Číslo jednací:
35T 7/2008 - 3102
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7. ledna 2009 v Plzni
v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivety Zítkové a přísedících Mgr. Věry Šaškové
a Mgr. Miroslava Šteinbacha,
t a k t o :
Obžalovaný
Sxxxxxxxx Zxxxxxxxx
nar. xx.xx.19xx, bytem Zxxx, Bxxxxxxxxx 6xx, okres xxxxxxx xxxxxxxxxx, t.č. ve výkonu trestu
ve Věznici Plzeň v jiné trestní věci,
j e v i n e n ,
pokračování
2
35T 7/2008
ž e
odsouzení Ixxxx Gxxx, Mxxxxx Zxxxxxx a Pxxx Bxxxxx se počátkem roku 1996 v přesně
nezjištěném místě v České republice dohodli na jimi organizovaném dovozu 96% lihu
z lihovarů v Itálii do České republiky, při němž bude v místě nakládky celním orgánům
deklarován vývoz lihu do Litevské republiky, před jeho dovozem do České republiky budou
řidičům jízdních souprav přepravujících líh vyměněny doklady o vývozu lihu za doklady o
tranzitu jiného zboží nepodléhajícího spotřební dani, které řidiči předloží na vstupu do České
republiky orgánům celní správy, na území České republiky bude líh vyskladněn bez celního
projednání a na tranzitním celním prohlášení s nepravdivým údajem o přepravované
komoditě celník za odměnu potvrdí výstup jízdní soupravy se zbožím na Slovensko, a poté
sjednali Ixxx Gxxxx a Mxxxxx Zxxxxxx s dalšími obviněnými podloudnou přepravu lihu do
České republiky a v září 1996 prostřednictvím Kxxxx Pxxxxxxxx s celníkem Kxxxxx Nxxxxx
potvrzování nepravdivých údajů na tranzitních celních prohlášeních o výstupu kamionů se
zbožím do Slovenské republiky celníkem Zxxxxxx Hxxxxxxx, přičemž s využitím tranzitních
celních prohlášení získaných od Pxxxxx Bxxxxxx s nepravdivými údaji o přepravované
komoditě, které Zxxxxx Hxxxxx následně opatřil nepravdivým potvrzením o vývozu zboží do
Slovenské republiky přes hraniční přechod Bumbálka, dovezli do České republiky a
Sxxxxxxxx Zxxxx jízdní soupravou SPZ CE 89-50 a CE 11-39 přes hraniční přechod
Rozvadov, okres Tachov,
dne 18.11.1996 26.040 litrů 96% lihu odebraného dne 15.11.1996 v italském lihovaru
Deposito Fiscale VINAL S.p.A., Via Milano, 42, CASTEGGIO, jehož dovoz při vstupu do České
republiky celnímu orgánu deklaroval jako tranzit dřevěného nábytku pro slovenského
odběratele Satur, Piešťany,
dne 02.12.1996 26.040 litrů 96% lihu odebraného dne 27.11.1996 ve stejném lihovaru, jehož
dovoz byl při vstupu do České republiky celnímu orgánu deklarován jako tranzit keramické
žáruvzdorné stavebniny pro stejného slovenského odběratele,
dne 12.12.1996 26.256 litrů 96% lihu odebraného dne 09.12.1996 v italském lihovaru DISTER
- COOP, Via Granarolo, 231, FAENZA, jehož dovoz při vstupu do České republiky celnímu
pokračování
3
35T 7/2008
orgánu deklaroval jako tranzit osinkocementových desek pro slovenského odběratele Satur,
s.r.o., Bratislava,
dne 16.01.1997 26.000 litrů 96% lihu odebraného dne 14.01.1997 v italském lihovaru
Deposito Fiscale VINAL, S.p.A., Via Milano, 42, CASTEGGIO, jehož dovoz při vstupu do České
republiky celnímu orgánu deklaroval jako tranzit dřevotřískových desek pro slovenského
odběratele TSKI, s.r.o., Starý Smokovec,
přičemž tímto podloudným dovozem lihu a jeho vyskladněním na nezjištěném místě v České
republice, bez vědomí Celní správy České republiky, došlo ke zkrácení státu na spotřební
dani, dani z přidané hodnoty a na cle o
27.214.105,- Kč,
t e d y
ve větším rozsahu zkrátil daň a clo a takovým činem způsobil škodu velkého rozsahu,
č í m ž s p á c h a l
trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odstavec 1, odstavec 4
trestního zákona v platném znění a
o d s u z u j e s e
Podle § 148 odst. 4 trestního zákona za použití § 40 odst. 1 trestního zákona k trestu
odnětí svobody v trvání
č t y ř (4) roků.
Podle § 39a odst. 3 trestního zákona za použití § 39a odst. 2 písm. b) trestního zákona
se pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje
do věznice s d o z o r e m.
pokračování
4
35T 7/2008
O d ů v o d n ě n í
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni podal dne
19.8.2003 ke
zdejšímu soudu obžalobu na obžalované Ixxxx Gxxxx, Mxxxxxxx Zxxxxxx, Pxxxx Bxxxxxx,
Sxxxxxxxxx Zxxxxx, Lxxxxxxxx Bxxxxx, Vxxxxxxxx Kxxxxxx, Jxxxxxxx Šxxx a Jxxx Sxxxxxx, kterým
bylo kladeno za vinu spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné
platby dle § 148 odst. 1, odst. 3 trestního zákona ve znění platném ke dni 31.12.1997.
Krajský soud v Plzni
svým rozsudkem ze dne 8.11.2005 uznal jmenované obžalované
vinnými ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky dle § 148 odst.
1, odst. 4 trestního zákona, když obžalovaného Sxxxxxxxxxx Zxxxxx odsoudil podle § 148
odst. 4 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon jej
zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) trestního zákona do věznice s dozorem. Současně byl
obžalovanému Sxxxxxxxxx Zxxxxxxx uložen podle § 49 odst. 1 trestního zákona trest zákazu
činnosti spočívající v jakékoliv činnosti, jež je spojena s mezinárodní přepravou zboží a to na
dobu v trvání šesti roků. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný Sxxxxxxx Zxxxxx odvolání, o
němž rozhodoval
Vrchní soud v Praze, který rozsudkem ze dne 23.5.2006 postupoval tak, že
podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu ohledně obžalovaných Ixxxx Gxxxx,
Mxxxxxx Zxxxxxx, Pxxxxx Bxxxxxx, Sxxxxxxxxx Zxxxxx a Jxxxxxxx Šxxxxrozsudek Krajského
soudu v Plzni v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu vrchní soud znovu
rozhodl ohledně Sxxxxxxxxx Zxxxxxx, že jej
uznal vinným trestným činem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, odst. 4 trestního zákona v platném
znění a konkrétně obžalovaného Sxxxxxxxxx Zxxxxx odsoudil podle § 148 odst. 4 trestního
zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej zařadil do věznice
s dozorem. Další trest již obžalovanému Sxxxxxxxxx Zxxxxxxx uložen nebyl. Odsouzený
Sxxxxxxxx Zxxxx pak uvedený pětiletý nepodmíněný trest odnětí svobody nastoupil do
Věznice v Českých Budějovicích dne
18.10.2006 v 11.20 hodin. Předpokládaný
konec trestu
byl původně stanoven na den 18.10.2011.
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
13.8.2008 o dovolání odsouzeného Sxxxxxxxxx Zxxxxx tak, že podle § 265k) odst. 1, odst. 2
trestního řádu se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.5.2006 sp.zn. 3 To
pokračování
5
35T 7/2008
28/2006 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8.11.2005 sp.zn. 3 T 14/2003, a to v části
týkající se Sxxxxxxxxx Zxxxxx. Podle § 265k) odst. 2 trestního řádu se v rozsahu tohoto
zrušení zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dalším výrokem pak postupem
dle § 265l) odst. 1 trestního řádu přikázal Nejvyšší soud České republiky Krajskému soudu
v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České
republiky v návaznosti na toto rozhodnutí pak dal dne
13. srpna 2008 Věznici Plzeň příkaz
k propuštění jmenovaného Sxxxxxxxxx Zxxxxx z výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud České republiky dal krajskému soudu závazné pokyny spočívající
především v tom, že tento by měl v dalším řízení posoudit, zda skutek, pro který byl
obžalovaný Sxxxxxxxx Zxxxx uznán vinným a odsouzen v posuzované trestní věci, je či není
totožný se skutkem, pro který byl stejný obžalovaný uznán vinným rozsudkem Zemského
soudu v Norimberku ze dne 9.4.1998 sp.zn. 12 KLs 509 Js 1393/97. K tomuto závěru pak
dospěl nejvyšší soud komparací výrokové části rozsudku Krajského soudu v Plzni se
skutkovými zjištěními uvedenými pod body 6 – 9 zmíněného rozsudku Zemského soudu
v Norimberku. V dalším se pak měl Krajský soud v Plzni vypořádat s otázkou charakteru
účasti obžalovaného na posuzované trestné činnosti v tom smyslu, zda se jednalo o
spolupachatelství či o účastenství ve formě pomoci.
Krajský soud v Plzni jako soud věcně a místně příslušný dle § 17, § 18 odst. 1 trestního
řádu projednal v hlavním líčení konaném 7. ledna 2009 znovu trestní věc obžalovaného
Sxxxxxxxxx Zxxxxx a dospěl ke skutkovým zjištěním popsaným dopodrobna ve výroku tohoto
rozsudku.
Krajský soud v Plzni již ve svém prvním rozsudku ze dne 8.11.2005 týkající se všech
původně žalovaných osob včetně obžalovaného Sxxxxxxxxx Zxxxxx, rozdělil obžalované na
dvě skupiny, když ohledně obžalovaných Gxxxx, Zxxxxxx a Bxxxxxx shledal, že právě oni byli
osobami, které při daných dovozech byly v pozici
organizátorů, zatímco úloha jednotlivých
řidičů nebo soukromých dopravců či zaměstnanců dopravních firem tvoří skupinu druhou,
odlišnou svojí účastí na posuzované trestné činnosti. Senát Krajského soudu v Plzni, po
provedení rozsáhlého dokazování u hlavního líčení, uzavřel, že se obžalovaní společně
dohodli na jimi organizovaném dovozu 96% lihu z lihovaru v Itálii do České republiky, když
tohoto organizování se účastnily i osoby další. Ovšem ty nebyly postaveny před senát
Krajského soudu v Plzni. Tomu odpovídá šetření cizozemských orgánů, kdy v návaznosti na
toto šetření nelze odhlédnout ani od původního sdělení obvinění. Je tedy zřejmé, že na
organizování celé trestné činnosti se podílely ještě další osoby nad rámec osob, o nichž
rozhodoval senát Krajského soudu v Plzni svým rozsudkem z 8.11.2005. Z důkazů
pokračování
6
35T 7/2008
provedených při hlavním líčení vyplývá další účast osob na organizování nakládky lihu. Nelze
pominout nutnost objednání lihu, placení včetně vyhotovování fiktivních přepravních
dokladů případně nutnost dojednání přeprav nejenom na výstupní celnici, ale i na celnici
v Rozvadově a v neposlední řadě i objednání vhodných přepravců a zabezpečení vykládky
v předem stanovené lokalitě. Provedenými důkazy pak bylo nepochybně zjištěno, že to byli
právě dnes již pravomocně odsouzení Gxxxx a Zxxxxxx, kdo zajišťovali prostřednictvím
celníků Nxxxx a Hxxxxxx potvrzení dokladů o vývozu zboží na Slovensko, a že to byl právě
odsouzený Bxxxxx, kdo pod jménem Karel komunikoval s řidiči souprav, vyměňoval jim
přepravní doklady a dokonce spolupůsobil i při jednání na celnici.
Všechny tyto skutečnosti potvrzoval ve své výpovědi i obžalovaný Zxxxx. Ten se
ostatně již v přípravném řízení k nezákonnému dovozu lihu doznal a uvedl, že o tom, že je
nakládán líh mu řekla polsky mluvící osoba, se kterou byl v Itálii v blízkosti lihovaru
kontaktován. Věděl též bezpečně o tom, že jsou mu vyměňovány doklady deklarující jiný
druh zboží k proclení, navíc, že toto zboží je vykládáno na území České republiky, ačkoliv
podle nových dokladů jím předkládaných mělo být provezeno na Slovensko. Věděl tedy
bezpečně o tom, že je porušován tranzit zboží. Tohoto jednání se pak obžalovaný Sxxxxxxxx
Zxxxx dopouštěl zcela vědomě, dokonce v jednom případě s původně spoluobžalovaným
Kxxxxxxx, kterému předával své zkušenosti z předešlých jízd.
Již Vrchní soud v Praze se ve svém rozsudku ze dne 23.5.2006 neztotožnil s námitkami
uplatněnými v podaném odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8.11.2005, v
němž odvolatel poukazoval na totožnost skutku, za který byl obžalovaný Zxxxx ve Spolkové
republice Německo již pravomocně odsouzen. Vrchní soud tehdy uzavřel, že z provedeného
dokazování vyplynulo, že ve Spolkové republice Německo byl obžalovaný odsouzen za to, že
předkládal vyměněné padělané doklady na celnici na Waidhausu, čímž alkohol unikl řízení o
odkladu daní a vznikl tak bezprostředně daňový dluh podle zákona o lihovém monopolu na
území Spolkové republiky Německo ve výši nejméně
4.457,60 DM. Posuzované jednání
obžalovaného však spočívalo v tom, že převážel hraniční přechod Rozvadov podloudně líh,
přičemž tímto podloudným dovozem a jeho vyskladněním na nezjištěném místě v České
republice, bez vědomí Celní správy České republiky, došlo ke zkrácení státu na spotřební dani
a dani z přidané hodnoty a na cle ve výši
27.144.105,-- Kč.
Vrchní soud v Praze tehdy uzavřel,
že neshledává totožnost jednání a totožnost následku, jak namítal v podaném odvolání
obžalovaný Zxxxx. Vrchní soud nesdílel ani názor odvolatele, že ustanovení § 148 trestního
zákona je normou s blanketní dispozicí a poukazuje na komentář k trestnímu zákonu.
K zažalovanému trestnému jednání došlo na přelomu roku 1996 a 1997, byla způsobena
škoda na jednotlivých daních a clu vyčíslená v době nelegálních dovozů a měnit výši škody
v návaznosti na přijetí příslušných nových právních norem v návaznosti na vstup České
republiky do Evropské unie není důvodné.
pokračování
7
35T 7/2008
Senát Krajského soudu v Plzni ani poté, co provedl důkaz rozsudkem Zemského soudu
v Norimberku ze dne 9.4.1998 nedospěl k jinému závěru, než jaký je obsažen v rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 8.11.2005 a následně v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 23.5.2006. Rozsudkem Zemského soudu v Norimberku ze dne 9.4.1998 byl dle názoru
senátu Krajského soudu v Plzni Sxxxxxxxx Zxxxx odsouzen pro nesplnění povinnosti zcela jiné
povahy. Byl uznán vinným, že celní dokumenty, které jsou zapotřebí k nezdaněnému vývozu
alkoholu z území Evropské unie, neodevzdal na příslušném celním úřadu Waidhaus a
neodvedl daň.
Tento následek způsobil v době, kdy Česká republika nebyla členem Evropské
unie a nebyl tedy spáchán k její škodě. Uvedené následky pak zjevně nejsou totožné, když
každý z nich postihl jiný poškozený subjekt, a to ještě navíc rozdílným způsobem. Pro
posouzení totožnosti jednání popsaného ve výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
8.11.2005 a Zemského soudu v Norimberku ze dne 9.4.1998 je rozhodné posouzení jeho
kauzálního významu pro zkrácení daně. Takové hodnocení nelze provést bez hodnocení
právního režimu, v němž Sxxxxxxxx Zxxxx přepravoval líh z Itálie do České republiky. Tento
právní režim je zevrubně popsán ve zprávě Celního ředitelství Plzeň ze dne 23.7.2001, která
byla k důkazu čtena v rámci dokazování před vynesením prvního odsuzujícího rozsudku shora
citovaného.
V době dovozu lihu Sxxxxxxxxxx Zxxxxxx z Itálie do České republiky se jako základní
celní doklad v zemích Úmluvy (Evropská unie –
EU a Evropské sdružení volného obchodu –
ESVO) používal „Jednotný administrativní doklad“, v ČR to byl tiskopis označený jako
Jednotná celní deklarace –
JCD. Podle obsahu a účelu (podle celního režimu pro který je
doklad projednán), je označován zkratkami. V zemích EU např. doklad
EX (vývoz), T1 a T2
(režim společného tranzitu). V České republice se pak po vyplnění používá pro tento celní
doklad označení Jednotná celní deklarace, ve zkratce
JCD, případ. Jednotná celní deklarace
doplňková (při více položkách zboží) – např. pro režimy volný oběh nebo vývoz a tranzitní
celní prohlášení –
TCP pro režim tranzit, národní tranzit nebo režim společného tranzitu. Při
vývozu zboží z Evropské unie potvrzuje doklady vztahující se k vyváženému zboží místně
příslušný celní úřad odesílatele, které vyplní odesílatel nebo jiným zmocněná osoba,
zahraniční subjekt.
Doklady při vypravení zásilky přebírá dopravce (řidič). Tyto doklady jsou
při výstupu z Evropské unie předkládány celnímu úřadu. V případě vývozu do ČR ze
sousedních zemí nebo tranzitu zboží do třetích zemí výstupní celní úřad oba doklady
potvrzuje a daný režim ukončí. V případě vývozu do ČR ze sousedních zemí potvrzení o
výstupu celnice zasílá příslušnému cizozemskému vnitrozemskému celnímu úřadu a zároveň
odesílateli. Jako daňový doklad zde slouží potvrzení, doklad
D.A.A. U přeprav ethylalkoholu
provedených obžalovaným Zxxxxxx bylo zboží (ethylalkohol) projednáno v Itálii do režimu T1.
V posuzované věci se jednalo o režim vývozu zboží ze zemí společenství, přičemž bylo
pokračování
8
35T 7/2008
deklarováno, že zboží bude trvale ponecháno v nečlenské zemi. Při přepravě v rámci zemí
společenství jsou přitom uplatňovány zásady režimu společného tranzitu.
Ze shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že výše uvedený režim vykazuje všechna
pravidla a zásady režimu společného tranzitu, avšak režim musí být vždy ukončen
v okamžiku, kdy zboží opouští poslední zemi společenství, a to před vstupem do nečlenské
země. Zboží ve zmíněném režimu nemůže (legálně) vstoupit na území ČR, český celní úřad by
celní doklady nepřijal (ani by nemohl, neboť by příslušné výtisky TCP byly již deklarantovi
odebrány). Deklarant je tedy povinen předložit českému celnímu úřadu nové celní doklady a
navrhnout propuštění zboží do příslušného režimu (např. volný oběh, tranzit, společný
tranzit).
Z uvedeného celního režimu T1, v němž byl alkohol obžalovaným Sxxxxxxxxxx Zxxxxxx
z místa nakládky v Evropské unii přepravován, vyplývá, že zatajením celních dokladů
vystavených při nakládce alkoholu v Itálii před celními orgány SRN nemohlo dojít ke zkrácení
daně ve smyslu jejího nevyměření celním orgánem člena Evropské unie. Místně příslušný
celní úřad odesílatele ví o tom, kdo nezdaněný líh naložil a v jakém množství, neboť
vystavuje relevantní doklady vztahující se k lihu, který je deklarován jako zboží určené
k vývozu z Evropské unie. Skutečnosti jemu známé postačují k tomu, aby na jejich základě
byla vyměřena daň, která náleží členům Evropské unie, pokud přepravce lihu neohlásí na
příslušném celním úřadu vývoz alkoholu z Evropské unie a nedoloží tuto skutečnost celními
doklady.
Tím, že Sxxxxxxxx Zxxxx nedoložil celnímu orgánu, člena Evropské unie, vývoz lihu ze
SRN do nečlenské země Evropské unie, vznikl podle zjištění Zemského soudu v Norimberku
bezprostředně daňový dluh podle zákona o destilačním monopolu, který Sxxxxxxxx Zxxxx
nezaplatil. Pro tento následek byl také rozsudkem Zemského soudu uznán vinným a následně
odsouzen.
Pakliže byly celní doklady vystavené Sxxxxxxxxx Zxxxxxxx místně příslušným celním
úřadem (člena EU), v místě nakládky lihu významné pro vyměření daně celním úřadem, člena
EU, pak takové doklady byly pro vyměření daně orgánem celní správy ČR irelevantní, jak je
zřejmé ze zprávy Celního ředitelství Plzeň ze dne 23.7.2001. Ke zkrácení daně, která náležela
České republice spolu s dovozním clem, došlo jejím nevyměřením orgánem Celní správy ČR,
jemuž Sxxxxxxxx Zxxxx zatajil dovoz lihu a jemuž nepředložil nové celní doklady s návrhem na
propuštění zboží do volného oběhu v tuzemsku.
Zemským soudem v Norimberku byl tedy
Sxxxxxxxx Zxxxx uznán vinným a odsouzen za zatajení vývozu lihu z Evropské unie, když na
druhé straně Krajským soudem v Plzni byl odsouzen za zatajení dovozu lihu do České
republiky ze zemí Evropské unie. Oběma soudy byl odsouzen za omisivní jednání, avšak
každým z nich za omisivní jednání zcela jiného obsahu.
pokračování
9
35T 7/2008
S ohledem na shora uvedené senát Krajského soudu v Plzni uzavřel, že bylo nade vší
pochybnost prokázáno, že Zemský soud v Norimberku odsoudil Sxxxxxxxxx Zxxxxx za skutky
lišící se od skutků, pro které byl jmenovaný odsouzen Krajským soudem v Plzni původním
rozsudkem ze dne 8.11.2005, a to jak jednáním, tak i následkem. Krajský soud má za to, že
nejde o skutky totožné a nelze proto namítat, že pravomocné odsouzení Sxxxxxxxxx Zxxxxx
Zemským soudem v Norimberku vytvořilo zákonnou překážku podle § 11 odst. 4 tr.řádu
bránící odsouzení obžalovaného Krajským soudem v Plzni. Skutečnost, že byl Sxxxxxxxx Zxxxx
odsouzen rozsudkem Zemského soudu v Norimberku soud promítne do svých úvah o druhu
a výměře trestu, který byl obžalovanému Zxxxxxxx tímto rozsudkem uložen, jak o tom bude
hovořeno níže.
Nejvyšší soud ve svém usnesení též poukázal na to, že soudy (myšleno krajský a
vrchní soud) dostatečně neobjasnily otázku, zda obžalovaný Sxxxxxxxx Zxxxx jednal jako
spolupachatel, a to přesto, že obžalovaný námitku, že soudy řádně nezkoumaly, že se činu
dopustil toliko jako řidič a k jednotlivým úkolům byl ostatními pouze instruován, vznesl již
v předchozích stádiích trestního řízení. Nejvyšší soud pak poukazuje na to, že ani soud
druhého stupně (Vrchní soud v Praze) se okolnostmi vztahující se k tomu proč byl obžalovaný
Sxxxxxxxx Zxxxx uznán vinným jako spolupachatel, vůbec nezabýval. Dále Nejvyšší soud ČR
cituje ustanovení § 9 odst. 2 tr.zákona o spolupachateli a dále ustanovení trestního zákona
týkající se účastníka. Uložil Krajskému soudu v Plzni, aby znovu posoudil, jak byl obžalovaný
Sxxxxxxxx Zxxxx zapojen do trestné činnosti a se zřetelem k jeho roli a podílu na celém
jednání následně posoudil naplnění podmínek spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr.zákona či
event. pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zákona.
Senát Krajského soudu v Plzni považuje za nezbytné poznamenat, že Sxxxxxxxx Zxxxx,
ohledně něhož byl zrušen v dovolacím řízení Nejvyšším soudem ČR rozsudek krajského soudu
i rozsudek Vrchního soudu v Praze, není jediným řidičem kamionové dopravy, který se
v souvislosti s podloudným dovozem lihu z Itálie do České republiky, ocitl před Krajským
soudem v Plzni. Otázkou spolupachatelství či formy účastenství se tak i v jiných trestních
věcech ve vztahu k řidičům kamionů, kteří přepravovali líh z Itálie do ČR, zabývaly senáty
krajských soudů, v odvolacím řízení se posléze touto problematikou zabýval vrchní soud
v mnoha trestních věcech, které byly postupně zažalovány a odsouzeny.
Obžalovaný Sxxxxxxxx Zxxxx, stejně jako ostatní řidiči, jako přepravce nesl za
převážené zboží odpovědnost a nemohl přehlédnout zjištěná fakta. Obžalovaný Zxxxx věděl,
že je mu nakládán líh, doznal, že mu to sdělila polsky mluvící osoba, se kterou byl v Itálii
pokračování
10
35T 7/2008
v blízkosti lihovaru kontaktován. Nad tímto faktem se nepozastavil, nepozastavil se ani nad
tím, že ještě v průběhu jízdy byl kontaktován neznámou osobou, se kterou nemusel vůbec
ztrácet čas a která mu následně odebrala italské doklady od nákladu lihu a předala mu
doklady jiné s tím, aby je předložil při celním odbavení. Řídil se dispozicemi jemu neznámých
lidí ač jako zkušený řidič mezinárodní kamionové dopravy si byl vědom toho, že neveze
náklad zboží bez hodnoty, ale ve čtyřech krátce po sobě jdoucích jízdách vezl 130
dvousetlitrových sudů s 96% ethylalkoholem. Následně po vykládce zboží, bez toho, že by
řidič kontaktoval policii, je toto jeho počínání zopakováno. Obžalovaný tak činil s plným
vědomím toho, že komodita, kterou přepravuje, bude formálně změněna, a to za tím
účelem, aby byl stát krácen na spotřební dani, DPH a cle. To, že se bude jednat o vysoká čísla,
muselo být obžalovanému též naprosto zřejmé, když nejel s jedním sudem ethylalkoholu na
korbě vozu. Nelze přehlédnout, že tohoto jednání se dopouštěl zcela vědomě a dokonce
v jednom případě s obžalovaným Kxxxxxx, kterému předával své zkušenosti z předešlých jízd.
Na tomto místě musí senát krajského soudu připomenout, že ve vztahu k těžšímu
následku v ustanovení § 148 odst. 4 tr.zákona ke vzniku škody velkého rozsahu postačí
zavinění ve formě nedbalosti. Z chování obžalovaného Zxxxxx jednoznačně vyplynulo, že si
byl účelu cesty vědom již od samého počátku, kdy jízdu s kamionem nastoupil. Je nutno
připustit, že nejvyšší profit z nelegálního vozu alkoholu měli organizátoři tohoto obchodu, ale
obžalovaný Zxxxx a spolu s ním i ostatní řidiči kamionové dopravy byli významným článkem
řetězu obchodu s ethylalkoholem. Na druhou stanu však nelze vyloučit, že v době, kdy byla
celá transakce plně v běhu svého jednání, jehož nekalost si jednotliví řidiči plně uvědomovali
(včetně obžalovaného Zxxxxx), litovali toho, ale nedokázali v sobě najít odvahu věc oznámit
policii mimo jiné i z obav o to, aby nepřišli o práci.
Senát Krajského soudu v Plzni s ohledem na shora uvedené uzavřel, že v daném
případě šlo o společné jednání, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním
všechny znaky skutkové podstaty trestného činu tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě,
když obžalovaný Zxxxx naplnil svým jednáním všechny zákonné znaky skutkové podstaty
trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, odst. 4
tr.zákona v platném znění, neboť bylo prokázáno, že obžalovaný svým úmyslným jednáním
ve větším rozsahu zkrátil daň a clo a takovým činem způsobil škodu velkého rozsahu, přičemž
existují podmínky dané ustanovením § 88 odst. 1 tr.zákona.
Při úvaze o druhu a výši trestu vycházel soud ze všech hledisek uvedených v § 31
odst. 1 tr.zákona, zejména hodnotil stupeň společenské nebezpečnosti činu pro společnost
(§ 3 odst. 4 tr.zákona), dále možnosti nápravy a osobní poměry obžalovaného Zxxxxx a
pokračování
11
35T 7/2008
jeho aktuální osobní stav. Při ukládání trestu měl soud na mysli účel trestu stanovený v §
23 odst. 1 tr.zákona.
Při úvaze o stupni společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného Zxxxxx je třeba
uvést, že tento se podílel na organizování vysoce nebezpečné trestné činnosti, když svým
jednáním významnou měrou přispěl k dokonání trestného činu dle § 148 odst. 1, odst. 4
tr.zákona v platném znění. Obžalovaný svým jednáním porušil fiskální zájem státu na
správném vyměření daně z přidané hodnoty, cla a spotřební daně. Bez významu není ani
míra účasti obžalovaného tak, jak o tom bylo zmíněno již shora, obžalovaný jako řidič
kamionové dopravy byl stěžejním článkem uvedeného řetězu celé organizace podloudného
dovozu lihu z ČR, protože byl tím konečným důležitým článkem, který fakticky naložil líh na
vůz, provezl jej za použití padělaných dokladů přes celní úřad Rozvadov a následně vyložil
zboží na nezjištěném místě.
Obžalovaný byl v posuzované trestní věci ohrožen trestem vymezeným ustanovením
§ 148 odst. 4 platného trestního zákona v rozmezí
od 5 do 12 roků. Při úvaze o trestu si byl
soud vědom toho, že trestná činnost byla obžalovanými spáchána na přelomu roku
1996-97,
tedy od jejího spáchání uplynula doba více jak 12 roků.
K osobě obžalovaného Sxxxxxxxxx Zxxxxx soud zjistil, že tento byl v letech 1985-2006
celkem 3krát soudně trestán, na první odsouzení z roku 1985 se vztahovala amnestie,
ohledně dalších odsouzení je nutno říci, že v současné době odpykává postupně uložené tři
tresty. Poprvé byl odsouzen rozsudkem
Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.7.2004, sp.zn.
6T 20/2000 pro zpronevěru k 9 měsícům podmíněně, zkušební doba do 2.3.2006, když tento
trest byl nařízen dne 25.1.2007, neboť byl změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody ve
výměře 9 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Následně byl odsouzen
rozsudkem
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.1.2005, sp.zn. 27T 5/2005
opět pro zpronevěru k trestu obecně prospěšných prací, když rozhodnutím ze dne 6.2.2007
byl trest změn na trest odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 200 dnů, pro jehož výkon
byl zařazen do věznice s ostrahou a současně mu byl uložen zákaz činnosti spočívající
v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu v trvání 3 roků. Poslední
záznam v rejstříku trestů je rozsudkem
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
24.7.2006, sp.zn. 3T 77/2006, opět pro zpronevěru mu byl uložen trest odnětí svobody
nepodmíněně ve výměře 30 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a byl
mu uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce či povolání spojených s hmotnou
odpovědností na dobu v trvání 3 roků. Z hodnocení Věznice Plzeň, kde v současné době obž.
Sxxxxxxxx Zxxxxx tři zmíněné tresty postupně odpykává, bylo zjištěno, že byl dodán do
výkonu trestu 18.10.2006 do Věznice České Budějovice, a to v posuzované trestní věci. Jeho
pokračování
12
35T 7/2008
chování je na požadované úrovni, hodnocení je výlučně pozitivní. Účel trestu je odsouzeným
plněn. Dostal celkem 4 kázeňské odměny za dobu od 5.4.2007 do 1.4.2008. Počátek všech
postupně uložených trestů je
13.8.2008, tedy dnem, kdy byl rozhodnutím Nejvyššího soudu
ČR propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, jenž mu byl uložen v posuzované trestní věci.
Konec trestu je
31.5.2012, lhůta pro PP dne 6.7.2010.
Při úvaze o trestu pak soud v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (pakliže
neshledal totožnost skutku mezi rozhodnutím norimberského soudu a Krajského soudu
v Plzni), pak soud zohlednil trest, který mu byl uložen v SRN, byť za jinou trestnou činnost,
ovšem bezprostředně související s posuzovanými skutky a promítl toto odsouzení do úvahy o
trestu. Dále soud zohlednil skutečnost, že obžalovaný zřejmě nedokázal a ani dost dobře
nemohl najít v sobě odvahu a nahlásit již po první jízdě věc policii, neboť sám vyjádřil, že
doba byla tehdy velmi těžká a měl obavy ze ztráty zaměstnání a ztráty výdělku, kterým
zabezpečoval rodinu. Fakt, že největší profit z nelegálního alkoholu měli organizátoři,
obžalovaného nezbavuje trestní odpovědnost za spáchání posuzovaného jednání, ale staví
vše poněkud do jiné polohy. Soud má za to, že v posuzované věci jsou splněny zákonné
podmínky
§ 40 odst. 1 tr.zákona pro mimořádné snížení trestu, když zde má na mysli
především podmínky vážící se k osobě obžalovaného a možnostem jeho nápravy.
Krajský soud v Plzni, při úvaze o vhodném a spravedlivém trestu, vzal v úvahu
odsouzení v SRN, vzal též v úvahu menší míru podílu a významu jednání obžalovaného na
spáchání celé trestné činnosti organizované a realizované jinými osobami, vzal též v potaz
pozitivní hodnocení z výkonu trestu odnětí svobody, i když trestní minulost obžalovaného
hovoří o tom, že má sklony k závadovému chování a nejedná se v posuzovaném případě o
exces z jinak řádného způsobu života, když zvážením všech těchto skutečností pak dospěl
senát Krajského soudu v Plzni k závěru, že přiměřeným trestem k možnostem nápravy
obžalovaného, ale i k okolnostem činu a zejména době, která od činu uplynula, je trest
odnětí svobody
v trvání 4 roků, pro jehož výkon zařadil soud obžalovaného Sxxxxxxxxx
Zxxxxx
do věznice s dozorem za použití modifikačního ustanovení § 39a odst. 3 tr.zákona,
neboť v tomto mírnějším typu věznice než ve věznici s ostrahou, kam by měl být jinak
zařazen, bude jeho převýchova lépe zaručena.
Poučení:
pokračování
13
35T 7/2008
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke
Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní
zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to i
v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil
nárok na náhradu škody, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba
pro nesprávnost výroku o zabrání věci.
Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo
dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že
výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházející rozsudku, jestliže
toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch
obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení
přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh.
Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli,
stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho
způsobilost k právním úkonům je omezena, může za něho v jeho prospěch podat odvolání
též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.
Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené
předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých
výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které
rozsudku předcházelo.
V Plzni dne 7. ledna 2009
JUDr. Iveta ZÍTKOVÁ, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
L.Gamanová
pokračování
14
35T 7/2008
