Toto je HTML verze přílohy k vznesenému dotazu. 'Rozsudek 30 T 7/2011'.

                                                                          Číslo jednací: 30T 7/2011 – 15149 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 
Krajský soud v Ostravě  rozhodl  v hlavním  líčení  konaném  dne  29.5.2013               
v senátě  složeném z předsedy  senátu  JUDr.  Miroslava  Muchy  a  přísedících                 
Ing. Blanky Ryšavé a Ludvíka Mičulky  t a k t o :  
 
  
Obžalovaní 
1)  Radomír  V., 
 
nar.  xxx  v  xxx,  naposledy  metodik  AK  Kroměříž,  trvale  bytem  xxx,  t.č.  ve  vazbě 
Krajského soudu v Ostravě ve Vazební věznici v Ostravě,  
 
2)  Roman  V., 
 
nar. xxx v xxx, naposledy podnikatel, trvale bytem xxx, další místo pobytu xxx, t.č. ve 
vazbě Krajského soudu v Ostravě ve Vazební věznici v Ostravě,  
 
3)  Tomáš Š., 
 
nar. xxx v xxx, naposledy jednatel společnosti TREDSTONE účetnictví a daně, s.r.o., 
trvale bytem xxx, 
 
4)  Evžen U., 

pokračování 
 

sp.zn. 30T 7/2011 
 
nar. xxx v xxx, naposledy podnikatel, trvale bytem xxx, 
 
5)  Dušan G., 
 
nar.  xxx  v xxx,  naposledy  administrativní  pracovník  společnosti  ATOL  Invest,  a.s., 
trvale bytem xxx, 
                                            
6)  Jan H., 
 
nar. xxx v xxx, starobní důchodce, trvale bytem xxx, 
 
                                            
a podle § 178a odst.. 1  tr. řádu  spolupracující obžalovaný 
 
7)  Roman Z., 
 
nar. xxx v xxx, naposledy zaměstnanec firmy Coal Mill, a.s., trvale bytem xxx, 
 
 
j s o u    v i n n i, 
ž  e 
nejméně v době od 1. 4. 2009, vyjma obžalovaného Romana Z., který pak v době 
nejméně  od  15.6.2009,  všichni  obžalovaní  do  31.  3.  2010,  v Ostravě,  v Kroměříži, 
v Praze  a  na  dalších  místech,  ve  společném  záměru  ke  škodě  českého  státu 
soustavně  krátit  daňové  povinnosti  ve  velkém  rozsahu  a  získat  pro  sebe 
neoprávněný majetkový prospěch,  
 
v rámci prováděných obchodů s minerálními oleji, a to motorovou naftou (dále NM) a 
automobilovým benzinem (dále BA 95), se kterými obchodovali v řetězci obchodně a 
personálně provázaných obchodních společností, navzájem spolupracovali tak, že za 
využití daňového skladu společnosti ČEPRO a.s., IČ 60193531, se sídlem Dělnická 
12,  Praha  7  (dále  ČEPRO),  kde  se  tyto  vybrané  výrobky nacházely v režimu 
podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně,  krátili  daňové  povinnosti 

pokračování 
 

sp.zn. 30T 7/2011 
prostřednictvím daňového subjektu   PetroJet s.r.o., IČ 27183220, se sídlem Praha, 
Strakonická 13/490 (dále PetroJet), která postupně uzavřela dne 31. 12. 2007 a dne 
4.8.2009  se  společností  ČEPRO  smlouvu  o  poskytování  služeb  při  nakládání  s 
minerálními oleji a ve které byl obžalovaný Roman V.  v rozhodné  době  jediným 
jednatelem a obžalovaný Radomír V.,  ačkoliv  neměl  ve  společnosti  formální 
postavení,  měl  faktický  rozhodující  vliv  na  činnost  této  společnosti,  postupně 
formálně  převedli  v rámci  daňového  skladu  pohledávky  PetroJetu    za  společností 
ČEPRO na vyskladnění minerálních olejů z daňového skladu do volného daňového 
oběhu,  když  postoupili  pohledávky  na  vyskladnění  celkem  327.232.296  litrů 
minerálních  olejů,  z toho  136.765.000  litrů  BA  95  a  190.467.296  litrů  NM  přímo 
z klientského  účtu  společnosti  PetroJet  na  klientský  účet  jimi  řízené  společnosti 
Barella s.r.o., IČ 25551574, se sídlem Bystřice pod Hostýnem, Obchodní 1572 (dále 
Barella), jejímž jediným jednatelem se stal obžalovaný Evžen U.,  když od 15. 6. 
2009  působil tento obžalovaný v této obchodní společnosti společně s obžalovaným 
Romanem  Z.,  který  tam  začal  působit  ve  funkci  „asistenta  ředitele“,  přičemž  tato 
obchodní  společnost  měla  uzavřenou  se  společností  ČEPRO  rámcovou  kupní 
smlouvu  ze  dne    16.  1.  2009    a  smlouvu  o  poskytování  služeb  při  nakládání 
s minerálními oleji z téhož dne a poté ze dne 13.8.2009, dále pak ve stejném 
postavení oba obžalovaní Roman V.  a  Radomír  V.  postoupili  na  klientský  účet 
společnosti  Barella  pohledávky  na  vyskladnění  8.250.000  litrů  minerálních  olejů, 
z toho  2.350.000 litrů BA 95 a 5.900.000 litrů NM, z klientského účtu jimi ovládané 
obchodní  společnosti  EUROJET  s.r.o.,  IČ  27726169,  se sídlem Brno, Hudcova 
532/78b  (dále  EUROJET),  jejímž  jediným  jednatelem  i  společníkem  byl  taktéž 
obžalovaný Roman V.  a  která  měla  rovněž  se  společností  ČEPRO  uzavřenou  dne 
31.12.2007  smlouvu  o  poskytování  služeb  při  nakládání  s  minerálními  oleji,  když  
dalších  122.240.020  litrů  minerálních  olejů,  z toho    47.620.020  litrů  BA  95  a 
74.620.000 litrů NM, získali na klientský účet společnosti Barella   nákupy v daňovém 
skladu  v režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně  od  společnosti 
ČEPRO přímo společností Barella,  čímž  v daňovém skladu v režimu podmíněného 
osvobození od spotřební daně nákupem a formálním převodem dostali na klientský 
účet společnosti Barella celkem 457.722.316 litrů minerálních olejů,  
 
když  průběžně  na  základě  ČEPREM  respektovaných  pokynů,  prostřednictvím 
instalovaného elektronického objednávkového systému MARS, konkrétně obžalovaní 

pokračování 
 

sp.zn. 30T 7/2011 
Dušan  G.  a Jan H.,  jako  zplnomocnění  zástupci  společnosti  Barella  vyvolali 
skutečnost,  že  společnost  ČEPRO  následně  umožnila  vyskladnění  ze  svého 
skladovacího systému pro společnost Barella a uvedení do volného daňového oběhu  
celkem 457.043.289 litrů minerálních olejů, kdy obžalovaní formou zálohových plateb 
s měsíčním  vyúčtováním  prostřednictvím  společnosti  Barella  postupně  uhradili 
společnosti ČEPRO  spotřební daň v celkové výši 5.006.782.597,- Kč, když plátcem 
spotřební  daně  byla  společnost  ČEPRO  a  její  povinnost  spotřební  daň  v zákonné 
lhůtě přiznat a poté odvést svému správci daně vznikla uvedením vybraných výrobků 
do  volného  daňového  oběhu,  kdy  vyskladněné  vybrané  výrobky  a  příslušná  výše 
spotřební daně je odvozena od objemu 186.276.435 litrů BA 95 a 270.766.854 litrů 
NM ve výši  2.251.250.566,40  Kč pro BA 95 a  2.755.532.030,30 Kč pro NM, 
 
 
přičemž obžalovaní Dušan G. a Jan H. přijímali objednávky od odběratelů ve volném 
daňovém  oběhu  za  společnost  PetroJet  a  na  základě  zplnomocnění  jménem 
společnosti  Barella  zadávali  za  využití  elektronického  objednávkového  systému 
MARS  ČEPREM  respektované  pokyny  k vyskladnění  určitého  druhu  a  množství 
minerálních olejů  z klientského  účtu  společnosti  Barella,  kdy  na  základě  těchto 
pokynů  společnost  ČEPRO  umožnila  vyskladnění  a  vynětí  z režimu  podmíněného 
osvobození od spotřební daně a také uvedení do volného daňového oběhu celkem 
370.283.698  litrů  minerálních  olejů,  které  byly  na  základě  předchozích  objednávek 
společností  PetroJet  dodány  v rámci  volného  daňového  oběhu  obchodním 
společnostem  TRANSCARGO, s.r.o., Treluh oil s.r.o., FRABA –  DIESEL, s.r.o., 
TOTAL  Česká  republika  s.r.o.,  TWIN  TRANS,  s.r.o.,  Torrol  logistic  s.r.o., když 
odběratele zbylého množství prodaných pohonných hmot ve volném daňovém oběhu 
se  ustanovit  nepodařilo,  přičemž  činnost  mezi  společnostmi  PetroJet,  EUROJET  a 
Barella byla koordinována z pověření obžalovaných Radomíra V. a Romana V. také 
obžalovaným Tomášem Š.  
 
kdy mezi obžalovanými byly nastaveny vztahy vzájemné podřízenosti a nadřízenosti, 
se stanovenými funkčními kompetencemi a vymezenou dělbou úkolů a činností, když 
konkrétní  struktura,  rozdělení  úloh  a  vymezení  činností  jednotlivých  obžalovaných 
osob v této organizované skupině uvedených obžalovaných osob bylo takové, že:   
 

pokračování 
 

sp.zn. 30T 7/2011 
obžalovaní Radomír V. a Roman V. rozhodujícím způsobem zosnovali, organizovali 
a řídili trestnou činnost, a to zejména z faktického sídla většiny zájmových a dalších 
provázaných  obchodních  společností,  které  bylo   na ulici V.  č.  453/3  v Kroměříži, 
když  řídili  činnost  ve  zločinecké  skupině  jim  podřízených  osob,  obžalovaných 
Tomáše Š., Dušana G., Jana H. a dalších dosud neustanovených osob v souvislosti 
s vyskladňováním minerálních olejů za společnost Barella, 
 
-  prostřednictvím  obžalovaného  Tomáše  Š.  úkolovali Evžena U.  a Romana Z. 
v souvislosti s činností  společnosti  Barella  při  předmětných  obchodech 
s minerálními oleji, 
-  z důvodu  konspirace  a  k zamezení možnosti odposlechu telefonních  hovorů, 
zajistili  a  používali  za  účelem  komunikace  s dalšími  členy  organizované 
skupiny obžalovaných šifrované telefonní přístroje SAGEM,  
-  v  období  od  1.  4.  2009  do  31.  3.  2010  jménem  společnosti  PetroJet a na 
základě  smlouvy  o  poskytování služeb  při  nakládání  s  minerálními  oleji, 
uzavřené mezi společnostmi PetroJet a ČEPRO dne 31. 12. 2007 a dne 4. 8. 
2009,  postoupili  pohledávky  za  společností  ČEPRO  na  vyskladnění  zboží, 
uloženého  v  daňovém  skladu  společnosti  ČEPRO,  a  to  ze  společnosti 
PetroJet na  společnost  Barella  v celkovém  objemu  327.232.296  litrů 
minerálních olejů,  
-  v  období  od  1.  4.  2009  do  31.  7.  2009  jménem  společnosti  EUROJET  a  na 
základě  smlouvy    o  poskytování  služeb  při  nakládání  s  minerálními  oleji, 
uzavřené mezi společností EUROJET a ČEPRO dne 31. 12. 2007, postoupili 
pohledávky  za  společností  ČEPRO  na  vyskladnění  zboží,  uloženého  v 
daňovém  skladu  společnosti  ČEPRO,  a  to  ze  společnosti    EUROJET na 
společnost Barella v celkovém objemu 8.250.000 litrů minerálních olejů,  
-  v období od 1. 4. 2009 do 31. 3. 2010, prostřednictvím ve zločinecké skupině 
jim podřízených, obžalovaných Dušana G. a Jana H., kteří jednali na základě 
zmocnění  z  rámcové  kupní   smlouvy,  uzavřené  mezi  společností  Barella  a 
ČEPRO  dne  16.  1.  2009,  nechali  pro  společnost  Barella nakoupit od 
společnosti  ČEPRO  minerální  oleje  v  režimu  podmíněného  osvobození  od 
spotřební daně v celkovém objemu 122.240.020 litrů minerálních olejů, 
-  v období od 1. 4. 2009 do 31. 3. 2010, prostřednictvím ve zločinecké skupině 
jim podřízených, obžalovaných Dušana G. a Jana H., kteří jednali na základě 

pokračování 
 

sp.zn. 30T 7/2011 
zmocnění  k naskladňování  a  vyskladňování  zboží  v daňovém  skladu 
společnosti  ČEPRO  podle  smlouvy  o  poskytování  služeb  při  nakládání  s 
minerálními oleji, uzavřené mezi společností Barella a společností ČEPRO ze 
dne 16.1.2009 a dne 13.8.2009, podávali pokyny jménem společnosti Barella 
k  vyskladnění  zboží  z  daňového  skladu  společnosti  prostřednictvím 
společnosti  ČEPRO  do  volného  daňového  oběhu  v celkovém objemu 
457.043.289 litrů minerálních olejů,  
-  zároveň  v  období  od  1.  4.  2009  do  31.  3.  2010  nabízeli  prostřednictvím 
obžalovaných Dušana G.  a Jana H., dalším odběratelům dodání minerálních 
olejů  a  přijímali  objednávky  na  dodání  minerálních  olejů,  které  byly 
vyskladněny  na  základě  pokynů  společnosti  Barella  z  daňového  skladu 
společnosti ČEPRO,  
-  vytvořili  fiktivní  fakturační  cestu  simulovaných  obchodních  transakcí 
s předmětnými  pohonnými  hmotami,  s  cílem  zneprůhlednit  finanční  operace, 
ztížit  případné  šetření  a  zastřít  skutečnost,  že  stejné  zboží  podle  objemu  a 
druhu prodává společnost PetroJet, která je na začátku fakturačního řetězce, 
kdy  na  konci  fakturačního  řetězce  prodeje  minerálních  olejů  odběratelům  je 
společnost PetroJet a EUROJET, přičemž obě tyto společnosti ovládali, 
-  zajišťovali vytváření účetních dokladů ve fiktivně vytvořené fakturační cestě a 
rovněž zajišťovali realizaci finančních toků v této fakturační cestě, 
-  zajišťovali 
provádění  plateb  za  společnost  Barella,  a  to  i  z 
kancelářského objektu v Kroměříži, na ulici V. 453/3,  
-  podali  za  společnost  PetroJet  na  Finančním  úřadě  pro  Prahu  5, 
prostřednictvím obžalovaného Romana V., přiznání k dani z přidané hodnoty, 
ačkoliv věděli, že obsahují zjevně nepravdivé a úmyslně zkreslené údaje, jak 
na straně přijatých, tak na straně uskutečněných zdanitelných plnění a vlastní 
daňové povinnosti a to z důvodu zahrnutí simulovaných obchodních transakcí 
na vstupu i výstupu takto: 
 
 
•  s datem 22. 5. 2009 přiznání k DPH za měsíc duben 2009 s vlastní daňovou 
povinností ve výši 179.583,-Kč  (daň  na  vstupu  147.573.871,-Kč,  daň  na 
výstupu 147.753454.,-Kč),  

pokračování 
 

sp.zn. 30T 7/2011 
•  s datem 25. 6. 2009 přiznání k DPH za měsíc květen 2009 s vlastní daňovou 
povinností ve výši 1.026.142,-Kč  (daň  na  vstupu  139.845.232,-Kč,  daň  na 
výstupu 140.871.374,-Kč),  
•  s  datem  24.  7.  2009  přiznání  k DPH  za  měsíc  červen  2009  s nadměrným 
odpočtem ve výši 46.903,-Kč (daň na vstupu 118.811.352,-Kč, daň na výstupu 
118.764.449,-Kč),  
•  s  datem  21.  8.  2009  přiznání  k DPH  za  měsíc  červenec  2009  s vlastní 
daňovou  povinností  ve  výši  1.181.860,-Kč  (daň  na  vstupu  157.468.415,-Kč, 
daň na výstupu 158.650.275,-Kč),  
•  s datem 24. 9. 2009 podala  přiznání  k DPH  za  měsíc  srpen 2009  s vlastní 
daňovou povinností ve výši 838.396,-Kč (daň na vstupu 119.229.047,-Kč, daň 
na výstupu 120.067.443,-Kč),  
•  s datem 22. 10. 2009 přiznání k DPH  za měsíc  září 2009 s vlastní daňovou 
povinností ve výši 1.110.978,-Kč  (daň  na  vstupu  127.791.224,-Kč,  daň  na 
výstupu 128.902.202,-Kč),  
•  s datem 24. 11. 2009 podala  přiznání  k DPH  za  měsíc  říjen  2009  s vlastní 
daňovou  povinností  ve  výši  1.038.546-Kč  (daň  na  vstupu  124.745.567,-Kč, 
daň na výstupu 125.784.113,-Kč),  
•  s  datem  22.  12.  2009  přiznání  k DPH  za  měsíc  listopad 2009 s vlastní 
daňovou povinností ve výši 1.054.484-Kč (daň na vstupu 184.069.006-Kč, daň 
na výstupu 185.123.490,-Kč),  
•  s datem 21. 1. 2010 přiznání k DPH za měsíc prosinec 2009 s vlastní daňovou 
povinností ve výši 1.310.084,-Kč  (daň  na  vstupu  204.358.530,-Kč,  daň  na 
výstupu 205.668.614,-Kč),  
•  s  datem  25.2.2010    přiznání  k DPH  za  měsíc  leden 2010 s vlastní  daňovou 
povinností ve výši 448.159,-Kč  (daň  na  vstupu  98.805.993,-Kč,  daň  na 
výstupu 99.254.152,-Kč), 
•  s  datem  23.  3.  2010  přiznání  k DPH  za  měsíc  únor 2010 s vlastní  daňovou 
povinností ve výši 201.383,-Kč  (daň  na  vstupu  164.324.870,-Kč,  daň  na 
výstupu 164.526.253,-Kč),  
•  s datem 26. 4. 2010 přiznání k DPH za měsíc březen 2010 s vlastní daňovou 
povinností ve výši 695.520,-Kč  (daň  na  vstupu  220.336.414,-Kč,  daň  na 
výstupu 221.031.934,-Kč),  

pokračování 
 

sp.zn. 30T 7/2011 
-  nechali do účetnictví společnosti PetroJet zaúčtovat simulované obchodní 
transakce: 
 
•  na  výstupu  předstírali  uskutečnění  zdanitelných  plnění,  spočívajících  v 
deklarování  prodeje  minerálních  olejů  v daňovém  skladu  v režimu 
podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně  odběrateli  PATERSONE  OIL, 
s.r.o.,  Klikatá  1238/90C,  Praha,  IČ  281  85 366, které odpovídaly množství 
formálně převedených minerálních olejů v daňovém skladu z klientského účtu 
společnosti  PetroJet  na  klientský  účet  společnosti  Barella,  čímž  zastírali 
faktický  stav,  že  ve  skutečnosti  společnost  PetroJet  provedla  dodání  těchto 
minerálních olejů odběratelům při uvedení do volného daňového oběhu,    
•  na výstupu nezahrnuli do uskutečněných zdanitelných plnění případy prodeje 
minerálních  olejů,  jejichž  prodej  ve  svém  účetnictví  deklarovala  společnost 
EUROJET  pro  odběratele  TRANSCARGO,  s.r.o.,  Skalní  1088,  Hranice,  IČ 
65141261, Treluh  oil  s.r.o.,  Branka  65,  IČ  27701557  a  FRABA  –  DIESEL, 
s.r.o.,  S.K.  Neumana  1521,  Litvínov,  IČ  25494546,  přičemž  se  prokazatelně 
jednalo  o  minerální  oleje,  které  byly  uvedeny  do  volného  daňového  oběhu 
z klientského účtu společnosti Barella, kdy skutečným vlastníkem minerálních 
olejů  v  okamžiku  uvedení  do  volného  daňového  oběhu  byla  společnost 
PetroJet, čímž zastírali faktický stav, že ve skutečnosti provedla dodání těchto 
minerálních olejů odběratelům ve volném daňovém oběhu společnost PetroJet 
a nikoli společnost EUROJET, 
•  na  vstupu    nezahrnuli  do  přijatých  zdanitelných  plnění  nárok  na  odpočet  na 
vstupu v souvislosti s deklarovaným  nákupy  minerálních  olejů  v  daňovém 
skladu  společnosti  ČEPRO  v režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební 
daně,  které  ve  svém  účetnictví  vedla  společnost  EUROJET  a  které  byly 
následně  v  daňovém  skladu  evidenčně  převedeny  z  klientského  účtu 
společnosti  EUROJET  na  společnost  Barella,  přičemž  transakce  byly  ve 
skutečnosti  řízeny  a  prováděny  osobami  jednajícími  za  společnost  PetroJet, 
kdy  skutečným  kupujícím  minerálních  olejů  od  společnosti  ČEPRO  a 
vlastníkem zboží byla společnost PetroJet,  
•  na  vstupu  nezahrnuli  do  přijatých  zdanitelných  plnění  nárok  na  odpočet  na 
vstupu v souvislosti s deklarovaným  nákupy  minerálních  olejů  v  daňovém 
skladu  společnosti  ČEPRO,  které  ve  svém  účetnictví  vedla  společnost 

pokračování 
 

sp.zn. 30T 7/2011 
ČEPRO,  vůči  odběrateli  Barella,  přičemž  nákup  pro  společnost  Barella  byl 
simulovaným  úkonem  a  ve  skutečnosti  byl  řízen  a  prováděn  osobami 
jednajícími za společnost PetroJet a skutečným kupujícím a vlastníkem byla 
společnost PetroJet, 
•  na vstupu předstírali přijetí zdanitelných plnění a neoprávněně uplatnili nárok 
na odpočet daně z deklarovaných nákupů minerálních olejů v režimu volného 
daňového oběhu od spřízněných společností, např. od FUEL POOL Ltd., 4th 
Floor, alabany House, W 1B3BH, Londýn, DIČ CZ 681403717, MORAVSKÉ 
RAFINERIE, a.s., Novosedly, Nový Přerov 54, IČ 27424260, BIO Petrol a.s., 
Vodova  1853,  Brno,  IČ  25133594  a  za  zdaňovací  období  měsíců  listopad 
2009  až  březen  2010  též  od  společností  ABID  Biotreibstoffe  AG  a.s., 
Štefániková  131/61,  Brno,  IČ  28515242,    UNICORN  CS  RATE  s.r.o.,  IČ 
28580605,  Ostrava,  Třebechovice,  Na  Valech  5509/11,  CZ  -  ADEA, 
organizační  složka,  IČO  27709329,  Mladá  Boleslav,  17.  listopadu  1336,  
přičemž se jednalo o minerální oleje, které byly uvedeny do volného daňového 
oběhu  z klientského  účtu  společnost  Barella  a  ve  skutečnosti  pro  vlastníka 
společnost  PetroJet,  čímž  zastírali  faktický  stav,  že  společnost  PetroJet  tyto 
minerální oleje odebrala v režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební 
daně v daňovém skladu společnosti ČEPRO,    
 
obžalovaný  Tomáš  Š.  stál v pozadí  jako  spoluorganizátor  části  trestné  činnosti, 
realizované prostřednictvím společnosti Barel a, zejména: 
 
-  přijímal  a  vykonával  pokyny  obžalovaných  Radomíra  V.  a obžalovaného 
Romana V., dával pokyny obžalovanému Evženovi U. a Romanovi Z., 
-  v červnu  roku  2009  nechal  zaměstnat  ve  společnosti  Barella  obžalovaného 
Romana Z. jako „asistenta ředitele“ společnosti, 
-  vyplácel  finanční  odměny  obžalovanému  Evženu  U.  po celou dobu jeho 
působení ve společnosti Barella,  
-  prostřednictvím své společnosti TREDSTONE s.r.o., zpracovával část účetnictví 
společnosti  Barella,  a to  oficiálně  od  měsíce  dubna  roku  2009  do konce  roku 
2009, neoficiálně však též za uvedené období počátku roku 2010, 

pokračování 
 
10 
sp.zn. 30T 7/2011 
-  od  měsíce  září  roku  2009  zadával  pokyny  obžalovanému  Romanu  Z.  a 
obžalovanému Evženu U.  k  vyplňování  příloh  č.  14  smlouvy  se  společností 
ČEPRO o nakládání s minerálními oleji, 
-  dával pokyny obžalovanému Romanu Z. k vypracování tabulky k výpočtům DPH 
za  společnost  Barella  tak,  aby  byla  vždy  přiznána  co  nejmenší  daňová 
povinnost, neodpovídající skutečným obchodům společnosti Barella, 
-  sám  nebo  prostřednictvím  dalších  osob  vytvářel  za  společnost  Barella  daňová 
přiznání k DPH za období 2 čtvrtletí roku 2009, měsíců listopad, prosinec roku 
2009  a  měsíců  leden  až  březen  roku  2010  a  tyto  předkládal  prostřednictvím 
obžalovaného Romana Z. příslušnému správci daně, 
-  zajistil  uhrazení  nedoplatku  DPH  za  společnost  Barella  na  FÚ  Ostrava  III,  a  to 
ve výši 960.000,- Kč prostřednictvím obžalovaného Romana Z., 
-  do  konce  r.  2009  prováděl  platby  za  režijní  náklady  za  společnost  Barella 
prostřednictvím  internetového  bankovnictví  z elektronické   karty obžalovaného 
Evžena U.,  
-  dával příkazy ke změně sídla společnosti Barella a rovněž opakovaně ke změně 
jednatelů  této  společnosti  a  zároveň  zajišťoval  prostřednictvím  dalších  osob 
nové jednatele, 
-  dával pokyny obžalovanému Romanovi Z.  pro  vytvoření  podkladů  na  fiktivní 
fakturační tok zboží ze společnosti Barella na společnost Crofton Invest, s.r.o., 
Ostrava,  v návaznosti  na  přijaté  faktury  společnost  Barella  od  společnosti 
ČEPRO,  
-  dával pokyny obžalovanému Romanovi Z.  ke komunikaci s pracovníky Celního 
úřadu Ostrava, Finančního úřadu Ostrava III a zajišťoval písemnou komunikaci 
se správcem daně, 
-  prostřednictvím obžalovaného Radomíra V. a obžalovaného Romana V. zajistil 
za  účelem  znemožnění  odposlechů  telekomunikačních  hovorů  pro 
obžalovaného Romana Z. šifrovaný telefon SAGEM, který předal obžalovanému 
Romanovi Z. v létě roku 2009, 
-  průběžně  zajišťoval  finanční  krytí  na  materiální  vybavení  kanceláří  společnosti 
Barella, 
 
obžalovaný  Evžen  U.  přijal  a  v podřízeném  postavení  dle  pokynů  vykonával  funkci 
jednatele společnosti Barella a zejména: 

pokračování 
 
11 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
-  za  společnost  Barella  podával  na  Finanční  úřad  Ostrava  III  s  výrazným 
zpožděním  a  nesprávně,  v  rozporu  s  ustanovením  §  101  odst.  1  zákona  č. 
235/2004  Sb.,  daňová  přiznání  k  dani  z  přidané  hodnoty  za  měsíce  duben, 
květen,  červen,  červenec,  srpen,  září,  říjen,  listopad  a  prosinec  2009,  leden, 
únor a březen 2010, obsahující zjevně nepravdivé údaje, jak na straně přijatých, 
tak  na  straně  uskutečněných  zdanitelných  plnění  a  vlastní  daňové  povinnosti, 
takto: 
•  dne 19. 10. 2009 podal přiznání k DPH za měsíc duben 2009 s vlastní daňovou 
povinností ve výši  297.018,-Kč  (daň  na  vstupu  16.721.710,-Kč,  daň  na  výstupu 
17.018.727,-Kč), 
•  dne 19. 10. 2009 podal přiznání k DPH za měsíc květen 2009 s vlastní daňovou 
povinností ve výši 56.702,-Kč  (daň  na  vstupu  27.521.817,-Kč,  daň  na  výstupu 
27.578.519,-Kč), 
•  dne 19. 10. 2009 podal přiznání k DPH za měsíc červen 2009 s vlastní daňovou 
povinností ve výši 41.906,-Kč  (daň  na  vstupu  26.491.841,-Kč,  daň  na  výstupu 
26.533.747,-Kč), 
•  dne  17.  12.  2009  podal  přiznání  k DPH  za  měsíc  červenec  2009  s vlastní 
daňovou  povinností  ve  výši 80.339,-Kč  (daň  na  vstupu  38.988.525,-Kč,  daň  na 
výstupu 39.068.864,-Kč), 
•  dne  27.  1.  2010  podal  přiznání  k DPH  za  měsíc  srpen 2009  s vlastní  daňovou 
povinností ve výši 16.107,-Kč  (daň  na  vstupu  39.590.197,-Kč,  daň  na  výstupu 
39.606.304,-Kč), 
•  dne 27. 1. 2010  podal  přiznání  k DPH  za  měsíc  září  2009  s vlastní  daňovou 
povinností ve výši 32.211,-Kč  (daň  na  vstupu  110.953.396,-Kč,  daň  na  výstupu 
110.985.607,-Kč), 
•  dne  27.  1.  2010  podal  přiznání  k DPH  za  měsíc  říjen  2009  s vlastní  daňovou 
povinností ve výši 21.378,-Kč  (daň  na  vstupu  56.695.458,-Kč,  daň  na  výstupu 
56.716.836,-Kč), 
•  dne 16. 4. 2010 podal přiznání k DPH za měsíce listopad a prosinec 2009, leden 
a únor 2010, které za daňový subjekt potvrdil Xuan T. G., nar. xxx, bytem xxx,  
kdy v listopadu 2009 byla vykázána vlastní daňová povinnost 29.697,-Kč (daň na 
vstupu 180.211.222,-Kč,  daň  na  výstupu  180.240.919,-Kč),  v prosinci 2009  byla 

pokračování 
 
12 
sp.zn. 30T 7/2011 
vykázána vlastní daňová povinnost 31.160,-Kč (daň na vstupu 197.809.127,-Kč, 
daň  na  výstupu  197.840.287,-Kč),  v lednu 2010  byla  vykázána  vlastní  daňová 
povinnost 25.552,-Kč  (daň  na  vstupu  110.129.622,-Kč,  daň  na  výstupu 
110.155.174,-Kč), v únoru 2010 byla vykázána vlastní daňová povinnost 30.544,-
Kč (daň na vstupu 174.987.459,-Kč, daň na výstupu 175.018.003,-Kč), 
•   dne 23. 4. 2010 podal přiznání k DPH za měsíc březen 2010, které za daňový 
subjekt potvrdil Xuan T. G., nar. xxx, bytem xxx, s vlastní daňovou povinností ve 
výši 31.499,-Kč  (daň  na  vstupu  233.265.739,-Kč,  daň  na  výstupu  233.297.238,- 
Kč), 
 
-  dne 15. 12. 2009 převedl svůj obchodní podíl a funkci jednatele ve společnosti 
Barella na nekontaktní osobu vietnamské národnosti Xuan T. G., nar. xxx, 
bytem  xxx,  s  úmyslem  ve  skutečnosti  dále  jednat  za  společnost  Barella,  ale 
zbavit se tímto formálním převodem odpovědnosti za pravdivé a včasné plnění 
povinnosti k dani z přidané hodnoty za společnost Barella  za měsíce listopad a 
prosinec 2009 a leden, únor a březen 2010,  
-  zmocnil obžalované Jana H.  a Dušana G.  za  společnost  Barella  k odběru 
minerálních  olejů,  a  to  motorové  nafty  a  automobilového benzinu, v režimu 
podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně  v  daňovém  skladu  společnosti 
ČEPRO,  
-  následně,  opět  prostřednictvím  uvedených  dvou  obžalovaných,  podáním 
pokynů  k vyskladnění  společnosti  ČEPRO,  realizoval  dodání  takto  nabytých 
minerálních olejů do volného daňového oběhu, 
  
obžalovaný  Roman  Z.  ve  funkci    „asistenta  ředitele“  společnosti  Barella  se  od 
15.6.2009  fakticky  podílel  na  řízení  a  chodu  společnosti  Barella  ve  prospěch 
zločinecké skupiny dle pokynů organizátorů zejména tím, že: 
 
-  průběžně  aktivně  jednal  se  zástupci  společnosti  ČEPRO  ve  věci  nakládání  s 
minerálními oleji v daňovém skladu společnosti ČEPRO, 
-  zajišťoval  vedení  účetnictví  společnosti,  přijímal  informace  o  objemu 
naskladněných  a  do  volného  oběhu  uvolněných  minerálních  olejů  pro 
společnost Barella, 

pokračování 
 
13 
sp.zn. 30T 7/2011 
-  na  finančním  úřadu  předkládal  za  společnost  doklady  ve  věci  dřívějších 
obchodních aktivit z roku 2008, 
-  dne 26. 11. 2009 na pokyn Š.  odmítl  vydat  při  místním  šetření  pracovníků 
Finančního  úřadu  Ostrava  III  v  sídle  společnosti  účetní  doklady  společnosti 
Barella, 
-  přebíral za společnost Barella předvolání Finančního úřadu Ostrava III, na které 
se však ani on ani obžalovaný Evžen U. nedostavovali,  
-  ve  společnosti  ČEPRO  se  dne  18.  1.  2010  zúčastnil  školení,  které  bylo 
zaměřeno  na  správné  vyplňování  tzv.  přílohy  č.  14  smlouvy  se  společností 
ČEPRO „informace o plnění povinnosti k dani z přidané hodnoty“,  
-  ve  společnosti  ČEPRO  předkládal  doklady,  požadované  společností  ČEPRO, 
jimiž byly zejména přílohy č. 14, přičemž zajišťoval jejich podpis obžalovaným 
Evženem  U.,  v  jednáních  se  společností  ČEPRO  pak  vydával  obžalovaného 
Evžena U. za jednatele společnosti v době, kdy tento jím již nebyl, 
-  po  ukončení  smlouvy  o  poskytování  služeb  při  nakládání  s  minerálními  oleji 
mezi  společností  ČEPRO  a  společností Barella se dne 31.3.2010 dostavil do 
sídla společnosti ČEPRO v doprovodu občana vietnamské národnosti VU D. X. 
nar. xxx, bytem xxx, kterého vydával za nového jednatele a majitele společnosti 
Barella XUAN T. G.,  nar.  xxx, bytem xxx  a tímto podvodným způsobem  se 
pokusil o obnovení smluv mezi společností Barella  a společností ČEPRO, 
-  zajišťoval nové prostory pro sídlo firmy Barella v Bystřici pod Hostýnem, 
-  přijímal cenové a nabídky na množství zboží (PHM) od společnosti ČEPRO, 
-  vyhotovoval na pokyn Š. faktury o údajném prodeji minerálních olejů společnosti 
Barella společnosti Crofton Invest za měsíc září 2009 a tyto předkládal Celnímu 
úřadu Ostrava, 
 
obžalovaní  Jan  H.  a Dušan G.  každý  dílčím  způsobem,  jako  osoby  zmocněné 
k nákupu  zboží  pro  společnost  Barel a  od  společnosti  ČEPRO  a  k naskladňování  a 
vyskladňování zboží evidovaného na klientském účtu společnosti Barella, PetroJet a 
EUROJET v daňovém skladu společnosti ČEPRO, v období od 1. 4. 2009 do 31. 3. 
2010 jménem společnosti Barella v daňovém skladu společnosti ČEPRO naskladnili 
celkem  457.722.316  litrů  minerálních  olejů  v režimu  podmíněného  osvobození  od 
spotřební  daně a do  volného daňového oběhu  vyskladnili  celkem 457.043.289  litrů 
minerálních olejů, dále pak: 

pokračování 
 
14 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
-  přijímali  a  vykonávali  pokyny  svých  nadřízených Radomíra V.  a jeho syna 
Romana V., 
-  informovali obžalovaného Romana Z.  o provedených obchodech a zejména o 
problémech ve spolupráci se společností ČEPRO, kdy obžalovaný Dušan G. tak 
činil konspirativním způsobem prostřednictvím šifrovaného telefonního přístroje 
SAGEM, 
-  v období od 1. 4. 2009 do 30. 11. 2009, na základě zmocnění z rámcové kupní 
smlouvy uzavřené mezi společností Barella a ČEPRO ze dne 16. 1. 2009, pro 
společnost Barella nakupovali od společnosti ČEPRO minerální oleje v režimu 
podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně  v celkovém objemu 122.240.020 
litrů minerálních olejů, 
-  v období od 1. 4. 2009 do 31. 3. 2010, na základě zmocnění k naskladňování a 
vyskladňování  zboží  v daňovém  skladu  společnosti  ČEPRO  podle  smlouvy  o 
poskytování služeb při nakládání s minerálními oleji uzavřené mezi společností 
Barella  a  ČEPRO  dne  16.  1.  2009  a  dne  13.  8.  2009,  jménem  společnosti 
Barella  vyplňovali  a  zasílali  na  společnost  ČEPRO  potvrzení  o  postoupení 
pohledávek za společností ČEPRO na vyskladnění zboží uloženého v daňovém 
skladu společnosti ČEPRO ze společnosti PetroJet a EUROJET na společnost 
Barella, a to v množství 327.232.296 litrů od společnosti PetroJet a 8.250.000 
litrů minerálních olejů od společnosti EUROJET,  
-  jménem  společnosti  Barella    podávali  pokyny  k  vyskladnění  zboží  z  daňového 
skladu  společnosti  ČEPRO  do  volného  daňového  oběhu  v celkovém objemu 
457.043.289 litrů minerálních olejů a zároveň v období od 1. 4. 2009 do 31. 3. 
2010  nabízeli  dalším  odběratelům  dodání  minerálních  olejů  a  přijímali 
objednávky na dodání minerálních olejů, 
 
a  obžalovaní  tak  řetězci  simulovaných  právních  úkonů,  týkajících  se  obchodních  a 
finančních  transakcí,  na  jejímž  začátku  i  konci  byla  společnost  PetroJet,  zastírali 
faktický  stav,  že  po  vyskladnění  ze  skladovacího  systému  ČEPRO  napuštěním 
požadovaného  množství  a  druhu  minerálních  olejů  do  autocisterny,  získala  právo 
nakládat  se  zbožím  jako  vlastník  společnost  PetroJet,  která  právo  na  vyskladnění 
vůči  společnosti  ČEPRO  fakticky  nabyla  již  dříve  nákupem  vybraných  výrobků 
v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a společnost Barella byla jen 

pokračování 
 
15 
sp.zn. 30T 7/2011 
účelově  zvoleným  daňovým  subjektem  v rámci  daňového  skladu,  který  umožnil 
obžalovaným páchání trestné činnosti prostřednictvím daňového subjektu PetroJet a 
měl  zamezit  odhalení  krácení  daňových  povinností  tímto  daňovým  subjektem  ze 
strany finančních orgánů s výhledem, že pokud bude nutno trestnou činnost přerušit 
z důvodu  zjištěných  nesrovnalostí  u  daňovému  subjektu  Barella,  bude  tento 
nahrazen jiným a v trestné činnosti bude plynule pokračováno, 
 
načež  obžalovaný  Roman  V.  pak podal v době  od  22.5.2009  do  26.4.2010 
příslušnému  správci  daně,  jímž  byl  Finanční  úřad  pro  Prahu  5,  jménem  daňového 
subjektu PetroJet, daňová přiznání k DPH za zdaňovací období měsíců duben 2009 
až  březen  2010,  která  obsahovala  vědomě  nepravdivé  a  zkreslené  údaje  jak  na 
straně přijatých, tak na straně uskutečněných zdanitelných plnění, když správci daně  
bylo  prostřednictvím  účelově  vytvořených  daňových  a  účetních  dokladů  a 
prostřednictvím doložených účelových finančních toků mezi obchodně a personálně 
provázanými  obchodními  společnostmi  nepravdivě  deklarováno,  že  společnost 
PetroJet ještě v rámci daňového skladu společnosti ČEPRO prodala vybrané výrobky 
v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a jinde nakoupila od různých 
dodavatelů  minerální oleje v režimu volného daňového oběhu, tedy již se zahrnutím 
spotřební  daně  do  výsledné  ceny  zboží,  přičemž  se  však  jednalo  stále  o  totožné 
zboží podle druhu a množství, ve vztahu ke kterému byl  účetními doklady doložen 
jeho  faktický  nákup  společnosti  PetroJet  v režimu  podmíněného  osvobození  od 
spotřební  daně  v rámci  daňového  skladu  ČEPRO,  a  taktéž  se  jednalo  o  totožné 
zboží  podle  druhu  a  množství,  které  fakticky  prodala  společnost  PetroJet  různým 
odběratelům v režimu  volného  daňového  oběhu  a  doložila  správci  daně  účetními 
doklady, když prodávala za vyšší  jednotkovou cenu za litr minerálního oleje, než byl 
fiktivně deklarován jeho nákup ve stejném režimu, což obžalovaným umožnilo, aby 
společnost  PetroJet  byla  zvýhodněna  na  trhu  s pohonnými hmotami ve vztahu 
k dalším subjektům, neboť mohla využít tohoto uměle vytvořeného cenového rozpětí 
a  nabízet  případně  zboží  i  za  ceny  nižší  než  byly  ceny    druhově  a  množstvím 
stejného  zboží  ve  stejném  místě  a  čase,  ale  od  jiných  dodavatelů,  čímž  dosáhli 
výrazného  snížení  základu  pro  stanovení  a  následné  odvedení  daně  z přidané 
hodnoty,  když  do  daňových  přiznání  byly  nesprávně  zahrnovány  faktury  za 
simulovaný prodej zboží v daňovém  skladu  ČEPRO  a  simulovaný  nákup  téhož 
množství  a  složení  zboží  ve  volném  daňovém  oběhu,  takže  celkem  za  uvedené  

pokračování 
 
16 
sp.zn. 30T 7/2011 
období  daňový  subjekt  PetroJet  přiznal,  po  zahrnutí  vlivu  nadměrného  odpočtu, 
vlastní daňovou povinnost ve výši 9.038.232,-Kč, když jeho daňová povinnost podle 
fakticky uskutečněných zdanitelných plnění činila 573.837.609,- Kč, takže obžalovaní 
svým  jednáním  způsobili  zkrácením  daňových  povinností  na  DPH  českému  státu 
škodu  ve  výši  nejméně  564.799.377,-  Kč,  obžalovaný  Roman  Z.  se pak ve 
vymezeném období spolupodílel na způsobení škody ve výši nejméně 471.535.716,- 
Kč,  
 
t e d y 
 
obžalovaní Radomír V., Roman V., Tomáš Š., Evžen U., Dušan G., Jan H.  a 
Roman Z.  společným úmyslným jednáním: 
 
jednak ve větším rozsahu zkrátili daň a spáchali uvedený čin ve velkém rozsahu a 
spáchali úmyslný trestný čin jako členové organizované zločinecké skupiny, 
 
jednak účastnili se činnosti organizované zločinecké skupiny, 
 
 
č í m ž  s p á c h a l i , 
 
obžalovaní Radomír V., Roman V., Tomáš Š., Evžen U., Dušan G., Jan H.  a 
Roman Z.  jako spolupachatelé: 
 
jednak  zvlášť  závažný  zločin  zkrácení  daně,  poplatku  a  podobné  povinné  platby, 
spáchaný ve spolupachatelství, podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, za použití 
§ 23 tr. zákoníku, který spáchali ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle 
§ 107 odst. 1 tr. zákoníku, 
 
jednak  zvlášť  závažný  zločin  účast  na  organizované  zločinecké  skupině,  spáchaný 
ve spolupachatelství, podle § 361 odst. 1, alinea druhá, tr. zákoníku, za použití § 23 
tr. zákoníku. 
 
a   z a    t o    s e    j i m    u k l á d á 

pokračování 
 
17 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
obžalovanému Radomíru V. 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 108 odst. 1 tr. zákoníku 
úhrnný trest odnětí svobody v trvání  11 (jedenácti) let, 
 
podle  §  56  odst.  3  tr.  zákoníku  se  pro  účely  výkonu  trestu  zařazuje  do  věznice 
s ostrahou

 
podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, 
a to finanční hotovosti v celkové výši 1.435.800,- Kč, 
 
podle §§ 67 odst. 1, 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá 
peněžitý trest ve výměře 500 celých denních sazeb po 40.000,- Kč, což představuje 
celkem 20.000.000,- Kč (dvacetmilionukorunčeských), 
 
podle §  69  odst. 1  tr.  zákoníku  se  pro případ,  že  by  peněžitý  trest  nebyl  vykonán, 
stanoví náhradní trest odnětí svobody na 1 (jeden) rok, 
 
 
obžalovanému Romanu V. 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 108 odst. 1 tr. zákoníku 
úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let a 6 (šesti) měsíců, 
 
podle  §  56  odst.  3  tr.  zákoníku  se  pro  účely  výkonu  trestu  zařazuje  do  věznice 
s ostrahou

 
podle § 66 odst. 1. tr. zákoníku  trest propadnutí celého majetku, 
 
 
obžalovanému Tomáši Š. 
 

pokračování 
 
18 
sp.zn. 30T 7/2011 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 108 odst. 1 tr. zákoníku 
úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, 
 
podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku  se  pro  účely  výkonu  trestu  zařazuje  do  věznice 
s ostrahou
 
podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, 
a to finanční hotovosti ve výši 70.000,- Kč, podle § 70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku 
finanční hotovosti ve výši  3.880 EUR, 6.220 HRK, 
 
podle §§ 67 odst. 1, 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá 
peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb po 5.000,- Kč, což představuje 
celkem 1.000.000,- Kč (jedenmilionkorunčeských), 
 
podle § 69 odst. 1 tr.  zákoníku  se  pro  případ,  že  by  peněžitý  trest  nebyl  vykonán, 
stanoví náhradní trest odnětí svobody na 6 (šest) měsíců, 
 
obžalovanému Evženu U. 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 108 odst. 1 tr. zákoníku 
úhrnný trest odnětí svobody v trvání  9 (devíti) let a 2 (dvou) měsíců, 
 
podle  §  56  odst.  3  tr.  zákoníku  se  pro  účely  výkonu  trestu  zařazuje  do  věznice 
s ostrahou

 
podle §§ 67 odst. 1, 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá 
peněžitý trest ve výměře 100 celých denních sazeb po 1.000,- Kč, což představuje 
celkem 100.000,- Kč (stotisíckorunčeských), 
 
podle §  69  odst. 1  tr.  zákoníku  se  pro případ,  že  by  peněžitý  trest  nebyl  vykonán, 
stanoví náhradní trest odnětí svobody na 1 (jeden) měsíc, 
 
 
obžalovanému Dušanu G. 

pokračování 
 
19 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 108 odst. 1 tr. zákoníku 
úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 6 (šesti) měsíců,  
 
podle  §  56  odst.  3  tr.  zákoníku  se  pro  účely  výkonu  trestu  zařazuje  do  věznice 
s ostrahou

 
podle §§  67 odst. 1, 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá 
peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb po 5.000,- Kč, což představuje 
celkem 1.000.000,- Kč (jedenmilionkorunčeských), 
 
podle §  69  odst. 1  tr.  zákoníku  se  pro případ,  že  by  peněžitý  trest  nebyl  vykonán, 
stanoví náhradní trest odnětí svobody na 6 (šest) měsíců,  
 
 
 
 
obžalovanému Janu H. 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 108 odst. 1 tr. zákoníku 
úhrnný trest odnětí svobody v trvání  9 (devíti) let a 2 (dvou) měsíců, 
 
podle  §  56  odst.  3  tr.  zákoníku  se  pro  účely  výkonu  trestu  zařazuje  do  věznice 
s ostrahou

 
podle §§ 67 odst. 1, 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá 
peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb po 5.000,- Kč, což představuje 
celkem 1.000.000,- Kč (jedenmilionkorunčeských), 
 
podle §  69  odst. 1  tr.  zákoníku  se  pro případ,  že  by  peněžitý  trest  nebyl  vykonán, 
stanoví náhradní trest odnětí svobody na 6 (šest) měsíců,  
 
 
obžalovanému Romanu Z. 

pokračování 
 
20 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 58 odst. 4 tr. zákoníku 
úhrnný trest odnětí svobody v trvání  4 (čtyř) let, 
 
podle  §  56  odst.  3  tr.  zákoníku  se  pro  účely  výkonu  trestu  zařazuje  do  věznice 
s ostrahou

 
 
podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se  u k l á d á  trest  zákazu  činnosti 
spočívající  v zákazu  výkonu  zaměstnání  či  podnikatelské  činnosti  spočívající 
v obchodování s vybranými  výrobky,  a  to  ať  již  jako  osoba  samostatně  výdělečně 
činná  či  jako  obchodní  zástupce,  statutární  orgán  nebo  člen  statutárního  orgánu, 
prokurista v obchodních  společnostech  a  v družstvech s takovýmto  předmětem 
podnikatelské  činnosti,  a  to  obžalovanému  Radomíru  V.  na dobu 10 (deseti) let, 
obžalovanému Romanu V.  na dobu 9 (devíti) let, obžalovaným Tomáši Š., 
Dušanu G. a Janu H. na dobu 8 (osmi) let, obžalovanému Evženu U. na dobu 7 
(sedmi) let, obžalovanému Romanu Z. na dobu 5 (pěti) let. 
 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
 
Důkazní  řízení  v této  věci  bylo  provedeno  v rozsahu, které umožnilo 
nalézacímu  soudu  zjištění  skutkového  stavu  věci,  o  němž  nejsou  důvodné 
pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí (§ 2 odst. 5 

tr.ř.).  Obsah  provedených  důkazů  byl  soudem  hodnocen  v souladu s požadavky 
upravenými v ustanovení  §  2  odst.  6  tr.ř.  V rámci dokazování se nalézací soud 
zaměřil  zejména  na  zjištění,  zda  se  stal  skutek,  ve  kterém  jsou  spatřovány  dle 
obžaloby  trestné  činy,  zda  tento  skutek  spáchali  obžalovaní,  případně  z jakých 
pohnutek. Rovněž bylo nutno dokazovat podstatné okolnosti mající vliv na posouzení 
výše škodlivosti dle ustanovení  § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podstatné okolnosti 
k posouzení osobních poměrů pachatelů a podstatné okolnosti umožňující stanovení 
následků  a  výši  zkrácené  daně  způsobené  trestnými  činy.  V neposlední  řadě  bylo 
nutno dokazovat okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání 
(§ 89 odst. 1 písm. a-f)  tr.ř.). Důsledkem shora uvedeného postupu jsou skutková 
zjištění popsaná ve skutkové části tohoto rozsudku, na což nalézací soud v plné míře 
odkazuje.  
 
 
V souvislosti se zahájením trestního stíhání, jež má velmi důležité důsledky 
pro  samotného  obviněného,  je  nutno  rozlišovat:  a)  účinnost  usnesení  o  zahájení 
trestního stíhání z hlediska  počátku  vyšetřování,  b)  účinnost  ve  vztahu  

pokračování 
 
21 
sp.zn. 30T 7/2011 
k obviněnému. Ad a) je nesporné, že usnesení o zahájení trestního stíhání je účinné 
již od jeho vydání, 
neboť  zákon  proti  němu  sice  připouští  stížnost,  které  však 
nepřiznává odkladný účinek, a proto je toto rozhodnutí předběžně vykonatelné. Podle 
§  161  odst.  1  tr.ř.  se  vyšetřováním  označuje  úsek  trestního  stíhání  před  podáním 
obžaloby,  postoupením  věci  jinému  orgánu.....  Vzhledem  k tomu, že jde o úsek 
trestního  stíhání,  je  třeba  dospět  k závěru,  že  vyšetřování  jako  druhá  fáze 
přípravného řízení počíná již vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a nikoliv 
doručením  tohoto  usnesení  obviněnému,  či  dokonce  až  právní  mocí  usnesení  o 
zahájení  trestního  stíhání.  Naproti  tomu  je  však  nutno  zdůraznit,  že  je  vyloučeno 
provádění  těch  úkonů  trestního  řízení,  kterých  se  má  zúčastnit  obviněný,  nebo 
kterých  by  se  mohl  zúčastnit  obviněný  nebo  jeho  obhájce,  ledaže  nelze  provedení 
úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Ad b) účinky usnesení o zahájení trestního 
stíhání  vůči  podezřelému  (osobě,  proti  níž  se  trestní  řízení  vede)  nastávají  až 
doručením usnesení obviněnému.  
 
 
Trestní stíhání  osob, na které byla posléze podána obžaloba, nebylo 
zahájeno ve stejnou dobu. Policejní orgán vyhotovil usnesení dle § 160 odst. 1 tr.ř. 
dne  16.6.2010,  č.j.  OKSK-244-211/TČ-2009-200236,  na  základě  kterého  zahájil 
trestní stíhání Evžena U. a Romana Z., a to pro skutek, který byl právně kvalifikován 
jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 
odst. 3 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. 
Oba jmenovaní citované rozhodnutí  převzali  dne  16.6.2010  (č.l.  13  –  24 v.t.). Ve 
vztahu k Evženu  U.  a Romanu Z.  dále policejní orgán postupoval ve smyslu 
ustanovení  §  160  odst.  6  tr.ř.  dne  12.10.2010,  kdy  předmětný  skutek  byl  nadále 
právně  kvalifikován  jako  zločin  zkrácení  daně,  poplatku  a podobné povinné platby 
podle  ustanovení  §  240  odst.  1,  odst.  3  tr.  zákoníku  spáchaný  ve  prospěch 
organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku a taktéž jako zločin 
účast  na  organizované  zločinecké  skupině  podle  §  361  odst.  1  alinea  druhá tr. 
zákoníku  (č.l.  40  –  43). Shodný policejní orgán vyhotovil usnesení ve smyslu 
ustanovení  §  160  odst.  1  tr.ř.  dne  7.10.2010  pod  shodným  číslem  jednacím,  na 
základě  kterého  bylo  zahájeno  trestní  stíhání  dalších  osob,  a  to  Radomíra  V., 
Romana  V., Tomáše  Š., Dušana G.  a Jana H.  Všichni jmenovaní byli stíháni pro 
skutek, který byl právně kvalifikován jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné 
povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaný ve 
prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku a taktéž 
pro  zločin  účasti  na  organizované  zločinecké  skupině  podle  § 361 odst. 1 alinea 
druhá tr. zákoníku. Všichni jmenovaní citované rozhodnutí převzali 7.10.2010 (č.l. 25 
– 39 v.t.).  
 
 
Ve smyslu § 2 odst. 8 tr.ř. je možné trestní stíhání před soudy jen na základě 
obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu 
v řízení  před  soudem  zastupuje  státní  zástupce.  V tomto zákonném ustanovení je 
vyjádřena  tzv.  zásada  obžalovací.  Tato  zásada je pak promítnuta zejména do 
ustanovení  §  220  tr.ř.,  podle  něhož  může  soud  rozhodovat  jen  o  skutku,  který  je 
uveden v žalobním návrhu s tím, že právním posouzením skutku v obžalobě  není 
soud vázán. Z tohoto  zákonného  ustanovení  zcela  evidentně  vyplývá povinnost 
soudu rozhodovat toliko o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. V rámci oné 
zásady totožnosti skutku je soud limitován podanou obžalobou pouze v tom směru, 
že  může  rozhodovat  jen  o  stejném  skutku  a  o  stejném  obžalovaném  tak,  jak  je 
uvedeno v obžalobě. Tyto meze nesmí být překročeny. V této konkrétní věci nikterak 

pokračování 
 
22 
sp.zn. 30T 7/2011 
nebyla namítána totožnost obžalovaného, ale naopak byly vznesené určité námitky 
ve vztahu k nedodržení  totožnosti  skutku,  a  to  zejména,  co  se  týče  popisu  skutku  
v usnesení o zahájení trestního stíhání a skutku uvedeného v obžalobě  státního 
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,  pobočka  v Ostravě,  ze  dne 
6.10.2011, sp.zn. 4 VZV 3/2011. S ohledem  na  uplatněné  námitky  obhajoby  a  po 
důsledném  vyhodnocení  všech  rozhodných  skutečností  zaujal  nalézací  soud 
stanovisko, dle kterého totožnost skutku popsaná v usnesení o zahájení 
trestního stíhání a v citované obžalobě je zachována. 
Soud I. stupně vycházel ze 
současné teorie judikatury a právní praxe. V této souvislosti je možno konstatovat, že 
totožnost skutku bude zachována především při naprostém souladu mezi popisem 
skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, posléze v žalobním návrhu a v K. fázi 
i  ve  výrokové  části  rozhodnutí  soudu  (např.  R  43/1974  –  I).  Již  zmíněná  teorie a 
praxe  přitom  nechápe  totožnost  skutku  jen  jako  naprostou  shodu  mezi  skutkovými 
okolnostmi popsanými v již citovaném usnesení o zahájení trestního stíhání, posléze 
v žalobním návrhu a v K. fázi ve výroku rozhodnutí soudu, když postačí shoda mezi 
podstatnými  skutkovými  okolnostmi.  Navíc  je  nutno  konstatovat,  že  soud  může  a 
dokonce  musí  přihlížet  k těm  změnám  skutkového  stavu,  k nímž  došlo  při 
projednávání  věci  v hlavním  líčení,  bez  ohledu  na  to,  zda  postavení  obžalovaného 
zlepšují  nebo  zhoršují.  Některé  skutečnosti  v rozhodnutí soudu tedy mohou oproti 
obžalobě přibýt, některé mohou odpadnout. Soud může např. nepřesný popis skutku 
z obžaloby  upřesnit,  ovšem  při  zachování  toho,  že  se  v žádném  případě  nesmí 
změnit podstata skutku (např. R 6/1962, R 19/1964, R 64/1973). Podstata skutku pak 
tvoří  jednání  pachatele,  tedy  obžalovaného  resp.  obžalovaných,  a  následek  tímto 
jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva. Jednání je projev 
vůle  pachatele  ve  vnějším  světě,  který  může  spočívat  v konání (komisivní delikt), 
nebo v opomenutí nekonání (omisivní delikt). Následek pak spočívá v porušení nebo 
ohrožení  hodnot  chráněných   trestním zákoníkem (život, zdraví, majetek apod.), a 
jako  znak  některého  jednotlivého,  individuálního  trestného  činu  ve  své konkrétní 
podobě  spojuje  dílčí  útoky  do  jednoho  skutku  a  zároveň  umožňuje  dělit  chování 
člověka na různé skutky. Podstata skutku z hlediska ustanovení § 220 odst. 1 tr.ř., 
spočívá  v účasti  obžalovaného  na  určité  události,  popsané  v žalobním návrhu, ze 
které  vzešel  následek  porušující  nebo  ohrožující  zájmy  chráněné  trestním 
zákoníkem. Ustálená soudní praxe, jakož i konstantní judikatura zastává stanovisko, 
že  totožnost skutku bude zachována,  kromě  výše  uvedených  případů  rovněž  za 
předpokladu, jestliže a) je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, b) 
je úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, c) jednání nebo následek 
(popř.  obojí)  jsou  v případech  uvedených  pod  písmenem  a,  b)  alespoň  částečně 
shodné, shoda ovšem musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména 
skutkové okolnosti, charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní 
kvalifikace,  která  přichází  v úvahu, když podstatnými z tohoto hlediska nejsou ty 
skutkové okolnosti, které charakterizují  jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky 
činu  (např.  R  1/1996-I,  PR  5/1995).  Jak  již  bylo  shora  uvedeno,  soud  I.  stupně 
zastává stanovisko, že v tomto konkrétním případě byla totožnost skutku zachována, 
neboť  nepochybně  je  dána  částečná  totožnost  jednání  a  zcela  totožnost 
následku.
  
 
 
Na obžalované Radomíra V. a spol. byla podána u Krajského soudu v Ostravě 
dne 6.10.2011 obžaloba  státního zástupce Vrchního státního zastupitelství 
v Olomouci, pobočky v Ostravě, sp.zn. 4 VZV 3/2011, kdy tato trestní věc je vedena 
u Krajského soudu v Ostravě  pod  sp.zn.  30T  7/2011,  a  to pro  skutek,  ve  kterém  je 

pokračování 
 
23 
sp.zn. 30T 7/2011 
spatřováno  spáchání  velmi  závažné  trestné  činnosti,  jež  byla  zcela  shodně 
kvalifikována v obžalobě  jak  v usnesení o zahájení trestního stíhání, na což soud 
odkazuje.  
 
 
Podanou obžalobu přezkoumal předseda senátu ve smyslu ustanovení § 185 
odst.  1  tr.ř.  a  dospěl  k závěru,  že  je  tuto  nutno  předběžně  projednat  v zasedání 
senátu, přičemž důvody k tomuto postupu byly spatřovány v okolnostech uvedených 
v  §  186  písm.  a)  tr.ř.,  neboť  měl  za  to,  že  věc  patří  do  příslušnosti  jiného  soudu. 
1.11.2011 v rámci neveřejného zasedání bylo rozhodnuto, č.j. 30T 7/2011-11641, o 
předložení Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o příslušnosti dle § 188 odst. 1 
písm. a) tr.ř. Které konkrétní skutečnosti vedly soud k tomuto postupu je podrobně 
rozvedeno v citovaném rozhodnutí, na což soud odkazuje. Nalézací soud však 
vycházel z toho, že po podání obžaloby je zjištění věcné a místní příslušnosti zcela 
zásadním  a  primárním  kritériem.  Je  nepřípustné,  nehospodárné,  nezákonné, ale 
v neposlední  řadě  i  nekorektní  rozhodovat  trestní  věc  (byť  z nedbalosti) za situace, 
kdy  není  zcela  jednoznačně  vyřešena  otázka  místní  příslušnosti  a  tudíž  i  na  to 
navazující právo obžalovaného na zákonného soudce dle článku 38 odst. 1 Listiny 
základních práv a svobod, kdy příslušnost soudu i soudce je stanovena zákonem. 
 
 
Nejvyšší soud ČR rozhodl dne 18.1.2012, sp.zn. 11 Td 69/2011, ve smyslu 
ustanovení § 24 odst. 1 tr.ř., že k projednání trestní věci obžalovaných Radomíra V., 
Romana V., Tomáše Š., Evžena U., Dušana G., Jana H. a Romana Z. je příslušný 
Krajský soud v Ostravě. 
Na základě kterých konkrétních skutečností, argumentů a 
úvah bylo takto rozhodnuto, je uvedeno zejména na str. 15 –  16 rozhodnutí 
Nejvyššího soudu, na což soud odkazuje. S ohledem na citované rozhodnutí již soud 
I.  stupně  neakceptoval  a  neakceptuje  jakékoliv  námitky  stran  místní  nepříslušnosti 
rozhodování Krajského soudu v Ostravě.  
 
 
Řada  obžalovaných  (zejména  Radomír  V., Roman V., Dušan G.) vytýkala 
policejnímu orgánu porušení ustanovení § 166 tr.ř., tzn. že  neměli dostatek času 
k prostudování  celého  vyšetřovacího  spisu  včetně  příloh.  Samotné  seznámení 
probíhalo v pracovních dnech v termínu od 18.8.2011 do 15.9.2011, a to v pracovní 
době  do  15.00  hod.  (viz.  svazek  31).  Argumentováno bylo tím, že policejní orgán 
musí  předložit  obviněnému  a  jeho  obhájci  celý  vyšetřovací  spis  včetně  příloh. 
Vzhledem k tomu,  že  seznámení  probíhalo  souběžně,  tzn.,  že se spisem se 
seznamovali  obvinění  sice  ve  stejném  čase  a  na  stejném  místě,  avšak  odděleně, 
z čehož vyplývá, že ani  jeden z nich neměl k dispozici kompletní spis najednou, což 
je pro studium nezbytné. Nalézací soud k takto  uplatněným  argumentům  uvádí,  že 
problematika studia spisu v souvislosti s ukončením vyšetřování je upravena v § 166 
tr.ř.  V tomto ustanovení je uvedeno, že policejní orgán za situace, kdy uzná 
vyšetřování  za  skončené,  umožní  obviněnému  a  obhájci  v přiměřené  době 
prostudovat  spisy  a  učinit  návrh  na  doplnění  vyšetřování.  Je  nesporné,  že 
vyšetřovací spis včetně příloh je velmi obsáhlý a počet tehdy obviněných byl vyšší, 
resp. 7 osob. Policejní orgán musel přijmout takové opatření, aby se tehdy obvinění 
včetně  obhájců  mohli  se  spisem  seznámit  a  dále  postupovat  již  dle  zmíněného 
ustanovení § 166 tr.ř. Pokud neměli obvinění jednotlivě po celou dobu celý kompletní 
vyšetřovací spis k dispozici včetně příloh, nespatřuje v tomto nalézací soud zásadní 
pochybení policejního orgánu, neboť jiným způsobem než jaký policejní orgán zvolil, 
nebylo  možno  vzniknuvší  situaci  řešit.  Akcentovat  však  je  nutno, že  obhajobě  byla 
poskytnuta  elektronická kopie spisu  a  mohla  se  tudíž  plně  nahlížení  a  studiu 

pokračování 
 
24 
sp.zn. 30T 7/2011 
věnovat.    Za  účelem  zajištění  maximální  objektivity  přistoupil  soud  I.  stupně 
v souvislosti s nařízením  hlavního  líčení  k tomu, že všichni  obžalovaní  včetně 
Romana  V.  a Radomíra V.,  kteří  byli  a  jsou  ve  vazbě,  byli  poučeni  o  možnosti 
kdykoliv a po jakoukoliv dobu (po předchozí dohodě) nahlížet a studovat kompletní 
trestní spis včetně příloh. Na tuto možnost byli upozorněni tak, jak vyplývá z referátu 
k hlavnímu líčení, jež se nachází ve spise na č.l. 11836 – 11837. Obžalovaný Roman 
V.  využil této možnosti a do spisu nahlížel, resp. jej studoval ve dnech 9.2. a 
28.2.2012, a obžalovaný Radomír V.  ve dnech 1.2. –  3.2.2012.  Hlavní  líčení  bylo 
nařízeno na dny 5.- 9.3.2012. Všichni obžalovaní měli i v dalším průběhu dokazování 
možnost kdykoliv (po předchozí dohodě) nahlížet a studovat spis. Dále je nutno vzít i 
v úvahu,  že  celý  trestní  spis  nevznikl  najednou,  nýbrž  postupně.  Dochází 
k individuálním  výslechům  tehdy  obviněných,  a  to  v přítomnosti  obhájců 
spoluobviněných (z důvodu tzv. nutné obhajoby), kteří zcela nepochybně své klienty 
seznamovali s obsahem  těchto  úkonů.  Stejná  situace  nastává  i  v souvislosti 
s výslechem  podstatných  svědků.  Podobnými  námitkami, tedy neposkytnutí 
přiměřeného  času  ke  studiu  spisu  u  příležitosti  skončení  vyšetřování,  se  již 
opakovaně zabýval i Ústavní soud.  S ohledem na konkrétní námitky v této trestní 
věci    (již  zmíněná  obsáhlost,  nedostatek  času  na  studium  spisu,  absence spisu 
v kompletní podobě atd.) je možno odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu, sp.zn. 
I. ÚS 3160/11, ze dne 25.4.2012. 
V citovaném usnesení je konstatováno, že Ústavní 
soud řešil námitku stěžovatele o nepřiměřeném čase ke studiu spisu a o neúplném 
spisu  ke  studiu  po  skončení  vyšetřování  před  podáním  obžaloby  (dle  §  166  tr.ř.). 
K této problematice Ústavní soud uvedl již ve svém rozhodnutí ze dne 11.3.2010, 
sp.zn. II. ÚS 1426/09
,  že  čas  potřebný  ke  studiu  konkrétního  spisu  na  konci  fáze 
vyšetřování ve smyslu ustanovení § 166 odst. 1 tr.ř. je třeba posuzovat individuálně. 
Ústavní soud posuzuje spravedlivost řízení jako celku a to, zda celkový průběh řízení 
je  sto  garantovat  spravedlivý  výsledek.  I  kdyby  bylo  zjištěno,  že  některé  dílčí 
ustanovení  trestního  řádu bylo porušeno, nemusí Ústavní soud vždy korigovat 
průběh  trestního  řízení,  pokud  takové  porušení  obyčejného  práva  nedosahuje 
ústavně právní dimenze. Zásah Ústavního soudu není potřebný také tehdy, jestliže 
k namítanému  porušení  obyčejného  práva  mělo  dojít v přípravném  řízení,  a  toto 
porušení lze zhojit v dalších stádiích řízení, zejména v řízení před soudem. Z ústavně 
právního hlediska není vyžadováno, aby seznámení se spisem proběhlo již v rámci 
přípravného  řízení,  postačí,  stane-li se tak v době,  kdy  toto  právo  může  být 
obviněným  efektivně  využito,  tj.  nejpozději  před  meritorním  rozhodnutím.  Ústavní 
soud v této  souvislosti  poukazuje  rovněž  na  zahraniční  procesní  úpravy  (např. 
v Německu  nebo  Rakousku),  které  nepožadují  obligatorní  seznámení  obviněného 
s výsledky  přípravného  řízení;  možnost  obviněného  a  obhájce  nahlížet  do  spisu 
v přípravném  řízení  vážou  na  souhlas  státního  zástupce,  který  může  za  jistých 
okolností nahlížení odmítnout;  teprve  ve  stádiu  soudního  řízení  je  tato  možnost 
neomezena. Tyto zahraniční  právní  úpravy  a  na  nich  založena  praxe  zahraničních 
soudů nenaráží na žádné námitky Evropského soudu pro lidská práva. V usnesení 
ze dne 12.2.2008, sp.zn. II. ÚS 745/08
, Ústavní soud konstatoval, že je nutno 
zásadně  posuzovat  spravedlivost  řízení  jako  celku. Zásah Ústavního soudu není 
potřebný  tehdy,  jestliže  lze  namítané  porušení  podústavního  práva  zhojit  v dalších 
stádiích řízení, zejména v řízení před soudem. Pokud se v tomto konkrétním případě 
obžalovaní  prostřednictvím  svých  obhájců  domnívají,  že  jim nebyla poskytnuta 
možnost k úplnému  a  řádnému  prostudování  spisu  při  příležitosti  skončení 
vyšetřování (dle § 166 odst. 1 tr.ř.), mohli usilovat o nahlížení do spisu podle § 65 tr.ř. 
v řízení před soudem, což jim, jak vyplývá shora, bylo umožněno v rozsahu dle jejich 

pokračování 
 
25 
sp.zn. 30T 7/2011 
požadavků,  resp.  toto  právo  jim  nebylo  odepřeno.  S ohledem na shora uvedené 
nalézací soud akcentuje, že nedošlo k porušení  článku  40  odst.  3  Listiny 
základních
  práv a svobod  (obviněný  má  právo,  aby  mu  byl  poskytnut  čas  a 
možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce), 
a taktéž článku 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních 
svobod  
(každý,  kdo  je  obviněn  z trestného  činu,  má  právo  mít  přiměřený  čas  a 
možnost k přípravě své obhajoby).  
 
 
Při odůvodnění tohoto rozhodnutí, resp. rozsudku se soud I. stupně musel řídit 
ustanovením  §  125  odst.  1  tr.ř.,  dle  kterého  soud  stručně  vyloží,  které  skutečnosti 
vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se 
řídil  při  hodnocení  provedených  důkazů,  zejména  pokud  si  vzájemně  odporují. 
Z odůvodnění  musí  být  rovněž  patrno,  jak  se  soud  vypořádal  s obhajobou a jakými 
právními úvahami se řídil atd. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že smyslem 
tohoto  odůvodnění  není  detailně  převzít  (opsat)  výpovědi  obžalovaných,  svědků, 
znalců,  apod.,  což  však  neznamená,  že  soud  z těchto  celkových  výpovědí 
nevycházel. Pokud v tomto  rozhodnutí  nebude  citována  nějaká  zpráva,  resp.  důkaz 
povahy listinné apod., pak to neznamená, že jej nalézací soud nevzal v úvahu  při 
svém rozhodování ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. 
 
 
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci,  pobočka  v Ostravě,  dne  14.2.2013 
předložilo  Krajskému  soudu  v Ostravě  mj.  usnesení  policejního  orgánu  ze  dne 
17.1.2013,  č.j.  OKFK-211-333/TČ-2009-251201 (svazek 49 –  č.l.  14275  a  dál),  na 
základě  kterého  bylo  ve  smyslu  ustanovení  §  160  odst.  1  tr.ř.  zahájeno trestní 
stíhání 
obviněných Radomíra V., nar. xxx, Romana V., nar. xxx, Jiřího T., nar. xxx, a 
Miroslava  T., nar. xxx, pro skutek, který byl policejním orgánem právně kvalifikován 
jako  zločin  zkrácení  daně,  poplatku  a  podobné  povinné  platby  dle    §  240  odst.  1, 
odst.  3  tr.  zákoníku.  Vytýkaného  protiprávního  jednání  se  obžalovaní  měli  dopustit 
v době  od  1.1.2009  do  31.3.2009,  přičemž  zmíněné  krácení  daně  mělo  být 
realizováno prostřednictvím společnosti PetroJet, s.r.o. 
 
 
Na předložení těchto důkazů povahy listinné reagoval obžalovaný Radomír V. 
prostřednictvím svých obhájců JUDr. Sokola a JUDr. Chuma návrhem na odročení 
hlavního líčení ve smyslu ustanovení § 219 odst. 1 tr.ř. Obžalovaný Radomír V. 
dovozoval, že popis skutku v obžalobě  (sp.zn. 30T 7/2011 u KS v Ostravě)  a 
v citovaném  usnesení policejního orgánu  (ze dne 17.1.2013) se dotýká stejné 
trestné  činnosti,  liší  se  toliko  obdobím,  kdy skutek popsaný v usnesení policejního 
orgánu je dílčím útokem pokračování v trestném činu ve smyslu ustanovení  § 116 tr. 
zákoníku a tudíž podle ustanovení § 20 odst. 1 tr.ř. se o všech útocích pokračujícího 
trestného činu koná společné řízení, kdy v této souvislosti je odkazováno na ústavní 
nález ze dne 21.2.2007, sp.zn. I.ÚS 521/06. Akcentováno je, že smyslem institutu 
společného řízení je, aby celé trestní řízení probíhalo ekonomicky a účelně, kdy je 
nutno  dbát  na  to,  aby  jejich  účastníkům  nevznikaly  zbytečné  náklady  a  bylo  co 
nejvíce  šetřeno  jejich  základních  práv.  Dle  názoru  jmenovaných  jsou  splněné 
podmínky  pro  spojení  věci  dle  ustanovení  §  23  odst.  3  tr.ř.,  a  proto  je  důvodné 
postupovat  dle  §  219  odst.  1  tr.ř.,  tzn.  odročit  hlavní  líčení,  vyčkat  skončení 
přípravného  řízení  v trestní  věci,  kde  bylo  zahájeno  trestní  stíhání  policejním 
orgánem ze dne 17.1.2013 a po případném podání obžaloby postupovat  ve smyslu 
společného řízení.  
 

pokračování 
 
26 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
Nalézací soud 
postup navrhovaný obžalovaným Radomírem V. 
prostřednictvím  jeho  obhájců  shora  popsaný  nemohl akceptovat,  neboť  nebyly 
splněné podmínky k provedení společného řízení ve smyslu ustanovení § 20 odst. 1 
tr.ř. Argumenty uvedené v předmětném návrhu jsou s ohledem na stádia jednotlivých 
řízení včetně dokazování před nalézacím soudem považovány za nepřiléhavé, neboť 
příslušný  návrh  na  odročení  hlavního  líčení  byl  podán  za  situace,  kdy  dokazování 
v trestní  věci  vedené  u  Krajského  soudu  v Ostravě  pod  sp.  zn. 30T 7/2011 bylo 
takřka  skončené,  neboť  byly  zprocesněné  výpovědi  obžalovaných,  téměř  všech 
svědků, znalců, byly zprocesněné důkazy povahy listinné, kdy strany byly předsedou 
senátu  upozorněné  na  možnost  prohlášení  dokazování  za  skončené  a  následné 
přistoupení  k závěrečným  řečem.  Trestní  stíhání  na  základě  usnesení  policejního 
orgánu  ze  dne  17.1.2013  (č.l.  14275  a  dál)  bylo  na  samotném  počátku  a  ze  čtyř 
obviněných  osob  se  vztahovalo  toliko  k Radomíru  V.  a Romanu V.  V trestní  věci 
projednávané v tomto  trestním  řízení  se  ze  sedmi  obžalovaných  shodovaly  pouze 
osoby Radomíra  V.  a Romana V.  Je  nesporné,  že  přípravné  řízení  v tak závažné 
trestné činnosti, do které nepochybně patří i „krácení daně“ probíhá po delší dobu. 
Společné řízení dle § 20 odst. 1 tr.ř. probíhá proti všem obviněným, jejichž trestné 
činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a 
o  všech  částech  trvajícího  trestného  činu,  pokud  tomu  nebrání  důležité  důvody. 
Soud I. stupně zastává stanovisko, že k navrhovanému postupu – společnému řízení 
brání  důležité  důvody,  a  to  jednak  co  do  shodnosti  osob  obviněných,  resp. 
obžalovaných, a jednak z pohledu fáze přípravného řízení či dokazování, ve kterém 
se  jednotlivé  trestní  věci  nacházely.    Pokud  bylo  argumentováno „ekonomičností  a 
účelností“, pak je nutno vzít v úvahu, byť pouze teoreticky a hypoteticky, že pokud by 
nalézací  soud  vyhověl  návrhu  obžalovaného  Radomíra  V.  a trestní  věc  vedenou u 
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30T 7/2011 by odročil na neurčito, resp. za 
účelem  vyčkání,  zda  event.  v jiné  trestní  věci,  kde  bylo  zahájeno trestní stíhání 
policejním orgánem dne 17.1.2013, bude podána obžaloba či nikoliv. Pokud by tento 
stav  trval  po  „delší  dobu“  ve  smyslu  ustanovení  §  219  odst.  3  tr.ř.,  bylo  by  nutno 
v lepším případě se souhlasem státního zástupce a obžalovaných přečíst podstatný 
obsah protokolu o hlavním líčení včetně v něm provedených důkazů. Pokud by tento 
souhlas nebyl dán, muselo by být hlavní líčení provedeno znovu. Všechny posledně 
zmíněné  konkrétní  skutečnosti  mají  vliv  na  délku  řízení  a  v neposlední  řadě  i 
v případě  uznání  obžalovaných  vinnými  na  druh  a  výši  trestu.  Rovněž  nelze 
přehlédnout, že obžalovaní Radomír V. a Roman V. jsou nadále ve vazbě, a proto je 
nutno  trestní  řízení  provést  v rámci možností co nejrychleji. Pokud by byla podána 
obžaloba zhruba ve stejnou  dobu  tak,  aby  skutečně  mohlo  probíhat  ve  smyslu 
trestního  řádu  společné  řízení,  pak  postup  dle  §  23  odst.  3  tr.ř.  má  smysl  a 
opodstatnění. Rozhodně tomu tak není v tomto konkrétním případě za této konkrétní 
situace.  
 
 
Nalézací soud v průběhu  dokazování  musel  řešit  velmi  podstatnou  procesní 
otázku  spočívající  v tom, zda vydá rozhodnutí  o  přerušení  řízení  ve  smyslu 
ustanovení § 224 odst. 1 tr.ř. a podá žádost o rozhodnutí o předběžné otázce 
soudnímu dvoru
  či  takto  postupovat  nebude.  Soudu  byl  totiž  doručen  návrh 
obžalovaného Radomíra V., vyhotovený obhájci JUDr. Sokolem a JUDr. Chumem ze 
dne 16.8.2012 (dále jen návrh ze dne 16.8.2012) na postup soudu dle ustanovení § 
9a a § 224 odst. 1 tr.ř. Následně bylo soudu doručeno doplnění zmíněného návrhu 
ze dne 16.11.2012.  
 

pokračování 
 
27 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
Podle  §  9  odst.  1  tr.ř.  orgány  činné  v trestním  řízení  posuzují  předběžné 
otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; podle ustanovení § 9a odst. 1 tr.ř
se ustanovení § 9 nepoužije na předběžné otázky, o nichž rozhoduje výlučně Soudní 
dvůr  zřízený  předpisy  Evropských  společenství.  Dle  odstavce  2  citovaného 
ustanovení  v  případě,  že  soud  v  řízení  podle  tohoto  zákona  podává  žádost  o 
rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, vydá rozhodnutí o přerušení řízení.  
 
 
V citovaném návrhu ze dne 16.8.2012 obžalovaný Radomír V.  (navrhovatel) 
argumentuje tím, že právní úprava daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 
Sb.  o    DPH  ve  znění  platném  v  období  od  1.4.2009  do  31.3.2010  upravující 
problematiku základu a výpočtu daně z přidané hodnoty za zboží, které je v režimu 
podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně,  není  v  souladu  s  právní  úpravou 
komunitární,  tj.  s  příslušnými  ustanoveními  Směrnice  Rady  Evropské  unie 
2006/112/ES ze dne 28.11.2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále 
jen  Směrnice).  V  citovaném  návrhu  byl  akcentován  princip  nadřazenosti 
komunitárního práva nad právem vnitrostátním a povinnost soudu a správních 
orgánů  aplikovat  komunitární  právo  a  interpretovat  vnitrostátní  právní  normy  v 
souladu s komunitárním právem jak vyplývá  zejména  z  článku  10a  a  95  Ústavy.  V 
článku II A bylo poukázáno na úpravu základu a výpočtu daně z přidané hodnoty ze 
zboží,  které  je  v  režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně  podle 
ustanovení  zákona  o  DPH  ve  znění  platném  v  období  od  1.4.2009  do  31.3.2010 
(národní právní úprava). V této pasáži je odkazováno na § 36 a § 41 zákona o DPH, 
které jsou blíže rozebrány včetně konkrétní citace, na což nalézací soud odkazuje. 
Taktéž  bylo  argumentováno  tím,  že  zboží  umístěné  v  daňovém  skladu  jsou  podle 
§ 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních v tehdy platném 
znění v režimu podmíněného osvobození od daně. Dle § 43 odst. 3 zákona o DPH 
se tedy do základu daně spotřební daň nezahrnuje v případě, že je dodáváno zboží v 
daňovém skladu. V této části návrhu je rovněž vysvětlen pojem “daňový sklad” dle 
§ 3 písm. g) zákona o spotřebních daních, přičemž dle § 19 odst. 1 písm. a) tohoto 
zákona  je  vybraný  výrobek  v  režimu  podmíněného osvobození  od  daně,  jestliže  je 
umístěn v již citovaném daňovém skladu. Základ daně je v zákoně o DPH upraven v 
ustanovení  §  36,  který  v  otázce  zahrnování  spotřební  daně  do  základu  daně  z 
přidané hodnoty odkazuje na ustanovení § 41 zákona o DPH.  
 
 
V článku II B navrhovatel odkazuje na úpravu některých otázek týkajících se 
základu a výpočtu daně z přidané hodnoty ze zboží, které je v režimu podmíněného 
osvobození podle Směrnice v období od 1.4.2009 do 31.3.2010 (komunitární právní 
úprava). V úvodu této pasáže navrhovatel připouští, že v obecných otázkách jako je 
vymezení  základních  pojmů  (např.  dodání  zboží)  zákon  o  DPH  kopíruje  Směrnici. 
Dále je poukazováno na článek 78 Směrnice, dle kterého základ daně zahrnuje tyto 
položky: a) daně, cla, dávky a poplatky, s výjimkou samotné DPH, b) vedlejší výdaje, 
jako jsou náklady na balení, přepravu, pojištění a provize, které dodavatel zboží nebo 
poskytovatel služby účtuje k tíži pořizovatele nebo příjemce. Režimem podmíněného 
osvobození  od  daně  se  Směrnice  okrajově  zabývá  v  kapitole  10  nazvané 
Osvobození od daně vztahující se na plnění související s mezinárodním obchodem, 
který ve svém prvním oddílu upravuje celní sklady, jiné než celní sklady a podobné 
režimy, přičemž jinými než celními sklady se u výrobků podléhajících spotřební dani 
rozumí prostory považované za sklady s daňovým dozorem pro účely článku 4 písm. 
b) Směrnice 92/12/EHS. Podle posledně citované Směrnice se “skladem s daňovým 
dozorem”  rozumí  místo,  kde  zboží  podléhající  spotřební  dani  se  vyrábí,  zpracuje, 

pokračování 
 
28 
sp.zn. 30T 7/2011 
skladuje,  přijímá  nebo  odesílá  oprávněný  skladovatel  v  režimu  s  podmíněným 
osvobozením  od  daně  při  výkonu  svého  povolání  za  podmínek  stanovených 
příslušnými orgány členského státu, kde se sklad s daňovým dozorem nachází.  
 
 
V  článku  II  C  navrhovatel  poukazuje  na  rozpory  mezinárodní  a  komunitární 
právní úpravou mající  vliv  na  dotčené  trestní  řízení.  Dle  navrhovatele  komunitární 
právní úprava nepředpokládá, že by měly být ve vnitrostátní právní úpravě zakotveny 
případy  “částečného  osvobození  od  DPH”,  tedy  případy,  kdy  do  základu  daně 
nebude zahrnována spotřební daň. Tomuto závěru napovídá mj. formulace článku 73 
Směrnice, jež je posléze citován, na což soud odkazuje. Je-li tudíž dodáno zboží v 
režimu podmíněného osvobození od daně, vyžaduje Směrnice, aby byla do základu 
daně  zahrnuta  veškerá  protiplnění,  která  dodavatel  získal  nebo  má  získat,  včetně 
případné  platby  na  spotřební  daň.  Dle  článku  84  Směrnice  členské  státy  přijmou 
opatření nezbytná k zajištění toho, aby spotřební daň splatná nebo odvedená osobou 
byla  zahrnuta  do  základu  daně  v  souladu  s  článkem  78  prvním  pododstavcem 
písmena a). Nejasná úprava zákona o DPH umožňující nezahrnutí spotřební daně do 
základu daně z přidané hodnoty je v rozporu se zásadami, které směrnice stanoví. 
Dále bylo poukázáno na důvody přijetí Směrnice, kdy je v odstavci 25 uvedeno, že 
základ daně by měl být harmonizován, aby uplatnění DPH na zdanitelná plnění vedlo 
ke  srovnatelným  výsledkům  ve  všech  členských  státech.  Základ  daně  je  tudíž  v 
české  vnitrostátní  právní  úpravě  vymezen  v  rozporu  se  Směrnicí.  Osvobození  od 
daně,  a  to  ani  částečné,  jak  je  vnitrostátně  upraveno  v  ustanovení  §  41  odst.  3 
zákona  o  DPH,  není  v  souladu  s  komunitárním  právem,  neboť  Směrnice  takový 
postup neumožňuje. Co se týče dalších argumentů, nalézací soud na citovaný návrh 
z 16.8.2012 odkazuje. 
 
 
V článku III. je vedena polemika, zda má Směrnice, konkrétně články 73 a 78, 
přímý  účinek  a  tudíž  Krajský  soud  v  Ostravě  jako  soud  I.  stupně  by  měl  položit 
Evropskému soudnímu dvoru i tuto otázku. Rovněž by měla být položena otázka, zda 
umožňuje Směrnice částečné osvobození od daně z přidané hodnoty, tj. nezahrnutí 
spotřební  daně  do  základu  daně  v  případě  dodání  zboží  v  režimu  podmíněného 
osvobození od spotřební daně. Jako třetí otázka měla být položena v následujícím 
znění – je vnitrostátní právní úprava  - zejména ustanovení § 36 odst. 1, odst. 3 a 
§ 41  odst.  3,  odst.  4  zákona  o  DPH  ve  znění  platném  v  období  od  1.4.2009  do 
31.3.2010 v souladu s komunitární úpravou, popř. do jaké míry se lze v oblasti právní 
úpravy základu a výpočtu daně z přidané hodnoty ze zdanitelných plnění vázaných 
ke  zboží  a  službám,  které  jsou  v  režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební 
daně,  odchýlit  od  znění  Směrnice.  Další  dotaz  měl  směřovat  k  tomu,  jaké  položky 
jsou při eurokonformním výkladu zákona o DPH zahrnovány do základu daně a kdo 
je povinen daň  přiznat  a  zaplatit  v  případě  předvídaném  ustanovením  §  41  odst.  3 
zákona o DPH, tedy v případě, kdy plátce uskutečňuje zdanitelné plnění ve smyslu 
dodání  zboží  a  poskytnutí  služeb  v  režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební 
daně.  Poslední  otázka  měla  spočívat  v tom,  jaké  položky  jsou  při  eurokonformním 
výkladu zákona o DPH zahrnovány do základu daně a kdo je povinen daň přiznat a 
zaplatit v případě  předvídaném  ustanovení  §  41  odst.  4  zákona  o  DPH,  tedy 
v případě,  kdy  plátce  (subjekt  není  plátcem  spotřební  daně)  uskutečňuje  dodání 
zboží při uvedení do volného daňového oběhu.  
 
 
Doplňující  otázka,  jež  by  měla  být  položena  Evropskému  soudnímu  dvoru, 
vycházela ze situace, kdy soud I. stupně návrh obžalovaného Radomíra V. ze dne 

pokračování 
 
29 
sp.zn. 30T 7/2011 
16.8.2012 zaslal Generálnímu  finančnímu  ředitelství  a  taktéž  Ministerstvu 
financí
, kdy tyto orgány zaslaly soudu I. stupně  své stanoviska či vyjádření, na která 
právě  navrhovatel  reagoval  rozšířením  dotazu  na  již  zmíněný  soudní  dvůr  v tom 
smyslu,  zda  rozlišuje  Směrnice  podmínky  pro  výpočet  základu  daně  a  zahrnování 
spotřební  daně  do  základu  daně  pro  dodání  zboží  a  poskytnutí  služeb.  Doplňující 
návrh ze dne 16.11.2012 (svazek 48, č.l. 14016 a dál) blíže rozebírá stanoviska či 
názory  obou  orgánů,  na  které  se  obrátil  nalézací  soud  s výsledkem již uvedeným, 
tzn.  rozšířením  dotazu  pro  Evropský  soudní  dvůr.  Na  bližší  detaily  nacházející  se 
v návrhu ze dne 16.11.2012 nalézací soud odkazuje.  
 
 
Ministerstvo financí, samostatné oddělení 904 – správní činnosti, čj.: MF-
87373/2012/904, po prostudování návrhu obžalovaného Radomíra V.  ze dne 
16.8.2012  předložilo  stanovisko,  dle  kterého  v rámci  stručné  rekapitulace  vyplývá: 
K problematice uvedené v návrhu obžalovaného Radomíra V.  ze dne 16.8.2012, 
označené  pod  článkem  II  B  byl  odkaz  na  citaci  ustanovení § 41 odst. 3 zákona o 
DPH  ve  znění  platném  a  účinném  od  1.4.2009  do  31.3.2010,  odkaz  na  citaci  
ustanovení  § 36 odst. 1 zákona o DPH na § 36 odst. 3 písm. b) zákona o DPH, 
z čehož vyplývá, že pokud je spotřební daň součástí úplaty za vybraný výrobek, je při 
dodání  zboží  součástí  základu  daně,  a  to  i  v případě,  kdy  je  poskytována 
samostatně, resp. odděleně od ceny zboží nebo služeb. V případech, kdy dodavatel 
nepožaduje úhradu spotřební daně, není spotřební daň součástí úplaty a nevstupuje 
do základu daně. 
 
 
K problematice uvedené v návrhu pod článkem II B byl odkaz na článek 73 a 
78 Směrnice s tím, že problematika stanovení základu daně a výpočet daně u zboží, 
které je v režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně,  je  řešena  v  §  41 
zákona o DPH. Ustanovení § 41 zákona o DPH je v souladu s články  155  –  161 
Směrnice.  
 
 
K problematice  pod  článkem  II  C  Ministerstvo  financí  uvedlo,  že  k dané 
problematice žádný metodický materiál vydaný nebyl, došlo toliko k odsouhlasení 
stanoviska k příspěvku  KDP  256/28.01.09  dodání  vybraných  výrobků  podléhajících 
spotřební  dani  v režimu  podmíněného  osvobození  od  daně.  Tento  materiál  je 
využitelný  jako  metodická  pomůcka  k řešení  dané  problematiky.  Ministerstvo 
současně tento materiál zaslalo soudu, který jej zprocesnil a vzal v úvahu.  
 
 
Nalézací soud odkazuje opětovně v detailech i na toto stanovisko Ministerstva 
financí, kdy v rámci  stručné  rekapitulace  je  dále  možno  konstatovat,  že  citované 
ministerstvo  reagovalo  na  otázky,  které  by  měl  odpovědět  Evropský  soudní  dvůr 
následovně.  V souladu  se  závěry  Evropského  soudního  dvora  je  daňový  subjekt 
oprávněn spolehnout se na znění platné Směrnice v případě, kdy uplynula lhůta pro 
transpozici Směrnice do národního práva a národní legislativa je nekompatibilní se 
Směrnicí, nebo pokud ustanovení Směrnice definují práva, jichž se jednotlivci mohou 
domáhat  proti  státu.  Tento  postup  je  přitom  podmíněn  tím,  že  dané  ustanovení 
Směrnice  je  bezpodmínečné  a  dostatečně  přesné.  V případě  článku  73  a  78  není 
důvod  domáhat  se  v daňovém  řízení  přímého  účinku  Směrnice.  Na  další  otázku 
položenou Evropskému soudnímu dvoru (pod písmenem B) ministerstvo tvrdí, že 
Směrnice  výslovně  neuvádí,  kdy  se  spotřební  daň  do  základu  daně  nezahrnuje. 
Z jejího  textu  však  vyplývá,  že  pokud  spotřební  daň  není  součástí  protiplnění,  do 
základu daně se nezahrnuje. Vnitrostátní úprava  ve  znění platném od 1.4.2009 do 

pokračování 
 
30 
sp.zn. 30T 7/2011 
31.3.2010 je dle názoru Ministerstva financí v souladu s komunitární úpravou, od 
Směrnice se odchýlit nelze. Součástí základu daně je vše, co je součástí úplaty za 
dané plnění. Pokud je součástí úplaty spotřební daň, je pro plátce, který uskutečňuje 
zdanitelné plnění, součástí základu daně, a to i v případě, kdy je úplata na spotřební 
daň  poskytnuta  odděleně  od  ceny  zboží  nebo  služeb.  Povinnost  přiznat  a  zaplatit 
spotřební  daň  vzniká  okamžikem  uvedení  vybraných  výrobků  do  volného  oběhu. 
Pokud  plátce  při  tomto  uskutečňuje  dodání  zboží  podle  ustanovení  §  13  zákona  o 
DPH, je povinen spotřební daň jako součást úplaty zahrnout do základu daně.  
 
 
O vyjádření k „návrhu“ obžalovaného Radomíra V. bylo požádáno i Generální 
finanční  ředitelství,  jež  nalézacímu  soudu  zaslalo  „vyjádření“,  č.j.  36744/12-3210-
10311 (svazek 47, č.l. 13504 a dál). Sekce metodiky a výkonu daní, odbor nepřímých 
daní, k problematice  základu  daně  z přidané  hodnoty  v období 4/2009 až 3/2010 
uvedlo, že dle zákona o DPH platného v daném období vyplývá, že základem daně 
(§ 36, 38 a 41) je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné 
zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo třetí 
osoby, vyjma daně za toto zdanitelné plnění. V § 36 odst. 3 písm. b) a § 38 odst. 1 
písm.  c)  zákona  o  DPH  je  upřesněno,  že  se  do  základu  daně  také  mj.  zahrnuje 
spotřební  daň,  pokud  zákon  nestanoví  jinak  v  §  41  zákona  o  DPH.  Podle § 41 
zákona o DPH se do základu daně v případě obchodů realizovaných uvnitř daňového 
skladu  dle  ustanovení  §  3  písm.  g)  zákona  o  spotřebních  daních,  tedy  v režimu 
podmíněného osvobození od spotřební daně nezahrnovala spotřební daň. GFŘ dále 
konstatovalo, že i  ve  smyslu Směrnice Rady č. 2006/112/ES o společném systému 
DPH  dle  příslušného  článku  73  zahrnuje  základ  daně  při  dodání  zboží  nebo 
poskytnutí  služby  „vše,  co  tvoří  protiplnění“,  které  dodavatel  či  poskytovatel  získal 
nebo má získat od pořizovatele, příjemce nebo třetí osoby za takové dodání zboží 
nebo poskytnutí služby včetně dotací přímo vázaných k ceně těchto plnění. V článku 
78  specifikuje,  že  základ  daně  zahrnuje  daně,  cla,  dávky  a  poplatky  s výjimkou 
samotné daně, tj. DPH a tzv. vedlejší výdaje (valné, pojistné atd.). V tomto směru je 
nutno  považovat  text  zákona  o  DPH  za  slučitelný  s textem  Směrnice,  a  to  jak  ve 
znění  do  31.3.2011,  tak  ve  znění  po  tomto  datu.  Změna,  jež  byla  provedena 
počátkem r. 2011 poslaneckým návrhem v rámci zamezení daňových úniků v zákoně 
o DPH měla dle předkladatele pouze zpreciznit text zákona tak, aby nebylo možno 
polemizovat s principy  stanovení  základu  daně.  K návrhu  předložení  předběžných 
otázek k posouzení Evropskému soudnímu dvoru bylo uvedeno, že „otázka, se 
kterou  je  možno  vážně  polemizovat,  je  hypotéza  obhajoby,  že  spotřební  daň  jako 
taková  by  měla  být  zahrnována  do  základu  daně  z přidané  hodnoty  i  přesto,  že  je 
aplikován  režim  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně“.  Směrnice  okamžik 
zahrnutí  spotřební  daně  do  daňového  základu  v článku  78  neupravuje,  pouze 
taxativně vyjmenovává položky, které do základu daně být zahrnuty musí. Okamžik 
zahrnutí  spotřební  daně  do  daňového  základu  však  lze  dovodit  z článku  73,  tj. 
„…..vše, co tvoří protiplnění, které dodavatel získal a nebo má získat od pořizovatele, 
příjemce  nebo  třetí  osoby  ….“.  Z logického  pohledu  však  částku  na  spotřební  daň 
získat  dodavatel  od  pořizovatele  v režimu  podmíněného  osvobození    od  spotřební 
daně nemá. Tuto by musel zahrnout do daňového základu pouze pokud by ji účtoval 
jako  součást  úplaty  za  dodání  příslušného  zboží,  avšak  v takovém okamžiku je 
tvořen základ daně dle článku 73 transponovaného do § 36 odst. 1 zákona o DPH a 
nikoliv článkem 78, který je transponován do  § 36 odst. 3 zákona o DPH. Tato daň 
(spotřební daň) by měla vstupovat do základu daně až v okamžiku vzniku povinnosti 
její úhrady. GFŘ nepovažuje návrh po předložení předběžných otázek za nezbytně 

pokračování 
 
31 
sp.zn. 30T 7/2011 
nutný. V dalším je možno na citované vyjádření odkázat včetně příloh č. 1, č. 2, jež 
byly součástí vyjádření.  
 
 
Přestože  nalézací  soud  neakceptoval  návrhy  obžalovaného  Radomíra  V. 
vedoucí k přerušení  trestního  řízení  a  předložení  sporných  otázek  Evropskému 
soudnímu  dvoru  (o  čemž  bylo  procesně  rozhodnuto  v průběhu  dokazování), 
obžalovaný Roman  V.  prostřednictvím  obhájců  JUDr.  Vymazala  a  JUDr.  Netta 
předložil  shodný  návrh  ze  dne 11.1.2013. V rámci  zdůvodnění  tohoto  postupu bylo 
argumentováno tím, že návrh na přerušení řízení a postup soudu dle § 9a tr.ř.  je 
důvodný, neboť dle jeho názoru vnitrostátní právní úprava není v souladu s úpravou 
komunitární.  Tento  svůj  názor  dovozuje  ze  závěrů  společnosti  DELOITTE 
ADVISORY
, s.r.o. (dále jen DELOITTE), dle které Směrnici je třeba vykládat tak, že 
částky  vybírané  na  úhradu  budoucí  spotřební  daně  do  základu  daně  z přidané 
hodnoty v případě,  obchodování se zbožím v rámci  daňového  skladu,  vstupují. 
S ohledem  na  tuto  skutečnost  existuje  dle  názoru  DELOITTE  nesoulad  vnitrostátní 
právní úpravy zákona o dani z přidané hodnoty se Směrnicí.  
 
 
Odborné  vyjádření  společnosti  DELOITTE  bylo  označeno  jako  „zahrnování 
spotřební daně do základu daně z přidané hodnoty“. Úkolem expertízy bylo uvést, jak 
je  upraven  základ  daně  z přidané  hodnoty  a  položky  zahrnované  do  základu  daně 
z přidané  hodnoty  dle  vnitrostátní  právní  úpravy a dle úpravy komunitární v oblasti 
zahrnování spotřební daně do základu daně při dodání zboží v režimu podmíněného 
osvobození od spotřební daně.  
 
 
Opětovně  bylo  poukazováno  tak,  jak  v předchozích  případech,  na  konkrétní 
ustanovení související s vnitrostátní právní úpravou vztahující se ke stanovení 
základu  daně  a  na  právní  úpravu  komunitární,  resp.  konkrétní  články  Směrnice 
upravující  způsob  stanovení  základu  daně.  V detailech nalézací soud odkazuje na 
odborné argumenty této expertizy, jež vyústili v závěry, které je možno rekapitulovat 
takto:  Nelze  jednoznačně  potvrdit,  zda  částky  vybírané  dodavatelem  na  budoucí 
úhradu dosud nesplatné spotřební daně spadají pod pojem daně dle článku 78 písm. 
a) Směrnice. Pokud pojmově do tohoto článku spadají, pak existující výklady tohoto 
ustanovení nevedou k jasným  závěrům,  zda  díky  působnosti  tohoto  článku  částky 
vybírané dodavatelem na budoucí úhradu dosud nesplatné spotřební daně vstupují či 
jsou naopak vyjmuty ze základu daně. Pokud pojmově do tohoto článku nespadají, 
pak se přikláníme k tomu, že vstupují do základu daně. Existuje určitá možnost, že 
by mohly být i tyto částky vyjmuty na základě článku 79 Směrnice. 
 
 
Shora uvedené závěry se vztahují k problematice „zahrnování spotřební daně 
do základu pro výpočet DPH dle komunitární právní úpravy“.  
 
 
Níže uvedené závěry se budou vztahovat k problematice zahrnování spotřební 
daně do základu pro výpočet DPH dle vnitrostátní právní úpravy. Expertiza tvrdí, že 
dle vnitrostátní právní  úpravy učiněné k 31.3.2011 v případech, kdy výrobky nebyly 
nejpozději k datu dodání uvedené do volného daňového oběhu a daňová povinnost 
z titulu  zákona  o  spotřebních  daních  tak  provozovateli  daňového  skladu  nevznikla, 
platí tvrzení: a) u výrobků vyrobených a následně dodaných v režimu podmíněného 
osvobození od spotřební daně, spotřební daň do základu daně pro výpočet DPH dle 
zákona  o  DPH  není  zahrnována a  to  bez  ohledu  na  skutečnost, zda  dodavatel  od 
svého odběratele či třetí osoby částku na úhradu této budoucí daně přijal či nepřijal, 

pokračování 
 
32 
sp.zn. 30T 7/2011 
b)  při  stanovení  základu  daně  u  dodání  výrobků,  které  byly  v režimu  podmíněného 
osvobození  od  spotřební  daně  původně  dovezené  či  pořízené  z jiného  členského 
státu není zákon dostatečně jasný.  
 
 
V závěru  svého  vyjádření  se  společnost  DELOITTE  zabývala  problematikou 
vnitrostátní  právní  úpravy  ve  znění  k 31.3.2011  a  ve  znění  k 1.4.2011 v otázce 
zahrnování částek požadovaných na úhradu budoucí spotřební daně do základu pro 
výpočet DPH. Opětovně je poukázáno na vnitrostátní úpravu, komunitární úpravu, na 
což v detailech  soud  odkazuje,  neboť  je  argumentováno  stejnými  ustanoveními 
vztahujícími se k oběma úpravám tak, jak již bylo v souvislosti s touto problematikou 
opakovaně uvedeno. Závěrem se uvádí, že s ohledem na všechna zjištění se jim jeví 
jako  pravděpodobně  správný  postup,  kdy  částky  kompenzací  požadované 
dodavatelem  od  odběratelů  či  třetích  osob  v souvislosti s dodáním zboží jsou 
zahrnovány do základu pro výpočet z přidané hodnoty. Tomu odpovídá zákon o DPH 
ve znění účinném k 1.4.2011. Jednoznačný závěr však nelze učinit.  
 
 
Vzhledem k obsahu návrhu obžalovaných Radomíra V.  a Romana V.  se 
nalézací soud musel touto problematikou zabývat, kdy po seznámení s argumenty 
obžalovaných,  event.  společností,  která  provedla  příslušný  rozbor,  přistoupil  soud 
k žádosti o stanovisko či vyjádření oficiálních orgánů ČR, a to Ministerstva financí a 
Generálního finančního ředitelství. V souvislosti s řešením této konkrétní trestní věci 
si  je  soud  I.  stupně  vědom,  že  se  jedná o  stanoviska  různých  stran,  přičemž  to  je 
právě soud, který  v rámci řešení této konkrétní věci musí zaujmout konkrétní 
stanovisko  včetně  věcných  argumentů  v něm  uvedených. Po prostudování již 
zmíněných  návrhů  obžalovaných,  odborné  expertizy  společnosti  DELOITTE, 
Směrnice  Rady  č.  2006/112/ES  o  společném  systému  DPH, jakož i judikatury 
Evropského soudního dvora vztahující se k této  problematice,  a  pochopitelně 
vnitrostátní právní úpravy vztahující k jednotlivým sporným obdobím, dospěl k těmto 
závěrům.  
 
 
Žádné konkrétní otázky k event. zodpovězení obžalovaný Roman V. ve svém 
návrhu neuvedl, a proto soud bude v níže uvedeném stanovisku odkazovat na 
formální úpravu zvolenou obžalovaným Radomírem V.  tak, aby bylo zcela zjevné, 
jaké stanovisko soud k jednotlivým  argumentům  jmenovaného  zaujme.  Po 
důsledném  vyhodnocení  všech  rozhodných  skutečností  soud  I.  stupně 
neshledává důvod pro předložení Evropskému soudnímu dvoru obžalovaným 
Radomírem  V.  zformulované  předběžné  otázky,  a  to  s ohledem na tyto 
argumenty.  
 

A.  Zkoumat přímý účinek článku 73 a 78 Směrnice by mělo smysl pouze 
v případě,  že  tyto  by  nebyly  řádně  a  včas  transponovány  do  České  národní 
legislativy, konkrétně do zákona č. 235/2004 Sb. o DPH. Článek 73 Směrnice 
byl  plně  transponován  do  §  36  odst.  1  zákona  o  DPH  a  článek  78  byl  plně 
transponován do § 36 odst. 3 zákona o DPH. Obě ustanovení zákona o DPH 
jsou  dle  názoru  soudu  plně  v souladu s výše uvedenými ustanoveními 
Směrnice, a tudíž není důvod zkoumat, zda tyto články Směrnice mají přímou 
účinnost.  
 
B.  Směrnice neobsahuje samostatné ustanovení týkající se nezahrnování 
spotřební  daně  do  základu  daně  při  tuzemském  dodání  zboží  v režimu 

pokračování 
 
33 
sp.zn. 30T 7/2011 
podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně.  Nicméně  tento  postup  lze 
dovodit  přímo  z článku  73  Směrnice,  vycházeje  z podstaty režimu 
podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně.  V souladu s článkem 73 je 
základem daně (s výjimkami uvedenými v následujících článcích Směrnice) při 
dodání zboží vše, co tvoří protiplnění, které dodavatel získal nebo má získat 
od pořizovatele, příjemce nebo třetí osoby za takové dodání zboží. Z ustálené 
judikatury  Evropského  soudního  dvora  přitom  vyplývá,  že  základ  daně 
představuje subjektivní hodnotu, tj. základem daně je úplata skutečně přijatá a 
nikoliv nějaká cena odhadnutá na základě objektivních kritérií (např. C-380/99 
BERTELSMANN AG). Podstatou režimu podmíněného  osvobození  od 
spotřební  daně  je,  že  vybrané  výrobky  nejsou  v tomto režimu zatížené 
spotřební  daní,  tj.  ani  dodání  vybraných  výrobků  v režimu  podmíněného 
osvobození  od  spotřební  daně,  aniž  by  tento  režim  opustili,  nezakládá 
povinnost  přiznat  a  zaplatit  spotřební  daň.  Z tohoto  důvodu  dodavatel 
dodávající  vybrané výrobky obvykle nepožaduje za dodání výrobků v režimu 
podmíněného osvobození od spotřební daně jako součást úplaty (protiplnění) 
za dodané vybrané výrobky částku v budoucnosti splatné spotřební daně a tak 
v souladu s článkem 73 Směrnice nevstupuje do základu daně spotřební daň, 
kterou  dodavatel  vybraných  výrobků  neúčtoval  jako  protiplnění  při  dodání 
vybraných  výrobků  v režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně. 
Tomuto postupu nebrání ani článek 78 Směrnice, dle kterého do základu daně 
sice vstupují i daně (s výjimkou samotné DPH), ale pouze v případě, že jsou 
součástí základu daně ve smyslu článku 73 Směrnice (tedy pouze v případě, 
že jsou součástí skutečně přijaté úplaty).  
 
C.  Jak již bylo uvedeno výše, ustanovení § 36 odst. 1 a odst. 3, § 41 odst. 
3 a odst. 4 zákona o DPH jsou v souladu s komunitární úpravou obsaženou ve 
Směrnici.  Co  se  týče  vyjádření  §  36  odst.  1,  odst.  3  zákona  o  DPH,  soud 
odkazuje na vyjádření, jež je uvedeno výše. Ve vztahu k § 41 odst. 3 zákona o 
DPH možno uvést, že se jedná o právní úpravu, která pouze reaguje na 
zvláštní režim spotřební daně v případech, kdy se vybrané výrobky nacházejí 
v režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně  (jak  vyplývá  i 
z důvodové zprávy v § 41), aniž by se však tato úprava odchýlila od obecných 
závazných  ustanovení  týkajících  se  výpočtu  základu  DPH.  Jak  již  bylo 
uvedeno výše, vybrané výrobky nejsou v režimu podmíněného osvobození od 
spotřební  daně  zatíženy  spotřební  daní  a  ani  dodání  vybraných  výrobků 
v režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně,  jestliže  vybrané 
výrobky v souvislosti s tímto dodáním neopustí tento režim, nezakládá 
povinnost  přiznat  a  zaplatit  spotřební  daň.  Z tohoto  důvodu  dodavatel 
dodávající zboží obvykle nepožaduje  za  dodání  výrobků  v režimu 
podmíněného osvobození od spotřební daně jako součást úplaty (protiplnění) 
za  dodané  vybrané  výrobky  úhradu  spotřební  daně.  Jestliže  tudíž  dodavatel 
nepožaduje při dodání vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození 
od spotřební daně jako součást protiplnění částku spotřební daně (což  zcela 
odpovídá  duchu  režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně),  je 
zcela v souladu  s  §  36  odst.  1  zákona  o  DPH  (i  článkem  73  Směrnice),  že 
spotřební daň nevstupuje do základu DPH. Ustanovení § 41 odst. 3 zákona o 
DPH nelze považovat za odchylku od obecného ustanovení § 36 odst. 1 
zákona o DPH (a článek 73 Směrnice), ani od ustanovení § 36 odst. 3 písm. 
b) zákona o DPH (a článek 78 Směrnice), dle kterého základ DPH zahrnuje i 

pokračování 
 
34 
sp.zn. 30T 7/2011 
daně  (s  výjimkou  samotné  DPH),  tj.  i  spotřební  daň,  jedná  se  o  ustanovení 
vyjasňující  postup  při  dodání  vybraných  výrobků  v režimu  podmíněného 
osvobození  od  spotřební  daně.  Vzhledem  k absenci odchylky národní 
legislativy od komunitární úpravy není ani nutné dále zkoumat, na kolik se lze 
v oblasti  právní  úpravy  základu  daně  a  výpočtu  daně  u  zdanitelných  plnění 
vázaných ke zboží v režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně 
odchýlit od komunitární úpravy obsažené ve Směrnici. Ustanovení § 41 odst. 
4 zákona o DPH již jen  potvrzuje  postup,  že  při  dodání  vybraných  výrobků, 
které jsou v souvislosti s tímto  dodáním  uvedené  (pro  účely  spotřební  daně) 
do volného daňového oběhu, se bude postupovat dle ustanovení § 36 zákona 
o DPH a jestliže dodavatel požaduje jako součást úplaty (protiplnění) i částku 
související  spotřební  daně  (k  okamžiku  uvedení  vybraných  výrobků  do 
volného  daňového  oběhu  vzniká  povinnost  přiznat  spotřební  daně,  jestliže 
nejsou  vybrané  výrobky  osvobozené  od  spotřební  daně),  vstoupí  tato 
spotřební  daň  do  základu  daně.  Opět  zde  tedy  nedochází  k odchylce od 
komunitární  úpravy  obsažené  ve  Směrnici,  primárně  v článku  73  a  78 
Směrnice. 
 
D.  Jak již bylo uvedeno výše, relevantní ustanovení zákona o DPH týkající 
se stanovení základu DPH jsou v souladu s komunitární úpravou obsaženou 
ve  Směrnici.  K jinému  výkladu  nelze  dospět  ani  při  eurokonformním  výkladu 
zákona  o  DPH.  Ustanovení  §  41  odst.  3  zákona  o  DPH  žádným  způsobem 
nespecifikuje osobu povinnou přiznat a zaplatit DPH v případě zde uvedeném. 
Osoba povinná přiznat a zaplatit DPH je specifikovaná v § 108 zákona o DPH. 
V souladu s ustanovením § 108 odst. 1 písm. a) zákona o DPH je osobou 
povinnou  přiznat  a  zaplatit  DPH  plátce,  který  uskutečnil  zdanitelné  plnění 
dodání zboží s místem  plnění  v tuzemsku, s výjimkou zde uvedených  plnění 
(ty  se  však  tohoto  případu  netýkají).  I  dodání  vybraných  výrobků  v režimu 
podmíněného osvobození od spotřební daně se řídí ustanovením § 108 odst. 
1 písm. a) zákona o DPH a toto ustanovení je zcela v souladu s komunitární 
úpravou obsaženou v článku  193  Směrnice.  Nalézací  soud  akcentuje,  že 
ustanovení § 41 odst. 3 zákona o DPH se žádným způsobem netýká výpočtu 
základu daně u služeb, které mohou být poskytovány v souvislosti s existenci 
režimu podmíněného osvobození od spotřební daně.  
 
E.  Stanovisko  nalézacího soudu k otázce  pod  tímto  bodem,  jež  měla  být 
předložena  k posouzení  Evropskému  soudnímu  dvoru,  souvisí  i  určitým 
způsobem  s předchozí  odpovědí.  Jak  již  tedy  bylo  uvedeno  výše,  relevantní 
ustanovení zákona o DPH, týkající se stanovení základu DPH, jsou dle názoru 
soudu v souladu s komunitární  úpravou  obsaženou  ve  Směrnici.  K jinému 
výkladu  nelze  dospět  ani  při  eurokonformním  výkladu  zákona  o  DPH.  Ani 
ustanovení  §  41  odst.  4  zákona  o  DPH  žádným  způsobem  nespecifikuje 
osobu  povinnou  přiznat  a  zaplatit DPH v případě  zde  uvedeném.  Osoba 
povinna přiznat a zaplatit DPH je specifikována v § 108 zákona o DPH, kdy 
v souladu s tímto ustanovením (§ 108 odst. 1 písm. a/ zákona o DPH) je 
osobou  povinnou  přiznat  a  zaplatit  DPH  plátce,  který  uskutečnil  zdanitelné 
plnění  dodání  zboží  s místem  plnění  v tuzemsku, s výjimkou zde uvedených 
plnění,  avšak  ty  se  dle  názoru  soudu  projednávaného  případu  nedotýkají.  I 
dodání vybraných výrobků při jejich uvedení do volného daňového oběhu se 

pokračování 
 
35 
sp.zn. 30T 7/2011 
řídí ustanovením § 108 odst. 1 písm. a) zákona o DPH a toto ustanovení je 
zcela v souladu s komunitární úpravou obsaženou v článku 193 Směrnice.  
 
 
Ve vztahu k návrhu obžalovaného Romana V.,  doplněného  odbornou 
expertizou  společnosti  DELOITTE  nalézací  soud  dále  konstatuje,  že  ve  zmíněné 
expertize se objevují obraty jako např. „….nelze jednoznačně potvrdit …., …..pokud 
pojmově do tohoto článku spadají ….., …..pak se přikláníme k tomu…..“. Z citované 
expertizy  vyplývá  určitá  polemika  ve  vztahu  k vnitrostátní  právní  úpravě  a  úpravě 
komunitární.  Soud  I.  stupně  neakceptuje  stanovisko  společnosti  DELOITTE,  jež  je 
mj. shrnuto v úvodu samotného návrhu obžalovaného Romana V., dle kterého ze 
závěrů této společnosti vyplývá, že Směrnici je třeba vykládat tak, že částky vybírané 
na  úhradu  budoucí  spotřební  daně  do  základu  daně  z přidané  hodnoty  v případě, 
obchodování se zbožím v rámci daňového skladu, vstupují. Z tohoto zjištění dovozuji 
nesoulad  vnitrostátní  právní  úpravy  zákona  o  DPH  ve  znění  do  31.3.2011  se 
Směrnicí.  
 
 
Soud  I.  stupně  akceptuje  stanovisko  GFŘ  v jeho  vyjádření  pod  č.j.  36744/12-
3210-10311, dle kterého hypotéza obhajoby, že spotřební daň jako taková by měla 
být  zahrnována  do  základu daně  z přidané hodnoty  i  přesto,  že  je  aplikován  režim 
podmíněného osvobození od spotřební daně je neakceptovatelná. Směrnice o DPH 
okamžik  zahrnutí  spotřební  daně  do  daňového  základu  v článku  78  neupravuje, 
pouze  taxativně  vyjmenovává  položky,  které  do  základu  daně  být  zahrnuty  musí. 
Okamžik  zahrnutí  spotřební  daně    do  daňového  základu  však  lze  dovodit  z článku 
73,  tj.  „….vše  to,  co  tvoří  protiplnění,  které  dodavatel  získal  a  nebo  má  získat  od 
pořizovatele,  příjemce  nebo  třetí  osoby  ….“.  Z logického  pohledu  však  částku  na 
spotřební  daň  získat  dodavatel  od  pořizovatele  v režimu  podmíněného  osvobození 
od  spotřební  daně  nemá.  Tuto  by  musel  zahrnout  do  daňového  základu  pouze, 
pokud  by  ji  účtoval  jako  součást  úplaty  za  dodání  příslušného  zboží,  avšak 
v takovém okamžiku je tvořen základ daně dle článku 73 transponovaného do § 36 
odst.  1  zákona  o  DPH  a  nikoliv  článku  78, který je transponován do § 36 odst. 3 
zákona  o  DPH.  Tato  daň  (spotřební  daň)  by  měla  vstupovat  do  základu  daně  až 
v okamžiku vzniku povinnosti její úhrady.  
 
 
Jak je patrno z úvodních pasáží odůvodnění tohoto rozhodnutí, trestní stíhání 
obžalovaných nebylo  zahájeno  současně.  Stíhání Romana Z.  a Evžena U.  bylo 
zahájeno  dříve  (16.6.2010)  oproti  stíhání  obžalovaných  Radomíra  V., Romana V., 
Tomáše Š., Dušana G. a Jana H. (7.10.2010). Zejména Roman Z. se ke sdělenému 
obvinění vyjádřil poměrně obsáhle a tudíž by mohlo být namítáno, že jeho výslech 
proběhl  dříve,  než  bylo  zahájeno  trestní  stíhání  vůči  zbylým  osobám,  resp.  za 
situace,  kdy  obvinění  či  jejich  obhájci  nemohli  být  přítomni  výslechu  Romana  Z.  a 
tudíž tato výpověď by vůči zbylým obviněným mohla být procesně neúčinná. Tento 
názor  však  nalézací  soud  nemůže  akceptovat,  kdy  v této souvislosti je možno 
odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu, sp.zn. IV. ÚS 1740/09 ze dne 15.9.2011
který se touto problematikou zabýval. Nalézací soud v detailech na toto rozhodnutí 
odkazuje,  kdy  současně  akcentuje,  že  považuje  za  podstatné,  že  další 
spoluobžalovaní měli při zprocesňování výpovědí spoluobžalovaných, u kterých bylo 
trestní  stíhání  zahájeno  dříve,  možnost  se  k této  výpovědi  vyjádřit,  příp.  navrhnout 
protiargumenty. V tomto konkrétním případě však zejména obžalovaný Roman Z. byl 
opakovaně vyslechnut, a to již i za situace, kdy jeho výpovědi v říjnu 2010 se mohli 

pokračování 
 
36 
sp.zn. 30T 7/2011 
zúčastnit obhájci zbylých tehdy obviněných. Z tohoto pohledu nalézací soud žádné 
procesní pochybení nespatřuje.  
 
 
Tato  trestní  věc  je  složitá  nejen  po  stránce  skutkové  a  právní,  nýbrž  je 
obsahově  náročná  co  do  množství  materiálů,  které  byly  zprocesněny  a  které 
tvoří obsah tohoto vyšetřovacího spisu. Jak je patrno ze samotného průběhu 
přípravného řízení, taktéž i dokazování před nalézacím soudem, které probíhalo 
velmi  intenzivně,  obžalovaní  zejména  prostřednictvím  svých  obhájců 
pravidelně  předkládali  nové  a  nové  důkazy  a  navrhovali  neustále  doplnění 
dokazování. V okamžiku, kdy soud I. stupně prohlásil dokazování za skončené, 

neakceptoval další návrhy na doplnění dokazování, neboť zaujal stanovisko, že 
skutkový děj posléze popsaný ve skutkové části výroku tohoto rozhodnutí byl 
dostatečně  ze  všech  hledisek  objektivizován  a  nejsou  o  něm  důvodné 
pochybnosti. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 3 Tdo 1339/2010, ze 

dne  27.10.2010,  vyplývá,  že  v  §  2  odst.  5  tr.ř.  a  ani  v  §  2  odst.  6  tr.ř.  zákon 
nestanoví  žádná  pravidla    jak  pro  míru  důkazů  potřebných  k prokázání  určité 
skutečnosti, tak stanovující relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud 
v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, příp. zda a nakolik se 
jeví nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již 

provedených  důkazů  tedy  posuzuje,  na  kolik  se  jeví  např.  návrhy stran na 
doplnění  dokazování  důvodnými  (potřebnými)  a  které  mají  naopak  z hlediska 
zjišťování  skutkového  stavu  věci  jen  okrajový,  nepodstatný  význam. 
Shromážděné  důkazy  hodnotí  podle  vnitřního  přesvědčení  založeného  na 
pečlivém  uvážení  všech  okolností  případu  jednotlivě  i  v jejich souhrnu. 
Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho  výlučné kompetence. Je na 
úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, 
která  je  pro  zjištění  skutkového  stavu  významná.  Z hlediska práva na 
spravedlivý  proces  je  však  klíčový  právě  požadavek  náležitého  odůvodnění 

rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř. 
 
 
Obviněný  Roman  Z.  v rámci svého prvního procesního výslechu dne 
16.6.2010 (č.l. 3359 – 3362)  využil svého práva nevypovídat.  
 
 
Obviněný  Roman  Z.  dne 7.10.2010 k protiprávnímu  jednání kladené mu za 
vinu se vyjádřil poměrně obsáhle (č.l. 3363 – 3369). V rámci své procesní výpovědi 
používal vlastní poznámky, jež předložil policejnímu orgánu k pořízení kopie, kdy tyto 
se nachází ve spise  na  č.l.  3370  –  3390  (originály  těchto  poznámek  byly  Z. 
předložené  nalézacímu  soudu  v souvislosti s jeho  procesní  výpovědí  u  hlavního 
líčení tak, jak to vyplývá ze samotného protokolu o hlavním líčení). V souvislosti se 
společností  Barella,  s.r.o.,  jej  zhruba v květnu  2009  oslovil  spoluobžalovaný  Š., 
kterého znal z dřívějších dob, s nabídkou nějaké kancelářské práce. 15.6.2009 došlo 
k podepsání  pracovní  smlouvy  se  společností  Barella  na  funkci  asistenta  jednatele 
za odměnu 15.000,- Kč hrubého, přičemž do 20.000,- Kč čistého mu po předchozím 
slibu doplácel Š.  Posléze  obdržel  klíče  od  kanceláře  firmy    Barella,  s.r.o.,  jež  měla 
sídlo v Ostravě  na  ul.  Martinovské.  Když  nastupoval  do  společnosti,  Š.  mu  řekl,  že 
jednatel U. není schopný pro jednání s úřady, když přebíral účet u KB v Praze, zrušil 
přístup  pro  A.  pro  přímé  bankovnictví.  Z.  rovněž  uvedl,  že  když  nastoupil  do 
společnosti, pak obchodování se společností ČEPRO již fungovalo, do čehož vůbec 
nezasahoval. S ohledem na změnu jednatele společnosti, ČEPRO znovu vyžadovalo 
dodatek  ke  smlouvě  včetně  potvrzení  osoby  oprávněné  k vyskladňování  a 

pokračování 
 
37 
sp.zn. 30T 7/2011 
naskladňování zboží. Š. mu dal také peníze na zakoupení mobilu s tím, aby posléze 
zatelefonoval  A.,  na  kterého  mu  dal  číslo,  jménem  společnosti  Barella,  a  aby 
zastavený odběr vyřešil. Opětovně to byl Š., který mu dal telefon Sagem, jež měl být 
údajně  registrovaný  na  nějaký  sportovní  klub.  Tento  telefon  měl  používat  pro 
komunikaci s ním,  jeho  číslo  měl  jak  v tomhle telefonu, tak i ve svém soukromém 
uloženo pod jménem „K. Dan“. Od Š. obdržel „nějaké účetnictví Barelly“ jež bylo do 
té doby vedeno s tím,  aby  jej  založil  do  nějakých  šanonů  a  vyskládal  v kanceláři. 
Zmíněné účetnictví bylo do konce března 2009, jednalo se o faktury přijaté, vydané, 
nějaké  účetní  závěrky.  On  sám  účetnictví nevedl a zastával stanovisko, že toto se 
v podstatě  nevedlo.  Do  šanonů  zakládal  faktury,  které  přicházely  ze  společnosti 
ČEPRO  jednak  na  spotřební  daň  a  v té  době  i  za  úhradu  PHM.  Přílohy  č.  14  pro 
ČEPRO  vyplňoval  dle  pokynů  Š.  Když  přišel  do  datové  schránky  dopis,  měl  Š.  o 
tomto informovat a dle jeho pokynů  jej vybral. Do konce r. 2009 měl Š. přímý přístup 
na  účet  společnosti  Barella  přes  „profibanku“,  takže  dle  potřeby  příkazy  zadával 
přímo on. Od r. 2010 již tuto možnost neměl a on (myšleno Z.) musel vytvořit tabulku 
a poslat ji na adresu „centralrafinerie“, dále si nepamatoval. U. vždy toliko podepsal 
dokumenty,  které  měl  připravené.  Obžalovaný  Z.  rovněž  popsal  okolnosti  jednání 
s pracovníky FÚ, pro které jednak měli nachystat nějaké podklady, k čemuž nedošlo, 
a pokud se tito dostavili do sídla společnosti Barella a žádali vydání všech dokladů, 
dle pokynů Š. vyklidil kancelář za účelem malování a pracovníky správce daně poslal 
pryč. Š. mu nařídil, aby nachystal faktury ze společnosti Crofton na společnost, jejíž 
iniciály si již nepamatoval, s tím, že je to domluveno s jednatelem  K.  z této 
společnosti. Taktéž mu řekl, o kolik to má být více než faktury vystavené Barellou. 
Nachystané faktury mu posléze Š. vrátil „oražené“ s tím, že tyto má předat na Celní 
úřad  Ostrava  J.  Š. mu  předal  dvě  přiznání  k dani z přidané  hodnoty  za  společnost 
Crofton Invest, aby je podal na FÚ Ostrava II, také mu předal doplněná a vyplněná 
přiznání k DPH týkající se společnosti Barella za měsíce listopad a prosinec 2009 a 
za měsíce leden, únor a březen 2010, aby tyto zanesl na FÚ. V rámci obchodování 
společnosti Barella měl připravit návrh faktoringové smlouvy mezi Newington Limited 
a Barellou, a toto umístit jako rozepsané na e-mail Barelly. Koupil si vzory smluv a 
podle podkladů tak učinil. Úkoly související se společností Barella  mu zadával Š. a 
posléze  i  pro  společnost  UNICORN  CS  RATE.  Předal  mu  960.000,-  Kč,  aby  tyto 
zaplatil na FÚ Ostrava jako nedoplatek Barelly na DPH. Posléze jej zaúkoloval, aby 
zajistil kancelář se sídlem mimo kraj, což učinil, a to v Bystřici pod Hostýnem. Při své 
činnosti se setkal nikoliv fyzicky s jménem Roman V., což vyplynulo jak z rozhovorů, 
tak i z informací od Š.  a  B. Roman V.  měl  používat  e-mailovou adresu 
„centralrafienrie“.  Posledně  jmenovaný  měl  přímé  bankovnictví  na  účet  společnosti 
Barella za A..  Rovněž  měl  kontakt  s Radomírem  V.,  který  měl  používat  e-mail 
„xxx@xxx“, dále si již nepamatoval, ze kterého mu poslal  e-mail s instrukcemi, kam 
má posílat faktury a tabulky od společnosti ČEPRO. Někdy v květnu mu Radomír V. 
telefonoval na kódovaný telefon Sagem ohledně rozšíření denního limitu bankovního 
účtu společnosti UNICORN CS RATE. Z. tvrdil, že rovněž komunikoval s G., jehož 
telefonní  číslo  měl  v telefonním  přístroji  Sagem  uloženo  pod  jménem „Tercie“. G. 
zajišťoval v ČEPRU vyskladňování a naskladňování za pomocí systému MARS, a to 
v souvislosti  se  společností  Barella.  E-mailem mu posílal podklady pro postoupení 
pohledávky mezi společnostmi Barella, s.r.o., a Unicorn Čerpací stanice, a také mu 
ohledně těchto informací telefonoval. G. měl notebook i s kartami Mars, které přivezl 
ze společnosti ČEPRO pro obchodování za společnost UNICORN CS RATE. Byly to 
postupně karty na jeho osobu (myšleno Z.) na T. a posléze na T. Zmíněné notebooky 
spolu s kartami  a  mobilním  internetovým  připojením  předal  Š.  a  ten  je  předal  nebo 

pokračování 
 
38 
sp.zn. 30T 7/2011 
poslal do Kroměříže G. Když byl nějaký problém ve společnosti ČEPRO s nějakým 
náklaďákem či tankováním a jej kontaktovali z ČEPRA, tak on telefonoval G., který to 
vždy  vyřešil.  Dle  výpovědi  Z.  měla  společnost  Barella  fungovat  s ohledem na 
informace  Š.  do  konce  r.  2009,  poté  měla  být  přepsána  na  někoho  jiného. 
V následujících  fázích  výpovědi  Roman  Z.  popisuje  okolnosti,  za  kterých  mělo  dojít 
k provedení  převodu  obchodního  podílu  společnosti  Barella,  s.r.o.,  na  „Vietnamce“, 
na což soud odkazuje s tím, že s tímto převodem byly problémy, neboť fyzicky osoba 
Vietnamce nekorespondovala s jeho fotografií v pase.  Právě  z důvodu  změn 
jednatele došlo k zastavení obchodování od společnosti ČEPRO, kdy následně byly 
vyvinuté aktivity, aby došlo k obnovení a uvolnění zablokovaného zboží. Obžalovaný 
Z.  akcentoval,  že  vykonával  jen  ty  věci,  jež  mu  byly  nařízené  či  řečené  Š.  Po 
ukončení jeho činnosti ve společnosti Barella ke konci února 2010 začal dle pokynů 
Š.  vykonávat obdobnou činnost pro společnost UNICORN CS RATE. Čeho se jeho 
činnost měla týkat, je uvedeno v následné části jeho výpovědi, na což nalézací soud 
odkazuje. Pokud se zmínil, že byl v telefonickém kontaktu s Radomírem V., pak tuto 
skutečnost zjistil jednak ze sdělení Š. a posléze on sám (myšleno Z.) Radomíru V. 
telefonoval ze svého telefonního přístroje. Spoluobžalovaný U. jej neúkoloval, vždy 
vše probíhalo tak, jak řekl Š., co je třeba udělat nebo zařídit, a on pak (myšleno Z.) 
kontaktoval  U.  nebo mu poslal zprávu, na základě které došlo posléze ke schůzce, 
v rámci které tento podepsal to, co bylo třeba. Na podrobnosti se nikdy neptal, avšak 
principiálně  věděl,  o  co  se  jedná.  Závěrem  této  své  procesní  výpovědi  Roman  Z. 
uvedl, že U. chápal jako oficiálního jednatele potřebného pro jednání s úřady, Š. jej 
úkoloval  (myšleno Z.) a zajišťoval různé informace jak z FÚ, tak z úřadu celního. B. 
dle  jeho  názoru  zajišťoval  příslušníka  vietnamské  národnosti  pro  účely  nového 
jednatele. Roman V.  prováděl  platby  se  společností  Newington  na  účet  společnosti 
Barella  a  poté  na  společnost  ČEPRO.  Radomír  V.  zajišťoval  finanční  transakce 
jednak u společnosti Barella a posléze u společnosti UNICORN CS RATE. G. a H. 
zajišťovali  vyskladňování  a  naskladňování  zboží  u  ČEPRA.  Závěrem  této  procesní 
výpovědi  požádal  policejní  orgán  o  status  spolupracujícího  obviněného  dle  §  178a 
tr.ř. 
 
 
Dne 21.10.2010 byl realizován výslech obviněného  Romana  Z.  jako osoby, 
které bylo přiznáno postavení ve smyslu ustanovení § 178a tr.ř. (č.l. 3391 – 3408). 
V úvodu  této  výpovědi  byl  přítomným  státním  zástupcem  poučen  o  podmínkách  a 
důsledcích postupu ve smyslu § 178a tr.ř. a taktéž je zaprotokolováno, že jmenovaný 
měl  k dispozici své vlastní rukou psané poznámky, do kterých nahlížel. Vzhledem 
k počátečnímu obsahu protokolované výpovědi dospěl nalézací soud k závěru, že po 
obsahové  stránce  je  vyjádření  Romana  Z.  shodné  tak,  jak  učinil  ve  své  procesní 
výpovědi  dne  16.6.2010,  a  proto  na  ni  nalézací  soud  plně  odkazuje,  neboť  by  se 
jednalo pouze o opisování jeho vyjádření. Obžalovaný Roman Z. rovněž uvedl, že to 
byl opětovně Š., který mu předal přiznání k DPH za společnost Crofton Invest, aby jej 
předal na FÚ Ostrava II, což učinil. Ke kterým měsícům se toto daňové přiznání však 
vztahovalo, si již nepamatuje. Se Š.  se domlouvali,  že  pro  společnost  Barella  bude 
pracovat  zhruba  do  konce  roku,  neboť  posléze  bude  tato  společnost  přepsána  a 
převedena  někam  jinam.  14.12.2009  jeli  společně  s U.,  S.  a  R., který domluvil 
nového  jednatele  přes  pana  B., do  Brna,  kde  mělo  dojít  k přepisu  společnosti  na 
nového  jednatele.  Čekal  na  ně  již  B.  s nějakým  Vietnamcem  a  poté  se  odebrali 
k notářce  provést  notářský  záznam  nebo  zápis.  Vzhledem  k tomu, že Vietnamec 
neměl výpis z rejstříku trestů, notářka úkon odmítla, a proto se vraceli všichni zpět do 
Ostravy.  Cestou  někdo  telefonoval  R.  s tím,  že  přepis  je  domluvený  na  následující 

pokračování 
 
39 
sp.zn. 30T 7/2011 
den, tj. 15.12.2009, a proto jeli znovu s U. do Brna, kde se potkali s B. a Vietnamcem 
a následně šli zrealizovat převod k jinému  notáři. V této souvislosti mu Š. řekl, aby 
zajistil novou kancelář pro společnost Barella, avšak mimo kraj. Učinil tak a kancelář 
zajistil v Bystřici  p.  Hostýnem.  Do  konce  r.  2009  měl  Š.  přímý  přístup  na  účet 
společnosti  Barella  přes  profi  banku,  takže  když  bylo  nutno  proplácet  nějaké  věci 
nebo dát mu výplatu, „tak to činil přímo“. Od r. 2010 vždycky musel napsat e-mail na 
adresu centralrafinery panu V.  a  tento  následně  platbu  provedl.  V době,  kdy  již  byl 
jednatelem  společnosti  Barella  ten  „Vietnamec“,  došlo  k zastavení obchodování se 
společností ČEPRO a tudíž bylo nutno přivést nového jednatele do Prahy na ČEPRO 
za účelem uvolnění zboží, které bylo blokováno. Od Š. obdržel telefonní číslo na B. 
na jeho kódovaný telefon, na který jej kontaktoval s tím,  že  je  zapotřebí  toho 
„vietnamského jednatele“. 31.3.2010 zajel do Hodonína, kde B.  přivedl  Vietnamce, 
domnívá se, že to byl tentýž, který byl při přepisu společnosti. Posléze šli na Obecní 
úřad  v Hodoníně,  kde  byla  ověřena  plná  moc  mezi  ním  a  mnou  (myšlenou  Z.) na 
jednání ve společnosti ČEPRO. Od Š. obdržel 100.000,- Kč, které předal B. a ten je 
dal nějakému mladšímu muži mezi 25 – 30 lety. On (myšleno Z.) naložil Vietnamce a 
jeli do Prahy do ČEPRA a když seděli v jednací místnosti, zjistil, že tento má doklady 
nebo pas na  úplně  jiné  jméno,  takže  odtud  odjeli  a  zavezl  jej  zpět  do  Hodonína. 
3.5.2010  jel  opětovně  s U.  do  Brna,  kde  na  jedné  benzínce    čekali  na  B., který 
opětovně  dle  jeho  názoru  přivezl  fyzicky  stejného  Vietnamce,  který  byl  při  přepisu 
společnosti  a  taktéž  přivezl s sebou  tlumočníka.  Následně  odjeli  znovu  do  ČEPRA 
jednat  o  uvolnění  zablokovaného  zboží.  Cestou  se  U.  bavil s tlumočníkem  a 
Vietnamcem  a  díval  se  do  jeho  pasu  a  zjistil,  že  při  poslední  návštěvě  ČEPRA 
s Vietnamcem si tohoto fotili a fotografie, která  je v pase,  vůbec  neodpovídala 
vzhledově Vietnamci, se kterým jeli.  Po dojezdu do Prahy měli domluvenou schůzku 
s JUDr. S. Posléze ani další jednání v budově  ČEPRA  nebylo  úspěšné.  Následně 
došlo znovu k zapsání  U.  jako  jednatele  společnosti  Barella,  k tomuto však již 
nedošlo v Ostravě, nýbrž v Brně, kde vše zařizoval B. Obžalovaný rovněž uvedl, že 
pro jednání společnosti Barella s ČEPREM vytvářel základ dopisu pro JUDr. S., kdy 
tento dopis se nacházel v zadrženém  notebooku  společnosti  UNICORN  CS  RATE. 
Ještě před zadržením jej Š. několikrát poslal do Bystřice p. Hostýnem pro poštu od 
společnosti  Barella,  a  to  jak  do  schránky,  tak  i  na  poštu.  Š.  mu  rovněž  řekl,  aby 
sehnal  kancelář  někde  v Ostravě  pro  novou  společnost,  která  bude  obchodovat  a 
pokračovat  s obchodováním  se  společností  ČEPRO  místo  Barelly.  Kancelář  zajistil 
v Ostravě – Svinově. Z. rovněž uvedl, že Š. v jeho přítomnosti často telefonoval jak 
Romanu  V., tak i Radomíru V.,  neboť  je  oslovoval  křestními  jmény.  K doplňujícím 
dotazům stran Z. dále uvedl, že v souvislosti se záměrným malováním kanceláře na 
ul. Martinovské, kde měla sídlo společnost Barella, účetnictví sbalil dle pokynů Š. do 
krabice, kterou nějakou dobu měl v autě, poté ji po uklizení kanceláře zpět donesl do 
této  místnosti a následně předmětnou krabici zavezl do garáže na ul. Polaneckou. 
Je mu známo, že Š.  měl  účetní  firmu  a  taktéž  vyvíjel  i  nějaké  další  aktivity. 
Disponoval s razítkem  společnosti  Barella  a  pokud  je  mu  známo,  jedno  měl  i 
spoluobžalovaný  U.  S výjimkou  jim  popsané  péče  o  účetnictví  Barelly  dělal  „takové 
tabulky“ v době,  kdy  společnost  ještě  nakupovala  zboží  od  ČEPRA,  ve  které  byly 
jednotlivé faktury tak, aby byly známy formy obchodování. Š. toto po něm chtěl, aby 
mohl  vyplnit  přílohu  č.  14  a  daňové  přiznání.  Jednání,  jež  se  mu kladlo za vinu 
usnesením  o  zahájení  trestního  stíhání  se  zakládá  na  pravdě  s tím,  že  on  neměl 
přístup  k financím,  plnil  to,  co  mu  bylo  řečeno.  Žádného  školení  o  fungování 
v daňovém  skladu  společnosti  ČEPRO  se  nezúčastnil,  pouze  byl  proškolen  jejími 
pracovníky,  jak  má  vyplňovat  přílohu  č.  14.  Je  mu  známo,  že  Barella  měla 

pokračování 
 
40 
sp.zn. 30T 7/2011 
s ČEPREM  uzavřené  dvě  smlouvy,  jež  byly  součástí  účetnictví,  kdy  tyto  mu  předal 
opětovně Š. s tím, že jedna byla rámcová, nezná bližší označení. Jedna byla obecná, 
ve které byly obecné podmínky vztahující se k obchodování s ČEPREM.  Jedna  ze 
smluv upravovala okolnosti týkající se vyskladňování a naskladňování zboží a chodu 
daňového skladu. Zmíněná příloha č. 14 se vztahovala ke smlouvě „konkrétní“, kde 
byly  uvedené  osoby  oprávněné  k naskladňování  a  vyskladňování.  Rovněž  nebyl 
blíže  seznámen  se  systémem  MARS,  konkrétní  školení  neabsolvoval,  pouze  při 
převzetí  „čteček  a  karet“  do  systému  obdrželi  od  svědka  L.  na flashce návod 
k používání, který však blíže nestudoval, neboť s ním nepracoval. Připustil, že v jeho 
přítomnosti  pracovník  společnosti  ČEPRO  L.  provedl  kontrolní  objednávku  při 
aktivaci karet 
systému MARS. K opakovanému dotazu souvisejícímu 
s obchodováním zboží v daňovém skladu uvedl, že od společnosti ČEPRO dle jeho 
názoru mohou kupovat zboží společnosti, které s ní měly uzavřenou smlouvu. Pokud 
je mu známo, v rámci  daňového  skladu  je  možno,  aby  společnosti  mezi  sebou 
nakupovaly a prodávaly. Spotřební daň je nutno zaplatit v okamžiku vyskladnění, je 
mu známo, že docházelo k vystavování  zálohových  faktur  na  spotřební  daň 
společnosti ČEPRO, kterou fyzicky viděl a musela se zaplatit částka na této faktuře 
uvedena  předtím,  než  došlo  k uvolnění  zboží.  V okamžiku,  kdy  někdo  objednal 
prodej zboží z daňového  skladu,  k čemuž  sloužil  zřejmě  systém  MARS, bylo nutno 
zaplatit zálohovou fakturu již zmíněnou, kdy tuto fakturu ČEPRO poslalo na pražské 
telefonní číslo, jež bylo uvedeno v e-mailu od V. Kromě již zmíněné úhrady spotřební 
daně  bylo  nutno  zaplatit  samotné  zboží.  Zda  množství  odebraného  zboží  uvedené 
v příloze  14  odpovídalo  skutečně  odebranému  množství  PHM,  obžalovaný  Z.  neví 
s tím,  že  jej  neobjednával  ani  nevyskladňoval  (č.l.  3404).  Akcentoval,  že  zmíněnou 
tabulku tvořící přílohu č. 14 vyplňoval po domluvě a dle pokynů spoluobžalovaného 
Š.  Vytištěnou  tabulku  nechal  podepsat  U.  Pokud  byl  dotazován,  zda  se  účastnil 
nějaké  dohody,  jakým  způsobem  bude  vyplňováno  daňové  přiznání  k DPH za 
společnost  Barella,  uvedl,  že  v podstatě  o  všem  rozhodoval  Š.,  kterému  on  sdělil 
údaje, se kterými disponoval, ke  kterým  se  již  vyjádřil.  Vzhledem  k tomu, jakým 
způsobem obdržel pokyny ke zpracování podkladů, mu bylo jasné, že vyhotovené a 
odevzdané  daňové  přiznání  k DPH  neodpovídá  skutečnostem.  Daňové  přiznání 
podepsané  U.  jako  jednatelem  společnosti  na  FÚ  doručil  on sám a taktéž uhradil 
nedoplatek na DPH ve výši 960.000,- Kč, jež obdržel od Š. Pokud je mu známo, Š. 
byl  jednatelem  společnosti  TREDSTONE,  která    vedla  účetnictví  Barelly,  avšak 
v jeho  přítomnosti  se  tento  nikdy  o  účetní  doklady  společnosti  Barella,  s.r.o., 
nezajímal. Disponoval toliko se souhrnnými informacemi o objemu zboží. Smlouvy 
s ČEPREM,  ke  kterým  se  vyjadřoval,  byly  podepsány  U., avšak u podpisu nebyl. 
Poznámky,  které  měl  u  procesních  výslechů,  si  zpracovával  sám  až  po  svém 
zadržení. Pokud je mu známo, se systémem MARS v souvislosti  se  společností 
Barella pracovali G. a H. na základě pověření, jež je opravňovalo k naskladňování a 
vyskladňování minerálních olejů ve společnosti ČEPRO. Měli být někde v Kroměříži, 
avšak  kde  přesně,  neví.  K cílenému dotazu,  zda  se  může  vyjádřit,  která  ze 
společností obchodovala s Barellou v daňovém skladu, uvedl, že se jednalo o hodně 
firem, konkrétně uvedl společnost PetroJet.  
 
 
U hlavního líčení obžalovaný Roman Z. zejména stvrdil své výpovědi z řízení 
přípravného  a  dále dodal, že nebyl v této  souvislosti  na  něj  činěn  žádný  nátlak, 
nebyla  mu  nabídnuta  žádná  výhoda,  byl  pouze  upozorněn  na  možnost  varianty 
spolupracujícího obviněného. Byl upozorněn, že výslech bude v přítomnosti státního 
zástupce  a  obhájců  obviněných.  Poznámky,  které  měl  k dispozici v přípravném 

pokračování 
 
41 
sp.zn. 30T 7/2011 
řízení,  předložil  k nahlédnutí v originále i soudu, který konstatoval, že se jedná o 
totožné písemné poznámky.  
 
 
Obžalovaný  Z.  rovněž  potvrdil,  že  až  do  jeho  výslechu  (míněno  procesní 
výslech u hlavního líčení) na něj nebyly činěny žádné snahy od „kohokoliv“ o změnu 
výpovědi. Obžalovaného Radomíra V. fyzicky u hlavního líčení vidí poprvé a „má za 
to“, že s ním telefonoval v jednom  případě,  kdy  obsah  telefonátu  se  týkal  řešení 
nějaké  finanční  situace  s tím, že Š.  mu  říkal,  že  bude  volat  pan  V.  a posléze 
skutečně někdo telefonoval, aniž by se však představil, takže to nemůže potvrdit, že 
to  byl  on,  je  to  jen  jeho  domněnka.  Podle  hlasu  se  jednalo  o  staršího  člověka 
s hrubším hlasem. Hovor byl veden něco ohledně účtu v bance. Jméno Radomíra V. 
občas zaznělo z úst Š., kdy si vzpomněl na jednu situaci v souvislosti s Barellou, jež 
se  týkala  platební  karty  a  přístupu  k internetovému bankovnictví. Bylo mu tehdy 
řečeno, že v souvislosti s převodem obchodního podílu na U. nechtěně někdo zrušil 
přístup, díky čemuž se právě V. na účet dostat nemohl. Obžalovaného Romana V. 
nezná,  u  hlavního  líčení  jej  vidí  poprvé,  neví  o  tom,  že  by  s jmenovaným byl 
v telefonickém kontaktu. Tomáše Š. zná zhruba od r. 2003 – 2004, byl to právě on, 
který  jej  úkoloval  a  řídil.  Obžalovaného  U.  poznal v době,  kdy  začal  pracovat  pro 
společnost  Barella.  Obžalovaného  G. někde  viděl,  později  s ním byl v telefonickém 
kontaktu.  H.  neviděl  a  taktéž  s ním nemluvil. Kam putovaly cisterny s pohonnými 
hmotami, resp.  kdo  byl  konečným  odběratelem,  mu  není  známo.  Nalézací  soud 
konstatuje,  že  výpověď  obžalovaného  Z.  ať  již  učiněná  jím  osobně  spontánně  či 
k dotazům  soudu  byla  shodná  po  stránce  obsahové  jako  výpovědi  učiněné  v řízení 
přípravném. V průběhu jeho výslechu došlo k situaci, kdy obžalovaný uvedl, že dle 
jeho  názoru  již  řekl  vše  co  ví,  s tím, že od této chvíle využívá svého práva 
nevypovídat. S tímto stanoviskem nesouhlasil obžalovaný U.  prostřednictvím  svého 
obhájce Mgr. Grepla, dle kterého Z.  jako spolupracující  obviněný  by  měl  plnit  své 
závazky v souladu s tímto institutem, a tudíž měl by odpovědět na dotazy obhajoby. 
Na takto vzniknuvší situaci obžalovaný Z. reagoval, že „nemá co skrývat“, vypovídat 
je ochoten s tím, že vše co věděl, již uvedl. Vzhledem k jeho ochotě dále vypovídat 
bylo umožněno obhajobě klást dotazy, ke kterým tento dále vypověděl, že vyplněné 
přílohy č. 14 dle pokynu (k čemuž se opakovaně podrobně vyjádřil) byly zadány do 
systému  ČEPRA  a  s podpisem  statutárního  zástupce  odeslané  poštou  rovněž této 
společnosti. Připravené přílohy č. 14, jakož i všechny další materiály, kde bylo nutno 
podpis  U.,  postupoval  tak,  že  se  dohodli  telefonicky  na  schůzce,  on  (myšleno  Z.) 
zajel za U., který tyto materiály podepsal. Není mu známo, že by jakoukoliv listinu 
podepsal jménem U. kdokoliv jiný. O postavení spolupracujícího obviněného vznesl 
žádost  vůči  orgánům  činným  v přípravném  řízení  on  sám,  nebylo  to  obráceně. 
Potvrdil, že protiprávní jednání, jež je popsáno v obžalobě ve vztahu k jeho osobě, se 
takto uskutečnily. Připustil, že jako asistent ředitele společnosti Barella viděl nějaké 
výpisy  ze  skladu,  kolik  se  odčerpalo,  vyhotovoval  přílohu  č.  14,  jednal  dle  pokynů 
vůči FÚ, navštěvoval spoluobžalovaného U., cenové nabídky na pohonné hmoty od 
společnosti  ČEPRO  chodily  mailem,  ke  kterému  měl  přístup.  Naproti  tomu  neřešil 
finance, obchodování, personální otázky. Z.  vyslovil názor, že práce, které 
vykonával,  těmto  rozuměl,  nepotřeboval  se  s nikým  poradit  či  vznést  námitky. 
Respektoval pokyny Š.  Pokud u hlavního líčení  zaznělo  z jeho úst jméno „V.“ a 
v přípravném  řízení  uvedl,  že  Š.  oslovil  V.  křestním  jménem,  pak  k tomuto 
zdánlivému rozporu uvedl, že hlavní líčení je konáno s určitým časovým odstupem, 
výpovědi v přípravném řízení jsou přesnější, neboť si je pamatoval lépe. Setrval na 
svém tvrzení, že dle jeho názoru se hovořilo s V. starším. Pokud byl cíleně dotázán, 

pokračování 
 
42 
sp.zn. 30T 7/2011 
zda viděl nebo slyšel, že by Š. přijímal a vykonával pokyny obžalovaných Radomíra 
V.  a Romana V.,  uvedl,  že  takto  se  přímo  vyjádřit  nemůže,  neviděl  je  spolu, avšak 
tuto  skutečnost  dovozuje  z obsahu  telefonátů.  Ze  společnosti  ČEPRO  na  Barellu 
chodila  jednak  celková  faktura  na  spotřební  daň  a  posléze  jednotlivé  faktury, 
domnívá se, že na odebrané zboží. Do „tabulky“ pod č. 14, ke které je opakovaně 
dotazován,  dopisoval  litry,  které  se  za  den  prodaly,  včetně  ceny.  Obžalovanému  Z. 
byly  předložené  „přílohy  č.  14“  (č.l.  6457),  ke  kterým  uvedl,  že  se  domnívá,  že  se 
jedná o „tabulky“, o kterých vypovídal. Posléze se vyjádřil k jednotlivým údajům na 
této  příloze  č.  14,  kdy  soud  na  jeho  vyjádření  odkazuje.  Akcentovat  však  je  nutno 
opakované stanovisko obžalovaného Z.,  dle  kterého  tento  zmíněnou  přílohu  č.  14 
vyhotovoval  dle  pokynů  obžalovaného  Tomáše  Š.  V letech 2009 –  2010 jednal 
v ČEPRU  asi  3  –  4  krát,  např.  s A.,  P.,  L.  a dalšími pracovníky, jednal s něma  i 
telefonicky.  Vždy,  když  byl  nějaký  problém,  jež  se  týkal  Barelly,  jel  do  ČEPRA  na 
primární popud Š.,  který  mu  řekl,  že  je  třeba  to  vyřešit,  aby  mohlo  probíhat 
obchodování. Od koho se Š. dozvěděl o event. vzniknuvším problému, neví.  
 
 
Obžalovaný  Š.  reagoval  ve  smyslu  ustanovení  §  214  tr.ř.  na  výpověď 
obžalovaného  Z.  velmi kategoricky v tom  směru,  že  s jeho  výpovědí  „zásadně 
nesouhlasí“, ve zbytku se vyjádří ve své procesní výpovědi.  
 
 
V souvislosti s výpovědí  obžalovaného  Z.  byly  opakovaně  zmiňovány 
poznámky,  které  měl  jmenovaný  k dispozici  u  všech  procesních  výpovědí. 
Obžalovaný  Z. tvrdil, že s výjimkou adresy obhájkyně jsou všechny záznamy psané 
jeho vlastní rukou, o čemž není důvod pochybovat. Obsah záznamů je takřka totožný 
s procesními výpověďmi jmenovaného a tudíž není nutno znovu rekapitulovat obsah 
těchto poznámek, stačí na ně toliko odkázat (č.l. 3370 – 3390). Jak již bylo uvedeno, 
originály  měl  nalézací  soud  rovněž  k dispozici, které posléze byly obžalovanému 
vráceny, neboť soud nezvažoval eventualitu písmoznaleckého zkoumání ve vztahu 
k autorovi poznámek.  
 
 
Obviněný Jan H. dne 8.10.2010 před policejním orgánem využil svého práva 
nevypovídat, pouze uvedl, že si podává stížnost do usnesení o zahájení trestního 
stíhání (č.l. 3447 – 3451).  
 
 
Obviněný  Jan  H.  dne  9.10.2010  (č.l.  291  –  291 v.t.) v rámci rozhodování o 
návrhu  státního  zástupce  na  jeho  vzetí  do  vazby  před  soudkyní  Okresního  soudu 
v Ostravě uvedl, že jednání, jež se mu klade za vinu usnesením trestního stíhání, se 
více jak z 80  %  nezakládá  na  pravdě.  Připustil,  že  pracoval  ve  společnosti 
MORAVSKÉ RAFINERIE, a.s., kdy za pomocí speciálního programu MARS, jež 
nelze oklamat, prováděl úkony související s vyskladňováním a naskladňováním zboží 
–  nafty  a  benzínu  pro společnosti  PetroJet a  Barella  prostřednictvím firmy  ČEPRO. 
Pro firmu EUROJET zmíněné úkony neprováděl. V systému MARS vyplnil množství 
pohonných hmot, SPZ vozidla, řidiče atd., jinak by ČEPRO zboží nevydalo. Evžena 
U., Romana Z., Tomáše Š.  nezná, Romana V.  zná pouze z vidění  z budovy, kam 
chodil  do  zaměstnání,  s Radomírem  V.  se  potkal  dvakrát  nebo  třikrát.  S žádnou 
z těchto osob neměl bližší kontakt. Jeho nadřízeným v Moravských rafinériích byl T., 
který jej informoval, že bude vyskladňovat pohonné hmoty pro firmu Barella, na což 
měl  elektronický  podpis  a  vyskladňování  bylo  prováděno  přes  již  zmíněný  systém 
MARS. V této  své  činnosti  neviděl  nic  závadného.  „U  PetroJetu  dostával  někdy 
kontrakty u G., to jenom pokud se týče množství, které mohl vyskladnit“.  

pokračování 
 
43 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
 
Dne 16.12.2010  obviněný  Jan  H.  dále  vypověděl  (č.l.  3452  –  3457), že 
skutečně „uvolňoval“ zboží pro firmu Barella, s.r.o., avšak ve vztahu k jeho osobě se 
nejednalo o zaměstnance, nýbrž o dohodu mezi Barellou a Moravskými rafinériemi, 
zastoupenými panem T. Zmíněné firmy se dohodly na vyskladňování zboží ze skladu 
společnosti ČEPRO, a.s. Jeho náplň spočívala v tom, že na základě objednávek, jež 
mu  přicházely  faxem,  tyto  zhodnotil  a  za  pomocí  systému  MARS  zadával  přes 
počítač  do  firmy  ČEPRO,  a.s.  Do systému zadal množství zboží, druh, dopravce, 
jména  řidiče  včetně  osobního  čísla,  SPZ  vozidla  a  terminál  k vyskladnění  zboží. 
Zmíněné zboží bylo vyskladněno až po zaplacení a nešlo do této doby je odebrat ani 
objednat.  Množství  naskladněného  zboží  si  vždy  ráno  ověřoval  ve  skladě  ČEPRO, 
a.s.,  na  terminálu  a  podle  uvolněného  druhu  zboží  jej  rozděloval  smluvním 
zákazníkům.  Popřel,  že  by  se  podílel  na  tvorbě  cen  pohonných  hmot,  které  byly 
dohodnuté  mezi  zákazníky  a  firmou  ČEPRO,  a.s.  On  vždy  v pondělí  obdržel 
navýšení nebo snížení cen podle kotací, jež se pohybovaly dle kotací ČEPRA, a.s. 
Tyto  změny  stálým  partnerům  zasílám  zprávou  nebo  telefonem.  Zákazníky  nikdy 
nesjednával ani nenabízel cenu. Akcentoval, že Z.,  U.  nezná,  nehovořil  s nimi 
telefonem, neviděl  je.  Nikdy  nedostával  příkazy  od  Radka  V., kterého znal 
z dřívějšího  působení  v Napajedlích,  avšak  velmi  zběžně.  Někdy  jej  potkával 
v Kroměříži,  když  odcházel  ze  zaměstnání,  což  bylo  tak  jednou  za  dva  měsíce. 
S Romanem  V.  se  rovněž  potkával  převážně  ráno  při  příchodu  do  zaměstnání  a 
někdy  přes  den,  když  tento  chodil  kolem  něj  do  účtárny.  Příkazy  mu  nedával,  tyto 
dostával od T. Možnost nahlédnout do účetnictví nikdy neměl. Pro firmu EUROJET, 
s.r.o.,  nikdy  nenaskladňoval  ani  nevyskladňoval  žádné  zboží.  Ve  vztahu ke 
společnosti PetroJet, s.r.o., na základě pověření vyskladňoval pohonné hmoty nebo 
zboží ze systému MARS, v tomto případě dostával příkaz od G., kolik může ten den 
zboží  prodat.  Cenu  nikdy  neurčoval,  nové  zákazníky  nikdy  nesjednával.  Nikdy 
nepřijímal nabídky od jiných společností, které byly schopny dodávat minerální oleje. 
Posléze  popsal  svého  nadřízeného  T., který mu v rámci  prvního  setkání  předložil 
generální  plnou  moc  udělenou  Moravskými  rafinériemi,  díky  čemuž  jednal  za 
společnost s ČEPREM, a.s., zákazníky apod.  K cílenému dotazu uvedl, že si není 
vědom  toho,  že  by  společnosti  ČEPRO,  a.s.,  zasílal  potvrzení  o  postoupení 
pohledávek.  Přestože  v ruce  nikdy  neměl  žádnou  smlouvu  mezi  Barellou  a 
Moravskými rafinériemi, dle jeho názoru však tato musela  být  ČEPRU,  a.s., 
předložena. Zda G. vykonával ještě nějaké jiné úkony neví, neboť tento seděl v jiné 
kanceláři, jež se nacházela na stejném patře v blízkosti kanceláře „Radka V.“. Zda G. 
měl  pravomoc  stanovovat  ceny  neví,  neboť  on  je  již  dostával  napsané od T.  a 
v případě  společnosti  PetroJet,  s.r.o.,  od  G.  Pokud jednal s ČEPREM,  a.s.,  o 
uvolňování  zboží  z jeho skladu, nikdy se nesetkal s pojmem  daňový  sklad,  i  na 
počítačovém terminálu bylo vždy napsáno sklad ČEPRA, a.s., nikdy daňový.  
 
 
Obžalovaný Jan H.  u  hlavního  líčení  k obsahu obžaloby uvedl, že s touto 
v celém rozsahu nesouhlasí, nikdy se nemohl podílet na nějakých daňových únicích, 
nikdy nebyl zaměstnancem Barelly, nýbrž vždy Moravských rafinérií, a.s., kde jej řídil 
pan  T. Právě posledně jmenovaný mu vyřídil plnou moc a zmocnění na uvolňování 
zboží z ČEPRA  pro  Barellu  prostřednictvím  systému  MARS.  Obžalovaný  H. 
opětovně  popsal,  které  údaje  do  systému  zadával  a  v čem  spočívala  jeho  práce. 
Spoluobžalované Š., U., Z. až do zahájení hlavního líčení neviděl, s těmito nejednal 
ani telefonicky. Obžalovaného Radomíra V.  znal z dřívější  doby,  avšak  v rámci 
sportovní činnosti. Tento mu nikdy nezadával žádné úkoly ani jej neovlivňoval v jeho 

pokračování 
 
44 
sp.zn. 30T 7/2011 
činnosti. Romana V. potkával pravidelně při příchodu do zaměstnání, avšak pouze se 
pozdravili. Roman V. měl kancelář dole a on v prvním patře, kde měl počítač. Neví o 
tom,  že  by  posledně  jmenovaný  určoval  ceny  pohonných  hmot.  Pokud 
z vyšetřovacího spisu vyplývá, že měl přebírat maily na mailové adrese cmrav@, pak 
toto se nezakládá na pravdě, neboť tento mail byl zřízen ještě před jeho příchodem 
do zaměstnání a používal jej T. a snad i další pracovníci, neboť se jednalo o „mail 
informativní“. Je pravdou, že když byl členem zastupitelstva města Napajedla, jednou 
mu na tento mail poslali zprávu ze zasedání, poněvadž potřebovali něco odsouhlasit, 
a tudíž, aby nedošlo k prodlužování, sdělil jim tuto adresu. Každé pondělí ráno  jim T. 
předával tabulku s navýšením cen a on všem sjednaným zákazníkům zasílal kotace 
nárůstu cen na daný týden, např. pokud šla nafta plus 30 haléřů, sdělil jim plus 30, 
pravomoc  jednání  se  zákazníkem  ohledně  objednávek  neměl.  Dále  využil 
obžalovaný  H.  svého  práva  nevypovídat,  a  proto  jeho  procesní  výpovědi  z řízení 
přípravného byly přečteny ve smyslu ustanovení § 207 odst. 2 tr.ř. 
 
 
Obviněný Dušan G. dne 8.10.2010 využil svého práva nevypovídat (č.l. 3436 – 
3440), pouze podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání.  
 
 
Následujícího dne, tj. 9.10.2010, obviněný Dušan G. za situace, kdy soudkyně 
Okresního soudu v Ostravě rozhodovala o návrhu státního zástupce na jeho vzetí do 
vazby, uvedl (č.l. 296 – 297), že jednání kladené mu za vinu v rozhodnutí policejního 
orgánu  se  nezakládá  na  pravdě.  Evžena  U., Romana Z.  a Tomáše Š.  nezná. 
Romana V. zná, neboť asi po dobu 2 – 3 měsíců  byl v pracovním poměru ve firmě 
PetroJet, s.r.o., kde dělal dispečera. Zná jej také jako syna Radomíra V. Posledně 
jmenovaný je jeho soused a připustil, že spolu začali podnikat. Později měl každý své 
firmy. Nebyl v pracovním  ani  obdobném  poměru  ve  vztahu  k Radomíru  V.  a to 
v období uvedeném v usnesení o zahájení trestního stíhání. Jana H.  zná,  neboť 
dělali  společně  dispečera  ve  stejné  společnosti,  jež  se  vztahovalo  k období, ke 
kterému se již zmínil. Nijak blíže se spolu nestýkali.  Obviněný  G.  akcentoval, že 
pokud mělo dojít ke krácení daně, pak z ČEPRA nikdo nevydal ani litr bez zaplacení 
zboží včetně spotřební daně a DPH. On jako dispečer neměl přístup k účtům, toliko 
k objednávkám ve vztahu k této  společnosti.  Žádnou  rozhodovací  pravomoc  neměl, 
ve  vztahu  ke  společnosti  Barella  měl  mandátní  smlouvu  na  vykonávání  funkce 
dispečera, tato však byla uzavřena mezi společností ATOL Invest, a.s., a Barellou, 
s.r.o. K cílenému  dotazu,  jaká  byla  jeho  faktická  činnost  ke  společnosti  Barella, 
uvedl, že „za tuto společnost jsem uvolňoval zboží v ČEPRU“.  
 
 
Obžalovaný Dušan G.  u  hlavního  líčení  k obsahu obžaloby uvedl, že 
protiprávní jednání, jež je mu kladeno za vinu, kategoricky odmítá. 
Spoluobžalovaného Radomíra V.  zná z bydliště  a  současně  z počátku  jejich 
společného podnikání. V době, jež se mu klade za vinu, však s jmenovaným žádný 
pracovní  ani  podobný  poměr  neměl.  O  Romanu  V.  je mu známo, že je to syn 
Radomíra V. a současně je mu známo, že Roman V. je jednatelem firem EUROJET, 
s.r.o., a PetroJet, s.r.o., a taktéž je pravdou, že mu udělil ve vztahu k těmto firmám 
plnou moc v souvislosti  se  společností  ČEPRO,  a.s.  V některých  případech  jej 
požádal o objednání benzínu nebo nafty motorové, avšak to nemělo nic společného 
s firmou Barella, s.r.o.  U.,  Š.,  Z.  nezná, neviděl  je.  S H.  pracovali  ve  stejné  budově 
jako administrativní pracovníci, jinak se blíže nekontaktovali. Pokud je mu obžalobou 
kladeno za vinu vyskladnění celkem 457 mil. litrů minerálních olejů, pak žádné zboží 
nevyskladňoval, pouze zadávali údaje do systému MARS. Radomír V. a Roman V. 

pokračování 
 
45 
sp.zn. 30T 7/2011 
nebyli  jeho  nadřízenými,  tudíž  jej  nemohli  úkolovat  a  on  nepřijímal  a  nevykonával 
jejich  příkazy  jako  nadřízených.  Není  pravdou,  že  by  obžalovaného  Z.  informoval 
„šifrovaným  telefonem“,  neboť  jej  ani  neměl  k dispozici. Používal jediný firemní 
telefon zn. Nokia tel.  č.  xxx. Ze své pozice nemohl nakupovat minerální oleje od 
společnosti  ČEPRO,  a.s.,  neměl  podepsanou  smlouvu  s ČEPREM,  neměl  přístup 
k financím, k účtům, zboží nikdy nepřebíral, takže jej nenakupoval. Rovněž popřel, že 
by  posílal  „postoupení  pohledávek  za  společnost  PetroJet,  EUROJET  na  Barellu“. 
Pokud  na  nějakém  příkazu  je  jeho  jméno,  pak  pouze  jako  kontaktní  osoba.  Žádný 
příkaz k vyskladnění nedával, pouze do systému MARS zadával údaje z objednávek. 
Zmíněný  systém  byl  objednávkový  systém  společnosti  ČEPRO,  a.s.  Ceny 
minerálních  olejů  nikdy  nedělal  ani  se  na  těchto  nepodílel,  pouze  ceník  přepsal  a 
rozeslal  zákazníkům.  Rovněž  nikdy  žádnou  dopravu  pro  společnost  nezajišťoval.  I 
Dušan  G.  po svém  spontánním  vyjádření  využil  svého  práva  dále  nevypovídat,  a 
proto ve vztahu k jeho výpovědi z řízení přípravného před soudkyní Okresního soudu 
v Ostravě bylo postupováno dle § 207 odst. 2 tr.ř.  
 
 
Obviněný  Evžen  U.  dne  16.6.2010  uvedl  (č.l.  3340  –  3345),  že  „ve  firmě 
Barella    začal  působit  začátkem  r.  2009,  kde  se  prováděly  obchody  s pohonnými 
látkami. Byl tam brán jako T. společník, za což odměna byla 300.000,- Kč ročně. Jak 
probíhaly  obchody  a  fakturace,  neví.  Jeho  další  výpověď  byla  velmi  strohá,  neboť 
odpovědi byly obecné, neurčité na dotazy policejního orgánu. Ke společnosti Barella, 
s.r.o., se dostal začátkem r. 2009, kdy se náhodně setkal s předchozí majitelkou této 
společnosti,  na  jejíž  jméno  si  nemohl  vzpomenout  a  taktéž  ji  nedokázal  popsat, 
přičemž  zmíněné  setkání  zřejmě  proběhlo  v Praze. K převodu  obchodního  podílu 
došlo  u  notáře  v Ostravě.  Věděl,  že  společnost,  kterou  převzal,  obchoduje  s PHM, 
které odebírala z ČEPRA, avšak komu je prodávala, neví. On  ve firmě působil jako 
„T.  společník“  s tím,  že  neměl  právo  rozhodování  o  určitých  věcech.  Taktéž 
vzpomenul občana vietnamské republiky „T.“, ke kterému rovněž nebyl schopen nic 
bližšího uvést, pouze tolik, že se s ním  viděl  příležitostně  v Praze  či  v okolí  během 
doby, co probíhalo jednání s majitelkou. Jakékoliv bližší poznatky k fungování 
společnosti  neměl,  spolupracoval  však  s Romanem  Z.,  jenž  byl  zplnomocněn  jako 
ředitel firmy k jejímu zastupování. Zaměstnal jej asi v dubnu 2009, jmenovaného znal 
„od vidění“. K cílenému dotazu, co měl tento na starosti, uvedl „skoro všechno“.  
 
 
Obviněný Evžen U. dne 17.6.2010 za situace, kdy soudkyně Okresního soudu 
v Ostravě rozhodovala o návrhu státního zástupce na vzetí jmenovaného do vazby, 
uvedl  (č.l.  175  –  176),  že  trvá  na  své  výpovědi  učiněné  před  policejním orgánem. 
11.10.2010,  kdy  bylo  rozhodováno  o  vazbě,  obviněný  Evžen  U.  uvedl  (č.l.  198  – 
199), že Tomáše Š.  zná,  neboť  kdysi  u  něj  byla  zaměstnána  jeho  družka.  G., 
Romana V., Radomíra V., H. nezná.  
 
 
15.9.2010 (č.l. 3346 – 3348) , 21.10.2010 (č.l. 3351 – 3354) obviněný Evžen 
U. využil svého práva nevypovídat.  
 
 
U hlavního líčení obžalovaný Evžen U. rovněž využil svého práva nevypovídat, 
a  proto  ve  smyslu  ustanovení  §  207  odst.  2  tr.ř.  byly  přečtené  jeho  výpovědi 
z přípravného řízení ze dne 16.6.2010, 17.6.2010 a 11.10.2010.  
 
 
Obviněný Tomáš Š. dne 8.10.2010 využil svého práva nevypovídat (č.l. 3464 – 
3467), pouze si podal stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání.  

pokračování 
 
46 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
 
Obviněný Tomáš Š. dne 9.10.2010 za situace, kdy soudkyně Okresního soudu 
v Ostravě rozhodovala o návrhu státního zástupce na vzetí jmenovaného do vazby, 
uvedl  (č.l.  289  –  289 v.t.), že protiprávní jednání kladené mu za vinu rozhodnutím 
policejního  orgánu  zcela  odmítá,  byl  to  právě  on,  kdo  byl  osloven  Evženem  U.  na 
přelomu února až března 2009 s požadavkem, zda by jeho společnost TREDSTONE 
– účetnictví a daně, s.r.o., nemohla vést účetnictví jeho společnosti Barella. Nabídku 
přijal, byla sepsána smlouva o vedení účetnictví včetně odměny ve výši 15.000,- Kč 
měsíčně.  Jednalo  se  o  odměnu  paušální.  Účetnictví  spravovala  jeho  společnice 
Pavla  K.  Obviněný  Š.  dále  uvedl,  že  on  sám  účetnictví  nedělá,  pouze  zajišťuje 
klienty.  Do  společnosti  účetní  doklady  nosil  Z.  a  na  základě  těchto  jmenovaná 
spolupracovnice  zpracovávala  daňové  přiznání.  1.12.2009  celou  účetní  agendu 
předali  jednateli  společnosti  Evženu  U.  a  od  této  chvíle  již  se  společností  Barella, 
s.r.o., neměl nic společného.  
 
 
U hlavního líčení obžalovaný Tomáš Š. k obsahu obžaloby uvedl, že skutek, 
jež se mu klade za vinu, nespáchal, s obžalobou nesouhlasí a posléze  uvedl, že 
není  pravdou,  že  by  přijímal  a  vykonával  pokyny  obžalovaného  Radomíra  V.  a 
obžalovaného Romana V., není pravdou, že by dával pokyny obžalovaným Evženu 
U. a Romanu Z. Obžalované Radomíra V. a Romana V. nezná, dozvěděl se o nich 
až  ze  spisu  a  ze  současného  hlavního  líčení.  S obžalovanými Radomírem a 
Romanem V. neměl žádné obchodní vztahy, natož s pohonnými hmotami. U. znal asi 
5 let, avšak ani s tímto neměl žádné obchodní vztahy včetně obchodů s pohonnými 
hmotami. Obžalovaného  Z.  zná asi 8 let, kdy v r.  2004  společně  založili  stavební 
firmu a poté, co se jim začalo dařit, byl tento vzat do vazby a následně pravomocně 
odsouzen, což znamená, že se v dobrém nerozešli. Po návratu z výkonu trestu jej Z. 
vinil za všechny své neúspěchy.  V r.  2009  se  opět  setkal  se  Z., když tento již 
pracoval  ve  společnosti  Barella,  s.r.o.  Následně  obžalovaný  Š.  uvedl, že po 
propuštění z vazební věznice v dubnu 2011 jej Z. kontaktoval, avšak on jej (myšleno 
Š.)  jednoznačně  odmítnul,  neví,  co  po  něm  chtěl.  Není  pravdou,  že  by 
prostřednictvím  Dalibora  S.,  kterého  znal  od  dětství,  v únoru  2009  zajistil  převod 
společnosti  Barella  na  obžalovaného  U.  Není  pravdou,  že  by  zaměstnal  ve 
společnosti Barella, s.r.o., obžalovaného Z. jako asistenta a jednatele společnosti a 
že by tomuto vyplácel finanční odměnu, nemohl takto konat, neboť nebyl jednatelem 
ani  společníkem  této  společnosti.  Není  pravdou,  že  by  jakoukoliv  finanční  odměnu 
předával  U.  Společnost  TREDSTONE  nikdy  nezpracovávala  kompletně  celé 
účetnictví  společnosti  Barella,  zpracovávala  pouze  mzdovou  agendu  a  daňová 
přiznání  k DPH.  Spolupráce  mezi  oběma  společnostmi  skončila  v prosinci r. 2009, 
kdy smlouvu ukončili dohodou. V r. 2010 již společnost TREDSTONE pro Barellu nic 
nedělala. Popřel, že by od září 2009 dával pokyny obžalovaným Z. a U. k vyplňování 
příloh č. 14, o existenci této přílohy se dozvěděl až z trestního spisu. Není pravdou, 
že by dával pokyny Z. k vypracování tabulky k výpočtům DPH za společnost Barella 
tak,  aby  byla  přiznána  co  nejmenší  daňová  povinnost  neodpovídající  skutečným 
obchodům  této  společnosti.  Vše  označil  za  výmysl  Z.  Popřel,  že  by  sám  či 
prostřednictvím  dalších  osob  vytvářel  dle  pokynů  Radomíra  V.  a Romana V.  za 
společnost Barella, s.r.o., daňová přiznání k DPH za období 2. čtvrtletí r. 2009, dále 
měsíce  listopad,  prosinec  r.  2009,  a  leden  až  březen  2010,  a  tyto  předkládal 
prostřednictvím  Z.  příslušnému  správci  daně.  Opětovně  i  tato  obvinění  označil  za 
výmysl Z. Popřel, že by zajistil Uhrazení nedoplatků na DPH za společnost Barella u 
správce daně ve výši 960.000,- Kč prostřednictvím Z. Neměl důvod tuto společnost 

pokračování 
 
47 
sp.zn. 30T 7/2011 
dotovat.  Rovněž  není  pravdou,  že  by  do  konce  r.  2009  prováděl  platby  za  režijní 
náklady  společností  Barella,  s.r.o.,  prostřednictvím  internetového  bankovnictví 
z elektronické karty obžalovaného U.  Pokud je mu známo, tyto platby měl provádět 
Z., neboť se mu jednou zmínil o tom, že musí poslat bankou nějaké platby sociálního 
a  zdravotního  pojištění,  neví,  zda  měl  svou  vlastní  elektronickou  kartu  či  používal 
kartu U. Není pravdou, že by dával příkazy ke změně sídla společnosti Barella či ke 
změně jednatelů této společnosti, event. že by zajišťoval nové jednatele společnosti. 
Žádné pokyny Z.  za  účelem  vytvoření  fiktivního  fakturačního  toku  zboží  ze 
společnosti  Barella  na  společnost  Crofton  Invest  nedával,  nedisponoval  v tomto 
směru  s žádnými  informacemi.  Žádnou  přepravu  pohonných  hmot  se  S. 
prostřednictvím  autocisterny  společnosti  Vovera  z daňového  skladu  ČEPRO  pro 
příjemce  UNICORN  Čerpací  stanice  nezajišťoval.  Žádné  pokyny  Z.  za  účelem 
komunikace  ať  již  s pracovníky  celního  úřadu  či  finančního  úřadu  nedával.  Žádný 
„šifrovaný“ telefon Z.  nepředával.  Obžalovaný  Š.  opětovně  akcentoval,  že  se 
spoluobžalovaným Radomírem V.  nikdy netelefonoval. Tvrzení Z.  považuje za 
účelové v tom smyslu, že tento řekl vše, co po něm policejní orgán požadoval z titulu 
spolupracujícího  obviněného,  jiné  vysvětlení  nemá.  Neví,  co  si  má  představit  pod 
tvrzením obžaloby, že „předával zásadní pokyny obviněných Romana a Radomíra V. 
různými formami U. a Z.“. Jednání kladené mu za vinu obžalobou nespáchal, nikoho 
neřídil, nic neorganizoval, nikoho neinformoval, neměl žádnou funkci, nedělal nic, co 
by vedlo ke zkrácení daně. Následně obžalovaný Š. uvedl, že využívá svého práva 
dále nevypovídat.  
 
 
V rámci první  procesní  výpovědi  tehdy  obviněný  Roman  V.  dne 8.10.2010 
rovněž využil svého práva nevypovídat (č.l. 3418 – 3422).  
 
 
Dne 9.10.2010 obviněný  Roman  V.  za  situace,  kdy  soudkyně  Okresního 
soudu v Ostravě rozhodovala o návrhu státního zástupce na jeho vzetí do vazby se 
vyjádřil  (č.l.  294  –  295) jednak k majetkovým  poměrům,  na  což  soud  odkazuje,  a 
jednak ke skutku, jež se mu klade za vinu usnesením o zahájení  trestního stíhání 
v tom smyslu, že Romana Z., Tomáše Š., Evžena U.  nezná, Dušana G.  zná od 
dětství  z místa  bydliště,  kdy  jmenovaný  i  podnikal  v minulosti s jeho otcem 
Radomírem V. Dušan G. má vyřizovat nějaké věci pro jednu ze společností, ve které 
je  on  činný  (myšleno  Roman  V.),  kdy  dle  něj  by  se  mělo  jednat  o 
zprostředkovatelskou  činnost,  jednalo  se  o  objednávky na nákup zboží z firmy 
PetroJet do firem Slovnaft a dalších. Jana H.  zná z minulosti, tento je trenérem 
košíkové. K dotazu, jak často byl kontakt jeho osoby (myšleno Romana V.) v letech 
2009 – 2010 s pány G. a H., uvedl, že vzhledem k tomu, že společnost PetroJet má 
provozovnu na V. 453 v Kroměříži, tak se potkávali např. na chodbách v budově, kde 
mají kanceláře. Popřel, že by se měl podílet na krácení daně způsobem popsaným 
v usnesení  o  zahájení  trestního  stíhání  či  že  by  se  dopustil  zde  konkretizovaného 
jednání. Žádné fiktivní fakturační cesty nevytvářel.  
 
 
Obžalovaný Roman V.  k obsahu  obžaloby  mj.  vypověděl,  že  s touto  
nesouhlasí v celém  rozsahu.  Žádného  krácení  DPH  prostřednictvím  společnosti 
PetroJet, jakož i jiných subjektů uvedených v obžalobě, zejména EUROJET, s.r.o., a 
Barella,  s.r.o.,  se  nedopustil.  Nedopouštěl  se  ať  již  on  nebo  někdo  ze  společnosti 
PetroJet  jakýchkoliv  simulovaných  obchodních  transakcí  za  účelem  zastření 
skutečností, že vlastníkem zboží na klientských listech Barelly byla právě společnost 
PetroJet.  Všechny  obchodní  transakce  související  se  společností  PetroJet,  s.r.o., 

pokračování 
 
48 
sp.zn. 30T 7/2011 
jakož i EUROJET, s.r.o., byly zahrnuty v účetnictví,  obě  posledně  jmenované 
společnosti  se  subjekty  uvedenými  v obžalobě  obchodovala  již  mnohem dříve,  než 
před  sporným  obdobím,  tj.  od  1.4.2009.  Obchodní  případy  se  týkaly  i  jiného 
sortimentu zboží než pouze minerálních olejů. Ve společnosti EUROJET byl od jejího 
vzniku jediným jednatelem, nikdy se nestalo, že by za tuto společnost jednal nějaký 
jiný subjekt. Až z vyšetřovacího spisu se dozvěděl, že i společnost Barella uzavírala 
obchody  se  společností  ČEPRO  vlastním  jménem,  jakož  i  s jinými  společnostmi. 
Není pravdou, že by společnost PetroJet prováděla platební transakce či financovala 
obchody  společnosti  EUROJET nebo Barella. Taktéž mu není známo, že by 
společnosti  PetroJet  někdo  platil  za  obchody  společnosti  EUROJET  nebo  Barella. 
Přestože nerozumí tvrzení obžaloby v celém rozsahu, v každém případě ať již on či 
kdokoliv jiný ze společnosti PetroJet a EUROJET nedával žádné příkazy k provedení 
plateb,  obchodů  či  vystavování  faktur  ke  společnostem  „Barella,  TRANSCARGO, 
Treluh Oil,  FRABA -  DIESEL, FUEL POOL, MORAVSKÉ RAFINERIE, BIO Petrol, 
ABID, UNICORN CS RATE a CZ - ADEA“. Nikoho v těchto společnostech neúkoloval 
ani  neovlivňoval.  Do  zahájení  trestního  stíhání  se  nesetkal  se  jmény  Roman  Z., 
Evžen  U., jež patrně vystupovali  za společnost Barella, a taktéž se jménem Tomáš 
Š.  Akcentoval,  že  účetnictví  společnosti  PetroJet  i  EUROJET  bylo  auditováno  se 
závěrem  bez  výhrad.  Správce  daně  ani  při  příležitosti  probíhající  daňové  kontroly 
nezpochybnil žádné obchody, které státní zástupce považuje za simulované, nedošlo 
k doměření daňové povinnosti společnosti PetroJet ani EUROJET, nezískali na úkor 
státu jakoukoliv částku uváděnou ať již v rozhodnutí policejního orgánu či v obžalobě. 
Z bankovních  výpisů zmiňovaných společností, jakož  i  z jeho (myšleno Romana V.) 
nevyplývá, že by došlo k jakémukoliv  obohacení.  Orgány  činné  v trestním  řízení  se 
jemu z nepochopitelných  důvodů  nezabývaly  celým  řetězcem  jednotlivých 
obchodních  transakcí.  Obchodům,  které  státní  zástupce  i  policie  považuje  za 
simulované, musela předcházet celá řada dalších obchodů, které nebyly zkoumány. 
Není pravdou, že by společnost PetroJet a EUROJET prodávala zboží za neobvyklé 
ceny,  jejich  ceny  (myšleno  společnosti  PetroJet,  s.r.o.,  a  EUROJET,  s.r.o.)  byly 
srovnatelné s konkurencí, zásadním způsobem se nelišily. Za  zásadní nesrovnalost 
spatřuje  v tom,  že  policejní  orgán  „nenacenil“  veškeré  vyskladněné  množství 
minerálních olejů z klientských listů Barelly a s tím, že veškeré vyskladněné zboží se 
nepovedlo  ztotožnit  a  dohledat.  Způsob,  jak  bylo  zboží  ve  společnosti  PetroJet 
ztotožňováno  a  dohledáváno  považuje  za  nesmyslný.  Policejní  orgán  postupoval 
nevhodně  při  porovnání  cen  odběratelů  společnosti  PetroJet  a  EUROJET,  když 
vycházel z týdenních ceníků společnosti ČEPRO, když v mnoha případech mohlo být 
zboží pořízeno nebo-li zarezervováno za cenu několik týdnů dříve, než bylo vydáno, 
přičemž  mohlo  dojít  k zhodnocení  tohoto zboží v řádech  několika  korun  vlivem 
pohybu cen na burze v Rotterdamu.  Policejní orgán nebral v úvahu i to, že 
společnosti  PetroJet  i  EUROJET  prováděly  v daňovém  skladu  ČEPRA  obchodní 
transakce i za cenu měsíční, např. se společností „ČEPRO, Slovnaft, MARIMPEX“. 
Posledně zmíněná cena má spekulativní charakter a vlivem pohybů cen na burze jde 
zhodnotit 1 litr až o více než 1 korunu. Společnosti PetroJet i EUROJET dostávaly, 
když docházelo k platbě  předem,  což  orgány  činné  v trestním  řízení  nezkoumaly.  
Obě zmíněné společnosti nezajišťovaly přepravu pohonných hmot. Tu si objednávali 
buďto  odběratelé  od  těchto  společností  nebo  koneční  zákazníci.  Popřel,  že  by  za 
společnosti  EUROJET či PetroJet dával pokyny k vyskladnění zboží nebo že bych 
tímto úkonem pověřil někoho jiného. Akcentoval, že neměl žádný vliv na společnosti, 
se  kterými  měly  PetroJet  a  EUROJET  údajně  uzavírat  simulované  úkony.  Na 
dokreslení  uvedl,  že  např.  společnost  MORAVSKÉ  RAFINERIE,  jež  mají 

pokračování 
 
49 
sp.zn. 30T 7/2011 
ekonomickou činnost někde v Novém Přerově u Znojma, kde mu byl představen Ing. 
Č. jako ekonom společnosti, nemá na něj žádné osobní vazby. Z vyšetřovacího spisu 
zjistil  ve  vztahu  ke  společnosti  FUEL  POOL,  že  této  mělo  být  zpracováváno 
účetnictví  p. B. ze společnosti „Deis“. Z posledně citované společnosti nikoho nezná 
včetně B. Tvrzení obžaloby považuje za umělou konstrukci. Dále využil svého práva 
nevypovídat. 
 
 
V průběhu  dokazování  se  byť  výjimečně,  přesto  občas  vyjádřil  obžalovaný 
Roman  V.  ve  smyslu  ustanovení  §  214  tr.ř.  ať  již  k důkazům  povahy  listinné, 
výslechům  svědků,  znalců  apod.  Obžalovaný  Radomír  V.  se  rovněž  vyjádřil  k e-
mailovým adresám na č.l.  10163, svazek 29, xxx@xxx  a xxx@xxx v tom smyslu, že 
tyto nikdy neužíval. Pokud někdy používal e-mailovou adresu, tak to byla xxx@xxx 
nebo xxx@xxx. Není si vědom, proč na materiálu, jež mu byl předkládán (příloha č. 1 
Rámcové kupní smlouvy č. 15994 ze dne 8.2.2006), se nachází jak jeho jméno, tak i 
uvedené e-mailové adresy, které, jak již uvedl, nikdy neužíval. K tomuto dokladu se 
vyjádřil  i  Roman  V.  s tím,  že  2.1.2008  určitě  neměl  e-mail  xxx@xxx  a  současně 
požádal,  aby  mu  byl  předložen  originál,  nikoliv  pouze  kopie.  V průběhu  dalšího 
dokazování jmenovanému byl soudem předložen i originál, jak vyplývá ze samotného 
protokolu  o  hlavním  líčení.  Zhruba  v létě  r.  2009  probíhalo  vyřizování  povolení 
daňového  skladu  pro  společnost  PetroJet,  kdy  v této  souvislosti  měl  řadu  jednání 
s příslušným  Celním  úřadem  v Praze.  Vyřizování  povolení  trvalo zhruba do konce 
září  2010,  kdy  bylo  rozhodnuto  o  vydání  povolení  k provozování  daňového  skladu 
pro společnost PetroJet. V této souvislosti byla složena i jistina ve výši 100.000.000,- 
Kč na celní úřad. Před spuštěním provozu došlo k jeho zadržení. Po vzetí do vazby 
došlo k zajištění  veškerých  finančních  prostředků  společnosti  PetroJet,  která  v té 
době  odebírala  pohonné  hmoty  jak  od  společnosti  ČEPRO,  tak  i  od  společnosti 
Slovnaft. Vzhledem k jeho  nedobrovolnému  pobytu  ve  vazbě  došlo  k provozním 
problémům a tudíž i dluhům vůči ČEPRU a Slovnaftu. Jmenovaný vyslovil nesouhlas 
se srovnáváním se svým otcem a k přisuzování či  vztahování jeho trestních stíhání 
k jeho  osobě,  s čímž  nemá  nic  společného  (str.  66  protokolu  o  hlavním  líčení  ve 
dnech 23.- 27.4.2012).  
 
 
Obviněný Radomír V. dne 8.10.2010 využil svého práva nevypovídat (č.l. 3472 
– 3476) s tím, že proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal stížnost.  
 
 
Dne  9.10.2010  za  situace,  kdy  soudkyně  Okresního  soudu  v Ostravě 
rozhodovala o návrhu státního zástupce na vzetí obviněného  Radomíra  V.  do 
vazby,  tento  mj.  uvedl  (č.l.  286  –  287), že do rozvodu bydlel v xxx, a v současné 
době zhruba 2 roky bydlí v xxx. Jeho profese je metodik atletického klubu, ve kterém 
je  zaměstnán.  Nevlastní  žádné  nemovitosti  ani  „významnější  movité  věci“.  Dále  se 
vyjádřil k obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání, a to z pohledu zejména toho, 
v čem  spatřuje  nedostatky  a  nejasnosti.  Ve  vztahu  k  „šifrovacímu  telefonu“  zn. 
Sagem  uvedl,  že  tento  skutečně  užíval  z důvodu  zamezení údajného odposlechu, 
neboť v minulém roce měla daňová kancelář „V., M. a další“ okrást společnosti jeho 
syna a dcery, kdy tito měli disponovat i odposlechy z jejich telefonů, kdy V. byl šéfem 
Středočeské  policie  a  měl  příslušné  kontakty,  díky  čemuž  se  k němu  dostávaly  i 
odposlechy z jejich telefonů, když byli odposloucháváni. K zamezení této skutečnosti 
předmětný telefon užíval. Evžena U. nikdy neviděl, nikdy s ním nebyl ve styku,  nikdy 
s ním nejednal. Romana Z. nezná, nikdy se s ním nesetkal. Dušana G. zná, jedná se 
o bývalého souseda. V letech 1990 – 1992 pracovali spolu, resp. tento mu (myšleno 

pokračování 
 
50 
sp.zn. 30T 7/2011 
G.) vypomáhal jako brigádník. Nikdy v bližším kontaktu nebyli. Jana H. zná z vidění, 
spíše znal jeho dceru, kterou považuje za špičkovou účetní a vzhledem k tomu, že i 
jeho baví účetnictví, občas ji požádal o nějaký výklad. Tomáše Š. nezná.  
 
 
15.12.2010  obviněný  Radomír  V.  se v úvodu  vyjádřil  k obsahu usnesení o 
zahájení  trestního  stíhání,  poukázal  na  jeho  nelogičnost,  protizákonnost,  kdy  své 
stanovisko  vyjádřil  „velmi  emotivně“  a  zřejmě  i  nevhodně,  neboť  jak  vyplývá  ze 
samotného protokolu, byl i svým přítomným obhájcem požádán, aby ve svém dalším 
vyjádření  se  zdržel  jakéhokoliv  ironizování  a  svou  výpověď  vedl  korektně  a  věcně. 
V dalším průběhu, byť velmi krátkém, však žádné věcné argumenty sděleny nebyly. 
Tato procesní výpověď byla zadokumentována i na médium.  
 
 
Obviněný  Radomír  V.  byl v přípravném  řízení  policejním  orgánem  dále 
vyslechnut dne 17.3.2011 (č.l. 3709 – 3720), dne 23.3.2011 (č.l. 3722 – 3733), dne 
22.6.2011 (č.l. 3776 – 3786). Tyto procesní výpovědi se vztahují k rozboru usnesení 
o  zahájení  trestního  stíhání.  Soud  I.  stupně  v detailech  na  tyto  procesní  výpovědi 
odkazuje a dodává, že v souvislosti  se  skončením  vyšetřování  došlo  k úpravě 
skutkového děje s tím, že totožnost skutku byla zachována. Jak je patrno z protokolu 
o hlavním líčení, obžalovaný Radomír V. se vyjadřoval velmi obsáhle a detailně, na 
což  bude  poukázáno,  neboť  jeho  tvrzení  se  vztahují  k obsahu podané obžaloby, 
která, jak již bylo uvedeno, z pohledu totožnosti skutku ve vztahu k usnesení o 
zahájení  trestního  stíhání  byla  zachována.  Některé  skutečnosti  však  byly 
v rozhodnutí  policejního  orgánu  popsány  rozdílně  a  k těmto  se  Radomír  V. 
v přípravném  řízení  detailně  vyjadřoval.  Kromě  zmíněných  procesních  výpovědí 
učinil  řadu  písemných  podání  tvořících  součást  obhajoby  ať  již  sám  či 
prostřednictvím obhájců, na což rovněž soud odkazuje.  
 
 
Akcentovat však je nutno zásadní a neměnné stanovisko obviněného Radomíra 
V.  zaujatého v přípravném  řízení  (nejen v přípravném  řízení),  dle  kterého  tento 
vytýkané protiprávní jednání v jakékoliv formě popírá a spáchání skutku popsaného 
v rozhodnutí  policejního  orgánu  o  zahájení  trestního  stíhání  věcně  zpochybňuje.  Ať 
již v rámci  svých  procesních  výpovědí  či  písemných podání sám, event. 
prostřednictvím svých obhájců, zpochybňuje důvodnost trestního stíhání od samého 
počátku,  argumentuje  a  poukazuje  na  podrobné  vlastní  právní  rozbory  důležitých 
zákonů  upravujících  spornou  problematiku.  Dle  jeho  názoru  byl  uplatněný postup 
společnosti ČEPRO, a.s., dlouhodobě nezákonný, neboť jen tato společnost jakožto 
provozovatel  daňového  skladu  byla  nepochybným  plátcem  spotřební  daně.  Tato 
společnost  uváděla  vybrané  výrobky  do  volného  daňového  oběhu  prvotním 
nabyvatelům  ve  volném  daňovém  oběhu  přes  schválená  měřidla  na  příslušných 
výdejních terminálech. V této souvislosti vystavovala dodací nákladní listy ve smyslu 
ustanovení § 5 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Z toho důvodu měla společnost 
ČEPRO  rovněž  povinnost  přiznat  a  zaplatit DPH z navýšeného  základu  daně  na 
výstupu  o  příslušnou  spotřební  daň  a  praxe  společnosti  ČEPRO,  jež  vyměřovala 
samostatně spotřební daň jednotlivým zákazníkům v okamžiku, kdy pro ně vypustila 
vybrané výrobky ze svých skladovacích zásobníků do volného daňového oběhu, byla 
v rozporu  se  zákonem.  Obviněný  opakovaně  požadoval  orgány  činné  v přípravném 
řízení o „jednoznačný“ právní výklad, zda a příp. kdy v rámci předmětných obchodů 
s minerálními oleji v daňovém  skladu  společnosti  ČEPRO  a  následným  uvedením 
vybraných  výrobků  za  hranici  daňového  skladu  do  volného  daňového  oběhu  došlo 
k převodu vlastnictví a ke zdanitelnému plnění ve vztahu ke společnostem ČEPRO, 

pokračování 
 
51 
sp.zn. 30T 7/2011 
PetroJet, EUROJET, Barella, a to s poukazem na ustanovení § 13 odst. 1 zákona o 
DPH.  Rovněž  bylo  akcentováno, že s ohledem na institut nepravidelné úschovy 
(depositum  irregulare),  jež  vznikla  na  základě  uzavřené  smlouvy  s klientem o 
poskytování služeb při  nakládání s minerálními oleji, společnost ČEPRO nevydávala 
se  zřetelem  k povaze zboží zcela totožné zboží  jaké  smluvně  převzala  a 
uschovávala pro klienty v prostorách  svého  daňového  skladu,  takže  nemohlo 
k převodu  vlastnictví  a  zdanitelnému  plnění  v rámci  daňového  skladu  vůbec 
docházet.  Nebylo tudíž povinností odvést DPH z hodnoty  vybraných  výrobků 
navýšené  o  spotřební  daň  ani  na  straně  společnosti  Barella,  jak  bylo  tvrzeno  na 
začátku vyšetřování, avšak ani na straně společnosti PetroJet po upřesnění podpisu 
skutkového  děje  policejním  orgánem,  neboť  společnost  PetroJet  nemohla  nabýt 
vlastnictví vybraných  výrobků  od  společnosti  Barella  ve  vztahu  ke klientskému  účtu 
této společnosti u společnosti ČEPRO, který měl pouze evidenční povahu o pohybu 
množství naskladněných i vyskladněných minerálních olejů pro tuto společnost.  
 
 
Ve  své  procesní  výpovědi  ze  dne 12.8.2011 obviněný  Radomír  V.  podrobil 
rozboru  znalecký  posudek  společnosti  BDO  Appraisal  Services  –  Znalecký ústav, 
s.r.o. (dále jen „BDO“). Radomír V.  uvedl,  že  společnost  ČEPRO,  a.s.  nemůže 
samostatně  vyměřovat  a  fakturovat  spotřební  daň.  Tato  činnost  spadá  výlučně  do 
zákonné  povinnosti  správce  daně,  přesto  proti  tomuto  nezákonnému  způsobu  ze 
strany orgánu státní správy nebylo zakročeno. ČEPRO nevedlo jakoukoliv evidenci, 
která by jednoznačně a srozumitelně zachycovala vznik zdanitelných plnění ohledně 
spotřební  daně  ve  vztahu  k třetím  osobám,  které  byly  držiteli  ekonomických  práv 
uvnitř daňového skladu ČEPRO. Jelikož tato evidence chybí, jsou úvahy policejního 
orgánu  o  vzniku  obchodních  vztahů  mezi  zúčastněnými  subjekty  zcela  nesprávné. 
Skutkový stav posuzovaného  „obchodního  případu“  je  ze  strany  orgánů  činných 
v přípravném  řízení  úmyslně  překrucován  tak,  aby  nebyla  objektivně  posouzena 
oprávněnost  postupu  zúčastněných  subjektů.  Policejní  orgán  neprovedl 
kvalifikovanou  analýzu  smluvních  vztahů,  nezabýval se hodnocením skutkových 
okolností, jež jsou složité, komplikované a obsáhlé. Zadáním znaleckého posudku se 
policejní  orgán  snažil  zavrženíhodným  způsobem  hodnotit  důkazní  situaci,  ačkoliv 
mu to nepřísluší, kdy byl veden snahou „zajistit si“ posudek, který by obhájil naprosto 
smyšlené  skutečnosti.  Znalecký  posudek  měl  zodpovědět  otázky  související  se 
dvěma variantami, a to, že došlo ke zkrácení daně Barellou či společností PetroJet, 
s.r.o.  Podstatná  část  této  výpovědi  (počínaje  č.l.  3872  a  dál)  je  věnována 
problematice uvedené v opatření  o  přibrání  znalce  pod  bodem  A/,  tzn.  vyčíslení 
zkrácené  daně  společnosti  Barella.  Vzhledem  k tomu, že ve skutku popsaném 
v obžalobě  mělo  dojít  ke  zkrácení  daně  prostřednictvím  společnosti  PetroJet,  bude 
dále poukázáno (i ve smyslu vystoupení obžalovaného Radomíra V.  u hlavního 
líčení) na argumenty jmenovaného ve vztahu k této problematice (č.l. 3877 a dál). Ve 
vztahu ke klientskému účtu uvedl, že na tomto se evidují pohledávky nepeněžního 
charakteru, což jsou práva na vyskladnění  konkrétních  litrů  vybraných  výrobků 
určených  podle  druhu  a  klient  může  vyskladnit  prostřednictvím  provozovatele 
daňového skladu pouze a výhradně tolik litrů, kolik na účtu vlastní. V žádném případě 
se  nejedná  o  účetní  a  daňový  doklad,  klientský  list není zákonnou sestavou k 
zachycení operací ve vztahu k DPH  a  spotřební  dani.  Zpravidla  kdo  vlastní 
ekonomická práva k vybraným  výrobkům  v daňovém  skladu,  tak  tok  těchto 
ekonomických práv není totožný s tokem  nepeněžních  pohledávek  zachycených  na 
klientském účtu. Teoreticky Barella mohla vyskladňovat vybrané výrobky jakéhokoliv 
vlastníka ekonomických práv k vybraným  výrobkům  v daňovém  skladu  společnosti 

pokračování 
 
52 
sp.zn. 30T 7/2011 
ČEPRO. Ve spise není jakýkoliv důkaz, že by PetroJet dával příkazy – objednávky 
k vyskladnění společnosti ČEPRO, aby toto propouštělo vybrané výrobky vedené na 
klientském  účtu  Barelly  do  volného  daňového  oběhu  pro  prvního  kupujícího 
ekonomických práv k vybraným  výrobkům  uloženým  v daňovém  skladu  ČEPRO. 
Pokud  by  společnost  PetroJet  měla  povinnost  přiznat  a  zaplatit DPH navýšené 
z hodnoty vybraných výrobků na výstupu, tak by musela být jednoznačně vlastníkem 
ekonomických práv k vybraným  výrobkům  a  mít  úmysl  tato  práva  prodat  subjektu 
stojícímu ve volném daňovém oběhu a tento subjekt – první kupující musí mít zájem 
vybrané výrobky dostat ven z daňového  skladu  ČEPRO.  Při  objektivizaci  výše 
zkrácené daně prostřednictvím společnosti PetroJet policejní orgán skutkovou situaci 
opřel  o  litry  vedené  na  klientském  účtu  Barelly  a  vycházel  z předpokladu,  že 
vlastníkem ekonomických práv k vybraným  výrobkům  v daňovém  skladu  ČEPRO 
byla  jednoznačně  společnost  Barella  a  kupující  dle  §  13  odst.  1  zákona  o  DPH 
PetroJet. Do volného daňového oběhu vybrané výrobky muselo propustit výhradně 
ČEPRO  jako  plátce  spotřební  daně  a  provozovatel  daňového  skladu  a  společnost 
PetroJet  nakupovala  ve  volném  daňovém  oběhu  vybrané  výrobky,  jejichž 
ekonomických vlastníkem byla Barella. Z takovýchto skutkových okolností vyplývá 
závěr, že povinnost přiznat a zaplatit DPH z hodnoty vybraných výrobků navýšené o 
spotřební daň v souladu s § 13 a § 41 odst. 4 zákona o DPH je výhradně na straně 
společnosti  Barella,  pokud  by  byla  posledním  prodávajícím  ekonomických  práv 
z daňového  skladu  ČEPRO,  a  pouze  Barella  by  byla  povinna  přiznat  a  zaplatit  daň 
z přidané hodnoty, nikomu jinému by tato povinnost nevyvstala. Povinnost přiznat a 
zaplatit DPH z navýšeného základu daně o spotřební daň by společnostem PetroJet 
nebo EUROJET vznikla jedině v případě, že by tyto byly držitelem povolení dle § 22 
zákona  o  spotřebních  daních,  přičemž  tyto  společnosti  zmíněné  povolení  neměly. 
Z toho důvodu je úvaha policejního orgánu nesmyslná a nepravdivá. V další části se 
Radomír V. blíže zabýval jednotlivými zadáními dle opatření o přibrání znalce, na což 
nalézací soud odkazuje. Pokud  orgány  činné  v trestním  řízení  budou  nadále 
vycházet  ze  závěru  vyplývajícího  z bodu 9 znaleckého posudku BDO, pak by 
společnost  PetroJet  měla  vyžadovat  vrácení  příslušného  DPH  z realizace 
obchodních právních vztahů, jež jsou přesně specifikovány v tabulce 3 – 23, oddíl B, 
kapitola  3.2.2.3.,  kdy  se  jedná  o  měsíce  listopad  –  prosinec r. 2009, leden, únor, 
březen  r.  2010  s tím,  že  požadavek  by  měl  směřovat  k vrácení  částky  ve  výši 
419.062.100,10  Kč  z titulu  zrušení  uskutečněných  zdanitelných  plnění  při  dodání 
ekonomických práv k vybraným  výrobkům  v daňovém  skladu  ČEPRO  společnosti 
PATERSONE OIL, s.r.o. (dále jen „PATERSONE OIL“), neboť dodávky minerálních 
olejů  byly  realizované  nezpochybnitelným  způsobem.  Společnost  PetroJet  splnila 
bezezbytku všechny zákonem požadované náležitosti.  
 
 
Obžalovaný Radomír V. u hlavního líčení k obsahu obžaloby uvedl, že skutek 
popsaný v usnesení  o  zahájení  trestního  stíhání  policejním  orgánem  byl  neurčitý, 
nejasný,  nelogický,  což  blíže  vysvětlil,  a  to  i  za  pomoci  mapy  jednoho  z daňových 
skladů -  Loukov, jež patří mezi daňové sklady obhospodařující společnosti ČEPRO. 
V podstatě  díky  jejich  argumentům,  stížnostem  a  opakovaným  podáním  došlo  ke 
změně popisu průběhu skutkového děje, na což byli upozorněni policejním orgánem 
18.8.2011. Obžalovaný Radomír V. akcentoval rozdíl mezi příkazem a objednávkou 
na  vyskladnění  minerálních  olejů  s tím,  že  policejní  orgán  od  samého  počátku  se 
snažil tento rozdíl zastřít, když tvrdil, že příkaz je  totožný s objednávkou. Na základě 
objednávky si kupující jede pro zboží, G.  s H.  byli  zmocněni  dělat  objednávky, 
přičemž tato je upravena rámcovou kupní smlouvou. Obžalovaný dále akcentoval, že 

pokračování 
 
53 
sp.zn. 30T 7/2011 
přeprodeje  uvnitř  daňového  skladu  mají  charakter  uskutečnění  zdanitelného  plnění 
podle § 14 zákona o DPH. Zmíněné přeprodeje, resp. obchody nebyly založené na 
tom, že by došlo k dodání zboží, tzn. probíhaly tam nějaké transakce typu forwardů či 
investičních obchodů. Pokud na str. 2 obžaloby žalobce tvrdí, že došlo k „fiktivním“ 
obchodům, pak dle jeho názoru nikoliv s tím, že se jednalo o obchody, jak již uvedl, 
v rámci kterých nedocházelo k dodání  zboží.  Rovněž  bylo  poukázáno  na  to,  že 
policista  P., jež se podílel na trestním řízení, po odchodu z policie začal pracovat v 
ČEPRU,  kde  má  na  starosti  „strategický  prodej  pohonných  hmot“. Obžaloba je 
založena  na  tom,  že  poté,  co  řidič  natankuje  zboží  do  cisterny,  dochází  tímto 
okamžikem k uvedení do volného daňového oběhu, což je dle jeho názoru hloupost. 
Právě  za  tímto  účelem  opakovaně  Radomír  V.  poukazoval  na  schéma  daňového 
skladu Loukov, v rámci kterého akcentoval důležité momenty či body tohoto skladu, 
jako  např.  hranici  daňového  skladu,  lávku,  kde  docházelo  k načerpávání  zboží  do 
cisteren apod. Nesouhlasí se stanoviskem státního zástupce, dle kterého v daňovém 
skladu  mohly obchodovat pouze firmy, které měly uzavřeny se společností ČEPRO 
smlouvu  o  poskytování  služeb  při  nakládání  s minerálními oleji. Z obsahu 
vyšetřovacího spisu nevyplývá, že by obžalovaní simulovali i nějaké obchody, že by 
se  simulovaně  snažili  přesvědčit,  předestřít,  zasimulovat  obchodní  transakci  v tom, 
že  by  zfalšovali  dodací  list  a  předstírali  by  dodání.  Žádné  fiktivní  dodací  listy 
objektivizovány nebyly a pokud ve spise žádné dodací listy nejsou, pak zastává 
názor, že se jedná o zdanitelné plnění podle § 14 zákona o DPH, což znamená, že 
se jedná o „vše“, co nesouvisí s dodáním zboží. Žalobce tvrdí, že obžalovaní 
formálně převedli na klientský účet společnosti Barella 457 mil. litrů, tzn. že  z toho 
klientského  účtu  se  tyto  litry  dostaly  někde  do  cisterny, a posléze tvrdí, že „se to 
nepodařilo  dohledat“,  tak  to,  že  se  naložily  do  cisterny  ještě  neznamená,  že  byly 
uvedené  do  volného  daňového  oběhu,  a  také  to  neznamená,  že  údaje  uvedené 
v tabulce č. 14 jsou údaje svědčící o vyskladněných litrech. Nejdříve je nutno fyzicky 
napustit zboží do cisterny, musí dojít k dodání a potom dle jeho názoru následuje 
vyskladňovací proces. Po již zmíněném napuštění do cisterny minerálního oleje pak 
následuje vyskladnění, což znamená, že cisterna přejede přes celý areál daňového 
skladu  až  se  dostane  na  hranici  daňového  skladu,  kde  by  provozovatel  daňového 
skladu  měl  zboží  vyjmout  z podmíněně  osvobozeného  režimu,  přičemž  „vyjmutí“ 
znamená, že vystaví daňový doklad podle § 5 odst. 2 zákona o spotřebních daních a 
pak je již jedno,  jak  ČEPRO  získalo  spotřební  daň.  Až  po  vystavení  zmíněného 
daňového  dokladu  je  zboží  vyjmuto  a  posléze  je  uvedeno  do  volného  daňového 
oběhu. V obžalobě žalobce předestírá to, že napřed se to zboží dostalo do volného 
oběhu vyskladněním, pak aby prokázal obžalovaným vinu, tak následně již hovoří o 
uvedení do volného daňového oběhu, avšak nikde není uvedena nějaká časová osa, 
jak to probíhalo od „lávky až za hranici daňového skladu“. Pokud obžaloba tvrdí, že 
bylo  podáno  29.183  příkazů  k vyskladnění  jménem  společnosti  Barella,  pak  tyto 
příkazy  postrádá  s tím,  že  ve  skutečnosti  to  byly  „objednávky“,  kdy  zadání 
objednávek  za  pomocí  systému  MARS  byl  víceméně  vztah  mezi  ČEPREM  a 
kupujícím. Postoupení pohledávky může být jen ve vztahu k platbě, tzn. já od někoho 
můžu  koupit  zboží  a  dám  mu  tu  pohledávku,  abych  ji  zaplatil,  ale  to  nemá  nic 
společného  s dodáním  zboží.  Pokud  ČEPRO  prodává  do  volného  oběhu,  tak  je 
povinno vystavit doklad o prodeji, tzn. doklad podle §  5 odst. 3 příslušného zákona. 
Pokud  někdo  postoupil  pohledávky  na  vyskladnění  zboží,  tak  tyto  z toho titulu 
systému  MARS  přeskočily  až  na  kupujícího.  G.  dle  jeho  názoru  dostával  nějakým 
způsobem objednávky od prvotních kupujících. Po dojití objednávky G. tento ji někde 
natipoval  přes  internet  do  nějakého  terminálu  ČEPRA.  Pokud  G.  s H.  přijímali 

pokračování 
 
54 
sp.zn. 30T 7/2011 
objednávky, nemohli dávat příkazy, neboť by to zboží bylo prodané dvakrát. V další 
části své výpovědi se zamýšlí v podstatě nad úvahou G. a H. ve vztahu k „příkazům 
k vyskladnění či objednávkám“, na což soud odkazuje. Údaje uvedené v tabulce č. 1 
v obžalobě nesouvisí s dodáním zboží za úplatu. Jsou to nějaké obchodní transakce 
–  překupy.  Společnost  ČEPRO  jemu  z neznámého  důvodu  fakturovalo  zálohu  na 
spotřební daň, a to v okamžiku před připsáním zboží na klientský účet společnosti. 
Údaje uvedené v tabulce  č.  2  obžaloby  označil  za  „absolutní  šok“  pro  něj,  a  to 
z několika  důvodů.  Jsou  zde  uvedené  minerální  oleje  vyskladněné  ze  skladovacího 
systému společnosti ČEPRO a následně uvolněné do volného daňového oběhu pro 
společnost Barella. Jasně se podává, že ČEPRO vyskladnilo své zboží do cisterny, 
zavezlo  jej  na  hranici  daňového  skladu,  kde  jej  dodalo  Barelle,  tzn.  že  daňová 
povinnost je „na ČEPRU“, neboť toto dodalo a uvedlo do volného daňového oběhu 
zboží. Akcentoval, že termíny „vyskladnit a uvolnit“ slyší poprvé, taktéž poukázal na 
chybné  údaje  týkající  se  spotřební  daně  za  leden  2010  ve  zmíněné  tabulce  č.  2 
v předmětné  obžalobě.  Radomír  V.  tvrdil,  že  mu  není  známo,  jak  měl  něco 
koordinovat  se  synem  či  spoluobžalovaným  Š., když v podstatě  do  doby  jeho 
výslechu se neví, jak se to vše v daňovém  skladu  odehrávalo.  Rovněž  vyslovil 
pochybnost  o  tom,  jak  se  trestná  činnost  měla  řídit  z V.  453 a vyslovil názor, že 
pokud  někdo  byl  schopen  něco  řídit,  tak  to  musel  řídit  z  ČEPRA.  Popírá, že by 
vytvořil či podílel se na vytvoření fiktivní fakturační cesty simulovaných obchodních 
transakcí,  že  by  se  podílel  na  podání  za  společnost  PetroJet  úmyslně  zkreslených 
údajů  jak  na  straně  přijatých,  tak  na  straně  uskutečněných  zdanitelných  plnění. 
Námitky uplatnil i k tvrzení  obžaloby,  dle  které  měli  „předstírat  uskutečnění 
zdanitelných  plnění“.  Opětovně  akcentoval,  že  v daňovém  skladě  docházelo 
k uskutečnění  zdanitelných  plnění  z hlediska § 14 (zákona o DPH), a ne 
k uskutečnění  zdanitelných  plnění  z hlediska § 13.  Minerální oleje  v daňovém 
skladu se nedají převádět ani formálně ani neformálně, poněvadž jsou ve vlastnictví 
ČEPRA,  které  si  s nimi  může  dělat  co  chce,  pokud  ten,  kdo  tam  to  zboží  má  a 
požádá  o  vydání,  tak  ČEPRO  je  povinno  jej  vydat. Obžalovaný Radomír V.  zaujal 
stanovisko, že  tvrzení  obžaloby  není  podložené  žádnými  důkazy,  resp.  tyto  se  ve 
spise nenachází. Přestože společnost ČEPRO je povinno evidovat seznam vydaných 
ze skladu vybraných výrobků, rovněž takovýto seznam ve spise není. Po celou dobu 
trestního  řízení  nebylo  objektivizováno,  k čemu  vlastně  slouží  tabulka  č.  14.  Dle 
vlastní  analýzy  konstatuje,  že  je  zde  jako  vlastník  uvedena  společnost  Barella, 
přestože  tato  byla  pouze  vlastníkem  práv  na  vyskladnění  a  tudíž  není  možné, aby 
vlastnila  vybrané  výrobky  uvnitř  daňového  skladu  ČEPRA.  Obžaloba  jim  klade  za 
vinu,  že  na  výstupu  nezahrnuli  do  uskutečněných  zdanitelných  plnění  případy 
prodeje minerálních  olejů,  jejichž  prodej  ve svém  účetnictví  deklarovala  společnost 
EUROJET  pro  odběratele  společnosti  TRANSCARGO,  s.r.o.  (dále  jen 
„TRANSCARGO“), přičemž se mělo jednat o minerální oleje, které byly uvedené do 
volného daňového oběhu z klientského účtu společnosti Barella. Akcentoval, že na 
klientském  účtu  se  nenachází  žádné  vybrané  výrobky,  klientský  účet  není  žádná 
nádrž v daňovém  skladu,  která  by  obsahovala  vybrané  výrobky.  Klientský  účet  je 
operativní  účetní  evidence,  na  kterém  se  evidují  práva  na  vyskladnění.  Pokud 
obžaloba  argumentuje  tzv.  „uvolněním“  do  volného  daňového  oběhu,  pak  takovýto 
slovní  obrat  nezná.  Rovněž  akcentoval,  že  vytýkaného  jednání  ať  již  ve  vztahu  ke 
spoluobžalovaným či obecně se nemohl dopustit, neboť organizoval výcvikové tábory 
atletů  mimo  území  ČR  s tím, že pobýval i na jiných kontinentech. V ČR  se  mohl 
zdržovat v průběhu jednoho roku tak asi 30 dnů. Z obsahu spisu pochopil, že uvnitř 
daňového  skladu  probíhaly  investiční  obchody,  které  by  se  obecně  daly 

pokračování 
 
55 
sp.zn. 30T 7/2011 
charakterizovat  jako  „forwardy“,  tzn.  nejjednodušší  obchod  investičního  charakteru. 
Popřel  jakékoliv  aktivity  spojené s úkolováním jiných osob v souvislosti s daňovými 
přiznáními  společnosti  Barella.  Ve  vztahu  k soupisu  daňových  přiznání,  jež  se 
nachází na str. 9 obžaloby v souvislosti se společností Barella uvedl, že z toho není 
patrno, o jaká konkrétní zdanitelná plnění se jednalo. K tvrzení obžaloby na str. 10, 
dle kterého U. měl zmocnit H. a G. za společnost Barella k odběru minerálních olejů 
uvedl, že ve spise nenašel jediný listinný důkaz na podporu tohoto tvrzení. Považuje 
za  vyloučeno,  aby  G.  s H.  mohli realizovat  dodání  minerálních  olejů  do  volného 
daňového  oběhu.  Opětovně  akcentoval,  že  tuto  činnost  vykonává  provozovatel 
daňového  skladu.  Rovněž  vznesl  výhrady  k tomu, že Z.  měl  aktivně  jednat  ve 
společnosti ČEPRO ve věci nakládání s minerálními oleji, považoval  za  vyloučené, 
aby takto jednal Z.  s tím,  že  na  to  jsou  zaměstnanci  daňového  skladu.  Ve  vztahu 
k činnosti Z. popsané v obžalobě měl další výhrady, na což soud odkazuje. G. s H. 
považoval s ohledem  na  jejich  činnost  za  „pošťáky“,  kterým  byly  doručené 
objednávky a tito je zadali do systému MARS. S přepravou minerálních olejů neměli 
nic společného. Vyskladňování zboží chápe jako činnost se dvěma režimy, kdy jeden 
režim je vypuštění do cisterny a na to navazuje proces, který musí udělat ČEPRO 
poté, co byla cisterna napuštěna a dovezena na hranici skladu, kde je nutno vystavit 
daňový  doklad,  na  základě  kterého  převede  vlastnictví  z  ČEPRA  na  prvního 
kupujícího. I ve vztahu k dalšímu protiprávnímu jednání obžalobou kladené za vinu 
G.  a  H.  vyslovil výhrady, na které nalézací soud odkazuje. Zásadní nesouhlas 
obžalovaný Radomír V. vyslovil s tvrzením obžaloby, dle kterého obžalovaní v řetězci 
simulovaných  právních  úkonů  dělali  finanční  transakce,  na  jejímž  začátku  a  konci 
byla společnost PetroJet. Je si vědom, že se jedná o konstrukci obžaloby, avšak tato 
se nezabývá tím, jak PetroJet, EUROJET, Barella zboží získaly, s výjimkou nepatrné 
zmínky o tom, že nějakou část ČEPRO prodalo Barelle. Ve skutečnosti však veškeré 
tvrzené minerální oleje, jež se podařilo dohledat, přesně souhlasí s minerálními oleji, 
které prodal provozovatel daňového skladu ČEPRO společnostem Barelle, PetroJetu 
a EUROJETU, z čehož  vyplývá,  že  tyto  společnosti  do  daňového  skladu  zboží 
nemohly nikdy naskladnit, že si tam minerální oleje muselo naskladnit ČEPRO a až 
bylo naskladněno, tak jej koupily. Otázka zahrnutí spotřební daně do základu je tudíž 
mezi ČEPREM a tím, kdo si do skladu pro minerální oleje přijel, tzn. mezi tím, kdo to 
přijal.  S ohledem  na  shora  uvedené  tudíž  vyplývá,  že  na  začátku  byla  společnost 
ČEPRO a na konci nemohla být společnost PetroJet, poněvadž není zřejmé, co je 
myšleno  koncem,  zda  pomyslná  čára  –  hranice  daňového  skladu.  Obžalovaný 
rovněž uvedl, že dle jeho názoru ČEPRO nevystavilo řádné daňové doklady z titulu 
dodání zboží,  tzn.  nedoložilo  uskutečnění  zdanitelných  plnění  tak,  jak  to  vyplývá 
z rámcové  kupní  smlouvy,  přičemž  se  jedná  o  157.630.000  litrů  benzínu  a 
220.820.000  litrů  nafty.  Pokud  společnost  Barella  byla  jen  účelově  zvoleným 
daňovým  subjektem  v rámci  daňového  skladu, který umožnil obžalovaným páchání 
trestné  činnosti  prostřednictvím  daňového  subjektu  PetroJet,  tak  to  bylo  dle  jeho 
názoru pouze proto, že společnost Barella byla zvolena jen kvůli tomu, že práva na 
vyskladnění  přecházely  z  PetroJetu  na  Barellu,  avšak  v žádném  případě  se 
nejednalo  o  nějaké  dodání  zboží  za  úplatu.  Pokud  je  jim  vytýkáno,  že  postupovali 
v rozporu s ustanovením § 36 s odkazem na ustanovení § 41 odst. 4 zákona o DPH, 
pak  toto  ustanovení  se  vztahuje  na  okamžik  uvedení  zboží  do  volného  daňového 
oběhu.  Provozovatel  daňového  skladu  by  měl  současně  vystavit  daňový  doklad 
podle § 5 odst. 2 a § 5 odst. 3 zákona o spotřebních daních. Pokud je jim kladeno za 
vinu, že povinnost zahrnout spotřební daň byla dle tohoto zákona, pak musí být takto 
konáno současně.  Za  uvedení  zboží  do  volného  daňového  oběhu  je  zodpovědno 

pokračování 
 
56 
sp.zn. 30T 7/2011 
ČEPRO a tudíž z logiky věci vyplývá, že měly být vystaveny shora uvedené doklady 
touto  společností.  Výhrady  byly  vzneseny  i  proti  vybírání  spotřební  daně  formou 
zálohových faktur s tím, že dle  ČEPRA  se  mělo  jednat  o  jakousi  jistinu.  Proč  bylo 
nutno  skládat  jistinu  za  situace,  kdy  si  kupoval  zboží  od  společnosti  ČEPRO,  kdy 
v případě, že nebyl solventní a tudíž nebyl schopen zaplatit spotřební daň ČEPRU, 
tak to znamená, že mu zboží prodáno nebude.  Pokud  ČEPRO  přijalo  platbu  před 
uskutečněním  zdanitelného  plnění,  pak  bylo  povinno  jednotlivé  doklady  zaúčtovat 
podle § 21 odst. 1 zákona o DPH a dále záloha na spotřební daň v případě, že zboží 
dodává ČEPRO, tzn. že není třetích osob, pak daň musí být součástí základu daně. 
Obžalovaný  vyslovil  údiv  nad  tím,  jak  je  možné,  že  ČEPRO  o  těch  zálohách  nijak 
neúčtovalo,  když  zboží  prodávalo.  Obžalovaný  Radomír  V.  popřel  tvrzení  uvedené 
v obžalobě na str. 13, dle kterého by měl „ovládat“ řadu zde uvedených obchodních 
společností  včetně  společností  zahraničních,  jež  měly  být  zastřešené  nadaci 
MISHUMO FOUNDATION. Akcentoval, že rezidentem Malty byl někdy v letech 2002 
–  2003, vzhledem k tomu,  že  Malta  je  nyní  součástí  Evropské  unie,  daňové 
rezidenství by ztratilo  smysl. Obžalovaný Radomír V.  se  opakovaně  vyjadřoval 
k problematice  „naskladňování  a  vyskladňování“  minerálních  olejů,  a  to 
v nejrůznějších  souvislostech.  Vyjádřil  zásadní  nesouhlas  s tvrzením státního 
zástupce v obžalobě, který považuje zboží za vyskladněné ze skladovacího systému 
v okamžiku  jeho  načerpání  do  autocisterny.  Dle  jeho  názoru  je  zboží  vyskladněné 
v okamžiku,  kdy  opustí  daňový  sklad  a  pokud  někdo  tvrdí,  že  vyskladněním  do 
cisterny došlo k uskutečnění  zdanitelného  plnění  a  vyměření  spotřební  daně, tak  to 
nemůže  být  pravda.  Ve  vztahu  k  přeprodejům  v daňovém  skladu  ČEPRO  zaujal 
stanovisko, že tato transakce nemůže být posuzována podle § 13, nýbrž podle § 14 
zákona o DPH. Pokud by v daňovém skladu nemohlo docházet k přeprodejům práv, 
pak by daňový sklad neměl smysl. Těžko by se našli odběratelé, kteří by minerální 
oleje  do  skladu  dovezli  a  zase  vyskladnili.  Daňový  sklad  slouží  k tomu, že když si 
koupíte zboží ve Slovnaftu, tak si ho dovezete k Brnu  ve  Střelicích  a  totéž  zboží  je 
možno vyzvednout v Ústí nad Labem, tzn. že nemusí být převážené. Co se týče cen 
minerálních  olejů  skutečně  nakoupených  a  posléze  prodaných,  četl  v odborné 
literatuře, že obvyklá cena se může pohybovat v rozmezí 70 haléřů, což znamená, že 
se nedá hovořit o tom, že někdo nakupoval a prodával pod cenu. Rozdíl mezi cenami 
nemůže být půl miliardy korun, což je jim kladeno k tíži. Radomír V. rovněž v rámci 
svého  výslechu  u  hlavního  líčení  mj.  uvedl  (str.  64  protokolu  o  hlavním  líčení),  že 
výpovědi  z řízení  přípravného  nemají  žádný  příčinný  vztah  k situaci popsané 
v obžalobě,  neboť  tehdy  vypovídal  ke  skutku  popsaném  v usnesení o zahájení 
trestního  stíhání,  kdy  krácení  daně  dle  policejního  orgánu  mělo  probíhat 
prostřednictvím společnosti Barella. V rámci své pokračující  výpovědi dne 8.3.2012 
akcentoval  tři  možné  způsoby  uvedení  vybraných  výrobků  do  volného  daňového 
oběhu s tím, že čtvrtá možnost je posuzovat předmětný skutek za použití uzavřených 
smluv mezi ČEPREM a dalším subjektem. I v tomto posledním případě však zastával 
stanovisko,  že  „daň  krátilo  ČEPRO“,  a  to  ať  již  došlo  k vyskladnění  za  pomocí 
příkazů  k vyskladnění  či  za  pomocí  objednávek.  Pokud  vychází  ze  „smlouvy  o 
poskytování  služeb“,  pak  současně  dochází  k vyskladnění  a  dodání  zboží,  tzn.  že 
ČEPRO si to udělalo tak, že napuštěním do cisterny tato jde do volného daňového 
oběhu  a  zboží  je  ve  volném  daňovém  oběhu,  avšak  nikdo  si  neuvědomil,  že  takto 
skutek nemohou páchat osoby, které zboží v daňovém  skladu  mají  uskladněné. 
Z obžaloby  zaznívá,  že  daň  se  vyměřovala  po  vyskladnění,  přičemž  o  žádném 
uvedení  do  volného  daňového  oběhu  se  nehovoří.  Rozhodující  však  je,  kdo  uvedl 
vybrané výrobky do volného daňového oběhu a současně je dodal. V případě, že by 

pokračování 
 
57 
sp.zn. 30T 7/2011 
trestnou  činnost  měli  páchat  obžalovaní,  tak  by  k této  situaci  nedošlo,  poněvadž 
napřed  musí  dojít  k tomu,  že  zboží  musí  ČEPRO  dodat  a  pak  se  musí  teprve 
vyskladnit, tzn. není možné, aby oba děje probíhaly současně. Obžaloba tvrdí, že ze 
strany  ČEPRA  dochází  k uvádění  do  volného  daňového  oběhu  tím,  že  zboží  bylo 
napuštěno  do  cisterny.  Aby  „daň“  krátili  obžalovaní,  muselo  by  dojít  k tomu, že by 
ČEPRO  muselo  na  lávce  č.  5  (obžalovaný  vycházel  z daňového  skladu  Loukov, 
jehož mapku u hlavního líčení za účelem lepšího pochopení jeho výkladu předložil) 
zboží dodat, muselo by vyjet, dojet na hranici  daňového  skladu,  kde  ČEPRO  by 
řidičům muselo vystavit daňový doklad o DPH se všemi náležitostmi včetně zahrnutí 
spotřební  daně.  Obžalovaný  Radomír  V.  rovněž  akcentoval,  že  nechápe,  proč  na 
dodacích nákladních listech jsou dvě číselné řady. 
 
 
K dotazům  soudu  a  státního  zástupce  obžalovaný  Radomír  V.  dále uvedl, že 
určité zkušenosti s obchodováním s pohonnými hmotami v minulosti měl, kdy kolem 
r.  2000  byl  jednatelem  společnosti,  která  nakupovala  zboží  z  ČEPRA,  avšak  v té 
době neexistoval daňový sklad, nýbrž sklad celní. Celý režim a v podstatě veškeré 
obchodování probíhalo jinak, než v současném  celním  skladu.  V již  zmíněném  r. 
2000 se zabýval obchodováním spíše s řepkovými  oleji.  V daňovém  skladu  typu 
ČEPRO nebyl, s provozním předpisem ČEPRA se seznámil, taktéž je mu známo, že 
v daňovém skladu před vyskladněním docházelo k přimíchání „nějaké látky“, a to ať 
již do nafty či benzínu. Od r. 2004 byl zaměstnán jako trenér, ovšem s ohledem na 
náročnost této funkce a zdravotní stav začal zastávat funkci metodika, kdy zajišťoval 
tréninky atletů, vytrvalců ve vysokých výškách. S výjimkou již zmíněného „metodika“ 
v AK Kroměříž v ničem jiném nepodnikal, toto bylo jeho oficiální zaměstnání, za což 
pobíral plat. Ve stíhaném období se na území republiky zdržoval maximálně 30 dní 
v roce  a  to  ještě  byl  nemocný,  jinak  skoro  pořád  byl  v zahraničí,  zajišťoval  mj.  i 
výcvikové tábory v Maroku  apod.  Zahraniční  tréninkové  tábory  se  zajišťovaly 
z rozpočtu  atletického  klubu,  který  měl  sponzory,  mezi  které  on  nepatřil  (myšleno 
Radomír  V.). Díky své funkci v atletickém  klubu,  jakož  i  známosti  ve  směnárně 
obdržel  od  atletického  klubu  finanční  prostředky  za  účelem  směny  na  EUR  ve 
výhodném  kurzu,  neboť  se  dalo  předpokládat,  že  tento  bude  mnohem  vyšší.  
Zadržená  částka  odpovídající  cca  50  tis.  EUR  patřila  atletickému  klubu  (soud  již 
v průběhu dokazování  tuto problematiku  vyřešil  pravomocným  vrácením  této  částky 
Atletickému  klubu  Kroměříž).  Pro  kontakt  s další  osobou  používal  „nějaký“  e-mail, 
jehož přesně znění si nevybavuje, jednalo se o „xxx“ a neví, jak dál. Kancelář měl na 
stadionu, tj. na ul. V. xxx, a poté tam, kde byl zadržen, tj. na ul. S. Připustil, že občas, 
pokud byl k tomu „důvod“, docházel na V. víceméně proto, že tam měl syna, dceru, 
přítelkyni,  sestru.  Svůj  stůl  tam  neměl,  resp.  stůl  tam  byl,  avšak  vypadalo  to  jako 
„veřejná zasedačka“ s tím, že kdo tam přišel, tak si tam sedl. K zadrženým razítkům 
uvedl, že tyto souvisely s přítomností  paní  B.,  jež  měla  být  přítomna  domovním 
prohlídkám. Netvrdí, že policie posbírala po dalších kancelářích 80 – 90 razítek a tyto 
naschvál  seřadila  na  stůl,  kam  jej  donesla,  ovšem  aby  to  uvedl  na  pravou  míru, 
uvedl, že v té  kanceláři  předtím  sedí  paní  Ř.  a Mgr. K., atlet, který se s ním radil o 
výživě  atd.,  je  to  hloubavý  člověk,  měl  dělat  nějakého deklaranta logistiky, tzn. že 
s těmi  razítky  razítkoval  mezinárodní  nákladní  listy,  tzn.  že  tyto  sloužily  k potřebě 
skladu,  jež  se  však  netýkal  nafty  a  benzínu.  Předmětná  razítka,  ke  kterým  se 
vyjadřoval,  nejsou  jeho,  měl  je  v držení K. K cílenému dotazu uvedl, že nemá 
poznatky o tom, že by policista P.  v době,  kdy  byl  u  policie,  byl  současně 
zaměstnancem  ČEPRA,  ovšem  s posledně  zmíněnou  společností  byl  z pozice 
policisty v dennodenním styku. Od 3.1.2012 má být pplk. P. zaměstnancem ČEPRA 

pokračování 
 
58 
sp.zn. 30T 7/2011 
ve funkci strategického prodejce. Není majitelem ani uživatelem osobního 
motorového vozidla zn. Mercedes, toto vozidlo mu přistavil den předtím jeho syn, aby 
mu  jej  půjčil  s tím,  že  měli  jet  na  Celní  ředitelství  do  Prahy,  kde  měli  domluvené 
jednání a on (myšleno Radomír V.)  měl  vystupovat  jako  jeho  poradce.  Předmětné 
vozidlo  mělo  být  majetkem  společnosti  PetroJet  nebo  EUROJET.  Žádné  pověření 
k používání  vozidla  neměl.  Po  předchozích  dohadech  a  záměru  policie  zabavit 
vozidlo jim toto vydal, resp. předal jim klíče. Ve zmíněném vozidle kromě tašky, ve 
které  měl  nějaké  doklady,  žádné  věci  neměl.  Ve  vztahu  k majetkovým  poměrům 
uvedl, že s ohledem na předchozí zkušenosti nic nechtěl, poněvadž když nic nemá, 
tak  má  o  polovinu  méně  problémů,  než  když  něco  vlastní.  Protiprávní  jednání 
kladené mu za vinu obžalobou nespáchal. K cílenému dotazu, zda probíral se synem 
jeho podnikatelskou činnost, např. v roli konzultanta, poradce apod., uvedl, že velice 
zřídka,  zejména  v souvislosti s nějakými  technickými  věcmi.  Na  podnikání  syna 
nevidí  nic  složitého,  jedná  se  o  běžný  nákup  a  prodej.  Své  aktivní  vystoupení 
vysvětloval  tím,  že  má  zájem,  aby  se  věc  objasnila.  S podnikatelským subjektem 
Barella  se  setkal někdy  v předchozí  době,  kdy  s touto neměl nic  společného  nikdo 
z obžalovaných. Tehdy s ním  měl  něco  H.,  kterého  zná  někdy  od  r.  1992,  kdy  jej 
požádal  o  nějaké  konzultace,  avšak  v té  době  Barella  neměla  nic  společného 
s pohonnými hmotami. K dalšímu cílenému dotazu, zda e-mail „xxx@xxx“ byl jeho či 
nikoliv, nebyl schopen jednoznačně uvést. Opětovně akcentoval, že měl e-mail „xxx“, 
avšak jak dál, neví. Zda jeho syn používal tento e-mail,  příp.  jaké  používal  on 
(myšleno Roman V.),  neví.  Nebyl  schopen  uvést,  jaké  telefonní  číslo  používal, 
nepamatuje si to, vyslovil  domněnku,  že  tam  jsou  někde  „tři  dvojky  a  64  nebo  84“. 
Připustil,  že  v rámci prohlídky na ul. V.  nalezený satelitní telefon, který byl zde 
víceméně  v depozitu, používal, když byl v Africe a byl zde problém s operátory. 
Satelitní telefon si půjčovali i sportovci ke kontaktu s rodinou.  
 
 
V průběhu  dokazování  u  hlavního  líčení  se  obžalovaný  Radomír  V.  vyjadřoval 
ve smyslu ustanovení § 214 tr.ř. ať již k důkazům povahy listinné, výpovědím svědků 
či znalců. K „Dodatku č. 14“ uvedl, že z těchto není jasný důvod, k čemu měly sloužit, 
není objasněn jejich účel. K fakturám na spotřební daň, jež se nachází ve spise na 
č.l. 6486 – 6514, uvedl, že dle jeho analýzy není jasné, k čemu tyto měly sloužit. Na 
fakturách je uvedeno, že se jedná o daňový doklad o spotřební dani, k tomu má však 
námitky, neboť zákon o spotřebních daních zná pouze jeden typ daňových dokladů, 
a to vymezený v § 5 citovaného zákona, kdy tento daňový doklad musí mít zákonem 
stanovené  parametry.  Doklady  na  zmíněném  čísle  listu  tyto  náležitosti  nemají. 
Faktury, jež se nachází na č.l. 6515 – 6635, dle jeho analýzy jsou doklady týkající se 
prodejů  v daňovém  skladu,  tzn.  že  se  jedná  o  zmiňované  přeprodeje,  netýkají  se 
prodejů do volného daňového oběhu. Obžalovaný Radomír V. se rovněž vyjádřil k e-
mailovým adresám na č.l.  10163, svazek 29, xxx@xxx  a xxx@xxx v tom smyslu, že 
tyto nikdy neužíval. Pokud někdy používal e-mailovou adresu, tak to byla xxx@xxx 
nebo xxx@xxx. Není si vědom, proč na materiálu, jež mu byl předkládán (příloha č. 1 
Rámcové kupní smlouvy č. 15994 ze dne 8.2.2006), se nachází jak jeho jméno, tak i 
uvedené e-mailové adresy, které, jak již uvedl, nikdy neužíval (k tomuto dokladu se 
vyjádřil  i  Roman  V.  s tím,  že  2.1.2008  určitě  neměl  e-mail  xxx@xxx  a  současně 
požádal,  aby  mu  byl  předložen  originál,  nikoliv  pouze  kopie.  V průběhu  dalšího 
dokazování jmenovanému byl soudem předložen i originál, jak vyplývá ze samotného 
protokolu o hlavním líčení). K dodacím nákladovým listům – DNL (č.l. 7123 – 7132 – 
sv. 20;  č.l.  7553  –  7613  –  sv. 21 –  5  vzorů  za  každý  měsíc)  uvedl,  že  v průběhu 
hlavního  líčení  nebylo  objasněno,  jakou  roli  na  tomto  dokladu  hraje  druhá  číselná 

pokračování 
 
59 
sp.zn. 30T 7/2011 
řada.  Setrval  na  stanovisku,  že  DNL  nesplňují  parametry  daňového  dokladu  dle 
zákona  č.  353/2003  Sb.  -  §  5.  Největší  vada  těchto  dokladů  jakož  i  dalších,  jež 
produkovalo ČEPRO, je, že na žádném není datum uskutečnění zdanitelného plnění 
ke spotřební dani. Poukázal na to, že DNL v březnu 2012 je úplně jiné, než doklady, 
jež tvoří obsah vyšetřovacího spisu. V již citovaném svazku 21 se nachází „vzorek“ 
originálu DNL, kdy zbytek je v elektronické  podobě  –  na DVD, avšak  na tomto 
absentují  „červené  číselné  řady“.  Toto  své  tvrzení  aplikoval  na  konkrétní  DNL 
R124500  ze  dne  9.3.2010.  Další  číslo  na  tomto  dokladu  00739753  bylo  dle  jeho 
názoru opatřeno dodatečně, aby aspoň trochu splňovalo nároky daňového dokladu 
podle § 5 odst.  2  zákona  o  spotřebních  daních.  Na  dokladech,  které  jsou  na  DVD, 
žádné pořadové číslo není. Dále vyslovil otázku, zda nákladní list může být zdvojený 
s daňovým  dokladem,  z čehož  dovozuje,  že  v inkriminované  době,  kdy  ČEPRO 
vyskladňovalo  vybrané  výrobky  do autocisteren, vydávalo jakýsi nákladní list na 
dopravu,  ale  nevystavovalo  daňový  doklad  podle  §  5  odst.  2  citovaného  zákona, 
poněvadž z jiného spisového materiálu je patrné, že ČEPRO vyměřovalo spotřební 
daň v okamžiku uvolnění a  tento okamžik dle jeho názoru je, kdy řidič zmáčkl nějaké 
tlačítko  a  napouštěl  si  vybrané  výrobky  do  cisterny,  tzn.  že  ČEPRO  vyměřovalo 
spotřební  daň  v okamžiku,  kdy  vybrané  výrobky  přecházely  přes  to  výstupní 
počítadlo do automobilové cisterny, což je  v rozporu se zákonem, kdy uskutečnění 
zdanitelného plnění musí být okamžik uvedení toho vybraného výrobku do volného 
daňového  oběhu.  Radomír  V.  další rozbor DNL provedl v rámci  hlavního  líčení 
konaného ve dnech 4.- 7., 11. – 14.6.2012 (str. 32 – 33 protokolu o hlavním líčení), 
na což soud odkazuje. K materiálům zaslaným společností ČEPRO „Počet zadaných 
objednávek do MARSU z karet G. a H. pro r. 2009  - březen 2010“ (č.l. 7813 – 8015 
–  sv.  22)  uvedl,  že  tento  počet  objednávek  vztahujících  se  k osobám  G.  a  H. 
nekoresponduje s obžalobou,  kde  je  uvedeno,  že  tito  podávali  „příkazy“ 
k vyskladnění, kdežto zmíněný materiál pojednává o objednávkách. Dle jeho názoru 
objednávka je něco jiného než příkaz k vyskladnění. Ve svazku 19 (tabulky odběru 
PHM  poskytnutých  společností    ČEPRO)  se  nachází  29183  příkazů,  tzn.  již 
zmíněných  zmáčknutí  tlačítka  nebo  nějaké  operace  řidiče,  kdy  tyto  operace 
(zmáčknutí  tlačítka)  nemůžou  odpovídat  počtu  objednávek,  neboť  příkazy  byly 
dělané např. i dva k jednomu nákladnímu listu, tzn. když cisterna brala naftu a benzín 
zvlášť do komor, musel řidič příkazy udělat dva. Z toho důvodu tvrdí, že objednávky 
nekorespondují s údaji v obžalobě.  ČEPRO  pracovalo  se  dvěma  systémy,  a  to 
systémem MARS, který sumarizoval, sjednocoval a zachycoval objednávky, které 
tam poslali jednotliví  odběratelé.  V tomto systému se objevovalo jakési hypotetické 
množství  minerálních  olejů.  Po  příjezdu  řidiče  s kamiónem  před  daňový  sklad 
k terminálu  přeskočí  objednávka  z MARSU do výdejního systému TAMAS, který již 
vydává skutečné litry na lávce poté, co řidič zmáčkne cuplík a automaticky systém 
mu  vydá  nějaké  množství  při  okamžité  teplotě,  které  se  posléze  přepočte  na  15 
stupňů  Celsia.  Obžalovaný  Radomír  V.  vyslovil názor, že dle jeho analýzy bylo 
manipulováno s údaji v systému MARS a TAMAS. K cílenému dotazu obžalovaný 
uvedl, že jeho cestovní pas je od r. 2012 neplatný, měl by se nacházet v místech, 
kde  byla  realizována domovní  prohlídka,  dům měl být  v nájmu  společnosti  PETRO 
BULLDING, jež využívá atletický klub.  
 
 
Obžalovaný Radomír V. v rámci dokazování u hlavního líčení ve dnech 4.- 7., 
11.-  14.6.2012  (č.l.  48  protokolu  a  dál)  přistoupil  k určitému  resumé  své  obhajoby, 
které shrnul následovně. Po napuštění minerálních olejů – zboží do daňového skladu 
je  jediným  vlastníkem  tohoto  zboží  společnost  ČEPRO  z titulu provozovatele 

pokračování 
 
60 
sp.zn. 30T 7/2011 
daňového  skladu,  které  je  rovněž  odpovědno  celnímu  úřadu  za  výběr  spotřební 
daně. Vlastnictví se dovozuje z toho, kdo jej drží a v daňovém skladu to může být, 
jak  již  uvedl,  pouze  provozovatel  a  nikdo  jiný.  Pokud  ČEPRO  naskladní zboží od 
fyzického dodavatele, tak de facto se stane tím fyzickým vlastníkem tohoto zboží a 
současně  ČEPRO  vystavuje  dva  doklady.  Ten,  kdo  zboží  naskladnil,  musí  mít 
uzavřenou „smlouvu o skladování“ a na jeho klientský účet se připíše, kolik litrů se do 
skladovacího  prostoru  naskladnilo.  Prvotní  naskladňovatel,  když  má  svou  síť 
čerpacích stanic, tzn. že zboží dále nepřeprodává, vydá příkaz k vyskladnění pokud 
jej potřebuje pro svou potřebu a zboží si vyskladní na své čerpací stanice a tomuto 
vzniká i povinnost si do základu daně zahrnout spotřební daň. Pokud ten, kdo fyzicky 
naskladnil zboží do skladu, chce jej dát k dispozici dalším kupujícím, tak v tom 
případě se obchody rozpadají na dva segmenty, které byly nesprávně interpretovány. 
Jednak musí postoupit práva k vyskladnění, aby mohl zboží vyskladnit a jednak mu 
zboží musí prodat. Jelikož v daňovém  skladu  nejde  uskutečnit  termín  fyzického 
dodání,  pak  legislativa  DPH  říká,  že  pokud  nedojde  k fyzickému dodání, tak je to 
služba. Za meritum považuje jednoznačné stanovení, kde došlo k uvedení vybraných 
výrobků  do  volného  daňového  oběhu.  Z listinných  důkazů  vyplývá,  že  ČEPRO 
fyzicky uvádělo zboží do volného daňového oběhu při napuštění do autocisterny, ale 
již nikdo nebádal nad tím, do kdy je ČEPRO vlastníkem. Opětovně akcentoval, že do 
doby napuštění zboží na výdejní lávce do cisterny je vlastníkem ČEPRO a nikdo jiný. 
Musí být najisto zjištěno, kdy dochází k uvedení zboží do volného daňového oběhu, 
zda při napuštění do cisterny či zda na hranici daňového skladu.  
 
 
Stručně  rekapitulované  výpovědi  a  stanoviska  obžalovaných  je  nutno  posléze 
hodnotit  tak,  aby  bylo  jednoznačně  patrno,  zda  vytýkané  protiprávní  jednání 
doznávají či popírají zcela, event. pouze částečně. Jakou obhajobu obžalovaní zvolí 
je  jejich  věc,  naproti tomu nalézací soud je povinen takto zvolenou obhajobu 
důsledně hodnotit ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. 
 
 
Obžalovaný Roman Z.  byl státním zástupcem v obžalobě  označen  jako 
spolupracující obviněný dle § 178a odst. 1 tr.ř. Podle § 178a odst. 1 tr.ř. může 
státní zástupce v řízení o zločinu v obžalobě označit obviněného za spolupracujícího, 
jestliže  obviněný  za  a)  oznámí  státnímu  zástupci  skutečnosti,  které  jsou  způsobilé 
významně  přispět  k objasnění  zločinu  spáchaného  členy  organizované  skupiny,  ve 
spojení s organizovanou  skupinou  nebo  ve  prospěch  organizované  zločinecké 
skupiny, a zaváže se podat jak v přípravném  řízení,  tak  i  v řízení  před  soudem 
úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech, za b) dozná se k činu, pro který 
je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno 
svobodně, vážně a určitě, a za c) prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako 
spolupracující obviněný, a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné 
vzhledem k povaze trestného  činu,  k jehož  objasnění  se  obviněný  zavázal,  a  to  i 
s přihlédnutím  k trestnému  činu  uvedenému  v doznání  obviněného,  k osobě 
obviněného  a  k okolnostem  případu,  zejména  zda  a  jakým  způsobem  se  obviněný 
podílel  na  spáchání  trestného  činu,  k jehož objasnění  se  zavázal,  a  jaké  následky 
svým jednáním způsobil.  
 
 
Nalézací soud plně akceptuje stanovisko Nejvyššího soudu ČR, zaujaté ve 
svém rozhodnutí pod sp.zn. 7 Tdo 1315/2012, ze dne 12.12.2012, k institutu 
spolupracujícího  obviněného,  dle  kterého  je  nutno  v tomto  hledat  účinné  nástroje 
boje  proti  závažné  organizované  kriminalitě  a  je  nutno  jej  považovat  za  legitimní 

pokračování 
 
61 
sp.zn. 30T 7/2011 
důkazní prostředek. Zároveň však z judikatury Evropského soudu pro lidská práva je 
možno dovodit, že podmínkou pro použití výpovědi spolupracujícího obviněného jako 
důkazu je mj. pečlivé hodnocení této výpovědi, včetně její motivace. Je vždy potřeba 
zvážit  nejednoznačnou  povahu  takových  výpovědí  a  dbát  na  zvýšené  riziko  její 
účelovosti. Je zřejmé, že takový důkaz především nesmí stát osamoceně a je třeba 
jej hodnotit kriticky. V tomto  smyslu  je  rovněž  možno  odkázat  na  usnesení 
Nejvyššího  soudu  ČR  ze  dne  13.6.2012, sp.zn.  5  Tdo  280/2012,  který  vyjadřuje 
právě potřebu kritického hodnocení obdobných důkazních prostředků.  
 
 
Obžalovaný Roman Z.  byl v přípravném  řízení  procesně  vyslechnut  7.10.  a 
21.10.2010, k obsahu  obžaloby  se  vyjádřil  v rámci  dokazování  u  hlavního  líčení. 
V závěru  své  výpovědi  dne  7.10.2010  požádal  o  přiznání  statusu  spolupracujícího 
obviněného podle § 178a tr.ř. Následující výpověď (21.10.2010) již byla zrealizována 
ve smyslu ustanovení § 178a tr.ř. po předchozím poučení a vysvětlení podmínek a 
důsledku  postupu  ve  smyslu  shora  uvedeného  ustanovení  přítomným  státním 
zástupcem. Akcentovat je nutno i stanovisko obžalovaného Z. v tom smyslu, že tento 
po  vyjádření  k obsahu  obžaloby,  po  přečtení  procesních  výpovědí  z řízení 
přípravného,  po  dotazech  soudu  a  státního  zástupce  uvedl,  že  k dané  věci  již  řekl 
vše, co o ní ví s tím, že nadále využívá svého práva nevypovídat. Vzhledem 
k námitkám obžalovaného  U.  prezentovaným obhájcem Mgr. Greplem, zda nadále 
platí, že Z.  je  spolupracujícím  obžalovaným,  pokud  ano,  mělo  by  být  umožněno 
obhajobě  jmenovaného  klást  dotazy,  na  to  obžalovaný  Z.  své  stanovisko  změnil  a 
uvedl, že je ochoten vypovídat, resp. odpovídat na dotazy obžalovaných a obhájců, 
což vyplývá ze samotného protokolu o hlavním líčení. Roman Z. používal při realizaci 
svých  procesních  výpovědí  písemné  poznámky,  do  kterých  nazlížel  ve  smyslu 
ustanovení § 93 odst. 1 tr.ř. s tím, že kopie těchto poznámek je založena ve spise 
(č.l.  3370  –  3390),  kdy  originály  byly  předložené  nalézacímu  soudu  i  v rámci 
dokazování u hlavního líčení a tyto byly dány k dispozici i k nahlédnutí stranám.  Dle 
názoru soudu postup zvolený obžalovaným Z.  je zcela legitimní,  o  autenticitě 
písemných poznámek jmenovaného soud nemá pochybnosti, a proto nebylo 
přistoupeno  ani  k eventuálnímu  písmoznaleckému  zkoumání  stran  autorství  těchto 
poznámek.  Ve  smyslu  shora  uvedených  rozhodnutí  Nejvyššího  soudu  přistoupil  i 
soud  I.  stupně  ke  kritickému  hodnocení  výpovědi  obžalovaného  Z., a to zejména 
z pohledu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., kdy bylo přihlédnuto i k tomu, že jmenovaný je 
osobou,  jež  se  do  střetu  se  zákonem  dostala  již  opakovaně.  Pokud  zákonodárce 
takovýto  institut  do  českého  trestního  práva  transponoval,  pak  není  důvod  jej 
nevyužít a to zejména při rozkrývání té nejzávažnější trestné činnosti, v rámci které 
se  předpokládá  výborná  organizace,  rozdělení  jednotlivých  úkolů,  utajená 
komunikace  atd.  Pokud  bychom  a  priori  vyloučili  možnost  uplatnění  institutu 
spolupracujícího obviněného dle § 178a tr.ř. u osob, které se do střetu se zákonem 
dostaly opakovaně, pak by tento nepochybně ztratil svůj význam. Senát nalézacího 
soudu zejména v delší  závěrečné  poradě  velmi  detailně  zkoumal,  zda  výpověď 
obžalovaného  Z. se vymyká obsahu hodnocených  dalších důkazů či právě naopak 
zda  tato  potvrzuje  verzi  obžaloby.  Po  vyhodnocení  všech  rozhodných  skutečností 
zastává  nalézací  soud  stanovisko,  že  výpověď  obžalovaného  Romana  Z.  je 
v souladu s hodnocením  dalších  důkazních  prostředků  ve  smyslu  již  zmíněného 
ustanovení  § 2 odst. 6 tr.ř., které měly za následek rozhodnutí o vině. 
 
 
Jak již bylo uvedeno, obžalovaný Z.  byl vyslechnut v podstatě  velmi  podrobně 
dvakrát v řízení přípravném a jednou před nalézacím soudem. Z pohledu sdělených 

pokračování 
 
62 
sp.zn. 30T 7/2011 
podstatných  skutečností  tvořících  základní  obsah  a  kostru  jeho  výpovědi  či 
stanoviska  je  možno konstatovat,  že  tyto  jednotlivé  výpovědi  nejsou  v závažném a 
zásadním  rozporu,  jež  by  event.  mohly  mít  za  následek  zjištění  o  jeho 
nevěrohodnosti  či  účelovém  tvrzení.  U  hlavního  líčení  stvrdil  své  výpovědi  z řízení 
přípravného v celém rozsahu. K již zmíněným písemným poznámkám uvedl, že tyto 
sepsal v době,  kdy  si  ještě  všechno  pamatoval  a  kdy  byl  obeznámen  s možností 
statusu spolupracujícího  obviněného.  Jak  již  bylo  uvedeno,  obžalovaný  byl 
vyslechnut  opakovaně  v říjnu  2010  a  posléze  5.3.2012  u  hlavního  líčení,  tzn. 
s odstupem  větším  než  jeden  rok.  Je  obecně  známo,  že  každý  člověk  má  tendenci 
zapomínat,  a  to  zejména  některé  detaily,  které mohou být z důvodu  nepříznivých 
zážitků či vzpomínek vědomě vytěsňovány, nebo dochází k prostému zapomínání. A 
z tohoto  důvodu  se  většinou  vychází  z výpovědí,  které  učiní  ať  již  „obviněný“  či 
svědek,  jež  jsou  realizovány  v co  nejkratší  době  od  rozhodných  skutečností,  ke 
kterým  se  osoba má vyjadřovat.  Pokud  u hlavního  líčení  ať  již  obviněný  či  svědek 
stvrdí  správnost  svých  výpovědí  z řízení  přípravného  a  z  procesního  hlediska  jsou 
zachovány  všechny  podmínky,  pak  není  důvod  z těchto  v rámci hodnocení důkazů 
nevycházet. S ohledem na posledně zmíněné konstatování je možno akcentovat, že 
soud  si  je  plně  vědom  toho,  že  všechny  důkazní  prostředky  mají  naprosto  stejnou 
váhu,  ať  již  se  jedná  o  výpovědi  svědecké  či  znalecké  posudky,  event.  důkazy 
povahy listinné. Není možno některé důkazní prostředky považovat za významnější, 
event. důležitější.  
 
 
Obžalovaný Roman Z.  se v rámci  svých  výpovědí  vyjádřil  nejen  k trestné 
činnosti,  jež  se  mu  usnesením  o  zahájení  trestního  stíhání  a  posléze  obžalobou 
kladla za vinu, nýbrž i k aktivitám  spoluobžalovaných,  a  to  více  či  méně  podrobně. 
Nejčastější  jméno,  jež  ve  výpovědi  obžalovaného  bylo  skloňováno,  byl  Tomáš  Š., 
kterého znal z dřívější doby a který jej zhruba v květnu 2009 oslovil s nabídkou práce 
pro společnost Barella do funkce asistenta ředitele za 15.000,- Kč hrubého, přičemž 
měl  to  být  právě  jmenovaný,  který  mu  měl  doplácet  do  částky  20.000,-  Kč  čistého 
měsíčně. Od  Š.  obdržel  klíče  od  kanceláře firmy  Barella,  vysvětlil  mu  jeho úkoly  a 
povinnosti  a  předal  mu  telefon  „Sagem“  pro  účely  příslušné  komunikace.  Od  Š. 
obdržel „nějaké“ účetnictví Barelly, které měl založit do šanonů a uložit v kanceláři. 
Dle  pokynů  Š.  vyplňoval  přílohu  č.  14  pro  ČEPRO,  když  přišla  pošta  do  datové 
schránky,  měl  právě  Š.  o tomto informovat a dle  jeho  pokynů  tuto  vybrat.  Byl  to 
posledně  jmenovaný,  který  mu  vydal  příslušné  pokyny  k vyklizení  kanceláře  za 
účelem  malování,  díky  čemuž  došlo  ke  znemožnění  místního  šetření  pracovníků 
správce  daně.  Byl  to  Š.,  který  mu  nařídil,  aby  nachystal  faktury  v souvislosti se 
společností Crofton Invest, které mu vrátil orazítkované s pokynem předání na Celní 
úřad J. Byl to Š., který  mu předal přiznání k DPH za společnost Crofton Invest, aby 
jej  podal  na  FÚ  Ostrava  II,  předal  mu  doplněná  a  vyplněná  přiznání  k DPH za 
společnost Barella za měsíce listopad a prosinec 2009, za měsíce leden až březen 
2010, předal mu hotovost ve výši 960.000,- Kč, aby tuto složil u správce daně jako 
nedoplatek Barelly na DPH. Veškeré pokyny v souvislosti s činností  společnosti 
Barella mu byly předávány Š., dle kterého tato společnost měla fungovat do konce r. 
2009  a  poté  měla  být  převedena  na  někoho  jiného.  Byl  to  Š.,  který  jej  pověřil 
zajištěním  nové  kanceláře  pro  společnost  Barella  mimo  kraj,  což  tento  učinil  a 
kancelář zajistil v Bystřici pod Hostýnem. Od Š. obdržel telefonní číslo na B. na jeho 
kódovaný telefon, rovněž od něj obdržel 100.000,- Kč, které B. předal. Dle pokynů Š. 
V. poštu v novém sídle společnosti Barella v Bystřici pod Hostýnem. Dle sdělení Š. a 
z obsahu jeho telefonátů zjistil, že tento hovořil s Romanem V. a Radomírem V.  

pokračování 
 
63 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
 
V opakovaně zmíněných výpovědích Romana Z. se osoba Tomáše Š. zobrazila 
jako hlavní postava, která  mu udělovala veškeré pokyny, která jej úkolovala. Pokud 
nalézací  soud  věří  výpovědi  Z.  a z této vychází, pak je nutno si položit otázku, na 
základě  jakého titulu obžalovaný  Tomáš  Š.  úkoloval  Z.  v souvislosti  se  společností 
Barella,  nabízel  mu  práci  včetně  odměny  za  ni,  předával  klíče  od  kanceláře 
společnosti,  proč Š. Z. doplácel více za jeho práci, než bylo ujednáno. Proč tomuto 
předal  mobilní  telefon  „Sagem“  pro  komunikaci  s dalšími osobami. Jak vyplývá 
z úplného výpisu z obchodního  rejstříku  společnosti  Barella,  s.r.o.,  pak  je  možno 
konstatovat, že obžalovaný Š.  v této  společnosti  nefiguroval  ať  již  jako  jednatel  či 
společník, přesto byl spojovacím článkem mezi Z. a dalšími osobami, zejména dle 
názoru soudu obžalovanými Romanem V.  a Radomírem V.  Z.  popsané aktivity Š. 
rozhodně  nesvědčí  toliko  pro  nějakou  spolupráci  firmy  Š., která se zabývá 
účetnictvím  pro  společnost  Barella.  Z.  vyslovil  domněnku  (se  kterou  se  soud 
ztotožňuje), že obžalovaný Š. vykonával pokyny spoluobžalovaných Radomíra V. a 
Romana V., což dovozoval z obsahu telefonických hovorů, kterým byl přítomen (str. 
14  protokolu  o  hlavním  líčení  ze  dne  5.3.2012).  Soud  I.  stupně  považuje  výpověď 
obžalovaného Romana Z. za usvědčující vůči obžalovanému Tomáši Š. a současně 
jako doznání vztahující se ke své trestné činnosti.  
 
 
Obžalovaný  Z.  se  rovněž  vyjadřoval  k osobě  spoluobžalovaného  Evžena  U., 
kterého Š. označil jako neschopného pro jednání s úřady, a proto právě jeho (míněno 
Z.)  oslovil  do  funkce  asistenta  ředitele  společnosti  Barella.  U.  vždy jako oficiální 
jednatel  společnosti,  po  předchozím  kontaktování,  podepsal  materiály,  které  byly 
potřebné, nikdy jej  neúkoloval, vše probíhalo tak, jak řekl Š. Pokud byla nutná účast 
jednatele U. u oficiálního jednání, pak byl tento k dispozici tak, jak tomu bylo např. při 
pokusech převodu obchodního podílu na Vietnamce, kdy za tímto účelem jezdili do 
Brna. Byl to právě U., který přišel na to, že Vietnamec, se kterým jeli do ČEPRA, není 
totožný s doklady, resp. jeho fotografie neodpovídala jeho fyzické podobě. Vzhledem 
k tomu, že jednání v ČEPRU bylo neúspěšné, došlo opětovně k převodu obchodního 
podílu z Vietnamce na U., který s tímto pochopitelně musel souhlasit. Evžen U. dle Z. 
disponoval s razítkem Barelly, podepisoval tabulku tvořící přílohu č. 14. Po domluvě 
a dle pokynů Š., předložené daňové přiznání jako jednatel společnosti podepsal. Již 
jenom vzhledem  k těmto  skutečnostem  musel  být  srozuměn  s tím,  že  je  účasten 
nekalé činnosti, neboť pokud souhlasil se svým jednatelstvím ve společnosti Barella, 
musel být s touto  svou  funkcí,  účastí  a  zejména  odměnou  spokojen.  Dle  názoru 
soudu je rovněž nepochybné, že s ohledem na zmíněnou spolupráci musela být mezi 
těmito (Š., Z., U.) důvěra, jinak to nebylo možné, neboť úkony, které prováděli nebo 
na  nich  participovali,  nejsou  běžné  a  nesouvisí  rozhodně  s řádným  chodem 
společnosti.  
 
 
Obžalovaný  Z.  ve vztahu k Romanu  V.  uvedl, že s tímto se fyzicky nikdy 
nesetkal, avšak jak již bylo uvedeno, z obsahu rozhovoru, jakož i z informací od Š. a 
B.  věděl,  kdo  je  Roman  V.  Posledně  jmenovaný  měl  používat  e-mailovou adresu 
„centralrafinerie“,  měl  mít  přímé  bankovnictví  na  účet  společnosti  Barella,  měl 
provádět  platby  v souvislosti  se  společností  Barella,  společností  „Newington“  a 
ČEPRO.  Dle  Z.  měl  do  konce  r.  2009  obžalovaný  Š.  přímý  přístup  na  účet 
společnosti  Barella  přes  Profi  banku,  takže  když  bylo  nutno  proplácet  nějaké  věci 
nebo poskytnout výplatu, tak to činil přímo. Od r. 2010 vždy musel napsat e-mail na 
adresu centralrafinery panu V., a tento následně platbu provedl. Z. rovněž uvedl, že 

pokračování 
 
64 
sp.zn. 30T 7/2011 
Š.  v jeho  přítomnosti  často  Romanu  V.  telefonoval,  oslovoval  jej  křestním  jménem. 
Pokud  Z.  nebyl  zbaven  způsobilosti  k právním  úkonům,  pokud  soud  jeho  výpovědi 
věří, pak není důvod nevěřit tvrzení jmenovaného, dle kterého Š. měl jak s Romanem 
V., tak i Radomírem V. v jeho přítomnosti často telefonovat. Z celkově provedeného 
dokazování, jakož i z popisu průběhu skutkového děje je patrno, že obžalovaní měli 
své  úkoly,  své  povinnosti,  zadání  a  tudíž  je  nesporné,  že  nižším  článkům  musel 
pokyny někdo dávat. Obžalovaným Z., U. to byl Š., a posledně jmenovanému zase 
Roman V. a Radomír V. Jiný důvod, proč by Š. v přítomnosti Z. často Romanu V. a 
Radomír  V.  telefonoval  zjištěn  nebyl.  Romana  V.  u  hlavního  líčení  fyzicky  viděl 
poprvé, domnívá se, že v telefonickém kontaktu (myšleno Z.) s ním nebyl. 
K cílenému  dotazu  u  hlavního  líčení,  zda  viděl  nebo  slyšel, že by Š.  přijímal  a 
vykonával pokyny obžalovaných Radomíra V. a Romana V., uvedl, že takto se přímo 
vyjádřit  nemůže,  neviděl  je  spolu,  avšak  dodal,  že  z obsahu  telefonátů  tuto 
skutečnost dovozuje. Nalézací soud musí akcentovat výpověď obžalovaného Z. ve 
vztahu k Romanu V. (taktéž i Radomíru V.), že tento se vůbec zmínil o existenci osob 
Romana V. (i Radomíra V.), o existenci komunikace mezi Š. a oběma jmenovanými.  
 
 
Obžalovaný  Z.  v přípravném  řízení  uvedl,  že  měl  e-mailový kontakt 
s obžalovaným  Radomírem  V.,  kdy  posledně  jmenovaný  mu  sdělil  instrukce,  kam 
má posílat faktury a tabulky od společnosti ČEPRO. Dle Z. mu Radomír V. dokonce 
telefonoval  někdy  v květnu  na  telefon  „Sagem“  ohledně  rozšíření  denního  limitu 
bankovního účtu společnosti UNICORN CS RATE. V další části své výpovědi uvedl, 
že pokud se zmínil, že byl v telefonickém kontaktu s Radomírem  V., pak tuto 
skutečnost zjistil ze sdělení Š. a rovněž z toho, že Radomíru V. telefonoval on sám 
ze  svého  telefonního  přístroje.  Dle  tvrzení  Z.  Radomír  V.  zajišťoval  finanční 
transakce  jak  u  společnosti  Barella,  tak  i  u  společnosti  UNICORN  CS  RATE.  Již 
v souvislosti s hodnocením výpovědi Z. vůči Romanu V.  padla zmínka i o Radomíru 
V., kterému Š.  v jeho  přítomnosti  často  telefonoval,  což  je  nutno  v této souvislosti 
akcentovat. U hlavního líčení Z. uvedl, že s Radomírem V. se fyzicky nikdy nesetkal, 
u  hlavního  líčení  jej  viděl  poprvé.  Jméno  Radomíra  V.  občas  zaznělo  z úst  Š.  při 
jejich hovoru. Pokud u hlavního líčení se vyjádřil v konkrétních souvislostech pouze o 
osobě „V.“, a v přípravném řízení uváděl i křestní jméno, pak tento rozpor vysvětlil 
tím,  že  jeho  výpověď  v přípravném  řízení  je  přesnější,  neboť  si to  pamatoval  lépe. 
Opětovně akcentoval obsah hovorů, jež byly  vedené se Š., a taktéž i vyjádření Š., 
s kým telefonoval. Rovněž k cílenému dotazu, zda viděl nebo slyšel, že by Š. přijímal 
a vykonával pokyny obžalovaných Radomíra V.  a Romana V., uvedl, že takto se 
přímo  vyjádřit  nemůže,  neviděl  je  spolu,  avšak  tuto  skutečnost  dovozuje  z obsahu 
telefonátů.  Posledně  zmíněné  tvrzení  Z.  je v souladu s provedeným dokazováním, 
neboť  soud  I.  stupně  považuje  za  prokázané,  že  právě  obžalovaní  Roman  V.  a 
Radomír  V.  byli  nejdůležitějšími  články  celého  řetězce  v souvislosti s plánovaným 
promyšleným  daňovým  podvodem.  Není  nic  výjimečného,  aby  přítomná  osoba 
pochopila význam telefonického hovoru osoby, jež se zdržuje v jeho  bezprostřední 
přítomnosti, nehledě na to, že další pokyny od Š. navazovaly právě ve vztahu k Z. a 
U.  
 
 
Osoby obžalovaných G. a H. dával do souvislosti se společností Barella, neboť 
tito  měli  na  základě  pověření  za  pomocí  systému  MARS  podílet  se  na  zajišťování 
„vyskladňování a naskladňování“ zboží z ČEPRA. Měli být někde v Kroměříži, avšak 
kde  přesně,  neví.  Z této poslední zmínky je patrno, že oba obžalovaní se nemohli 
podílet  fyzicky  na  naskladňování  a  vyskladňování  zboží,  nýbrž  tuto  činnost  měli 

pokračování 
 
65 
sp.zn. 30T 7/2011 
zajišťovat po stránce administrativní. Obžalovaný Roman Z. však častěji odkazoval 
na spoluobžalovaného G.,  se  kterým  komunikoval  telefonicky  prostřednictvím 
přístroje "Sagem“, kdy jej měl uloženého pod jménem „Tercie“. Jak již uvedl, s G. byl 
v aktivnějším kontaktu, dokonce jej snad někde i viděl,  zatímco H. neviděl a taktéž 
s ním nemluvil. Nalézací soud považuje za nutné akcentovat, že obžalovaný Z. 
v souvislosti se spoluobžalovanými G. a H. hovořil o jejich činnosti, jež se vztahovala 
ke společnosti Barella, k žádné jiné.  
 
 
Obžalovaný Jan H. byl v řízení přípravném vyslechnut opakovaně, u hlavního 
líčení se vyjádřil velmi krátce, kdy v podstatě uvedl to co chtěl a dále využil svého 
práva nevypovídat. Jmenovaný po celou dobu trestního řízení  vytýkané protiprávní 
jednání popíral. Připustil, že pracoval pro společnost MORAVSKÉ RAFINERIE, a.s., 
jeho  nadřízeným  byl  T.,  který  jej  informoval  o  vyskladňování  pohonných  hmot pro 
firmu  Barella.  Jeho  práce  spočívala  v tom, že do systému MARS zadával údaje 
související s vyskladňováním  a  naskladňováním  zboží  –  nafty a benzínu pro 
společnosti  PetroJet  a  Barella  prostřednictvím  firmy  ČEPRO.  Pro  společnost 
EUROJET tyto úkony neprováděl, nepodílel se na tvorbě cen pohonných hmot, které 
byly  dohodnuté  mezi  zákazníky  a  ČEPREM.  Každé  pondělí  ráno  od  T.  převzal 
tabulku s navýšením  cen  a  on  je  všem  sjednaným  zákazníkům  zaslal.  Pravomoc 
jednání  se  zákazníkem  ohledně  objednávek  neměl.  Ve  vztahu  ke  společnosti 
PetroJet  prováděl  vyskladnění  pohonných  hmot  nebo  zboží  ze  systému  MARS  na 
základě pověření, kdy v tomto případě dostával příkaz od G., kolik v ten den může 
zboží  prodat.  Není  si  vědom  toho,  že  by  společnosti  ČEPRO  zasílal  potvrzení  o 
postoupení pohledávek. Pokud jednal s ČEPREM  o  uvolnění  zboží  z jeho skladu, 
nikdy se nesetkal s pojmem  daňový  sklad.  I  na  počítačovém  terminálu  vždy  bylo 
napsáno  sklad  ČEPRA.  Pokud  je  mu  vytýkáno,  že  měl  přebírat  e-maily na adrese 
„cmraf@“, pak toto se nezakládá na pravdě, neboť tento e-mail byl zřízen ještě před 
jeho příchodem do  zaměstnání a  používal  jej T. a  snad  další  pracovníci,  neboť  se 
jednalo o e-mail informativní. Připustil sice, že v době, když byl členem zastupitelstva 
města Napajedla, poslali mu na tuto e-mailovou adresu „něco k odsouhlašení“, a to 
proto, aby nedošlo k prodlužování, sdělil jim právě tuto e-mailovou adresu. Žádných 
daňových úniků se nedopustil, na těchto se nepodílel, zaměstnancem Barelly nikdy 
nebyl. Spoluobžalované Evžena U.  a  Romana  Z.  a Tomáše Š.  nezná. Romana V. 
zná pouze „z vidění“, a to z budovy, kde měl kancelář, kam docházel do zaměstnání. 
Žádný bližší kontakt s ním neměl. Ve vztahu k Radomíru V. uvedl (dne 9.10.2010, č.l. 
291 – 291 v.t.), že jej potkal dvakrát nebo třikrát, bližší kontakt s ním neměl. V další 
výpovědi dne 16.12.2010 (č.l. 3452 – 3457) uvedl, že jmenovaného zná z dřívějšího 
působení  v Napajedlích,  avšak  velmi  zběžně,  akcentoval  však,  že  od  něj  žádné 
příkazy nedostával. Někdy jej potkal v Kroměříži, když odcházel ze zaměstnání, což 
bylo asi jednou za dva měsíce. U hlavního líčení setrval na tvrzení, že od Radomíra 
V.  nikdy  žádné  úkoly  nedostal  ani  nebyl  žádným  způsobem  ovlivňován  při  své 
činnosti,  zná  jej  z dřívější  doby  ze  sportovní  činnosti.  Nalézací  soud  akcentuje, že 
obžalovaný  H.  připustil,  že  více  či  méně  zná,  event.  přišel  do  kontaktu 
s obžalovanými Romanem V., Radomírem V.  a Dušanem G.  Všichni  tito  tři 
jmenovaní (včetně H.) mj. měli kanceláře v jedné budově, a to v Kroměříži. Závěrem 
je možno zdůraznit i tvrzení H., dle kterého taktéž vyskladňoval v systému MARS pro 
společnost PetroJet, kdy v tomto případě dostával příkazy od spoluobžalovaného G. 
 
 
Obžalovaný Dušan G.  se v přípravném  řízení  k vytýkanému  jednání  stručně 
vyjádřil  pouze  před  soudkyní  rozhodující o vzetí do vazby v tom smyslu, že se 

pokračování 
 
66 
sp.zn. 30T 7/2011 
vytýkaného jednání nedopustil. Spoluobžalované U.,  Z.,  Š.  nezná, Romana V.  ano, 
neboť  asi  po  dobu  2 –  3  měsíců  byl  v jeho  firmě  PetroJet  v pracovním  poměru  ve 
funkci  dispečera.  Rovněž  jej  zná  jako  syna  obžalovaného Radomíra V., se kterým 
začal v počátcích podnikat, posléze měl každý své firmy. V rozhodném období nebyl 
ve vztahu k Radomíru  V.  v pracovním  či  obdobném  poměru.  Jana  H.  zná,  neboť 
dělali  společně  dispečera  ve  stejné  společnosti,  jak  se  již  vyjádřil,  jinak se spolu 
nestýkají.  Ve  vztahu  ke  společnosti  Barella  vykonával  funkci  dispečera  na  základě 
mandátní smlouvy uzavřené mezi společnostmi ATOL Invest, a.s., a Barellou, s.r.o. 
K již  zmíněné  společnosti  Barella  dále  uvedl,  že  jeho  faktická  činnost  spočívala 
v uvolňování  zboží  v ČEPRU.  U  hlavního  líčení  svou  výpověď  dále  rozvedl  v tom 
směru, že Roman V. jakožto jednatel firem EUROJET a PetroJet mu udělil ve vztahu 
k těmto  firmám  plnou  moc  v souvislosti  se  společností  ČEPRO.  V některých 
případech jej požádal o objednání benzínu či nafty motorové, avšak toto nemělo nic 
společného s firmou Barella. Akcentoval, že žádné zboží nevyskladňoval, pouze s H. 
zadávali údaje z objednávek do systému MARS. Radomír V.  a Roman V.  jej 
neúkolovali,  nebyli  jeho  nadřízenými,  Z.  neinformoval šifrovaným telefonem, 
neposílal  postoupení  pohledávek  za  společnost  PetroJet,  EUROJET  na  Barellu. 
Pokud event. na nějakém příkazu bylo jeho jméno, tak pouze jako „kontaktní osoba“.  
 
 
I obžalovaný Dušan G. v rámci své obhajoby sdělil orgánům činným v trestním 
řízení včetně soudu pouze to, co chtěl, resp. sám uznal za vhodné. Následně využil 
svého práva nevypovídat. Výpověď obžalovaného G. je v příkrém rozporu s výpovědí 
obžalovaného Z., dle kterého tento s G. komunikoval za pomocí šifrovaného přístroje 
„Sagem“, kdy tento dokonce uvedl, že jej měl uloženo pod jménem „Tercie“. Z. věděl, 
jakou činnost G. ve vztahu k ČEPRU v souvislosti s minerálními oleji provádí. Pakliže 
by nebyl se jmenovaným v kontaktu, mohl tyto informace získat toliko 
zprostředkovaně,  a  to  od  obžalovaného  Š.  Rovněž  věděl,  že  G.  sídlí v Kroměříži, 
když  byl  nějaký  problém  v ČEPRU  s nějakým  náklaďákem  či  tankováním, 
kontaktoval  G.,  který  to  vždy  vyřešil.  Posledně  zmíněné  tvrzení  má  oporu  
v provedeném dokazování, neboť G. s H. skutečně zadávali údaje do systému MARS 
v souvislosti s objednávkami související s vyskladněním  minerálních  olejů.  Z. 
akcentoval, že to byli právě obžalovaní G. a H., kteří na základě pověření vykonávali 
činnosti  související  s naskladňováním  a  vyskladňováním  zboží  ve  společnosti 
ČEPRO  ve  vztahu  ke  společnosti  Barella.  Nalézací  soud  ke  konfrontaci  mezi 
obžalovanými  Z.  a  G., event. H.,  jakož  i  dalšími  nepřistoupil  z toho  důvodu,  že  tito 
využili  svého  práva  nevypovídat,  tudíž  dali  zcela  jasně  a  zřetelně  najevo  své 
stanovisko.  
 
 
Obžalovaný Evžen U.  využil  svého  práva  nevypovídat  u  hlavního  líčení, 
v přípravném řízení se vyjádřil velmi stroze. Ve firmě Barella, jež prováděla obchody 
s pohonnými  látkami,  začal  působit  začátkem  r.  2009,  kdy  se  „stal“  T.  společníkem 
za odměnu 300.000,- Kč ročně. Měl toliko obecnou povědomost, že firma obchoduje 
s PHM, které nakupovala ze společnosti ČEPRO. Veškeré obchody údajně zařizoval 
vietnamský státní příslušník (T.), později na základě zplnomocnění se stal ředitelem 
firmy  Z., který  měl  na  starosti  „skoro  všechno“.  V souvislosti s touto  výpovědí 
nalézací  soud  akcentuje,  že  obžalovaný  připustil  povědomost  obchodování  firmy 
Barella s pohonnými látkami. Za svou „nečinnost“ ve firmě Barella měl obdržet jako 
T.  společník  300.000,-  Kč  ročně.  V rozporu s provedeným dokazováním tvrdil, že 
veškeré  obchody  měl  zařizovat  Vietnamec  T.  a  později  měl  takřka  o  všem 
rozhodovat Z. V rámci rozhodování o vzetí do vazby pouze dodal, že obžalovaného 

pokračování 
 
67 
sp.zn. 30T 7/2011 
Š.  zná,  neboť  u  něj  v minulosti  byla  zaměstnána  jeho  družka (myšleno družka U.). 
G.,  H., Romana V.  a Radomíra V.  nezná. I k tomuto tvrzení má nalézací soud 
výhrady,  neboť  dle  výpovědi  obžalovaného  Z.  byl  U.  jako  jednatel  společnosti 
informován  mnohem  podrobněji  o  činnosti  firmy  Barella.  Podepisoval  veškeré 
„materiály“, jež se týkaly jmenované společnosti, a to po předchozí dohodě. Byl to U., 
který v polovině  prosince  2009  měl  jet  společně  s R.,  S.  a  Z.  do  Brna,  kde  na  ně 
čekali  B.  a  Vietnamec  za  účelem  převedení  obchodního  podílu  na  zmíněného 
Vietnamce. První pokus  nevyšel,  následný  však  ano.  Posledně  uvedené  tvrzení  Z. 
má oporu ve výpisu z obchodního  rejstříku  vedeného  u  Krajského  soudu  v Brně  C 
32823,  dle  kterého  dne  15.12.2009  byl  zapsán  do  funkce  jednatele  společnosti 
Barella, s.r.o., Vietnamec Xuan T. G.,  nar.  xxx.  Byl  to  právě  U., který  zhruba 
v polovině  r.  2010  v souvislosti s jednáním  ve  společnosti  ČEPRO  přišel  na  to,  že 
Vietnamec fyzicky neodpovídá údajům uvedeným v cestovním dokladu – pasu, kdy 
tuto informaci je nutno dát do souvislosti, dle které při jednání v ČEPRU si pracovníci 
této  společnosti  Vietnamce  vyfotografovali  a  právě  fotografie  uvedená  v pase 
neodpovídala  vzhledově  Vietnamci,  se  kterým  jeli  na  příslušné  jednání.  S ohledem 
na již zmíněné neúspěšné jednání v ČEPRU došlo následně znovu k zapsání U. jako 
jednatele společnosti. I tato informace odpovídá údajům v obchodním rejstříku, jež se 
vztahovaly  ke  společnosti  Barella.  Dle  názoru  nalézacího  soudu  pokud  za  těchto 
okolností obžalovaný U.  souhlasil  opětovně  se  svým  jednatelstvím,  musel  být  o 
podstatných  věcech  informován,  musel  být  spolehlivým  článkem  celého  řetězce  a 
musel  být  taktéž  odpovědně  hodnocen,    neboť  tento  bez  jakýchkoliv  problémů 
podepisoval  všechny  materiály,  které  mu  byly  předložené  k podpisu  a  oficiálně  za 
společnost vystupoval. Pokud by nebyl do celé situace vtažen a patřičně odměněn, 
nemohl  by  se  takto  chovat,  jak  se  choval.  Ani  dodatečně  nebylo  zjištěno,  že  by 
obžalovaný U. podal jakékoliv trestní oznámení, byť na neznámého pachatele v tom 
smyslu, že by byl podveden.  
 
 
Shora  uvedený názor soudu je mj. podporován i obsahem protokolu o ústním 
jednání ze dne 11.11.2009, pořízený Celním úřadem Ostrava (č.l. 4318 – 4319), a to 
s jednatelem  daňového  subjektu  společnosti  „Barella“  Evženem  U.  Posledně 
jmenovaný potvrdil, že je jednatelem společnosti „Barella“ a na otázku, zda mu jako 
jednateli  této společnosti jsou známy obchodní transakce mezi „Barellou, ČEPREM 
a firmou Tank Ono“, uvedl „ano, o všech těchto operacích vím“.  K dotazu, zda při 
těchto obchodech zastupuje společnost „Barella“ sám či někoho pověřil na základě 
plné moci, uvedl, že „k těmto obchodním operacím pověřil pana Dušana G. a pana 
H. Jana.  
 
 
Obžalovaný Tomáš Š. v přípravném řízení se v rámci rozhodování o vzetí do 
vazby vyjádřil velmi stroze v tom smyslu, že spáchání protiprávního jednání odmítá. 
Byl to právě on, kdo byl osloven U. na přelomu února – března 2009 s požadavkem 
vedení  účetnictví  jeho  společnosti  (TRADESTONE  účetnictví  a  daně,  s.r.o.)  ve 
vztahu k Barelle.  Nabídku  přijal,  došlo  k sepsání smlouvy o vedení  účetnictví  za 
dohodnutou paušální odměnu. Účetnictví spravovala jeho společnice K. U hlavního 
líčení  poté,  kdy  byli  vyslechnuti  všichni  obžalovaní,  (neboť  do  té  doby  byl  určitým 
způsobem  údajně  zdravotně  indisponován  a  tudíž  požádal  o  svůj  výslech  jako 
poslední)  popřel,  že  by  se  dopustil  jednání  kladeného  mu  za  vinu  obžalobou.  K 
„vedení účetnictví“ pro společnost Barella uvedl, že jeho společnost TRADESTONE 
nikdy  nezpracovávala  kompletně  celé  účetnictví,  toliko  mzdovou  agendu  a  daňová 
přiznání k DPH, a to do prosince 2009. Poté došlo k ukončení smlouvy dohodou. Je 

pokračování 
 
68 
sp.zn. 30T 7/2011 
s podivem, že Tomáš Š.,  profesionál  přes  účetnictví,  v přípravném  řízení  dne 
9.10.2010 před soudkyní Okresního soudu se vyjádřil jednoznačně v tom směru, že 
U. jej požádal, aby jeho společnost vedla účetnictví pro Barellu, nejednalo se žádnou 
mzdovou  agendu  či  daňová  přiznání  k DPH  tak,  jak  upřesnil  u  hlavního  líčení. 
Výpověď  obžalovaného  Tomáše  Š.  u  hlavního  líčení  negovala  veškerá  tvrzení 
zejména obžalovaného Z., veškeré aktivity, o kterých se Z. v souvislosti s Š. zmínil. 
Popřel, že by přijímal či vykonával pokyny obžalovaných V., které nezná, se kterými 
žádné obchodní vztahy neměl. Popřel, že by dával jakékoliv pokyny U. a Z. U. zná 
asi pět let, avšak ani s tímto neměl žádné obchodní vztahy. Z. zná asi 8 let, kdy v r. 
2004  společně  založili  stavební  firmu,  kdy  po  úspěšném  zahájení  byl  Z.  vzat do 
vazby  a  následně  pravomocně  odsouzen,  v dobrém se nerozešli. Po návratu 
z výkonu trestu jej Z.  vinil  za  všechny  své  neúspěchy.  S posledně  jmenovaným  se 
opět setkal v r. 2009, kdy tento již pracoval ve společnosti Barella. V dubnu 2011 po 
propuštění z vazební věznice jej Z. kontaktoval, neví, co po něm chtěl, neboť setkání 
odmítnul.  Jak  již  bylo  uvedeno,  další  část  výpovědi  Š.  byla  zaměřena  v celém 
rozsahu  na  popření  tvrzení  Z., kdy v rámci  stručné  rekapitulace  je  možno 
konstatovat, že veškeré tvrzení obžalovaného  Romana Z.  je  účelové,  smyšlené, 
nepravdivé. Nalézací soud musel již i v této souvisloti  zodpovědět otázku, zda přes 
shora popsaná kategorická vyjádření  Š.  je  možno  věřit  a  tudíž  vycházet  z výpovědi 
obžalovaného  Z., která je v souladu s vyhodnocením  celkově  provedeného 
dokazování.  Jak  již  bylo  opakovaně  uvedeno,  soud  považuje  obžalovaného  Š.  za 
spojovací  článek  mezi  obžalovanými  Z.  a  U.  na  straně  jedné,  a  na  straně  druhé 
obžalovanými  G.,  H., Radomírem V.  a Romanem V.  Po  důsledném  vyhodnocení 
výpovědi  Z., zejména s ohledem na všechny souvislosti, které ani on sám nemohl 
znát,  je  možno  konstatovat,  že  výpověď  posledně  jmenovaného  ve  vztahu  k Š.  je 
přesvědčivá,  argumentační,  logická,  popisující  organizovaný  chod  skupiny.  Nelze 
přehlédnout  tvrzení  Z., dle kterého byl obžalovaným Š.  vybaven ke komunikaci 
kódovaným telefonem „Sagem“, přičemž Š. se mu zmínil asi o 4 ks těchto telefonů, 
které  měl  opatřit  obžalovaný Radomír V.  a které spojoval s nějakým  atletickým 
klubem.  Že  výpověď  Z.  je v tomto  směru  pravdivá  potvrdily  nálezové  okolnosti 
v souvislosti s prohlídkou zájmových „prostor“, čímž se soud bude rovněž zabývat. Š. 
měl v tomto mobilu, jakož i v soukromém mobilu uloženého pod přezdívkou „K. Dan“. 
Toto tvrzení Z.  se shoduje i s jeho písemnými poznámkami, do kterých nahlížel 
v souvislosti se svými procesními výpověďmi a které tvoří obsah vyšetřovacího spisu. 
Pokud  Š.  předával  Z.  tabulky s čísly  k vyplnění  přílohy  č.  14,  musel  s těmito 
disponovat a nějakým způsobem je získat. Tyto údaje musely být Š. předány osobou 
řídící. Předávání těchto informací si nepochybně vyžadovalo příslušné spojení.  
 
 
Obžalovaný Roman V.  v přípravném  řízení  využil  svého  práva  nevypovídat. 
Pouze  se  vyjádřil  velmi  stroze  toliko  v rámci rozhodování o vzetí do vazby. 
Protiprávní  jednání,  jež  mu  bylo  kladeno  za  vinu  policejním  rozhodnutím,  popřel 
v celém rozsahu, obžalované Z.,  Š.  ani  U.  nezná.  G.  zná  od  dětství  a  taktéž  ze 
společného  podnikání v minulosti s jeho  otcem.  Ve  zmíněné  výpovědi  rovněž 
připustil, že G. měl v jedné z jeho společností vyřizovat nějaké věci, jež označil jako 
„zprostředkovatelskou činnost“, mělo se jednat o objednávky na nákup zboží z firmy 
PetroJet do firem Slovnaft a dalších. Jana H. zná z minulosti jako trenéra košíkové. 
S posledně  zmíněnými  pány  se  potkával  i  na  chodbách  v budově,  kde  měli 
kanceláře,  tj.  v Kroměříži.  Vyjádření  Romana  V.  u  hlavního  líčení  bylo  poněkud 
obsáhlejší,  ovšem  rovněž  cílené  toliko  v tom  smyslu,  aby  sdělil  své  stanovisko  a 
posléze využil svého práva nevypovídat, čímž zamezil možnosti kladení doplňujících 

pokračování 
 
69 
sp.zn. 30T 7/2011 
otázek. S obžalobou nesouhlasil, tvrzení v ní  uvedené  považoval  za  umělou 
konstrukci.  Žádného  krácení  DPH  prostřednictvím  jakékoliv  společnosti  se 
nedopustil, taktéž se nedopustil jakýchkoliv simulovaných obchodních transakcí 
s tím,  že  obchodní  případy  byly  všechny  zahrnuty  v účetnictví.  Popřel,  že  by 
společnost  PetroJet  financovala  obchody  společností  EUROJET  nebo  Barella. 
V žádném  případě  on  či  kdokoliv  jiný  ze  společnosti  PetroJet  a  EUROJET  nedával 
žádné  příkazy  k provedení  plateb,  obchodů  či  vystavování  faktur  ve  vztahu  ke 
společnostem vyjmenovaným v jeho výpovědi. Akcentoval výsledky auditu ve vztahu 
k jeho  společnostem  se  závěrem  bez  výhrad.  Taktéž  správce  daně  v rámci 
probíhající  daňové  kontroly  nezpochybnil  žádné  obchody.  Dle  jeho  názoru  orgány 
činné  v trestním  řízení  se  nezabývaly  celým  řetězcem  jednotlivých  obchodních 
transakcí.  Obchodům,  které  jsou  považovány  za  simulované,  musela  dle  jeho  
názoru předcházet celá řada dalších obchodů, jež nebyly zkoumány. Dohledávání a 
ztotožňování  zboží  ve  společnosti  PetroJet  považoval  za  nesmyslné  a  taktéž 
poukazoval  na  nevhodný  postup  policejního  orgánu  při  porovnání  cen  odběratelů 
zboží od společnosti PetroJet a EUROJET. Roman V. se rovněž vyjádřil k používané 
e-mailové adrese v rozhodné době. Nalézací soud v souvislosti s výpovědí Romana 
V.  si dovoluje odkázat opětovně na výpověď obžalovaného Z., dle kterého se tento 
s Romanem  V.  v rámci  své  činnosti  fyzicky  nesetkal,  avšak  věděl,  o  koho  se  jedná 
jak z informací  Š.  a  B., tak i z telefonních  hovorů,  ke  kterým  došlo  mezi  Š.  a 
Romanem V. v jeho přítomnosti.  
 
 
Obžalovaný Radomír V. se velmi podrobně vyjadřoval jak v řízení přípravném, 
tak i u hlavního  líčení  nejen  v rámci  svých  procesních  výpovědí,  nýbrž  i  v řadě 
písemných podání a stížností. S ohledem  na  četnost  těchto  materiálů,  jakož  i 
značnému  obsahu  procesních  výpovědí  nalézací  soud  předně  odkazuje  v celém 
rozsahu  na  tato  vyjádření.  Radomír  V.  velmi  aktivně  vystupoval  i  v průběhu 
dokazování, o čemž svědčí jeho vyjádření ve smyslu ustanovení § 214 tr.ř. Výpovědi 
jmenovaného jsou v rámci  protokolu  o  hlavním  líčení  zadokumentovány  takřka 
doslovně.  Přesto  mnohdy  je  velmi  obtížné  správně  rekapitulovat myšlenky 
jmenovaného,  neboť  některé  myšlenky,  resp.  věty  nejsou  zcela  dotažené  tak,  aby 
jednoznačně  dávaly  smysl.  Bylo  velmi  obtížné  rekapitulovat  hlavní  stanoviska 
obhajoby jmenovaného.  
 
 
Je však zcela nesporné, že obžalovaný Radomír V.  po celou dobu trestního 
řízení kategoricky popírá spáchání trestné činnosti charakterizované ať již původně 
dle rozhodnutí policejního orgánu ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 tr.ř. či posléze 
dle tvrzení uvedeného v obžalobě.  V rámci své obhajoby se podrobně zabýval nejen 
skutkovou  částí  obžaloby,  nýbrž  i  samotným  odůvodněním,  které,  jak  je  obecně 
známo,  není  závazné.  Byla  napadána  od  samého  počátku  důvodnost  vedeného 
trestního stíhání s odkazem  na  rozbory  zásadních  zákonů,  právních  předpisů  či 
pokynů interní povahy, jež se vztahovaly k chodu daňového skladu. Četné námitky 
byly akcentovány v souvislosti se seznámením s vyšetřovacím  spisem.  Obžalovaný 
po  celou  dobu  trestního  řízení  poukazoval  na  zcela  nezákonný  postup  společnosti 
ČEPRO  provozovatele  daňového  skladu,  jež  byla  nepochybně  i  plátcem  spotřební 
daně  a  tato  uváděla  vybrané  výrobky  do  volného  daňového  oběhu  prvotním 
nabyvatelům.  Byla  to  právě  společnost  ČEPRO,  která  měla  povinnost  přiznat  a 
zaplatit DPH z navýšeného  základu  daně  na  výstupu  a  příslušnou  spotřební  daň. 
Dlouholetá  praxe  ČEPRA,  jež  vyměřovala  samostatně  spotřební  daň  jednotlivým 
zákazníkům v okamžiku, kdy pro ně uvolnila vybrané výrobky ze svých skladovacích 

pokračování 
 
70 
sp.zn. 30T 7/2011 
zásobníků  do  volného  daňového  oběhu,  byla  v rozporu  se  zákonem.  Opakovaně 
žádal  o  jednoznačný  právní  výklad,  zda  a  případně  kdy  v rámci  předmětných 
obchodů  s minerálními oleji v daňovém  skladu  společnosti  ČEPRO  a  následným 
uvedením  těchto  vybraných  výrobků  za  hranici  daňového  skladu  do  volného 
daňového oběhu došlo k převodům vlastnictví a ke zdanitelnému plnění ve vztahu ke 
společnosti ČEPRO, PetroJet, EUROJET, Barella, a to s poukazem na § 13 odst. 1 
zákona o DPH. Vzhledem k institutu depositum irregulare, tedy nepravidelné 
úschovy, jež vznikla na základě uzavřené smlouvy s klientem o poskytování služeb 
při  nakládání  s minerálními  oleji,  společnost  ČEPRO  nevydávala  s ohledem na 
povahu  zboží  naprosto  totožné  zboží,  jaké  smluvně  převzala  a  uschovávala  pro 
klienty v prostorách  daňového  skladu,  tudíž  nemohlo  k převodům  vlastnictví  a 
zdanitelnému  plnění  v rámci  daňového  skladu  vůbec  docházet.  Nebylo  tudíž 
povinností odvést DPH z hodnoty vybraných výrobků navýšené o spotřební daň jak 
na  straně  společnosti  Barella,  což  bylo  tvrzeno  na počátku  vyšetřování,  tak  ani  na 
straně  společnosti  PetroJet  po  upřesnění  skutkového  děje  policejním  orgánem, 
neboť PetroJet nemohla nabýt vlastnictví vybraných výrobků od společnosti Barella 
ve vztahu ke klientskému účtu této společnosti u ČEPRA, který měl pouze evidenční 
povahu  o  pohybu,  množství  naskladněného  i  vyskladněného  zboží pro tuto 
společnost.  Připustil,  že  jako  metodik  atletického  klubu  používal  pro  potřeby 
telefonního spojení ze zahraničí telefonní přístroj zn. Sagem. Vyjádřil se i k osobám 
spoluobžalovaných, z čehož  vyplývá,  že  v rozhodné  době  v podstatě  s nikým blíže 
nespolupracoval. Policejnímu orgánu vytýkal neprovedení kvalifikované analýzy 
smluvních vztahů, absenci hodnocení skutkových okolností, jež považuje za složité, 
komplikované  a  obsáhlé.  Znalecký  posudek  BDO  měl  policejnímu  orgánu  zajistit 
naprosto smyšlené  skutečnosti.  Jmenovaný  poukazoval  na  absenci  důkazu,  dle 
kterého  by  PetroJet  dával  příkazy  k vyskladnění  společnosti  ČEPRO,  aby  toto 
propouštělo  vybrané  výrobky  vedené  na  klientském  účtu  Barelly  do  volného 
daňového oběhu. Pokud by PetroJet měla povinnost přiznat a zaplatit DPH navýšené 
z hodnoty vybraných  výrobků na výstupu, musela by být  vlastníkem ekonomických 
práv k vybraným  výrobkům  a  mít  úmysl  tato  práva  prodat  subjektu  stojícímu  ve 
volném daňovém oběhu a tento subjekt – první  kupující by musel mít zájem vybrané 
výrobky dostat ven z daňového  skladu  ČEPRO.  Akcentoval  rozdíl  mezi  příkazem  a 
objednávkou v souvislosti s vyskladněním minerálních olejů s tím, že policejní orgán 
se  od  samého  počátku  snaží  tento  rozdíl  zastřít.  Opakovaně  zaujal  stanovisko,  že 
přeprodeje  uvnitř  daňového  skladu  mají  charakter  uskutečnění  zdanitelného  plnění 
podle § 14 zákona o DPH. Nesouhlasí se stanoviskem státního zástupce, dle kterého 
v daňovém  skladu  mohly  obchodovat  pouze  firmy,  které  měly  uzavřené  se 
společností ČEPRO smlouvu o poskytování služeb při nakládání s minerálními oleji. 
Poukazoval na absenci konkrétních skutečností, dle kterých by jasně vyplynulo, že 
obžalovaní simulovali nějaké obchodní transakce. Opakovaně rozebíral celý proces 
počínaje  vjezdem  autocisterny  do  daňového  skladu  konče  jeho  následným 
opuštěním.  Radomír  V.  neměl  žádným  způsobem  participovat  na  obchodování 
v daňovém  skladu  společnosti  ČEPRO  v rozhodném období z pohledu zájmových 
společností,  přesto  se  opakovaně  a  velmi  detailně  a  „profesionálně“  vyjadřuje 
k obchodování v daňovém  skladu  ze  všech  možných  hledisek  včetně  tvrzení 
popsaném v obžalobě. Nelze vyloučit, že jmenovaný měl zkušenosti z dřívější doby, 
měl  zkušenosti  teoretické  či  ze  studia  předpisů,  faktem  však  je,  že  jeho  rozbory  a 
stanoviska (není  podstatné,  zda  vždy  správná)  vychází  ze  znalostí  věci  z pohledu 
fungování daňového skladu. Radomír V. rovněž tvrdil, že vytýkaného jednání se již 
jen z obecného hlediska nemohl dopustit, neboť organizoval výcvikové tábory atletů 

pokračování 
 
71 
sp.zn. 30T 7/2011 
mimo území ČR, kdy pobýval i na jiných kontinentech. V republice se mohl zdržovat 
zhruba 30 dnů v roce. S tímto tvrzením z pohledu vyhodnocení celkově provedeného 
dokazování  nalézací  soud  nemůže  zcela  souhlasit,  neboť  jak  je  uvedeno  v popisu 
průběhu skutkového děje, trestná činnost byla organizovaná, promyšlená, jednotlivé 
úkoly byly rozdělené. Pokud došlo k „nastartování“ celé činnosti, pak tato již mohla 
běžet  dle  daného  scénáře,  aniž  by  hlavní  mozek  a  organizátor,  dle  názoru  soudu 
obžalovaný Radomír V., musel být stále přítomen. Nelze přehlédnout, že jmenovaný 
disponoval s neomezeným  telefonickým  spojením  prostřednictvím  přístroje  zn. 
Sagem. Poměrně obsáhlé úvahy a tvrzení jmenovaného byla věnována investičním 
obchodům probíhajícím uvnitř daňového skladu, jež charakterizoval jako „forwardy“, 
tzn. nejjednodušší obchody investičního charakteru. Dle jeho  názoru bylo vyloučeno, 
že by Z. mohl aktivně jednat se společností ČEPRO ve věci nakládání s minerálními 
oleji.  Takto  mohli  konat  toliko  zaměstnanci  daňového  skladu,  G.  s H.  považoval 
s ohledem na jejich činnost za „pošťáky“, kterým byly  doručené objednávky a tito je 
zadali do systému MARS. S přepravou  minerálních  olejů  neměli  nic  společného. 
Obžalovaný Radomír V. uplatnil řadu námitek vůči dokladu, jež vystavovalo ČEPRO, 
a to dodacímu nákladnímu listu zejména z pohledu  zákona  o  spotřebních  daních. 
Námitky  byly  uplatněné  rovněž  proti  vybírání  spotřební  daně  formou  zálohových 
faktur. Kancelář měl na stadionu v Kroměříži, tam, kde byl zadržen, občas docházel 
na ul. V., neboť tam měl syna, dceru, přítelkyni, avšak zde neměl svůj stůl, resp. stůl 
tam  byl,  avšak  kdo  tam  přišel,  mohl  si  tam  sednout.  Vypadalo  to  jako  „veřejná 
zasedačka“. Razítka, jež byla zajištěna na V. a dle obžaloby měly být v jeho držení, 
nejsou jeho. Jak již bylo uvedeno, obžalovaný se v rámci  své  obhajoby  opakovaně 
vyjadřoval ke stejné problematice související s naskladněním a vyskladněním zboží a 
následným uvedením do volného daňového oběhu s tím, že za vše může ČEPRO, 
jež postupovalo nesprávně a soustavně porušovalo zákon.  
 
 
Vzhledem k tomu, že skutek, kterým se nalézací soud v rámci dokazování u 
hlavního  líčení  zabýval,  je  mj.  kvalifikován  jako  zvlášť  závažný  zločin  zkrácení 
daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku
bude posléze poukázáno na některé podstatné skutečnosti vztahující se k tomuto 
trestnému činu. Současná právní teorie i praxe rozumí „zkrácením daně“ ve smyslu 
shora citovaného ustanovení jakékoliv jednání, v důsledku  něhož  byla  poplatníkovi 
(resp. plátci) neoprávněně vyměřena a jím zaplacena nižší daň, než jaká by měla být 
vyměřena a zaplacena, nebo k jejímu vyměření a zaplacení vůbec nedošlo, ačkoliv 
podle  zákona  měla  být  daň  vyměřena  (přiznána)  a  zaplacena.  Jde  zpravidla  o 
zvláštní případ „podvodného jednání“, jímž pachatel nelegálně ovlivňuje daňovou 
povinnost  svou  nebo  jiného  daňového  subjektu  tak,  že  v rozporu  se  skutečností 
předstírá  buď  nižší  rozsah  této  povinnosti,  nebo  předstírá,  že  takovou  povinnost 
vůbec nemá, ačkoliv mu podle zákona vznikla. Jednání pachatele tohoto trestného 
činu tudíž  v praxi spočívá  v tom, že zfalšuje, nepořídí, nezařadí  do účetnictví nebo 
úmyslně  zkreslí  příslušné  účetní  a  daňové  doklady  či  jiné  podklady  sloužící  ke 
stanovení  daňové  povinnosti  a  jejího  rozsahu,  a  nebo  tam  naopak  zařadí fiktivní 
doklady, a to vše proto, aby tím dosáhl nižšího výpočtu daně nebo aby vůbec zatajil, 
že má určitou daňovou povinnost. Zkrácení daně v uvedeném smyslu lze dosáhnout 
jak  jednáním  aktivním  (konáním),  např.  podáním  úmyslně  zkresleného  daňového 
přiznání, tak i opomenutím, kdy daň může být zkrácena již zmíněným opomenutím 
takového konání, ke kterému byl daňový subjekt povinen, kdy tento např. úmyslně 
nepodá daňové přiznání, ačkoliv tak podle zákona byl povinen učinit, protože dosáhl 
určitého  zdanitelného  příjmu,  který  uvedenou  povinnost  odůvodnil.  Za  podstatné 

pokračování 
 
72 
sp.zn. 30T 7/2011 
považuje nalézací soud akcentovat, že pachatelem (spolupachatelem, 
účastníkem) tohoto trestného činu může být jen fyzická osoba, která dovršila 15 let 
věku a je příčetná. Vzhledem k tomu, že každá daň má jednoznačně určeného plátce 
nebo poplatníka, mohlo by se jevit jako logické, že právě on může být pachatelem 
trestného  činu.  I  když  tomu  tak  často  bývá,  neplatí  to  bezvýjimečně,  poněvadž 
skutková  podstata  tohoto  trestného  činu  nepodmiňuje  trestní  odpovědnost 
požadavkem,  aby  byl  pachatel  plátcem  nebo  poplatníkem  zkrácené  daně,  ani  aby 
měl jinou zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení. Pachatelem může být tudíž 
nejen subjekt (poplatník, plátce) daně, ale kdokoliv, kdo svým úmyslným jednáním 
způsobí,  že  daň  nebyla  jemu  nebo  i  jinému  subjektu    takové  povinné  platby 
vyměřena buď vůbec a nebo nikoli v zákonné výši, nebo kdo vyláká neoprávněnou 
výhodu na dani. Subjekt (poplatník, plátce) daně a subjekt trestného činu podle § 240 
tr. zákoníku nemusí být  totožný,  a  proto  nelze  zaměňovat  daňovou  odpovědnost, 
tedy  povinnost  přiznat  a  zaplatit  daň  na  straně  jedné,  a  trestní  odpovědnost  za 
zkrácení daně na straně druhé.  
 
 
Nalézací  soud  si  plně  uvědomoval  to,  že  i  jednání  považované  za  zkrácení 
daně …. ve smyslu § 240 tr. zákoníku včetně rozsahu tohoto zkrácení musí orgány 
činné  v trestním  řízení  dokazovat z úřední  povinnosti,  stejně  tak,  jako  naplnění 
všech  znaků  skutkové  podstaty  jakéhokoliv  jiného  trestného  činu.  Důsledkem  toho 
pak je, že obžalovaný není povinen prokazovat svoji nevinu, ale naopak platí 
presumpce neviny a ze skutečnosti, že obžalovaný zůstal nečinný, nelze usuzovat na 
jeho vinu. Ze shora uvedeného mj. plyne, že v trestním řízení obžalovaný nemá tzv. 
důkazní  břemeno,  na jehož  podkladě  by  byl  povinen o  své  újmě prokazovat,  resp. 
vyvracet  určité  skutečnosti,  které  mají  vliv  na  rozhodnutí  o  jeho  vině.  To  platí  na 
rozdíl  od  řízení  daňového,  v němž  má  daňový  subjekt  povinnost  prokazovat 
všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo 
k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Jestliže tak 
daňový subjekt neučiní a daňovou povinnost není možno stanovit dokazováním, je 
správce daně oprávněn na rozdíl od dokazování v trestním řízení, stanovit daňovou 
povinnost za použití pomůcek,  které má k dispozici nebo které si obstará 
v součinnosti s daňovým subjektem. Ze shora uvedeného vyplývá, že daňové řízení 
může souběžně probíhat s trestním řízením s tím, že toto není vázáno výsledky 
řízení daňového.  
 
 

Vzhledem k tomu, že v této  trestní  věci  se  řeší  problematika  DPH  a  spotřební 
daně, bude následně poukázáno na jejich základní informace. 
 
Základní  informace  o  DPH  dle  zákona  č.  235/2004  Sb.  ve  znění  platném  pro 
posuzované období 
 
 

DPH  patří  do  kategorie  tzv.  nepřímých  daní,  které  jsou  specifické  tím,  že  je 
potřeba rozlišit plátce a poplatníka DPH. Plátcem daně je daňový subjekt, který je ze 
zákona povinen odvést do veřejného rozpočtu daň vybranou od jiných subjektů nebo 
sraženou  jiným  poplatníkům  pod  svou  majetkovou  odpovědností.  Poplatníkem  je 
daňový subjekt, jehož předmět (tj. především příjem nebo majetek) je dani podroben. 
Poplatník je z pohledu  veřejného  rozpočtu  zamýšleným  nositelem  daňového 
břemene. Dle zákona o DPH je obecně zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí, za 
předpokladu, že obrat plátce za předcházející kalendářní rok nedosáhl 10.000.000,- 
Kč,  v tom  případě  by  byl  zdaňovacím  obdobím  kalendářní  měsíc.  Plátce  DPH  je 

pokračování 
 
73 
sp.zn. 30T 7/2011 
povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání k DPH. 
Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, tedy rovněž do 
25  dnů  po  skončení  zdaňovacího  období.  Plátci  DPH  vzniká  obecně  povinnost 
přiznat  DPH  dnem  uskutečnění  zdanitelného  plnění,  tento  den  je  vymezen 
v ustanovení § 21 – 25 zákona o DPH.  
 
Předmět DPH je dle § 2 odst. 1 zákona o DPH:  
 
a)  dodání  zboží  nebo  převod  nemovitosti  a  nebo  přechod  nemovitosti  v dražbě 
(dále  jen  převod  nemovitosti)  za  úplatu  osobou  povinnou  k dani v rámci 
uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku 
b)  poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci  uskutečňování 
ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku 
c) pořízení zboží z jiného členského státu v EU (dále jen členský stát) za úplatu, 
uskutečněné  v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci  uskutečňování 
ekonomické  činnosti  nebo  právnickou  osobou,  která  nebyla  založena  nebo 
zřízena  za  účelem  podnikání,  a  pořízení  nového  dopravního  prostředku 
z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani 
d)  dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku 
 
 
§ 13 zákona o DPH definuje, co se pro potřeby DPH považuje za dodání zboží 
a  převod  nemovitosti  (v  tomto  konkrétním  případě  se  neřeší  problematika  převodu 
nemovitosti,  a  proto  nebude  na  znění  zákona  v této souvislosti poukazováno). 
Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím 
jako vlastník (§ 13 odst. 1 citovaného zákona). V § 13 odst. 2 se uvádí i další 
příklady, co se pro potřeby DPH považuje za dodání zboží. Vzhledem k tomu, že tyto 
se  nevztahují  na  nyní  řešený  případ,  nalézací  soud  toliko  odkazuje  na  znění 
citovaného zákona.  
 
 
Zdanitelným plněním podle § 2 odst. 3 citovaného zákona jsou taková plnění, 
která jsou předmětem daně a která nejsou od daně osvobozena.  
 
 
V  §  4  jsou  zakotvené  vymezení  některých  základních  pojmů,  kdy  pro  účely 
tohoto zákona se rozumí úplatou  (§  4  odst.  1  písm.  a/  citovaného  zákona)  částka 
v penězích  nebo  v platebních  prostředcích  nahrazujících  peníze  nebo  hodnota 
poskytnutého nepeněžního plnění.  
 
 
Daň  na  vstupu  dle § 4 odst. 1 písm. c) citovaného zákona se rozumí daní, 
která je obsažena v částce za přijaté plnění, daň z poskytnuté úplaty, daň při dovozu 
zboží, daň při pořízení zboží, daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani 
v jiném  členském  státě  ….,  daň  na  výstupu  podle § 4 odst. 1 písm. h) citovaného 
zákona  se  rozumí  daní,  kterou  je  plátce  povinen  přiznat  ze  základu  daně  za 
uskutečněné  zdanitelné  plnění,  z přijaté  úplaty,  daň  při  dovozu  zboží,  daň  při 
pořízení  zboží,  daň  při  poskytnutí  služby  osobou  registrovanou  k dani  v jiném 
členském státě …. 
 
 
Poskytnutím služby se podle § 14 odst. 1 citovaného zákona rozumí všechny 
činnosti,  které  nejsou  dodáním  zboží  nebo  převodem  nemovitosti.  Poskytnutím 
služby se rozumí také a) převod práv, b) poskytnutí práva a využití věci nebo práva a 

pokračování 
 
74 
sp.zn. 30T 7/2011 
nebo jiné majetkové využitelné hodnoty, c) vznik a zánik věcného břemene, d) přijetí 
závazku zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci.  
 
 
Uskutečnění  zdanitelného  plnění  a  povinnost  přiznat  daň  při  dodání  zboží, 
poskytnutí služby a převodu nemovitostí řeší § 21 zákona o DPH. Podle odstavce 3 
citovaného zákona se při dodání zboží zdanitelné plnění považuje za uskutečněné: 
a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy, b) dnem převzetí 
v ostatních případech, c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle 
zvláštního právního předpisu, nebo d) dnem vzniku práva užívat zboží nájemcem při 
dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d) citovaného zákona. Podle odstavce 5 
citovaného  zákona  se  při  poskytnutí  služby  zdanitelné  plnění  považuje  za 
uskutečněné  a)  dnem  jejího  poskytnutí  nebo  dnem  vystavení  daňového  dokladu 
s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu a 
to  tím  dnem,  který  nastane  dříve,  b)  dnem  uvedeným  ve  smlouvě,  ke  kterému 
dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití; pokud je sjednán způsob 
stanovení úplaty a k uvedenému  dni  není  známa  její  výše,  zdanitelné  plnění  se 
považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty. 
 
 
Základem  daně  (dle § 36 odst. 1 citovaného zákona) je vše, co jako úplatu 
obdržel  nebo  má  obdržet  plátce  za  uskutečněné  zdanitelné  plnění  od  osoby,  pro 
kterou  je  zdanitelné  plnění  uskutečněno,  nebo  od  třetí  osoby,  bez  daně  za  toto 
zdanitelné  plnění.  Základem  daně  v případě  přijetí  platby  před  uskutečněním 
zdanitelného plnění je částka přijaté úplaty snížena o daň (odstavec 2).  
 
 
Odstavec 3 § 36 citovaného zákona vyjmenovává konkrétní položky, které 
základ  daně  také  zahrnuje,  jsou  to:  a)  jiné  daně,  cla,  dávky  nebo  poplatky,  b) 
spotřební daň, pokud zákon nestanoví jinak v § 41, c) daň z elektřiny ….  
 
 
V  §  41  citovaného  zákona  je  zakotven  základ  daně  a  výpočet  daně  u  zboží, 
které je v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně.  
 
 
Dle odstavce 1. základ daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního 
režimu volný oběh s následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od 
spotřební  daně  podle  zvláštního  právního  předpisu,  se  stanoví  podle  §  38  bez 
zahrnutí spotřební daně.  
 
 
Odstavec 2. – u zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku 
umístěno  do  režimu  podmíněného  osvobození  od  spotřební  daně,  se  základ  daně 
stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně.  
 
 
Odstavec 3. –  u zboží, které je vyrobeno v tuzemsku v režimu  podmíněného 
osvobození od spotřební daně a v tomto režimu je dodáno, se základ daně stanoví 
podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně. 
 
 
Odstavec 4. – u zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od 
spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení zboží do 
volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36.  
 
Základní informace o spotřební dani dle zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních 
daních platného v rozhodném období.  


pokračování 
 
75 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
 

Dle shora citovaného zákona jsou minerální oleje spolu s lihem, pivem, vínem a 
meziprodukty a tabákovými výrobky zahrnuty do kategorie tzv. vybraných výrobků. 
Nalézací soud dále akcentuje, že v souvislosti  se  zdaněním  minerálních  olejů  DPH 
se používá termín „zboží“  tak,  jak  je  běžně  používán  zákonem  o  DPH.  Pokud 
prodávajícím minerálních olejů je subjekt, který je nevyrobil, jedná se ekonomicky o 
prodej zboží, nikoliv výrobků.  
 
 
V  §  3  citovaného  zákona  jsou  zakotvené  některé  pojmy  pro  účely  tohoto 
zákona. 
 
 
Podmíněným osvobozením od spotřební daně (dle § 3 písm. d/ citovaného 
zákona) se rozumí odklad povinnosti přiznat, vyměřit a zaplatit daň do dne uvedení 
vybraných výrobků do volného daňového oběhu.  
 
 
Uvedením vybraného výrobku do volného daňového oběhu se rozumí (dle 
§ 3 písm. j/ citovaného zákona) 1) každé i protiprávní vyjmutí  vybraných  výrobků 
z režimu  podmíněného  osvobození  od  daně,  2)  každá,  i  protiprávní,  výroba 
vybraných  výrobků  mimo  režim  podmíněného  osvobození  od  daně,  3)  každý,  i 
protiprávní,  dovoz  vybraných  výrobků  mimo  režim  podmíněného  osvobození  od 
daně. 
 
 
Daňovým skladem se rozumí (dle § 3 písm. f/ citovaného zákona) prostorově 
ohraničené místo na daňovém území ČR, ve kterém provozovatel daňového skladu 
za podmínek stanovených tímto zákonem vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, 
skladuje, přijímá nebo odesílá, pokud tento zákon nestanoví jinak, přičemž hranice 
takového  místa  nesmějí  být  přerušeny  s výjimkou  případu,  kdy  tímto  místem 
prochází veřejná komunikace; celní ředitelství může stanovit, že určité objekty a 
plochy tohoto místa nejsou jeho součástí.  
 
 
Dle § 4 citovaného zákona (plátce daně) je obecně mj. i právnická osoba, která 
je  provozovatelem  daňového  skladu,  oprávněným  příjemcem,  oprávněným 
odesílatelem  nebo  výrobcem,  jemuž  vznikla  povinnost  spotřební  daň  přiznat  a 
zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu na 
daňovém  území  ČR.  V této  souvislosti  je  rovněž  nutno  konstatovat,  že  povinnost 
spotřební  daň  ve  stanovené  lhůtě  přiznat  a  zaplatit  vzniká  obecně  dle  zákona  o 
spotřebních  daních,  mj.  okamžikem  uvedení  vybraných  výrobků  do volného 
daňového oběhu na daňovém území ČR. Zdaňovacím obdobím pro minerální oleje 
dle  citovaného  zákona  je  kalendářní  měsíc,  kdy  dotčené  subjekty  mají  povinnost 
předložit  daňové  přiznání  ke  spotřební  dani  do  25.  dne  po  skončení  příslušného 
zdaňovacího  období.  Spotřební  daň  je  dle  tohoto  zákona  splatná  do  40.  dne  po 
skončení zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit.  
 
 
§  5  zákona  o  spotřebních  daních  upravuje  prokázání  zdanění  vybraných 
výrobků.  
 
 
Dle § 5 odst. 1 citovaného zákona se na daňovém území ČR prokazuje zdanění 
vybraných  výrobků  uvedených  do  volného  daňového  oběhu  daňovým  dokladem 
nebo  dokladem  o  prodeji  či  dokladem  o dopravě  vybraných  výrobků  do  volného 
daňového  oběhu  již  uvedených,  pokud  tento  zákon  nestanoví  jinak.  Zdanění 

pokračování 
 
76 
sp.zn. 30T 7/2011 
vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených se prokazuje pouze 
tehdy, jedná-li se o jejich větší množství.  
 
 
V  § 5 odst. 2 citovaného zákona jsou zakotveny náležitosti daňového dokladu. 
Daňový doklad podle odst. 1, který je plátce povinen při uvedení vybraných výrobků 
do  volného daňového  oběhu  bezodkladně  vydat  nabyvateli,  popř. osobě,  která pro 
nabyvatele  nebo  kupujícího  výrobky  podle  odstavce  1  přechodně  nabývá,  musí 
obsahovat tyto údaje: a) obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové  identifikační 
číslo plátce, je-li plátce právnickou osobou, jméno a příjmení, popř. obchodní firmu, 
místo  pobytu  a  daňové  identifikační  číslo  plátce,  je-li plátce fyzickou osobou, b) 
obchodní  firmu  nebo  název,  sídlo  a  daňové  identifikační  číslo  nabyvatele, je-li 
nabyvatel právnickou osobou, jméno a příjmení, popř. obchodní firmu, místo pobytu 
a  daňové  identifikační  číslo  nabyvatele,  bylo-li  přiděleno,  je-li nabyvatel fyzickou 
osobou, c) množství vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu, u 
nichž  vznikla  povinnost  daň  přiznat  a  zaplatit,  a  jejich  název,  popř.  obchodní 
označení, d) výši spotřební daně celkem, e) datum vystavení daňového dokladu, f) 
číslo daňového dokladu.  
 
 
V  § 5 odst. 3 citovaného zákona jsou zakotveny náležitosti dokladu o prodeji
kdy tento je povinen bezodkladně vydat prodávajícím při prodeji vybraných výrobků. 
Zmíněné náležitosti jsou obdobné jak u vystavení daňového dokladu s tím, že místo 
„nabyvatele“ se uvádí „prodávající“. V detailech nalézací soud na toto ustanovení 
odkazuje. 
 
 
Doklad  o  dopravě  (detailně  upraven  v ustanovení § 5 odst. 4 citovaného 
zákona) vystavuje právnická nebo fyzická osoba, která vybrané výrobky již uvedené 
do volného daňového oběhu vydá pro dopravu, přičemž nejsou splněné podmínky, 
na jejichž základě  je  stanovena  povinnost  vydat  daňový  doklad  podle  odstavce  2, 
nebo doklad o prodeji podle odstavce 3. I v tomto  ustanovení  je  konkrétně 
specifikováno, jaké náležitosti tento doklad o dopravě musí obsahovat, na což soud 
odkazuje.  
 
 
Akcentovat  je  rovněž nutno § 19 citovaného zákona, dle kterého vybraný 
výrobek je v režimu  podmíněného  osvobození  od  daně,  pokud  je  umístěn 
v daňovém skladu.  
 
 
V ustanovení § 47 citovaného zákona je zakotven základ  daně  z minerálních 
olejů, jež je obecně tvořen množstvím minerálních olejů vyjádřených v tisíci litrech při 
teplotě  15  °C.  Citovaný  zákon  rovněž  uvádí,  že  vypočtené  množství  minerálních 
olejů, u kterých vznikla daňová povinnost, se zaokrouhluje na dvě desetinná místa. 
Dle  §  48  zákona  o  spotřebních  daních  je  stanovena  sazba  daně  (v  rozhodném 
období) pro motorové benzíny na částku 12.840,- Kč za 1.000 litrů a naftu, jež náleží 
mezi střední oleje a těžké plynové oleje, 10.950,- Kč za 1.000 litrů.  
 
 
§ 59 odst. 8 zákona o spotřebních daních se zabývá posouzením, zda cisterna
která se nachází na území daňového skladu, je součástí tohoto skladu. Doslovně 
je uvedeno: Pokud jsou minerální oleje umístěny v automobilové cisterně, železniční 
cisterně odpovídající ustanovením Mezinárodního řádu pro přepravu nebezpečného 
zboží  po železnici vyhlášeného ve Sbírce mezinárodních smluv nebo v kontejneru 
odpovídajícímu  ustanovením  Evropské  dohody  o  mezinárodních  přepravách 

pokračování 
 
77 
sp.zn. 30T 7/2011 
nebezpečných  věcí  po  silnici  vyhlášené  ve  Sbírce  mezinárodních  smluv,  které  se 
nacházejí na území daňového skladu, považují se tato dopravní zařízení za součást 
daňového  skladu.  To  platí  i  v případě,  kdy  tato  dopravní  zařízení  z technických 
důvodů  dočasně  daňový  sklad  se  svolením  celního  úřadu  místně  příslušného  pro 
daňový sklad opustí. V takovém případě se množství minerálních olejů, které se do 
daňového skladu vrátí, nesmí lišit od množství minerálních olejů, které daňový sklad 
opustilo.  
 
 
Provozovatel daňového skladu může být jak právnická, tak i fyzická osoba. 
Musí však mít povolení  vydané  celním  ředitelstvím, že  může  daňový  sklad 
provozovat. Ze zákona má provozovatel povinnost vést evidenci o vybraných 
výrobcích,  které  byly  do  skladu  převzaty  a  které  zpracoval  nebo  použil  pro  vlastní 
spotřebu, nebo které ze skladu vydal. Provozovatel daňového skladu je zároveň tou 
osobou, která v případě, že je z daňového skladu z režimu podmíněného osvobození 
od  daně  vybraný  výrobek  uváděn  do  volného  daňového  oběhu  (tj.  za  situace,  kdy 
vznikla  povinnost  spotřební  daň  přiznat  a  zaplatit),  odvádí  spotřební  daň  do 
veřejného rozpočtu, jak již bylo uvedeno, je plátcem spotřební daně. 
 
 
Tento shora uvedený stručný exkurs ať již do zákona o DPH či o spotřebních 
daních neznamená, že v těchto  předpisech  se  nenachází  řada  jiných  dalších 
ustanovení. Nalézací soud však chtěl zdůraznit pouze některá ustanovení, která se 
velmi  často  v této  trestní  věci  vyskytovala  ať  již  ve  výpovědích  zejména 
obžalovaného Radomíra V. či znaleckých posudcích a jinde.  
 
 
Obžaloba  Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,  pobočka  v Ostravě, 
sp.zn. 4 VZV 3/2011, tvrdila, že obžalovaní Radomír V. a Roman V. ovládali nebo 
měli vliv na řadu obchodních společností, které byly zapojeny do předmětných 
obchodních  operací  a  jejichž  prostřednictvím  předmětnou  trestnou  činnost 
realizovali
, když jinak by tyto samotné obchody mezi těmito společnostmi postrádaly 
zjevný ekonomický smysl. Dále byla akcentována obchodní a personální 
provázanost  mezi  zájmovými  společnostmi  v rámci  tohoto  trestního  řízení.  I  tímto 
tvrzením se nalézací soud zabýval z toho pohledu, zda má oporu v provedeném 
dokazování  či  nikoliv.  Vzhledem  k tomu,  že  při  projednávání  této  trestní  věci 
podstatnou  úlohu  měly  společnosti  „Barella,  PetroJet,  EUROJET  a  jiné“,  bude 
poukázáno  i  na  stručnou  historii  těchto  společností, avšak toliko ve vztahu 
k rozhodnému období, tzn. r. 2009 – 2010.  
 
 
Do  obchodního  rejstříku  vedeného  Krajským  soudem  v Brně    byla  společnost 
ELLA  PLUS,  s.r.o.,  zapsána  19.1.1999.  Ke  změně  obchodního  jména  společnosti 
došlo k 1.9.2008 a nový název firmy byl BARELLA, s.r.o. Sídlo společnosti Barella 
bylo oficiálně od 20.2.2009 do 4.3.2010 v Ostravě – Martinově, Martinovská 3168/48. 
Od 4.3.2010 došlo ke změně sídla, a to do Bystřice pod Hostýnem, Obchodní 1572. 
20.2.2009 byl jednatelem společnosti zapsán Evžen U. a k výmazu došlo 4.3.2010. 
Od 4.3.2010  do  20.4.2010  byl  jednatelem  společnost  Xuan  T. G.  Od 20.4.2010 až 
dosud  je  jednatelem  společnosti  stále  Evžen  U.  Předmět  podnikání  kromě  koupě 
zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej včetně zprostředkování je od 1.9.2008 
výroba a zpracování paliv a maziv, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 
–  3 živnostenského zákona. Od 20.2.2009 do 4.3.2010 byl vlastníkem 100 % 
obchodního podílu Evžen U. a od 4.3.2010 dosud je 100 % vlastníkem Xuan T. G.  
 

pokračování 
 
78 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
Obchodní  společnost  PetroJet, s.r.o., byla zapsána  do  obchodního  rejstříku 
vedeného  Městským  soudem  v Praze  30.9.2004.  Sídlo  společnosti  v době  od 
30.6.2005 do 10.7.2009 bylo Praha 10, Královická 1607/54, a od 10.7.2009 Praha 5 
– Lahovice, Strakonická 13/490. Předmětem činnosti této společnosti mj. bylo nákup, 
prodej  a  skladování  paliv  a  maziv  včetně  jejich  dovozu  s výjimkou výhradního 
nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv ve spotřebitelském balení do 50 kg na 1 
ks balení, od 10.7.2009 výroba a zpracování paliv a maziv, výroba, obchod a služby 
neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona. Od založení společnosti až do 
22.7.2011 byl jediným jednatelem společnosti Roman V., od 22.7.2011 je jednatelem 
společnosti  Ing.  Věra  Š.  Od  zapsání  obchodní  společnosti  až  do  3.3.2008  byl 
jediným společníkem Roman V. a vkladem 200.000,- Kč. Od 3.3.2008 do 11.8.2010 
byla  jediným  společníkem  se  shodným  vkladem  společnost  CONFILINK  LIMITED, 
sídlo firmy bylo v Kyperské republice. 13.12.2010 došlo k navýšení vkladu na 40 mil. 
Kč  zmíněnou  obchodní  společností  s tím,  že splacení vkladu bylo zapsáno u 
obchodního rejstříku 11.8.2010.  
 
 
Obchodní společnost EUROJET, s.r.o., byla zapsána 11.4.2007 u obchodního 
rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně. Sídlo společnosti v rozhodné době bylo 
Brno  –  Medlánky, Hudcova 532/78b.  Předmět  podnikání  byl  do  16.11.2009  nákup, 
prodej  a  skladování  paliv  a  maziv  včetně  jejich  dovozu  s výjimkou provozování 
čerpacích  stanic  a  výhradního  nákupu,  prodeje  a  skladování  paliv  a  maziv  ve 
spotřebitelském  balení  do  50  kg  na  1  ks  balení,  specializovaný maloobchod a 
maloobchod se smíšeným zbožím, velkoobchod, zprostředkování obchodu a služeb, 
a od 16.11.2009 výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách  1  –  3 
živnostenského zákona. Jednatelem společnosti je od založení až dosud Roman V., 
současně jmenovaný je i jediným společníkem, jež disponuje se 100 % obchodním 
podílem. 
 
 
Obchodní  společnost  PATERSONE, s.r.o., byla zapsána do obchodního 
rejstříku vedeného Městským soudem v Praze 8.11.2007. V rozhodném období bylo 
sídlo  společnosti  v Praze. Až do 28.1.2010  předmět  podnikání  této  společnosti  byl 
velkoobchod, specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím, 
skladování zboží a manipulace s nákladem,  činnost  podnikatelských,  finančních, 
organizačních  a  ekonomických  poradců,  služby  v oblasti administrativní správy a 
služby organizačně hospodářské povahy, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových 
prostor  bez  poskytování  jiných  než  základních  služeb  zajišťujících  řádný  provoz 
nemovitostí,  bytů  a  nebytových  prostor.  Od  28.1.2010  je  předmět  podnikání  této 
společnosti  výroba,  obchod  a  služby  neuvedené  v přílohách  1  –  3 živnostenského 
zákona,  a  dále  pronájem  nemovitostí,  bytů  a  nebytových  prostor.  20.2.2009  byla 
zapsána jako jediný jednatel společnosti Petra Ř., která současně od shodného data 
je i jediným  100  %  společníkem.  Z obsahu  vyšetřovacího  spisu  bylo  zjištěno,  že 
Petra Ř. je družkou Radomíra V.  
 
 
Obchodní firma MORAVSKÉ RAFINERIE, a.s.,  byla zapsána 8.2.2006. V době 
od 12.7.2006 od 2.5.2013 byla jediným akcionářem této společnosti Petra Ř., družka 
Radomíra  V.  Předsedou  dozorčí  rady  od  26.6.2008  do  20.1.2011  byl  Filip  K.  Ze 
spisového  materiálu bylo zjištěno, že se jedná o atleta Atletického klubu v Kroměříži, 
kde významnou úlohu zastával Radomír V. Od 5.11.2009 byla členkou dozorčí rady 
Petra P., neteř Radomíra V., a sestřenice Romana V.  
 

pokračování 
 
79 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
Obchodní firma UNICORN  –  čerpací  stanice,  a.s.,  byla zapsána 27.10.2003 
do obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze a pod tímto názvem 
existovala do 6.3.2013. Od 8.4.2009 do 6.5.2010 byla členkou dozorčí rady Zuzana 
V.,  od  3.1.2008  do  6.12.2010  byla  jediným  akcionářem  společnost  CONFILINK 
LIMITED,  Kyperská  republika,  kdy  dispoziční  právo  k účtu  této  společnosti  má 
František B. a Ing. Věra Š. Předsedou představenstva této společnosti (UNICORN – 
čerpací stanice, a.s.) v době  od  14.8.2009  do  6.3.2013  byl  PhDr.  Tomáš  M.  Od 
založení  společnosti,  tj.  27.10.2003  do  12.6.2004,  byl  předsedou  představenstva 
Roman V. a posléze až do 20.7.2009 Dr. František B., CSc.  
 
 
Obchodní  společnost  BIO Petrol, a.s., byla zapsána 2.6.1997. V rozhodné 
době  měla  sídlo  Brno  –  Královo  Pole.  Od  2.3.2009  do  5.3.2013  byla  členkou 
představenstva  Petra  Ř.  a  od  5.12.2007  do  24.5.2010  členkou  dozorčí  rady  byla 
Zuzana V. Až do 27.11.2008 byl jediným akcionářem Roman V., posléze společnost 
ALEUTA TRADING GmbH, Rakouská republika.  
 
 
Obchodní  společnost  ALEUTA, a.s., byla zapsána 28.2.2005 v obchodním 
rejstříku  vedeném  Městským  soudem  v Praze. V rozhodné  době  bylo  sídlo 
společnosti  Bystřice  pod  Hostýnem,  Holešovská  1499.  Od  8.4.2009  do  20.3.2013 
byla předsedou představenstva společnosti Zuzana V. Od 28.11.2008 do 20.3.2013 
byl  místopředsedou  představenstva  Roman  V.  Ve stejném období byla Petra P. 
členkou  představenstva.  Od  1.6.2005  do  30.4.2010  byla  předsedou  dozorčí  rady 
Renata  Ú.  (dcera obžalovaného H.),  od  1.6.2005  do  30.4.2010  byl  členem  dozorčí 
rady Miroslav H., bratr matky Romana V.  Ve  stejném  období  byla  taktéž  členkou 
dozorčí rady Naděžda P. 
 
 
Obchodní společnost UNICORN CS RATE, s.r.o., byla zapsána v obchodním 
rejstříku  vedeným  Krajským soudem v Ostravě  dne  17.3.2009  se  sídlem 
v rozhodném období Ostrava –  Třebovice,  Na  Valech  5509/11.  Od  17.3.2009  do 
17.3.2010 byli jednatelé společnosti Petra P. a Pavel T. Rovněž ve shodném období 
byla jediným společníkem Petra P., jež disponovala se 100 % obchodním podílem.  
 
 
Další právnická osoba, a to CZ  -  ADEA,  organizační  složka,  byla zapsána 
v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze 20.11.2006. Předmět podnikání byl 
od 20.11.2006 do 22.6.2009 mj. provozování čerpacích stanic s pohonnými hmotami, 
od 22.6.2009 výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského 
zákona. Až do 22.6.2009 byl vedoucím organizační složky Jiří A. Zřizovatelem této 
organizační složky byla zahraniční osoba – ADEA TRGOVINA, společnost pro palivo 
a chemické  výrobky,  s.r.o.  Ředitelem  zastupujícím  tuto  společnost  byl  Jiří  T.  od 
22.12.2008. V této  souvislosti  pouze  možno  dodat,  že  příkazy  k internetovému 
bankovnictví byly zadávány z elektronického  bankovního  klíče  Jiřího  A.  do 
20.8.2009.  
 
 
Pokud obžaloba poukazovala na obchodní operace ve vztahu k některým shora 
uvedeným  společnostem  včetně  obchodní  a  personální  provázanosti,  pak  toto 
tvrzení má oporu v provedeném dokazování. Jak vyplývá z obsahu  vyšetřovacího 
spisu, zejména obžalovaní Radomír V.  a Roman V.  mají  další  četné  podnikatelské 
aktivity. Nalézací soud se však bude zabývat pouze činností, jež souvisí se skutkem 
kladeným obžalovaným za vinu.  
 

pokračování 
 
80 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
Součástí  vyšetřovacího  spisu  jsou  i  důkazy  povahy  listinné,  získané  od 
Finanční zpravodajské jednotky Lichtenštejnska (EFFI – Lichtenštejnsko FIU). Ve 
vztahu k těmto  materiálům  byly  vzneseny  námitky  jak  co  do  procesní  použitelnosti, 
tak i k samotnému obsahu. V souvislosti s možností  procesního  využití  těchto 
materiálů se soud I. stupně v rámci tohoto trestního řízení již opakovaně zabýval, a 
to jednak v souvislosti s rozhodováním o vazbě obžalovaných, a jednak v souvislosti 
s žádostí  obchodní  společnosti  „CONFILINK  LIMITED“  a  PetroJet  ve  vztahu  ke 
zrušení  zajištění  finačních  prostředků  na  účtech  těchto  společností.  Některé 
argumenty vztahující se k procesní neúčinnosti informací získaných od zpravodajské 
jednotky  Lichtenštejnska  spočívaly  v tom,  že  tyto  mohou  být  použity  výhradně  za 
předpokladu,  že  vyšetřování  případu  žádným  způsobem  nesouvisí  s přímými 
daněmi.  Na omezení možnosti použití získaných informací je každý recipient 
případného  vyjádření  FIU  upozorněn.  Trestní  spis  údajně  neobsahuje  výslovný 
souhlas  FIU,  event.  jiného  příslušného  orgánu  s tím, že informace získané v rámci 
spolupráce z jiného státu mohou být použity jako důkaz v trestním řízení  ve smyslu 
ustanovení § 434 tr.ř. Rovněž bylo argumentováno tím, že podle statutárního práva 
Lichtenštejnského,  platného  od  1.1.2010,  lze  takové  informace  využít  pouze  při 
postupech  týkajících    se  nepřímých  daní  (podvody v oblasti DPH), poškozujících 
členskou zemi EU, kde příslušná částka přesahuje 75.000 CHF. Rovněž bylo tvrzeno 
(např. č.l. 11584 a dál), že sdělení Finanční zpravodajské  jednotky Lichtenštejnska 
bylo v období  před  zahájením  trestního  stíhání  a  tvrzení v těchto  materiálech  není 
ničím podloženo a doloženo.  
 
 
Je  nesporné,  že  součástí  trestního  spisu  jsou  informace  –  důkazy  povahy 
listinné  získané  od  zmíněné finanční  zpravodajské  jednotky  (č.l.  6387  –  6401), jež 
byly řádně zprocesněné, což vyplývá z protokolu o hlavním líčení. Vzhledem k tomu, 
že  bylo  poukazováno  na  procesní  neúčinnost  těchto  materiálů,  přistoupil  soud  za 
účelem  zajištění  maxiální  objektivity  k dotazu na Ministerstvo financí –  FAU dne 
24.8.2012  (č.l.  13334  –  13334 v.t.), na což obdržel zcela  jednoznačné  vyjádření  a 
stanovisko  včetně  příslušných  materiálů,  na  které  Ministerstvo  financí  –  FAU 
odkazovalo.  Zmíněná  zpráva  se  nachází  ve  spise  na  č.l.  13461  a  dál  a  z této 
vyplývá,  že  Finanční  analytický  útvar  MF  ČR  obdržel  dne  18.11.2010  urgentní 
dožádání  partnerské  Finanční  zpravodajské  jednotky  Lichtenštejnska  –  „EFFI“, 
týkající se Radomíra V., nar. xxx. V rámci odpovědi partnerské jednotce FAU vyžádal 
informace  od  Policie  ČR,  ÚOKFK,  který  jmenovaného  vyšetřoval.  Při  předání 
informací ÚOKFK recipročně požádal informace od FIU Lichtenštejnska. Ministerstvo 
financí  obdrželo  odpověď  24.11.2010,  kdy  bezprostředně  poté  požádali  o  udělení 
souhlasu s předáním informací ÚOKFK a tento souhlas byl obdržen dne 25.11.2010, 
kdy v anglickém jazyce se nachází  ve  spise  na  č.l.  13465  (v  podobě  přetlumočené 
č.l.  13489).  MF  –  FAU dále konstatovalo, že s ohledem  na  uvedenou  předávací 
doložku  byly  informace  včetně  českého  překladu  předány  ÚOKFK  cestou 
elektronického systému s upozorněním,  že  se  jedná  pouze  o  informace 
zpravodajského charakteru, které nemohou být zařazené do originálu vyšetřovacího 
spisu či použity jako důkaz v trestním řízení (komunikace mezi MF – FAU a ÚOKFK 
ze dne 26.11.2010 – příloha č. 2, č.l. 13463 – 13464). Následně však probíhala další 
komunikace  mezi  FAU,  ÚOKFK  a  FIU  Lichtenštejnska,  ze  které  bylo  zjištěno,  že 
zákaz  použití  informací  pro  účely  trestního  řízení  v daňových  věcech  se  vztahuje 
pouze  na  daně  přímé,  přičemž  zkrácení  DPH  je  dle  Lichtenštejnského  právního 
systému predikativním trestným  činem  pro  legalizaci  výnosu  z trestné  činnosti. 
Z tohoto  důvodu  byl  FIU  Lichtenštejnsko  dne  22.12.2010  požádán  o  udělení 

pokračování 
 
81 
sp.zn. 30T 7/2011 
souhlasu s použitím  poskytnutých  informací  pro  účely  trestního  řízení  týkajícího  se 
zkrácení DPH. Tento souhlas byl udělen 23.12.2010 (příloha č. 3, č.l. 13465, 13489). 
Následně byly tyto informace předány dopisem FAU, č.j. 241/101024/2010 (č.l. 6397 
–  6401), a to s ohledem na shora uvedenou komunikaci bez uvedené doložky. 
S ohledem na shora uvedený podrobný exkurs nalézací soud zastává stanovisko, že 
nic nebrání tomu, aby takto získané informace byly použité a mohlo být z nich 
vycházeno  ve  smyslu  ustanovení  §  434 odst.  1 tr.ř.,  kdy mj.  DPH  je  daň nepřímá, 
informace nebyly  získány  před  zahájením trestního  stíhání  a  krácení  daně  je  jak  v 
právni teorií, tak i soudní praxi považováno jako daňový podvod.  
 
 
Z materiálů  poskytnutých  FIU  Lichtenštejnsko  bylo  mj.  zjištěno,  že  Interpol 
Vaduz  sděluje,  že  Radomír  V., nar. xxx, je stíhán pro legalizaci výnosu z trestné 
činnosti  (§  165  odst.  1  –  3 Lichtenštejnského  trestního  zákona),  případ  měl  být 
projednáván u Knížecího justičního soudu pod č.j. 11UR.2010.405. V této souvislosti 
nebyl v Lichtenštejnsku  zajištěn  žádný  majetek  či  peněžní  prostředky.  Posléze 
Interpol Vaduz požadoval informace vztahující se k současnému  trestnímu  stíhání 
Radomíra V., které jim byly posléze sděleny (č.l. 6392 – 6394). Ve sdělení Interpolu 
Vaduz  o  7  dnů  později  (6.12.2010  –  č.l.  6395)  se  shodná  informace  ve  vztahu 
k Radomíru V. objevuje znovu s tím, že řízení je v současnosti ve fázi předběžného 
vyšetřování k ověření uvedené trestné činnosti. Dále bylo konstatováno, že Knížecí 
soudní  dvůr  bude  prověřovat,  zda  trestná  činnost,  kterou  měl  jmenovaný  v ČR 
spáchat, má souvislost s Lichtenštejnskem. V této  souvislosti  opětovně  požádali 
české úřady o další údaje, čemuž bylo vyhověno (č.l. 6395 – 6396).  
 
 
Další  sdělení  FIU  Lichtenštejnsko  bylo  již  mnohem  podrobnější,  z čehož 
vycházela i obžaloba státního zástupce, která tvrdila,  že  kromě  shora  uvedených 
společností bylo dále vyšetřováním zjištěno, že obžalovaný Radomír V. měl ovládat  
další  společnosti,  kdy  měl  stát  za  skupinou  společností  zastřešenou  nadací 
MISHUMO FOUNDATION, Vaduz, která se měla chovat jako holding a podle zjištění 
tak měl mít i tímto prostřednictvím vliv na činnost obchodních společností, které jsou 
zájmovými v této  trestní  věci,  kdy  majetková  provázanost  byla  následující  s tím, že 
bylo vycházeno ze zjištění získaných na základě dožádání a mezinárodní spolupráce 
z Lichtenštejnska (č.l. 6387-6401 spisu, informace se vztahují k listopadu 2010).  
 
 
Nalézací soud mj. konstatuje, že údaje získané od zpravodajské jednotky 
Lichtenštejnska bylo nutno porovnat s údaji získanými z příslušného  obchodního 
rejstříku.  
 
MISHUMO FOUNDATION  vlastní 100% podíl ve společnostech: 
MARBERRY ESTABLISHMENT,Liechtenstein 
INTERFACTOR PANAMA  S.A., Panama 
EUROPEAN OIL SERVICES LTD, Malta 
OVERSEAS HOLDING, Malta 
MERCILINK LTD., Kypr 
50% podíl ve společnosti BOREALIS S.A., Panama 
 
OVERSEAS HOLDINGS, Malta vlastní: 
100% podíl EUROPEAN WIND FARMS LTD., Malta 
100% podíl PETRO LINK SERVICES LTD., Malta 
96% podíl TRITON INVEST A.S., ČR 

pokračování 
 
82 
sp.zn. 30T 7/2011 
42% podíl UNICORN MARKET s.r.o., ČR  
100% podíl MIDON s.r.o., ČR 
100% podíl LUKANA HOLDING, Malta 
 
 
V rámci  oficiálního  sdělení  bylo  uvedeno,  že  OVERSEAS HOLDINGS,  Malta 
vlastní 42 % podílu obchodní společnosti UNICORN MARKETS s.r.o., ČR. Posledně 
zmíněná  obchodní  společnost  dle  obchodního  rejstříku  skutečně neexistuje. Pokud 
však dojde k úpravě  názvu  „bez  S“,  pak  firma  UNICORN  MARKET  s.r.o.,  IČO 
25561821, existuje, kdy  jejím  zakládajícím  společníkem  a  prvním  jednatelem  byl 
Radomír  V.  Podíl 42 % v ní  skutečně  vlastní  firma  z Malty, tato však má ve svém 
názvu OVERSEAS HOLDINGS, tzn.  že k oficiálnímu označení bylo nutno na konci 
obchodního  názvu  přidat  písmeno  „S“.  Ve  vztahu  ke  společnosti  TRITON  INVEST 
A.S.,  je  nutno  pouze  uvést,  že  u  této  akciové  společnosti  jsou  akcie  na  majitele  a 
tudíž  tvrdit,  že  firma  není  akcionářem  této  společnosti,  může  pouze  ten,  kdo  má 
takovéto aktuální informace. OVERSEAS HOLDINGS COMPANY  skutečně  vlastní 
100  %  podíl    ve  společnosti  MIDON,  s.r.o.,  kde  od  15.4.2009  byla  jedinou 
jednatelkou  společnosti  Zuzana  V.  V souvislosti s OVERSEAS HOLDINGS 
COMPANY je možno rovněž odkázat na byť obecné, přesto jen vyjádření svědkyně 
B. (bývalé manželky obžalovaného Radomíra V.), dle které Radomír V. navštěvoval 
společnost  OVERSEAS  HOLDINGS  COMPANY,  se  sídlem  na  Maltě,  resp.  právní 
kancelář pana „G.“,  když tam byli na dovolené. Tato společnost dle svědkyně měla 
svého  času  pronajatou  i  kancelář  v Kroměříži  na  V.  453/3, kdy s panem „G.“ (již 
zemřel) byli i v jejich přítomnosti v Kroměříži na večeři. Ke komunikaci používal její 
bývalý manžel tlumočníka (č.l. 4118, 4123). 
 
MERCILINK LTD., Kypr vlastní: 
100% podíl CONFILINK LTD. HOLDING, Kypr 
100% podíl PETROJET s.r.o. , ČR 
100% podíl UNICORN STATION A.S., ČR 
100% podíl ATOL INVEST a.s., ČR 
100% podíl UNICORN CAR.STAN. a.s., ČR 
100% podíl PETRO BUILDING s.r.o. ČR 
100% podíl MERCILINK EQUIPMENT LEASING, Kypr 
100% podíl ALEUTA TRADING GMBH., Rakousko 
100% podíl JAYBEE NV, Nizozemí 
 
 
Ve  vztahu  ke  společnosti  ATOL  Invest,  a.s.,  jsou  rovněž  akcie  na  majitele, 
takže opětovně možno konstatovat, že tvrdit, že nějaká firma není akcionářem této 
společnosti,  může  pouze  někdo,  kdo  má  aktuální  interní  informace.  Společnost 
UNICORN CAR.STAN. a.s., nelze v obchodním  rejstříku  nalézt.  Ve  vztahu  ke 
společnosti  UNICORN  STATIONS  nutno  uvést,  že  tak  jak  byla  společnost  přesně 
v materiálech  označena,  tzn.  „UNICORN  STATIONS“,  v obchodním  rejstříku 
skutečně  neexistuje,  avšak  po  odnětí  posledního  písmene  „S“  byla  zjištěna  firma 
UNICORN  STATION,  a.s.,  IČO  26971275.  Jejím  jediným  akcionářem  a  jednajícím 
členem představenstva po určité období byl Roman V. Od 25.5.2010 došlo ke změně 
obchodního názvu na ORG plus, a.s. Akcie byly a stále jsou na majitele. Společnost 
PETRO BUILDING s.r.o., se sídlem v ČR,  v obchodním  rejstříku  není  a  nebyla. 
Společností PETROJET se soud již zabýval. 
 
CONFILINK LTD HOLDING, Kypr vlastní: 

pokračování 
 
83 
sp.zn. 30T 7/2011 
100% podíl ABIDEX GMBH., Rakousko 
100% podíl BEST FOOD a.s. , ČR 
100% podíl EUROJET s.r.o., ČR 
 
 
Ve  vztahu  ke  společnosti  EUROJET  s.r.o.,  nutno  konstatovat,  že  dle  výpisu 
z obchodního  rejstříku  po  celou  dobu  její  existence  byl  jejím  jediným  společníkem  i 
jednatelem Roman V.  Ve  vztahu  ke  společnosti  Best  Food,  a.s.,  možno  uvést,  že 
opětovně akcie jsou na majitele a od 30.9.2009 předseda představenstva byla B. a 
členem představenstva od shodné doby Š. 
 
ABIDEX GMBH, Rakousko vlastní: 
100% podíl ALEUTA a.s., ČR 
100% podíl MORAVSKÉ RAFINERIE a.s., ČR 
100% podíl ABID BIOSTORB a.s., ČR 
 
 
Ve  vztahu  ke  společnosti  MORAVSKÉ  RAFINERIE,  a.s.,  bylo  z obchodního 
rejstříku zjištěno, že jediným akcionářem je Petra Ř., přičemž akcie jsou na majitele. 
Společnost  ABID  BIOSTORB,  a.s.,  takto  přesně  označená  nebyla  v obchodním 
rejstříku  nalezena.  Z výpisu  z obchodního  rejstříku  vedeného  Městským  soudem 
v Praze  bylo  zjištěno,  že  společnost  ALEUTA,  a.s.  (v  obžalobě  chybně  uvedeno 
ALUETA)  byla  zapsána  28.2.2005.  Předsedou  představenstva  společnosti  byla  od 
19.9.2008 do 2.3.2013 Zuzana V.,  místopředsedou  představenstva ve zcela 
shodném období byl Roman V., členem představenstva byla Petra P., od 1.3.2013 je 
nadále předsedou představenstva Zuzana V., místopředsedou představenstva Alena 
Ž.  a  členem  představenstva  Petra  P.  Předsedou  dozorčí  rady  od  21.4.2005  do 
23.4.2010 byla Renata Ú. I v této společnosti jsou akcie na majitele.  
 
 
ALUETA TRADING GMBH, 
Rakousko vlastní: 
100% podíl BIO PETROL a.s., ČR 
100% podíl STAR QUALITY BV, Nizozemí 
50% podíl VEGETOP a.s., ČR, dalších 50% vlastní LUKANA HOLDING 
 
 
Ve vztahu ke společnosti  BIO  Petrol,  a.s.,  bylo  zjištěno,  že  předsedou 
představenstva  byla  Petra  Ř.  od 2.3.2009 do r. 2013 a akcie byly na majitele. Ve 
společnosti  VEGETOP,  a.s.,  byla  v rozhodném  období  předsedou  představenstva 
Zuzana V., místopředsedou představenstva Roman V., předsedou dozorčí rady  byla 
Ing. Věra Š. Akcie jsou na majitele.  
 
 
 
V závěru  sdělení  FIU Lichtenštejnsko  (č.l.  6397  –  6398) je uvedeno, že  
shora  uvedené  přehledy  společnosti  pochází  z oznámení  finančních 
zprostředkovatelů. Většina finančních transakcí probíhala v rámci těchto popsaných 
struktur  společností,  kdy  např.  1.9.2010  bylo  převedeno  na  účet  společnosti 
ALEUTA,  a.s.,  75  mil.  Kč,  15.9.2010  bylo  převedeno  na  účet  společnosti 
PetroJet 20 mil. Kč. Popsané oznámení podezřelých obchodů bylo posléze předáno 
státnímu zastupitelství (č.j. 03ST2010.500 - státní zástupce Thomas Patterer).  
 
 
Nalézací  soud  nemůže  akceptovat  tvrzení,  dle  kterého  údaje  sdělené  FIU 
Lichtenštejnsko nebyly ničím ověřené, podložené. Jednalo se o oficiální opakované 
sdělení  FIU,  kdy  řada  údajů  měla  oporu  v úplném výpisu z obchodního  rejstříku 

pokračování 
 
84 
sp.zn. 30T 7/2011 
vedeného příslušným soudem. Ze shora uvedeného je patrno, že se často jednalo o 
firmy se zahraniční majetkovou účastí firem, sídlících v Lichtenštejnsku, na Kypru, na 
Maltě či v Rakousku. Pokud obžalovaný Radomír V. mj. u hlavního líčení tvrdil,  že 
žádné  majetkové  účasti  v zahraničních  firmách  nemá,  pak  toto  nemá  zcela  oporu 
v provedeném  dokazování,  kdy  např.  je  možno  odkázat  na  zajištěné  soubory 
v zajištěných  počítačích,  jež  byly  posléze podrobené odborným expertizám 
v souvislosti s vyhodnocením nalezených dat v těchto  počítačích.  Např.  odborné 
vyjádření č.j. 02/2011, označení 612, stopa 2 (č.l. 4665 – 4671) potvrzuje existenci 
naskenované listiny z banky v Lichtenštejnsku, „Bank Vontobel“ v anglickém jazyce, 
kdy  banka  sděluje,  že  na  účtu  společnosti  Marberry  Establishment  je  ke  dni 
11.8.2010 částka ve výši 9.070.607,47 EUR (tyto údaje byly zjištěny  v notebooku zn. 
Sony, nalezeného a zajištěného v rámci domovní prohlídky v bydlišti obžalovaného 
na ul. xxx  v xxx).  Odborné  vyjádření  č.j.  23/2011,  označené  jako  618,  stopa  1  (č.l. 
4809  –  4815) potvrzuje existenci dokumentu v anglickém jazyce, kdy se jedná o 
platební  příkaz  společnosti  Europe  Oil  Limited  ze  dne  14.2.2003,  dále  zde  byl 
dokument  společnosti  Petrolino  Sefices  Limited  ze  dne  31.7.2009,  kde  společnost 
žádá  o  pozastavení  dodávek  zboží  u  společnosti  OMV,  ČR,  kde  jako  ředitel 
společnosti  je  uveden  Jiří  T.  Nalézací  soud  rovněž  odkazuje  na  zajištěné  důkazy 
povahy listinné v rámci prohlídky nebytových prostor, a to konkrétně kanceláře ATOL 
Invest, a.s., v Kroměříži,  kdy  zmíněnou  kancelář  dle  stanoviska  soudu  užíval  právě 
obžalovaný Radomír V.  V této  kanceláři  byly  mj.  zajištěné  tyto  doklady:  Zahraniční 
faktura č. 10025 ze dne 31.8.2010 na Mishumo Foundation s přilepeným lístkem a 
ruční poznámkou „faktura GERD prosí o odsouhlasení“ (2 listy), faktura č. 10024 ze 
dne 31.7.2010 na Mishumo Foundation (1 list), další materiály –  vyúčtování,  jež  se 
vztahují k odsouhlasení  částek  k proplacení společnostem  „ALEUTA  +  ABIDEX  (4 
listy), tabulka s fakturami společnosti ALEUTA (1 list). Rovněž je možno odkázat na 
poznámky zajištěné v sešitě zelené barvy formát A5 s nadpisem „stíhání“ obsahující 
ručně psané poznámky, dle názoru soudu Radomíra V., které jsou naprosto shodné 
s poznámkami  zaslanými  jmenovaným  a  tvořící  obsah  vyšetřovacího  spisu,  kde  na 
str. 7 se nachází poznámka o zahraničních výdajích a Pavle B. (č.l. 625 a dál, příloha 
č. 6, 7 + 10 – DVD).  
 
V průběhu  dokazování  u  hlavního  líčení,  zejména  však v rámci svých 
závěrečných  řečí  obžalovaní  prostřednictvím  svých  obhájců  uplatnili  námitky 
k procesnímu  postupu  při  nařizování  domovních  prohlídek,  prohlídek  jiných 

prostor  a  pozemků  a  odposlechů  a  záznamů  telekomunikačního  provozu. 
Zmíněný  detailní  rozbor  těchto  procesních  námitek  se  nachází  zejména  u 
obžalovaného Romana V., resp. jeho obhájců JUDr. Netta a JUDr. Vymazala tak, jak 
vyplývá z jejich písemné závěrečné řeči na str. 133 a dál. Nezákonný postup orgánů 
činných v přípravném řízení a tudíž i procesní nepoužitelnost zajištěných materiálů, 
resp.  důkazů  je  vztahována  zejména  na  prohlídky  jiných  prostor  a  pozemků,  které 
proběhly na základě příkazů vydaných policejním orgánem dne 10.5.2005 (č.l. 481, 
489), ze dne 15.6.2010 (č.l. 506). Obžalovaní poukázali na nález Ústavního soudu 
ČR ze dne 8.6.2010, sp.zn. 219/2010 Sb., kterým byla zrušena část ustanovení  § 
83a odst. 1, část věty první a věta druhá zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení 
soudním  ve  znění  pozdějších  předpisů.  Postup  státního  zástupce  a policejního 
orgánu ve smyslu citovaného ústavního nálezu byl nezákonný, neboť o namítaných 
„prohlídkách“  měl  rozhodovat  výhradně  příslušný  soud,  nikoliv  jiný  orgán  činný 
v trestním řízení.  
 

pokračování 
 
85 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
Obžalovaný Roman V.  (k  čemuž  se  připojili  i  zbývající  obžalovaní)  rovněž 
namítal,  že  i  další  úkony  realizované  orgány  činnými  v přípravném  řízení  byly 
v rozporu s trestně  právními  předpisy.  K provádění  všech  úkonů  po  celé  přípravné 
řízení  je  příslušný  okresní  soud,  u  něhož  státní  zástupce  podal  návrh  podle 
ustanovení § 26 odst. 1 tr.ř., pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti 
jiného  státního  zástupce  činného  mimo  obvod  tohoto  soudu  (§  26  odst.  2  tr.ř.).  
Z trestního spisu vyplývá, že prvními úkony, které byly v této trestní věci provedeny, 
byly odposlechy  a  záznamy  telekomunikačního  provozu,  a  to  na  základě  příkazů 
Okresního soudu Brno –  venkov  ze  dne  7.10.2009  (č.l.  2126,  2129).    Posléze 
zrealizované odposlechy byly použity jednak ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 tr.ř., 
byly založené do trestního spisu jako důkazní materiál a tento byl rovněž v průběhu 
dokazování  i  zprocesněn.  Vzhledem  k těmto  skutečnostem  (v  písemné  závěrečné 
řeči  detailněji  rozvedeným)  dovozuje  obžalovaný,  že  tímto  došlo  k určení  věcné  a 
místní  příslušnosti  pro  úkony  v rámci  celého  přípravného  řízení,  a  to  Okresního 
soudu Brno –  venkov
  ve  smyslu  ustanovení  §  26  odst.  2  tr.ř.  Ze  spisového 
materiálu  bylo  zjištěno,  že  další  návrhy  vrchního  státního  zástupce  o  provedení 
příslušných  úkonů  ze  strany  soudu  byly  podávány  ke  Krajskému  soudu  v Ostravě, 
Okresnímu soudu v Ostravě a také Okresnímu soudu v Olomouci. Posléze následuje 
výčet  návrhů  a  na  to  navazujících  vydaných  příkazů,  které  byly  dle  názoru 
obžalovaného  vydané  místně  nepříslušným  soudcem  a  tudíž  takto  získané  důkazy 
jsou považovány za nezákonné, neměly být zařazené do trestního spisu, neměly být 
zprocesněné  a  nesmí  být  v trestním  řízení  použité.  Díky  tomuto  postupu  došlo 
k tomu, že obžalovaný byl odňat svému zákonnému soudci, kdy v tomto smyslu bylo 
mj.  odkazováno na nález Ústavního soudu  ČR  ze  dne  22.2.1996,  sp.zn.  III.  ÚS 
232/95.  I  tyto  námitky  jsou  rozvedené  mnohem  podrobněji,  je  odkazováno  na 
konkrétní  příkazy,  protokoly  o  provedení  domovních  prohlídek  či  prohlídek  jiných 
prostor a pozemků, na což soud odkazuje.  
 
 
Vzhledem k tomu,  že se jedná o podstatné námitky co do procesnosti 
použitých  důkazů,  byla  této  problematice  věnována  výrazná  pozornost  nalézacího 
soudu již v průběhu dokazování a zejména posléze v rámci postupu dle § 2 odst. 6 
tr.ř. a bylo zaujato následující stanovisko.  
 
 

Uplatněné námitky ve vztahu k procesnímu postupu při nařizování domovních 
prohlídek,  prohlídek  jiných  prostor  a  pozemků  nemohly  být  akceptovány  i  přes 
uvedené podrobné věcné argumenty, neboť v nálezu pléna Ústavního soudu, sp.zn. 
Pl. ÚS 3/09, bylo uvedeno, že „ustanovení § 83a odst. 1 část věty první a věta druhá 
zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění pozdějších 
předpisů,  které  zní:  „v  přípravném  řízení  státní  zástupce  nebo  policejní  orgán. 
Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce“ se ruší dnem 
vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.“ Zmíněný nález byl uveřejněn ve Sbírce 
zákonů  dne  8.7.2010. Nalézací soud však musí odkázat na rozhodnutí Ústavního 
soudu, které se namítanou problematikou konkrétně  zabývalo.  Plénum Ústavního 
soudu ve svém nálezu, sp.zn. Pl. ÚS-st 31/10, ze dne 14.12.2010, 
konstatovalo, 
že bylo-li ústavní stížností napadeno provedení prohlídky jiných prostor nebo 
pozemků,  je  nutné  nahlížet  na  intertemporální  účinky  nálezu,  sp.zn.  Pl. ÚS 3/09 
(219/2010 Sb.) tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž  byl  nález 
vyhlášen  ve  sbírce  zákonů,  neboť  tento  nález  výslovně  nestanovil  jinak.  Nosné 
důvody tohoto nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoliv pro situace, 
kdy provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nařídil (před publikací nálezu ve 

pokračování 
 
86 
sp.zn. 30T 7/2011 
Sbírce zákonů) v souladu s tehdy platným a účinným zněním § 83a odst. 1 zákona č. 
141/1961 Sb. státní zástupce nebo se souhlasem státního zástupce policejní 
orgán.  
V těchto  případech  pouhý  nedostatek  souhlasu  soudce  s provedením 
prohlídky  jiných  prostor  a  pozemků  nezakládá  porušení  ústavním  pořádkem 
zaručených základních práv a svobod. Ze shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že 
pokud byl příkaz „k prohlídce“ vydán a následně prohlídka samotná provedena před 
8.7.2010, pak bylo postupováno v souladu se zákonem. Obhajobou namítané 
prohlídky  jiných  prostor  a  pozemků,  které  měly  proběhnout  na  základě  příkazů 
vydaných  policejním  orgánem,  měly  být  realizovány  10.5.2010  (č.l.  481,  489) a 
15.6.2010 (č.l. 506), tzn. před 8.7.2010, takže orgány činné v přípravném řízení dle 
názoru soudu postupovaly správně. 
 
 
Ve vztahu k další uplatněné námitce v souvislosti s § 26 tr.ř. a v K. fázi odnětí 
obžalovanému svého zákonného soudce nalézací soud konstatuje, že ani tato 
námitka nemohla být akceptována s tím, že bylo zaujato níže uvedené stanovisko.  
 
 
Obžalovaný argumentoval tím, že prvními úkony v této  trestní  věci 
provedenými  byly  odposlechy  a  záznamy  telekomunikačního  provozu  na  podkladě 
příkazu Okresního soudu Brno –  venkov  ze  dne  7.10.2009  (č.l.  2126,  2129). 
Z obsahu  vyšetřovacího  spisu  (svazek  č.  6  –  č.l.  2123  a  dál)  bylo  zjištěno,  že 
policejní orgán zahájil úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr.ř. ve věci pod č.j. 
OKFK-421/TČ-2008-28
, pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 148 odst. 
1, odst. 4 tr. zák., kterého se mohly dopustit dosud neustanovené osoby ze 
společnosti  WORLD  SERVIS  ….  V této  souvislosti  zmíněný  policejní  orgán 
25.9.2009  předložil  Vrchnímu  státnímu  zastupitelství v Olomouci,  pobočka  Brno, 
žádost  o  vydání  příkazu  dle  §  88  odst.  1  tr.ř.  Citované  státní  zastupitelství  návrh 
akceptovalo a dne 2.10.2009 byl vyhotoven v tomto smyslu návrh, který byl 
předložen Okresnímu soudu Brno – venkov (č.l. 2132 – 2134), kdy mj. jako přílohy 
byly  uvedeny  koncept  vyšetřovacího  spisu,  čj.  OKFK-421/TČ-2008-28. Dne 
7.10.2009  skutečně  vydala  soudkyně  Okresního  soudu  Brno  –  venkov  příkaz 
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve smyslu § 88 odst. 1, odst. 2 
tr.ř.,  kdy  z odůvodnění  bylo  zjištěno,  že  tento  postup  byl  zvolen  v souvislosti 
s šetřením  věci  pod  č.j.  OKFK-421/TČ-2008-28.  Současně  z odůvodnění  bylo 
zjištěno,  že  na  trestné  činnosti  se  má  podílet  Jiří  T.  a další dosud neustanovené 
osoby  a  společnosti  jmenovaným  ovládané  přes  nastrčené  fiktivní  jednatele. 
Předmětné  odposlechy  a  záznamy  telekomunikačního  provozu  byly  realizovány 
v období od 7.10.2009 do 2.2.2010.  
 
 
Za podstatné však nalézací soud považuje to, že 2.11.2009 policejní orgán na 
základě vlastního šetření zahájil úkony trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 3 tr.ř. 
pro  podezření  ze  spáchání  trestného  činu  dle  §  148  odst.  1,  odst.  4  tr.  zák.  a  dle 
§ 125 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterých se měl dopustit Evžen U. s tím, že tato věc byla 
vedena pod č.j. OKFK-244-1/TČ-2009-069028 (č.l. 1 – 2).  
 
 
26.11.2009 Vrchní státní zastupitelství v Olomouci,  pobočka  v Ostravě, 
vyhotovilo  návrh  na  postup  podle  §  88  odst.  1  tr.ř.  (č.l.  2248  –  2252), který byl 
posléze  předložen  Okresnímu  soudu  v Ostravě.  Ve  zmíněném  návrhu  je  mj. 
argumentováno tím, že policejní orgán 2.11.2009 pod č.j.  OKFK-244/TČ-2009-
069028
 zahájil úkony trestního řízení pro trestné činy dle §§ 148 odst. 1, odst. 4, 125 
odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se měl dopustit podezřelý Evžen U. Dne 27.11.2009 

pokračování 
 
87 
sp.zn. 30T 7/2011 
soudkyně  Okresního soudu v Ostravě,  sp.zn.  0  Nt  5901/2009,  vydala  příkaz 
k odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního  provozu  podle  §  88  odst.  1  tr.ř.  právě 
v souvislosti s probíhajícím trestním řízením pod č.j. OKFK-244/TČ-2009-069028 (č.l. 
2253 – 2255). Ve vztahu k dalším detailům je možno odkázat ať již na zmíněný návrh 
či samotný příkaz. Za podstatné však soud I. stupně považuje zjištění, dle kterého 
obžalovaným Romanem V.  argumentovaná  věcná  a  místní  příslušnost  Okresního 
soudu Brno –  venkov  vzniknuvší  na  základě  příkazu  tohoto  soudu  k odposlechu a 
záznamu  telekomunikačního  provozu  ze  dne  7.10.2009  zakládá  věcnou  a  místní 
příslušnost pro všechny další orgány v přípravném řízení, nemá oporu v provedeném 
dokazování, neboť Okresní soud Brno – venkov vydal předmětný příkaz v jiné trestní 
věci, než je trestní věc současně projednávána. Okresní soud Brno – venkov vydal 
příkaz ve věci vedené u policejního orgánu pod č.j. OKFK-421/TČ-2008-28, kde jako 
podezřelý tehdy figuroval Jiří T., zatímco Okresní soud v Ostravě zakládající věcnou 
a  místní  příslušnost  tohoto  soudu  vydal  příkaz  k odposlechu a záznamu 
telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr.ř. 27.11.2009, a to ve věci vedené u 
policejního orgánu pod  č.j.  OKFK-244/TČ-2009-069028, jež bylo vedeno proti 
podezřelému  Evženu  U.. S ohledem  na  shora  uvedené  byl  tudíž  věcně  a  místně 
příslušný pro úkony přípravného řízení Okresní soud v Ostravě, resp. Krajský soud 
v Ostravě.  Nezbytné  však  je  nutno  v této souvislosti uvést, že pokud Okresní soud 
Brno  –  venkov  vydal  příkaz  k odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního  provozu 
7.10.2009 tak, jak bylo shora uvedeno, avšak v jiné trestní věci, neznamená to, že se 
jedná  o  důkaz  procesně  neúčinný,  neboť  podle  §  88  odst.  6  věta  třetí  tr.ř.  v jiné 
trestní  věci  než  je  ta,  v níž byl odposlech  a  záznam  telekomunikačního  provozu 
proveden,  lze  záznam  jako  důkaz  užít  tehdy,  pokud  je  v této  trestní  věci  vedeno 
trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1. V této konkrétní trestní věci byly 
tyto podmínky splněné.  
 
 
Závěrem  k této problematice nalézací soud konstatuje, že z obsahu 
vyšetřovacího  spisu  rovněž  vyplývá,  že  Okresní soud v Olomouci  na návrh 
Vrchního státního zastupitelství v Olomouci  vydal  příkaz  k domovní prohlídce dne 
14.6.2010, a to pod sp.zn. 0 Nt 3022/2010 (č.l. 447 – 448), sp.zn. 0 Nt 3021/2010 
(č.l. 462 – 463). Oba tyto „příkazy“ byly vydány místně nepříslušným soudem. 
 
 
Dříve, než nalézací soud přistoupí ke stručnému rozboru výsledků domovních 
prohlídek či prohlídek jiných prostor a pozemků, event. věcí, jež byly vydány dle § 78 
odst. 1 tr.ř. nebo odňaty dle § 79 odst. 1 tr.ř., bude poukázáno na některé výpovědi 
osob,  zejména  svědků,  jež  předmětné  prostory  užívali  či  měli  k těmto  nějaké 
poznatky.  
 
 
Svědkyně  Petra  Ř.,  družka obžalovaného Radomíra V., využila svého práva 
odepřít výpověď jak v řízení přípravném, tak i u hlavního líčení. 
 
 
Svědkyně  Alena  Ž.,  družka obžalovaného Romana V., využila svého práva 
odepřít výpověď jak v řízení přípravném, tak i u hlavního líčení.  
 
 
Svědkyně  Renata  H.,  dříve  Ú., dcera obžalovaného H., využila svého práva 
výpověď jak v řízení přípravném, tak i u hlavního líčení.  
 
 
Svědkyně Naděžda P., sestra obžalovaného Radomíra V., využila svého práva 
odepřít výpověď jak v řízení přípravném, tak i u hlavního líčení. 

pokračování 
 
88 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
 
Svědkyně Petra P., neteř obžalovaného Radomíra V., sestřenice Romana V., 
využila svého oprávnění odepřít vypovídat.  
 
 
Svědek  Richard  B.  využil  svého  oprávnění  odepřít  vypovídat  jak  v řízení 
přípravném, tak i u hlavního líčení. 
 
 
Svědek František R., pracovník společnosti UNICORN – čerpací stanice, a.s., 
se v řízení  přípravném  vyjádřil  v tom  směru,  že  sídlo  společnosti  bylo  sice  v Brně, 
avšak provozovna v Kroměříži.  Jeho  nadřízeným  –  předseda  představenstva  byl 
PhDr. M., který minimálně 2 – 3 krát za týden byl osobně na provozovně v Kroměříži, 
kde však měl svůj pracovní stůl a počítač, neví. Provozovatelem čerpacích stanic, na 
kterých vykonával revizi elektrických zařízení, byla společnost UNICORN – čerpací 
stanice, a.s., avšak majiteli samotných stanic byly společnosti ALEUTA, a.s., ATOL 
Invest, a.s., CCF INVEST, a.s., a MIDON, s.r.o. Jmenovaný se rovněž vyjádřil v tom 
smyslu, že na ul. V.  453/3 v rozhodné  době  měly  sídla  taktéž  společnosti  PetroJet, 
EUROJET,  MIDON,  ATOL  GROUP,  kdy  prvně  dvě  jmenované  řídil  Roman  V.  Do 
kanceláří  zmíněných  společností  (PetroJet,  EUROJET)  pravidelně  docházeli 
obžalovaní  G.  a  H.,  občas  obžalovaný  Radomír  V.  Svědek  se  rovněž  vyjádřil,  kde 
v rámci  zmíněných  prostor  byly  kanceláře  jednotlivých  firem,  event.  kde  měli 
kanceláře  obžalovaní  či  osoby,  jež  se  v těchto  prostorách  vyskytovaly.  Občas  na 
žádost zastupoval obžalovaný G. a H. v jejich činnosti, která spočívala v tom, že na 
základě  faxové  objednávky  údaje  zde  uvedené  zadal  do  počítače  dle  předchozích 
instrukcí.  Tuto  činnost  dělal  v kanceláři  G.  či  H.  po  předchozím  zpřístupnění.  U 
hlavního líčení svou výpověď stvrdil a dále uvedl, že na V. pracovaly či vyskytovaly 
se  další  osoby  kromě  již  uvedených,  a  to  jako  hlavní  účetní  Renáta  Ú., Lenka a 
Martina Š., Olga S., P., P. a další.  Když potřeboval, používal stůl Dr. B., dřívějšího 
předsedy  představenstva.  Obžalovaného  Z.  nezná,  pracovní  úkoly  či  pokyny  od 
Romana V. Radomíra V. nedostával. 
 
 
Svědkyně  Ing.  Věra  Š.  (č.l.  4028  –  4034),  zaměstnankyně  Institutu 
vytrvalostních  sportů  od  1.10.2010  (její  nadřízenou  je  Petra  Ř.  –  družka 
obžalovaného Radomíra V.), zabývající se komunikací se zahraničím v souvislosti se 
sportovními aktivitami svého zaměstnavatele, stůl měla v kanceláři v přízemí na ul. 
V.  453/3 v Kroměříži.  Od  1.9.2009  do  30.9.2010  byla  zaměstnankyně  společnosti 
PetroJet,  kdy  měla  za  úkol  vést  evidenci  daňového  skladu  jako  samostatná 
administrativní  pracovnice,  avšak  tento  nebyl  zprovozněn,  takže  jí  nikdo  žádné 
pokyny neuděloval. Obžalovaného Radomíra V. znala z dřívější doby, kdy byl ještě 
aktivním sportovcem. Ve  své  procesní  výpovědi  v přípravném  řízení  uvedla,  že  si 
nevzpomíná, že by jej potkávala na ul. V. 453. G. i H. zná od vidění, Š., Z., U. nezná, 
společnost Barella taktéž. Připustila, že pomáhala při komunikaci v České republice 
společnosti Newington Industries Limited, taktéž byla požádána v případě potřeby o 
přetlumočení  některých  dopisů,  e-mailů.    Potvrdila,  že  podepsala  dokument,  dle 
kterého je oprávněna disponovat s bankovním účtem této společnosti. František B. 
zastupoval  tuto  společnost  v ČR  a  byl  s ní i v bance,  kde  bylo  sepsáno  dispoziční 
právo pro ni. Každý kdo má svůj účet u banky, má i své číslo ID subjektu.  S ohledem 
na  poskytnutí  dispozičního  práva  bylo  ID  poskytnuto  i  její  osobě.  Za  společnost 
prováděla  platby  na  základě  požadavků  pana  G., který  jí  byl  představen  jako 
zástupce  společnosti,  komunikoval  s ní  anglicky.  U  hlavního  líčení  akcentovala,  že 
její úkol byla zejména příprava na chod daňového skladu pro PetroJet, k čemuž však 

pokračování 
 
89 
sp.zn. 30T 7/2011 
nedošlo.  Má  vystudovanou  Technologickou  fakultu  ve  Zlíně.  O  funkci jednatelky 
(v polovině  r.  2011)  společnosti  PetroJet  byla  požádána  společníkem  této 
společnosti, resp. vedením firmy „CONFILINK“.  S jakými vozidly firma disponovala, 
neví.  Jako  jednatelka  je  oprávněná  jednat  za  společnost  včetně  přijímání  pošty. 
S Radomírem a Romanem V. o obchodování s minerálními oleji nejednala.  Neví nic 
o  finančních  tocích  mezi  společnostmi  PetroJet,  EUROJET,  Barella.  Elektronický 
bankovní  klíč  slouží  k tomu, aby ten, kdo má k němu  oprávnění,  mohl  disponovat 
s účtem. Nalézací soud v souvislosti s touto výpovědí pouze akcentuje, že svědkyně 
měla  do  práce  na  V.  docházet  denně,  přesto  zde  obžalovaného  Radomíra  V. 
nepotkávala, což je v zásadním rozporu s vyhodnocením provedeného dokazování, 
tzn. výpověďmi svědků, na které soud již poukázal. 
 
 
 
Svědkyně Alena Š., pracovnice společnosti UNICORN - čerpací stanice, a.s., 
v přípravném  řízení  se  vyjádřila  ke  své  pracovní  náplni  –  účetní,  kdy  její 
bezprostřední  nadřízená  byla  Renata  Ú.  –  H., která jako jediná jí udílela pracovní 
pokyny. Seděla se svou nadřízenou a dalšími účetními v sedmimístné kanceláři ve 2. 
patře  vpravo.  Svědkyně  se  rovněž  vyjádřila  v obecné  rovině  k firmám,  které  měly 
kanceláře v budově na ul. V. 453/3, a taktéž k osobám, které zde docházely. U nich 
na patře vídávala Filipa K., Radomíra V., Dušana G. a Jana H., které zná od vidění 
a předpokládá, že zde měli i své  kanceláře, když tam chodili. František B. sedával 
v kanceláři  s R.  rovněž  ve  druhém  patře,  Roman  V.  měl  kancelář  někde  v přízemí. 
Žádné bližší podrobnosti však k jejich  činnosti  nebyla  schopna  uvést.  U  hlavního 
líčení  stvrdila  svou  výpověď  v řízení  přípravném  a  dále  uvedla,  že  cokoliv,  co 
souviselo s její pracovní náplní, řešila s p. Ú. Opětovně potvrdila, že v objektu na V. 
vídávala z obžalovaných Radomíra V., Romana V., G. a H. 
 
 
Svědkyně Martina Š. a Stanislava P., zaměstnankyně společnosti UNICORN 
– čerpací stanice, a.s., se vyjádřily ve stejném smyslu obdobně, jak svědkyně Alena 
Š. (č.l. 3977 – 3983, 3989 – 3995).  
 
 
Svědkyně Jana K., zaměstnankyně společnosti MIDON, s.r.o., od 1.4.2010, a 
taktéž  osoba  samostatně  výdělečně  činná  s předmětem  podnikání  účetnictví, 
potvrdila, že její bezprostřední nadřízená je Zuzana V., která má kancelář v Brně na 
ul. Šámalově, avšak ona (myšleno K.) má dle jejího pokynu kancelář v Kroměříži na 
V.  453. Pokyny k práci  dostávala  právě  od  Zuzany  V.,  která  na  již  zmíněné  ulici  V. 
neměla svou kancelář, takže když přijela za ní, šla přímo do její kanceláře. Kromě již 
zmíněné  společnosti  MIDON  zpracovávala  účetnictví  pro  dalších  více  než  20 
společností,  mezi  které  patří  např.  PATERSONE  OIL,  s.r.o.,  EURO  –  STATION, 
s.r.o., ABID atd. Její kancelář se nachází v přízemí budovy v Kroměříži na V. 453/3, 
kde měla svůj počítač, pracovní stůl a věci užívané k práci. Spolu s ní seděly Petra 
P.  a Lenka  M.,  které  pracovaly  pro  společnost  BIO  Petrol,  s.r.o.,  a  měly  zde  své 
počítače až do policejního zásahu. V budově sídlí rovněž firma PetroJet, kterou řídí 
Roman V. a účetnictví této společnosti vede paní Ž., jež má kancelář v přízemí. Již 
zmíněné  společnosti,  např.  PATERSONE  OIL,  EURO  -  STATION a ABID nemají 
kanceláře  na  V., avšak její jednatelé za ní docházeli. Obžalovaného Radomíra  V. 
v budově potkávala, když tento šel navštívit svého syna Romana, a taktéž ji (myšleno 
svědkyni K.), neboť společnost PetroJet žádala o povolení k provozování daňového 
skladu a Radomír V.  tam  působil  jako  externí  poradce.  Od  1.10.2010  měla  vést 
daňovou evidenci tohoto skladu jako OSVČ. Romana V. znala jako osobu, jež řídila 

pokračování 
 
90 
sp.zn. 30T 7/2011 
společnost  PetroJet  a  před  nástupem  na  mateřskou  dovolenou zpracovávala pro 
jeho společnosti účetnictví. Dušana G. zná ze setkání na pracovišti na ul. V., Jana 
H.
 prostřednictvím Ú. a taktéž jej potkávala v budově, kde pracovala. Obžalované Š., 
Z.,  U.
  nezná, Františka B.  v budově  občas  potkávala.  U  hlavního  líčení  tato  svou 
výpověď z řízení přípravného stvrdila v celém rozsahu s tím, že nechce nic změnit, 
upřesnit ani doplnit. Pokud byla dotázána na své vyjádření před policejním orgánem, 
dle  kterého  tato  měla  uvést,  že  „vede  veškeré  účetnictví  společnosti  MIDON“  (č.l. 
4011), pak toto své vyjádření označila za nepřesné, neboť účetnictví této společnosti 
nezpracovávala,  zpracovávala  účetnictví  smluvních  partnerů  společnosti  MIDON. 
V této  souvislosti  dostávala  od  svého  zaměstnavatele  –  Zuzany  V., jednatelky 
společnosti, nového klienta a posléze již komunikovala s jednateli těchto společností. 
V souvislosti  se  společností  PATERSONE  dostávala  úkoly  od  paní  Ř.  V souvislosti 
se společností EURO – STATION s ní jednal Roman V.  V kanceláři seděla s Lenkou  
M. a Petrou P., pak tam byl ještě jeden volný stůl, u kterého po nějakou dobu seděla 
paní Š. P. byla administrativní pracovnice, zabývala se poštou apod. M. pracovala u 
spol. BIO Petrol.  S institutem vytrvalostních sportů měla společné pouze to, že jedna 
z jeho činností je vedení účetnictví a účetní práce a ona měla smluvně sjednaného 
pro  pomocné  účetní  práce  jednoho  z pracovníků,  a  to  Pavla  H.  Služební telefon 
neměla, náklady za něj si platila sama. Není jí známo, že by ona, event. M. či P., se 
zabývala  vyúčtováním  služeb od T-Mobilu  pro  Institut  vytrvalostních  sportů.  U 
hlavního líčení byly svědkyni předloženy důkazy povahy listinné počínaje č.l. 5408 a 
dál,  označené  jako  „vyúčtování  služeb“  od  T-Mobilu  pro  odběratele  Institut 
vytrvalostních  sportů,  s.r.o.  K tomuto materiálu  jmenovaná  uvedla,  že  je  neviděla, 
číslo telefonu, které je uvedeno v souvislosti s jejím jménem (č.l. 5412) nevlastnila a 
opětovně uvedla, že náklady na telefon má vysoké a tyto si hradí sama. Poznámku – 
uvedené  příjmení  nepsala,  nejedná  se  o  její  písmo.  Účetnictví  společnosti  MIDON 
nedělala,  účetních  bylo  více,  účetní  této  společnosti  byla  Alena  Ž.  Když  přišlo 
vyúčtování  za  telefony  této  společnosti,  pracovala  s tím  právě  jmenovaná.  Za 
podstatné rovněž nalézací soud považuje vyjádření svědkyně K., dle které tato měla 
k dispozici  razítka  od  společností,  pro  které  zpracovávala  účetnictví.  Tyto  měla 
v zásuvce svého pracovního stolu, kterou nezamykala. Nepamatuje si, že by tato 
razítka  používaly  její  kolegyně  a  taktéž  nevidí  důvod,  proč  by  jej  event.  měly 
používat. V době  od  dubna  2009  do  března  2010  pro  společnosti  PetroJet  a 
EUROJET nepracovala, společnost Barella jí není známa. 
 
 
Na  výpověď  svědkyně  K.  reagoval  obžalovaný Roman V.  ve smyslu 
ustanovení  §  214  tr.ř.  v tom  směru,  že  společnosti  PetroJet  a EUROJET po dobu 
jeho  jednatelství  neměly  nikdy  žádný  obchodní  vztah  se  společností  MIDON. 
Obžalovaný Radomír V. potvrdil své „poradenství“ ve smyslu výpovědi svědkyně. 
 
 
Svědkyně  Lenka  M.,  po  nějakou  dobu  účetní  ve  společnosti  MIDON  a  BIO 
Petrol s pracovištěm  v Kroměříži  na  ul.  V. V souvislosti  se  společností  MIDON  byla 
její nadřízená Zuzana V., avšak pokyny k práci jí dávala svědkyně K., jež byla hlavní 
účetní této společnosti. Ve vztahu ke společnosti BIO Petrol byla jejím nadřízeným 
Petra  Ř., která jí dávala pokyny k práci. V souvislosti s oběma  společnostmi  měla 
kancelář společně s K., kde měla i svůj stůl a počítač. Svědkyně se rovněž vyjádřila 
k osobám, které s něma  seděly  v kanceláři,  které  potkávala  v budově,  přičemž 
Radomíra V. vídala chodívat za synem Romanem do kanceláře v přízemí vpravo od 
vstupních  dveří  a  taktéž  jej  viděla  ve  2.  patře,  jak  vycházel  z kanceláře  označené 
ATOL Invest. Dušana  G.  zná  od  vidění,  viděla  jej  docházet  do  budovy  na  V.  H. 

pokračování 
 
91 
sp.zn. 30T 7/2011 
nezná,  taktéž  další  spoluobžalované.  Svědkyně  se  rovněž  vyjádřila  i  konkrétně  ke 
kancelářím  a  pracovním  stolům  některých  osob,  které  s ní spolupracovaly nebo je 
vídávala v této  budově  a  přišla  s něma  do  styku.  U  hlavního  líčení  svou  výpověď 
stvrdila a pouze dodala, že když potřebovala nějaká razítka, půjčila si je od K., tyto 
však nebyly volně ležící na stole. V obou jmenovaných firmách v podstatě pracovala 
krátkou dobu. 
 
 
Svědkyně  Alena  J.,  pomocná  administrativní  pracovnice  společnosti  MIDON 
potvrdila,  že  její  pracoviště  bylo  v Kroměříži  na  ul.  V.  453,  jejím  nadřízeným  byla 
Jana  K.,  která  jí  zadávala  úkoly.  Potvrdila,  že  poslední  jmenovaná  měla  kancelář 
v přízemí  vpravo  od  vstupních  dveří  do  budovy,  ona  seděla  v kanceláři  rovněž 
v přízemí  budovy  s Alenou  Ž.,  která  zde  měla  svůj  stůl  a  počítač,  avšak  čí  byla 
zaměstnankyně,  nevěděla.  Potvrdila,  že  v budově  sídlila  řada  dalších  firem  a 
k osobám obžalovaných uvedla, že Radomíra V. zná pouze od vidění, potkávala jej 
v budově, když tento občas navštívil Romana V. Zda, event. kde měl kancelář, neví. 
Obžalovaného Romana V. potkávala ve společných prostorách budovy, jinak osobně 
ani  pracovně  do  kontaktu  nepřišly.  Obžalované  G.  a  H.  znala  od  vidění  ze 
společných prostor budovy. Obžalované Š., Z., U. neznala.  
 
 
Svědkyně Anna B., „majitelka“ obchodních společností TRITON INVEST, a.s., 
jež se zabývá pronájmem nemovitostí a nebytových prostor, a ATOL GROUP, a.s., 
jež se zabývá v podstatě  „maloobchodním  prodejem  koberců,  nábytků,  bytových 
doplňků“. Obě společnosti mají sídlo v Kroměříži na ul. V. 453/3. Svědkyně potvrdila, 
že obžalovaného Radomíra V., bývalého manžela, zná od r. 1992, kdy spolu začali 
žít až do rozvodu v r. 2007. Jejich vztah po rozvodu označila za „chladný“. Obchodní 
aktivity  týkající  se  pohonných  hmot  zařadila  do  období  r.  2000,  kdy  poprvé  byla 
zastavena nemovitost v Kroměříži na ulici V. 453/3 ve prospěch společnosti ČEPRO, 
aby  mohl  nakupovat  minerální  oleje,  což  byla  podmínka  společnosti  ČEPRA. 
Poslední zmíněná zástava byla v r. 2007 ve vztahu ke společnosti PetroJet, kde je 
jednatelem jeho syn Roman  V.  Společnosti  zabývající  se  minerálními  oleji  spojené 
s osobou Radomíra V.  uvedla UNICORN OIL a UNICORN –  čerpací  stanice. 
Jmenovaný působil v daleko více společnostech, avšak v r. 2009 již nebyl jednatelem 
žádné  společnosti.  Zastupovat  měl  pouze  UNICORN  –  čerpací  stanice  a  Institut 
vytrvalostních  sportů.  Radomír  V.  měl  určité  obchodní  aktivity  i  v souvislosti se 
zahraničními společnostmi, jež měly sídlo na Maltě, v Rakousku či na Kypru, žádné 
bližší  detaily  jí  však  nebyly  známy.  Výslech  svědkyně  probíhal  24.2.2011, kdy na 
otázku, jaký vztah má Radomír V.  k objektu na ul. V.  453/3 v Kroměříži, uvedla, že 
tam chodil do práce a v současné době vedou spor o vlastnictví zmíněného objektu. 
Anna  B.  tvrdila, že Radomír V.  má  kancelář  ve  2.  poschodí  s tím, že oficiálně  se 
jedná o kancelář pronajatou firmou ATOL Invest, což je firma jeho dcery Zuzany V. 
V další  části  své  výpovědi  jmenovaná  velmi  detailně  označila,  které  firmy,  které 
kanceláře  užívají  a  kdo  se  v těchto  kancelářích  nachází,  na  což  nalézací  soud 
odkazuje. Radomír V. jezdil často do zahraničí, když však byl v česku, tak „do práce“ 
chodil takřka denně. Jaký konkrétní vztah měl k některým firmám, jež zde měly své 
kanceláře,  či  k některým  zaměstnancům  přesně  neví,  avšak  často  slýchávala,  jak 
tento  „vždy  na  někoho  křičí“,  avšak  co  bylo  příčinou  či  blíže  se  k obsahu výtek 
nevyjádřila.  Rovněž  poukázala  na  svým  způsobem  negativní  vztah  s obžalovaným 
Romanem  V., což však souviselo s tím,  že  nechala  odpojit  elektřinu  na  ul.  V. 
z důvodu  neplacení  nájemného,  o  čemž  měl rozhodnout Roman V., dle kterého 
firmy, jež byly v této  budově  v nájmu, nebudou platit nájem a služby s tím spojené. 

pokračování 
 
92 
sp.zn. 30T 7/2011 
Dle názoru svědkyně se však jednalo o rozhodnutí Radomíra V., byť tento v té době 
nebyl  na  území  ČR.  Nájem  byl  totiž  příjmem  její  společnosti TRITON INVEST. 
Obžalovaného  Dušana  G.  zná od r. 1992, kdy byli seznámeni Radomírem V. 
V posledních letech po jejím rozchodu s obžalovaným se již ani nezdravili. 
Obžalovaného  Jana  H.  rovněž  zná,  neboť  jak  jmenovaného,  tak  i  G.  potkávala 
v budově na V., z doslechu má informace, že H. měl dělat totéž, co G. Jméno Tomáš 
Š.
 je jí povědomé, avšak na V. jej neviděla, obžalované Z. a U. nezná. K uzavřeným 
smlouvám  o  nájmu  uvedla,  že  za  ní  přišel  Radomír  V.  a  řekl  jí  jména  firem,  které 
budou mít pronajaté prostory na V. a ona vypracovala návrh příslušných smluv, které 
mu  předala,  a  on  jí  je  vrátil  podepsané  od  nájemců.  Když  vznikl  nějaký  problém 
s nájemci,  tak  původně  jednala  právě  s Radomírem  V.,  později  s p.  Ú., avšak s tou 
pouze za UNICORN –  čerpací  stanice.  S Romanem  V.  se jednat pokoušela, avšak 
s tímto  nebyla  rozumná  řeč.  Dále  se  svědkyně  vyjádřila  k některým  obchodním 
společnostem, jakož i fyzickým osobám, ke kterým však neuvedla nic podstatného. 
Závěrem  však  akcentovala,  že  Radomír  V.  v souvislosti se svými  zahraničními 
aktivitami velmi často cestoval do Rakouska, do Dubaje, do Británie, na Kypr.  
 
 
U  hlavního  líčení  zejména  svědkyně  Anna  B.  stvrdila  správnost  své  výpovědi 
z řízení  přípravného  a  dále  dodala,  že  v souvislosti s touto  výpovědí  nebyl  na  ni 
činěn  žádný    nátlak  ze  strany  orgánů  činných  v přípravném  řízení.  Aktivity 
obžalovaných Radomíra a Romana V.  považuje  za  „zastrašování  svědka“,  což 
dávala do souvislosti s příkazy  jmenovaných,  dle  kterých  neměly  být  zaplaceny 
faktury v ČEPRU a tím pádem by se dostala do situace, že o nemovitost na ul. V. 
v Kroměříži může přijít. Kromě zmíněného však jakékoliv formy nátlaku na ni činěny 
nebyly.  Svědkyně  vypověděla,  že  když  byl  obžalovaný  Radomír  V.  potřetí  ve 
vyšetřovací  vazbě,  musel  na  jeho  místo  nastoupit  někdo,  kdo  by  řídil  obchody. 
Společnosti  PetroJet  a  EUROJET  řídil  Roman  V., avšak dle jejího názoru vše 
konzultoval  se  svým  otcem,  který  za  ním  docházel  do  kanceláře.  Radomír  V.  se 
v podstatě  pohyboval  po  celé  budově.  Pozitivně  ví,  že  oba  jmenovaní  spolu  řešili i 
pracovní  věci.  Souhlas  s popisovanou zástavou nemovitosti na ul. V.  v Kroměříži 
vyslovila  nikoliv  kvůli  Romanu  V.,  nýbrž  kvůli  svému  manželovi  Radomíru  V.  Je jí 
známo, pro co je Roman V.  trestně  stíhán  a  v čem  tato  trestná  činnost  spočívá, 
popřela, že by předmět trestního stíhání byl s ní policií blíže rozebírán. Ve vztahu ke 
společnosti Barella (původně El a) vypověděla, že o této poprvé slyšela v r. 2008 na 
jaře, kdy na V. docházel H., který se staral o počítačovou síť a tuto propojoval v celé 
budově. Při této práci provrtal klimatizaci, a proto začala zjišťovat, kdo zaplatí škodu 
a v této souvislosti se obrátila na Radomíra V., který jí řekl, aby to nechala opravit a 
vyfakturovat na firmu „El a“. Postupovala dle pokynů s tím, že jí posléze navštívil H., 
požádal ji, aby fakturu přepracovala, neboť došlo ke změně obchodního názvu firmy 
na „Barella“. Rozvedli se na vánoce r. 2007, v březnu  2008  se  Radomír  V. 
odstěhoval z Holešova a posléze, jak již uvedla, byly jejich vztahy velmi „strohé“. Po 
zmíněném rozvodu podnikatelské aktivity spolu neprobírali. Svědkyně rovněž uvedla, 
že její bývalý manžel se s H. znají spoustu let, určitě od r. 2000 – 2001, kdy Radomír 
rozjížděl  prodej  pohonných  hmot,  H.  měl  autodopravu  a  „nějaké  stáčitě,  nějaký 
stojan“, kde jeho  řidiči  brali  pohonné  hmoty.  Rovněž  akcentovala,  že  i  G.  se 
s Radomírem zná po dlouhou dobu. Jak za H., tak G. Radomír V. docházel do jejich 
kanceláří, Radomír V. měl kancelář ve stejném místě od doby, kdy začala docházet 
na  V., tj. v r. 1996. Do shodné kanceláře  –  označené  ATOL  Invest  docházel  i 
v rozhodném období, tzn. r. 2008 –  2010,  přestože  v těchto  letech  často  jezdil  do 
zahraničí  s atletickým klubem. V předmětné  kanceláři  byly  zcela  jistě  počítače, 

pokračování 
 
93 
sp.zn. 30T 7/2011 
automobily  užíval  různé.  Dle  názoru  svědkyně  Radomír  V.  není jednatelem 
společností, neboť měl problémy se správcem daně a s policií, v současné době se 
jedná  o  jeho  čtvrtou  vazbu.  V Atletickém  klubu  Kroměříž  se  zapojoval  aktivně  do 
činnosti,  jezdil  s atlety  na  různá  soustředění,  utkání,  mistrovství  apod.  Když byl ve 
vazbě (neví již přesně v které), byl propuštěný na záruku atletického klubu, za což se 
jim revanžoval tím způsobem, že jim dával různé dary, díky čemuž mohl tento klub 
fungovat. V r.  2003  si  na  Maltě  pořídil  byt,  ve  kterém  s ním  byla  asi  ještě  třikrát 
v následujících  letech.  Do  března  2008  bydlel  na  ul.  xxx  v xxx  a  poté  si  měl 
pronajmout  dům  v Kroměříži,  kde  bydlel  se  svou  současnou  přítelkyní  p.  Ř., 
vlastníkem domu je p. T.  Tyto  informace  má  od  sousedů.  Domovní  prohlídka  v r. 
2010 probíhala po předchozím  předložení  povolení  soudce  k domovní prohlídce, 
polici  zpřístupnila svou kancelář, kde posléze jednotlivé skupinky šly dělat prohlídku 
do přízemí a do patra. Policisté se jí ptaly, kdo užívá které kanceláře, ve kterých byly 
lidé, kteří byli řádně v práci. Vzhledem k tomu, že prohlídka trvala dlouho, policistům 
uvařila  kávu.  V žádném  případě  jim  však  alkohol  nenabízela.  Po  pracovní  stránce 
Radomíra  V.  charakterizovala  jako  méně  pečlivého  s fantastickými nápady a 
myšlenkami, které se snaží uskutečnit, přičemž problémy řeší až k nim dojde. Když 
jej něco napadne, dělá si poznámky, což činil někdy i na noviny, které četl. Svědkyně 
B. rovněž blíže popsala kancelář, kterou užíval Radomír V. a zejména poté, co jí byl 
předložen  plánek  objektu vztahující se  k budově  na  V.  453/3 v Kroměříži,  jež  se 
nachází  ve  spise  na  č.l.  6450  – 6451,  tato po důkladném prohlédnutí  odsouhlasila 
umístění  jednotlivých  firem  včetně  konkrétních  zaměstnanců  tak,  jak  je  to 
v předmětném  plánku  poznamenáno.  Pokud  měla  drobné  výhrady,  tyto jsou 
zachyceny v protokolu  o  hlavním  líčení  (hlavní  líčení  konané  ve  dnech  23.- 
27.4.2012, č.l. 37 – 41), na což soud odkazuje. 
 
 
Svědkyně B. byla vyslechnuta jak v řízení přípravném, tak i u hlavního líčení, 
kde  své  předchozí  vyjádření  potvrdila  v celém rozsahu. Nalézací soud na tuto 
výpověď  poukázal  poněkud  podrobněji,  a  to  zcela  záměrně,  neboť  jmenovaná 
v podstatě  s Radomírem  V.  strávila cca 15 let života, což znamená, že za tu dobu 
získala  nepochybně  řadu  poznatků  jak  k osobní charakteristice jmenovaného, tak i 
informace vztahující se či související s podnikáním, resp. pracovní činností. Naproti 
tomu je nesporné, že pokud dojde k rozvodu mezi mužem a ženou, signalizuje to 
vážné  narušení  společného  soužití,  kdy  zmíněný  rozvod  ne  vždy  probíhá  zcela 
v klidu, ke spokojenosti obou stran. I z tohoto pohledu bylo nutno výpověď svědkyně 
B. hodnotit, neboť se nabízela zcela jistě  námitka, dle které svědkyně svou výpovědí 
chce  bývalému  manželovi  záměrně  přitížit,  ublížit  či  pomstít  se.  Ve  výpovědi 
svědkyně  však  takovéto  skutečnosti  zjištěné  nebyly.  Jmenovaná  popsala  jejich 
společné soužití, podnikání, do kterého svým způsobem byla vtažena i ona jakožto 
majitelka nemovitosti na ul. V. 453/3 v Kroměříži. Měl to být právě obžalovaný, který 
rozhodl o firmách, které budou mít pronajaté prostory na V., přičemž ona vypracovala 
návrhy  příslušných  smluv.  Je  nesporné,  že  pro  podnikání,  které  se  vyznačuje 
určitými  „specifikami“  je  vhodné,  aby  tyto  byly  v blízkém kontaktu, aby bylo možno 
řešit  operativně  vzniknuvší  problémy.  Přestože  obžalovaný  Radomír  V.  oficiálně 
v žádné  firmě  nevystupoval,  svědkyně  B.  tvrdila,  že  často  slyšela  jeho  křik.  Toto 
tvrzení není osamocené, v tomto  směru  je  možno  odkázat  na  záznamy 
telekomunikačního provozu, kdy Radomír V. dává pokyny řady lidem tak, jak na to 
bude poukázáno níže. Tvrzení svědkyně, že tento velmi často docházel či zdržoval 
se na ul. V.  v kanceláři  oficiálně  pronajaté  firmou  ATOL  Invest  (firma  jeho  dcery 
Zuzany  V.), není v rozporu s dalšími  provedenými  důkazy.  Zejména  svědkyně  – 

pokračování 
 
94 
sp.zn. 30T 7/2011 
účetní  shora  uvedené  se  vyjádřily  v tom  směru,  že  obžalovaného  Radomíra  V.  mj. 
v objektu na V. „občas“ vídávaly. Je možno shledat jistý rozpor mezi tvrzením těchto 
svědkyň, dle kterých Radomír V. se v budově zdržoval „občas“, zatímco svědkyně B. 
tvrdila, že tento, pokud nebyl v zahraničí, pak se na V. zdržoval denně. Opětovně je 
nutno  akcentovat,  že  kdo  může  mít  lepší  přehled  o  pohybu  osob  v kancelářích  či 
v budově, kde jsou pronajaté kanceláře, než majitel nemovitosti, tj. svědkyně B., jejíž 
mj.  dvě  firmy  sídlily  rovněž  v této  budově.  Svědkyně  rovněž  potvrdila  daleko 
intenzivnější  a  déle  trvající  vztahy  mezi  Radomírem  V.  a  G.  a  H., než jak bylo 
posledně  jmenovanými  předkládáno.  Svědkyně  B.  poskytla detailní informace 
k umístění kanceláří jednotlivých firem na ul. V., jakož i k osobám, které se v těchto 
kancelářích  se  zdržovaly.  Právě  tyto  informace  se  nachází  v již citovaném plánku, 
který mj. sloužil pro lepší orientaci v souvislosti s vyhodnocením  zajištěných  věcí 
v rámci prohlídek nebytových prostor. Z výpovědi  této  svědkyně  v souvislosti 
s dalšími provedenými důkazy a jejich hodnocení ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 
tr.ř.  je  možno  konstatovat,  že  výpověď  svědkyně  B.  dokresluje  určitý  obrázek  o 
organizovanosti, nadřízenosti a podřízenosti obžalovaných, a to minimálně Radomíra 
V. a Romana V.,  G. a H., kdy tyto osoby znala, tito se pohybovali v rozhodné době 
na V. 453/3, kdy tito byli spolu v kontaktu. Za zcela zásadní je možno považovat její 
svědectví,  dle  kterého  obžalovaný  Radomír  V.  aktivně  užíval  kancelář  oficiálně 
pronajatou  společností  ATOL  Invest.  Tvrzení  této  svědkyně  nezůstalo  osamocené, 
neboť shodně vypovídala i svědkyně Lenka M. dne 3.2.2011 (č.l. 4094). Nalézací 
soud  rovněž  akcentuje  výpověď  svědka  Pavla  H.  u  hlavního  líčení  konaného  ve 
dnech 4.-  7., 11.-  14.6.2012,  kdy  jmenovaný  na  straně  7  –  8 protokolu o hlavním 
líčení  uvedl,  že  po  předchozí  nabídce  obžalovaného  Radomíra  V.  jej  opakovaně 
navštívil  v budově na ul. V. v Kroměříži v rámci poskytování poradenství Radomírem 
V., a to v kanceláři  ve  2.  patře,  kde  tento  seděl  u  stolu  a  taktéž  používal  počítač. 
Následně po předložení situačního plánku soudem (č.l. 6450 – 6451) tento označil 
kancelář,  ve  které  navštívil  obžalovaného  Radomíra  V., kdy tato kancelář  byla 
v plánku označena „ATOL INVEST – Radomír V.“.  
 
 
Další  část  odůvodnění  bude  věnována  problematice  zajištěným  (vydaným) 
věcem v přípravném řízení v rámci domovních prohlídek, prohlídek jiných prostor 
a pozemků. Problematikou procesní použitelnosti zajištěných materiálů, resp. důkazů 
v souvislosti  s  prohlídkami  jiných  prostor  a  pozemků,  které  proběhly  na  základě 
příkazů vydaných policejním orgánem dne 10.5.2005 a dne 15.6.2010, se nalézací 
soud již shora zabýval, na což odkazuje. Taktéž bylo konstatováno, že orgány činné 
v přípravném řízení nepostupovaly správně, když byl učiněn návrh na vydání příkazu 
k domovní prohlídce k Okresnímu soudu v Olomouci  a  tento  posléze  „příkaz“ 
opakovaně  vydal,  a  to  dne  14.6.2010  ve  vztahu  k objektu bydlení –  rozestavěné 
budově  bez  č.p.,  jež  se  nacházela  v obci  xxx  na  pozemku  parcelní  číslo  xxx, 
zapsaném v katastrálním území xxx, obec xxx,  na  LV  č.  xxx, ve vlastnictví Evy S. 
(sp.zn. 0Nt 3022/2010 –  č.l.  447  –  448), a to dne 14.6.2010 ve vztahu  k objektu 
bydlení  –  rodinný  dům,  který  se  nachází  v obci  xxx,  č.p.  xxx,  na  pozemku  č.p.  1/1, 
zapsaný v katastrálním území xxx, obec xxx,  na  LV  č.  xxx,  včetně  příslušenství  ve 
vlastnictví formou SJM manželů Z. (sp.zn. 0Nt 3021/2010 – č.l. 462 - 463). Zmíněné 
příkazy byly vydány nepříslušným soudem a tudíž věci zajištěné, resp. odňaté není 
možno z procesního hlediska použít  v této trestní věci. Naproti tomu věci, které byly 
dobrovolně vydané ve smyslu § 78 tr.ř., jsou procesně použitelné, neboť se jednalo o 
dobrovolný projev vůle vydavatele. Jak již bylo uvedeno, v průběhu vyšetřování byla 
z příkazu soudu provedena celá řada domovních prohlídek, a to především v místech 

pokračování 
 
95 
sp.zn. 30T 7/2011 
zjištěných pobytů obžalovaných a tehdy dalších podezřelých osob a dále prohlídek 
jiných  prostor  a  pozemků,  a  to  především  v sídlech zájmových obchodních 
společností,  kdy  zvláštní  pozornost  bylo  nutno  věnovat  výsledkům  prohlídek 
nebytových prostor v kancelářích firem, které sídlí na ulici V. č 453/3 – viz svazky č. 2 
a č. 3 spisového materiálu.  
 
 
Nalézací soud zastává stanovisko  po  prostudování  jednotlivých  „příkazů“, 
že tyto splňují  všechny  zákonem požadované náležitosti a taktéž v dalším postupu 
orgánů  činných  v trestním  řízení,  zejména  policejního  orgánu,  nebyla  shledána 
žádná pochybení.  O průběhu „prohlídek“ byly provedené příslušné protokoly včetně 
dokumentace, kdy zmíněný průběh prohlídek je mj. zachycen i na nosiči informací – 
2 ks DVD (příloha č. 10). 
 
V rámci  provedených  prohlídek  byly  zajištěny,  resp.  byly  vydány 
v souladu s § 78  tr.  řádu,  nebo  odňaty  dle  §  79  tr.ř.,  různé  listiny,  účetní 
doklady, razítka, počítačová technika, mobilní telefony a SIM karty, taktéž dvě 

osobní motorová vozidla a další věci. Část věcí byla v dalším průběhu vyšetřování 
již vrácena podle § 80  odst.  1  tr.  řádu,  protože  již  nebyla  potřebná  pro  další  trestní 
řízení,  převážná  část  těchto  věcí  však  zůstala  po  skončení  vyšetřování  uložena  u 
příslušného  policejního  útvaru,  neboť  nelze  vyloučit,  že  budou  zapotřebí  v dalším 
průběhu trestního řízení. Některé zajištěné věci byly posléze podrobeny příslušným 
odborným expertizám, a to zejména z oblasti  počítačové  techniky.  Jak  již  bylo 
uvedeno, v této  trestní  věci  bylo  zajištěno  velké  množství  věcí  ať  již  listinných 
materiálů  či  elektroniky.  Nalézací  soud  při  hodnocení  provedeného  dokazování  ve 
smyslu  ustanovení  §  2  odst.  6  tr.ř.  přihlédl  k obsahu  všech  těchto  věcí,  přičemž 
následně pro potřeby odůvodnění tohoto rozhodnutí bude akcentován obsah pouze 
některých  ať  již  důkazů  povahy  listinné  či  zjištěný  obsah  ve  vydané  či  zajištěné 
elektronice.  
 
Byly konkrétně zajištěny nebo vydány podle § 78 tr. ř.  tyto listinné materiály, 
účetní doklady, razítka: 
 
Věci vydané obžalovaným Evženem U. podle § 78 tr. ř. (č.l. 451 - 453), věci 
vydané obžalovaným Romanem Z.  podle  §  78  tr.ř.  (č.l.  466-467),  věci  vydané  a 
odňaté  obžalovanému Romanovi Z. v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků (č.l. 
484-486, 492-499), odňaté věci v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků (č.l. 508-
510),  věci  vydané  jednatelkou    spol.  Deis  s.r.o.,  Jarmilou  H.  (č.l.  532-540),  věci 
vydané Martinou Š.  (č.l.  542-543),  věci  zajištěné  při  prohlídce jiných prostor a 
pozemků,  kancelář  obžalovaného  Radomíra  V.  (č.l.  625-636),  věci  odňaté  při 
prohlídce  jiných  prostor  a  pozemků,  kancelář  společnosti  MIDON  s.r.o.  (č.l.  741-
750,751-813),  věci  odňaté  při  prohlídce  kanceláře  spol.  Triton  Invest  (č.l.  814-820, 
824-832), věci odňaté v kanceláři, užívané obžalovaným Romanem V. (č.l. 833-838, 
839-840),  věci  odňaté  v kanceláři  společnosti  CCF  INVEST  (č.l.841-844,  845),  věci 
odňaté  v kanceláři,  užívané  obžalovaným  Janem  H.  (č.l.  849-853, 855-856),  věci 
zajištěné  v kanceláři,  užívané  obžalovaným  Dušanem  G.  (č.l.  860-865, 867-871), 
věci zajištěné v kanceláři, užívané Renatou Ú. (č.l. 872-877, 878-879), věci zajištěné 
při  domovní  prohlídce  obžalovaného  Radomíra  V.  (č.l.  893-898, 899-900),  věci 
vydané Petrou Ř.  (č.l.  934),  věci  vydané  Richardem  B.  v rámci domovní prohlídky 
(č.l. 947-950, 953-954), věci vydané při domovní prohlídce Dušana G. (č.l. 973-975), 
věci  vydané  při  domovní  prohlídce  Aleny  Ž.  (č.l.  998-1009),  věci  zajištěné  při 

pokračování 
 
96 
sp.zn. 30T 7/2011 
domovní prohlídce obžalovaného Tomáše Š. (č.l. 1050-1056), věci vydané  Pavlem 
T.  za  společnost  Torrol  logistic  s.r.o.    (č.l.  1073-1079),  věci  vydané  Petrem  L.  za 
společnost Treluh Oil s.r.o. (č.l. 1109-1114, 1116), věci vydané spol. TOTAL Česká 
republika, s.r.o. (č.l. 1118), věci vydané spol. TRANSCARGO s.r.o. (č. l. 1124-1128), 
motorové vozidlo AUDI R8 rz. 3Z8 7557 vydané obžalovaným Romanem V. (č.l. 246-
247), motorové vozidlo Mercedes Benz  r.z. xxx, vydané obžalovaným Radomírem V. 
(č.l. 929). 
 
Nalézací soud akcentuje, že v souvislosti s příkazem k prohlídce jiných prostor 
a  pozemků  a  následnou  realizací  dne  7.10.2010  vztahující  se  k nebytovým 
prostorám  na ul. V. č. 453/3 v Kroměříži majitelka nemovitosti p. B. jednak označila 
firmy, které konkrétní  kanceláře užívaly, a jednak vydala policejnímu orgánu kopie 
uzavřených nájemních smluv o nájmu nebytových prostor, a to se společnostmi 
MIDON, s.r.o., EUROJET, s.r.o., PetroJet, s.r.o., CCF INVEST, a.s., ATOL Invest, 
a.s., Mgr. L., JUDr. P., UNICORN - čerpací stanice, a.s., BIO Petrol, a.s. (č.l. 560 – 
624).  
 
V kanceláři  společnosti  ATOL Invest a.s. (předsedkyně  představenstva 
společnosti  je  Zuzana  V., dcera obžalovaného Radomíra V.),  nacházející se ve 2. 
patře objektu V. č. 453/3, Kroměříž, podle vyjádření majitelky Anny B. – viz č.l. 563 
spisu  (viz.  výpověď  svědkyně  B.), dle povahy nalezených písemností a dalších 
předmětů, výpovědi svědků a po vyhodnoceném dokazování vzal nalézací soud za 
prokázáno, že tuto kancelář užíval obžalovaný Radomír V. 
 
O  předmětné  prohlídce  byl  pořízený  příslušný  protokol  (č.l.  625  a  dál),  ze 
kterého  mj.  vyplývá,  že  osoba,  u  které  měla  být  prohlídka  vykonána,  byla 
vyrozuměna telefonicky, k čemuž však Radomír V. sdělil, že u „prohlídky nehodlá být 
přítomen  a  taktéž,  že  kód  k otevření  vstupních  dveří  nesdělí“  (č.l.  627).  Přítomna 
prohlídky  byla  nezúčastněná  osoba  Kateřina  T.  Nalézací  soud  ještě  dodává,  že 
pokud by Radomír V. neměl s touto kanceláří zcela nic společného, o žádném „kódu 
k otevření  vstupních  dveří“  by  nehovořil.  Soud  I.  stupně  rovněž  neakceptuje 
nabízené  vysvětlení  obžalovaným  Radomírem  V.,  že  zde  nalezená  a  zajištěná 
razítka  různých  společností  nejsou  jeho,  nýbrž  K.  pro  jeho  logistické  potřeby.    Po 
provedeném  dokazování  (zejména  výpovědí  svědků  B.  a spol., zadokumentovaný 
plánek kanceláří včetně stolů, u kterých seděly jednotlivé osoby v rámci objektu na 
V.) bylo zjištěno, že K. s kanceláří společností ATOL Invest neměl nic společného.  
 
V těchto  prostorách  (kancelář  ATOL Invest, a.s.) byly nalezené mimo jiných 
razítka  (78 ks – fotodokumentace viz. č.l. 714 – 720 a taktéž DVD – příloha č. 10) 
společností  MORAVSKÉ  RAFINERIE  a.s.,  Novosedlí,  BIO  Petrol,  a.s.,  Jinonická 
80/804, Praha 5, CZ-ADEA,  organizační  složka,  Veselá  227,  Slušovice, 
PATERSONE OIL s.r.o., Nádražní 3, Praha 5, PATERSONE OIL s.r.o., Klikatá 
1238/90C, Praha 5, MORAVSKÉ RAFINERIE a.s., Roháčova 188/37, Praha 3, BIO 
PETROL a.s., Vodova 1853, Brno, BIO Petrol a.s., Verdunská 20/490, Praha 6, CZ - 
ADEA,  organizační  složka,  Veselá  227,  Slušovice,  ABID  Biotreibstoffe  AG,  a.s., 
Štefánikova 131/61, Brno, MERCILINK LTD, BIO Petrol a.s., Štefánikova 131/61, 
Brno. Nalézací soud považuje za velmi podstatný nález razítek firem, ke kterým 
neměl  mít  obžalovaný Radomír V.  v rozhodné  době  (a  v podstatě  ani  v době 
předchozí)  žádný formální vztah. Tento nález je v příkrém rozporu s jeho tvrzením, 
že  již  „nepodnikal“.  Žádné  racionální  vysvětlení  (s  ohledem  na  počet  a  přesnou 

pokračování 
 
97 
sp.zn. 30T 7/2011 
specifikaci  zájmových  společností)  ve  vztahu  k zajištění  78  ks  razítek  není  možné 
poskytnout. Jak je patrno z popisu  skutkového  děje,  některá razítka se vztahují 
k firmám,  které  jsou  zapojené  do  celého  řetězce  „obchodních  vztahů“,  ve  kterém 
soud  spatřuje  protiprávní  jednání.  I  tento  nález  svědčí  o  zcela  dominantním 
postavení Radomíra V.  v rámci organizované skupiny. Tento názor soudu je 
podporován i dalšími níže uvedenými argumenty.  
 
V předmětné kanceláři  byl rovněž nalezen mobilní telefon zn. SAGEM, jakož 
i další mobilní telefon zn. Thuraya (č.l. 635 a dál).  
 
Kromě  zmíněných  nalezených  razítek,  mobilních  telefonů,  došlo  k zajištění  i 
řady  listinných  materiálů,  na  některé  bude  blíže  poukázáno.  Přesný  seznam  
zajištěných odňatých materiálů se nachází ve spise na č.l. 628 a dál, současně tyto 
tvoří přílohu č. 6 a přílohu č. 7.  
 
-  Materiál  označený  jako  „Postup  pro  vymožení  zablokovaných  peněz  a  zboží 
v ČEPRU“  (č.l.  629  položka  13,  příloha  č.  6,  č.l.  1).  Vzhledem  k tomu, že soud 
považuje  obsah  tohoto  materiálu  za  důležitý,  bude  poukázáno  na  jeho  podstatný 
obsah.  Autor (dle názoru soudu obžalovaný Radomír V.) uvádí, že doktor obdržel 
všechny podklady z trestního spisu ve věci Barelly a začíná jej studovat, aby pomohl 
lidem,  kteří  jsou  v čučáku.  Pokud  je  k dispozici smlouva s ČEPREM  o  službách 
s Barellou, bylo by dobré tuto smlouvu doručit. Dále potřebujeme doručit smlouvu o 
službách mezi ČEPREM  a UNICORN CS RATE, znát, od koho šly peníze do Barelly 
+ výpis z banky a komu měla Barella toto zboží dodat.  Totéž u  UNICORN CS RATE 
–  tyto firmy musíme ustanovit i s tím,  že  to  Barella  dofakturuje  se  spotřební  daní  a 
odvede se z toho příslušné DPH. Musíme ustanovit nějaký subjekt kupujícího, který 
uzavře  s Barellou  na  toto  zablokované  množství  smlouvu,  může  to  být  jakákoliv 
firma,  která  byla  plátcem  DPH  a  tato  firma  bude  uplatňovat  obrovskou  smluvní 
pokutu z toho titulu, že jí Barella nedodala zboží a tuto pokutu zažalujeme a budeme 
vymáhat  po  státních  zástupcích,  po  ČEPRU,  po  státu.  Tato  firma  bude  chtít  také 
vydat zboží, protože v době  zabavení  už  nebylo  Barelly,  ale  nějakého  jiného 
subjektu, který už to zboží fyzicky vlastnil. Podle firmy, která dodala peníze, se bude 
muset udělat nějaké prohlášení, že tyto peníze nepochází z trestné činnosti a bude 
se  muset  udělat  smlouva  mezi  kupujícím  od  Barelly  a  firmou,  která  tam  dodala 
peníze, že se jednalo o předfinancování obchodu, tzv. forfaiting. V další části tohoto 
„postupu“  je  uvedeno,  že  smlouvy,  smluvní  pokuty,  smlouvy  o  škodě  uděláme  my, 
Ostrava musí zajistit tyto dokumenty: 1/ faktury, který subjekt prodal zboží ve skladě 
ČEPRA, tzn. nabývací fakturu pro Barellu, a to samé pro UNICORN CS RATE. Dále 
doklady, že toto zboží, které je na skladě ČEPRA, bylo zaplaceno. Předpokládám, že 
to  tam  dodal  buď  Roman,  Slovnaft  nebo  ČEPRO.  Potřebujeme  k tomu ty doklady, 
protože je zcela vyloučené, že by Roman, Slovnaft nebo ČEPRO mělo ve skladech 
ČEPRA  zboží,  které  by  pocházelo z trestné  činnosti,  pak  jej  teda  není  možné  ani 
zabavit. Znova opakuji,  potřebujeme  nabývací  faktury  od  koho  a  jak  nakoupila 
Barella a UNICORN  zboží do skladu ČEPRA. Dále nutně potřebujeme získat kopii 
zajišťovacího příkazu, což je nejdůležitější  dokument, který je potřeba. Nemá cenu 
v současné situaci se s ČEPREM hádat, aby vydalo zboží, je potřeba tvrdě tlačit na 
ČEPRO,  aby  vydalo  zajišťovací  příkazy,  které  dostalo  buď  od  policie,  státního 
zástupce či soudu. Pokud ČEPRO nebude chtít tyto vydat, okamžitě je zažalujeme a 
budeme uplatňovat vysokou náhradu škody a další sankce z titulu porušení zákona. 
Dále autor uvádí, že všechny tyto podklady by potřeboval dodat cca ve čtvrtek, aby 

pokračování 
 
98 
sp.zn. 30T 7/2011 
v pátek mohli s doktorem  řešit  konkrétní  sankce,  penále,  vyčíslit  škody a psát 
stížnosti. Protokoly o tom, že event. ČEPRO nechce vydat zajišťovací příkazy, musí 
vyřešit ostravští právníci, kdyby měli spát na lavičkách před ČEPREM několik dnů.  
 
 
Aniž by bylo nutno jakkoliv blíže komentovat tento materiál, je možno z něj 
dovodit  opětovně  vedoucí  úlohu  obžalovaného  Radomíra  V.  a jeho aktivity, jak 
postupovat při vymožení zablokovaných peněz a zboží v ČEPRU.  
 
- Dále je možno poukázat na kopii rámcové kupní smlouvy mezi ČEPREM a Barellou 
o  dodávkách  ropných  produktů,  včetně  seznamu  osob  oprávněných  k vystavování 
objednávek  (12  listů),  kopie  smlouvy  o  poskytování  služeb  při  nakládání 
s minerálními  oleji  mezi  společností  ČEPRO  a  Barellou  ze  dne  13.8.2009  včetně 
příloh (20 listů), kopie žádosti Policie ČR, ÚOKFK Brno, na FÚ Praha 1, o poskytnutí 
podkladů k Central Rafinery Ltd., Velká Británie (1 list), kopie výslechů svědků, kopie 
zápisu z jednání  se  zástupcem  společnosti  Barella  na  společnosti  ČEPRO  ze  dne 
3.5.2010 (2 listy), schéma obchodování v daňovém skladu a mimo něj (1 list), kopie 
přílohy  č.  14  za  společnost  Barella  (1  list),  barevná  tabulka  nadepsaná  ALEUTA, 
řada  ručně  psaných  poznámek,  originál  smlouvy  o  postoupení  pohledávky 
z 10.9.2009 mezi MORAVSKÉ RAFINERIE, a.s. a Newington  Industries Limited a 
oznámení o postoupení  pohledávky  (2  listy),  pověření  pro  Jiřího  A.  k odebrání 
elektronické karty od Radomíra V. ze dne 10.10.2007, zahraniční faktura č. 10025 ze 
dne 31.8.2010 na Mishumo Foundation s přilepeným  lístkem  a  ruční  poznámkou 
„faktura GERD prosí o odsouhlasení“ (2 listy), faktura č. 10024 ze dne 31.7.2010 na 
Mishumo Foundation (1 list), další materiály –  vyúčtování,  jež  se  vztahují 
k odsouhlasení  částek  k proplacení  společnostem  „ALEUTA  +  ABIDEX“  (4  listy), 
tabulka s fakturami společnosti ALEUTA (1 list). Posledně zmíněné materiály souvisí 
a navazují na informace sdělené FIU Lichtenštejnsko tak, jak bylo shora uvedeno.  
 
V kanceláři  č.  1,  nacházející  se  v přízemí  objektu  V.  č.  453/3,  Kroměříž,  za 
přítomnosti  účetní  společnosti  PetroJet  Aleny  Ž., nar. xxx  (družky obžalovaného 
Romana  V.), která do protokolu o prohlídce uvedla, že její pracovní stůl se nachází 
v této kanceláři, v plánku ve spise listu na č.l. 566 je označen jako A – viz č.l. 743, a 
na stole označeném jako B, který s ním těsně sousedí, byla nalezena další razítka a 
tato  byla  otištěna  na  dva  listy  papíru,  a  to  konkrétně  mimo  jiného  razítka  firem 
EUROJET, Hudcova 532/78 Brno, IČ:27726169, PetroJet, Královická 1607/54 Praha 
10,  IČ:  27183220,  EUROJET,  Příkop  843/4,  Brno,  IČ:  27726169,  PetroJet, 
Strakonická 13490, Praha 5, IČ: 27183220, FUEL POOL LTD. 35 FIRS avenue N11 
3NE  London  United  Kingdom,  IČ:  05652525,  BIO  Petrol  a.s.,  Štefánikova  131/61, 
Brno, IČ: 25133594, BIO Petrol a.s., Vodova 1853, Brno, IČ: 25133594. 
 
V kanceláři č. 2, nacházející se v přízemí objektu V. č. 453/3, Kroměříž, opět 
za přítomnosti účetní společnosti PetroJet s.r.o. Aleny Ž., nar. xxx, která do protokolu 
o prohlídce uvedla, že se jedná o kancelář společnosti PetroJet – viz č.l. 814, kdy 
jako  uživatelé  kanceláře  byli  následně  ustanoveni paní P., paní Š.  a paní M., byla 
nalezena  razítka  společností  Crofton  Invest  s.r.o.,  Čujkovova  1736/30,  Ostrava, 
PETRO BULLDING s.r.o., Türkova 828, Praha 4, BIO Petrol a.s., Štefánikova 
131/61,  Brno,  MORAVSKÉ  RAFINERIE  a.s.,  Nový  Přerov  54,  Novosedlí  a  MIDON 
s.r.o., Šámalova 62/1130. V téže  kanceláři  byla  nalezena  razítka  další,  která  na 
rozdíl  od  předchozích  nebyla  odňata,  ale  byla  pouze  pro  účely  trestního  řízení 
pořízen  jejich  otisk,  kdy  se  jedná  mimo  jiné  o  razítka  PetroJet,  s.r.o.,  Strakonická 

pokračování 
 
99 
sp.zn. 30T 7/2011 
13/490, Praha 5, PATERSONE OIL s.r.o., Klikatá 1238/900, Praha 5, UNICORN-
čerpací  stanice  a.s.,  Přívrat  1454/12,  Brno,  CZ-ADEA,  organizační  složka,  17. 
Listopadu 1336, Mladá Boleslav, BIO Petrol, a.s., Jinonická 80/804, Praha 5. Dále 
přímo  na  pracovním  stole  v této  kanceláři,  který  byl  ustanoven  jako  pracovní  stůl 
Petry  P., byl nalezen list razítek spolu s plastovými obálkami, v nichž byly uloženy 
raznice dalších razítek – č.l. 817 spisu, mimo jiného společností UNICORN CS RATE 
s.r.o., Na Valech 5509/11, Ostrava, BIO PETROL, a.s., V. 453, Kroměříž, PetroJet, 
s.r.o., Královická 1607/54, Praha 10, BIO Petrol, a.s., Jinonická 80/804, Praha 5, CZ-
ADEA,  organizační  složka,  Veselá  227,  Slušovice,  MORAVSKÉ  RAFINERIE  a.s., 
Roháčova 188/37, Praha 3. 
 
V souvislosti s protokolem o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze 
dne 7.10.2010 Alena Ž. přítomná prohlídce kanceláře uvedla (č.l. 743), že  je účetní 
společnosti  PetroJet,  avšak  zpracovává  účetní  doklady  jak  pro  PetroJet,  tak  
EUROJET. Pracovní stůl v kanceláři č. 1 označený jako A užívala Alena Ž., pracovní 
stůl  B  H.,  tuto  kancelář  užívala  společnost  MIDON,  s.r.o.  (ve  shodném  smyslu  se 
vyjádřila i svědkyně B. – č.l. 563). V kanceláři č. 2 měli sedět a tuto užívat  Ing. Š., 
Petra  P.,  M.  a Jana K.,
  a  to  dle  vyjádření  svědkyně  B.  (č.l.  563).  Jak  bylo  zjištěno 
zejména z výpovědi svědkyně K., zaměstnankyně společnosti MIDON, s.r.o., pokyny 
k práci dostávala od Zuzany V. Společnost MIDON zpracovávala účetnictví pro řadu 
dalších společností jako např. PATERSONE OIL atd. Potvrdila, že seděla v kanceláři 
s Lenkou M., Petrou P. a po určitou dobu s Ing. Š. P. byla administrativní pracovnice, 
zabývala se většinou „poštou“, M. pracovala u společnosti BIO Petrol. Ona (myšleno 
K.)  měla  pro  pomocné  práce  Pavla  H.  Svědkyně  měla  k dispozici razítka od 
společností,  pro  které  zpracovávala  účetnictví,  a  to  v zásuvce svého pracovního 
stolu, kterou nezamykala. Z protokolu o provedení prohlídky kanceláře č. 2 v přízemí 
objektu V. 453/3, kde seděly a pracovní stůl užívaly P., M., K. a po nějakou dobu Š., 
byla  nalezena  razítka  příkladmo  shora  uvedená  (přesný  výčet  č.l.  817  –  818 pod 
položkou  8),  a  to  u  stolu  č.  1  dle  přiloženého  plánku  č.l.  821,  který  dle  výpovědí 
svědků  a  taktéž  příslušných  plánků  (č.l.  566,  6451)  užívala  svědkyně  K. Jak již 
jmenovaná  opakovaně  uvedla,  tato  dělala  účetnictví  pro  více  než  20  firem,  čímž  je 
možno vysvětlit právě nález těchto razítek.  
 
V kanceláři  spol.  CCF INVEST a.s.,  nacházející  se  ve  2.  patře  objektu  V.  č. 
453/3, Kroměříž, kde jako uživatelé kanceláře byli ustanoveni paní Ř. a pan K., byla 
nalezena též  razítka Barella s.r.o., Martinovská 3168/48, Ostrava, Barella s.r.o., Pod 
Vinohradem  2,  Praha  2    (razítko  č.  1),  současně  byla  nalezena  řada  materiálů 
specifikovaných v protokole o prohlídce. Dle názoru soudu společnost CCF INVEST, 
a.s., neopravňovalo zcela nic disponovat se dvěma razítky společnosti Barella a již 
vůbec ne uživatele těchto kanceláří, tj. Petru Ř., družku obžalovaného Radomíra V. a 
K., přítele jmenovaného. I tyto skutečnosti svědčí o organizovanosti, propracovanosti 
v okruhu příbuzných a známých Radomíra a Romana V.  
 
V kanceláři  užívané  zaměstnancem  MORAVSKÉ RAFINERIE  obžalovaným 
Janem H. ve 2. patře (č.l. 849 a dál) bylo zajištěno  několik mobilních telefonů a řada 
písemností včetně objednávek, e-mailů, nabídky a ceny PHM.  
 
V kanceláři  užívané  zaměstnancem  ATOL Invest, a.s., Dušanem G.  byly 
zajištěné různé písemné materiály specifikované v protokolu o provedení prohlídky, 
č.l.  863  a  dál  jako  např.  plná  moc  vystavená  Barellou  pro  Dušana  G.  ze dne 

pokračování 
 
100 
sp.zn. 30T 7/2011 
20.4.2009, řada objednávek zboží PHM apod.,  a taktéž razítko společnosti PetroJet  
a  razítko  společnosti  EUROJET.  Jmenovaný  v souvislosti  se  zmíněnou  prohlídkou 
uvedl, že v současné  době  (myšleno  v době  prohlídky  7.10.2010)  vykonával 
dispečera  pro  PetroJet  na  základě  mandátní  smlouvy,  což  by  mohlo  vysvětlovat 
dispozice s razítkem  PetroJetu.  Proč  však  tento  disponoval  s razítkem EUROJETU 
nebylo vysvětleno.  
 
 
V kanceláři užívané zaměstnankyní společnosti UNICORN – čerpací stanice, 
a.s., Renátou Ú., hlavní účetní  (dále  zpracovávala  účetnictví  pro  společnosti  ATOL 
Invest, a.s., CCF INVEST, a.s., ALEUTA, a.s., a Roman V.  –  fyzická osoba), ve 2. 
patře  objektu  V.  453/3,  Kroměříž,  byly  zajištěné  písemné  materiály  specifikované 
v protokolu o provedení prohlídky č.l. 875 a dál, jako např. smlouvy o půjčkách, DNL, 
faktury atd.  
 
V průběhu  dokazování  u  hlavního  líčení  obhájci  obžalovaného  Romana  V. 
předložili soudu společný návrh obhájců – doplnění VII. (č.l. 14165 a dál), kdy mj. se 
jednalo o smlouvy  o  vedení  účetnictví  uzavřené  mezi  společností  MIDON  a 
dalšími subjekty
  a  mezi  svědkyní  Janou  K.  a dalšími subjekty,  čímž  dle  jejich 
názoru je možno vysvětlit nález razítek firem uvedených na str. 1138 a 1143 spisu a 
taktéž  odkazovali  na  vyjádření  svědkyně  K.  u hlavního líčení  ve  dnech  4.  – 
14.6.2012, str. 79 protokolu o hlavním líčení.  
 
Byla předložena smlouva o vedení účetnictví mezi společností MIDON, s.r.o., 
a firmou M-MOTEL,  s.r.o.,  ze  dne  7.4.2010.  Ve  všech  případech  za  společnost 
MIDON,  s.r.o.,  podepsala  příslušné  smlouvy Zuzana V.  Mezi  společností  MIDON, 
s.r.o., a firmou BIO Petrol, a.s.,  dne 22.9.2010, dále bude uveden jen druhý účastník 
smlouvy: PetroJet, s.r.o., ze dne 16.12.2009, PATERSONE OIL ze dne 19.7.2010, 
EURO-STATION, s.r.o., ze dne 14.12.2009, PETRO BULLDING, s.r.o., ze dne 
19.12.2009  (shora  uvedené  smlouvy  se  nachází  ve  spise  na  č.l.  14168  –  14191), 
dále  byly  předložené  smlouvy  o  vedení  účetnictví  mezi  Janou  K.  a  společností 
PATERSONE OIL, s.r.o., ze dne 21.12.2009 (č.l. 14192 – 14195), mezi Janou K. a 
společností  ABID  Biotreibstoffe  AG,  a.s.,  ze  dne  22.12.2009  (č.l.  14196  –  14199), 
dále byla předložena pracovní smlouva mezi společností MIDON a Janou K. ze dne 
26.2.2010, jakož i výpis z registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES, ze kterého 
vyplývá, že Jana  K.  od  10.8.1998  byla  oprávněna  k výkonu  účetnické  a  auditorské 
činnosti a taktéž byla oprávněna poskytovat daňové poradenství.  
 
Jak již bylo uvedeno, obhájci obžalovaného Romana V.  mj. poukazovali na 
výpověď svědkyně Jany K., str. 79 protokolu o hlavním líčení a dál.  Nalézací soud 
na  tuto  výpověď  již  poukazoval,  přičemž  v této souvislosti v rámci  stručné 
rekapitulace akcentuje z výpovědi svědkyně K. následující skutečnosti. Jmenovaná 
tvrdila, že pracuje ve společnosti MIDON od 1.4.2010 s tím, že kancelář měla na ul. 
V.  453/3 v Kroměříži  v přízemí,  kde  seděli  ještě  paní  Lenka    M., Petra P.  a  po  
nějakou  dobu  Ing.  Š.  Účetní  doklady  a  materiály,  které  obdržela  a  se  kterými 
pracovala, měla v této kanceláři a měla zde i svůj počítač. Svědkyně K. mj. uvedla, 
že  svědkyně  Alena  Ž.  byla  účetní  společnosti  MIDON,  což  je  v podstatě  první 
informace,  neboť  tato  vždy  vystupovala  v souvislosti s prohlídkami nebytových 
prostor,  kterým  byla  přítomna  jako  účetní  společnosti  PetroJet.  Pokud  na  polici  
uvedla, že „vede veškeré  účetnictví  společnosti  MIDON“,  tak  tím  měla  na  mysli 
klienty  této  společnosti,  nikoliv  samotnou  společnost  MIDON,  této  účetnictví 

pokračování 
 
101 
sp.zn. 30T 7/2011 
nezpracovávala.  Při  své  pracovní  činnosti  používala  razítka  klientů,  které  měla 
k dispozici, tato měla v šuplíku pracovního stolu, který nezamykala, nepamatuje 
si  a  nevidí  důvod,  proč  by  kolegyně  používaly  její  razítka,  když  účetnictví 
těchto  firem  zpracovávala  ona.    Rovněž  připustila,  že  občas  za  ní  do  kanceláře  
přišel  Radomír  V.  jako  poradce  ve  věci  daňového  skladu  PetroJet, avšak pouze 
v případě,  když  nerozuměli  nějakému  výkladu  zákona.  S ohledem na shora 
uvedenou  výpověď  svědkyně  K.  je  možné  racionálně  vysvětlit  nález  některých 
razítek  společností  u  jmenované  v zásuvce pracovního stolu, v krajním  případě  na 
pracovním stole.  Ani  předložené  smlouvy  o  vedení  účetnictví  nemohou  vysvětlit 
nález  razítek,  event.  jiných  materiálů,  např.  v kanceláři  prokazatelně  užívané 
obžalovaným Radomírem V.  Z výpovědí  svědkyně  K.  mj. vyplývá, že s razítkami 
klientů  společnosti  MIDON    disponovala pouze ona, nikoliv nikdo další.  Nalézací 
soud  tudíž  nemá  důvod  cokoliv  zásadního  měnit  na  stanovisku  zaujatém  a 
zadokumentovaném v tomto rozhodnutí.  
 
Petra  Ř., družka obžalovaného Radomíra V.,  přítomná  v době  domovní 
prohlídky na adrese xxx, dne 7. 10.  2011  dobrovolně  vydala  –  č.l.  934    razítka 
společností  PATERSONE  OIL,  s.r.o.,  MORAVSKÉ  RAFINERIE,  a.s.,  a  BIO  Petrol, 
a.s.  Nalézací  soud  rovněž  považuje  za  nutné  akcentovat,  že  dispozice  s razítkem 
společnosti  PATERSONE  OIL,  s.r.o.,  je  odůvodněna  tím,  že  svědkyně  Ř.  je 
jednatelkou společnosti, avšak jakákoliv dispozice  s razítky společností MORAVSKÉ 
RAFINERIE, a.s., a BIO Petrol, a.s., jsou již nedůvodné a dle názoru soudu opětovně 
svědčí o organizovanosti skupiny páchající trestnou činnost (zmíněná razítka vydala 
Petra Ř. z vozidla VW Passat stříbrné barvy, RZ xxx (č.l. 934). V rodinném domě na 
ul.  xxx, vlastníka Aleny T., uživatelů Radomíra V. a jeho družky Petry Ř., byly dále 
zajištěné  mobilní  telefony,  finanční  hotovost,  a  to  99  ks  bankovek  á  500 EUR, 
finanční  hotovost  ve  výši  220.800,-  Kč,  mobilní  telefon  zn.  Sagem  (ve  vozidle 
Mercedes stříbrné barvy, RZ xxx, jež bylo jmenovaným vydáno ve smyslu § 78 tr.ř. - 
č.l. 929, a taktéž se k této problematice vyjádřil obžalovaný Radomír V. u hlavního 
líčení, což soud chápal jako postup ve smyslu shora uvedeného ustanovení. V této 
souvislosti si nalézací soud dovoluje odkázat na zadokumentované záznamy 
telefonních  odposlechů  v rámci akce Tafna 21, kdy jedním z účastníků  hovoru  je 
obžalovaný Radomír V. V rámci hovoru ze dne 23.3.2010 ve 20.08 hod. (č.l. 2607 a 
dál) vede obžalovaný hovor s neznámým mužem, který po něm žádá zapůjčení kola 
pro  svou  známou  či  přítelkyni,  posléze  oba  účastníci  hovoru  domlouvají  okolnosti 
předání kola s tím, že obžalovaný Radomír V. tvrdil, že bydlí v Kroměříži na ul. xxx, 
což je zajímavé, neboť ve Zlíně bydlel na ul. xxx, v Holešově na ul. xxx a teď bydlí 
zase na xxx.  Bližší  specifikace  zajištěných  věcí  se  nachází  v protokole o domovní 
prohlídce, č.l. 893 a dál.  
 
    Dne 15. 6. 2010 dobrovolně  vydal  obžalovaný  Evžen  U.  firemní razítko 
společnosti  Barella  –  č.l.  453,  a  téhož  dne    v rámci prohlídky jiných prostor bylo 
taktéž  zajištěno  v kanceláři  společnosti  UNICORN CS RATE  razítko  společnosti 
Barella. Ze shora uvedeného stručného výčtu vyplývá, že výskyt „aktuálních“ razítek 
vztahujících  se  ke  společnostem,  které  jsou  popsané  ve  skutkové  části  tohoto 
rozhodnutí, je zcela nekontrolovatelný, neboť v podstatě s těmito disponuje  značné 
množství nekompetentních osob.  
 
    V průběhu prohlídek, jež byly zrealizované orgány činnými v přípravném řízení, 
byla dále zajištěna nebo vydána počítačová technika - počítače, harddisky, flash 

pokračování 
 
102 
sp.zn. 30T 7/2011 
disky, které posléze byly podrobené, jak již zmíněno, příslušné expertize, jedná se o 
následující elektroniku: 
 
•  Stolní počítač černé barvy bez bližší identifikace, zajištěn při domovní prohlídce 
ze dne 7. 10. 2010 na adrese xxx vlastníka Alena T., u uživatele domu Radomíra 
V. a Petry Ř. v obývacím pokoji s pracovním stolem pod pořadovým číslem 1, (č.l. 
893-900), 
•  Notebook  zn.  SONY  č.  00186-029-767-576  se  zdrojem,  zajištěn  při  domovní 
prohlídce ze dne 7. 10. 2010 na adrese xxx vlastníka Alena T., u uživatele domu 
Radomíra  V.  a Petry Ř.  v obývacím pokoji s pracovním  stolem  pod  pořadovým 
číslem 2, (č.l. 893-900), 
•  Flash paměť s nápisem INTENSO, zajištěn při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 
2010 na adrese xxx vlastníka Alena T., u uživatele domu Radomíra V. a Petry Ř. 
v obývacím pokoji s pracovním stolem pod pořadovým číslem 4, (č.l. 893-900), 
•  Flash paměť černé barvy s nápisem Kingston, zajištěn při domovní prohlídce ze 
dne 7. 10. 2010 na adrese xxx vlastníka Alena T., u uživatele domu Radomíra V. 
a Petry Ř.  v obývacím pokoji s pracovním  stolem  pod  pořadovým  číslem  4,  (č.l. 
893-900), 
•  Flash paměť s nápisem Čepro, zajištěn při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010 
na adrese xxx  vlastníka Alena T., u uživatele domu Radomíra V.  a Petry Ř. 
v obývacím pokoji s pracovním stolem pod pořadovým číslem 4, (č.l. 893-900),  
•  Čtečka  platebních  karet  bez  označení  s USB  připojením,  USB  modem  černé 
barvy s nápisem T-Mobile bez SIM karty s paměť.  kartou  s označením  IMEI 
357037038064078, zajištěn při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010 na adrese 
xxx  vlastníka Alena T., u uživatele domu Radomíra V.  a Petry Ř.  v obývacím 
pokoji s pracovním stolem pod pořadovým číslem 4, (č.l. 893-900),   
•  Paměťová  karta  zn.  SONY  v  plastovém  obalu,  32GB  s  nápisem  MS-
MT32GJ811L1LAUEH10SS000, (č.l. 893-900), 
•  Paměťová  karta  zn.  SONY  v  plastovém  obalu,  16GB  s nápisem MS-
MT16G1830L1LAUCG10SS000,  zajištěna  při  domovní  prohlídce  ze dne 7. 10. 
2010 na adrese xxx vlastníka Alena T., u uživatele domu Radomíra V. a Petry Ř. 
v obývacím pokoji s pracovním stolem pod pořadovým číslem 13, (č.l. 893-900), 
•  Notebook  zn.  HP  ProBook  4510S  černé  barvy  vč.  CNU0051RVB  s napájecím 
kabelem,  zajištěn  při  domovní  prohlídce  ze  dne  7.  10.  2010  na  adrese  xxx 
vlastníka Alena T., u uživatele domu Radomíra V.  a Petry Ř.  v osobním 
motorovém vozidle Mercedes RZ xxx  pod  pořadovým  číslem  15  –  věc  odňata, 
(č.l. 893-900), 
•  Flash disk s nápisem SanDisk 2.0 GB Cruzer  micro,  zajištěn  při  domovní 
prohlídce ze dne 7. 10. 2010 na adrese xxx vlastníka Alena T., u uživatele domu 
Radomíra  V.  a Petry Ř.  v osobním motorovém vozidle Mercedes RZ xxx  pod 
pořadovým číslem 16 – věc odňata, (č.l. 893-900), 
•  Flash disk zn. My flash, stříbrné  barva  s řetízkem  a  nápisem  HYPERLINK 
"http://www.adata.com"www.adata.com  twK-data,  zajištěný  při  prohlídce 
kanceláří - nebytových prostor ze dne 7. 10. 2010 na adrese V. čp. 453 Kroměříž, 
vlastníka  TRIRON  INVEST  a.s.,  u  společnosti  MORAVSKÉ  RAFINERIE a.s., 
kancelář pana Jan H. v zásuvce psacího stolu, pod pořadovým číslem 6, (č.l. 849-
856), 
•  Flash disk hliníkového provedení, modré barvy,  včetně textilního úchytu na krk, 
128MB,  zajištěn  při  domovní  prohlídce  ze  dne  7.  10.  2010,  na  adrese  xxx 
v druhém  patře  domu,  vlastníka  společnosti  ALEUTA  a.s.,  u  osoby  Alena  Ž.  a 

pokračování 
 
103 
sp.zn. 30T 7/2011 
Roman  V., v pracovně  –  tělocvična  v druhé zásuvce od shora pracovního stolu, 
pod pořadovým číslem 8, (č.l. 998-1009), 
•  PC Partis a.s., produkt ML 5410 CA ROHO 00 F14309225110609150 Midi tover, 
zajištěný  při  prohlídce  kanceláří  -  nebytových prostor ze dne 7. 10. 2010 na 
adrese  V.  čp.  453  Kroměříž,  vlastníka  TRITON  INVEST  a.s.,  u  společnosti 
MORAVSKÉ RAFINERIE a.s., kancelář obviněného Jana H. pod psacím stolem, 
pod pořadovým číslem 1, (č.l. 849-856), 
•  Flash disk DTI/512 č. CN060506, zajištěný při prohlídce kanceláří - nebytových 
prostor ze dne 7. 10. 2010 na adrese V.  čp.  453  Kroměříž,  vlastníka  TRITON 
INVEST a.s., u společnosti MORAVSKÉ RAFINERIE a.s., obviněného Jana H. na 
svazku klíčů vedle monitoru, pod pořadovým číslem 2, (č.l. 849-856), 
•  Notebook  zn.  DELL  č.  10409515561,  síťový  zdroj,  dobrovolně  vydané  dle  §  78 
trestního řádu dne 7. 10. 2010 podezřelým Romanem V. pod pořadovým číslem 
9, (č.l. 849-856), 
•  Flash  disk  značky  XPORTER,  8GB,  černé barvy s červeným  nápisem,  gumový 
povrch,  zajištěn  při  domovní  prohlídce  ze  dne  7.  10.  2010,  na  adrese  xxx 
v druhém  patře  domu,  vlastníka  společnosti  ALEUTA  a.s.,  u  osoby  Alena  Ž.  a 
Roman V., v kabelce v obývacím pokoji, pod pořadovým číslem 2, (č.l. 998-1009), 
•  Flash  disk  značky  SURVIVOR,  Corsair  GTR,32GB  hliníkový  rýhovaný 
povrch, řetízkový  úchyt  s přívěskem  s  nápisem  Corsair,  zajištěn  při  domovní 
prohlídce ze dne 7. 10. 2010, na adrese xxx  v druhém  patře  domu,  vlastníka 
společnosti ALEUTA a.s., u osoby Alena  Ž. a Roman V., v kabelce v obývacím 
pokoji, pod pořadovým číslem 2, (č.l. 998-1009), 
•  Notebook  značky  LENOVO,  typ  0768-FUG,  výrobní  číslo  S/N  L3TM976 
07/08,+AC 
adapter 
zn. 
Lenovo, 
65W, 
20 
V, 
sériové 
číslo 
11S92P1158Z1ZD2H78EB7H, zajištěn při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010, 
na adrese xxx v druhém  patře domu, vlastníka společnosti ALEUTA a.s., u osoby 
Alena Ž. a Roman V., v pracovně - tělocvična na pracovním stole, pod pořadovým 
číslem 3, (č.l. 998-1009), 
•  Notebook  značky  DELL,  typ    PP08X001,  výrobní  číslo  SCN-ON9VXG-48643-
02G-0022-A00  a  AC  adapter  zn.  Dell,  19,5  V,  výr.  čísla  S/N  K00W9AL01MD, 
textilní obal zn. BELKIN, zajištěn při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010, na 
adrese  xxx  v druhém  patře  domu,  vlastníka  společnosti  ALEUTA  a.s.,  u  osoby 
Alena Ž. a Roman V., v pracovně - tělocvična na pracovním stole, pod pořadovým 
číslem 4, (č.l.998-1009), 
•  Flash  disk  značky  Kingston,  bílo-hnědé  barvy,  1GB,  zajištěn  při  domovní 
prohlídce ze dne 7. 10. 2010, na adrese xxx  v druhém  patře  domu,  vlastníka 
společnosti ALEUTA a.s., u osoby Alena Ž. a Roman V., v pracovně - tělocvična 
na poličce nad pracovním stolem, v levém dolním rohu pod pořadovým číslem 6,  
•  Flash disk značky LACIE, chromovaný ve tvaru klíče, neznámé paměti, zajištěn 
při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010, na adrese xxx v druhém patře domu, 
vlastníka společnosti ALEUTA a.s., u osoby Alena Ž. a Roman V., v pracovně - 
tělocvična  na  poličce  nad  pracovním  stolem,  v levém  dolním rohu, pod 
pořadovým číslem 6, (č.l. 998-1009), 
•  Flash disk 2 kusy zn. Origin  strorage,  hliníkové  provedení,  neznámé  paměti, 
zajištěn při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010, na adrese xxx v druhém  patře 
domu,  vlastníka  společnosti  ALEUTA  a.s.,  u  osoby  Alena  Ž.  a Roman V., 
v pracovně  -  tělocvična  na  poličce  nad  pracovním  stolem, v levém dolním rohu, 
pod pořadovým číslem 6, 

pokračování 
 
104 
sp.zn. 30T 7/2011 
•  Notebook Fujisu Amilo, seriál No: YL1R063795 a AC/DC adapter Fujisu S/N 
65GW98V03DR, zajištěný při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010 na adrese 
xxx  a u Jana H.  a Zdenky H.,  v obývacím  pokoji,  pod  pořadovým  číslem 1, 
(č.l.1019), 
•  Notebook Sony Vaio, model PCG-6124M, výrobní č. 275069505000071 a zdroj, 
zajištěný  při  prohlídce  kanceláří  -  nebytových prostor ze dne 7. 10. 2010 na 
adrese V. čp. 453 Kroměříž, vlastníka TRIRON INVEST a.s., kancelář spol. ATOL 
Invest, a.s. u Radomíra V., pod pořadovým číslem 1, (č.l. 625-638), 
•  Minipocket PC Sony Vaio, model VGN UX1XN +obal, výr. č. 282016505002270, 
a Docking station,model VGP-PRUX,  výr.  č.  A1197571A3065758,  +  zdroj, 
zajištěný  při  prohlídce  kanceláří  -  nebytových prostor ze dne 7. 10. 2010 na 
adrese V. čp. 453 Kroměříž, vlastníka TRIRON INVEST a.s., kancelář spol. ATOL 
Invest, a.s. u Radomíra V., pod pořadovým číslem 2, (č.l.625-638), 
•  Notebook  zn.  DELL  model  NO  P18L,  vč.  IC  1514-3945ABG, FCC ID: 
E2KWM3945ABG, včetně tašky s nápisem DELL, dobrovolně vydané obviněným 
Dušanem  G.  dne  7.  10.  2010 při  domovní  prohlídce  xxx, majitele Gabriely V., u 
uživatele Dušana G.  z příruční  tašky,  pod  pořadovým  číslem  5  a  síťový  adapter 
zn. DELL, model NO LA65NS0-00 v. č. CN-0DF263-71615-640-6EF5 dobrovolně 
vydané  obviněným  Dušanem  G.  dne  7.  10.  2010  při  domovní  prohlídce  xxx, 
majitele Gabriely V., u uživatele Dušana G.  z příruční  tašky,  pod  pořadovým 
číslem 6, (č.l.973-975), 
•  Externí  HDD  Iomega  EGO  S/N:YJAA351695  včetně  datového  kabelu,  zajištěno 
při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010 v obci xxx, u Tomáše Š.  a Kamily Š. 
ložnici v prvním  patře  domu  ve  vestavěné  skříni  pod  pořadovým  číslem  2,(č.l. 
1050-1056), 
•  Notebook zn. HP Probook, s/n CNU9190LX9, s datovým  kabelem,  zajištěno  při 
domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010 v obci xxx, u Tomáše Š.  a Kamily Š. 
v hnědé kožené aktovce v jídelně před barovým pultem pod pořadovým číslem 4, 
(č.l.1050-1056), 
•  Flash  disk  Data  Traveler  1GB  Kingston  CN  090707,  zajištěno  při  domovní 
prohlídce ze dne 7. 10. 2010 v obci xxx, u Tomáše Š. a Kamily Š. v hnědé kožené 
aktovce v jídelně před barovým pultem pod pořadovým číslem 6, (č.l.1050-1056), 
•  Osobní PC bez značky, černé barvy, bez  výrobního čísla, zajištěn při prohlídce 
nebytových prostor –  kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010 na adrese V.  453  Kroměříž, 
vlastníka  TRIRON  INVEST  a.s.,  u  účetní  společnosti  PetroJet  s.r.o.  Aleny  Ž., 
pracovní stůl č. 3 pod pořadovým číslem 44, (č.l.814-822), 
•  Osobní  PC  zn.  DELL,  typ  VOSTRO  220,  černé  barvy,  výrobní  číslo 
39FZM4J,model DCSCMF, typ 08140, zajištěn při prohlídce nebytových prostor – 
kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010  na  adrese  V.  453  Kroměříž,  vlastníka  TRIRON 
INVEST a.s., u účetní společnosti PetrJet s.r.o. Aleny Ž., pracovní stůl č. 2 pod 
pořadovým číslem 45,(č.l. 814-822),  
•  Notebook zn.  HP  Elite  Book  8530w,  výrobní  číslo  S/N  2CE9061X1Q,  P/n:  FU 
463EA#  AKB,  HP  Advanced  Docking  Station,  výr.  č.  CNU  918Z02C  +  zdroj, 
zajištěn  při  prohlídce  nebytových  prostor  –  kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010  na 
adrese  V.  453  Kroměříž,  vlastníka  TRIRON  INVEST  a.s.,  u  účetní  společnosti 
PetrJet s.r.o. Aleny Ž., pracovní stůl č. 4 pod pořadovým číslem 46, (č.l. 814-822), 
•  Osobní PC zn. JETT, výrobní číslo ML 5410CAZOHO450J1005384, černé barvy, 
počítač  s nálepkou  NWT  Computer  seriové  číslo  416005626,  zajištěn  při 
prohlídce nebytových prostor –  kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010  na  adrese  V.  453 

pokračování 
 
105 
sp.zn. 30T 7/2011 
Kroměříž,  vlastníka  TRIRON  INVEST  a.s.,  u  účetní  společnosti  PetroJet  s.r.o. 
Aleny Ž., pracovní stůl č. 4 pod pořadovým číslem 47, (č.l. 814-822), 
•  Notebook zn. SONY VAIO, model PCG-611AP, výr. čísla S/N: 282174837000047 
+  1  kus  zdroje  neidentifikovatelný,  zajištěn  při  prohlídce  nebytových  prostor  – 
kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010  na  adrese  V.  453  Kroměříž,  vlastníka  TRIRON 
INVEST a.s., v kanceláři  č.  3  užívané  Romanem  V., na pracovním stole pod 
pořadovým číslem 1, (č.l. 833-840), 
•  Notebook  zn.  DELL,  typ.PP182,  výr.  čísla  S/N:  KW657-A01, + 1 kus zdroje, 
zajištěn  při  prohlídce  nebytových  prostor  –  kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010  na 
adrese V. 453 Kroměříž, vlastníka TRIRON INVEST a.s., v kanceláři č. 3 užívané 
Romanem V., ve skříňce za pracovním stolem pod pořadovým číslem 2, (č.l. 833-
840), 
•  Flash  disk  DATATRAVEL,  černé  barvy,  Kingston,  2GB,  Flash  disk  černé  barvy 
s gravírováním  bez  označení  a  identifikace,  s chromováním 1 GB,Flash disk 
Maxell  černé  barvy  výsuvný  mechanismus,  2  GB  zajištěny  při  prohlídce 
nebytových prostor –  kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010  na  adrese  V.  453  Kroměříž, 
vlastníka TRIRON INVEST a.s., v kanceláři  č.  3  užívané  Romanem  V., v první 
zásuvce kontejneru pod pracovním stolem pod pořadovým  číslem  3,  (položky 
36,37,38, č.l. 833-840), 
•  Stolní PC zn. HEWLET –  PACKARD CZC7492MSY šedo-černé  barvy, 
dobrovolně vydané při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010 na adrese xxx, dům 
vlastníka Marie B., u uživatele Magda B. a Richard B. pod pořadovým číslem 6, 
(č.l. 947-950), 
•  Stolní PC zn. AWM bez viditelného číselného označení, černé barvy, dobrovolně 
vydané při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010 na adrese xxx, dům vlastníka 
Marie B., u uživatele Magda B. a Richard B. pod pořadovým číslem 7, (č.l. 947-
950), 
•  Notebook zn. HEWLET – PACKARD, černé barvy, č.CNF9391Z3X, dle vyjádření 
pana  B.  poškozen  pádem,  dobrovolně  vydané  při  domovní  prohlídce  ze  dne  7. 
10. 2010 na adrese xxx, dům vlastníka Marie B., u uživatele Magda B. Richard B. 
pod pořadovým číslem 8, (č.l. 947-950),  
•  Osobní  PC  značky  NWT  Computer,  výrobního  čísla  41700766353  (PC  Dušana 
G.), zajištěn při prohlídce nebytových prostor – kanceláří ze dne 7. 10. 2010 na 
adrese  V.  453  Kroměříž,  vlastníka  TRIRON  INVEST  a.s.,  u  osoby  Dušan  G., 
kancelář 3. patro pod pořadovým číslem 7, (č.l. 860-865), 
•  PC stolní CASE ML 5410 CAROHO 00 S/N F 14309226000008449, zajištěn při 
prohlídce nebytových prostor –  kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010  na  adrese  V.  453 
Kroměříž, vlastníka TRIRON INVEST a.s., u společnosti MIDON s.r.o., kancelář 
přízemí budovy pod pořadovým číslem 29, (č.l. 741-750), 
•  Stolní počítač PC ML 5410 CAROHO 00 S/N F 1430922600008453, zajištěn při 
prohlídce nebytových prostor –  kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010  na  adrese  V.  453 
Kroměříž,  vlastníka  TRIRON  INVEST  a.s.,  u  společnosti  CCF  INVEST  a.s., 
kancelář 2 patro, pod pracovním stolem pod pořadovým číslem 1, (č.l. 841-845), 
•  Flash  disk  zn.  INTENSO,  stříbro-černé  barvy,  4GB,  dobrovolně  vydané 
podezřelým  Dušanem  G.  dne  7.  10.  2010  při  domovní  prohlídce  xxx, majitele 
Gabriely V., u uživatele Dušana G. z příruční tašky, pod pořadovým číslem 4, (č.l. 
973-975), 
•  Notebook 
hp 
ProBook 
4510s 
sér.č. 
CNU0051S1Y 
model 
P4510Sut4400q5x320mabncn23xa, včetně zdroje č. S/N:F1-09112566070C, CT: 
WASGVOSHHYB45P,  zajištěn  při  prohlídce  jiných  prostor  a  pozemků  spol. 

pokračování 
 
106 
sp.zn. 30T 7/2011 
UNICORN CS Rate s.r.o. na ul. Polanecká č. 820/53, Ostrava Svinov - položka č. 
8 protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků (č. l. 489-499), 
•  Pentium Core 2 Duo, WIN XP Pro s nálepkou  na  čelní  straně  obsahující 
v.č.RF4HRB-22MF3, který dobrovolně vydal dle § 78/1,3 tr. řádu David L.  nar. 
xxx (č.l.518-519), 
•  záložní  disk  zn.  SAMSUNG  černé  barvy,  včetně  USB  kabelu,  který  dobrovolně 
vydala dle § 78/1,3 tr. řádu Eliška T. nar. xxx (č.l. 520), 
 
     Provedené odborné expertizy  zajištěné  počítačové  techniky  a návazné 
doklady se nacházejí ve svazku č. 11 a č. 12 spisového materiálu (včetně DVD), kdy 
vyhodnocení obsahu některé zajištěné výpočetní techniky poté ve svazku č. 13 na 
č.l.  4865-5230, kdy zájmové dokumenty pak byly  vytištěny  pro  potřebu  tohoto 
trestního  řízení.  Nalézací  soud  musí  akcentovat,  že  obžalovanými  Radomírem  V., 
Romanem  V.  a Tomášem Š.  byly  užívané  počítače  se  speciálním  krypto 
programem
, znemožňujícím získání dat z počítačů bez znalosti vstupního hesla, ze 
kterých se v rámci  prováděných  expertiz  z tohoto  důvodu  v průběhu  vyšetřování 
nepodařilo získat žádná potřebná data. Jednalo se o: stolní počítač černé barvy, bez 
bližší identifikace, zajištěn při domovní prohlídce ze dne 7.10. 2010 na adrese xxx 
vlastníka Alena T., u uživatele domu obžalovaného Radomíra  V.  a Petry Ř.
v obývacím pokoji s pracovním  stolem  pod  pořadovým  číslem  1  (č.l.  893-900),  -
Notebook  značky  DELL,  typ    PP08X001,  výrobní  číslo  SCN-ON9VXG-48643-02G-
0022-A00 a AC adapter zn. Dell, 19,5 V, výr. čísla S/N K00W9AL01MD, textilní obal 
zn.  BELKIN  zajištěn  při  domovní  prohlídce  ze  dne  7.  10.  2010,  na  adrese  xxx 
v druhém  patře  domu,  vlastníka  společnosti  ALEUTA  a.s.,  uživatelů  Aleny  Ž.  a  
Romana  V.
, v pracovně  -  tělocvična  na  pracovním  stole,  pod  pořadovým  číslem  4, 
(č.l.  998-1009), dále Notebook Sony Vaio, model PCG-6124M,  výrobní  č. 
275069505000071 + zdroj, zajištěný při prohlídce kanceláří - nebytových prostor ze 
dne 7. 10. 2010 na adrese V.  čp.  453  Kroměříž,  vlastníka  TRITON INVEST a.s., 
kancelář  spol.  ATOL  Invest,  a.s.  u  obžalovaného  Radomíra  V.,  pod  pořadovým 
číslem  1,  (č.l.  625-638), dále Notebook zn. HP Probook, s/n CNU9190LX9, 
s datovým kabelem, zajištěno při domovní prohlídce ze dne 7. 10. 2010 v obci xxx, u 
obžalovaného  Tomáše  Š.  a Kamily Š.  v hnědé  kožené  aktovce  v jídelně  před 
barovým  pultem  pod  pořadovým  číslem  4,  (č.l.1050-1056) a posléze Notebook zn. 
HP  Elite  Book  8530w,  výrobní  číslo  S/N  2CE9061X1Q,  P/n:  FU  463EA#  AKB,  HP 
Advanced  Docking  Station,  výr.  č.  CNU  918Z02C  a  zdroj,  zajištěn  při  prohlídce 
nebytových prostor –  kanceláří  ze  dne  7.  10.  2010  na  adrese  V.  453,  Kroměříž, 
vlastníka  TRITON  INVEST,  a.s.,  u  účetní  společnosti  PetrJet  s.r.o.  Aleny  Ž.
pracovní stůl č. 4 pod pořadovým číslem 46 (č.l. 814-822). 
 
 
Posléze  soud  I.  stupně  poukáže  poněkud  blíže  na  některé  zájmové 
dokumenty, jež se nachází již  ve  zmíněném svazku 13, které, jak shora uvedeno, 
byly  získané  vyhodnocením  obsahu  zajištěné  výpočetní  techniky  za  pomocí 
odborných vyjádření Ing. Ivony R.  
 
 
Soud si  je  vědom,  že  jde  o  vytištěné  dokumenty  bez  razítek  a  autentických 
podpisů,  u  kterých  může  být  sporné,  zda  byly  ve  skutečnosti  po  formální  stránce 
dokončeny a použity, ale i kdyby šlo jen o koncepty, dávají tyto soubory v počítačích 
určitý  obraz  o  cestách,  kterými  se  ubíraly  myšlenky  jejich  zpracovatelů.  Podle 
v počítačích  nalezených  dokumentů  se  počítá  s nevelkou skupinou lidí z okruhu 
rodinných  a  pracovních  vztahů  obžalovaných,  která  se  vzájemně  pověřuje  a 

pokračování 
 
107 
sp.zn. 30T 7/2011 
v nějakých  činnostech  zastupuje.  Tyto  osoby  se  ve  výpisu z obchodního  rejstříku 
objevují  jako  vlastníci  či  funkcionáři  obchodních  společností  nebo  v těchto 
společnostech  pracují  jako  jejich  zaměstnanci.  Mezi  těmito  společnostmi  byly 
nalezené také fakturace za nestandardních podmínek.  
 
 

Zmíněný  okruh  spřízněných  osob  je  možno  spatřovat  v níže uvedených 
situacích. V osobním  počítači  ML  5410  CAROHO  00  S/N  F  (zajištěném  v kanceláři 
ve 2. patře na ul. V. 453 v Kroměříži) byly zajištěné  již zmíněné zájmové dokumenty, 
které byly posléze vytištěné a nachází se ve svazku 13, soud vychází z odborného 
vyjádření  pod  č.j.  01-2011  (č.l.  4800  –  4806, taktéž zadokumentované na DVD), 
např. za CONFILINK LIMITED, jediného společníka obchodní společnosti PetroJet, 
s.r.o., má o schválení účetní závěrky za r. 2009 na valné hromadě rozhodovat Pavla 
B.  (č.l.  4866).  Dle  vyhodnocených  odposlechů  a  záznamů  telekomunikačního 
provozu  přihlášeny ke Kyperskému operátorovi běžně plnící úkoly Radomíra V. na 
Kypru i jinde v zahraničí (svazek 7, č.l. 2428 – 2437, 2651). 
 
 
Shodná Pavla B. se pak také chystá jako předseda představenstva obchodní 
společnosti Best Food, a.s., udělit plnou moc k podepisování konkrétních listin za r. 
2009  za  zmíněnou  společnost  (č.l.  4955)  Ing.  Věře  Š.,  pozdější  jednatelce 
společnosti PetroJet, s.r.o.  
 
 
Jednatelka    obchodní  společnosti  PATERSONE  OIL,  s.r.o.,  a  družka 
Radomíra V. Petra Ř. se chystá udělit plnou moc k úkonům spojeným s přenesením 
sídla společnosti Pavlu H. (č.l. 4941 – 4952), dříve pracujícímu jako zástupce Barelly.  
Naopak Petra Ř.  se  chystá  přijmout plnou moc k jednání s Komerční  bankou  od 
společnosti Petro Bullding, s.r.o., zastoupené jednatelkou MUDr. Evou M. (č.l. 4958).  
 
Na flash disku Data Traveler 1 GB Kingston, zajištěném u Tomáše Š. v rámci 
příslušné  prohlídky,  nalezneme  (odborné  vyjádření  č.j.  35-2011,  č.l.  4647  –  4652, 
zadokumentováno i na DVD) listy označené jako „výplaty“ (č.l. 4971), na kterých se 
vyskytují  částky  a  jména  z okruhu  V.  už  15.2.2010.    Na  č.l.  4975  u  zkratky  B.P  je 
uvedeno „M.“, u zkratky I.V.T. je uvedeno „Ř.“. Zkratka B.P je dle názoru soudu Bio 
Petrol, I.V.T. Institut vytrvalostních sportů. Později pak 13.10.2010 se nachází další 
zkratky M.R., dle názoru soudu se jedná o MORAVSKÉ RAFINERIE, a zkratka P.J., 
kdy  se  jedná  o  zkratku  PetroJetu.    U  zmíněných  zkratek  se  nachází  řada  jmen  a 
konkrétní finanční částky. Pod označením „platby hotovost“ se nachází i jméno F. ..... 
767.04 EUR, kdy z vyhodnocených zadokumentovaných telefonních odposlechů bylo 
zjištěno, že jmenovaná pomáhá Radomíru V. s obchodními záležitostmi v Rakousku 
(č.l. 2650, svazek 7).  
 
Ve shora uvedených souvislostech se nabízí otázka, proč se u obžalovaného 
Tomáše Š. objevuje tolik jmen a firem z okruhu V., když dle jeho vlastního vyjádření 
u  hlavního  líčení  dne  9.3.2012  neměl  mít  na  Radomíra  V.  žádný kontakt,  měl  se 
s ním potkat až v soudní síni a o Radomíru a Romanovi V.  se  měl  dovědět  až  ze 
spisu. Soud odkazuje na výpovědˇ obžalovaného Z., který velmi podrobně aktivity Š. 
popisoval. 
 
Dále  např.  po  vyhodnocení  (odborné  vyjádření  č.j.  36-2010) notebooku zn. 
DELL č. 10409515561 Romana V. bylo zjištěno, že tento obsahuje přípravu valných 
hromad obchodních společností PetroJet, s.r.o., v r. 2008 a 2009 (č.l. 4979 – 4992). 

pokračování 
 
108 
sp.zn. 30T 7/2011 
V obou případech je zápis z valné hromady připravován v jazyce anglickém, ačkoliv 
přítomny mají být jen tři české osoby (Petra P. – zapisovatelka, Roman V. – jednatel, 
Tomáš M.  –  na základě plné moci zastupoval jediného společníka Kyperskou firmu 
CONFILINK LIMITED). Taktéž se zde nachází i plné moci pro Tomáše M.  v jazyce 
anglickém.  
 
Jak bude níže uvedeno, v jednom z osobních  počítačů  zajištěných  u  účetní 
firmy PetroJet Aleny Ž.  se  nachází  celá  série    obchodních  dokumentů  (č.l.  5037  a 
dál),  jejichž  prvotní  vytvoření  je  připisováno  Radomíru  V.  Nachází se zde však i 
dokumenty  bez informace o autorství, a to jak v období před, tak i po žalovaném.  
 
Akcentovat je nutno dle názoru soudu nestandardní fakturace,  a  to  konkrétně  18 
faktur
  na  plnění  Central  Rafinery,  Ltd.,  v březnu  2010  ve  prospěch  společnosti 
Barella, s.r.o. (17x s dodáním  zboží  do  daňového  skladu  ČEPRO,  1x  doúčtování 
cenového  rozdílu),  čísla  faktur  FV  10-00031 až  00048, je shodných v počítači 
společnosti  Midon  a  v reálném provedení s razítkem a podpisem (tisk z PC 
v Midonu, PC stolní CASE ML 5410 CAROHO 00 S/N F, je ve sv. 13, od. č.l. 4870 po 
4921, reálné provedení  -  ověřené  kopie  příloha  č.  4,  svazek  W,  č.l.  317  –  334 ke 
znaleckým posudkům BDO). Reálné faktury byly zaznamenány v počítači společnosti 
Midon v kanceláři  v přízemí  na  V.  453 v Kroměříži.  Ale  kdy!  Až 25.8.2010, a to ve 
všech těchto fakturách, jak to vyplývá z rozboru zmíněných materiálů (č.l. 4870-
4923). 
Rovněž nelze přehlédnout, že do daňového přiznání k DPH za měsíc březen 
2010  se  tyto  faktury  měly  dostat  do  termínu  k podání  daňového  přiznání,  tj.  do 
25.4.2010. Včas podané daňové přiznání tak nemohlo navazovat na „účetnictví“, jež 
se nacházelo v počítači  užívaném  společností  Midon,  resp.  daňové  přiznání  nebylo 
podáno  včas.  Faktury  také  mohly  vzniknout  dodatečně,  a  to  s několikaměsíčním 
odstupem. Všech 18 faktur má mimořádně dlouhou – měsíční dobu splatnosti, kdy 
na všech je sjednáno, že faktura slouží zároveň jako dodací list a vlastnické právo ke 
zboží přejde teprve zaplacením kupní ceny. Kupující má vlastně měsíční prostor, kde 
si sám svým rozhodnutím zaplatit fakturu zvolí okamžik převodu vlastnického práva 
ke  zboží,  které  kupuje.  Akcentovat  rovněž  je  nutno,  že  předmětné  zboží  se 
nacházelo v daňovém skladu ČEPRO, které nemělo o jeho prodeji těmito fakturami 
ani tušení. Shora popsané manipulace s fakturami se hodí do linie  zastírání 
žalovaného  daňového  úniku  prostřednictvím  nestandardních  faktur  mezi  firmami 
z okruhu obžalovaných Radomíra a Romana V.  
 
 
Po vyhodnocení opakovaně zmíněného svazku č. 13, resp. materiálů v něm 
uvedených, a na to navazujících odborných vyjádření, je možno učinit závěr, že byla 
nalezena  (v  rámci  zajištěné  počítačové  techniky  nejen  v kanceláři  a  prostorách 
užívaných přímo obžalovaným Radomírem V., ale rovněž i v kancelářích firem osob 
jemu blízkým a spřízněných) řada vytvořených dokumentů k předmětným obchodním 
operacím a obchodním subjektům, ke kterým neměl mít Radomír V. žádný formální 
vztah. Jak již bylo uvedeno, dle počítačových údajů měly být některé vytvořené až 
dodatečně  a  u  mnoha  je  autor  dokumentu  označen  počítačovými  údaji  právě 
obžalovaný  Radomír  V.  Soud  si  je  vědom  té  skutečnosti,  že  udávané  datum 
vytvoření dokumentu nemusí být ještě tím dnem, kdy je fakticky dokument vytvořen a 
udávaný autor dokumentu nemusí být fakticky osobou, která soubor na příslušném 
počítači vytvořila. V této souvislosti však soud I. stupně jednotlivé důkazy opětovně 
hodnotil ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. Pokud by se jednalo o zcela ojedinělou 
výjimečnou situaci, pak by bylo možno připustit jakékoliv vysvětlení (které technicky 

pokračování 
 
109 
sp.zn. 30T 7/2011 
nepochybně je možné), dle kterého by stručně řečeno s těmito materiály obžalovaný 
Radomír V. neměl nic společného. Jenže v tomto konkrétním posuzovaném případě 
tomu tak fakticky není. Na podporu tohoto stanoviska je možno odkázat na další 
zjištění. Odborné vyjádření č.j. 41-2011 (č.l. 4712 – 4718, včetně DVD) se zabývalo 
vyhodnocením údajů v zajištěném osobním počítači bez značky, bez výrobního čísla, 
černé barvy, a to v rámci prohlídky ze dne 7.10.2010 v přítomnosti účetní společnosti 
PetroJet zpracovávající účetní doklady i pro EUROJET, kdy se jednalo o kancelář č. 
2 v přízemí  objektu  V.  453/3, kterou užívaly (po vyhodnocení provedeného 
dokazování)  P.,  M.,  K.  a po nějakou dobu Š. Předmětný počítač bez značky, černé 
barvy,  bez  výrobního  čísla  se  nacházel  u  stolu  č.  3  (č.l.  820).  Některé zajímavé 
dokumenty byly převedené i do listinné podoby a nachází se ve spise – svazek č. 13, 
počínaje  č.l.  5000  a  dál.  Zbytek  materiálů,  na  které  event.  bude  poukázáno,  je 
zadokumentováno  zpracovatelem  odborného  vyjádření  na  DVD,  jež  je  blíže 
specifikováno v odborném vyjádření (č.l. 4712).  
 
 
Nalézací soud musí akcentovat, že obžalovaný Radomír V.  podle svého 
vyjádření s jmenovanými účetními (P., M., K., Ing. Š.) by neměl mít nic co do činění, 
a to v jakýchkoliv  souvislostech.  Zajištěné  materiály  v tomto  zkoumaném  počítači 
však  hovoří  o  opaku.  Dokument  „výklad  k podání  vysvětlení  ze  dne  11.4.2009 
v 11.00  hod.“  připravuje  podklady  k podání  vysvětlení,  kde  podrobně  popisuje 
osobám, co mají vypovídat, v dalším dokumentu se dávají pokyny, jak má probíhat 
reklamační  řízení  na  čerpacích  stanicích  UNICORN  –  čerpací  stanice  (č.l.  5195  a 
dál). Pod tímto materiálem je dokonce Radomír V.  podepsán, dále se dávají vzory 
výpovědí  pro  případné  kontroly  a  různá  šetření  ze  strany  FÚ  a  policie.  Další 
dokument  „vyskladnění  do  volného  oběhu“  (č.l.  5209  a  dál)  popisuje  fungování 
daňového skladu, z čehož vyplývá jeho znalost, rovněž se v něm zmiňuje společnost 
PetroJet, Central Rafinery, DIESEL POOL, UNICORN CS RATE, taktéž se v něm 
konstatuje,  že  odpovědnou  osobou  za  vyskladnění  zboží  do  volného  daňového 
oběhu  může  být  pouze  společnost,  která  je  držitelem  Smlouvy.  Taktéž  se  v něm 
zmiňuje  i  osoba  Jiřího  T.,  který  dal  doporučení  na  sjednání  obchodního  kontraktu 
s novým  odběratelem.  Další  dokument  označený  jako  „fakturace“  popisuje,  kde se 
bude  a  jak  fakturovat  mj.  ke  komoditě  nafta,  benzín  bez  spotřební  daně,  jsou 
uvedené  společnosti  EUROJET,  PetroJet,  následuje  společnost  PATERSONE  OIL 
(+ 0,05  hal),  následuje  společnost  DIESEL  POOL.  Další  dokument  vztahující  se 
k obsahu stejného počítače  „obchodní  transakce  PATERSONE  OIL,  s.r.o.)  popisují 
mj. v odrážkových  bodech  průběh  obchodů  s motorovou  naftou  bez  spotřební  daně 
mezi  společnostmi  PetroJet,  EUROJET  a  PATERSONE  OIL,  ze  které  pak  má  být 
dále  prodáváno  firmě  Central  Rafinery  Ltd.    Ke  spotřební  dani  se  uvádí,  že  „není 
zahrnuta v ceně  výrobků“,  zboží  je  dodáno  do  daňového  skladu  zákazníka  (sklad 
společnosti  ČEPRO,  a.s.).  Při  bližším  porovnání  vyplývá,  že  text  je  takřka  totožný 
s textem,  který  je  možno  nalézt  na  fakturaci  společnosti  PetroJet,  společnosti 
PATERSONE  OIL  a  poté  Central  Rafinery  Ltd.  Opětovně  se  tak  jedná  o  zjevnou 
instrukci  jednatelce  společnosti  PATERSONE  OIL  Petře  Ř.,  jaký  je  princip  těchto 
obchodů, jaké doklady je třeba vystavit a co v nich uvést. Taktéž byl nalezen soubor 
dokumentů vztahujících se ke společnostem FUEL POOL Ltd. a Crofton Invest, např. 
dohoda o zápočtu závazků a pohledávek ze dne 10.11.2009, „smlouva o postoupení 
pohledávky“ z téhož dne (č.l. 5037 a dál, 5052 a dál). Následně je možno odkázat na 
další písemnosti k těmto  subjektům  ze  dne  12.11.2009.  Z vytištěných  počítačových 
údajů  vztahujících  se  k autorovi  materiálů  je  možno  uvést,  že  ve  shora  uvedeném 
počítači  se  nacházela  např.  kupní  smlouva  mezi  Moravskými  rafinériemi,  a.s.,  a 

pokračování 
 
110 
sp.zn. 30T 7/2011 
DIESEL POOL Ltd. ze dne 21.2.2008 (č.l. 5109 – 5111), přičemž jako autor v tomto 
počítači  tohoto  materiálu  je  uveden  Radomír  V.  (č.l.  5114).  Naprosto  shodné 
autorství se vztahuje k vyhotovené  kupní  smlouvě  mezi  společnostmi  UNICORN  – 
čerpací  stanice,  a.s.,  a  DIESEL  POOL  Ltd.  ze  dne  20.2.2008  (č.l.  5115  –  5117, 
5120). Radomír V.  jako autor je dále v počítači  uveden  k dodatku  č.  1  k Rámcové 
kupní  smlouvě  ze  dne  17.3.2009  mezi  společnostmi  Central  Rafinery  Ltd.  a 
PATERSONE OIL, s.r.o., ze dne 25.3.2009 (č.l. 5121, 5124), jakož i k řadě dalších 
materiálů,  jež  jsou  ve  zmíněném  svazku  č.  13  na  č.l.  5125  a  dál.  I  z těchto 
konkrétních  skutečností  je  možno  dovodit,  že  tvrzení  obžaloby  má  oporu 
v provedeném dokazování.  
 
Nalézací  soud  rovněž  musí  akcentovat  zajištění  důkazů  povahy  listinné 
v rámci prohlídky nebytových prostor v Kroměříži  na  ul.  V.  453/3 v přízemí 
v kanceláři  č.  1,  na  kterou  měla  uzavřenou  smlouvu  o  nájmu  nebytových  prostor  č. 
2007/26 společnost MIDON, s.r.o., se společností TRITON INVEST, a.s. (č.l. 574 – 
578) od 26.6.2007, kdy  tuto  kancelář  užívala  svědkyně  Ž.  a taktéž pan H. 
V přítomnosti  svědkyně  Ž.  došlo k zajištění  v   označené  krabici  č.  13  (č.l.  748) 
originálu  soupisu  označené  jako  Tabulky  Barella  leden  2010,  Tabulky  Barella 
únor  2010,  Tabulky  Barella  březen  2010,  a  v krabici  č.  19  Tabulky  Barella 
listopad 2009, Tabulky Barella prosinec 2009
.  Označení  hřbetu  nápisy  „tabulky 
Barella  měsíc  a  rok“  jsou  originálními  označeními  ve  stavu  tak,  jak  byly  odňaty 
v rámci zmíněné prohlídky nebytových prostor. Policejnímu orgánu se povedlo zajistit 
toliko  těchto  5  svazků,  kdy  barevná  označení  a  různé  ručně  psané  poznámky 
v těchto materiálech nečinil policejní orgán (alespoň dle tvrzení obžaloby) a jsou ve 
stavu  tak,  jak  byly  svazky  zajištěny.  Nalézací  soud  v plném rozsahu odkazuje na 
obsah těchto důkazů povahy listinné s tím, že dle analýzy těchto materiálů je možno 
konstatovat, že se jedná o položky minerálních olejů vyskladněných ze skladovacího 
systému společnosti ČEPRO pro společnost Barella, a použití různých barev, kterými 
jsou označeny  položky  v jednotlivých  řádcích,  mohou  znamenat  konkrétního 
dodavatele,  většinou  PetroJet  nebo  v některých  případech  EUROJET.  V těchto 
soupisech  je  rovněž  uvedeno,  komu  tito  dodavatelé  minerální  oleje  dále  dodávali. 
Předmětné  svazky  označené  jako  „x“  –  5  ks  byly  předané  mj.  zpracovatelům 
znaleckého  posudku  „BDO“.  Právě  nález  těchto  materiálů  motivoval  obžalobu  ke 
konstatování varianty B zpracovaného znaleckého posudku znaleckým ústavem 
„BDO“. Soud I. stupně ve vztahu k těmto zajištěným materiálům konstatuje, že i tyto 
je nutno hodnotit ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., v plné míře na ně odkazuje 
s tím,  že  i  tyto  materiály  podporují  stanovisko  soudu  o  uskutečněném  protiprávním 
jednáním  popsaném  ve  skutkové  části  tohoto  rozhodnutí.  Nelze  přehlédnout, že 
svědkyně Ž. byla účetní, která zpracovávala problematiku účetnictví jak společnosti 
PetroJet, tak i EUROJET, jak sama uvedla při realizaci prohlídek nebytových prostor 
v Kroměříži na V. 453.  
 
           Níže  uvedené mobilní  telefony,  telefonní  přístroje a SIM karty  byly 
zajištěny u obžalovaných Romana Z. (č.l. 464-471, 492-499), Radomíra V. ( č.l. 893-
898), Dušana G.  (č.l.  973-975) Tomáše Š.  (č.l.  1050-1056),  Romana V., u osoby 
Richard  B.  (č.l.  947-954), u obžalovaného Jana H.  (č.l.    849-853), v kanceláři  
obžalovaného Radomíra V. (č. l. 625-638), v kanceláři obžalovaného Romana V. (č. 
listu 833-838), u obžalovaného Romana V. (č.l. 998-1009), v kanceláři obžalovaného 
Dušana G. (č.l. 860-868) a u obžalovaného Dušana G. (č.l. 973-975), a to: 
 

pokračování 
 
111 
sp.zn. 30T 7/2011 
•  mobilní telefon Nokia 6303c, 0586775,356914/03/729341/4, SIM karta T Mobile č. 
8942001165038971227@LB, 
•  mobilní telefon zn. SAGEM  typ MV 3026S, v.č. 332311351166244, SIM T Mobile  
č. 8942001165038917733@LB, 
•  mobilní  telefon  NOKIA  3110c,  v.č.  0549661  356029/03/331058/1, SIM karta 
Vodafone č. 0511012923897, 
•  mobilní telefon NOKIA 2330C, SIM karta O2 č. 894202032210599409, 
•  SIM karta T Mobile č. 8942001113638843131@LB, 
•  mobilní telefon Nokia, IMEI 356938/03/224379/3, 
•  mobilní  telefon    zn.  SONY  ERICSSON  T630,č.35129600-325984-2, SIM karta 
č.8942020399509927680, 
•  mobilní telefon Nokia model 2630, IMEI 359342/02/422939/8, 
•  mobilní telefon zn. Samsung IMEI 355764/02/239291/6 355765/02/239291/3, 
•  mobilní  telefon  zn.  SAGEM  IMEI  354095000638181,  SIM  karta  č. 
894202032260602774, 
•  mobilní  telefon  zn.  NOKIA,  IMEI  356059035822580,  SIM  karta  T  Mobile  č. 
8942001103738734058, 
•  mobilní telefon zn. STAR C6000, IME1 355061234610502, IME2 
355600234610507, se SIM T Mobile 8942001124538075823, O2 
894202032210303787, 
•  mobilní telefon  NOKIA 6700c-1, v.č.  347E39148EFF,  SIM    Eurotel 
884202033050005368, 
•  mobilní telefon Sony Ericsson typ AAD -3880065-BV, S/N BX 90229Y2D, SIM 
karta T Mobile 8942001114238216157 LB, 
•  mobilní  telefon  NOKIA  N97  č.  351979/04326324/3,  SIM  O2    č. 
894202032210059060, 
•  mobilní telefon NOKIA  6700  č.  351525/04716992/6,  SIM  O2  č. 
894202033050015581, 
•  mobilní  telefon  zn.  SAGEM,  bílé  barvy  v.č.  354095000629578  SIM  3 
V 252033322/H2004, 
•  mobilní telefon Sony Ericsson T Mobile K 790i, IC 41708-AF022011, SIM O2 
894202032210079974 
•  mobilní telefon Sony Ericsson, T 630, IC 41708-A1021012, SIM karta O2 
894202032210672809, 
•  mobilní telefon Sony Ericsson, C 510 IC 4170B-A3880009, SIM O2 
894202032210564420, 
•  mobilní  telefon  NOKIA  6303C,  IMEI  č.  356914030434379,  SIM Karta  Eurotel  č. 
894202032051115926 
•  mobilní telefon NOKIA 3510i, IMEI č. 351462803306221, SIM Karta T Mobile č. 
8942001039038004687, 
•  mobilní telefon NOKIA 6021, IMEI č.  359357/00843952/40533031, SIM karta O2 
č. 894202039950005619, 
•  mobilní telefon zn. SAGEM  typ. MW 3026 S, v.č. 332311351189402 SIM 3V MW 
3026S, SIM karta T [mobile number] LB, s nástavcem pro druhou 
SD katu (bez karty), 
•  mobilní telefon WI FI Mobile C 5000  IMEI 1 354500022151873, IMEI 2 
353500011455591,  SIM  karta    A1  A5507200295236,  Sim  karta  Vodafone  č. 
8935601200508180260, 

pokračování 
 
112 
sp.zn. 30T 7/2011 
•  mobilní telefon Nokia 9300i, IMEI 356246/00/243042/8, SIM Karta Vodafone 
8935601200205613514, přídavná paměťová karta MMC 128 MB 0631361, 
•  mobilní telefon THURAYA, IMEI 35601300-602377-7,  SIM  karta  THURAYA  č. 
89882055803050159298, mini SD kart 2GB 065 2U 2957 2U, 
•  mobilní telefon NOKIA, model 1208, IMEI 358628/01/315618/3 se SIM kartou 
Vodafone č. 8942031903052149799W1.3, 
• 
 mobilní telefon NOKIA , model E71-1, IMEI  354208036342641, se SIM 
kartou      O2 č. 894202032210303786, 
• 
mobilní telefon zn. Sagem, Model  MYX –  8S, IMEI  354095000638330, se 
SIM O2 č. 894202032260620533, 
• 
mobilní telefon zn. Samsung, model SGH – D880, IMEI 354523/02/185951/0 
se SIM kartou A1 čísla  A 550720029525, 
• 
SIM Karta Paegas č. 89420010120340212782+B, 
• 
mobilní telefon  zn. Nokia  typ RAE-5N,  model  Q  č.  0630570,  IMEI  
350840/10/091951/8, bez  baterie a SIM karty, 
• 
mobilní  telefon  zn.  NOKIA  černé  barvy,  model  3110c,  typ  RM  237,  IMEI 
359309/02/827899/4, SIM karta T Mobile č. 8942001124538954845@LB, 
• 
telefonní přístroj s faxem  zn. Panasonic  KX –FP 363 CE, v.č. PFGT2199ZA, 
• 
mobilní  telefon  zn.  SAGEM    typ  MV  3026S,  v.č.  332311351166244,  SIM  T 
Mobile  č. 8942001165038917733@LB, 
• 
mobilní  telefon  NOKIA  3110c,  v.č.  0549661  356029/03/331058/1,  SIM  karta 
Vodafone č. 0511012923897, 
• 
mobilní telefon NOKIA 2330C, SIM karta O2 č. 894202032210599409, 
• 
SIM karta T Mobile č. 8942001113638843131@LB, 
• 
mobilní telefon Nokia, IMEI 356938/03/224379/3, 
• 
mobilní telefon  zn. SONY ERICSSON T630,č.35129600-325984-2, SIM karta 
č.8942020399509927680, 
• 
mobilní telefon Nokia  model 2630, IMEI 359342/02/422939/8, 
• 
mobilní telefon zn. Samsung IMEI 355764/02/239291/6 355765/02/239291/3, 
• 
mobilní  telefon  zn.  SAGEM  IMEI  354095000638181,  SIM  karta  č. 
894202032260602774, 
• 
mobilní telefon zn. NOKIA, IMEI 356059035822580, SIM karta T Mobile  č. 
8942001103738734058, 
• 
mobilní telefon zn. STAR C6000, IME1 355061234610502, IME2 
355600234610507, se SIM T [mobile number], O2 
894202032210303787, 
• 
mobilní telefon  NOKIA 6700c-1,  v.č.  347E39148EFF,  SIM    Eurotel 
884202033050005368, 
• 
mobilní telefon Sony Ericsson typ AAD -3880065-BV, S/N BX 90229Y2D, SIM 
karta T Mobile 8942001114238216157 LB, 
• 
mobilní  telefon  NOKIA  N97  č.  351979/04326324/3,  SIM  O2    č. 
894202032210059060, 
• 
mobilní  telefon  NOKIA  6700  č.  351525/04716992/6,  SIM  O2  č. 
894202033050015581, 
• 
mobilní  telefon  zn.  SAGEM,  bílé  barvy  v.č.  354095000629578  SIM  3 
V 252033322/H2004, 
• 
mobilní telefon Sony Ericsson T Mobile  K 790i, IC 41708-AF022011, SIM O2 
894202032210079974, 

pokračování 
 
113 
sp.zn. 30T 7/2011 
• 
mobilní telefon Sony Ericsson, T 630, IC 41708-A1021012, SIM karta O2 
894202032210672809, 
• 
mobilní telefon Sony Ericsson, C 510 IC 4170B-A3880009, SIM O2 
894202032210564420, 
• 
mobilní telefon NOKIA 6303C, IMEI č. 356914030434379, SIM Karta Eurotel 
č. 894202032051115926, 
• 
mobilní telefon NOKIA 3510i, IMEI č. 351462803306221, SIM Karta T Mobile 
č. 8942001039038004687, 
• 
mobilní telefon NOKIA 6021, IMEI č.  359357/00843952/40533031, SIM karta 
O2 č. 894202039950005619, 
• 
mobilní telefon zn. SAGEM  typ. MW 3026 S,v.č. 332311351189402 SIM 3V 
MW 3026S, SIM karta T [mobile number] LB, s nástavcem pro 
druhou SD katu (bez karty), 
• 
mobilní telefon WI FI Mobile C 5000  IMEI 1 354500022151873, IMEI 2 
353500011455591,  SIM  karta    A1  A5507200295236,  Sim  karta  Vodafone    č. 
8935601200508180260, 
• 
mobilní telefon Nokia 9300i, IMEI 356246/00/243042/8, SIM Karta Vodafone 
8935601200205613514, přídavná paměťová karta MMC 128 MB 0631361, 
• 
mobilní telefon THURAYA, IMEI 35601300-602377-7, SIM karta THURAYA č. 
89882055803050159298, mini SD kart 2GB 065 2U 2957 2U, 
• 
mobilní telefon NOKIA, model 1208, IMEI 358628/01/315618/3 se SIM kartou 
Vodafone č. 8942031903052149799W1.3, 
• 
mobilní telefon NOKIA , model E71-1, IMEI  354208036342641, se SIM kartou   
O2 č. 894202032210303786, 
• 
mobilní telefon zn. Sagem, Model  MYX –  8S, IMEI  354095000638330, se 
SIM O2 č. 894202032260620533, 
• 
mobilní telefon zn. Samsung, model SGH – D880, IMEI 354523/02/185951/0 
se SIM kartou A1 čísla  A 550720029525, 
• 
SIM Karta Paegas č. 89420010120340212782+B, 
• 
mobilní telefon  zn. Nokia  typ RAE-5N,  model  Q  č.  0630570,  IMEI  
350840/10/091951/8, bez  baterie a SIM karty, 
• 
mobilní  telefon  zn.  NOKIA  černé  barvy,  model  3110c,  typ  RM  237  ,  IMEI 
359309/02/827899/4, SIM karta T Mobile  č. 8942001124538954845@LB, 
• 
telefonní přístroj s faxem  zn. Panasonic  KX –FP 363 CE, v.č. PFGT2199ZA. 
 
S ohledem na zajištěné  mobilní  telefony,  SIM  karty,  byly  soudem  vydány 
příkazy  ve  smyslu  ustanovení  §  88a  odst.  1  tr.ř.  za  účelem  zjištění  údajů  o 
uskutečněném  telekomunikačním  provozu  a  posléze  byly  provedené  odborné 
expertizy s cílem zjistit údaje z vnitřní paměti mobilních telefonů a SIM karet. V této 
trestní  věci  bylo  opakovaně  akcentováno,  že  obžalovaní  za  účelem  zabránění 
odhalení  páchání  trestné  činnosti  používali  ke  vzájemné  komunikaci  kódované 
mobilní telefony SAGEM. V této  trestní  věci  nebylo  zjištěno,  že  by  nějakou  zásadní 
úlohu hrála společnost Institut vytrvalostních sportů, s.r.o., Přívrat 1454/2, Brno. 
Tato společnost byla dávána do souvislosti s Atletickým klubem Kroměříž a zejména 
osobou obžalovaného Radomíra V., kdy tento měl poskytovat aktivní součinnost při 
výchově  sportovců  jako  trenér,  metodik  apod.  I  k této  činnosti  se  jmenovaný 
obžalovaný  vcelku  podrobně  vyjádřil,  na  což  soud  odkazuje.  Poněkud  paradoxní 
situací však došlo k tomu,  že  při  vyhodnocení  zajištěných  věcí  z prohlídky jiných 
prostor konaných 6.10.2010 v objektu na ul. V.  453/3 v Kroměříži,  v kanceláři 

pokračování 
 
114 
sp.zn. 30T 7/2011 
užívané  společností  MIDON,  s.r.o.,  byly  ve  žlutém  šanonu  nalezené  doklady 
označené  jako  „vyúčtování  služeb“,  vystavených  společností  T-Mobile Czech 
Republic,  a.s.,  a  to  na  společnost  právě  Institut  vytrvalostních  sportů,  s.r.o.  Kopie 
těchto materiálů se nachází ve svazku 14, č.l. 5408 – 5520. Z tohoto materiálu bylo 
zjištěno, že se jedná o jednotlivé měsíční vyúčtování provozu mobilních telefonů, a to 
za období od 20.6.2009 do 19.12.2010, přičemž na těchto materiálech u  jednotlivých 
telefonních  čísel  je  rukou  psaná  poznámka  aktuálního  uživatele  telefonního  čísla. 
Vzhledem k tomu, že „Institut“ se potýkal s nedostatkem  finančních  prostředků,  je 
zarážející, kdo všechno využíval dobrodiní této společnosti, kdy např. za období od 
20.6. do 19.7.2009 činily náklady 49.662,- Kč. Tyto náklady zahrnovaly i používané 
služby související s internetem  (č.l.  5458  –  5467), za období od 20.7.2010 do 
19.8.2010 činily náklady 58.051,- Kč, za období od 20.11.2009 do 19.12.2009 např. 
70.999,-  Kč  atd.  Vyhodnocením  výpisů  telekomunikačních  provozů  mobilních  (viz. 
svazek 14) v návaznosti  na  shora  citovaný  materiál  o  „vyúčtování  služeb“  včetně 
rukou  psaných  poznámek  bylo  mj.  zjištěno,  že  uživatelem  telefonní  účastnické 
stanice č. 733 607 667 byl obžalovaný Roman Z. Tento údaj je mj. v souladu s jeho 
výpovědí.  Jak  již  bylo  uvedeno,  kompletní  výpisy  ve  smyslu  ustanovení  §  88a  tr.ř. 
tvoří  obsah  svazku  č.  14  počínaje  č.l.  5233  a  dál.  Aby soud mohl potvrdit 
spolupráci a propojenost  zejména mezi obžalovanými, je možno akcentovat 

některé  údaje.  Obžalovaný  Roman  Z.  byl v období od 12.2.2010 do 11.8.2010 
v telefonickém kontaktu s Romanem V. na jeho mobilu (603 193 076) 3x, s Dušanem 
G.  na jeho mobilu (733 607 660) více než 190x a s Tomášem  Š.  na jeho mobilu 
(739 301 399) cca 380x.  Obžalovaný Roman V.  ve shodném období byl 
v telefonickém kontaktu s obžalovaným Tomášem Š.  na jeho mobilu (739 301 399) 
cca 150x. Obžalovaný Tomáš Š.  byl ve shodném období v telefonickém kontaktu 
s obžalovaným Romanem V. cca 150x, s obžalovaným Dušanem G. cca 290x.  
 
Součástí  trestního  spisu  jsou  i  odposlechy  a  záznamy  telekomunikačního 
provozu  podle  §  88  odst.  1  tr.ř.  V souvislosti s použitím tohoto institutu orgány 
činnými  v přípravném  řízení  nalézací  soud  konstatuje, že bylo postupováno zcela 
v souladu s trestním  řádem.  Dříve,  než  místně  příslušný  soudce  vydal  příkaz, 
předcházela  tomuto  žádost  policejního  orgánu,  jež  byla  adresována  příslušnému 
státnímu zastupitelství, posléze státní zastupitelství podalo podrobně  odůvodněný 
návrh  příslušnému  soudci,  který  poté,  co  zjistil,  že  byly  splněné  všechny  zákonné 
podmínky,  vydal  příslušný  příkaz,  který  odůvodnil  ve  smyslu  ustanovení  trestního 
řádu. V této souvislosti je nutno akcentovat, že opatření soudce ve formě příkazu se 
nedoručuje  podezřelému  či  obviněnému.  Podstatné  je,  aby  návrh  předcházející 
vydání  příkazu  byl  dostatečně  odargumentován,  díky  kterému  soudce  dospěje 
k závěru, zda je možno či  nikoliv navrhovaný postup akceptovat. Zmíněné návrhy ať 
již policejního orgánu či státního zástupce jsou mnohem detailnější, podrobnější než 
samotné  odůvodnění  příslušného  příkazu  soudcem,  na  tom  však  není  nic 
nezákonného,  neboť  podstatné  je,  aby  soudce  byl  přesvědčen  o  legálnosti  tohoto 
postupu. Následně provedené záznamy odposlechu jsou procesně využitelné, neboť 
je k nim  připojen  protokol  policejního  orgánu  (např.  svazek  6),  ze  kterého  vyplývá 
místo,  čas,  způsob  i  obsah  provedeného  záznamu  včetně  orgánu,  který  jej  pořídil. 
Zájmové hovory jsou jednak zadokumentovány na médiu,  jednak  jsou  přepsané 
v listinné  podobě  nacházející  se  ve  svazku  č.  7  a  8.  Zmíněné  zadokumentované 
hovory byly v průběhu  dokazování  řádně  zprocesněné,  neboť  byly  stranám 
předložené a bylo toliko na nich, zda event. v jakém rozsahu setrvávají na přehrání 
těchto  zadokumentovaných  odposlechů.  Příslušné  médium  nadále  tvoří  přílohu  

pokračování 
 
115 
sp.zn. 30T 7/2011 
trestního spisu. Nalézací soud rovněž akcentuje i ustanovení § 88 odst. 6 tr.ř., věta 
poslední, dle kterého v jiné  trestní  věci  než  je  ta,  v níž byl odposlech a záznam 
telekomunikačního  provozu  proveden,  lze  záznam  jako  důkaz  užít  tehdy,  pokud  je 
v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-
li s tímto uživatel odposlouchávané stanice. S ohledem na citované ustanovení po 
splnění  uvedených  podmínek je a bylo možno vycházet i z odposlechů,  které  bylo 
nařízeno  příslušným  soudcem  Okresního  soudu  Brno  tak,  jak  na  to  bylo 
poukazováno s ohledem  na  námitky  obžalovaných  co  do  místní  nepříslušnosti 
Okresního soudu v Ostravě  ve  smyslu  ustanovení  §  26  odst.  1  tr.ř.  Z přepisu 
zájmových  telefonních  hovorů  (svazek  7)  bylo  zjištěno,  že  v rozhodné  době  byly 
sledovány  telefonní  hovory  ze  zjištěných  telefonních  účastnických  stanic  všech 
obžalovaných, jakož i Jiřího T. a Richarda B. Zmíněné hovory byly zadokumentovány 
na médiu, jež bylo označeno jako Tafna 01 a dál. Pokud obžalovaní namítali, že u 
některých  přepisů  zájmových  hovorů  nebo  SMS  je  připojena  policejním  orgánem 
písemná poznámka, pak nalézací soud k této konstatuje, že senát rozhodně k těmto 
jakýmkoliv poznámkám nepřihlížel. Pokud obžaloba ve svém odůvodnění tvrdila, že 
důkazy získané postupem podle § 88 odst. 1 tr.ř. tvoří důležité usvědčující důkazy ve 
vztahu k obžalovaným, dokladujícím mj. aktivní kontakty mezi něma v rozhodné době 
v rámci  prováděných  obchodů  s minerálními oleji, vedoucí postavení obžalovaných 
Radomíra a Romana V.  ve  skupině  obžalovaných  osob,  a  též  skutečnost,  že 
nejméně část této řídící činnosti je vykonávána z objektu v Kroměříži na ul. V., pak je 
nutno konstatovat, že toto tvrzení má oporu v provedeném dokazování.  
 
Z provedeného  dokazování  bylo  mj.  zjištěno,  že  obžalovaní  používali 
„kódované  telefony“,  taktéž  i  „zašifrované  počítače“.  V této souvislosti je nutno si 
položit  otázku,  zda  tito  měli  co  tajit,  pokud  nikoliv,  mohli  se  vyjádřit,  proč  takto 
postupovali, mohli dát k dispozici příslušné kódy, avšak takto nekonali.  
 
Co se týče ztotožnění účastníků telefonních hovorů, pak zde bylo vycházeno 
z údajů  získaných  jednak  v samotných  příkazech  ve  smyslu  ustanovení  §  88  §  88a 
tr.ř., z obsahu provedených odborných expertíz, jejich cílem bylo zpřístupnit údaje 
z vnitřní paměti mobilních telefonů a SIM karet, z výpovědí obžalovaných, svědků, 
z obsahu
  zadokumentovaných  hovorů,  mailů  či  SMS, jakož i z důkazů  povahy 
listinné
  tvořících  obsah  tohoto  trestního  spisu.  Velmi  často  byli  účastníci  i  přímo 
oslovováni.  
 
Jak již bylo uvedeno, svazek 7 –  8  obsahuje  přepisy  zájmových  hovorů, 
SMS, jakož i e-mailovou poštu, vše zachycené v rámci akce Tafna 01 – 41 s tím, že 
05  zůstala  neobsazena.  Zmíněné  materiály ve vztahu k svědku  T.  jsou 
zadokumentovány v rámci  akce  Tafna  01,  02,  svědkyně  B.  je zadokumentována 
v rámci akce Tafna 03, obžalovaný Radomír V.  v rámci akce Tafna 20, 21, 24, 32, 
33, obžalovaný Roman V.  v rámci akce Tafna 22, 23, 31, 34, 35, 36, obžalovaný 
Dušan G. v rámci akce Tafna 06, 39, 40, obžalovaný Jan H. v rámci akce Tafna 08, 
41, obžalovaný Tomáš Š.  v rámci akce Tafna 25, 37, 38, obžalovaný Evžen U. 
v rámci akce Tafna 13, 30, obžalovaný Roman Z. v rámci akce Tafna 04, 12, 14, 15, 
16, 17, 18, 19,  28, 29,  svědci  S.  v rámci akce Tafna 26, K.  v rámci akce Tafna 27, 
v rámci akce Tafna 07 byly zadokumentovány maily obžalovaného G.  na mailové 
adrese  xxx@xxx,  v rámci akce Tafna 09 maily obžalovaného H. na mailové adrese 
xxx@xxx, v rámci akce Tafna 10 maily na mailové adrese xxx@xxx,  v rámci akce 
Tafna 11 maily na mailové adrese U. xxx@xxx.  

pokračování 
 
116 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
Zadokumentované hovory „T. – V.“ v rámci akce Tafna 01, 02, se nachází ve 
spise  na  č.l.  2423  –  2427  (svazek  č.  7).  Akcentovat  je  možno  hovor  ze  dne 
20.10.2009 v 12.42 hod., kdy T.  hlásí „V.“,  že  má  dostat  přístupové  kódy  od  A.. 
Hovor ze dne 4.11.2009 dokumentuje snahu T. prostřednictvím G. sehnat postupně 
„trenéra, mladého a paní Ž.“ s tím, že když někdo z nich přijde, ať mu ihned zavolá 
na Maltu, neboť je to nutné. Ze shora uvedeného vyplývá pořadí důležitosti osob pro 
naléhavé  řešení,  tzn.  obžalovaný  Radomír  V., obžalovaný Roman V.  a posléze 
svědkyně  Ž., družka Romana V.  V rámci  hovorů  ze  dne  20.11.2009  se  účastníci 
zmiňují  o  nezbytném  zajištění  protokolu  o  jednání s finančním  úřadem,  a  to  proto, 
aby všichni vypovídali stejně. V rámci hovoru ze dne 26.11.2009 v 10.06 hod. mezi  
Radomírem  V.  a  T.  probíhá  hovor,  co  učinit  pro  to,  aby  se  mohli  dostat  do  datové 
schránky, dopis v ní blokuje celý „ob produkt“, hlásí T.  s tím, že také mluvil s 
„mladým“, Radomír V.  slibuje  T.  pomoc  notářským  zápisem  a  plnou  mocí.  Hovory, 
které proběhly v rámci Tafny 01 a 02 mezi účastníky T. a obžalovanými V., vyplývá, 
že tito oba úkolovali T.  Pokud je zadokumentován hovor, kdy jedním z účastníků je 
Roman  V.,  přesto  hovoří  Radomír  V., jedná se o situaci, kdy Radomír musel 
telefonovat z přístroje  Romana,  pouze  v posledním hovoru –  26.11.2009 v 10.06 
hod., kde se hovoří mezi účastníky o „mladém“, logicky vyplývá, že T. musel hovořit 
„se starým“, tzn. s Radomírem V. 
 
Zadokumentované hovory, kdy jedním z účastníků byla paní „B.“ v rámci akce 
Tafna 03, se nachází ve spise na č.l. 2428 – 2437. Akcentovat je možno hovory mezi 
B. a Radomírem V. ze dne 17.12.2009 v 12.08 hod., dále mezi B. a  Š. z téhož dne 
v 13.07 hod. a z téhož dne ve 13.17 hod., kdy předmětem hovorů je řešení problému 
s fakturou z Malty za vybavení bytu. Obžalovaný Radomír V. v podstatě B. odkazuje 
na  Š.  s tím,  že  ony  to  pak  vyřeší  samy.  Hovory  mezi  B.  a Radomírem V.  ze dne 
18.12.2009, 21.12.2009 ve 12.47 hod., a SMS mezi B.  a Romanem V.  ze dne 
21.12.2009 v 16.27 hod. a z téhož dne v 16.28  hod.  svědčí  o  tom,  že  obžalovaný 
Radomír V. kontroluje, zda byla uhrazena pohledávka Slovnaftu, kdy B. potvrzuje, že 
dávala do Lichtenštejnska „iban“ účtu Slovnaftu pro zaplacení. Z hovoru mezi oběma 
jmenovanými dále vyplývá, že podrobnosti má B.  poslat Romanovi V., kterého 
informuje o uskutečněné platbě Slovnaftu. Z obsahu dalších hovorů ať již mezi B. a 
Radomírem V. či B. a Zuzanou V. svědčí o tom, že obžalovaný Radomír V. úkoluje 
B. (i Š.), kdy B. pro něj v zahraničí řeší obchodní záležitosti. Roman V. i Zuzana V. 
dle dispozic svého otce spolupracují. Je pravdou, že B.  pomáhá  řešit  i  letenky 
atletům AK Kroměříž.  
 
Zadokumentované hovory obžalovaného Radomíra V. v rámci akce Tafna 21, 
33  se  nachází  ve  spise  na  č.l.  2585  –  2638, 2677 –  2699. Z těchto 
zadokumentovaných  hovorů  je  možno  akcentovat  hovor  ze  dne  2.2.2010  mezi 
obžalovanými Radomírem V. a Romanem V., ze kterého vyplývá, že oba jmenovaní 
společně  probírají  jednotlivé  „obchodní  případy“.  Je  nesporné,  že  Roman  V.  vše 
konzultuje se svým otcem, který tudíž o všem ví, je informován a se vším je 
srozuměn.  Hovory  ze  dne  3.2.2010  a  11.2.2010,  kdy  jedním  z účastníků  je 
obžalovaný Radomír V., potvrzují,  že  tento  má  zásadní  vliv  na  řízení  Institutu 
vytrvalostních  sportů,  přestože  oficiálně  v této instituci nezaujímá žádné vedoucí 
postavení. Tato skutečnost však rovněž nabízí vysvětlení, proč společnost T-Mobile 
Czech Republic, a.s., vystavila na společnost Institut vytrvalostních sportů, s.r.o., se 
sídlem Přívrat 1454/2, Brno, měsíční vyúčtování provozu mobilních telefonů tak, jak 

pokračování 
 
117 
sp.zn. 30T 7/2011 
bylo na tuto skutečnost již poukazováno shora, kdy zmíněné vyúčtování se nachází 
ve svazku 14, počínaje č.l. 5408. Zmíněné vyúčtování služeb včetně rukou psaných 
poznámek,  kdo  konkrétně  která  telefonní  čísla  užíval,  byla  nalezena  ve  žlutém 
šanonu v kanceláři  užívané  společností  MIDON,  s.r.o.,  v rámci  prohlídky jiných 
prostor konaných dne 6.10.2010 v objektu na ul. V.  453/3 v Kroměříži.  Právě  na 
zmíněný Institut byly vystavené kryptotelefony SAGEM, jež používali obžalovaní tak, 
jak to popsal Roman Z.  Názor  soudu  o  zásadním  vlivu  či  ovládaní  Institutu 
vytrvalostních  sportů,  s.r.o.,  je  potvrzen  i  hovorem  ze  dne  19.2.2010  mezi 
obžalovaným Radomírem V.  a neznámým mužem, který je oslovován „pane 
profesore“,  kdy  posledně  jmenovaný  obžalovaného  opakovaně  tituloval  „pane 
řediteli“ s tím, že další obsah hovoru se nese v duchu atletiky a „institutu“. Za zmínku 
rovněž stojí doručené SMS ze dne 22.3.2010 z Otrokovic a z téhož dne z Jarošova, 
kdy odesílatel informuje obžalovaného Radomíra V.  o  návštěvě  celníků  včetně 
kontroly minerálních olejů. Za zajímavý je rovněž možno označit zadokumentovaný 
hovor ze dne 23.3.2013 mezi obžalovaným Radomírem V. a neznámým mužem (č.l. 
2607 – 2608), ze kterého vyplývá, že neznámý muž žádal obžalovaného o zapůjčení 
silničního  kola  pro  svou  známou,  když  s tímto  obžalovaný  souhlasil,  následně  se 
bavili  o  převzetí  předmětného  kola,  kdy  Radomír  V.  opakovaně  uvedl,  že jej má 
doma. Tato informace je mj. rozdílná od vyjádření obžalovaného policejnímu orgánu 
v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 7.10.2010, jež se týkal prohlídky 
domu v xxx  (č.l.  898),  kde  namítal,  že  není  uživatelem  tohoto  domu,  nájemcem  je 
Institut  vytrvalostních  sportů  jako  firma  a  on  je  pouze  zaměstnancem.  Majitelem  je 
jedna paní, na jejíž jméno si již nevzpomíná. I z tohoto rozporu je evidentní, že 
obžalovaný Radomír V. manipuluje s fakty a informacemi tak, jak mu to momentálně 
vyhovuje. Další zajímavý hovor proběhl 24.3.2010 ve 13.05 hod. mezi obžalovaným 
Radomírem  V.  a  svědkem  M.,  kdy  posledně  jmenovaný  se  dotazuje,  zda  již  byla 
rozfakturována energie, čímž se měla zabývat svědkyně Ú. poté, co obdrží doklady. 
Není podstatné, jak na tyto informace reagoval obžalovaný, podstatné je, že svědku 
M. řekl, že paní Ú. je na „finančáku“. Pozoruhodné je, že Radomír V. se svědkyní Ú. 
dle své vlastní výpovědi v podstatě v rozhodném období nepřišel do kontaktu, přesto 
však  věděl  o  jejím  pohybu,  věděl,  že  dne  24.3.2010  je  na  finančním  úřadu.  Dne 
2.4.2010 kontaktuje sekretářku pana H. (Ředitelství silnic a dálnic), požaduje kontakt 
na jmenovaného a představuje se svým jménem s tím, že vystupuje za společnost 
Best  Food,  s.r.o.,  současně  sekretářce  zanechává telefonní kontakt na sebe, a to 
xxx. V rozhovoru ze dne 6.5.2010 s M. označuje firmy „Petro Bullding a Aleuta“ jako 
firmy „naše“.  Z hovoru ze dne 2.6.2010 mezi Radomírem V. a pracovnicí spořitelny 
D.  bylo  zjištěno,  že  obžalovaný  vystupuje  jako  zástupce  „Abidexu, tzn. Motel“, 
argumentuje tím, že na Moravě provozují 25 čerpacích stanic, tzn. „Unicorn“, taktéž 
zmiňuje  firmu  PetroJet  a  popisuje  další  kroky  této  společnosti,  jak  ve  vztahu  ke 
spořitelně bude postupovat, z čehož je možno usoudit, že Radomír V. má zásadní či 
značný vliv na rozhodování společnosti PetroJet. Dne 3.6.2010 zaslala SMS zprávu 
Ř. Radomíru V. a žádá jej o zvážení nabídky, kterou obdržela od „paní P. na olej“ a 
následné  rozhodnutí,  zda  jej  „berou  či  nikoliv“.  I  tato  skutečnost  dle  názoru  soudu 
svědčí o tom, že Radomír V. v podstatě řídí  společnost Petry Ř. – PATERSONE OIL 
(č.l.  2629).  V rozhovoru ze dne 1.7.2010 ve 13.26 hod. mezi Radomírem V.  a 
neznámým  účastníkem  vyplývá,  že  obžalovaný  označuje  společnosti  „UNICORN, 
PetroJet, BIO Petrol, Petrolink“ jako dceřiné společnosti. Radomír V. všechny řídí, o 
všem je informován, což vyplývá i z dalších hovorů, které vede v rozhodném období, 
či obsahu SMS, na což soud odkazuje. Z rozhovorů, které vedl obžalovaný Radomír 

pokračování 
 
118 
sp.zn. 30T 7/2011 
V.  s AK  JUDr.  Netta,  např.  dne  15.9.2010  ve  14.06  hod.  (č.l.  2683),  23.9.2010 
v 11.46 hod. (č.l. 2692), vyplývá, že obžalovaný je označován za „ředitele“.  
 
Zadokumentované hovory obžalovaného Romana V.  v rámci akce Tafna 22 
se  nachází  ve  spise  na  č.l.  2640  a  dál,  kdy  se  jednalo  zejména o hovory mezi 
posledně  jmenovaným  a  T.,  kdy  tyto  se  týkaly  svědka  A., kterého Roman V.  řídil 
prostřednictvím T. a současně bylo nutno A. připravit (včetně oblečení) na jednání, 
aby  vypadal  důvěryhodně  a  aby  zvládnul  situaci  „bílého  koně“.  Poslední 
zadokumentovaný  hovor  ze  dne  2.4.2010  naznačuje  podání  zprávy  T.  Romanu  V., 
jak proběhlo 2,5 hodinové jednání s A., u kterého byl přítomen i on (myšleno T.).  
 
V rámci  akce Tafna 31  jsou zadokumentovány zejména hovory mezi 
obžalovanými Romanem V.  a Radomírem  V.  (č.l.  2669  a  dál).  V rámci  zmíněných 
hovorů  probíhá  komunikace  ohledně  probíhajících  obchodů,  poukazují  na  některé 
vzniknuvší  problémy  a  snahu  tyto  řešit,  rovněž  je  opakovaně  zmíněn  JUDr.  Nett, 
advokát, který jim poskytoval v rozhodné době právní služby. Rovněž je zmíněn nový 
systém zavedený v ČEPRU.  
 
Ze  zadokumentovaných  hovorů,  kde  jedním  z účastníků  je  obžalovaný  Z. 
(počínaje č.l. 2439) je možné akcentovat hovor ze dne 3.12.2009 mezi jmenovaným 
obžalovaným a J., kdy Z.  v souladu se svou procesní výpovědí  obviněného  nesl 
správci  daně  za  společnost  Barella  nějaké  doklady,  přestože  nebyl  úřední  den. 
Obsahem SMS zpráv mezi Z.  a  J.  (pracovníkem  Celního  úřadu  Ostrava)  ze  dne 
7.12.2009  je  dohoda  o  místě  a  času  následné  schůzky.  9.12.2009  Z.  kontaktoval 
Večeřu se záměrem zajistit pro Barellu pronájem kanceláře v Bystřici pod Hostýnem. 
Další hovory ze dne 15.12., 17.12., 21.12.2009 a 5.1.2010 se zabývají okolnostmi 
zmíněného  pronájmu  kanceláře  v Bystřici  pod  Hostýnem  včetně  možné  prohlídky 
těchto  prostor.  Další hovory v době  od  13.1.2010  do  26.2.2010  probíhaly  zejména 
mezi Z. a pracovníky ČEPRA, a to ve většině případů s panem A., kdy tyto se týkaly 
vyplňování přílohy č. 14, jakož i problematiky obchodování v ČEPRU.  
 
Zadokumentované hovory v rámci akce Tafna 12 (č.l. 2562 a dál) svědčí pro 
určitou komunikaci obžalovaného Z. s U. (hovor ze dne 26.1.2010, 28.1.2010 a dál), i 
tyto  zjištění  potvrzují  výpověď  obžalovaného  Z.  o  určité  komunikaci  a  koordinaci 
s obžalovaným U. 
 
Zadokumentované hovory v rámci akce Tafna 14  (č.l.  2582  a  dál)  potvrzují  
jednání Z. s A., P., tj. pracovníky ČEPRA, o další spolupráci po změně jednatele ve 
společnosti  Barella,  kdy  by  mělo  být  snazší,  pokud  by  zůstali  stejní  lidé  „na 
objednávání,  naskladňování,  vyskladňování“,  tj.  H.  a  G., ovšem  opětovně  přílohy 
musí být podepsané jednatelem.  
 
V rámci akce Tafna 13  jsou  zadokumentovány  hovory  či  zprávy,  SMS,  kdy 
jedním z účastníků byl obžalovaný U. (č.l.  2570 – 2581).  Opětovně došlo k několika 
hovorům mezi obžalovanými U. a Z. ve smyslu následné schůzky a taktéž je možno 
akcentovat  určitou  komunikaci  obžalovaného  U.  s obžalovaným  Š.,  o  čemž  svědčí 
zpráva SMS ze dne 29.12.2009, kdy Š.  pozívá  U.  zítra na penzion, kde si dají 
panáka (č.l. 2571). K další komunikaci formou SMS zpráv došlo mezi obžalovanými 
Š. a U. dne 12.1.2010, kdy U. se dotazuje Š., kdy si dají kafe, neboť je v Opavě. Š. 
mu  odpovídá,  že  „zítra  nebo  ve  čtvrtek“  a  současně  jej  žádá,  aby  mu  pohlídal  N., 

pokračování 
 
119 
sp.zn. 30T 7/2011 
neboť  na  katastru  se  nic  neděje  (č.l.  2572  –  2573). 28.1.2010 kontaktoval U.  Š.  a 
oznamuje mu, že jede za ním, přestože Š. je na odjezdu, tak na něj počká (č.l. 2575 
–  2576). K další SMS komunikaci mezi Š.  a  U.  došlo 15.3.2010 v 11.32  hod.  (č.l. 
2577), kdy U. žádá po Š. nachystat certifikát, kdy posledně jmenovaný jej pozval do 
kanceláře,  kde  bude  do  dvou  hodin  po  obědě,  pak  odjíždí.  V rámci hovoru ze dne 
7.4.2010 v 9.12 hod. mezi U.  a  Š.  se prvně jmenovaný dožaduje nutné schůzky se 
Š.,  domluví  se  na  tentýž  den  odpoledne  (č.l.  2579).  Tomuto  telefonátu  předchází 
telefonát z KB ohledně společnosti Barella a vysvětlení některých plateb,  čemuž se 
U. vyhýbal. Další schůzka v kanceláři Š. s U. byla domluvena a proběhla 16.4.2010, 
o  čemž  rovněž  svědčí  zadokumentované  SMS  zprávy  ze  16.4.2010  (č.l.  2580). 
Shora  příkladmo  uvedená  komunikace  mezi  U.  a  Š.  vyvrací  tvrzení  posledně 
jmenovaného  o  absenci  jakýchkoliv  obchodních  vztahů  s U., o absenci jakýchkoliv 
pokynů v souvislosti s firmou Barella. Je vyloučeno, aby takto naléhavé schůzky byly 
vyvolány náhodnou soukromou iniciativou, neboť jak bylo uvedeno,  U. žádal po Š. 
nachystat  „certifikát“,  vyžádal  si  nutnou  schůzku  po  předchozím  telefonátu 
s pracovnicí KB atd.  
 
V rámci akce Tafna 30 jsou zadokumentované SMS zprávy mezi U.,  Z., S. a 
tyto se týkají (poté, co byla vzata v úvahu  výpověď  obžalovaného  Z.) jednání 
v ČEPRU za aktivní součinnosti právničky S. a obžalovaných U. a Z. 
 
V rámci akce Tafna 25  jsou zadokumentovány SMS zprávy, ze kterých bylo 
zjištěno,  že  Š.  domlouval  schůzku  s U.  jednak  18.3.2010  a  taktéž  15.4.2010  (č.l. 
2654). Nalézací soud zastává  stanovisko,  že  pokud  si  dva  nebo  více  subjektů 
domluví  schůzku,  pak  na  této  se  musí  řešit  něco  konkrétního.  Z obsahu 
zadokumentovaných zpráv se rozhodně nejedná o nějaké nahodilé setkání či touha 
jednoho z účastníků této komunikace vidět druhého jen tak, bez jakéhokoliv důvodu. 
 
V rámci akce Tafna 27 je zadokumentován hovor mezi obžalovaným Š. a paní 
K.,  což  soud  musí  akcentovat.  Zmíněný  hovor  (č.l.  2660)  trvající  více  než  4  minuty 
probíhá ve smyslu poskytnutí informací Š.  v souvislosti s vyhotovením  daňového 
přiznání,  kdy  obžalovaný  Š.  nebyl  schopen  zrealizovat  některé  změny,  např. 
jednatele v programu  Pohoda.  Zmíněný  hovor  probíhal  13.4.2010  a  s ohledem na 
provedené dokazování bylo zjištěno, že daňové přiznání za Barellu bylo správci daně 
odevzdáno  16.4.2010 a v této  souvislosti  rovněž  došlo  ke  změně  jednatele 
z Vietnamského  občana  zpět  na  obžalovaného  U.  Tyto  skutečnosti  je  nutno  rovněž 
dávat do souvislosti s výpovědí  obžalovaného  Z.  o  účasti  a  aktivitách  Š.  na 
vytýkaném protiprávním jednání.  
 
Zadokumentované hovory obžalovaného Dušana G.  s dalšími  účastníky 
včetně zadokumentovaných SMS zpráv v rámci akce Tafna 06 se nachází ve spise 
na č.l. 2455 – 2501. Z rozhovoru ze dne 3.12.2009 v 10.41 hod. mezi G. a pracovnicí 
ČEPRA  M.  vyplývá, že jmenovaný věděl  o  složených  zálohách  na  spotřební  daň 
v ČEPRU. Z hovoru mezi G. a P., pracovnicí ČEPRA, ze dne 4.1.2010 ve 12.51 hod. 
vyplývá, že jmenovaná kontaktovala G., aby neplatili fakturu z důvodu  chybně 
uvedeného  čísla  zboží.  G.  pracovnici  ČEPRA  informoval,  že  fakturu  již  předal 
„mladému“, dle názoru soudu myšleno Romanu V., s tím, že se platbu pokusí 
zastavit. Další hovor  mezi stejnými účastníky  ze dne 8.1.2010 svědčí o tom, že P. 
kontaktovala  G.  i v případě,  že  ČEPRO  ještě  neobdrželo  „prachy  za  PetroJet  a 
Barellu“, na což G. reagoval v tom směru, že nechť ČEPRO „naskladní jenom to, co 

pokračování 
 
120 
sp.zn. 30T 7/2011 
je zaplacené“. Ze zadokumentovaných hovorů mj. vyplývá, že G. se skutečně v dané 
problematice orientoval a byl v kontaktu s obžalovanými Radomírem V. a Romanem 
V.  Z obdržené SMS  ze  dne  24.12.2009,  jež  byla  podepsána  „přeje  Radomír“  (č.l. 
2462), mj. vyplývá, že telefon č. xxx (Tafna 21) užíval právě Radomír V. a telefon č. 
xxx  (Tafna 6) Dušan  G.  Nalézací  soud  musí  rovněž  akcentovat  obsah  některých 
SMS  zpráv,  na  základě  kterých  je  možno  učinit  zajímavá  a  podstatná  zjištění. 
Provedeným dokazováním bylo mj. prokázáno, že obžalovaní  G.  a  H.  na jedné 
straně  vystupovali  jako  kompetentní  osoby  jednající  za  společnost  PetroJet  a 
EUROJET ve vztahu k odběratelům  těchto    společností  a  na  druhé  straně  jako 
zplnomocnění  zástupci  společnosti  Barella  ve  vztahu  ke  společnosti  ČEPRO,  jež 
mělo v kompetenci daňový sklad. Obžalovaný G. obdržel  objednávku zboží formou 
SMS dne 8.12.2009 v 18.12  hod.  (č.l.  2458).  Objednávající  (společnost  Torrol) 
objednávala zboží na den 9.12. v Loukově, a to BA 7000, NA 25000, dále je uvedeno 
jméno řidiče včetně dalších požadovaných náležitostí vztahujících se k odvozu zboží 
z daňového skladu. Obžalovaný G. po obdržení této SMS zprávy téhož dne, ani ne 
za 2 minuty, tzn.  8.12.2009 v 18.14  hod.,  přeposlal  objednávku  do  ČEPRA 
s naprosto stejnými údaji, avšak s podpisem  „děkuji,  Barella“,  tzn.  že  objednávku 
přijal  jako  osoba  kompetentní    za  společnost  PetroJet  a  ve  vztahu  k ČEPRU 
vystupoval jako osoba zplnomocněná společností Barella. Akcentovat je nutno, že 
tento s ohledem  na  časové  rozpětí  necelých  2  minut  mezi  přeposláním 

objednávky do ČEPRA nemohl s nikým vést jakákoliv jednání. Tento popsaný a 
zadokumentovaný  způsob  svědčí  o  fiktivní  fakturační  cestě  mezi  Barellou  a 
PetroJetem,  neboť  změnu  objednávky  Torrol  ve  vztahu  k PetroJetu 
neobjednával  G.  u  dodavatele  PetroJetu,  ale  rovnou  za  společnost  Barella  na 

ČEPRU.  Obdobné situace se opakovaly a jsou potvrzovány zadokumentovanými 
SMS,  např.  ze  dne  2.1.2010,  3.1.2010  (č.l.  2463  –  2464),  ze  dne  24.1.2010  (č.l. 
2473), ze dne 27.2.2010 (č.l. 2484), ze dne 28.3.2010 (č.l. 2492).  
 
Zadokumentované hovory obžalovaného Jana H. včetně SMS zpráv v rámci 
akce Tafna 08 se nachází ve spise na č.l. 2503 a dál. Akcentovat je možno několik 
hovorů  mezi  obžalovaným  a  jeho  dcerou  svědkyní  Ú.  (o které v rámci  odůvodnění 
tohoto rozhodnutí již byla opakovaně zmínka), jako např. z 30.12.2009 (č.l. 2510 – 
2512),  ze  dne  19.3.2010  (č.l.  2533  –  2535),  ze  dne  22.3.2010  (č.l.  2537  –  2540). 
Z obsahu  těchto  hovorů  vyplývá,  že  obžalovaní  Radomír  a  Roman  V.  řídí  obchody 
s minerálními oleji, úkolují G.,  H.,  jakož  i  další  osoby,  které  jsou  do  předmětných 
„obchodních případů“ zapojené. Svědkyně Ú. si stěžovala na atmosféru v práci, na 
stres, neboť „se tam furt řve“, všechno potřebuje ihned apod. H. v rámci rozhovoru 
s dcerou  položil  i  snad  řečnickou  otázku  spočívající  v tom, že „on si myslí vždy, že 
všechno  se  dá  uplatit,  no  to  je  těžké“.  Obžalovaný  H.  však vedl i jiné telefonické 
hovory týkající se obchodování s minerálními oleji v daňovém  skladu  ČEPRO. 
Podstatná  část  zadokumentovaných  SMS  je  odeslána  obžalovaným  H.  ve tvaru 
„cena  PHM  od  ……(je  uvedeno  datum  např.  8.12.)  NM  +  0,12  Kč.  BA  +  0,01  Kč. 
Barella. s.r.o. Takovéto SMS  byly rozesílané cca na 8 – 10 telefonních čísel a to do 
doby 6.4.2010 (č.l. cca 2503 – 2545), posléze byly odesílané SMS stejného obsahu, 
akorát tyto končily „Unicorn CS, s.r.o.“. Určité vysvětlení k této změně přinesl i hovor 
mezi  L.  a  H.  ze  dne  6.4.2010  ve  12.46  (č.l.  2546).  Počínaje  datem  22.6.2010  H. 
rozesílal  stejné  SMS,  avšak  tyto  nekončily  označením  společnosti  UNICORN  CS, 
s.r.o., nýbrž „PetroJet, s.r.o.“ (č.l. 2558 a dál). Jak z obsahu telefonických hovorů, tak 
i z obsahu  SMS  zpráv,  jakož  i  výslechů  obžalovaných  a  svědků  je  evidentní,  že 

pokračování 
 
121 
sp.zn. 30T 7/2011 
obžalovaný H. byl zasvěcen do páchání celé trestné činnosti mnohem více než tento 
se snažil připustit.  
 
Ve svazku č. 8 trestního spisu je zadokumentovaná e-mailová komunikace 
v rámci zejména akce Tafna 07, Tafna 09, 10, 11. Nalézací soud nemá žádné 
pochybnosti o tom, že e-mailovou adresu  xxx@xxx  užíval v rozhodné  době 
obžalovaný Dušan G. Tento závěr vychází z výpovědí obžalovaných, svědků, jakož i 
důkazů  povahy  listinné.  Mj.  je  možno  odkázat  na  e-mailovou zprávu z 5.1.2010 
v 15.14 hod., jejímž obsahem je faktura od poskytovatele internetu adresovaná 
Lukáši  G.  s adresou  xxx  (č.l.  2811).  Mailovou  adresu  xxx@xxx  užíval dle názoru 
nalézacího soudu mj. obžalovaný Jan H., který v rámci zajištěných e-mailů vystupuje 
jako  zástupce  společnosti  Barella,  EUROJET,  příp.  Českomoravské  Rafinerie.  O 
užívání této e-mailová adresy v rozhodné  době  svědčí  i  to,  že  obžalovaný  H.  jako 
člen zastupitelstva města Napajedla si na ni nechal poslat zápis z jednání města, což 
je datováno dnem 23.3.2010 v 9.42 hod. (č.l. 3251 – 3260). O užívání shora uvedené 
mailová adresy v rámci  podnikatelských  aktivit  společnosti  Barella,  za  kterou  H. 
vystupoval,  dosvědčuje  i  zpráva  s obsahem  novoročního  přání  s hlavičkou 
společnosti  Barella,  s.r.o.,  ze  dne  23.12.2009  z 11.09  hod.  (č.l. 3261).  Není  přitom 
vyloučené, že tuto mailovou adresu mohly užívat další osoby jako např. T. (viz. č.l. 
3261),  ovšem  činnost  H.  je nutno mj. posuzovat s již shora uvedenými 
zadokumentovanými telefonními odposlechy, zejména však zadokumentovanými 
SMS zprávami.  
 
Ze zmíněné  mailové  dokumentace  byly zjištěné  velmi  závažné 
skutečnosti. Jmenovaný objednával ve společnosti  Slovnaft Česká republika, spol. 
s  r.o.,  zboží,  a  to  naftu  motorovou  a  benzín  Natural  (BA95)  bez  spotřební  daně 
jménem  společnosti  PetroJet,  s.r.o.  (na  objednávce  však  oficiálně  byl  uveden 
jednatel  společnosti    Roman  V.).  Zmíněné  objednávky  tvoří  součást  svazku  č.  8, 
např.  č.l.  2710  a  dál.  G.  již  zmíněnou  mailovou  cestou  chodil  „ceník  společnosti 
Slovnaft Česká republika, spol. s r.o. s platností od nějakého data“, např. č.l. 2714, 
aktuální cenová nabídka  od téže společnosti pro Petrojet platná pro určité období 
s tím,  že  při  platbě  na  terminálech  ČEPRO  bude  poskytnuta  sleva  0,04  Kč/l  (č.l. 
2716). Tato cenová nabídka byla zasílána nejen na mailovou adresu obžalovaného 
G., nýbrž i na adresu xxx@xxx.  Není  podstatné,  zda  tento  mail  užíval  Radomír  či 
Roman V., neboť oba jmenovaní byli hlavní „persony“ těchto sporných obchodů. Na 
mailovou adresu G. rovněž byly doručovány aktuální cenové nabídky společnosti 

ČEPRO,  viz.  např.  č.l.  2846.  Oproti  těmto  cenovým  nabídkám  a dalším  zmíněným 
dokladům  a  informacím  byly  ze  shodného  mailu,  příp.  obžalovaným  G.  užívaného 
telefonu  (č.  724 005 111) odesílány cenové nabídky na prodej zboží  konečným 
odběratelům  ve  volném  daňovém  oběhu.    Po  podrobném  zkoumání  a  prověřování 
nalézací soud konstatuje, že nabízené ceny motorové nafty a benzínu (BA 95) 
prodávané z limitu společnosti PetroJet bývaly pravidelně nižší než-li ceny, za 

něž bylo toto zboží v jednotlivých dnech naskladňováno společností PetroJet 
od společnosti „Slovnaft“. Nabízené ceny dalším odběratelům byly rovněž nižší 
než aktuální cenová  nabídka předmětného zboží od společnosti „Slovnaft“ či 
společnosti  ČEPRO.  Takto  zvolený  postup  není  možné  žádným  způsobem 
z ekonomického  hlediska  vysvětlit  a  zdůvodnit,  jedná  se  o  opakovaně 
zdokumentovaný prodej zboží pod pořizovací cenou. Tak jak bude níže uvedeno, 
v žádném případě se nejednalo o zboží, které by ve skladu ČEPRO bylo několik 
dnů či týdnů a  PetroJet by čekal na pohyb cen zboží a kalkuloval s výhodnou 

pokračování 
 
122 
sp.zn. 30T 7/2011 
nabídkou.  G.  nabízel cenu benzínu Natural a nafty motorové jak již uvedeno pod 
nákupní cenou ještě tentýž den, na což navazovala, tak jak rovněž bude uvedeno, 
faktura, dodací list potvrzující  přepravu.  Toto zjištění  považuje  nalézací  soud  za 
velmi  podstatné,  svědčící  o  promyšlených  machinacích  s jediným cílem nabídnout 
trhu  ve  volném  daňovém  oběhu  zboží  za  nižší  cenu,  než  jakou  nabízeli  např. 
ČEPRO  či  již  zmíněný  Slovnaft.  Nalézací  soud  poukáže  příkladmo  na  konkrétní 
případ,  neboť  není  smyslem  odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  rozebírat  detailně 
všechny případy, které byly naprosto shodné.  
 
Níže uvedená „korespondence“ se týká obžalovaného G., resp. komunikace 
na jeho e-mailové adrese, tj. xxx@xxx: 
 
- odeslaný e-mail z 14.12.2009, čas 9.41 hod. (č.l. 2745), objednávka naskladnění od 
Slovnaftu na PetroJet, cena benzínu 22,16 Kč včetně spotřební daně,  
 
- odeslaný e-mail z 14.12.2009, čas 11.43 hod. (č.l. 2743), objednávka naskladnění 
od Slovnaftu na PetroJet, cena nafty 20,27 Kč včetně spotřební daně (č.l. 2744), 
 
-  odeslaný e-mail z 14.12.2009,  čas  12.22  hod.  (č.l.  2741),  návrh  nových  cen  pro 
odběratele – „total“, cena nafty 19,83 Kč, benzínu 20,52 Kč, 
 
-  odeslaný e-mail z 14.12.2009,  čas  12.26  hod.  (č.l.  2742),  návrh  nových cen pro 
odběratele – „vspetrol“, cena nafty 19,57 Kč, benzínu 20,28 Kč, 
 
-  odeslaný e-mail z 14.12.2009,  čas  12.27  hod.  (č.l.  2739),  návrh  nových  cen  pro 
odběratele – „twintrans“, cena nafty 19,78 Kč, benzínu 20,47 Kč.  
 
-  odeslaný e-mail z 14.12.2009,  čas  12.29  hod.  (č.l.  2740),  návrh  nových  cen  pro 
odběratele – „frabadiesel“, cena nafty 19,74 Kč, benzínu 20,44 Kč, 
 
-  přijatý  e-mail z 14.12.2009,  čas  13.10  hod.  (č.l.  2736),  cenová  nabídka  od 
15.12.2009 do odvolání spol.  Slovnaft pro Petrojet, cena nafty 20,01 Kč, benzínu 
BA 95 21,01 Kč (č.l. 2737), 
 
Na shora uvedenou mailovou korespondenci navazují (souvisí) 
zadokumentované telefonní odposlechy – akce Tafna 6 – telefon Dušana G.: 
 
-  odeslaná SMS z 14.12.2009, čas 11.36.25 hod. (č.l. 2459), návrh nových cen pro 
odběratele, cena nafty 19,57 Kč, benzínu 20,28 Kč, 
 
-  odeslaná SMS z 14.12.2009, čas 11.37.00 hod. (č.l. 2459), návrh nových cen pro 
odběratele, cena nafty 19,57 Kč, benzínu 20,28 Kč. 
 
 
Na  shora  uvedenou  mailovou  korespondenci  včetně  SMS  navazují  vydané 
faktury  společnosti  PetroJet,  s.r.o.,  odběratelům  (příloha  č.  4  –  svazek R – 
ověřené  kopie  (č.l.  4081  a  dál).  Ve  shora  uvedené  mailové  zprávě    ze  dne 
14.12.2009  ve  12.22  hod.  (č.l.  2741)  sděluje  Dušan  G.  odběrateli  (TOTAL  Česká 
republika, s.r.o.), že ceny platné od 15.12.2009 do 21.12.2009 jsou za NM 19,83 Kč 
bez  DPH  a  BA  95  20,52  Kč  bez  DPH. V již  zmíněných  vydaných  fakturách  spol. 
PetroJet,  např.  č.l.  4202  a  dál,  bylo  zjištěno,  že  PetroJet  fakturoval    spol.  TOTAL 

pokračování 
 
123 
sp.zn. 30T 7/2011 
Česká  republika,  s.r.o.,  za  odebranou  NM  19,83  Kč  bez  DPH  (datum  uskutečnění 
zdanitelného plnění 20.12.2009 faktura č. 290201693 ze dne 21.12.2009, s vydanou 
fakturou souvisí i vydaný dodací list č.290201693 ze dne 21.12.02009 č.l. 4202-3), 
za  odebraný  BA  95  20,52  Kč  bez  DPH  (datum  uskutečnění  zdanitelného  plnění 
18.12.2009, faktura  č.  290201691  ze  dne  21.12.2009,  dodací  list  č.  290201691  ze 
dne18.12.2009  č.l.  4206-8),  za  odběr  BA 95  fakturoval    např.  dne  20.12.2009 
společnosti  TWIN  TRANS,  s.r.o.,  20,47  Kč  a  NM  19,78  Kč  bez  DPH  (datum 
uskutečnění  zdanitelného  plnění  20.12.02009,  faktura  č.  290201690  ze  dne 
21.12.2009, dodací list ze dne 20.12. 2009 č.l. 4209-11).  
 
 
Jak již bylo v odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  uvedeno,  na  prodeji  zboží 
naskladňovaného v rámci daňového skladu společnosti ČEPRO společnosti PetroJet 
se podílel i obžalovaný  Jan  H., který vystupoval jako zástupce  společnosti 
Barella, EUROJET, příp. Českomoravské Rafinerie, s.r.o. Soud rovněž vycházel 
z toho, že jmenovaný mj. užíval i e-mailovou adresu  xxx@xxx, kdy cestou 
uvedeného e-mailu chodily mj. i aktuální cenové nabídky společnosti ČEPRO, a.s., a 
objednávky  na  minerální  oleje  od  společnosti  TRANSCARGO,  s.r.o.  (objednávky 
adresovány formálně na EUROJET). Za významné považuje soud srovnání cen, za 
které bylo nakupováno zboží do zásob  společnosti  PetroJet  (což  lze  zjistit 
z objednávek  společnosti  PetroJet  zachycených  v rámci akce Tafna 7 na e-mailu 
xxx@xxx  a  za  jakou  bylo  toto  zboží  prodáváno  dalším  subjektům,  v tomto  případě 
odběrateli TRANSCARGO, kdy lze vycházet právě z objednávek od TRANSCARGO 
na EUROJET, s.r.o., zadokumentovaných v rámci akce Tafna 9 na e-mailu xxx@xxx.  
Jednalo se např. o: 
 
-  přijatý  e-mail z 24.2.2010,  čas  9.18  hod.  (č.l.  3140),  objednávka  č.  852  od 
TRANSCARGO na EUROJET, s.r.o., cena nafty 21,35 Kč, benzínu 22,39 Kč (č.l. 
3141),  
 
-  přijatý  e-mail z 24.2.2010,  čas  9.59  hod.  (č.l.  3134),  objednávka  č.  853  od 
TRANSCARGO na EUROJET, s.r.o., cena nafty 21,35 Kč, benzínu 22,39 Kč (č.l. 
3135), 
 
-  přijatý  e-mail z 24.2.2010,  čas  12.10  hod.  (č.l.  3136),  objednávka  č. 858 od 
TRANSCARGO na EUROJET, s.r.o., cena nafty 21,35 Kč, benzínu 22,83 Kč (č.l. 
3137), 
 
 
V této souvislosti je nutno akcentovat, za jaké ceny přitom společnost PetroJet 
v uvedeném  období  ve  skutečnosti  nakupovala  minerální  oleje  od  společnosti 
Slovnaft  ČR,  s.r.o.  O  tom,  že  za  ceny vyšší svědčí    např.  odeslaný  e-mail 
zadokumentovaný v rámci akce Tafna 7  (e-mail Dušana G.), odeslaný 22.2.2010 
v 9.24 hod., objednávka naskladnění od Slovnaftu na PetroJet, cena nafty 21,65 Kč, 
benzínu 23.00 Kč (č.l. 3008 – 3009). 
 
- přijatý e-mail z 22.4.2010, čas 13.15 hod. (č.l. 3130),  cenová nabídka spol. ČEPRO 
na období od 23.2.2010, cena  nafty  22,32  Kč,  benzínu  23,61  Kč  (č.l.  3131). 
Nabídkový  ceník  ropných  produktů  společnosti  ČEPRO,  a.s.,  adresovaný  „Barelle“ 
s platností od 15.4.2009 do 30.3.2010, se nachází ve spise na č.l. 7133 – 7189. Ze 
zmíněného  ceníku  tudíž  vyplývá,  za  jakou  cenu  bylo  možno  minerální  oleje 
v jednotlivých v ceníku uvedených terminálech odebírat.  

pokračování 
 
124 
sp.zn. 30T 7/2011 
 
 
faktur 
vystavených dodavatelem EUROJET, s.r.o., 
odběrateli 
TRANSCARGO, s.r.o., s datem  uskutečnění  zdanitelného  plnění  24.  –  25.2.2010 
(příloha č. 4, svazek „P“, č.l. 2642 – 2643, 2646 – 2647, faktury ze dne 26.02.2010 č. 
22100074,  ze  dne  25.02.2010  č.  22100073)  bylo  zjištěno,  že  dodavatel  prodával 
motorovou naftu a benzín za ceny uvedené na objednávkách, což  vysvětluje 
např.  dvě  různé  ceny  pro  stejnou  komoditu  na  jedné  faktuře  (Fa  č.  22100074 
č.l.2642).  V souvislosti s vydanými  fakturami  byly vystavené i dodací listy. O 
záměrných  promyšlených  machinacích  svědčí  i  to,  že  v podstatě  tentýž  den  za 
necelé 2,5 hodiny
  (e-mail z 9.59 hod. a z 12.10  hod.,  viz.  shora)  dojde  ke  změně 
ceny benzínu, resp. ke zvýšení z 22,39 Kč na 22,83 Kč.  
 
 
Z  protokolu  o  místním  šetření  ze  dne  10.11.2009,  pořízeného  Celním 
úřadem Praha 1 (č.l. 4313 – 4317) bylo mj. zjištěno, že kontrolovaným subjektem 
byla společnost ČEPRO, a.s., za účelem prověření obchodních aktivit s minerálními 
oleji u společnosti  „Barella“, které jsou dále prodávány v řetězci několika subjektů. 
Součástí místního šetření bylo převzetí dokladů, které provozovatel daňového skladu 
na  základě  předchozího  ujednání  připravil.  O  jaké  doklady  se  jednalo  vyplývá 
z citovaného  protokolu  o  místním  šetření.  Na  tento  protokol  navazuje  protokol o 
ústním jednání ze dne 11.11.2009, pořízený Celním úřadem Ostrava (
č.l. 4318 – 
4319), a to s jednatelem  daňového  subjektu  společnosti  „Barella“  Evženem  U. 
Posledně  jmenovaný  potvrdil,  že  je  jednatelem  společnosti  „Barella“  a  na 
otázku, zda mu jako jednateli  této společnosti jsou známy obchodní transakce 

mezi  „Barellou,  ČEPREM  a  firmou  Tank  Ono“,  uvedl  „ano,  o  všech  těchto 
operacích vím“.  K dotazu,  zda  při  těchto  obchodech  zastupuje  společnost 

„Barella“  sám  či  někoho  pověřil  na  základě  plné  moci,  uvedl,  že  „k  těmto 
obchodním operacím pověřil pana Dušana G. a pana H. Jana.  
 
Dne  19.3.2012  byl  Krajskému  soudu  doručen  společný  návrh  obhájců 
obžalovaného Romana V. z téhož dne (č.l. 12300), kdy obhajoba navrhla zprocesnit 
jako důkaz povahy listinné stanovisko společnosti PetroJet, s.r.o., ze dne 7.2.2012, 
soudu předložené 23.2.2012, doložené příslušnou účetní dokumentací ke skutkovým 
tvrzením obžaloby. Podle tohoto stanoviska do účetnictví společnosti PetroJet byly 
zaúčtovány  obžalobou tvrzené simulované obchodní transakce. Jednalo se o 
společnosti  PATERSONE  OIL,  s.r.o.,  TRANSCARGO,  s.r.o.,  Treluh  Oil,  s.r.o., 
FRABA  –  DIESEL,  s.r.o.,  vše  na  výstupu,  a  další  společnosti  na  vstupu,  a  to 
EUROJET, s.r.o., Barella, s.r.o., FUEL POOL, Ltd., MORAVSKÉ RAFINERIE, a.s., 
BIO Petrol, a.s., ABID Biotreibstoffe AG, a.s., UNICORN CS RATE, s.r.o., CD – 
ADEA,  organizační  složka.  Ve  zmíněném  společném  návrhu  obhájců  je  dále 
uvedeno, že na str. 6 a 7 obžaloby jsou uvedená skutková tvrzení, že do účetnictví 
společnosti PetroJet, s.r.o., „byly zaúčtované simulované obchodní operace“. 
předloženého  stanoviska  společnosti  PetroJet,  s.r.o.,  vyplývá  názor,  že  tvrzení 
v obžalobě jsou výslovně nepravdivá. Opětovně je v citovaném společném návrhu 
obhájců  uvedeno,  že  obžaloba  tvrdí,  že  do  účetnictví  společnosti  PetroJet,  s.r.o., 
„byly  zaúčtovány  na  výstupu“,  tedy  jako  odběratelé  následně  vyjmenovávané 
společnosti,  což  dle  jejich  názoru  není  pravda.  V účetnictví  společnosti  PetroJet, 
s.r.o., nejsou na výstupu proúčtovány žádné faktury vystavené společnosti PetroJet, 
s.r.o.,  na  společnosti  TRANSCARGO,  s.r.o.,  Treluh  Oil,  s.r.o.,  FRABA  –  DIESEL, 
s.r.o.,  ani  na  vstupu  od  společností  EUROJET,  s.r.o.,  a  Barella,  s.r.o.  V této 
souvislosti  obhajoba  nechala  správnost  stanoviska  společnosti  PetroJet,  s.r.o.,  ze 

pokračování 
 
125 
sp.zn. 30T 7/2011 
dne 7.2.2012 ověřit  znalcem z oboru ekonomika, odvětví účetnictví,  z jehož  závěrů 
vyplývá, že údaje uvedené ve stanovisku PetroJet, s.r.o., ze dne 7.2.2012, 
odpovídají  údajům  uvedeným  v účetní  evidenci  společnosti.  Opětovně  tudíž  bylo 
akcentováno, že skutková tvrzení uvedená v obžalobě je dle nich nutno považovat za 
nepravdivá.  Závěrem  obhajoba  navrhovala  zprocesnit  znalecký  posudek 
vypracovaný znaleckým ústavem MONTEKALA, spol. s r.o. 
 
Krajskému soudu v Ostravě  bylo  předloženo  stanovisko  společnosti 
PetroJet, s.r.o., ze dne 7.2.2012 (tvořící přílohu III. tohoto spisu), kdy ve zmíněném 
stanovisku se nachází zcela shodné údaje tak, jak byly zrekapitulovány ve shora 
citovaném  společném  návrhu  obhájců,  soudu  doručené  dne  19.3.2012,  doplněné 
přehlednými tabulkami o jednotlivých transakcích, na což soud odkazuje. Vzhledem 
k tomu, že ve zmíněném společném návrhu bylo takřka celé stanovisko společnosti 
PetroJet, s.r.o., opsáno, není důvod jej znovu opisovat, a proto, jak již bylo uvedeno, 
soud na něj odkazuje. Nalézacímu soudu byl rovněž předložen znalecký posudek 
z oboru  ekonomika,  odvětví  účetnictví,  ze  dne  14.3.2012,  jež  vyhotovil  znalec 

Ing.  Josef  Chyťa.  Právě  tento  posudek  přezkoumával  správnost  stanoviska 
společnosti  PetroJet,  s.r.o.,  ze  dne  7.2.2012,  nikoliv  znalecký  posudek  ústavu 
MONTEKALA, s.r.o., tak, jak bylo ve společném návrhu obhájců ze dne 19.3.2012 
zřejmě  chybně  uvedeno.  Je  pravdou,  že  rovněž  byl  předložen  znalecký posudek 
Znaleckého ústavu MONTEKALA, spol.  s r.o., ze dne 14.2.2012, 
který vypracoval 
Ing. Josef Chyťa, soudní znalec, tento se však zabývá poněkud jinou problematikou, 
avšak  soud  na  jeho  obsah  rovněž  poukáže  (znalecký  posudek  tvoří  přílohu  spisu 
označenou jako II.).  
 
 
Soud I. stupně však musí akcentovat tvrzení uvedené ve společném návrhu 
obhácjů ze dne 19.3.2012, dle kterého na str. 6 a 7 obžaloby byla uvedena výslovně 
nepravdivá  skutková  tvrzení  o  zaúčtování  simulovaných  obchodních  operací  v tom 
smyslu,  že  „do  účetnictví  společnosti  PetroJet,  s.r.o.,  byly  zaúčtovány  na  výstupu 
jako odběratelé společnosti ….. Zmíněné tvrzení  neodpovídá zcela realitě, neboť na 
str. 6 –  7  obžaloby  je  výslovně  uvedeno,  že  „na výstupu nezahrnuli“  do 
uskutečněných zdanitelných plnění případy prodeje minerálních olejů, jejichž prodej 
ve  svém  účetnictví  deklarovala  společnost  EUROJET  pro  odběratele 
TRANSCARGO, s.r.o. …. Tvrzení obžaloby a po vyhodnocení provedeného 
dokazování i soudu  má oporu v provedeném  dokazování,  znění  skutkové  věty  je 
správné,  jedná  se  o  úkony  simulované,  neboť  v účetnictví  je  deklarován  prodej 
společnosti EUROJET, přičemž se mělo jednat o společnost PetroJet. S ohledem na 
takto  zaujaté  stanovisko  soudu  (kdy  simulovanými  úkony  se  soud  bude  podrobněji 
zabývat dále) je nutno konstatovat, že jak stanovisko PetroJetu, s.r.o., ze dne 
7.2.2012,  tak  i  závěry  znaleckého  posudku  ze  dne  14.3.2012  jsou  správné,  neboť 
z účetní  evidence  znalec  dovodil,  že  společnost  PetroJet  nenakupovala  minerální 
oleje v rozhodném období od společnosti TRANSCARGO, s.r.o.…., a taktéž z účetní 
evidence
  zjistil,  že  společnost  PetroJet,  s.r.o.,  nedodávala minerální oleje 
v rozhodném období společnosti „Barella“, EUROJET, s výjimkou jedné přefakturace 
v souvislosti s vozidlem AUDI.  
 
 
Obžalovaným Romanem V.  prostřednictvím  obhájců  byl  předložen  znalecký 
posudek Znaleckého ústavu MONTEKALA, spol. s r.o.,  který vypracoval znalec 
Ing.  Chyťa  a  který  byl  navržen  ke  zprocesnění  opakovaně  citovaným  návrhem 
obhájců  ze  dne  19.3.2012.  Za  účelem  zprocesnění  zmíněného  posudku  byli 

pokračování 
 
126 
sp.zn. 30T 7/2011 
předvoláni  zástupci  znaleckého  ústavu  na  hlavní  líčení  konané  dne  10.12.2012. 
Dostavili se zpracovatel Ing. Josef Ch.  a  jednatel  společnosti  Ing.  Jaroslav  K.. Po 
řádném  poučení  znalců  závěry  ústavu  přednesl  Ing.  Josef  Ch., kdy jednak stvrdil 
písemné  závěry  v celém  rozsahu  a  posléze  odpověděl  na  několik  spíše 
administrativních dotazů. Vzhledem k tomu, že jmenovaný vyhotovil i shora uvedený 
znalecký  posudek pod  č.  663/2012  ze  dne 14.3.2012,  stvrdil  i  tyto  závěry  a  taktéž 
zodpověděl  na  spíše  administrativní  dotazy  spočívající  v objasnění  spolupráce  se 
zadavatelem. V samotném závěru však byl tento dotázán, z jakého důvodu požádal 
o vyškrtnutí ze seznamu znalců, na což odpověděl, že se jednalo o „osobní důvody“, 
přičemž k dalšímu dotazu připustil, že bylo proti němu vedeno trestní stíhání, v rámci 
kterého  bylo  rozhodnuto  i  o  jeho  vině  a  trestu.  Žádné  bližší  skutečnosti  zjištěné 
nebyly. V průběhu  dalšího  dokazování  byl  vyžádán  opis  RT  na  jmenovaného  a 
posléze připojen trestní spis Městského soudu v Brně, ze kterého bylo  zjištěno, že 
znalec Ing. Josef Chyťa byl odsouzen pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého 
znaleckého  posudku  dle  §  175  odst.  1  zákona  č.  140/1961  Sb.  účinného  do 
31.12.2009  rozsudkem  Městského  soudu  v Brně,  č.j.  95T  175/2010  –  278, ze dne 
2.5.2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp.zn. 8 To 283/2012, ze 
dne 24.7.2012. Za tento trestný čin, jež se týkal znalecké činnosti jmenovaného, byl 
tomuto  mj.  uložen  trest  zákazu  činnosti  spočívající  v zákazu výkonu znalecké 
činnosti  v řízení  před  orgány  veřejné  moci,  jakož  i  znalecké  činnosti  prováděné 
v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob na dobu 3 let. 
Zmíněné  rozhodnutí,  jak  je  patrno  shora,  nabylo  právní  moci  24.7.2012.  Znalecké 
posudky  vypracované  Ing.  Chyťou  byly  zpracovány  dříve,  než  nabyla  právní  moc 
jeho odsuzujícího rozhodnutí. Naproti tomu jmenovaný se dostavil ke Krajskému 
soudu v Ostravě dne 10.12.2012 a tlumočil závěry svých posudků jako zpracovatel, 
tudíž jako znalec. S ohledem  na  zjištěné  skutečnosti  soud  nepřihlížel  k odbornému 
vyjádření Ing. Chyti u hlavního líčení, neboť tento takto činil v rozporu se zákazem 
činnosti.  Ve  vztahu  ke  znaleckému  posudku  pod  č.  663/2012  bylo  pouze 
akceptováno jeho vyjádření, dle kterého tento písemné závěry stvrdil. Ve vztahu ke 
znaleckému  posudku  ústavu  je  nutno  konstatovat,  že  byl  přítomen  i  jednatel 
společnosti  Ing.  K.  a  tudíž  opětovně  potvrzení  písemných  závěrů  je  možno 
akceptovat,  avšak  již  nikoliv  jeho  další  vyjádření,  které  však  v podstatné  míře  bylo 
toliko akademické, vztahovalo se ke spolupráci se zadavatelem. Chování a jednání 
Ing. Chyti  je možno přinejmenším hodnotit jako nekorektní a neetické.  
 
 
V rámci první položené otázky se Znalecký ústav MONTEKALA, spol. s r.o., 
měl  vyjádřit  ke  správnosti  údajů  uvedených  v dokumentu „základní porovnání 
průměrných jednotkových  cen minerálních olejů u společnosti PetroJet, s.r.o.“, kdy 
dokument  měl  zpracovat  pplk.  Ing.  Patrik  H.  12.8.2011  na  základě  údajů  ze 
znaleckého  posudku  zpracovaného  „BDO“  a  dalších  listin  zajištěných  v průběhu 
trestního řízení. K takto položené otázce a následným závěrům soud I. stupně uvádí, 
že citovaný úřední záznam ze dne 12.8.2011 (č.l. 6409 – 6413) je výsledkem určité 
analýzy  policejního  orgánu,  jež  nemůže  sloužit  v rámci  trestního řízení  jako  důkaz, 
což dle současné právní praxe a stávající judikatury je nepřípustné. Zmíněný úřední 
záznam, jak vyplývá z obsahu  trestního  spisu,  nebyl  zprocesněn  ať  již  ve  smyslu 
ustanovení § 213 odst. 1 či odst. 2 tr.ř. Stranám předložené důkazy ve smyslu § 213 
odst. 1 tr.ř. (svazek č. 17) končí č.l. 6401. Pokud event. soud dospěje ke stejným či 
obdobným závěrům, jak se např. nachází v některých úředních záznamech tvořících 
obsah tohoto trestního spisu a je uvedeno, z čeho  soud  vycházel,  tzn.  z  jakých 
konkrétních údajů, argumentů či skutečností, pak takovýto postup je považován za 

pokračování 
 
127 
sp.zn. 30T 7/2011 
procesní. S ohledem na shora uvedené tudíž odpovědi znaleckého ústavu související 
s předmětným úředním záznamem nebudou akceptovány, což však neznamená, že 
žádné  závěry  znalce  v tomto  bodě  není  možno  použít,  neboť  znalecký  ústav 
vycházel z dokladů  tvořících  účetní  evidenci  společnosti  „PetroJet“,  a  to  faktury 
vydané, přijaté, daňové doklady na nákup a prodej benzínu a motorové nafty, tiskové 
sestavy  skladové  evidence  společnosti  „PetroJet“  za  rozhodné  období,  ze  zpráv 
auditora  o  ověření  účetní  závěrky  společnosti  „PetroJet“ apod. Z účetní  evidence 
společnosti  „PetroJet“  s datem  zdanitelného  plnění  dne  29.1.2010  je  zřejmé,  že  je 
účtován  nákup  a  prodej  benzínu  a  motorové  nafty  se  spotřební  daní  s kladnou 
obchodní marží a ze stejných materiálů bylo zjištěno, že taktéž s datem zdanitelného 
plnění  dne  29.1.2010  byl  účtován  nákup  a  prodej  benzínu  bez  spotřební  daně 
s kladnou obchodní marží, tj. cena prodejů převyšovala nákupní ceny dle doložených 
faktur – daňových dokladů.  
 
 
V rámci  druhé  otázky,  resp.  odpovědi  bylo  zjištěno  z účetní  evidence 
společnost „PetroJet“, že tato v období od dubna 2009 od března 2010 nakupovala a 
prodávala benzín a motorovou naftu bez spotřební daně s kladnou obchodní marží, 
tj.  prodejní  ceny  převyšovaly  ceny  nákupní.  V této souvislosti soud odkazuje na 
přehledné tabulky obsahující jednak zkoumané období, jednak přehled dodavatelů, 
jakož i ceny benzínu a motorové nafty.  
 
 
V rámci  třetí  otázky,  resp.  odpovědi  bylo  zjištěno,  že  opětovně  z účetní 
evidence  společnosti  „PetroJet“  vyplývá,  že  v období duben 2009  až  březen  2010 
tato obchodovala s benzínem  a  motorovou  naftou  se  spotřební  daní  s kladnou 
obchodní marží. Jednotlivé nákupy byly realizovány každému z odběratelů za vyšší 
prodejní cenu, než byla cena nákupní. I v tomto případě soud odkazuje na přehledné 
tabulky s rozhodnými  údaji.  Závěrem  znalecký  ústav  konstatuje,  že  výrok  v účetní 
závěrce za r. 2009 ve vztahu ke společnosti „PetroJet“ mj. uvádí, že účetní závěrka 
podává  věrný  a  poctivý  obraz  aktiv,  pasiv  a  finanční  situace  společnosti  „PetroJet“ 
k 31.12.2009  a  nákladů,  výnosů  za  r.  2009  v souladu s českými  účetními  předpisy. 
Ve vztahu k účetní závěrce za r. 2010 bylo mj. konstatováno, že policejním orgánem 
byla  odňata  kompletní  účetní  evidence  společnosti  „PetroJet“  za  účetní  období  r. 
2010 a k datu vyhotovení zprávy nedošlo k jejímu vrácení. Účetní  evidence byla ze 
strany  společnosti  rekonstruována  a  vyhotovena  účetní  závěrka.  Opětovně  bylo 
konstatováno, že účetnictví bylo vedeno a účetní závěrka byla sestavena v souladu 
s příslušnými platnými předpisy. 
 
 
 
Kromě  již  uvedeného  soud  I.  stupně  považuje  za  nutné  se  ke  znaleckým 
posudkům  ať  již  znalce  Ing.  Chyti  či  Znaleckého  ústavu  MONTEKALA,  spol.  s r.o., 
vyjádřit a zaujmout stanovisko. Zejména znalecký ústav se zabýval problematikou 
srovnání cen mezi nákupem  a  prodejem  ve  vztahu  ke  společnosti  „PetroJet“: 
Problémem však není relace cen mezi zmíněným nákupem a prodejem, nýbrž to, že 
nákup  ve  volném  daňovém  oběhu  je  simulovaný  (předstíraný)  a  relace  cen 
vytvořena  tak,  aby  byla  věrohodná,  tj.  prodejní  cena  vyšší než cena nákupní. 
Společnost  „PetroJet“  vědomě  akceptuje  doložení  nákupní  faktury  ve  volném 
daňovém oběhu stejným dodacím nákladním listem, kterým sama dokládá ve volném 
daňovém  oběhu  vlastní  prodej.  Je  nutno  akcentovat,  že  společnost  u  prodejní  i 
nákupní faktury cituje stejný dodací nákladní list,  kterým  „ČEPRO  propouští  do 
volného daňového oběhu pro Barellu zboží Barelly“. Jako konkrétní příklad je možno 
uvést DNL č. T197640  (zmíněný doklad je zadokumentován v příloze č. 4, svazek Z, 

pokračování 
 
128 
sp.zn. 30T 7/2011 
přiložené  DVD  –  dodací nákladní listy). Z citovaného DNL je možno zjistit, že jako 
nabyvatel je uvedena společnost „Barella“, vlastník zboží – Barella, začátek a konec 
plnění  29.1.2010,  číslo  objednávky  568/tor  (IND  005172).  Jako  odesílatel  je 
společnost  ČEPRO,  a.s.,  místo  odeslání  Třemošná  u  Plzně,  a  místo  určení  je 
uvedeno Uněšov. Cisternu řídil Martin S. s tahačem SPZ xxx. Obsahem cisterny byl 
benzín – BA – 95N v množství 3043 litrů. Tento specifikovaný dodací nákladní list je 
přiložen  jak  u faktury  č.  210200125, kterou „PetroJet“ prodává  3043  litrů  BA  – 95 
společnosti  Torrol logistic, s.r.o.,  (ověřená  kopie  citované  faktury  se  nachází  ve 
svazku R, č.l. 5509 – 5511), tak i u faktury č. 21000020, kterou „PetroJet“ kupuje od 
společnosti UNICORN CS RATE, s.r.o., 3.043 litrů BA – 95 (svazek S, příloha č. 4, 
č.l. 1948 – 1950, konkrétně č.l. 1949, 3. řádek odshora).  Na již zmíněném č.l. 1949 – 
1950 přílohy č. 4 svazku S se nachází soupis dodacích nákladních listů, kdy ve 3. 
řádku  je  zadokumentován  již  zmíněný  dodací  nákladní  list T197640 a na konci 
citovaného  soupisu  je  otištěno  razítko  „k  fyzickému  převzetí  došlo  v dílčích 
dodávkách na produktovodních terminálech společnosti ČEPRO, a.s.“. Pro potvrzení 
souladu  dokumentů,  se  kterými  se  pracovalo,  je  možno  dále  odkázat  na  shora 
uvedený posudek znaleckého ústavu  MONTEKALA, spol. s r.o., kde je na str. 5 také 
uvedena prodejní faktura č. 210200125 (prodej z „PetroJetu do Torrolu“).  
 
 
Shora  popsanou  situaci  je  možno  stručně  vysvětlit  tak,  že  cisterna  projela 
s benzínem na jeden dodací nákladní list jen jednou, a to z ČEPRA  k odběrateli, 
který obdržel zboží i fakturu s cenou včetně spotřební daně od PetroJetu, u kterého 
si  zboží  objednal.  Na  název  firmy  „Barella“  uváděný  na  dodacím  nákladním  listu 
reagovat nepotřeboval. Nákup do PetroJetu doložený dodacím nákladním listem 
pro výjezd z „ČEPRA“ takto nemohl probíhat, byl předstíraný a faktura za něj 
byla  neoprávněná.  Nedošlo k žádnému  předání  zboží,  nedošlo  ke  zdanitelnému 
plnění a DPH na vstupu do „PetroJetu“ je do daňového přiznání za PetroJet uváděna 
neprávem.  
 
Jako  problém  obou  znaleckých  posudků  (Ing.  Ch., Znalecký ústav 
MONTEKALA)  je  soudem  vnímáno  to,  že  znalci  zkoumali  (z  hlediska  účetního  a 
daňového)  řádné  nakládání  s vystavenými  fakturami  a  vůbec  nebylo  prověřováno, 
zda faktury  vznikly  oprávněně.  A  v tomto  případě  některé  oprávněně  nevznikly. 
Právě na omezeních kontrolních mechanismů je postaveno celé podvodné jednání. 
Znalci i auditoři téměř automaticky věří ve správnost prvotních dokladů a soustřeďují 
se na postupy jejich zpracování v účetnictví  a  přenosu  z něj  do  daňového  přiznání. 
Když neodhalí vady v postupech, jsou vystavená kladná stanoviska v tom smyslu, že 
účetnictví  věrně  zobrazuje  stav  majetku  a  hospodaření  firmy  a  k účetnictvím 
získaným  výsledkům  dávají  výrok  „bez  výhrad“.  Pokud  jim  někdo  promyšleně 
podvrhne  dokumenty,  svým  metodickým  postupem  na  to  vůbec  nemusí  přijít, 
s takovouto variantou v podstatě  nepočítají.  Ve  firmě  probíhají  reálné  procesy 
hmotného charakteru, které mají být prostřednictvím účetních záznamů popsány tak, 
aby mohly sloužit k zákonem stanoveným (např. statistika) a firemním (pro její řízení) 
účelům. Bez vazby na realitu však účetní doklady nemají právo na existenci. V praxi 
často realita bývá časově omezená, neboť např. zboží nebylo ve firmě, koupilo se na 
sklad a postupně se ze skladu prodalo. Zboží ve firmě není, účetní záznamy o jeho 
pohybu  ano.  Záznamy  často  mají  větší  trvanlivost  a  proto  dochází  až  k převracení 
situace,  jakoby  záznamy  byly  důležitější  než  realita,  jakoby  záznamy  byly  vždy 
důkazem o realitě. Znalci i auditoři se jen s doklady většinou spokojí, vědí, že něco 
kontrolovat nejde, na všechno, co zkontrolovat lze, nemají dost času a počítají spíše 

pokračování 
 
129 
sp.zn. 30T 7/2011 
s náhodnou či neznalostní chybovostí, než s podstrkováním neoprávněných dokladů. 
S ohledem na shora uvedené nalézací soud tudíž nebere jako nezvratné důkazy ani 
kladná stanoviska auditu ani názory vyslovené ve znaleckých posudcích odbornými 
znalci.  Ti  ve  většině  případů  nemají  všechny  poznatky  a  materiály  k dotazované 
problematice, obzvlášť, když jsou v případu žalovány simulace ve smyslu předstírání, 
že  se  něco  odehrálo  jinak  než  ve  skutečnosti,  v tomto  projednávaném  případě 
nevystavování faktur v souladu s pohybem  zboží  dle  dodacích  nákladních  listů  a 
naopak vystavování faktur v rozporu s pohybem zboží dle dodacích  nákladních listů. 
K již  opakovaně  zmíněným  znaleckým  posudkům  je  možno  uvést  tolik,  že  znalci  si 
nepřipouštěli  či  nechtěli  připustit,  že  by  vstupní  faktury  do  PetroJetu  mohly  být 
simulované. Vychází z faktur a považují je za skutečné  a  realitě  odpovídající. 
Z účetnictví  se  simulovanými  fakturami  pak  odvozují  kladné  marže  při  prodejích,  tj. 
vyšší ceny prodejní než nákupní. Podle soudu rozhodně není možno považovat za 
absolutní názor, že pokud „existují faktury, znamená to, že zboží  se dodávalo, 
neexistují-li, zboží se nedodávalo“. Na podporu těchto stanovisek je možno odkázat 
na vyjádření znalkyně Prof. Hótové u hlavního líčení dne 6.6.2012, kdy jmenovaná  
mj. uvedla, že: „já nikdy neposuzuji faktický stav věci, posuzovala jsem to na základě 
dokladů“.  Svědek  Ing.  Jiří  S.,  auditor  provádějící  audit  společnosti  PetroJet,  u 
hlavního  líčení  dne  16.10.2012  mj.  uvedl,  že  předmětem  standardně  provedeného 
auditu  je  kontrola  účetnictví,  správnosti  vykázání  a  následně  kontrola  rozvahy, 
majetkové podstaty, aktiv, pasiv, správnosti uvedení ve výkazech, v účetní závěrce, 
daňové přiznání. K cílenému dotazu, zda kontrolovali zaúčtování všech dokladů nebo 
se  jednalo  jen  o  „namátkový  výběr  dokladů“,  uvedl,  že  dostávají  k dispozici výpis 
v elektronické podobě, tzn. je běžnou praxí, že se provádí výběr dokladů a dělá se to 
na  základě  hladiny  významnosti,  tzn.  že  si  vyberete  doklady  nad  20.000,-  Kč  a  ta 
hladina významnosti odpovídá vždy velikosti toho klienta a ta se stanovuje hned na 
začátku auditu, atd. …. 
 
 
V průběhu  dokazování  na  návrh  obhájců  obžalovaného  Romana  V.  byl 
vyslechnut  již  zmíněný  svědek  Ing.  Jiří  S.,  asistent  auditora  provádějící  audit 
společnosti PetroJet  v letech 2006 – 2010. V letech 2006 – 2009 byl výrok auditora 
bez výhrad, nebyla shledána  nějaká  výrazná  pochybení,  jež  by  je  vedla  k jinému 
výroku. V r.  2010  výhrady  měli  zejména  proto,  že  účetnictví  bylo  odňato  policejním 
orgánem a tudíž v tuto  chvíli  nebylo  možno  objektivně  ověřit  veškeré  údaje  i  přes 
předložené  rekonstruované  účetnictví.  Předmětem  činnosti  společnosti  bylo 
obchodování s pohonnými hmotami, kdy v rámci své činnosti prověřovali jak vstupy, 
tzn.  nákupy  ve  vazbě  na  obchodní  smlouvy,  jakož  i  ve  vazbě  na  fakturaci  včetně 
jejich  správnosti  zaúčtování,  tak  i  kontrolu  na  výstupu, tzn. prodejní smlouvy na 
konkrétní  klienty  a  správnost  zaúčtování.  Neshledali  žádné  problémy,  a  to  ani 
v souvislosti  se  skladovou  evidencí.  Samotný  audit  provádí  většinou  více  osob, 
svědek je v komoře auditorů od r. 1995 – 1996, daňovým poradenstvím se zabývá od 
r. 1996. V další  části  výpovědi  svědek  popisoval  různé  formální  náležitosti,  které 
předchází  či  provází  samotný  průběh  auditu.  Účetní  svědkyni  Ž.  označil  za  velmi 
pečlivou,  poskytující  potřebnou  součinnost.  V minulosti  dělali  audit  i  ve  vztahu 
k „EUROJETU“ s podobným výsledkem jak ve vztahu k „PetroJetu“. Nalézací soud již 
shora  poukazoval  na  vyjádření  svědka  Ing.  S.  mj. v tom  směru,  zda  kontrolovali 
veškeré  účetnictví  či  prováděli  namátkový  výběr  dokladů,  uvedl,  že  v podstatě  se 
provádí  výběr  dokladů  a  to  na  základě  již  zmíněné  hladiny  významnosti.  Nalézací 
soud již v podstatě zaujal stanovisko i k auditorům tak, jak je patrno shora, neboť za 
situace, kdy jsou předkládané účetní a daňové doklady se všemi náležitostmi, jsou 

pokračování 
 
130 
sp.zn. 30T 7/2011 
zkoumány pouze tyto materiály,  zda  však  odpovídají  realitě,  již  takto  činěno  není. 
Pokud  nalézací  soud  po  vyhodnocení  rozsáhlého  dokazování  dospěl  k jinému 
závěru,  než  event.  závěry  znalců  či  auditorů,  pak  toto  zjištění  není  v zásadním 
rozporu s tím, co již bylo shora uvedeno. Ve  svazku 38 na č.l. 49 a dál se nachází 
zpráva auditora –  AUDIT AND TAX, s.r.o.,    jež  se  vztahuje  ke  společnosti 
„EUROJET“ s tím, že k 31.12.2009  účetní  závěrka  podává  věrný  a  poctivý  obraz 
aktiv,  pasiv  a finanční  situace  této  společnosti.  Na  č.l.  87  a  dál  se nachází zpráva 
shodného auditora, avšak ke společnosti „PetroJet“, za shodné období se shodným 
závěrem,  jak  ve  vztahu  ke  společnosti  „EUROJET“.  Na  č.l.  68  a  dál  se  nachází 
zpráva shodného auditora ve vztahu ke společnosti „PetroJet“, a to období r. 2010. 
V této  zprávě  je  uvedeno,  že  7.10.2010  byla  policejním  orgánem  odňata  kompletní 
účetní  evidence  společnosti  „PetroJet“,  přičemž  účetní  evidence  byla  ze  strany 
„PetroJetu“  rekonstruována  a  vyhotovena  účetní  závěrka.  Vzhledem  k tomu, že 
auditoři neměli přístup k původní účetní evidenci, nebyli schopni posoudit, zda účetní 
závěrka obsahuje veškeré účetní případy. Přestože mezi stíhané období nepatří rok 
2008, ve vztahu ke společnosti „PetroJet“ byl rovněž proveden audit (č.l. 107 a dál), 
opětovně  s pozitivním  výsledkem.  Je  obecně  známo,  že  „auditoři“  kontrolují  spíše 
metodickou  správnost  vzniku  účetní  závěrky  a  jen  namátkově  se  věnují  obsahu 
účetních dokladů. Nelze přehlédnout, že audity dělají za peníze klienta. Auditorské 
výroky  „s  výhradou“  nebývají  časté  a  zůstávají  jen  tam,  kde  již  účetnictví  nejde 
napravit. S ohledem na výsledky provedeného dokazování nelze kladné výroky 
auditorů přeceňovat.  
 
 
Na  určitou  obchodní  a  personální  provázanost  obžalovaný  ve  vztahu 
k jednotlivým  obchodním  společnostem,  které  v této  trestní  věci  vystupují,  již  bylo 
poukázáno.  Za  účelem  zajištění  maximální  objektivity  je  nutno  dále  konkretizovat 
zjištěné bankovní údaje o toku finančních prostředků, které doprovázely udávané 
„obchodní  operace“,  které  byly  prováděny  formou  bankovních  převodů  za  využití 
internetového bankovnictví. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že 
zmíněné  pokyny  k příslušným  bankovním  převodům  jsou  převážně  spojeny s IP 
adresou 217.197.156.143 patřící objektu na ul. V. v Kroměříži.  
 
 
Z výpovědi  svědka  Ing.  Zdeňka  T.,  ředitele  divize  společnosti  NWT 
Computer,  bylo  zjištěno  (č.l.  4248  –  4254),  že  jmenovaná  společnost  poskytovala 
internetové  připojení,  kdy  svědek  se  vyjadřoval  k okolnostem  uzavření  smlouvy  se 
společností WORLD SERVIS,  kdy  smlouva  byla  podepsána  v Kroměříži  a  mělo  se 
jednat o internetové připojení rovněž v prostorách, které využívala společnost „WS“. 
Přesnou adresu si již nebyl schopen vybavit. Smlouvu podepsal „pan V.“, avšak zda 
se jednalo o Radomíra V. nedovedl určit. V r. 2008 byla ukončena platnost smlouvy a 
dosavadní  podmínky  smlouvy  přešly  na  nástupnickou  firmu  UNICORN  STATION 
Ltd., kdy přidělená IP adresa se mohla z technických důvodů v době trvání smlouvy 
vícekrát změnit. U hlavního líčení zejména stvrdil svou výpověď z řízení přípravného 
a dále dodal, že po splnění všech náležitostí byl kontrakt podepsán panem V., který 
mu byl zřejmě správcem sítě představen a subjektu byla přidělena veřejná IP adresa, 
která je jedinečná a dá se podle ní identifikovat subjekt, nikoliv uživatel, poněvadž za 
adresou  může  být  schováno  více  uživatelů  internetového  připojení.  Svědek  Ing.  T. 
tvrdil,  že  nebyl  na  ně  vznesen  požadavek  možnosti  připojení  z jiného místa, než 
které  bylo  sjednáno  prvotní  smlouvou,  bez  jejich  vědomí  není  možno  takto 
postupovat,  neboť  se  jedná  o bezdrátovou  technologi ,  kdy  zmíněné  přemístění  by 
muselo být realizováno v součinnosti  s něma,  aby  technický  spoj  fungoval.  Pokud 

pokračování 
 
131 
sp.zn. 30T 7/2011 
z technických  důvodů  dojde  ke  změně  IP  adresy,  subjekt  je  vyrozuměn  a  zpravidla 
se uzavře dodatek ke smlouvě, neboť zákazník musí být informován, že má jinou IP 
adresu.  Posléze  svědek  odborně  vysvětloval,  že  v podstatě  IP  adresa  je  svázána 
s nějakým hardwarem, resp. firewallem, což je zařízení, které je umístěno u klienta. 
V souvislosti s dalším odborným vysvětlením zmíněné problematiky soud na výslech 
svědka  odkazuje.  Pokud  by  se  např.  celá  firma  přestěhovala  do  Zlína,  nebylo  by 
možné si rovněž přenést toto zařízení včetně IP adresy, neboť by to nebylo funkční, 
avšak pokud někdo bude sedět ve Zlíně, může za určitých podmínek na internet přes 
IP adresu přistoupit. Výslech svědka byl v podstatě srozumitelný, věcný, není nutné 
tudíž znovu shrnovat či akcentovat, co vše z jeho výpovědi bylo zjištěno.  
 
V souvislosti s problematikou IP adres obžalovaný Roman V.  prostřednictvím 
svých obhájců předložil odborné vyjádření Ing. Š., jež se nachází ve spise na č.l. 
12080 – 12083 – svazek 41, kdy zpracovatel byl rovněž k této expertize vyslechnut.  
 
 
V úvodu  odborného  vyjádření  zpracovatel  konstatuje,  jaké  materiály  měl 
k dispozici. Expertíza  měla  odpovědět  na  dotaz,  zda  je  možné  dospět  k závěru,  že 
převážná část transakcí společnosti Barella, Europe Oil Limited, Centra Rafinery, 
Ltd., Newington Industries Limited, FUEL POOL, Ltd., CZ -  ADEA,  organizační 
složka, Pattersone Oil byly zadávány z IP adresy 217.197.156.143,  patřící  objektu 
na ul. V. Ing. Š.  konstatoval, že do elektronického bankovnictví KB, a.s., se lze 
přihlásit  z různých  IP  adres  pomocí  jednoho  certifikátu.  V zaslaných  sděleních 
peněžní  ústav  převážně  sděloval  datum,  čas  a  IP  adresu  přihlášení  subjektu  do 
elektronického  bankovnictví.  To  vyplývá  i  ze  skutečnosti,  že  počet  IP  adres 
evidovaných bankou za jeden den k jednomu  účtu  převyšuje  počet  provedených 
transakcí dle výpisu k tomu  kterému  účtu.  Posléze  následuje  přehled  nesrovnalostí 
dle  jmenovaného,  díky  kterým  vyvstávají  pochybnosti  o  správnosti  údajů 
poskytnutých  KB,  a.s.,  kdy  např.  počet  IP  adres  za  ten  který  konkrétní  den  zcela 
neodpovídá počtu plateb společností, např. 16.2.2010 byly z účtu společnosti Barella 
odeslány  tři  různé  platby,  přičemž  v přiloženém  seznamu  IP  adres  byla  uvedena 
pouze  jedna.  Ve  vztahu  ke  konkrétním  údajům,  které  vyplývaly  z předložených 
dokumentů (převážně tabulky v programu MS Excel) nelze říci, že je při přístupu do 
internetového bankovnictví používána stále stejná adresa 217.197.156.143. Použité 
IP  adresy  se  mění  a  z údajů  k jednotlivým  společnostem  nenalezl  případ,  že  by 
všechny  přístupy  byly  prováděny  z jedné IP adresy.  Posléze  se  vyjadřoval 
k jednotlivým  subjektům,  ke  kterým  jeho  zkoumání  bylo  zaměřeno  s tím, že 
výjimkou společnosti FUEL POOL, Ltd. akcentoval, že přihlášení uživatelé a IP 
adresy  neobsahuje transakce svázané s IP adresami. Toliko již ve vztahu ke 
zmíněné  společnosti  FUEL  POOL,  Ltd.  konstatoval,  že  u  této  jako  jediné  byly 
uvedené transakce v souvislosti s IP  adresami.  U  hlavního  líčení  na  své  expertize 
setrval a akcentoval, že z materiálů,  které  měl  k dispozici, nelze dovodit, že platby 
byly  prováděny  z nějaké  konkrétní  IP  adresy.  Zmíněné  materiály,  se  kterými 
disponoval, nesvazovaly platbu jako takovou s IP  adresou  jako  takovou,  neboť 
existuje zvlášť seznam IP adres a zvlášť výpis plateb. Informace byly oddělené, tzn. 
že  byly  zvlášť  platby,  pak  bylo  třeba  „user  ID“,  nebo  tam  byla  IP  adresa  a  čas 
přihlášení, což neznamená čas transakce. Dalo se tudíž zjistit, co bylo použito, ale 
ne  kdy  a  jak.  Po  vyhodnocení  zkoumaných  dokumentů  s ohledem na absenci 
transakce svázané s IP adresami nemůže potvrdit, že většina plateb byla prováděna 
z IP adresy s koncovkou  143,  jež  patřila  objektu  V.  Naproti  tomu  připustil,  že 
zmíněná adresa se objevovala, avšak nemá žádnou statistiku jak často. Ing. Š. není 

pokračování 
 
132 
sp.zn. 30T 7/2011 
zapsán v seznamu  znalců,  avšak  veškerá  problematika  týkající  se  počítačů  je  jeho 
koníčkem i profesí. Aby bylo možno přihlásit se z různých IP adres pomocí jednoho 
certifikátu, musí jej daný subjekt získat, neboť se jedná něco jako elektronický klíč, 
osvědčení, jež vydává KB pověřené osobě. Certifikát umožňuje komunikaci subjektu 
s peněžním  ústavem. Pokud  bude  subjekt  disponovat  s certifikátem, může se spojit 
s peněžním ústavem z kterékoliv IP adresy po splnění dalších podmínek, ať již bude 
např.  v Ostravě  nebo  v cizině.  Pokud  byl  dotázán,  zda  se  evidují  jen  příkazy 
k platbám  či  i  nahlédnutí  na  účet  za  pomocí  certifikátu  a  IP  adresy,  uvedl,  že  „je 
přesvědčen“,  že  to  lze  rozlišit.  Domnívá  se  však,  že  nahlédnout  na  účet  bez 
certifikátu nelze. Ing. Š. byl rovněž dotázán na situaci, když by subjekt se podíval na 
účet ve stejný den dvakrát a podal by dva příkazy k platbě, pak příkazy by byly dva, 
avšak záznamy by byly čtyři, neboť dvakrát by nahlížel na účet.  Jmenovaný rovněž 
vyjádřil názor, že je to na bance, aby tuto skutečnost upřesnila. Pokud byl dotázán, 
zda z jednoho  záznamu  je  možno  realizovat  tři  různé  platby  za  použití  jedné  IP 
adresy, uvedl, že je možno zadat transakcí kolik subjekt chce.  
 
 
Ing.  Š.  ve  svém  odborném  vyjádření  pod  písmenem  A/  Barella,  s.r.o., 
z materiálů, které měl k dispozici, konstatoval, že (č.l. 12801 v.t.): Příloha k č.l. 5973 
nazvaná „přehled IP adres – 10211399.xls“, zde bylo použito více jak 100 unikátních 
IP  adres,  přičemž  za  období  od  1.4.2009  až  11.2.2010  to  bylo  30  IP  adres,    CD 
předané objednateli policejním orgánem jako příloha č.l. 5973, soubor „10211399 –
doplnění.xls“  obsahuje  transakce  a  uživatele,  nikoliv  vazbu  na  IP  adresy.    Příloha 
k č.l.  5758,  soubor  „10209399.xls“  obsahuje  přihlášení  uživatele  a  IP  adresy, 
neobsahuje transakce svázané s IP adresami. K tomuto konkrétnímu tvrzení a 
zjištění nalézací soud konstatuje, že na médiu pod označením „přehled IP adres – 
10211399.xls“  se  nachází  jednak  označení  účtu  společnosti  Barella,  a  to  č. 
511013870237,  dále  čísla  účtu  společnosti  Central  Rafinery  Ltd.,  a  to  č. 
432397040287,  a  dále  číslo  účtu  společnosti  Newington  Industries  Limited,  a  to  č. 
27938478023. V další  části  se nachází údaj, kdy a v kolik hodin došlo k transakci 
včetně příslušné IP adresy. Údaje na tomto médiu jsou od 14.3.2007 do 11.2.2010. 
Pokud se podíváme na období rozhodné pro páchání nyní projednávané trestné 
činnosti,  tzn.  cca  od  1.4.2009  do  12.2.2010  (údaje  jsou  ukončené  již  zmíněným 
datem),  pak  je  možno  zcela  zodpovědně  konstatovat  (pouhým  nahlédnutím  na 
zmíněné  médium),  že  víc  než  90 %  bezhotovostních transakcí  bylo zadáno z IP 
adresy 217.197.156.143
.  Od  1.4.2009  do  12.2.2010  podle  těchto  údajů  došlo cca 
k 23000 transakcí (27355 –  3980). K obsahu  přílohy  k č.l.  5758,  soubor 
„10209399.xls“ nalézací soud konstatuje, že tyto informace je nutno dát do 
souvislosti se zprávou KB, a.s., ze dne 16.2.2010 (č.l. 5758), dle které KB, a.s. na 
přiložené disketě zasílá výpisy z účtu společnosti Barella, s.r.o., Central Rafinery Ltd. 
a Newington Industries Limited, informace o IP adresách a identifikaci osob, které 
mohou zadávat příkazy prostřednictvím internetového bankovnictví. Na předmětném 
médiu je zadokumentováno  „USER  ID,  datum  přihlášení,  certifikát  ID  a  IP  adresa. 
Tyto údaje jsou zakotvené od 2.1.2009 do 8.2.2010. Opětovně pouhým nahlédnutím  
je  možno  konstatovat,  že    minimálně  v 90 %  je uvedena adresa 217.197.156.143 
spojená s V.  453,  Kroměříž,  dále  je  poukázáno  na  provázanost  účtu  s USER ID, 
zajímavý  poznatek  byl  učiněn  v tom  směru,  že  příslušné    pokyny  k bezhotovostní 
transakci byly zadány z USER  ID  č.  108017154  patřící  osobě  Ing.  Věře  Š.  V této 
souvislosti rovněž nutno akcentovat zjištění z příslušného média, že dispoziční právo 
k účtu  společnosti  Central  Rafinery  Ltd.,  č.ú.  432397040287,  má  obžalovaný 
Radomír  V.  s přiděleným  USER  ID  č.  124110092.    Akcentovat  rovněž  je  nutno,  že 

pokračování 
 
133 
sp.zn. 30T 7/2011 
s ohledem na shora uvedená zjištění právě Ing. Š. pod svým USER ID č. 108017154 
zadávala mj. pokyn k bezhotovostní transakci z účtu  společnosti  Europe  Oil, 
PATERSONE OIL. S ohledem  na takto provedený rozbor a další zjištění soudu se 
tvrzením  a argumentací Ing. Š. nalézací soud blíže zabývat nebude.  
 
 
Ze  sdělení  Celního  ředitelství  Olomouc  (č.l.  6294  a  dál)  bylo  zjištěno,  že 
společnost NWT Computer, s.r.o., poskytovala na základě smlouvy č. 49/2001 (č.l. 
6297  a  dál)  o  poskytování  přístupu  k síti  internet  ze  dne  15.11.2001  společnosti 
WORLD SERVIS, spol. s r.o., v té  době  se  sídlem  Antonína  Dvořáka,  Hradec 
Králové, zastoupené Radomírem V.,  přístup  k síti  internet.  Poskytované  připojení 
k síti internet bylo  a do současnosti je vázáno na adresu zákazníka V. 453, 767 01  
Kroměříž, kdy je přístup do sítě internet poskytován bezdrátově do budovy a další 
rozvod v budově je řešen v reži   zákazníka  prostřednictvím síťových kabelů, tzn. že 
z pohledu  poskytovatele  internetového  připojení  nelze  zjistit  histori   připojení 
konkrétního  počítače v budově  k síti internet. Ze zpráv NWT Computer, s.r.o., bylo 
zjištěno,  že  dne  3.1.2008  (č.l.  6311  a  dál)  ke  změně  smluvního  vztahu  v rámci 
poskytování přístupu do sítě internet vázaného na adresu V. 453, Kroměříž, kdy byl 
uzavřen  nový  smluvní  vztah  mezi  poskytovatelem  NWT  Computer,  s.r.o.,  a 
účastníkem UNICORN STATION LTD. se sídlem London, zastoupeným oprávněnou 
osobou paní Fox a kontaktní osobou Thomas P.  Dle uzavřeného smluvního vztahu 
poskytuje v současné době společnost NWT Computer, s.r.o., účastníkovi UNICORN 
STATION  LTD.  přístup  do  sítě  internet  prostřednictvím  dvou  IP  adres 
217.197.156.143 a 217.197.156.149.  
 
 
S ohledem  na  výpověď  svědka  Ing.  T., Ing. Š., jím vyhotovené odborné 
vyjádření, jakož i materiály – důkazy povahy listinné shora citované je možno učinit 
závěr, že IP adresa 217.197.156.143 je vázána na adresu V. 453/3, Kroměříž.  IP 
adresa je v informatice  číslo,  které  jednoznačně  identifikuje  síťové  rozhraní 
v počítačové síti, která používá internetový protokol.  Pokud svědek Ing. T. si nebyl 
jist s kým uzavíral příslušnou smlouvu, pak z materiálů předložených poskytovatelem 
bylo jednoznačně zjištěno, že se jednalo o obžalovaného Radomíra V. IP adresa je 
tedy „popis“ umístění konkrétního počítače k internetové síti, aby mohl být zájemcem 
o komunikaci s ním  nalezen.  Připojen  může  být  přímo  počítač  uživatele  sítě  nebo 
počítač s funkcí serveru, který pak zastupuje více uživatelských počítačů. Chrání je 
proti virovým nebezpečím z externí sítě (tzv. Firewall – ohnivá zeď, která propustí jen 
neškodné informace). Prostřednictvím externí internetové sítě se komunikuje rovněž 
s bankami, která si však klienty (zájemce o komunikaci s ní)  prověřuje 
prostřednictvím  své,  klientovy  přidělené  identifikace,  kterou  je  certifikát  označený  
jako USER ID
.  Kdo  jej  zná  a  bance  „předloží“  (zadá  při  žádosti  o  vstup  do 
bankovního  informačního  systému),  tomu  banka  v komunikaci vyhoví. Odkud se ke 
komunikaci bance hlásí, není pro banku omezením. Návštěvníkovi, který zná patřičný 
ID, komunikaci umožní, ať se hlásí z jakékoliv IP adresy. Banka nepozná, když se se 
správným certifikátem (klíčem) bude z jakékoliv IP adresy hlásit jiná osoba, než které 
byl ID certifikát přidělen. Používání IP adres firmami či pracovníky, co na ni nemají 
svá  pracoviště,  prakticky  vždycky  znamená,  že  tak  konají  s vědomím  někoho,  kdo 
tam  pracoviště,  resp.  přístup  má.  V souvislosti s odborným  vyjádřením  Ing.  Š. 
nalézací soud konstatuje, že jeho zásadní výhrada spočívající v tom, že s ohledem 
na  materiály,  které  měl  k dispozici, nebyl schopen ztotožnit konkrétní platbu 
s konkrétní IP adresou. Proti tomuto  závěru  nelze  zřejmě  ničeho  namítat.  Nalézací 
soud však konstatuje, že spisový materiál není tvořen pouze „materiály“, které měl 

pokračování 
 
134 
sp.zn. 30T 7/2011 
svědek  k dispozici a které jsou vyjmenovány v bodě  3  jeho  expertizy.  Soud  má 
k dispozici  kompletní  trestní  spis  včetně  řady  médií, na kterých jsou 
zadokumentované příslušné platby a pohyby na účtech. Jak obžaloba, tak i soud 
nikdy netvrdila a netvrdí, že všechny transakce vyjmenovaných společností (v 
bodě  1  expertizy)  byly zadávány z IP  adresy  patřící  objektu  na  ul.  V.  Naproti 
tomu, že takto bylo  činěno v „převážné části“, soud nic nemění, neboť o tom 

svědčí  údaje  zejména  poskytnuté  peněžními  ústavy,  kdy  se  jedná  o  tisíce 
plateb  zadané  právě  z IP adresy na ul. V.,  na  což  nepochybně  bude  ještě 
poukázáno
.  Pokud bylo vytýkáno Ing. Š.,  že  např.  počet  IP  adres  za  ten  který 
konkrétní  den  neodpovídá  počtu  plateb  společnosti,  např.  16.2.2010  byly  z účtu 
společnosti  Barella  odeslány  tři  různé  platby,  přičemž  v přiloženém  seznamu  IP 
adres je uvedena toliko jedna adresa, možno pouze konstatovat, že z jedné IP 
adresy  byly  vydány  příkazy  na  tři  různé  platby  apod.  Některé  další  v očích  svědka 
nesrovnalosti a pochybnosti byly vysvětleny i v rámci jeho výslechu u hlavního líčení, 
na což soud odkazuje. I expert Ing. Š.  sám  doznává,  že  např.  ve  vztahu ke 
společnosti  FUEL  POOL,  Ltd.  jsou  uvedené  konkrétní  transakce  v souvislosti 
s konkrétními  IP  adresami.  Soud  je  přesvědčen,  že  údaje  poskytnuté  peněžními 
ústavy jsou správné a dostatečné. Je nutno si uvědomit, že je řešen „daňový podvod“ 
a tudíž není třeba  detailně  přiřazovat  jednotlivé  transakce  k IP adrese s koncovkou 
143, pokud v dalších mnoha případech tomu tak je. Z toho důvodu je právě používán 
obrat „převážná část“, nikoliv pojem absolutní. 
 
 
V souvislosti s IP adresou 217.197.156.143 se objevilo  i jméno Jiří  A.  Tento 
byl vyslechnut policejním orgánem v přípravném  řízení  dne  7.12.2010,  kdy 
k předmětu  výslechu  vypověděl  (č.l.  4062  –  4065),  že  vykonával  práci  řidiče  – 
asistenta  pro  Jiřího  T.  a v této  souvislosti  jezdil  i  do  Kroměříže,  kde  na  dvoře  asi 
jednou či dvakrát potkal obžalovaného Radomíra V. Taktéž několikrát na dvoře viděl i 
Romana  V., s Dušanem  G.  při popsaných návštěvách Kroměříže  vykouřili společně 
cigaretu  na  dvoře.  H.,  Š.,  Z.,  U.  nezná.  Pokud  byl  cíleně  dotazován,  zda  měl 
elektronický  bankovní  přístup  k účtu  společnosti  Barella  a  zda  obdržel  elektronický 
bankovní  klíč,  uvedl,  že  o  tom  mu  není  nic  známo,  takovéto  informace  měl  slyšet 
poprvé.  Naproti  tomu  připustil,  že  něco  v bance  zřizoval,  avšak  vše  si  bral  T., 
kterému dal plné moci. Jako statutární orgán měl působit v „té petrochemické alianci, 
moravské peněžní“, dále si již nevzpomenul. K cílenému dotazu, zda zná firmy CZ - 
ADEA a MTT TRADE, uvedl, že ano, neboť v těchto byl jako statutární zástupce, u 
CZ  -  ADEA  jako  vedoucí  organizační  složky.  Čím  se  tyto  firmy  zabývaly  neví,  ke 
všem  měl  udělenou  plnou  moc  T.,  který  se  o  vše  staral  a  když  tento  vážně 
onemocněl, vykonával jeho pokyny. Měsíčně pobíral mzdu kolem 20.000,- Kč. Zda T. 
měl nějaké zplnomocnění jednat za společnost Barella, mu není známo. U hlavního 
líčení uvedl, že společnosti Barella, PetroJet, EUROJET nezná, v letech 2004 – 2008 
pracoval jako řidič u T., který působil ve společnosti WORLD SERVIS jako předseda 
představenstva. T. vezl rovněž do společnosti ČEPRO snad jednou či dvakrát. Dle 
jeho názoru měl pan V. sídlo v Kroměříži na ul. V., neviděl však, zda T. šel za ním do 
kanceláře, neboť on dovnitř nechodil. Neví, k čemu slouží elektronický bankovní klíč. 
Opětovně  připustil,  že  v KB  něco  „zřizoval  nebo  podepisoval“,  něco  ohledně 
elektronického  bankovního  klíče,  vše  zařizoval  T.  Tuto  službu  po  něm  zdůvodnil 
potřebou  k nějakému  obchodování.  S žádným  účtem  nikdy  nemanipuloval,  ale  asi 
k němu  přístup  měl.  Opětovně  akcentoval,  že  T.  vždy disponoval s plnou mocí. 
Pokud  před  policejním orgánem  tvrdil, že pobíral mzdu kolem 20.000,-  Kč,  asi  se 
špatně  vyjádřil,  T.  byl  zavázán,  neboť  tento  mu  dal  práci,  když  byl  nezaměstnaný. 

pokračování 
 
135 
sp.zn. 30T 7/2011 
Pracoval  u  něj  do  15.1.2009,  resp.  do  konce  r.  2008.  On  sám  se  nikdy  žádného 
obchodování s minerálními oleji nezúčastnil.  Do  Kroměříže  jezdili  tak  dvakrát  do 
týdne. K cílenému dotazu obžalovaného Radomíra V., zda T.  udělil generální plnou 
moc, uvedl, že zda se jednalo o generální neví, avšak plnou moc od něj měl.  
 
 
S ohledem  na  samotný  obsah  výpovědi  svědka  A.  jak  před  policejním 
orgánem tak před nalézacím soudem je zcela evidentní, že jmenovaný sloužil jako 
tzv. bílý kůň, neboť tento neměl nejmenší ponětí o jakémkoliv podnikání, účetnictví či 
zodpovědnosti.  Za  práci  včetně  odměny  byl  ochoten  dělat  jednatele  ve 
společnostech,  u  kterých  to  po  něm  požadoval  T.,  kterému  vždy  udělil  plnou  moc. 
Pokud tento disponoval s elektronickým  bankovním  klíčem,  pak  vyloženě  sloužil 
k jiným  zájmům  jako  figura  nastrčená  a  zneužitá.  Pokud  svědek  A.  opakovaně 
zmiňoval  svědka  T., pak je  nutno  upozornit  na  dvě  věci,  a  to  jednak  na  tvrzení 
svědka, dle kterého měl pro A. pracovat do konce r. 2008, a jednak na tu skutečnost, 
že  T.  v této  trestní  věci  stíhán  není,  a  tudíž  jeho  eventuálním  podílem  se  soud 
zabývat nebude. Nalézací soud rozhodně vylučuje, že by např. T. mohl být zneužit 
obžalovaný H., a to např. i s ohledem na již zmíněný obsah mailové korespondence. 
 
 
V průběhu dokazování v rámci tohoto trestního řízení byl opakovaně navržen 
zejména obžalovaným H.  prostřednictvím  advokáta  JUDr.  Kaláče  výslech  svědka 
Jiřího T.. K tomuto návrhu se v průběhu připojili i další obhájci jménem svých klientů.  
V průběhu hlavního líčení konaného dne 18.2.2013 (č.l. 14357) JUDr. Kaláč předložil 
soudu  „výpověď  T.“  zadokumentovanou  na  DVD  (č.l.  14323)  s tím, že 
prostřednictvím syna  svědka T. mu zaslal mailovou adresou otázky, na které tento 
odpověděl,  přičemž  tyto  odpovědi  jsou  zadokumentované  na  soudu  předloženém 
médiu. Vzhledem k tomu, že kvalita záznamu (dle sdělení samotného předkladatele) 
nebyla dobrá, proto  byly  odpovědi  přepsané  a  tyto  byly  soudu  předložené  –  č.l. 
14324  –  14326. V rámci  zmíněného  hlavního  líčení  soud  nepřistoupil  k takovémuto 
navrhovanému  zprocesnění  výslechu  svědka,  neboť  nebyly  splněné  procesní 
podmínky. Jmenovaný nebyl vyslechnut žádným orgánem činným v trestním řízení ať 
již  na  území  ČR  či  v rámci dožádání –  právní  pomoc,  taktéž  nebyl  poučen  dle 
trestního řádu a nebyla řádně ověřena jeho totožnost.  
 
 
Vzhledem k tomu, že návrh na výslech tohoto svědka, jak již shora uvedeno, 
byl činěn opakovaně, soud se musel vypořádat s touto námitkou s tím, že opětovně 
bylo navrhováno zprocesnění vyjádření Jiřího T. předložené soudu ať již na médiu či 
v písemné  formě.  Nalézací  soud  po  zvážení  dospěl  k závěru,  že  aby  mohl  správně 
procesně  rozhodnout,  provede  navrhovaný  důkaz  a  posléze  zaujme  oficiální 
stanovisko. Vyjádření Jiřího T. na předloženém DVD bylo skutečně ve velmi špatné  
kvalitě  a  tudíž  jeho  přehrání  v rámci  hlavního  líčení  v jednací  síni  bylo  vyloučeno.  
V samotném úvodu zadokumentovaného  (na  médiu)  vyjádření  byl  „nějaký  fousatý 
muž“, který o sobě tvrdil, že je Jiří T. a za tímto účelem předkládal doklad – zřejmě 
cestovní pas, kterým se snažil svou totožnost objasnit. Taktéž jmenovaný 
v samotném úvodu sdělil, že své vyjádření má připraveno písemně a proto jej přečte. 
Již  pouze  tato  skutečnost  zpochybňuje  jeho  vyjádření  v tom  směru,  že  jmenovaný 
měl  předem  připraveno,  jak  má  na  otázky  odpovídat,  když  za  toto  své  vyjádření 
nemůže  nést  absolutně  žádnou  odpovědnost  či  sankci.  Soud  I.  stupně  posléze 
(vzhledem k tomu,  že  nebylo  možno  přehrát  DVD  s vyjádřením  muže  vystupujícího 
pod  jménem  Jiří  T.),  přečetl  jeho  odpovědi  na  položené  otázky,  jež  se  nachází  ve 
spise na č.l. 14324 – 14326. Po přečtení soudu předloženého materiálu bylo zaujato 

pokračování 
 
136 
sp.zn. 30T 7/2011 
následující  stanovisko.  Vyjádření  osoby  vystupující  pod  jménem  Jiří  T.  ať  již  na 
soudu předloženém médiu (DVD) či v písemné podobě nebude akceptováno, neboť 
pokud  toto  vyjádření  má  sloužit  jako  výpověď  svědka,  nejsou  splněné  zákonné 
podmínky související s výslechem svědka dle trestního řádu, a to v jakékoliv podobě.  
K obsahu  tohoto  materiálu  tudíž  nebude  přihlíženo.  Rozhodně  není  možno 
akceptovat vyjádření jmenovaného v takové podobě, jak bylo soudu předložené, jako 
nějakou náhražku za procesní svědeckou výpověď.  
 
 
V dalším  průběhu  dokazování  však  bylo  zjištěno,  že  s ohledem na zahájené 
úkony trestního řízení ve  vztahu k Jiřímu T. byl na tuto osobu  vydán Mezinárodní 
zatýkací rozkaz orgány činnými v trestním řízení v ČR.  Současně bylo zjištěno, že 
jmenovaný  měl  být 11.1.2013 zadržen v Argentině  (č.l. 14374  – 14375). Vzhledem 
k této  skutečnosti  soud  učinil  dotaz  na  Ministerstvo  spravedlnosti  ČR  za  účelem 
zjištění,  zda  skutečně  byl  Jiří  T.  zadržen v Argentině  a  v jakém event. stádiu se 
nachází  jeho  vydání,  neboť  ze  zkušeností  bylo  zjištěno,  že  extradice,  pokud  k ní 
vůbec  dojde,  může  trvat  i  jeden  rok  a  víc.  Ministerstvo  spravedlnosti  ČR  soudu 
sdělilo  (č.l.  14441),  že  Jiří  T.  6.2.2013  vzal  svůj  souhlas  s vydáním  do  ČR  zpět. 
V takovém případě je nutno extradiční žádost projednat s příslušnými argentinskými 
orgány, což s ohledem na zkušenosti bude trvat několik měsíců či spíše let. Zdaleka 
nelze odhadnout, v jakém časovém období, popř. zda vůbec bude povoleno vydání 
jmenovaného do ČR. Vydávání ze zemí Latinské Ameriky probíhá zpravidla déle než 
jeden  rok.  Nalézací  soud  za  účelem  zajištění  maximální  objektivity  opětovně 
kontaktoval  Ministerstvo  spravedlnosti  ČR  s dotazem  (č.l.  14649),  zda  je 
s Argentinou  smluvně  upravena  problematika  výslechu  svědka    za  pomoci 
videokonference  či  telefonu  apod.    Příslušný  odbor  sdělil  (č.l.  14898),  že  Česká 
republika s Argentinou nemá uzavřenou žádnou dvoustrannou smlouvu. Ministerstvu 
spravedlnosti  rovněž  není  známa  existence  žádné  mnohostranné  smlouvy,  jejíž 
smluvní  stranou  by  byla  Česká  republika i Argentina, která by možnost 
videokonference upravovala.  S ohledem na absenci smluvního základu s Argentinou 
Ministerstvo nedoporučuje výslech prostřednictvím videokonference. 
 
 
S ohledem  na  shora  uvedené  konkrétní  skutečnosti    soud  I.  stupně  výslech 
svědka Jiřího T. zamítl.  
 
 
Důležité  bankovní  údaje  k účtům  zájmových  obchodních  společností
důležité  bankovní  informace  ke  zjištěným  IP  adresám, jakož i další podstatné 
materiály  pro  řešení  této  trestní  věci  byly  orgánů  činným  v přípravném  řízení  po 
splnění předchozích zákonných podmínek sděleny peněžními ústavy, a to zejména 
KB, a.s.,  kdy tyto materiály se nachází zejména ve svazku 15, 16, 24, 25. Pokud 
obžalovaní  prostřednictvím  obhájců  se  snažili  zpochybnit  relevantnost 
poskytnutých údajů, pak soud I. stupně tyto nemohl akceptovat. Nelze přehlédnout, 
že  každému  sdělení,  poskytnutým  údajům  či  materiálům  ať  již  v písemné, event. 
elektronické podobě předcházela oficiální žádost policejního orgánu. Na to zejména 
KB,  a.s.,  vždy  originálním  přípisem  reagovala na žádost policejního orgánu a 
sdělovala, jaké materiály,  v jakém rozsahu či v jakém obsahu předkládá. Pokud se 
nejednalo o originály, pak ve spise se nachází kopie, jež souhlasí s originálem, např. 
č.l.  5874 a  dál.  V současné  době  je  zcela  běžné,  že  peněžní  ústavy  zasílají  údaje 
zejména  týkající  se  pohybu  na  účtech  v elektronické  podobě.  I  tato  média  tvoří 
součást trestního spisu a byla zprocesněna. Rovněž nelze přehlédnout, že peněžní 
ústavy  jsou  si  plně  vědomé,  komu  a  za  jakým  účelem  materiály  předkládají. Dle 

pokračování 
 
137 
sp.zn. 30T 7/2011 
názoru  soudu  nemají  nejmenší  důvod  jakékoliv  manipulace  s těmito  údaji  či 
poskytnutí údajů nepravdivých. Rovněž je nutno konstatovat, že i takto zjištěné údaje 
byly hodnocené ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., na základě čehož dospěl soud 
k závěru,  že  tyto  údaje  jsou  v plném souladu s popisem  průběhu  skutkového  děje, 
jež vzal nalézací soud za prokázané a o kterém nemá důvodné pochybnosti. I tyto 
údaje jsou pouze jedny z mnoha, které bylo nutno hodnotit v již zmíněném smyslu.  
 
 
Vyhodnocením  již  zmíněných  bankovních  informací  bylo  zjištěno,  že 
dispoziční  právo  k účtu  č.  432397040287/0100,  jehož  vlastníkem  je  společnost 
Central Rafinery Ltd., má obža