevysvětlil, z čeho. Neuvedl žádné výhrady k zákonnosti
rozhodnutí. Obžalovaný mu proto řekl, ať nahradí v části „vyřizuje
“ své
jméno za jméno obžalovaného. Poté celé rozhodnutí
vytiskl, předal je
obžalovanému k podpisu, a ten je podepsané předal panu
. Domnívá
se, že obavy
vyplývaly z medializace situace kolem fotovoltaických
elektráren, ke které v té době docházelo. Později se obžalovaný dozvěděl, že
konzultoval svoje postupy s jinými kolegy, na něj, jako na svého nadřízeného,
se však se svými pochybnostmi neobrátil. Rozhodnutí bylo výtvorem
, na
pokyn obžalovaného bylo pouze změněno jméno v kolonce „vyřizuje“. Obžalovaný
sice připustil, že tehdy platný územní plán pro dané území nepočítal s fotovoltaickou
elektrárnou, měl tam být ovocný sad. Přesto je přesvědčen, že rozhodnutí bylo
v souladu
se zákonem. Stavební zákon totiž umožňuje stavět stavby
i v nezastavěném území, což vyplývá z § 18 odst. 5 stavebního zákona. V tomto
ustanovení není přesný výčet konkrétních staveb, ale jen příkladný. Pod pojem
„technická infrastruktura“ podle uznávané definice patří mj. i zařízení pro výrobu
a přenos elektrické energie. Obžalovaný dále poukázal na to, že fotovoltaická
elektrárna na území, kde vznikla, byla začleněna do nového územního plánu.
V rámci tohoto veřejného projednání nezazněla žádná negativní připomínka k tomuto
záměru. Je-li nějaká pochybnost o vydaném rozhodnutí, má krajský úřad prostředky
k tomu, aby zjednal nápravu formou výzvy nebo jiného správního kroku. V této věci
však nepřišel žádný podnět na zrušení nebo přezkoumání rozhodnutí. Rozhodnutí je
doposud v platnosti, což podporuje závěr, že všechno proběhlo naprosto v pořádku.
Obžalovaný dále prohlásil, že není nijak majetkově, osobně ani jiným způsobem
propojen se společnostmi, které připravovaly podklady pro vydání potřebných
rozhodnutí, nebo které fotovoltaickou elektrárnu provozují. Do styku přišel jen
s panem
a panem
, s nimiž jednal v rámci stavebního
řízení. Nesouhlasí také s tím, že by měl porušit zákonná ustanovení uvedená
v obžalobě. Rovněž tak nesouhlasí s tím, že by měl poškozenému
vyhrožovat. Ve výpovědi
shledává rozpory týkající se okamžiku, kdy
k výhrůžkám mělo dojít. V jeho první výpovědi má být uvedeno, že to bylo na počátku
září 2010, přitom rozhodnutí bylo vydáno až 10.09.2010. Teprve při další výpovědi
datoval
vyhrožování na 4. říjen 2010. To však podle obžalovaného není
možné. S
jednal 10.09.2010. Do 13.09.2010
chodil do
práce a 14.09.2010 nastoupil do pracovní neschopnosti, ve které byl s výjimkou
04.10.2010 až do 17.10.2010. Obžalovaný pokládá za zarážející, že si
vybral jeden den ve své nemocenské, kdy přijde do práce, a následně na ten den
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
6
50T 4/2014
datuje vyhrožování. Jde o cílený úmysl tímto způsobem si udělat alibi. Obžalovaný je
přesvědčen, že se s poškozeným 04.10.2010 ani nepotkal. Nevidí ani žádný důvod,
proč by měl
04.10.2010 vyhrožovat, když od 10.09.2010 bylo
rozhodnutí vydané, a
ještě týden chodil do práce, než začal marodit.
Pokládá to za spekulaci, která byla vytvořena jen k tomu, aby se dostaly podpůrné
důkazy pro jeho údajnou trestnou činnost. Tento názor je podporován i tím, že
byl ošetřen u MUDr.
pro neurotickou poruchu až dne 05.10.2010.
Poukazuje také na to, že dne 02.08.2011 dal
souhlas ke sdělení informací
o zdravotním stavu vyšetřovatelům, dne 03.08.2011 vyhledal pomoc MUDr.
,
a 04.08.2011 je vytvořen úřední záznam policie. Tvrzení o vyhrožování má za
fabulaci a výmysl nasměrovaný proti jeho osobě na podporu domnělé trestné
činnosti, který má vykompenzovat to, že vyšetřovatelé nenašli žádnou propojenost
s firmami, ani žádný důkaz o tom, že by vzal nějaký úplatek. Dopis, který podal
na podatelnu, neviděl, nepracoval s ním, ani jej nijak nezaregistroval.
nebyl dobrý pracovník. Obžalovaný jej několikrát přistihl, jak spí v archívu nebo
na toaletě. Byl dlouhodobě ve špatném psychickém stavu, ale ne v důsledku události
ze září 2010. Při rozhovoru mu
potvrdil, že má manželskou krizi.
Několikrát se stalo, že přišel do práce zhmožděný, jednou s monoklem, podruhé
s odřenou rukou.
už na Stavebním úřadu Bílina nepracuje, byl s ním
rozvázán pracovní poměr vzhledem k restrukturalizaci úřadu. Důvodem ukončení
pracovního poměru byly
dlouhodobé výpadky kvůli zdravotnímu stavu, o tom
rozhodoval tajemník městského úřadu. Neví, jaké důsledky pro společnost
ENERGOSUN a.s. by mělo nevydání stavebního povolení v roce 2010.
O problematice výkupních cen energie z fotovoltaických elektráren věděl jen z médií.
V průběhu stavebního řízení
vydal dne 24.08.2010 rozhodnutí o spojení
územního a stavebního řízení. Takovým rozhodnutím se zpravidla dává najevo, že
v rámci jednoho řízení budou vyřízené dvě záležitosti, jak územní rozhodnutí tak
stavební povolení, je to jednoznačný signál, že to řízení je na dobré cestě.
K podkladům, které obžalovaný předkládal do jednání Rady města Bílina kde bylo
výslovně uvedeno, že „
záměr na výstavbu fotovoltaické elektrárny … lze akceptovat
pouze, bude-li provedena změna platné územní dokumentace (územního plánu)“ (č.l.
253), případně že „
jde o plochy mimo zastavitelné území města, které jsou dle
katastru nemovitostí zařazeny do zemědělského půdního fondu, druh pozemku
ovocný sad“ (č.l. 256), obžalovaný uvedl, že tyto materiály skutečně vypracoval
společně s kolegyní
Trestná činnost obžalovaného je však prokazována znaleckými posudky,
listinnými důkazy a výpověďmi svědků, zejména poškozeného
, jehož
výpověď je potvrzována i dalšími svědeckými výpověďmi.
Svědek
(č.l. 108-115) při hlavním líčení, shodně jako v přípravném
řízení uvedl, že od roku 2006 pracoval na Stavebním úřadu Městského úřadu v Bílině
jako referent, a jeho nadřízeným byl obžalovaný Ing.
. Někdy v
březnu roku 2010 mu byla přidělena k vyřízení žádost o vydání stavebního povolení
za účelem výstavby fotovoltaické elektrárny v Bílině. O tom, že věc mu bude
přidělena, se neformálně dozvěděl ještě před jejím přidělením od pracovnice odboru
životního prostředí. Spis nejprve dostal od Ing.
ke kontrole, zda v žádosti
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
7
50T 4/2014
něco nechybí. Poté spis Ing.
vrátil s tím, že tam chybí vyjádření hasičů,
životního prostředí a soulad s územním plánem. Přesto v červnu nebo červenci 2010
dostal od obžalovaného za úkol zahájit stavební řízení. V rámci příprav na zahájení
řízení zjistil, že nadále chybí vyjádření odboru životního prostředí a hasičů. Na
odboru životního prostředí městského úřadu mu bylo sděleno, že kladné stanovisko
neobdrží, protože výstavba fotovoltaické elektrárny na daném území nebyla možná,
neboť nebyla v souladu s platným územním plánem. Tuto skutečnost mu potvrdila
i kolegyně Ing.
, která jej rovněž ujistila, že stanovisko Rady města má
v dané věci pouze informativní význam, neboť změna územního plánu je složitá
záležitost a trvá delší dobu. Následně se obrátil na obžalovaného Ing.
a sdělil mu, že stavba fotovoltaické elektrárny je v rozporu s územním
plánem, a že stanovisko Rady města nestačí. Přesto mu obžalovaný uložil, aby
v řízení pokračoval a neřešil to, co je již vyřešené. Řízení dospělo až k místnímu
šetření, po kterém měl být ještě týden pro vydání rozhodnutí. Při místním šetření
svědek sdělil zástupci společnosti ENERGOSUN a.s.
, že
nebude možné vydat souhlasné stanovisko, neboť chybí souhlas hasičů a stavba
není v souladu s územním plánem. Následně zaslechl telefonický hovor
, ve kterém někomu sděluje, že do zítřka bude rozhodnutí vydáno. To
jej zaujalo, neboť vydání povolení na takovou stavbu je složité a je to práce na týden.
Po návratu do práce si jej zavolal obžalovaný Ing.
, který mu uložil
do druhého dne vydat povolení. Na základě rozhovoru s obžalovaným se svědek
rozhodl, že si vše znovu ověří. Věc telefonicky konzultoval s pracovnicemi
stavebního odboru Krajského úřadu Ústeckého kraje
a
. Bylo mu řečeno, že má dvě možnosti. Buď žádost o vydání
stavebního povolení zamítne, nebo rozhodnutí vydá a zároveň upozorní na to, že
takové rozhodnutí je nezákonné. Přiklonil se k druhé možnosti. Rozhodnutí
vypracovával večer doma na svém počítači, neboť muselo být hotové do
následujícího dne, pomáhala mu s tím i manželka. Následující den v práci před
vytisknutím rozhodnutí však obžalovanému sdělil, že s věcí nechce mít nic
společného. Obžalovaný mu však sdělil, že rozhodnutí musí vydat, neboť si pro něj
přijdou lidi ze společnosti ENERGOSUN a.s. V připraveném rozhodnutí proto změnil
své jméno za jméno obžalovaného a rozhodnutí obžalovanému předal. Chtěl mu
předat také dopis, ve kterém vyjádřil své námitky, týkající se nezákonnosti vydaného
rozhodnutí, avšak obžalovaný dopis odmítl převzít. Proto dopis dne 10.09.2010 podal
přes podatelnu městského úřadu. Krátce poté onemocněl a do práce se vrátil asi po
měsíci. Po jeho příchodu si jej obžalovaný pozval do kanceláře a řekl mu, že to s tím
vyjádřením přehnal. Dále mu sdělil, že pokud „ta fotovoltaika nevyjde, může skončit
zakopaný na Chotovence“. Zároveň jej vyzval, aby si podal žádost o rozvázání
pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že stavba fotovoltaické elektrárny je velkou
investicí, dostal strach. Za projektem měli stát lidé, kteří by něčeho takového mohli
být schopni. Nevěděl, co má dělat. Tentýž den telefonicky oznámil manželce a
matce, že měl s obžalovaným Ing.
konflikt. Měl strach o syna.
Manželku upozornil, aby si dávala pozor a všímala si více lidí kolem sebe. Zároveň
kontaktoval bývalého spolužáka
, policistu, kterého se ptal, co má
dělat. Když s ním věc probíral, udělalo se mu nevolno. Z tohoto důvodu vyhledal
lékařské ošetření u MUDr.
. V důsledku incidentu s obžalovaným došlo ke
zhoršení jeho zdravotního stavu. V rámci reorganizace městského úřadu s ním byl
rozvázán pracovní poměr.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
8
50T 4/2014
Výpověď poškozeného
je v mnoha detailech potvrzována
i výpověďmi dalších svědků.
Manželka poškozeného,
svědkyně
(č.l. 133-136), při hlavním
líčení shodně jako v přípravném řízení uvedla, že její manžel
pracoval na
Stavebním úřadě v Bílině jako podřízený Ing.
. Do roku 2010 neměl
žádné problémy. Až někdy v roce 2010 jí řekl o problémech, které se týkaly povolení
stavby fotovoltaické elektrárny. Tato stavba měla být v rozporu s územním plánem,
ale jeho nadřízený mu sdělil, že pokud do druhého dne nevydá stavební povolení,
tak bude zle. Manžel se údajně také radil i s někým na Krajském úřadě Ústeckého
kraje, jak má ve věci postupovat. Tam mu někdo poradil, že to rozhodnutí má vydat
s tím, že tam má napsat dodatek, že s tím nesouhlasí. Napsal proto svůj nesouhlas,
který dal přes podatelnu na Městský úřad v Bílině. Kopii dopisu dal také jí, aby ho
uschovala na bezpečné místo, kdyby se mu něco stalo. Někdy koncem roku 2010 jí
manžel volal, že je v nemocnici, neboť se zhroutil. Příčinou bylo to, že mu jeho šéf
řekl, že pokud nevydá povolení, tak skončí zakopaný na skládce v Bílině. Svědkyně
v jedné části výpovědi uvedla, že výhrůžka přišla asi s odstupem jednoho týdne poté,
co manžel sdělil Ing.
, že s rozhodnutím nesouhlasí. V další části
výpovědi však uvedla, že výhrůžka byla den před vydáním rozhodnutí, kdy Ing.
mu měl říct, že pokud to nebude druhý den v 8 hodin ráno napsané na
stole, že by se mohlo stát, že skončí zakopaný na skládce v Bílině. Proto manžel
vydal prohlášení a druhý den ráno to bylo připravené i se spisem. Manžel měl strach,
aby se něco nestalo. V nemocnici v Duchcově dostal injekci na uklidnění. Svědkyně
neví, u koho byl její manžel v Duchcově, ani proč jel právě do Duchcova. Doma se o
tom už moc nebavili, neboť ji do toho nechtěl zatahovat. Manžel ji požádal, aby
vymazala veškeré jejich fotky a odkazy na internetu. Ve školce nahlásili, že se něco
děje, aby syna nikomu neukazovali ani nedávali cizím lidem. Manžel byl potom
opakovaně na nemocenské, a když se vrátil do práce, čekala na něj výpověď.
Svědkyně
(č.l. 164-167) při hlavním líčení shodně jako
v přípravném řízení uvedla, že je od ledna 2007 vedoucí odboru územního plánování
a stavebního řízení Krajského úřadu Ústeckého kraje. Často se na ni obrací
s žádostí o konzultaci pracovníci stavebních úřadů. Před několika lety ji telefonicky
kontaktoval
s tím, že má pracovní problém, se kterým potřebuje poradit.
Údajně mu bylo uloženo, aby vydal rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem.
Sdělila mu, že má možnost rozhodnutí nevydat, ale může se dostat do problémů,
neboť má poslouchat pokyny svých nadřízených. Poradila mu proto, aby svého
vedoucího upozornil na to, že rozhodnutí je v rozporu se zákonem.
jí
sdělil, že tak již učinil, ale nadřízený stále trvá na vydání rozhodnutí. Proto mu
sdělila, že další možností, kterou má, je vydat rozhodnutí a současně předat
písemné vyjádření o tom, že rozhodnutí není v souladu se zákonem.
jí za
dva či tři dny, ale možná to bylo i týž den, opět volal, že neví, zda od něj vedoucí
převezme písemné vyjádření a jak má postupovat. Sdělila mu, aby své písemné
vyjádření podal oficiálně, tedy prostřednictvím podatelny úřadu. Následně s ním
o věci již nejednala.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
9
50T 4/2014
Svědkyně
(č.l. 175-178) při hlavním líčení i v přípravném
řízení uvedla, že je zaměstnancem Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru
územního plánování a stavebního řízení, kdy náplní její práce je zpracovávat agendu
v rámci stavebního zákona a správního řádu. Někdy na podzim roku 2010 se na ni
telefonicky obrátil
, zaměstnanec Stavebního úřadu Městského úřadu
v Bílině, s tím, že je vedoucím stavebního úřadu Ing.
nucen k tomu, aby
povolil stavbu fotovoltaické elektrárny na místě, kde to územní plán neumožňuje.
Tehdy mu sdělila, že má dvě možnosti. Buď žádost o povolení stavby zamítne, nebo
si od svého vedoucího vyžádá výslovný příkaz. Rovněž mu sdělila, že se může
obrátit na její vedoucí, kterými byly Ing.
a Ing.
.
Ví, že
mluvil se
, zda mluvil i s Ing.
,
neví. Následně se
již neozval, proto neví, jak situaci vyřešil.
Svědkyně Ing.
(č.l. 137-141) při hlavním líčení shodně
jako v přípravném řízení uvedla, že je zaměstnancem Krajského úřadu Ústeckého
kraje, odboru územního plánování a stavebního řízení, který rozhoduje o odvoláních,
stížnostech účastníků řízení, tedy přezkoumává postup podřízených stavebních
úřadů v rámci Ústeckého kraje. Problém fotovoltaické elektrárny v Bílině neřešili,
protože nebyl podán žádný opravný prostředek. Občas se na ně obracejí podřízené
stavební úřady s žádostí o metodickou pomoc. Tato metodika však nesmí směřovat
ke konkrétním věcem, musí být v obecné rovině.
zná, pracoval nějaký
čas na krajském úřadu, ale skončil ve zkušební době. Stavba fotovoltaických
elektráren byla novinkou, proto se často měnila metodika. V současné době již je
ustálen názor, že na stavbu fotovoltaické elektrárny je nutné stavební povolení
a nelze ji umístit v nezastavěném území. V přípravném řízení k listinám předloženým
policejním orgánem uvedla, že pozemky, na kterých společnost ENERGOSUN a.s.
nechala postavit fotovoltaickou elektrárnu, byly vedeny jako zahrady, ovocný sad,
orná půda, a tyto se dle tehdy platné územně plánovací dokumentace nacházely
v nezastavěném území. Byť v dané době Rada města Bíliny schválila záměr
zahrnout předmětné pozemky do územně plánovací dokumentace, jednalo se pouze
o záměr. Příslušný stavební úřad byl povinen vycházet z platné územně plánovací
dokumentace. Dále svědkyně uvedla, že stavební zákon sice umožňuje stavebnímu
úřadu spojit územní a stavební řízení, avšak v daném případě k takovému postupu
nebyly splněny podmínky, neboť platná územně plánovací dokumentace umístnění
stavby fotovoltaické elektrárny neumožňovala. Rovněž rozhodnutí o umístění stavby
a stavební povolení nemělo být vydáno, neboť bylo v rozporu s tehdy platnou
územně plánovací dokumentací. Navíc listina neobsahuje údaje o vyvěšení a sejmutí
rozhodnutí z úřední desky. To v důsledku znamená, že nelze potvrdit, že rozhodnutí
bylo skutečně doručeno. Územní rozhodnutí se doručuje veřejnou vyhláškou,
přičemž rozhodnutí nabývá právní moci patnáctým dnem jeho vyvěšení na úřední
desce. Na předloženém rozhodnutí je vyznačena právní moc již dne 13.09.2010, což
je v rozporu se správním řádem. Z dalšího předloženého rozhodnutí o povolení
předčasného užívání části stavby ze dne 19.11.2010 není zřejmé, která část stavby
není ještě dokončena. Metodický postup, jak realizovat stavební povolení, má
k dispozici každý stavební úřad.
ji nekontaktoval. Kolegyně Dočkalová ji
informovala o tom, že jí volal
s dotazem, jak postupovat, když má pokyn
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
10
50T 4/2014
vydat rozhodnutí, které není v souladu se zákonem. Od kolegyně Bc.
ví, že
o problému hovořil i s Ing.
.
Svědkyně Ing.
(č.l. 142-145) při hlavním líčení shodně jako
v přípravném řízení uvedla, že je zaměstnancem Stavebního úřadu Městského úřadu
v Bílině. Náplní její práce je činnost související s územně plánovací činností pro obec
s rozšířenou působností. Svědkyně potvrdila, že byla kolegou
kontaktována za účelem konzultace týkající se umístění fotovoltaické elektrárny na
pozemcích č. 2438/1, 2437, 2435/3 a 2468 v katastrálním území Bílina. Po
nahlédnutí do dokumentace
sdělila, že platný územní plán výstavbu
fotovoltaické elektrárny neumožňuje a stavět bude možné až poté, co dojde ke
změně územně plánovací dokumentace. V té době již probíhalo řízení ohledně
nového územního plánu. Ke schválení nového územního plánu, který umožňoval
výstavbu na předmětných pozemcích, došlo ke dni 10.07.2012. Změnu územního
plánu inicioval investor stavby, nezaznamenala proti návrhu žádné výhrady. Neví,
zda a kdy se fotovoltaická elektrárna postavila. Neví ani to, jak
stavební
řízení ukončil.
Svědek
(č.l. 146-149) při hlavním líčení shodně jako
v přípravném řízení uvedl, že je od roku 2009 referentem Stavebního úřadu
Městského úřadu v Bílině. Náplní jeho práce je povolování a kolaudování staveb.
Složka, týkající se výstavby fotovoltaické elektrárny v Bílině, mu byla přidělena
k vyřízení Ing.
v době, kdy byla podána žádost o provedení
závěrečné kontrolní prohlídky stavby. Součástí složky, kterou mu předal obžalovaný,
bylo i rozhodnutí o povolení stavby, které ovšem již nepřezkoumával. Dle jeho
názoru není možné vydat stavební povolení na výstavbu fotovoltaické elektrárny na
pozemcích, které se nacházejí v nezastavěném území. Takovou stavbu by nepovolil.
S kolegou
věc nekonzultoval. Kolaudace proběhla asi v březnu 2011.
s ním jel na kolaudaci stavby, protože svědek nevěděl, kudy se tam jede.
proto souhlasil, že tam pojede s tím, že ale zůstane v autě. Na místě
z auta nevystoupil. Svědek stavbu při kolaudaci procházel s panem
. Svědek dále uvedl, že zpracoval rozhodnutí o předčasném užívání
části stavby ze dne 19.11.2010. V uvedeném rozhodnutí mělo být správně uvedeno,
že se povoluje předčasné užívání celé stavby a nikoli části stavby. Šlo o písařskou
chybu. Před vydáním tohoto souhlasu neprováděl místní šetření. Obžalovaný Ing.
jej v rámci rozhodování žádným způsobem neovlivňoval. Jakým
způsobem probíhalo stavební řízení, před vydáním stavebního povolení, svědek
neví, neví ani o žádném konfliktu mezi
a obžalovaným.
Nezaregistroval žádnou výtku k činnosti
nebo nespokojenost Ing.
s pracovní náplní a činností pana
. Ani
si před ním na nic
nestěžoval.
byl podle svědkova názoru lajdák a nezvládal svoji práci.
Svědek
(č.l. 126-129) při hlavním líčení shodně jako
v přípravném řízení uvedl, že mu někdy v září 2010 zavolal
s tím, že má
v práci velký problém, a že si neví rady. Druhý den se sešli a
mu řekl, že
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
11
50T 4/2014
jej jeho nadřízený Ing.
tlačí, aby uspíšil rozhodnutí o povolení
stavby fotovoltaické elektrárny v Bílině. Od poškozeného se rovněž dozvěděl, že
stavbu nelze povolit, protože by byla v rozporu s územním plánem, a chybí tam
i nějaké stanovisko.
se bál, aby se nedostal do nějakého problému, a aby
nepřišel o práci. Dále se mu poškozený svěřil, že sepsal nějaké vyjádření, ve kterém
uvedl důvody, pro které nelze stavbu povolit. Vyjádření doručil do podatelny
městského úřadu. Po nějaké době mu
opět volal s tím, že s ním musí
ihned mluvit. Domluvili si schůzku a za chvíli se sešli v restauraci Bašta, kde mu
sdělil, že za ním přišel obžalovaný Ing.
a řekl mu, že pokud
bude dělat nějaké problémy ohledně povolení výstavby fotovoltaické elektrárny, tak
se mu může stát, že bude zakopán na výsypce za Bílinou. Dále měl obžalovaný
poškozenému sdělit, že ve věci je angažováno hodně lidí, jde o velké peníze, a že on
nebude problémovým článkem celé akce. Protože byl poškozený
rozrušený, rozhodl se svědek, že jej vezme k sobě domů, kde vše dořeší. V průběhu
cesty poškozený v autě zkolaboval, proto jej odvezl do nemocnice v Duchcově. Po
ošetření jej odvezl domů. Poškozený
byl ve špatném psychickém stavu.
Byl tak rozrušený a vystrašený, že z toho zkolaboval. Byl úplně mimo sebe. Tehdy
doporučil, aby kontaktoval pražský protikorupční útvar. Kontakt mu sám
domluvil, a to s plukovníkem
. V přípravném řízení sice uváděl, že kontakt
na protikorupční policii
jen doporučil, ale po výslechu našel ve svém
telefonu staré SMS, z nichž vyplývá, že mu to tam domlouval.
jel do Prahy
dne 05.10.2010. Schůzce svědek přítomen nebyl. V té době svědek sloužil na
Okresním ředitelství Policie ČR v Teplicích jako vyšetřovatel hospodářské kriminality.
V době svého výslechu před soudem je svědek stíhán za korupci, byla podána
obžaloba k Okresnímu soudu v Teplicích, o které ještě nebylo rozhodnuto. Jeho
trestní stíhání začalo asi půl roku poté, kdy se angažoval ve věci pana
, ale
nesouvisí to s projednávanou věcí.
Svědek
(č.l. 179-182) při hlavním líčení shodně jako
v přípravném řízení uvedl, že v říjnu nebo listopadu 2009 jej kontaktoval Ing.
, předseda představenstva společnosti ENERGOSUN a.s., a objednal
zpracování dokumentace pro účely spojeného územního a stavebního řízení ohledně
fotovoltaické elektrárny v Bílině. Ing.
jej seznámil s mapovými podklady
a také mu sdělil, že projekt není v souladu s územním plánem, a že zařizují jeho
změnu na Městském úřadu v Bílině. Platný územní plán definoval danou lokalitu jako
nezastavitelné území a nebylo možné na dané území takovou stavbu umístit. Ing.
jej dále seznámil s plánovaným výkonem a místem připojení do
rozvodné sítě. Poté již svědek jednal s lidmi, které znal jako zástupce společnosti
HELIOS Tech. a.s., a to s pány
,
a
. Bral to tak,
že hlavní slovo v projektu má společnost HELIOS Tech. a.s. Připravil projekt pro
účely stavebního řízení, a dále nechal zpracovat od společnosti Terén Design s.r.o.,
posudek vlivu stavby na krajinný ráz. V rámci své nabídky objednatele upozornil na
to, že v této lokalitě realizace není možná podle územního plánu, a že jsou schopni
zajistit pouze běžné souhlasy dotčených orgánů a běžné základní povolovací
dokumenty. Ty také zajistili. Na podzim roku 2010, kdy spolupráci ukončili, ještě
nebylo rozhodnuto o změně územního plánu. Obžalovaného Ing.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
12
50T 4/2014
nezná, nikdy s ním nejednal. Neměl také nic společného s přípravnou fází realizace
fotovoltaické elektrárny ani se stavebním řízením.
Svědek
(č.l. 150-155) při hlavním líčení shodně jako
v přípravném řízení uvedl, že je členem statutárního orgánu společnosti
ENERGOSUN a.s., která byla založena z důvodu plánované výstavby a provozu
fotovoltaické elektrárny v Bílině. Do společnosti vstoupil až v roce 2010, kdy projekt
fotovoltaické elektrárny byl rozjetý. Společnost založil a projekt fotovoltaické
elektrárny nastartoval Ing.
, který jej zároveň přivedl do společnosti.
Záležitosti, týkající se získání stavebního povolení na výstavbu fotovoltaické
elektrárny, zařizovala společnost HELIOS Tech. a.s. Svědek je jediným
zaměstnancem společnosti ENERGOSUN a.s. Tato se zabývá výlučně
provozováním předmětné fotovoltaické elektrárny. Za společnost ENERGOSUN a.s.
podepsal smlouvu o připojení výrobny elektřiny k distribuční síti. Ing.
není ve společnosti činný od té doby, co on sám vstoupil do společnosti. Finanční
prostředky získané z prodeje elektrické energie jsou hrazeny společnosti
ENERGOSUN a.s., která je dále zasílá společnostem, které se finančně podílely na
výstavbě fotovoltaické elektrárny. Jedná se o společnosti Alusail s.r.o., SERRIED a.s.
a CPD GROUP s.r.o. V okamžiku, kdy vstoupil do projektu, vytvářela společnost,
která fotovoltaiku dodávala, projektovou dokumentaci. Proto ji neměl k dispozici. Měl
pouze studii proveditelnosti nebo energetický audit, který předpovídá, jestli lze
takovou elektrárnu postavit. Stavět se mělo v katastru obce Bílina. Pozemky patřily
společnosti ENERGOSUN a.s. Ke stavbě bylo potřeba stavební povolení, které bylo
vydáno. Na začátku stavební povolení řešil pan
, a pak dodavatelská
společnost HELIOS Tech. a.s. Za tuto společnost jednal pan
. Stavba
probíhala rychle. On se staral, aby mohla být včas vydána licence a elektrárna mohla
být spuštěna. Kontrola společnosti ČEZ i energetická inspekce proběhly před
koncem roku. V listopadu 2010 byla vydána licence, v prosinci proběhly kontroly, a
dne 04.01.2011 byla osazena měřidla. Stavba byla zkolaudována v březnu 2011,
předtím byla užívána na základě rozhodnutí o předběžném užívání stavby. Neví, jaký
byl v době stavby územní plán Bíliny, nezjišťoval si, jestli elektrárna může stát tam,
kde stojí. První faktura za výrobu elektřiny byla vystavena za leden 2011. Výkupní
ceny jsou stanoveny státem, byly nastaveny smlouvou s ČEZem. Pro všechny
společnosti, které v této oblasti podnikaly, mělo zásadní ekonomický význam, kdy se
zprovozní elektrárna. Proto se snažili elektrárnu postavit a uvést do provozu do
konce roku 2010, neboť v roce 2011 už by se to nevyplatilo stavět. V roce 2011 byla
zavedena tzv. „solární“ daň ve výši 16 %, později byla snížena na 10 % z příjmů
z dodávané fotovoltaiky do sítě ČEZu. Obžalovaného Ing.
svědek
nezná, nikdy se neviděli.
Svědek
(č.l. 168-174) při hlavním líčení shodně jako
v přípravném řízení uvedl, že v rámci výstavby fotovoltaické elektrárny v Bílině
realizované společností ENERGOSUN a.s. pracoval pro společnost HELIOS Tech.
a.s. Zařizoval věci, týkající se získání stavebního povolení na výstavbu fotovoltaické
elektrárny, a také se účastnil kontrolních dnů na stavbě. Ke stavbě fotovoltaické
elektrárny se dostal proto, že na stavbu dodával ocelové konstrukce, a měl v té době
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
13
50T 4/2014
kancelář ve společnosti HELIOS Tech. a.s. Protože měl volný čas, tak se na plnou
moc věnoval této záležitosti. Získal tím i odbytiště pro své ocelové konstrukce.
V době, kdy se k tomu dostal, tak projekt už běžel, byly vykoupené pozemky, byla
komunikace s Městským úřadem Bílina, existoval souhlas se stavbou, který byl daný
Radou města i zastupitelstvem, a také závazné stanovisko odboru životního
prostředí, kde byly jmenované body, které je třeba naplnit před vydáním stavebního
povolení. Jednotlivé body ze stanoviska se snažil naplnit, aby to doložil před vydáním
stavebního povolení, o které již bylo zažádáno. V žádosti byly jakési nedostatky,
které se snažil odstranit. Zajistil vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu,
zpracoval žádost k požárníkům do Teplic. Se stavebním úřadem jednal osobně
i písemně, setkal se i s obžalovaným. Žádosti dával písemně na podatelnu úřadu,
aby vše urychlil. Stavební úřad provedl jedno nebo dvě místní šetření, jedno z nich
těsně před vydáním stavebního povolení. Při místním šetření bylo konstatováno, že
je vše v pořádku, chybělo jen stanovisko požárníků. Pro to si jel přímo k hasičům.
Není pravda, že by v rámci jednání někomu do telefonu sděloval, že vše je zařízeno
a že druhý den bude vydáno stavební povolení. Neví, jestli si pro stavební povolení
dojel sám, nebo bylo zasláno poštou. Stavební povolení vydal asi pan
,
dokončoval to s ním. Nenarazil na žádného pracovníka úřadu, který by se zmínil
o tom, že výstavba elektrárny neodpovídá platné územní dokumentaci. Jestliže
v přípravném řízení uváděl, že se
při kontrolním dni na stavbě vyjádřil tak,
že výstavba elektrárny neodpovídá platné územní dokumentaci, tak tuto svou
odpověď vysvětlil nesprávnou formulací otázky, na kterou odpovídal. Kolaudační
řízení se dělalo až následující rok, protože tam bylo ze životního prostředí něco kvůli
zeleni, a to se v zimě dělat nedalo. O vydání povolení předčasného užívání části
stavby bylo požádáno z důvodu, že elektrárna byla schopná částečného provozu.
Z technologického hlediska byla stavba kompletní, pouze nebylo realizováno
vysázení zeleně. Po vydání rozhodnutí o předčasném užívání stavby svou účast na
projektu ukončil.
Soud dále provedl důkaz výslechem znalců Ing.
a doc.
, CSc., kteří za
znalecký ústav České vysoké učení technické,
fakulta elektrotechnická, Praha, vypracovávali znalecké posudky z oboru
ekonomika a energetika, a to znalecký posudek č. 10/2012 ze dne 30.09.2012 (č.l.
62), dodatek č. 1 znaleckého posudku č. 10/2012 ze dne 25.09.2013 (č.l. 63)
a znalecký posudek č. 40/2013 ze dne 25.09.2013 (č.l. 70). Těmito posudky měl být
stanoven rozsah prospěchu, který měla získat společnost ENERGOSUN a.s. tím, že
mohla uvést do provozu fotovoltaickou elektrárnu dříve, než došlo ke změně
územního plánu. Při výslechu před soudem znalci vysvětlili závěry svého znaleckého
posudku a korigovali rovněž nepřesnosti obsažené v písemném vyhotovení posudků.
Při výpočtu ekonomického prospěchu znalecký ústav použil tzv. výnosovou metodu,
když přihlédl i k nákladům na výstavbu a provoz fotovoltaické elektrárny, tedy
k investičním nákladům a pravidelným provozním výdajům. Tímto způsobem znalci
dospěli k závěru, že hodnota ekonomického prospěchu z provozu fotovoltaické
elektrárny, licenční č. 11017403, za dobu její životnosti dvaceti let je 315.320.000 Kč.
Původně sice znalci tuto hodnotu určili částkou 343.115.000 Kč, která však byla
stanovena v době, kdy ještě nebyla známa výše zdanění energie. V době
vypracování dodatku č. 1 (viz str. 17 dodatku č. 1) již bylo známo, že sazba
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
14
50T 4/2014
daňového odvodu činí 10 % a proto hodnota provozu je nižší, a činí již zmíněných
315.320.000 Kč. Od tohoto výnosu je však zapotřebí ještě odečíst celkové investice,
které byly vynaloženy na vybudování elektrárny, a které bude muset provozovatel
vynakládat na údržbu fotovoltaické elektrárny po dobu její životnosti. Tyto investice
činí 227.838.000 Kč (viz str. 9 dodatku č. 1). Čistý ekonomický prospěch z provozu
fotovoltaické elektrárny za dobu její životnosti tedy činí při uvedení do provozu v roce
2010 částku 87.482.000 Kč. Jiná situace by však nastala v případě, kdyby
fotovoltaická elektrárna byla uvedena do provozu až po 01.01.2011. V takovém
případě by provozovatel neměl nárok na vysoké státem garantované výkupní ceny
energie, a hodnota ekonomického prospěchu z provozu fotovoltaické elektrárny by
činila 164.237.000 Kč (viz str. 17 dodatku č. 1) . Vzhledem k tomu, že investice, které
byly vynaloženy na vybudování elektrárny, a které bude muset provozovatel
vynakládat na údržbu fotovoltaické elektrárny po dobu její životnosti, se nemění, a
zůstávají ve výši 227.838.000 Kč (viz str. 9 dodatku č. 1), a je zřejmé, že při uvedení
elektrárny do provozu až po 01.01.2011 by její provoz byl ztrátový a ekonomicky by
se tedy nevyplatilo ji stavět. K případnému ekonomickému prospěchu se vyjadřoval
také
Energetický regulační úřad (č.l. 319-324). Ten sdělil, že je schopen vyjádřit se
pouze k rozdílu mezi ziskem investora v případě připojení v roce 2010 a v roce 2011.
Tento rozdíl za dobu životnosti činí podle ERÚ 474,2 milionu Kč.
Soud provedl rovněž listinné důkazy. Pravdivost výpovědi poškozeného
potvrzuje jeho
písemné vyjádření (č.l. 116), které podle otisku podacího
razítka bylo dne 10.09.2010 předáno podatelně Městského úřadu v Bílině, a je
adresováno obžalovanému jako vedoucímu stavebního úřadu. V tomto vyjádření
poškozený uvádí, že upozornil, že ve věci výstavby fotovoltaické elektrárny by
nemělo být vydáno stavební povolení, neboť záměr není v souladu s platným
územním plánem a nebylo doloženo stanovisko Hasičského záchranného sboru.
Průběh stavebního řízení je zřejmý jednak z listin založených přímo ve spise,
a dále z
přílohy č. 1 (černé desky s číslem 1), kde je veden
kompletní spis
Stavebního úřadu Bílina. Ještě před zahájením stavebního řízení stavebník
společnost ENERGOSUN a.s. dopisem ze dne 25.03.2009 (č.l. 254 a příl. č. 1)
informoval město Bílina o svém záměru vybudovat fotovoltaickou elektrárnu. Na
základě tohoto dopisu předložil obžalovaný jako vedoucí stavebního úřadu do Rady
města materiál ze dne 26.03.2009 (č.l. 253 a příl. č. 1), přičemž z tohoto jím
předkládaného materiálu je nepochybné, že si byl plně vědom nesouladu stavby
s územním plánem. V materiálu se výslovně uvádí, že „záměr na výstavbu
fotovoltaické elektrárny … lze akceptovat, pouze bude-li provedena změna platné
územně plánovací dokumentace“. Rada města Bílina pak na jednání dne 01.04.2009
pod č. usnesení 302 (č.l. 252 a příl. č. 1) vydala předběžný souhlas k vybudování
fotovoltaické elektrárny za podmínky provedení změny platné územně plánovací
dokumentace města. Městský úřad Bílina – Úřad územního plánování dne
07.10.2009 (č.l. 274 a příl. č. 1) sdělil, že na základě rozhodnutí rady města ze dne
01.04.2009 byl záměr výstavby fotovoltaické elektrárny předán projektantům
Územního plánu Bílina k zapracování do návrhu této územně plánovací
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
15
50T 4/2014
dokumentace. Pod tímto dopisem je podepsán obžalovaný, a je tedy zřejmé, že
věděl o nesouladu stavby s aktuálním územním plánem.
Stavební a územní řízení pak bylo zahájeno na základě žádosti společnosti
ENERGOSUN a.s. ze dne 15.02.2010 (příl. č. 1). Výzvou ze dne 24.05.2010 (příl. č.
1) byl stavebník vyzván, aby svou žádost doplnil o výsledek biologického průzkumu,
a územní řízení bylo přerušeno. Oznámení o zahájení územního řízení stavební úřad
vydal až dne 30.07.2010 (příl. č. 1), kde současně nařídil ústní jednání na den
09.09.2010 v 10:00 hod. na místě stavby. Oznámení o zahájení stavebního řízení
stavební úřad vydal dokonce až dne 02.09.2010 (příl. č. 1) s tím, že ústní jednání se
uskuteční dne 09.09.2010 v 10:15 hod. na místě stavby. Přitom usnesením ze dne
24.08.2010 (č.l. 258 a příl. č. 1) došlo ke spojení územního a stavebního řízení.
Rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení bylo vydáno rozhodnutím ze dne
10.09.2010 (č.l. 259-264 a příl. č. 1). Zde je jako vyřizující osoba uveden obžalovaný
Ing.
. V odůvodnění rozhodnutí není nijak zmíněn ani řešen rozpor
s územním plánem, a mezi stanovisky, které měl stavební úřad k dispozici, není
uvedeno stanovisko Hasičského záchranného sboru. V horní části titulní strany
usnesení je uvedeno, že dne 10.09.2010 rozhodnutí převzal zástupce stavebníka
, což potvrzuje výpověď obžalovaného o tom, že se tato osoba
dostavila k osobnímu převzetí rozhodnutí, i výpověď poškozeného o tom, že
při místním šetření dne 09.09.2010 hovořil o tom, že následujícího dne
rozhodnutí dostane. Právní moc rozhodnutí je vyznačena dnem 13.09.2010, patrně
v návaznosti na vzdání se práva odvolání, které učinily oprávněné osoby (č.l. 265-
269). Není však nijak doloženo, že rozhodnutí bylo vyvěšeno na úřední desce (nelze
to vyčíst ani z přílohy č. 1). Kladné stanovisko Hasičského záchranného sboru ze
dne 10.09.2010 bylo stavebnímu úřadu podle podacího razítka doručeno až dne
20.09.2010 (č.l. 270). V příloze č. 1 ve spise stavebního úřadu je však kromě
originálu tohoto stanoviska ještě e-mailová zpráva, podle které bylo toto stanovisko
elektronicky doručeno na podatelnu Městského úřadu v Bílině dne 10.09.2010
v 11:49 hodin. Ve spise stavebního úřadu v příloze č. 1 však není žádný protokol
o místním šetření, což potvrzuje verzi poškozeného, že musel rozhodnutí vydat
v nezvykle krátké době po místním šetření (do následujícího dne). Rozhodnutím ze
dne 19.11.2010 (č.l. 275 a příl. č. 1) bylo povoleno předčasné užívání stavby. Jako
zpracovatel je na tomto rozhodnutí uveden
, a rozhodnutí podepsal
obžalovaný. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.11.2010. Kolaudační rozhodnutí
ze dne 02.03.2011 (č.l. 277 a příl. č. 1) rovněž zpracovával
a podepisoval obžalovaný Ing.
jako vedoucí stavebního úřadu.
V rámci stavebního a územního řízení byla zajištěna
stanoviska dotčených
orgánů veřejné správy. Dne 23.02.2010 předložil obžalovaný Ing.
do Rady města materiál (č.l. 256 a příl. č. 1), kde je pro účely územního řízení
požadován souhlas Rady města s umístěním stavby. I zde je zjevné, že si byl vědom
nesouladu s územním plánem, byť tento rozpor neformuloval tak kategoricky, jako
v předchozím případě, když uvedl, že „parcely se nachází mimo zastavitelné území
města, které … jsou zařazeny do zemědělského půdního fondu, druh pozemku
ovocný sad“. Navíc dodává, že tyto plochy byly v rámci pořizování nového územního
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
16
50T 4/2014
plánu zahrnuty do návrhu této územně plánovací dokumentace. V tomto materiálu je
však zcela pominuta skutečnost, že při vydání předběžného souhlasu dne
01.04.2009 Rada města podmínila vydání souhlasu změnou územního plánu. Ze
zápisu z jednání Rady města Bílina z 03.03.2010 (č.l. 131, 255, příl. č. 1) vyplývá, že
Rada města vyslovila usnesením č. 213 pro účely územního řízení dne 03.03.2010
souhlas s umístěním fotovoltaické elektrárny na předmětných pozemcích tak, jak
navrhoval obžalovaný, tedy bez uvedení podmínek. Krajský úřad Ústeckého kraje,
odbor životního prostředí a zemědělství, svým závazným stanoviskem ze dne
30.06.2010 (č.l. 271-272 a příl. č. 1) udělil souhlas k dočasnému odnětí parcel
č. 2437 a 2438/1 a trvalému odnětí parcely č. 2435/3 ze zemědělského půdního
fondu. Stanovisko ke stavbě fotovoltaické elektrárny vyslovil i Městský úřad Bílina,
odbor životního prostředí dne 15.02.2010 (č.l. 273 a příl. č. 1). Podle tohoto
stanoviska je nutné před konečným rozhodnutím provést v lokalitě biologický
průzkum. Současně upozorňuje, že pozemky podle dosud platného územního plánu
nejsou určeny k průmyslové zástavbě. Dne 19.07.2010 (příl. č. 1) týž odbor vyslovil
souhlas s umístěním stavby a dne 07.09.2010 souhlasil i s vydáním územního
rozhodnutí a stavebního povolení, aniž by rozpor s územním plánem dále zmiňoval.
Souhlas s vydáním stavebního povolení udělilo rovněž Ministerstvo zdravotnictví –
Český inspektorát lázní a zřídel dne 08.02.2010 (příl. č. 1). V příloze č. 1 jsou
založeny i další materiály a vyjádření předkládané ve stavebním a územním řízení, a
to požárně bezpečnostní řešení, stanovisko ČEZ ITC Services a.s., stanovisko RWE
Distribuční služby s.r.o., vyjádření Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne
13.01.2010 a 01.03.2010, vyjádření společnosti Telefonica O2 Czech Republic a.s.,
vyjádření Severočeských vodovodů a kanalizací, vyjádření Krajské hygienické
stanice a dalších.
To, že pozemky nebyly určeny k zástavbě, a byly vedeny až do 10.07.2012
jako nezastavěné území s funkčním využitím – sady, na kterém nebylo možné
fotovoltaickou elektrárnu povolit (viz odpověď KÚ na otázku č. 5), je prokazováno
sdělením Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a
stavebního řádu ze dne 04.09.2012 (č.l. 402), i samotným
Územním plánem města
Bílina účinným v době konání stavebního řízení, tj. v roce 2010 (č.l. 404), jakož i
výpisem z katastru nemovitostí (příl. č. 1), kde všechny pozemky jsou uvedeny jako
součást zemědělského půdního fondu, druh pozemku zahrada či ovocný sad. Teprve
nový územní plán, který nabyl účinnosti 10.07.2012 (č.l. 403), stavbu fotovoltaické
elektrárny umožňuje. Skutečnost, že na pozemcích nebylo možné v roce 2010
fotovoltaickou elektrárnu stavět, potvrzuje i metodické sdělení Ministerstva pro místní
rozvoj ze dne 22.06.2010, předložené státním zástupcem na závěr hlavního líčení.
Podle tohoto metodického stanoviska nelze fotovoltaickou elektrárnu posuzovat jako
technickou infrastrukturu, ale jako výrobu, proto vůbec nepřichází v úvahu umístit ji
na pozemky, které územní plán vymezuje jako nezastavěné území.
Výstavby fotovoltaické elektrárny se týkají
listiny vydané společností
ENERGOSUN a.s. (č.l. 73-77). Z nájemních smluv (č.l. 81-89, 92-94), smlouvy
o zřízení věcného břemene (č.l. 90-91), kupní smlouvy (č.l. 95-100), předávacího
protokolu (č.l. 101) a dohody o narovnání (č.l. 239) jsou zřejmé vztahy mezi
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
17
50T 4/2014
jednotlivými společnostmi, které se na vybudování a provozování fotovoltaické
elektrárny podílely. Hospodářský výsledek provozování fotovoltaické elektrárny
(z něhož vycházel i znalecký ústav při vypracování výše uvedeného znaleckého
posudku) je zřejmý z výroční zprávy (č.l. 157-158), zprávy o vztazích mezi ovládající
a ovládanou osobou (č.l. 159), rozvahy (č.l. 160-161), výkazu zisků a ztrát (č.l. 162) a
přílohy k účetní závěrce (č.l. 163).
Listiny vztahující se ke stavbě fotovoltaické
elektrárny, a to předávací protokoly (č.l. 228-230), faktury (č.l. 231-233) a cenovou
nabídku (č.l. 234), vydal také svědek Ing
, který zpracovával
projektovou dokumentaci pro účely stavebního řízení. Tato kompletní průvodní
projektová dokumentace fotovoltaické elektrárny, souhrnná zpráva a technická
zpráva je také součástí příloh č. 1 a 2 a je rovněž na č.l. 278-298. K výstavbě
fotovoltaické elektrárny se vyjádřila také společnost Klement a.s. (č.l. 408), která na
základě smlouvy o dílo ze dne 06.05.2010 (č.l. 409-432), jako zhotovitel pro
objednatele ENERGOSUN a.s., fotovoltaickou elektrárnu vybudovala. Platby mezi
uvedenými společnosti jsou prokazovány fakturami, výpisy z účtu a dohodami
o zápočtech (č.l.435-455).
Připojení fotovoltaické elektrárny k rozvodné síti a dodávky energie jsou
prokazovány
sdělením ČEZ Distribuce a.s. (č.l. 326), smlouvou o připojení (č.l. 350-
358, 379-380, 381-400), hlášením o předpokládaném množství elektřiny (č.l. 329-
330) a fakturami s měsíčními výkazy (č.l. 331-348, 362-378). Všechny tyto listiny
zohlednil znalec při stanovení míry získaného prospěchu.
Rovněž
lékařské zprávy zajištěné v přípravném řízení potvrzují, že
skutečně vyhledal lékařské ošetření, jak ve své výpovědi uváděl. Z lékařské zprávy
MUDr.
(č.l. 247) je zřejmé, že poškozený
byl ošetřen dne
04.10.2010, kdy při ošetření uvedl, že „prožívá velké stresy (manželská krize + stres
v práci)“. Podle této zprávy prodělal poškozený během ošetření v ambulanci dva
epizáchvaty. Na uvedené lékařské zprávě je sice uvedeno, že jde o vyšetření ze dne
03.08.2010 v 11:02 hod, avšak v dolní části zprávy „datum tisku 03.08.2011-11:02“.
Vzhledem k tomu, že zprávu vyžádala policie na základě souhlasu poškozeného ze
dne 02.08.2011 (č.l. 246), je nepochybné, že datum vytisknuté na zprávě není datem
vyšetření, ale datem vytištění zprávy, když datum vyšetření je připsáno rukou, a je
uveden den 04.10.2010. Z lékařské zprávy MUDr.
(č.l. 242-244)
vyplývá, že
byl v době od 05.10.2010 do 14.10.2010 v pracovní
neschopnosti z důvodu kolapsu po psychickém stresu.
K
osobě poškozeného
sdělil Městský úřad v Bílině dopisem ze
dne 05.12.2011 (č.l. 300), že pracovní poměr
byl ukončen výpovědí
z organizačních důvodů ke dni 30.04.2011, a návrh na jeho propuštění podával
tajemník městského úřadu Ing.
. Současně Městský úřad v Bílině
předložil personální svazek
(č.l. 301-317), z něhož vyplývá, že
byl zaměstnancem Městského úřadu v Bílině od 01.03.2006 do 30.04.2011 a po
celou dobu byl zařazen jako stavebně právní pracovník na stavebním úřadě. V roce
2010 byl opakovaně v pracovní neschopnosti, a to v době 17.03.2010 až 28.03.2010,
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
18
50T 4/2014
14.09.2010 až 03.10.2010, 05.10.2010 až 17.10.2010 a 11.11.2010 až 02.02.2011
(č.l. 317).
K
majetkové situaci obžalovaného, zejména se zaměřením na možné
propojení s osobami, které na stavbě fotovoltaické elektrárny profitovaly, bylo
provedeno finanční šetření (č.l. 458-516) a analýza vztahů (č.l. 517-520), vyžádány
zprávy od Centrálního depozitáře cenných papírů (č.l. 526-530), a bank (č.l. 541-
673), avšak nebylo zjištěno ani žádné propojení s uvedenými osobami či
společnostmi, ani podezřelé finanční transakce či podezřele nabytý majetek.
K osobě obžalovaného Ing.
bylo zjištěno, že z místa
bydliště k němu nejsou žádné negativní poznatky (č.l. 680). V opisu rejstříku trestů
(č.l. 681-701) sice obžalovaný nemá žádný záznam, to však je dáno tím, že poslední
ORT byl vyžadován 25.11.2014. Po tomto datu však došlo k pravomocnému
odsouzení obžalovaného, a to
rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne
10.05.2014 č.j. 7T 66/2012-477 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu Ústí
nad Labem ze dne 28.01.2015 č.j. 4To 375/2013-499. Těmito rozsudky byl
obžalovaný Ing.
uznán vinným ze spáchání trestného činu
zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1, písm. a) trestního
zákona č. 140/1961 Sb. Jeho jednání spočívalo v tom, že jako vedoucí Stavebního
úřadu Městského úřadu Bílina, kterému byla z titulu jeho funkce svěřena rozhodovací
pravomoc v oblasti vydávání rozhodnutí podle zákona o územním plánování
a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. a souvisejících rozhodnutí, v územním řízení
týkajícím se staveb na pozemku č. 837/38 v katastrálním území Mukov, okr. Teplice,
který vlastnil spolu s manželkou
, nar.
, na
základě kupní smlouvy ze dne 25.02.2008,
a) nejprve dne 22.02.2008 vydal jako vedoucí stavebního úřadu souhlasné
vyjádření k oddělení pozemku v katastrálním území Mukov č.
, kterým
měl být vyčleněn pozemek z pozemku č.
nový pozemek č.
,
o jehož odkup písemně požádal obec Hrobčice a který následně od této obce
koupil, kdy tento postup byl v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 správního
řádu, neboť jako zájemce o koupi odděleného pozemku měl zájem na tom,
aby bylo rozhodnuto o rozdělení pozemků, a byl tedy ve věci osobou podjatou,
b) poté dne 16.04.2008 vydal jako vedoucí stavebního úřadu územní souhlas
s umístěním stavby „ Přípojka vody na parcelu č.
pro rekreační chatu
na parcele č.
v katastrálním území Mukov“, ačkoli uvedená parcela se
nachází dle platného územního plánu obce Hrobčice v nezastavěném území
a volné krajině a ve II. zóně chráněné krajinné oblasti České středohoří, kdy
tento postup byl v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 správního řádu, neboť
jako vlastník předmětného pozemku měl zájem na vydání tohoto souhlasu,
a byl tedy osobou podjatou, dále byl v rozporu s ustanoveními § 18 odst. 5
stavebního zákona, kdy obžalovaný nerespektoval nezastavěnost dotčeného
pozemku, postup byl dále v rozporu s ustanovením § 96 odst. 1 stavebního
zákona, které mimo jiné podmiňuje vydání územního souhlasu realizací
záměru v zastavěném území a existencí souhlasného nepodmíněného
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
19
50T 4/2014
stanoviska dotčeného orgánu ochrany přírody k zamýšlenému záměru a tedy
mělo být rozhodnuto územním řízením, a konečně byl tento postup v rozporu
s ustanovením § 44 odst. 1, zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny,
které vyžaduje pro vydání jak územního rozhodnutí tak i územního souhlasu
k realizaci záměru v chráněné krajinné oblasti souhlasné stanovisko
dotčeného orgánu ochrany přírody, které nikdy nebylo vydáno, neboť uvedená
parcela je ve II. zóně chráněné krajinné oblasti České středohoří,
c) poté nakonec dne 26.08.2008 vydal územní souhlas s umístěním stavby
„Kabelová smyčka NN vedená přes pozemek parcely č.
pro parcelu
č.
v katastrálním území Mukov“, ačkoli uvedená parcela se nachází dle
platného územního plánu obce Hrobčice v nezastavěném území a volné
krajině a ve II. zóně chráněné krajinné oblasti České středohoří, kdy tento
postup byl v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 správního řádu, neboť jako
vlastník předmětného pozemku měl zájem na vydání tohoto souhlasu, a byl
tedy osobou podjatou dále byl v rozporu s ustanoveními § 18 odst. 5
stavebního zákona, kdy obžalovaný nerespektoval nezastavěnost dotčeného
pozemku, postup byl dále v rozporu s ustanovením § 96 odst. 1 stavebního
zákona, které mimo jiné podmiňuje vydání územního souhlasu realizací
záměru v zastavěném území a existencí souhlasného nepodmíněného
stanoviska dotčeného orgánu ochrany přírody k zamýšlenému záměru a tedy
mělo být rozhodnuto územním řízením, a konečně byl tento postup v rozporu
s ustanovením § 44 odst. 1, zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny,
které vyžaduje pro vydání jak územního rozhodnutí tak i územního souhlasu
k realizaci záměru v chráněné krajinné oblasti souhlasné stanovisko
dotčeného orgánu ochrany přírody, které nikdy nebylo vydáno, neboť uvedená
parcela je ve II. zóně chráněné krajinné oblasti České středohoří,
kdy v důsledku tohoto nezákonného postupu obžalovaného došlo nejdříve
k rozdělení stávajícího pozemku č.
na pozemky č.
a č.
a k prodeji
pozemku č.
v katastrálním území Mukov obžalovanému a jeho manželce, a
k následnému zasíťování pozemku č.
, ke kterému by jinak, než tímto
nezákonným způsobem s ohledem na skutečnost, že pozemek se nachází
v nezastavěném území a v II. ochranném pásmu chráněné krajinné oblasti České
středohoří, a pro nesouhlas Správy CHKO České středohoří jako dotčeného orgánu
ochrany přírody, dojít nemohlo. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí
svobody ve výměře 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu ve
výměře 3 roků. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu jakékoliv funkce ve státní správě a samosprávě spojené s rozhodovací
činností ve výměře 4 roků. K tomuto odsouzení soud provedl důkaz přílohovým
spisem OS Teplice i odvolacím spisem KS Ústí nad Labem. V době provedení
důkazu ještě nebylo součástí spisu písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu,
proto soud vycházel pouze z protokolu o veřejném zasedání, kde byl tento rozsudek
vyhlášen.
Nad rámec provedených důkazů bylo ze strany obhajoby navrženo doplnění
dokazování o další důkazy, které však soud jako nadbytečné zamítl. Požadavek na
vyžádání kompletního územního plánu města Bílina za rok 2012 včetně stanoviska
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
20
50T 4/2014
dotčených orgánů je nadbytečný, neboť stavba fotovoltaické elektrárny probíhala
v roce 2010, nikoliv v roce 2012. Důkaz kompletním územním plánem z roku 2012
byl proveden (č.l. 403) a vyžadování stanovisek dotčených orgánů, které se
v průběhu tvorby územního plánu k němu vyjadřovaly, nemá pro účely posouzení
věci žádný význam. Rovněž výslech svědka
, tajemníka Městského
úřadu Bílina, který se měl vyjádřit k okolnostem skončení pracovního poměru
, je nadbytečný. Z vyjádření městského úřadu (č.l. 300) je zřejmé, že se tak
stalo z organizačních důvodů, když volba padla na
proto, že byl
opakovaně v pracovní neschopnosti. Toto vysvětlení nikdo nezpochybňuje a je
nadbytečné k této záležitosti provádět další dokazování. Stejně tak je nadbytečné
vyžadovat od Krajského úřadu Ústeckého kraje zprávu k důvodům skončení
pracovního poměru
u tohoto úřadu, neboť tato záležitost nijak nesouvisí
s projednávanou věcí, když k ní došlo až několik let po události, která je předmětem
obžaloby. Soud rovněž nebude vyžadovat od Městského úřadu Bílina protokol
o místním šetření ze dne 09.09.2010. Kdyby tento protokol existoval, musel by být
součástí spisu stavebního úřadu, který má soud k dispozici. Jestliže součástí tohoto
spisu není, je to proto, že neexistuje, což odpovídá i výpovědi
, který
k jeho vypracování neměl dostatek času, když místo protokolu o místním šetření
musel na pokyn obžalovaného vypracovat stavební povolení. Rovněž výslech lékaře
, který se měl vyjádřit k tomu, co mu řekl poškozený při ošetření dne
04.10.2010, soud považuje po 4,5 letech od události za zbytečný, když navíc tato
informace je obsažena v jeho lékařské zprávě (č.l. 247). Výslech svědkyně
z krajského úřadu, která měla být další osobou, s níž mohl
(
to
ve své výpovědi připouští) konzultovat svůj postup, soud pokládá za zbytečný.
Konzultaci potvrdily svědkyně
i
, a proto
objasňovat, zda věc
konzultoval i s další osobou, již nemá z hlediska
věrohodnosti tohoto svědka (který ani s jistotou netvrdí, že s paní
mluvil)
význam. Stejně tak je nadbytečné vyžadovat trestní spisu Okresního soudu
v Teplicích v trestní věci svědka
, neboť pro posouzení obsahu jeho
výpovědi v této věci nemá jiné trestní stíhání význam. Znalecký posudek znaleckého
ústavu soud rovněž považuje za přesvědčivý, a proto návrh na jeho doplnění
o zodpovězení ryze hypotetických otázek, týkajících se možných nákladů v případě
výměny solárních panelů v průběhu doby životnosti, apod., zamítl. Je nepochybné,
že náklady na provoz by se v případě výměny solárních panelů zvýšily. Současně
však soud považuje za nepochybné, že rozumný podnikatel by k takovému kroku
přistoupil jedině v případě, že by mu přinesl vyšší ekonomický prospěch (např.
v důsledku výrazně vyšší účinnosti nových panelů), než ponechání stávajících
panelů. Proto prospěch stanovený znaleckým posudkem soud považuje za minimální
možný, který by se případnými dalšími kroky provozovatele elektrárny mohl jen zvýšit
(provozovatel by jistě dobrovolně nečinil kroky, jimiž by svůj prospěch uměle
snižoval). Jiné důkazy navrženy nebyly.
Provedené důkazy soud hodnotil v intencích § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, jak
jednotlivě, tak i ve všech v úvahu přicházejících souvislostech, s cílem ustálit
skutkový stav do podoby, o níž nebudou rozumné či důvodné pochybnosti.
Z provedeného dokazování má soud za nepochybně zjištěný následující skutkový
děj. Z provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků, je prokázáno, že
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
21
50T 4/2014
obžalovaný jako vedoucí stavebního úřadu byl skutečně tou osobou, která vydala
stavební povolení a umožnil tak zprovoznění fotovoltaické elektrárny na pozemcích,
kde to územní plán neumožňoval. Ze spáchání tohoto skutku je usvědčován zejména
výpovědí poškozeného
a listinnými důkazy. Poškozený
podrobně popsal průběh stavebního řízení i okolnosti, za kterých zjistil, že umístění
stavby na pozemku územní plán neumožňuje. Jeho výpověď je přitom potvrzována
výpověďmi dalších svědků. Svědkyně
potvrzuje, že její manžel byl
delší dobu ve stresu kvůli stavbě fotovoltaické elektrárny, s níž nesouhlasil. Obdobně
vypověděl rovněž svědek
, jemuž se poškozený se svými obavami
také svěřil. Svědkyně
a
potvrdily, že jim
telefonoval a žádal o radu, jak postupovat, když jej jeho nadřízený, tj.
obžalovaný, nutí k vydání rozhodnutí, s nímž nesouhlasí. Stejně tak svědkyně
potvrdila výpověď poškozeného v tom směru, že jej sama upozornila na
nezákonnost jím posuzované stavby. O pravdivosti výpovědi poškozeného pak
svědčí i samotné rozhodnutí o povolení stavby, kde jako osoba věc vyřizující je
uveden obžalovaný. Vysvětlení poškozeného, že se tak stalo proto, že on sám se
pod takové rozhodnutí, s nímž nesouhlasil, odmítal podepsat, je zcela věrohodné a
odpovídá i dalším krokům poškozeného, který týž den na podatelnu městského
úřadu podal dopis, kde vyslovuje svůj nesouhlas s uvedeným rozhodnutím. Naproti
tomu vysvětlení obžalovaného, že do rozhodnutí se nechal uvést jako vyřizující
osoba jen proto, že
byl vystresovaný a měl strach, postrádá logiku.
Z uvedených důkazů je tedy zřejmé, že poškozený
rozhodnutí skutečně
připravil pod nátlakem obžalovaného a na jeho bezprostřední pokyn, a to i přesto, že
pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky. Pro vydání rozhodnutí
absentovalo vyjádření hasičského záchranného sboru. Obhajoba sice v závěrečné
řeči argumentovala tím, že toto vyjádření bylo k dispozici, neboť dne 10.09.2010 toto
vyjádření dorazilo e-mailovou poštou na elektronickou podatelnu městského úřadu.
Tento argument však obstát nemůže. Je totiž zcela přehlíženo, že pokyn
k vypracování rozhodnutí do následujícího dne poškozený dostal od obžalovaného
již 09.09.2010, a rozhodnutí podle výpovědi poškozeného i obžalovaného bylo
vydáno ráno a hned bylo předáno zástupci stavebníka. Sdělení hasičského
záchranného sboru přitom došlo na městský úřad až v 11:49 hodin, a to do
elektronické podatelny, kde jistě nelze očekávat okamžité předání. V době vydání
rozhodnutí tedy stanovisko k dispozici nebylo. Mnohem podstatnější okolností, která
bránila vydání stavebního povolení, je však rozpor s tehdy platným územním plánem.
Obhajoba se pokouší tento rozpor negovat tím, že tvrdí, že rozhodnutí bylo vydáno
podle § 18 odst. 5 stavebního zákona, který umístění takové stavby prý umožňoval.
S tím však soud nemůže souhlasit. Především je nutno upozornit, že při výkladu
jakéhokoliv zákona nelze postupovat tak, že se některé ustanovení, případně jen
jeho „vhodná“ část vytrhne z celkového kontextu zákona, jak je v tomto případě
činěno. Podle výkladu, který se obhajoba pokouší prosadit, by totiž bylo možné na
území, které je územním plánem určeno jako nezastavěné, libovolně stavět. Územní
plán by se tak stal nezávazným cárem papíru, který by vůbec nebylo třeba
respektovat. Obhajoba přitom zcela pomíjí celkové vyznění § 18 stavebního zákona,
kde jsou stanoveny cíle územního plánování. V § 18 odst. 4 stavebního zákona je
výslovně uvedeno, že územní plán mj. zajišťuje ochranu nezastavěného území
a nezastavěných pozemků. Ustanovení § 18 odst. 5, na který se obžalovaný
odvolává, přitom pouze stanoví výjimky, za kterých výjimečně lze ve veřejném zájmu
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
22
50T 4/2014
některé stavby na nezastavěné pozemky umístit, a současně stanoví i podmínky, za
kterých lze k tomuto kroku přistoupit. Tyto podmínky vyjádřené v textu § 18 odst. 5
jsou přitom v přímém rozporu s postupem obžalovaného. Uvedeným ustanovením se
totiž připouští v nezastavěném území umísťovat stavby, zařízení a jiná opatření,
„která jsou v souladu s jeho charakterem“. To, že vybudování obrovské fotovoltaické
elektrárny není v souladu s charakterem pozemku, který je určen jako ovocný sad, je
na první pohled zřejmé. Závěr o protiprávnosti postupu obžalovaného je podpořen
i metodickým pokynem Ministerstva pro místní rozvoj, který jednoznačně stanoví, že
fotovoltaickou elektrárnu za infrastrukturu považovat nelze. Totéž ostatně vyplývá
i z komentáře stavebního zákona (který nepochybně musel mít obžalovaný
k dispozici) podle něhož stavební zákon ve veřejném zájmu chrání nezastavěné
území před jeho neodůvodněnou přeměnou na území zastavěné a poskytuje
takovým pozemkům zvýšenou ochranu. Požadavky na ochranu nezastavěného
území jsou výslovně uvedeny mezi požadavky, se kterými musí být návrh územního
plánu v souladu. V nezastavěném území také nelze uplatnit zjednodušující postupy
při umisťování staveb. Umístění staveb v nezastavěném území není sice vyloučeno,
ale jde pouze o výjimečné případy. V důsledku uplatnění výjimky z ochrany
nezastavěného území podle § 18 odst. 5 by v území podle komentáře neměly začít
dominovat plochy, které v něm dosud nedominovaly. Dominanci v tomto případě lze
chápat jako takovou změnu v území, která významem nebo rozsahem podstatně
ovlivňuje okolní funkční plochy. Nesoulad s cíli a úkoly územního plánování vyvolaný
umístěním staveb, zařízení nebo jiných opatření v nezastavěném území by bylo
možno chápat jako nesoulad s charakterem nezastavěného území. Důraz na
zachování charakteru nezastavěného území je třeba chápat jako požadavek na
minimalizaci negativních vlivů umisťování staveb, zařízení nebo jiných opatření na
nezastavěné území s tím, že je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem
případu. O tom, že výstavba fotovoltaické elektrárny, která pokryla celé území
„nezastavěných pozemků“ podstatně ovlivnila funkci této plochy netřeba vůbec
pochybovat. Tuto argumentaci ostatně podpořila ve své závěrečné řeči i obhajoba,
když bylo argumentováno tím, že v minulosti naprosto běžně byla přes pozemky
budována vedení vysokého i nízkého napětí, aniž by to někoho znepokojovalo. Tímto
vyjádřením byla infrastruktura definována velmi trefně. Vedení vysokého a nízkého
napětí, tedy sloupy a dráty, nepochybně takovou infrastrukturou je, pod vedením
vysokého napětí ovocný sad může snadno dál existovat. Nicméně zastavění celého
pozemku solárními panely s charakterem pozemku v souladu není. Obžalovaný se
dále hájil tím, že mu zákon dával právo správního uvážení. Takovéto správní uvážení
však nelze zaměňovat se svévolí, neboť i správní uvážení musí probíhat v mezích
zákona, a ne jen s využitím jednoho vypreparovaného zákonného ustanovení,
v tomto případě dokonce jen části zákonného ustanovení, které se rozhodujícímu
úředníku zrovna hodí. Tvrzení obžalovaného, že při svém rozhodování postupoval
podle § 18 odst. 5 stavebního zákona, má navíc ještě jednu trhlinu. Tuto okolnost
totiž obžalovaný nikdy v průběhu stavebního řízení nezmínil. Lze pochopit, že tato
argumentace nebyla vtělena do rozhodnutí o vydání stavebního povolení, neboť jeho
text na příkaz obžalovaného připravoval
, jemuž tyto úvahy nemusely být
známy. Tato argumentace se však neobjevila ani v materiálech, které obžalovaný
předkládal do rady města. V těch bylo vždy uvedeno, že záměr lze v území umístit
pouze v souladu s územním plánem, neboť je umísťován mimo zastavitelné (nikoliv
mimo zastavění, ale mimo zastavitelné) území města. V žádném z těchto materiálů
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
23
50T 4/2014
obžalovaný nezmiňuje možnost stavět na takovém území na základě výjimky
uvedené v § 18 odst. 5 stavebního zákona, s tímto vysvětlením přichází až při
hlavním líčení. Případné není ani odkazování na závazné stanovisko KÚ, kterým byly
pozemky vyňaty ze zemědělského půdního fondu, nebo rozhodnutí Rady města,
kterým byl vysloven souhlas s umístěním stavby. Tato rozhodnutí totiž mají význam
pro tvorbu nového územního plánu, nikoliv pro stavební řízení, které musí
respektovat platný územní plán. Je nutné si také uvědomit, že Rada města při vydání
souhlasu postupovala v samostatné působnosti města, zatímco stavební řízení
probíhá v přenesené působnosti. Proto není možné rozhodnutí Rady města vykládat
jako rozhodnutí nadřízeného orgánu města, protože v přenesené působnosti takový
vztah neplatí. Obžalovaný se nemůže dovolávat ani toho, že Rada města dala
k vybudování fotovoltaické elektrárny souhlas usnesením č. 213 ze dne 03.03.2010,
kde není stanovena žádná podmínka, týkající se územního plánu. Obžalovanému
totiž bylo známo, že v předchozím usnesení Rady města ze dne 01.04.2009 č. 302
(č.l. 252) byl předběžný souhlas podmíněn právě provedením změny platné územně
plánovací dokumentace města, k čemuž však došlo až v roce 2012. Přesto
obžalovaný při předkládání materiálu do Rady města dne 23.02.2010 tuto skutečnost
neuvedl. Ve svém materiálu (č.l. 256) pouze uvedl, že dne 01.04.2009 byl dán Radou
města předběžný souhlas, a protože již byla podána žádost o územní řízení na tuto
stavbu, navrhl, aby Rada města vyslovila souhlas s umístěním stavby. Obžalovaný
tedy svůj materiál určený Radě města formuloval v rozporu s předchozím usnesením
rady města, neboť přestože nebyla splněna podmínka uvedená v usnesení Rady
města ze dne 01.04.2009 č. 302, navrhl souhlas udělit, aniž by na rozpor s územním
plánem výslovně upozornil, a aniž by se jakkoliv s podmínkou, za které byl předchozí
souhlas udělen, vypořádal. Fakticky tak uvedl Radu města v omyl. Skutečnost, že v
novém připravovaném územním plánu se se zástavbou nezastavěného území
počítalo, také nemůže být argumentem. Územní plán je připravován dlouhodobě a
nikdy nelze zaručit, že se jeho podoba v průběhu schvalovacího procesu nemůže
změnit. Proto se stavební úřad musí při svém rozhodování vždy řídit platným
územním plánem, nikoliv nejistými návrhy budoucího uspořádání.
Subjektivní stránku, tedy úmysl obžalovaného, lze snadno dovodit z postupu
obžalovaného, který tlačil na poškozeného, aby rozhodnutí bylo vydáno do
následujícího dne, přestože dosud nebyly k dispozici všechny podklady, nebyl ani
napsán protokol o místním šetření. Důvody, proč muselo být stavební povolení
vydáno v takovém spěchu, sdělil obžalovaný sám ve své výpovědi, a společně s ním
jej potvrdili další svědci. Tím důvodem byla změna právní úpravy, která nastávala od
01.01.2011, kdy se zásadním způsobem měnily podmínky, za jakých stát vykupoval
elektřinu vyrobenou ve fotovoltaických elektrárnách. Pro stavebníky bylo podstatně
méně výhodné uzavírat smlouvy o dodávkách energie až po prvním lednu 2011,
neboť jejich ziskovost z takovéto smlouvy byla výrazně nižší než ziskovost ze
smlouvy uzavřené do konce roku 2010. Proto bylo z hlediska investora nezbytné, aby
fotovoltaická elektrárna bez ohledu na platnou právní úpravu a nesoulad s územním
plánem byla postavena a zprovozněna do konce roku 2010. Obžalovaný Ing.
toto samozřejmě věděl, sám to ve své výpovědi uvedl, sám poukazoval
na změnu právní úpravy. Proto také nebylo možné vyčkávat, až bude územní plán
uveden do souladu s požadavky stavebníka, a bylo nutné přes tuto překážku prosadit
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
24
50T 4/2014
výstavbu fotovoltaické elektrárny. Na úmysl obžalovaného lze dovozovat i z další
skutečnosti. Obhajoba upozorňovala, že ve spise stavebního úřadu chybí protokol o
územním šetření, které měl poškozený konat pouhý den před vydáním rozhodnutí.
Toto však není jediná listina, která ve spise stavebního úřadu chybí. Chybí tam také
vyjádření k protiprávnosti vydaného rozhodnutí, které poškozený adresoval
obžalovanému jako svému nadřízenému. Přestože toto vyjádření poškozený dne
10.09.2010 prokazatelně podal na podatelnu městského úřadu, přesto tento dopis
adresovaný k rukám obžalovaného není do spisu stavebního úřadu založen. Nelze
pochybovat o tom, že podatelna městského úřadu splnila to, co je její povinností,
tedy že dopis doručila adresátovi, tedy obžalovanému. Přesto obžalovaný tento dopis
do spisu stavebního úřadu nevložil, byť tam nepochybně obsahově patří. Proč tak
neučinil, lze dovodit z reakce obžalovaného na tento dopis, kterou popsal ve své
výpovědi poškozený, a nepřímo pravdivost jeho výpovědi potvrdil svědek
a lékařská zpráva MUDr.
. Zatímco obžalovaný tvrdí, že dopis nikdy
neviděl, poškozený naproti tomu uvádí, že dopis obžalovanému nejprve sám
předával, a když jej odmítl převzít, předal mu jej prostřednictvím podatelny. Tvrzení
obžalovaného, že dopis neviděl, pokládá soud za vyloučené a vyvrácené, protože
jestliže mu dopis byl oficiálně doručován prostřednictvím podatelny, tak podatelna
dopis nepochybně adresátovi předala. Obžalovaný tedy tento dopis s jistotou
obdržel, o čemž svědčí i jeho reakce, která je popsána pod bodem II. obžaloby. Jak
již bylo řečeno, i v případě skutku pod bodem II. soud vychází z výpovědi
poškozeného
, která je potvrzována výpovědí svědka
a
lékařskou zprávou MUDr.
. Obžalovaný právě kvůli uvedenému dopisu totiž
poškozenému vyhrožoval způsobem, který u poškozeného mohl vzbudit, a také
vzbudil, obavu o jeho život. Ze strany obhajoby padla námitka, že je nesmysl, aby tak
obžalovaný činil až po tak dlouhé době, téměř po měsíci, když poškozený ještě od
10.09.2010 do 14.09.2010, tj. další 4 dny chodil do práce. Obhajoba zde přehlíží dvě
podstatné okolnosti. Předně poškozený nechodil do práce do 14.09.2010, ale jen do
13.09.2010, neboť od 14.09. již byl v pracovní neschopnosti. Druhou okolností je to,
že 10.09.2010 byl pátek. Po předání dopisu do podatelny, k němuž došlo v pátek
v nezjištěný čas, byl poškozený v práci již jen v pondělí 13.09.2010, nikoliv tedy 4
dny, ale jediný den. Přitom není jisté, jak rychle pracuje podatelna na Městském
úřadě Bílina, a jak rychle se tento dopis z podatelny dostal do rukou obžalovaného,
zda byl dopis z podatelny obžalovanému předán včas, aby jej mohl poškozenému
vytknout již 13.09.2010, tedy hned následující pracovní den po jeho podání do
podatelny. Je tedy pravděpodobné, že obžalovaný se po obdržení dopisu setkal
s poškozeným poprvé až 04.10.2014, kdy poškozený přišel po pracovní
neschopnosti do práce. Nelze souhlasit ani s tím, že by v době, kdy již bylo
rozhodnutí pravomocné, byla výhrůžka, která padla, bezpředmětná a zbytečná.
Samozřejmě rozhodnutí, které již nabylo právní moci, nebylo možné zrušit na
základě řádných opravných prostředků, nicméně zůstávaly stále ve hře opravné
prostředky mimořádné. Navíc medializace takovéto věci, její provalení, a zveřejnění
informace o tom, že takovýmto nezákonným způsobem byla povolena tak rozsáhlá a
kontroverzní stavba, jako je fotovoltaická elektrárna, které na konci roku 2010 punc
kontroverze nepochybně nesly, rozhodně nebylo ani v zájmu stavebníka, ani v zájmu
obžalovaného, který toto rozhodnutí vydal. Byť nebylo možné, anebo by bylo alespoň
krajně obtížné, zvrátit vydané rozhodnutí, bylo nepochybně možné vyvozovat
odpovědnost osob, které tento nezákonný stav zavinily. Proto také je pochopitelné,
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
25
50T 4/2014
že k výhrůžkám mohlo dojít i po takové době, a soud v tom nespatřuje žádnou
nelogičnost.
Soud tedy má za prokázané, že k oběma skutkům, pro které je obžalovaný
stíhán, došlo tak, jak je uvedeno v obžalobě. Soud pouze provedl některé dílčí
změny v popisu skutku, které vyplynuly z průběhu dokazování u hlavního líčení.
Předně jde o výši prospěchu, ke kterému mělo jednání obžalovaného pod bodem
I. obžaloby vést. V obžalobě je uvedena částka 343.115.000 Kč. Po výslechu znalce
státní zástupce v závěrečné řeči navrhl výši prospěchu změnit na 87.482.000 Kč,
neboť znalec podrobněji vysvětlil, jakým způsobem byly jednotlivé částky stanoveny.
Soud je v tomto případě stejného názoru, jako státní zástupce. Hodnotu prospěchu
lze stanovit jedině tak, že se stanoví výnosovou metodou hodnota provozu při
uvedení do provozu v roce 2010, a tato hodnota se očistí o počáteční investici
a náklady, které bude muset provozovatel vynakládat na údržbu fotovoltaické
elektrárny po dobu její životnosti, tj. o částku 227.838.000 Kč. Tento výsledek se
porovná se stejným způsobem stanovenou hodnotou vypočtenou pro případ, že by
k uvedení do provozu došlo až v roce 2012, tedy poté, co to územní plán umožňoval.
Protože výnosová hodnota elektrárny uvedené do provozu v roce 2010 činí po
očištění o počáteční investici 87.482.000 Kč, zatímco výnosová hodnota elektrárny,
která by byla uvedena do provozu až po 01.01.2011, nebo dokonce v roce 2012, by
byla záporná, je zřejmé, že prospěch, který z předčasného povolení stavby
investorovi vznikl, činí 87.482.000 Kč. Soud proto v rozsudku změnil výši prospěchu
tak, aby byla v souladu s vyjádřením znalců. Druhou změnou, kterou soud učinil, je
vypuštění údaje o tom, že obžalovaný jednal v rozporu „s dalšími obecně závaznými
právními předpisy“. V tomto směru lze souhlasit s výtkou obhajoby, že takové
vyjádření je neurčité. Vzhledem k tomu, že v obžalobě jsou vedle tohoto vyjádření
uvedena rovněž konkrétní ustanovení stavebního zákona, která byla porušena, je
tento odkaz na „další obecně závazné předpisy“ nadbytečný. S ohledem na výpověď
obžalovaného, který u soudu použil novou obhajobu spočívající v tom, že jednal
podle § 18 odst. 5 stavebního zákona, soud do výčtu porušených zákonných
ustanovení přidal ještě ustanovení § 18, neboť jak bylo výše zdůvodněno, je soud
přesvědčen, že obžalovaný jednal i v rozporu s tímto ustanovením.
V otázce
právní kvalifikace soud dospěl ke stejným závěrům, jako obžaloba
a kvalifikoval jednání obžalovaného jako zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci
úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a přečin
nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Obžalovaný se skutku
pod bodem 1 dopustil jako vedoucí stavebního úřadu, tedy jako úřední osoba nadaná
rozhodovací pravomocí ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. V tomto
postavení obžalovaný zcela vědomě a cíleně vydal dne 10.09.2010 v rozporu s tehdy
platným a ze zákona závazným územním plánem rozhodnutí o umístění stavby a
stavební povolení na stavbu fotovoltaické elektrárny v Bílině, čímž umožnit
společnosti ENERGOSUN a.s. postavit a následně provozovat fotovoltaickou
elektrárnu s předpokládaným čistým ekonomickým výnosem 87.482.000 Kč. Pokud
by postupoval zákonným způsobem, nemohla by být stavba fotovoltaické elektrárny
povolena dříve než v červenci 2012, kdy již z ekonomického hlediska nemělo smysl
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
26
50T 4/2014
takovou elektrárnu stavět, neboť její provoz by byl ztrátový. Výkonem své pravomoci
v rozporu se zákonem tedy obžalovaný umožnil jinému dosáhnout neoprávněného
ekonomického prospěchu velkého rozsahu ve smyslu § 138 odst. 1,2 tr. zákoníku. O
tom, že smyslem jeho jednání bylo právě to, aby stavebníkovi dosažení takového
prospěchu umožnil, rovněž není třeba pochybovat, kdy jeho jednání je nutno
posoudit minimálně jako úmysl nepřímý, neboť s takovým následkem byl obžalovaný
minimálně srozuměn. Mezi jeho protiprávním jednáním a způsobeným následkem,
tedy neoprávněným prospěchem vůči třetímu subjektu, je vztah příčinné souvislosti,
neboť nebylo-li by protiprávního jednání obžalovaného, nenastal by následek, tak jak
je vyjádřen ve výroku rozsudku. Obžalovaný Ing.
byl ve funkci
vedoucího stavebního úřadu v době činu již 4 roky, a nepochybně znal zákonné
mantinely pro vydání stavebního povolení. Obžalovaný tak naplnil všechny znaky
skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §
329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Protiprávní jednání obžalovaného
Ing.
specifikovaného pod bodem II. obžaloby, naplňuje všechny
znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr.
zákoníku, neboť v postavení vedoucí stavebního úřadu, tedy jako osoba
bezprostředně pracovně nadřízená poškozeného
, tohoto jednak vyzval,
aby sám rozvázal pracovní poměr, a jednak jej upozornil na to, že může skončit
zahrabaný na místní skládce, čímž v poškozeném vyvolal intenzivní obavu o jeho
život, zdraví, ztrátu zaměstnání, jakož i obavu o bezpečnost jeho ženy a syna.
Poškozený si mohl být vědom toho, že protiprávní jednání obžalovaného bylo reakcí
na jeho oficiální písemné podání ze dne 10.09.2010, ve kterém upozornil na
nezákonný postup ohledně povolení stavby fotovoltaické elektrárny. Poškozený
si mohl být vědom, že svým jednáním mohl zmařit velkou finanční investici lidí,
kteří měli za projektem fotovoltaické elektrárny stát, proto mohl mít strach z toho, že
výhrůžka, vyslovená obžalovaným, je reálná. Skutečnost, že výhrůžka fyzickou
likvidací v poškozeném vyvolala intenzivní obavu o sebe a rodinné příslušníky
koneckonců vyplývá i z toho, že poškozený téhož dne zkolaboval a byla mu
poskytnuta potřebná lékařská pomoc. Vzhledem k tomu, že pohrůžka fyzickou
likvidací vyjádřená obžalovaným vůči poškozenému
nebyla
prostředkem k vynucení určitého chování poškozeného, nelze toto protiprávní
jednání obžalovaného posoudit jako přečin vydírání, ale jako přečin nebezpečného
vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku.
Při
úvahách o trestu byl soud vázán ustanoveními § 39 a násl. tr. zákoníku.
S ohledem na použitou právní kvalifikaci má být obžalovanému ukládán trest v trestní
sazbě 5-12 let. Pro stanovení trestu je nutno zohlednit polehčující i přitěžující
okolnosti, ale také přihlédnout ke skutečnosti, že trest je ukládán jako trest souhrnný
ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Obžalovaný se totiž žalovaného skutku dopustil
v roce 2010, tedy před svým odsouzením, k němuž došlo rozsudkem Okresního
soudu v Teplicích ze dne 10.05.2014 č.j. 7T 66/2012-477 ve spojení s rozsudkem
Krajského soud Ústí nad Labem ze dne 28.01.2015 č.j. 4To 375/2013-499, a trest je
mu tak ukládán jako souhrnný celkem za 5 skutků, jichž se obžalovaný dopouštěl po
delší dobu. Z jeho jednání je navíc zřejmé, že trestnou činnost páchal s rozmyslem a
po předchozím uvážení. Prospěch, k němuž měla trestná činnost vést, 17x převyšuje
hranici prospěchu velkého rozsahu. Navíc obžalovaný svým jednání naplnil znaky
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
27
50T 4/2014
skutkové podstaty více trestných činů. Jsou tak dány přitěžující okolnosti ve smyslu §
42 písm. a), k), n) tr. zákoníku. Na druhou stranu za přitěžující okolnost soud
nepovažuje skutečnost, že při činu zneužil svého postavení úřední osoby, neboť tato
okolnost je znakem skutkové podstaty, a proto ji nelze současně obžalovanému
přičítat jako okolnost přitěžující (§ 39 odst. 4 tr. zákoníku). Jedinou polehčující
okolností, kterou lze obžalovanému přiznat, je jeho dosavadní bezúhonnost /§ 41
písm. o) tr. zákoníku/. Vzhledem k těmto okolnostem soud dospěl k závěru, že
obžalovanému je nutno uložit trest ve čtvrtině zákonné trestní sazby, což odpovídá
výměře trestu odnětí svobody ve výši 7 let. Tento trest ze zákona nelze ukládat jinak,
než jako trest nepodmíněný. S ohledem na osobu obžalovaného a výši trestu byl
obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazen v souladu s ustanovením § 56 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, když k mimořádnému zmírnění ani
zpřísnění tohoto zařazení ve smyslu § 56 odst. 3 tr. zákoníku soud neshledal důvody.
Vzhledem k tomu, že obžalovaný se trestné činnosti dopustil v souvislosti
s rozhodovací činností úřední osoby, pokládal soud za nezbytné uložit mu rovněž
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakékoliv funkce ve státní správě
a samosprávě spojené s rozhodovací činností. S ohledem na to, že trest je ukládán
jako trest souhrnný celkem za 4 obdobné skuty, a obžalovaný se tedy nezákonného
rozhodování dopouštěl opakovaně a delší dobu, považuje soud za nezbytné uložit
tento trest nad polovinou zákonného rozpětí, tedy ve výměře 6 roků. Protože trest je
ukládán jako trest souhrnný, musel soud současně v souladu s ustanovením § 43
odst. 2 al. 2 zrušit výrok o trestu, který byl uložen rozsudkem Okresního soudu
v Teplicích ze dne 10.05.2014 č.j. 7T 66/2012-477 ve spojení s rozsudkem Krajského
soud Ústí nad Labem ze dne 28.01.2015 č.j. 4To 375/2013-499.
O náhradě škody soud nerozhodoval, neboť poškozený
nárok na
náhradu škody v trestním řízení neuplatnil.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání
do osmi dnů ode dne doručení písemného vyhotovení prostřednictvím
podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro
nesprávnost kteréhokoliv výroku a obžalovaný pro nesprávnost
výroku, jež se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro
nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený pro nesprávnost
výroku o náhradě škody.
Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost
některého jeho výroku, může jej napadnout také proto, že takový
výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení
předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit,
že výrok je nesprávný nebo chybí.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
28
50T 4/2014
Odvolání musí být ve lhůtě do osmi dnů od doručení opisu
rozsudku odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích
je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo
řízení, které mu předcházelo.
V Ústí nad Labem dne 20. února 2015
JUDr. Jiří Bednář, Ph.D. v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Marie Kožejová
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
