Toto je HTML verze přílohy k vznesenému dotazu. 'Program předcházení vzniku odpadů ČR'.



Obsah
1 ÚVOD..............................................................................................................................1
1.1
Postup přípravy dokumentu......................................................................................2
2 STRATEGICKÝ A PRÁVNÍ RÁMEC PŘEDCHÁZENÍ VZNIKU ODPADŮ NA ÚROVNI 
ČR A EU .........................................................................................................................5
2.1
Právní předpisy na úrovni EU a ČR..........................................................................6
2.1.1
Problematika daně z přidané hodnoty (směrnice 2006/112/ES) ........................8
2.2
Plán odpadového hospodářství a předcházení vzniku odpadů .................................9
2.3
Surovinová politika a politika druhotných surovin....................................................10
3 ANALÝZA EXISTUJÍCÍCH NÁSTROJŮ PŘEDCHÁZENÍ VZNIKU ODPADŮ...............12
3.1
Podpora  výzkumu,  experimentálního  vývoje  a  inovací  v oblasti  prevence  vzniku 
odpadů..............................................................................................................................12
3.1.1
Programy Technologické agentury České republiky........................................12
3.1.2
Resortní výzkum MPO ....................................................................................12
3.1.3
Resortní výzkum MŽP a MŠMT.......................................................................13
3.2
Environmentální technologie, ekoinovace a hodnocení životního cyklu (LCA)........14
3.3
Národní program environmentálního značení.........................................................15
3.4
Systémy environmentálního řízení .........................................................................17
3.5
Čistší produkce a udržitelná spotřeba a výroba ......................................................19
3.6
Dobrovolné dohody ................................................................................................21
3.7
Zelené veřejné zakázky..........................................................................................21
3.8
Environmentální ekonomika (Environmentální účetnictví).......................................23
3.9
Místní Agenda 21 ...................................................................................................24
3.10 Energetické štítkování elektrospotřebičů a ekodesign ............................................25
3.11 Průkaz energetické náročnosti budov.....................................................................26
3.12 Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta ......................................................26
3.13 Aktivity charitativních a dobrovolných organizací....................................................28
3.13.1
Charitativní organizace....................................................................................28
3.13.2
Potravinové banky...........................................................................................29
3.14 Spolupráce MŽP s nestátními neziskovými organizacemi ......................................30
3.15 Další aktivity v oblasti předcházení vzniku odpadů .................................................31
3.16 Hodnocení použitých nástrojů a realizovaných opatření.........................................32
4 ANALÝZA VYBRANÝCH ODPADOVÝCH TOKŮ.........................................................33
4.1
Celková produkce odpadů v ČR.............................................................................33
4.2
Komunální odpad a jeho složky..............................................................................35
4.2.1
Produkce komunálního odpadu.......................................................................35
4.2.2
Složení komunálního odpadu z domácností ....................................................36
4.2.3
Očekávaný vývoj v dalších letech....................................................................38

4.3
Biologicky rozložitelný odpad a biologicky rozložitelný komunální odpad................38
4.3.1
Biologicky rozložitelný komunální odpad .........................................................39
4.3.2
Očekávaný vývoj v dalších letech....................................................................40
4.4
Odpady z potravin ..................................................................................................40
4.4.1
Bilance spotřeby potravin v ČR .......................................................................40
4.4.2
Stávající preventivní opatření u výrobců..........................................................41
4.4.3
Stávající preventivní opatření - Potravinové banky..........................................42
4.4.4
Stávající vývoj na úrovni EU............................................................................42
4.4.5
Stávající vývoj v ČR ........................................................................................43
4.4.6
Očekávaný vývoj v dalších letech....................................................................44
4.5
Obalové odpady .....................................................................................................44
4.5.1
Nakládání s odpady z obalů ............................................................................45
4.5.2
Výsledky autorizované společnosti EKO-KOM ................................................46
4.5.3
Očekávaný vývoj v dalších letech....................................................................47
4.6
Elektrická a elektronická zařízení (EEZ) .................................................................47
4.6.1
Množství výrobků uvedených na trh ................................................................48
4.6.2
Organizace zabezpečení zpětného odběru .....................................................49
4.6.3
Preventivní opatření pro EEZ ..........................................................................49
4.6.4
Výsledky zpětného odběru a odděleného sběru prostřednictvím systémů 
výrobců                                                                                             ..............................50
4.6.5
Zpracování odpadních elektrozařízení.............................................................52
4.6.6
Zpracovatelské kapacity..................................................................................53
4.6.7
Očekávaný vývoj v dalších letech....................................................................53
4.7
Baterie a akumulátory ............................................................................................54
4.7.1
Přenosné baterie a akumulátory......................................................................56
4.7.2
Průmyslové baterie a akumulátory ..................................................................57
4.7.3
Automobilové baterie.......................................................................................57
4.7.4
Očekávaný vývoj v dalších letech....................................................................57
4.8
Vozidla s ukončenou životností ..............................................................................58
4.8.1
Nakládání s vybranými vozidly s ukončenou životností (autovraky).................61
4.8.2
Síť sběrných a zpracovatelských zařízení .......................................................61
4.8.3
Technologie zpracování ..................................................................................62
4.8.4
Očekávaný vývoj v dalších letech....................................................................62
4.9
Stavební a demoliční odpad ...................................................................................63
4.9.1
Stávající vývoj v EU.........................................................................................63
4.9.2
Stávající vývoj v ČR ........................................................................................64
4.9.3
Očekávaný vývoj v dalších letech....................................................................65

4.10 Textilní odpady.......................................................................................................66
4.10.1
Stávající vývoj .................................................................................................66
4.10.2
Očekávaný vývoj v dalších letech....................................................................67
4.11 Závěry analýzy odpadových toků ...........................................................................67
4.12 Trendy vývoje v produkci odpadů ...........................................................................69
5 CÍLE ..............................................................................................................................73
5.1
Hlavní cíl ................................................................................................................73
5.2
Dílčí cíle .................................................................................................................73
6 OPATŘENÍ....................................................................................................................75
7 INDIKÁTORY ................................................................................................................84
7.1
Hlavní indikátory.....................................................................................................84
7.2
Doplňkové indikátory ..............................................................................................85
8 ZÁVĚR ..........................................................................................................................87
PŘÍLOHY ..........................................................................................................................88

1 ÚVOD
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  2008/98/ES  ze  dne  19.  listopadu  2008 
o odpadech  a o  zrušení  některých  směrnic (dále  také  směrnice o odpadech  č.  98/2008, 
nebo jen  směrnice  o  odpadech)  ukládá  členským  státům  vytvořit  národní  Programy 
předcházení  vzniku  odpadů  (dále  rovněž  Program/Programy)  do  12.  prosince  2013. 
Dle stávajícího zákona č.185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění (zákon o odpadech), je 
povinnost zakotvena v § 42, odst. 2 zákona.
Evropská komise klade důraz na kvalitu přípravy Programů, a proto vydala pro členské státy 
v říjnu  2012  příručku,  jak  postupovat  při  přípravě  Programů  předcházení  vzniku  odpadů
- „Příprava Programu předcházení vzniku odpadů – metodická příručka“ („Preparing a Waste 
Prevention Programme - Guidance document
“) (dále také „příručka“).
Prevence  v  odpadovém hospodářství  by  měla  směřovat  jednak  ke  snižování  množství 
vznikajících  odpadů,  jednak  ke snižování  jejich  nebezpečných  vlastností,  které  mají 
nepříznivý dopad na životní prostředí a zdraví obyvatel. Jako součást prevence je pojímáno 
rovněž opětovné využití výrobků a příprava k němu.
Problematika  předcházení  vzniku  odpadů  má  velice  široký  obsah.  Komplexní  Programy 
předcházení  vzniku  odpadů  se  netýkají  pouze  sektoru  nakládání  s odpady,  ale  rovněž 
těžebního  sektoru  a  výrobního průmyslu,  návrhářů  a  poskytovatelů  služeb,  vzdělávání 
a osvěty,  veřejné  i  soukromé  spotřeby.  Tento  rozměr  je  zapotřebí  vnímat  při  přípravě  cílů 
a opatření, která mají vést k činnostem skutečně předcházejícím vzniku odpadů a z pohledu 
vývoje a kontroly v budoucích letech. Musí být zároveň smysluplně a prokazatelně správně 
vyhodnocovány.
Prevenční  přístupy  v oblasti  odpadového  hospodářství  nejsou  ničím  zásadně  novým a  již 
dlouhodobě  jsou  začleňovány  do  strategických  dokumentů  Evropského  společenství.
Některé členské státy Evropské unie zavedly Programy předcházení vzniku odpadů mnohem 
dříve, než přikazuje směrnice o odpadech.
Prevenční  opatření  odpadového  hospodářství  České  republiky  jsou  složkou doposud 
platného  Plánu  odpadového  hospodářství  ČR  (kapitola  3.1).  Rovněž  stávající  zákony 
v oblasti odpadového hospodářství, a to jak zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně 
některých  dalších  zákonů, ve  znění  pozdějších  předpisů,  tak  zákon  č.  477/2001  Sb., 
o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v sobě obsahují celou 
řadu  prvků  na  podporu  prevence. Prevence  předcházení  vzniku  odpadů  je  v ČR  rovněž 
zahrnuta do praktických aktivit v rámci trvale udržitelného rozvoje.
Podle směrnice o odpadech mohou být Programy předcházení vzniku odpadů buď součástí 
plánů  pro  nakládání  s odpady  nebo  případně  jiných  programů  či  politik v oblasti  životního 
prostředí nebo mohou být vypracovány samostatně. V České legislativě bylo novelou zákona 
o odpadech (zákon č. 154/2010 Sb.) zakotveno zapracování programů prevence rovněž do 
Plánu odpadového hospodářství ČR. Nový Plán odpadového hospodářství ČR (POH ČR) je 
připravován s účinností od r. 2015, a proto bylo nutno přistoupit ke zpracování samostatného 
dokumentu  tak,  aby  byl  pokud  možno  splněn  termín  stanovený  směrnicí  o  odpadech. 
Výstupy  návrhové  části  Programu  předcházení  vzniku  odpadů  ČR  budou  reflektovány 
v novém POH ČR.
Předkládaný  Program  předcházení  vzniku  odpadů  je  rozdělen  na  dvě  hlavní  části. 
V analytické  části  je  popsán strategický  a  legislativní  rámec, výchozí  situace  v naplňování 
opatření  a  kroků  souvisejících  s problematikou  předcházení  vzniku  odpadů  a  dále  je  zde 
provedena základní analýza situace u vybraných toků odpadů, u kterých byla identifikována 
potřeba  dalšího  rozpracování  předcházení  vzniku  odpadů  do jednotlivých  kapitol
a subkapitol. V návrhové části jsou pak stanoveny cíle a opatření k jejich naplnění.
1

V  Programu  předcházení  vzniku  odpadů  ČR  jsou  podrobněji  analyzovány  a  sledovány 
následující toky odpadů:
 komunální odpad,
 biologicky rozložitelný odpad,
 odpad z potravin/potraviny,
 odpad a výrobky na konci životnosti z výrobkových směrnic (obaly, elektro, baterie 
a akumulátory, vozidla s ukončenou životností),
 stavební odpady/stavební materiály,
 textilní odpad/textil k opětovnému použití.
V  rámci  nově  připravovaného  Operačního  programu  Životní  prostředí  2014  - 2020  se 
v prioritní  ose  3  „Odpady  a  materiálové  toky,  ekologické  zátěže  a  rizika“  připravuje 
INVESTIČNÍ  PRIORITA  1  prioritní  osy  3:  „Zachování,  ochrana  životního  prostředí
a podporování  účinného  využívání  zdrojů  investicemi  do  odpadového  hospodářství  s  cílem 
plnit  požadavky  právních  předpisů  (acquis) Unie  v  oblasti  životního  prostředí  a  řešením 
potřeb  investic,  které  podle  zjištění  členských  států  přesahují  rámec  těchto  požadavků.“  V 
této  oblasti  je  zařazen  i Specifický  cíl  1:  „Předcházet  vzniku  odpadů  a  snížit  vliv 
nebezpečných  vlastností  odpadů“.  Rovněž  v  rámci  prioritní  osy  6  "Technická  pomoc" 
předpokládá MŽP podporu pro analytickou a metodickou činnost.
Další  podpora  plnění  opatření  by  měla  být  prostřednictvím  národních  programů  Státního 
fondu  životního  prostředí  (SFŽP).  Podpora  projektů  výzkumu  a  vývoje  se  předpokládá 
zejména z programů Technologické agentury ČR (TAČR).
Za  vytvoření  a  prosazování  Programu  prevence  odpadů  odpovídá  za  Českou  republiku 
Ministerstvo  životního  prostředí  (MŽP).  Problematika  předcházení  vzniku  odpadů  je 
průřezová a dotýká se rovněž jiných resortů, které by se měly aktivně podílet na naplňování 
jednotlivých opatření Programu, zejména pak Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva 
zemědělství,  Ministerstva  školství,  mládeže  a tělovýchovy,  Ministerstva  financí.  V případě 
tzv. „zelených zakázek“ by měly být zapojeny všechny resorty a jejich podřízené organizace. 
Rovněž tak by bylo vhodné zapojení samospráv.
Dle  směrnice  o  odpadech  členské  státy  musí  zajistit,  aby  byly  plány  odpadového 
hospodářství a programy předcházení vzniku odpadů vyhodnoceny alespoň jednou za šest 
let  a  případně  revidovány.  Jelikož  se  návrhová  část  Programu  (cíle  a  opatření)  stane 
součástí  nového  POH  ČR,  mělo  by  být  vyhodnocení  Programu  prováděno  v rámci 
hodnotících zpráv POH ČR.
1.1
Postup přípravy dokumentu
V říjnu 2012 vydala Evropská komise pro členské státy příručku, jak postupovat při přípravě 
Programů  předcházení  vzniku  odpadů – „Preparing  a  Waste  Prevention  Programme
Guidance document“ 
(„Příprava programu k předcházení vzniku odpadů“). 
Ministerstvo  životního  prostředí    zabezpečilo  manažerský  souhrn  dokumentu  (výtah)
a přeložení dokumentu do českého jazyka. Souhrn, překlad i oficiální anglickou verzi příručky 
obdržely všechny  hlavní  dotčené  subjekty (viz  níže)  na jednání ve  věci přípravy Programu. 
V příručce  je  mimo  jiné  zdůrazněna  potřeba  zpracování  technických analýz  – vstupů,  které 
budou následně s důležitými partnery diskutovány.
Toky  v odpadovém  hospodářství,  které  by  měly  být  v Programu  podrobněji  analyzovány 
a sledovány, byly vymezeny při jednání Ministerstva životního prostředí (MŽP), Ministerstva 
průmyslu a obchodu (MPO), Hospodářské komory ČR (HK ČR), Svazu průmyslu a dopravy 
ČR (SP ČR) a Institutu pro udržitelný rozvoj měst a obcí o.p.s. (IURMO) dne 26. 10. 2012.
2

Další projednání postupu přípravy Programu proběhlo na MŽP dne 16. 11. 2012 s vybranými 
subjekty  na  úrovni  zainteresovaných  ministerstev,  odborných  sdružení,  zástupců 
podnikatelské  sféry,  výzkumu,  nevládních  organizací  (cca  50  účastníků),  kde  byla 
představena  příručka  a  sledované  toky  a  přítomní byli  vyzváni  k zaslání  podkladů  ze  své 
úrovně. 
Jelikož se v rámci odpadového hospodářství zatím pracovalo pouze s omezeným rozsahem 
obecněji  formulovaných  opatření  prevence  a  v ČR  nebyly  systematicky  shromažďovány 
podklady  k vytipovaným  tokům,  bylo  následně  zadáno  zpracování  dalšího  technického 
podkladu  Centru  odpadového  hospodářství  VÚV  T.G.M.,  v.v.i.  Technický  podklad  obdrželo 
MŽP v červenci 2013.
Následně byl připraven vlastní dokument „Program předcházení vzniku odpadů ČR“ pro další 
projednání.  K  dokumentu proběhlo  vnitřní  připomínkové  řízení  a  po  schválení  poradou 
vedení MŽP i meziresortní připomínkové řízení (říjen 2013).
Dne 12. prosince 2013 byl návrh Programu zveřejněn na webových stránkách ministerstva.
O stavu přípravy Programu byla dne 18. prosince 2013 informována vláda. 
Návrh  Programu  postoupilo  MŽP  prostřednictvím  Stálého  zastoupení  ČR  při  EU  Evropské 
komisi dne 2. ledna 2014.
Posouzení vlivu Programu předcházení vzniku odpadů ČR na životní prostředí
Program  předcházení  vzniku  odpadů  ČR  naplňuje  definici  koncepce  podle  zákona 
č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, musel být tedy posouzen dle § 10 písmena 
e)  zákona  č. 100/2001  Sb.,  a vyhodnocen  z  hlediska  vlivu  na evropsky  významné  lokality 
a ptačí  oblasti  podle  zákona  č.  114/1992  Sb.,  o  ochraně  přírody  a  krajiny,  ve  znění 
pozdějších předpisů.
Ministerstvo  životního  prostředí  jako  příslušný  orgán  podle  §  21  písmena  d)  zákona 
o posuzování  vlivů  na  životní  prostředí  na  základě  návrhu  koncepce  včetně 
vyhodnocení  vlivů  na  životní  prostředí  a  veřejné  zdraví,  vyjádření  k  němu  podaných 
a veřejného  projednání  vydalo  dne  28.  8.  2014  souhlasné  stanovisko 
(č. j. 58207/ENV/14). 

3

ANALYTICKÁ ČÁST
4

2 STRATEGICKÝ  A  PRÁVNÍ RÁMEC  PŘEDCHÁZENÍ  VZNIKU 
ODPADŮ NA ÚROVNI ČR A EU
Již  dle  Smlouvy  o  Evropské  unii  z  r.  1992 je  za  účelem  uplatňování  zásad obezřetnosti 
a zásad prevence  zakotvených  v  čl. 174  odst.  2 nezbytné  stanovit pro nakládání  s  odpady 
v rámci  Společenství  obecné  environmentální  cíle.  Je  třeba,  aby  Společenství  a  členské 
státy  vytvořily  na  základě  těchto  zásad  rámec  pro  předcházení  vzniku odpadů,  omezení 
a pokud  možno  úplné  vyloučení  zdrojů  znečištění  nebo  obtěžujících  jevů,  a  to  přijetím 
opatření, která by vylučovala známá rizika.
Ve  svém  usnesení ze  dne  24.  února  1997 O  strategii  Společenství  pro  nakládání 
s odpadem 
Rada  potvrdila,  že  předcházení  vzniku  odpadů  by  mělo  být  hlavní  prioritou 
nakládání  s  odpady  a  že  opětovné  použití  a  recyklace  materiálů  by  měly  být 
upřednostňovány, pokud jsou těmi nejlepšími ekologickými možnostmi.
Zásadní  posun  v oblasti  předcházení  vzniku  odpadů  znamenal  6.  Akční  program 
pro životní  prostředí
,  který  byl  vydán  formou  rozhodnutí  č. 1600/2002/ES. Jako  jedna 
ze čtyř  prioritních  oblastí je  zde  uvedeno  udržitelné  nakládání  se  zdroji  a  odpadem. 
Mezi základní  principy  politiky  životního  prostředí  byl  zařazen  princip  prevence,  princip 
znečišťovatel  platí,  omezování  znečištění  u  zdroje  a podpora  trvale  udržitelného  rozvoje. 
Dokument  vyzývá  k vytvoření  nových  nebo  ke  změně  stávajících  právních  předpisů 
o odpadech,  včetně  upřesnění  rozdílu  mezi  odpady  a  materiály,  které  nejsou  odpady, 
a k vytvoření  opatření  pro  předcházení  vzniku  odpadů  a  nakládání  s  odpadem,  včetně 
stanovení cílů.
V návaznosti  na  tento  program  byl  následně  vypracován  a  vydán  v roce  2005  dokument 
Sdělení  komise  k tematické  strategii  prevence  a  recyklace  odpadů  COM  (2005)  666.
Dokument  kritizuje  stále  vysoký  podíl  ukládání  odpadů  na  skládky.  Tematická  strategie  má 
mít dopad na stávající praxi používanou ve členských státech a měla by vedle skládkování 
vytvářet  nové  možnosti  alternativního  nakládání  s  odpady  a  tím  podporovat  naplňování 
odpadové  hierarchie.  Je  proto  požadováno  zharmonizování opatření  na  podporu 
předcházení  vzniku  odpadů,  recyklace  a  opětovného  využívání  tak,  aby  se  dospělo  k  co 
největšímu snížení celkového vlivu po celou dobu životnosti zdrojů.
V této strategii je předepsán koordinovaný přístup k předcházení vzniku odpadů, díky němuž 
se  politiky  předcházení  vzniku  odpadů  zaměří  na  omezení  jejich  vlivu  na  životní  prostředí 
a stanoví  se  rámec  konkrétní  vnitrostátní  politiky.  Aktivity  v  oblasti  předcházení  vzniku 
odpadů  se  musí  odehrávat  na  všech  úrovních  řízení.  V  celoevropském  měřítku  může 
evropská legislativa v oblasti integrované prevence a omezování znečištění (směrnice 
2010/75/EU – směrnice  o  průmyslových  emisích)  a  integrovaná  výrobková  politika 
významným způsobem přispět k předcházení vzniku odpadů. Referenční dokumenty o 
nejlepších  dostupných  technikách  (BREF) 
vytvořené  podle  směrnice  o  integrované 
prevenci a omezování znečištění poskytují užitečné informace o předcházení vzniku odpadů. 
Konečně,  je  třeba  se  věnovat  otázce  vytváření  rámce  pro iniciativy  v  oblasti ekodesignu  v 
rámci  integrované  výrobkové  politiky.  Dokument  rovněž  vyžaduje  modernizaci  existujícího 
právního rámce při nakládání s odpady.
V dokumentu Evropa 2020 - Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění 
(KOM  (2010)  2020),  byly  vytyčeny  hlavní  směry  rozvoje  Evropské  unie  směrem  k vyšší 
konkurenceschopnosti  a  hospodářskému  a  sociálnímu  pokroku.  Jednou  z  podmínek  je 
i udržitelný  růst  a  nižší  náročnost  ekonomiky  na  zdroje. Mezi  posledními  dokumenty 
provázanými na  aktivity  předcházení  vzniku  odpadů  je  dokument  Plán  pro  Evropu  účinněji 
využívající  zdroje  KOM  (2011)  571, zveřejněný  Evropskou  Komisi  v září  2011,  který  uvádí 
významný dílčí cíl: „Do roku 2020 se s odpadem začne nakládat jako se zdrojem“. Uvedena 
je i řada opatření k jeho realizaci.
5

Rozhodnutím  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  1386/2013/EU  byl  vyhlášen  7Akční 
program  pro  životní  prostředí 
– všeobecný  akční  program  Unie  pro  životní  prostředí 
na období  do  roku  2020  pod  názvem  „Spokojený  život  v mezích  naší  planety“.  Zvláštní 
pozornost  se  věnuje  přeměně  odpadu  ve  zdroj,  předcházení  vzniku odpadů,  přípravě
k opětovnému použití,  recyklaci, a  postupnému  odstraňování  neúsporných postupů,  jako je 
skládkování.
Dne  2.  července  2014  publikovala  Evropská  komise  Sdělení  Komise  Evropskému 
parlamentu,  Radě,  Evropskému  hospodářskému  a  sociálnímu  výboru  a  Výboru 
regionů – Směrem k oběhovému hospodářství: Program nulového odpadu pro Evropu 
(COM(2014) 398 final)
. Sdělení je součástí zveřejněných dokumentů, k tématu oběhového 
hospodářství  (circular  economy),  jehož  implementace  se  stala  jednou  ze  základních  priorit 
Evropské komise. Podle Evropské komise ekonomiky zemí EU fungují v současnosti podle 
lineárního  spotřebního  modelu  (získání  zdrojů  – produkce  – spotřeba  – odstranění). 
V důsledku  toho  se  ze  systému  ztrácí  významné  objemy  cenných  surovin.  Poptávka  po 
zdrojích bude, dle předpokladů EK, nadále růst a při získávání surovin tak bude vytvářen čím 
dál  větší  tlak  na  životní  prostředí.  Řešením  tohoto  problému  je  podpora  tzv.  oběhového 
hospodářství. V oběhovém hospodářství se maximum produktů, které by v lineárním modelu 
byly odstraněny, opětovně využívá (např. jako suroviny). Hodnota vstupních surovin je tak po 
co nejdelší dobu udržována v systému. 
Pokud  se  týká  rámcových  strategických  a  koncepčních  dokumentů  České  republiky, 
vztahujících se k prevenci odpadů jedná se zejména o:
 Plán odpadového hospodářství ČR - základní dokument odpadového hospodářství, 
jehož  nedílnou  součástí  jsou  cíle  a  opatření  vztahující  se  k předcházení  vzniku 
odpadů – podrobněji viz kapitola 2.2.
 Státní  politika  životního  prostředí  ČR  2012  – 2020  (schválena  usnesením  vlády 
č. 6 ze dne 9. ledna 2013).
 Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR (schválen usnesením vlády č. 37 dne 
11. ledna 2010).
 Národní  program  reforem  ČR  2013:  růst  – konkurenceschopnost  – prosperita
(schválený vládou 17. dubna 2013).
 Strategie  mezinárodní  konkurenceschopnosti  ČR pro  období  2012  až  2020
(schválen usnesením vlády č. 713 ze dne 27. září 2011).
 Politiku druhotných surovin ČR (schválena vládou dne 15. září 2014; podrobněji 
viz kapitola 2.3.).
2.1 Právní předpisy na úrovni EU a ČR
Legislativa vztahující se k problematice nakládání s odpady je poměrně obsáhlá, proto jsou 
v této kapitole uvedeny pouze základní předpisy. Širší výčet je pak v příloze č. 1 - Důležité 
právní předpisy a normy v oblasti odpadového hospodářství ČR a EU a související předpisy 
a normy  vztahující  se  k problematice  předcházení  vzniku  odpadů  - a  v příloze  č.  2  jsou 
uvedeny  části  nejdůležitějších  předpisů,  vztahujících  se  k předcházení  vzniku  odpadů 
v oblasti  odpadové  legislativy. Odpovídající  předpisy  jsou  pak  dále  rovněž  zmiňovány 
v následujících kapitolách.
Přípravu  nové  legislativy  odpadového  hospodářství  inicioval  6.  Akční  program  pro  životní 
prostředí a navazující Tematická strategie prevence a recyklace odpadů. V intencích těchto 
dokumentů byla připravena nová rámcová směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) 
č.  98/2008  ze  dne  19.  listopadu  2008 o  odpadech  a  o  zrušení  některých  směrnic
o odpadech
. Jejím cílem je chránit životní prostředí a lidské zdraví předcházením škodlivých 
6

účinků vzniku odpadů a nakládání s nimi, proto je zdůrazněna potřeba dodržování hierarchie 
nakládání  s odpady,  kdy  mezi  prevenci  při  nakládání  s  odpady  je  uvažováno  jak  vlastní 
předcházení vzniku odpadů, tak i příprava k opětovnému použití výrobků na konci životnosti. 
Je rovněž zdůrazněna rozšířená odpovědnost výrobce. Dle čl. 29 směrnice o odpadech musí 
členské  státy  vypracovat  Programy  předcházení  vzniku  odpadů  s  ohledem  na  zrušení 
souvislosti mezi hospodářským růstem a dopady na životní prostředí spojenými se vznikem 
odpadů.  V příloze  IV  Směrnice  jsou  pak  uvedeny  příklady  opatření  k  předcházení  vzniku 
odpadů. 
S problematikou předcházení vzniku odpadů je spojeno rovněž přesné vymezení vedlejšího 
produktu  a  vymezení,  kdy  se  z odpadu  stane „neodpad“.  S ohledem  na čl.  6  směrnice 
o odpadech č. 98/2008  byla  stanovena  zvláštní  kritéria  vymezující,  kdy  odpadní  materiál 
vystupuje z režimu odpadu formou nařízení, zatím u následujících komodit:
 Nařízení Rady (EU) č. 333/2011, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité 
typy  kovového  šrotu  přestávají  být  odpadem ve  smyslu  směrnice  Evropského 
parlamentu a Rady 2008/98/ES,
 Nařízení  Komise  (EU)  č.  1179/2012,  kterým  se  stanoví  kritéria  vymezující,  kdy 
skleněné střepy  přestávají  být  odpadem ve  smyslu  směrnice  Evropského 
parlamentu a Rady 2008/98/ES,
 Nařízení  Komise  (EU)  č.  715/2013,  kterým  se  stanoví  kritéria  vymezující,  kdy 
měděný  šrot  přestává  být  odpadem ve  smyslu  směrnice  Evropského  parlamentu 
a Rady 2008/98/ES.1
Povinnosti  ze  směrnice  o  odpadech  č.  98/2008  byly  transponovány  do  zákona 
č. 185/2001 Sb.,  o odpadech  a  o  změně  některých  dalších  předpisů 
a  to  jeho  novelou 
zákonem č.154/2010 Sb. 
Kromě  základní  Rámcové  směrnice  o  odpadech  řeší  problematiku  předcházení  vzniku 
odpadů  celá  řada  tzv.  výrobkových  směrnic  a  to  zejména  s důrazem  na  opětovné  použití 
výrobků a na omezování nebezpečných látek při výrobě. Jedná se o následující směrnice:
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, o vozidlech s ukončenou
životností,
 Směrnice Evropského  parlamentu a  Rady  2012/19/EU, o  odpadních elektrických 
a elektronických zařízeních (OEEZ) (přepracované znění),
 Směrnice Evropského  parlamentu  a  Rady  2011/65/EU,  o  omezení  používání 
některých  nebezpečných  látek  v  elektrických  a  elektronických  zařízeních
(přepracováno),
 Směrnice
Evropského 
parlamentu 

Rady 
2006/66/ES,

bateriích 
a akumulátorech  a  odpadních  bateriích  a  akumulátorech a  o  zrušení  směrnice 
91/157/EHS.
Povinnosti z nich vyplývající jsou transponovány zejména do zákona o odpadech, případně 
do  jeho  prováděcích  předpisů  a  speciálně  u  elektrických  zařízení  a  vozidel  na  konci 
životnosti je problematika obsahu nebezpečných látek řešena nařízením vlády č. 481/2012 
Sb.,

o omezení  používání  některých  nebezpečných  látek
v  elektrických 
a elektronických  zařízeních,  které  je  v kompetenci  Ministerstva  průmyslu  a  obchodu 
                                               
1 Před  dokončením  je  obdobné  nařízení  pro  sběrový  papír.  Jako  další  toky  jsou  v přípravě  plasty 
a komposty.  Studie  jsou  prováděny  rovněž  pro  kamenivo  a  paliva  z odpadů.  Jelikož  se  jedná 
o komplikované  stanovení  zvláštních  kritérií  pro  tyto  toky,  nelze  odhadnout, v jakém  časovém 
horizontu  bude  příprava  dalších  předpisů  dokončena.  Pokud  nebudou  zvláštní  kritéria  stanovena 
na úrovni Evropské  unie,  mohou  být  vypracována  v jednotlivých  případech  členskými  státy  a  jimi 
oznámena v souladu se směrnicí.
7

vyhlášky  č. 341/2002 Sb., o  schvalování  technické  způsobilosti  a  o  technických 
podmínkách  provozu  vozidel  na  pozemních  komunikacích  
prostřednictvím závazného
odkazu na použití směrnice v příloze I.a, která je v kompetenci Ministerstva dopravy.
Ve  specifickém  postavení  je  další  směrnice,  a  to  směrnice  Evropského  parlamentu 
a Rady  94/62/ES, o  obalech  a  obalových  odpadech 
(ve  znění  směrnice  2004/12/ES, 
2005/20/ES  a  2013/2/EU),  jelikož  její  transpozice  byla  provedena  zvláštním  zákonem 
č. 447/2001 Sb., o obalech a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a jeho 
prováděcími  předpisy.  Směrnice  stanoví  opatření,  jejichž  cílem  je  omezit  celkový  objem 
odpadů a podpořit tak opakované používání obalů, recyklaci a další formy využití obalových 
odpadů. Členské státy musí zavést opatření k prevenci vzniku obalového odpadu a rozvinout 
systémy opakovaného použití těchto obalů způsobem příznivým pro životní prostředí.
Bezprostředně  související  s problematikou  prevence  odpadů  je  směrnice Evropského 
parlamentu  a  Rady  2010/75/EU, o  průmyslových  emisích  (integrované  prevenci 
a omezování  znečištění)
.  V české  legislativě  je  z  převážné  části  součástí  zákona
č. 76/2002  Sb., o  integrované  prevenci  a  omezování  znečištění,  o  integrovaném 
registru znečišťování 
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 
Další  důležitý  související  předpis  je  nařízení Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES) 
č. 1907/2006  o  registraci,  hodnocení,  povolování  a  omezování  chemických  látek

o zřízení  Evropské  agentury  pro  chemické  látky (tzv.  nařízení  REACH).  V rámci  české 
legislativy  jde  pak  o  zákon  č.  22/1997  Sb.,  o  technických  požadavcích  na  výrobky
a o změně a doplnění některých zákonů.
Dne  2.  července  2014  publikovala  Evropská  komise  Směrnici  evropského  parlamentu 
a Rady,  kterou  se  mění  směrnice  2008/98/ES  o  odpadech,  směrnice  94/62/ES 
o obalech  a  obalových  odpadech,  1999/31/ES  o  skládkách  odpadů,  směrnice 
2000/53/ES  o  vozidlech  s ukončenou  životností,  směrnice  2006/66/ES  o  bateriích 
a akumulátorech  a  odpadních  bateriích  a akumulátorech  a  směrnice  2012/19/EU 
o odpadních  elektrických  a  elektronických  zařízeních  
(COM  (2014)  397  final). Tento 
legislativní návrh dále tématiku prevence vzniku odpadu zakotvuje do právního rámce EU.   
2.1.1 Problematika daně z přidané hodnoty (směrnice 2006/112/ES)
Základním  předpisem pro  oblast  daně  z  přidané hodnoty  je pro členské  státy EU směrnice 
2006/112/ES („směrnice o DPH“). V českém právním řádu se jedná o zákon 235/2004 Sb., 
o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Základní mechanismus DPH je takový, že plátce (právnická nebo fyzická osoba registrovaná 
u  místně  příslušného  finančního  úřadu)  v  daňovém  přiznání  uvádí  za  zdaňovací období 
(kalendářní čtvrtletí nebo kalendářní měsíc) souhrn daně započtené do cen zboží a služeb, 
které  dodá, resp.  poskytne  za  toto  období  a  od  této  částky  naopak  odečte  daň  zahrnutou
v cenách  zboží  a  služeb,  které  pořídí  za  stejné  období  od  jiných  plátců  (uplatní  nárok 
na odpočet daně). 
Pokud jde o potraviny, u nichž se blíží konec záruční doby, mohou prodejci postupovat tak, 
že  buď  uskuteční  prodej  za běžnou  cenu  a  z  tohoto  prodej  odvádí  daň  odpovídající 
u naprosté  většiny  potravin  sazbě  15  %  (tzv.  snížená  sazba  daně)  nebo  podle  množství 
dosud neprodaného  zboží  a blížící  se  lhůtě  spotřeby  mohou prodejci  cenu  snížit  (případně 
i vícekrát) a zboží prodat se slevou, kdy se daň vypočte sazbou 15 %, ale z nižší ceny. Jaká
cena bude použita, je záležitostí prodejce, cena může být přitom i výrazně nižší než běžná
cena,  popř.  může  být  zboží  prodáno  i  za  cenu  symbolickou.  Stanovení  prodejní  ceny  je
výhradně na rozhodnutí prodejce, při jejím stanovování může vzít v úvahu např. stav zboží
k datu  prodeje,  náchylnost  zboží  ke  zkáze,  kdy  vyprší  datum  spotřeby  uvedený  výrobcem 
a podobně.
8

Pokud  ale  prodejce  při  nákupu  zboží  uplatnil  nárok  na  odpočet  daně  (zahrnuté  v  cenách 
zboží  od  jiných  prodejců,  plátců)  a zboží  neprodá  za  cenu,  buď  běžnou, nebo sníženou 
o slevu,  ale  zboží  poskytne  bez  úplaty, zdarma,  jiné  osobě,  např.  potravinové  bance nebo 
charitativní  organizaci,  je  povinen  odvést  daň.  Tuto  povinnost  stanovuje  směrnice  o DPH 
v článku 16 a zákon o DPH v § 13 odst. 4 písm. a) a v odst. 5. Proto odlišný postup by byl 
v rozporu s právem EU.
Pokud  by  si  prodejce,  plátce,  neuplatnil  nárok  na  odpočet daně  zahrnuté  v  cenách  zboží 
nakoupeného  od  jiných  osob,  plátců,  a  toto  zboží  by  poskytl  bez úplaty,  zdarma,  jiným 
osobám,  např.  i  potravinovým  bankám  nebo  charitativním organizacím,  nebyl  by  povinen 
při darování zboží odvádět daň.
2.2 Plán odpadového hospodářství a předcházení vzniku odpadů
Plán  odpadového  hospodářství  ČR  (dále  též  „POH  ČR“  nebo  „Plán“)  vypracovalo 
v souladu  se  zákonem  č.  185/2001  Sb.,  o odpadech a o  změně  některých dalších  zákonů, 
ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpadech“), Ministerstvo životního prostředí 
(dále též „MŽP“ nebo „ministerstvo“) v roce 2003. 
Závazná  část  Plánu  byla  vyhlášena  nařízením  vlády č.  197  ze  dne  4.  července  2003 
a změněna nařízením vlády č. 473/2009 Sb. a nařízením vlády č. 181/2013 Sb., kterým se 
prodlužuje  platnost  Plánu  do  31.  prosince  2014.  Plán je  pravidelně  vyhodnocován  formou 
tzv. hodnotících zpráv o plnění nařízení vlády č. 197/2003 Sb. 
Plán odpadového hospodářství České republiky (resp. jeho závazná část) je již od počátku 
své  platnosti  (1.  červenec  2003)  ve  svém  znění  rovněž  zaměřen  na  přecházení  vzniku 
a minimalizaci  odpadů.  Obecné  cíle,  které  lze  považovat  za  úzce  spjaté  s předcházením 
vzniku, a s minimalizací odpadů jsou definovány zejména v kapitole 3.1.:
 cíl a) podpora nízkoodpadových až bezodpadových technologií,
 cíl  b)  náhrada  materiálů  a  výrobků  s nepříznivým  vlivem  po  ukončení  životnosti 
na zdraví lidí a životní prostředí,
 cíl c) náhrada nebezpečných materiálů,
 cíl d) minimalizace objemu a hmotnosti výrobků,
 cíl e) podpora vratných opakovaně použitelných obalů,
 cíl f) podpora systémů environmentálního řízení,
 cíl g) podpora Národního programu čistší produkce,
 cíl i) usilovat o změnu chování podnikatelské i občanské sféry,
 cíl j) naplňovat program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty,
 cíl k) podpora dobrovolných aktivit.
Předcházení vzniku nebezpečných odpadů je pak dále například věnována pozornost:
 v kap. 3. 2, písm. e – Kontrola výrobků a zařízení v souvislosti s omezováním jejich 
nebezpečných vlastností po celou dobu životního cyklu.
 v kap. 3. 2, písm. f – Motivace veřejnosti k oddělenému sběru nebezpečných složek 
komunálního odpadu (dále také KO). 
Podporu třídění jednotlivých složek komunálního odpadu a zpětný odběr vybraných výrobků 
zajišťuje kap. 3.4, písm. l.
9

Zároveň jsou ve stávajícím  POH ČR definována opatření, která mají napomoci splnění cílů 
a která na ně přímo navazují. 
Současný  stav:  Z  pravidelných  ročních  hodnocení POH  ČR  vyplývá,  že  cíle  v  oblasti 
předcházení  vzniku  odpadů  stávajícího  POH  ČR  jsou  průběžně  plněny  (nebo  byly  již 
splněny). V příloze č. 3 je jejich stručný přehled.

Strategii prevence bude obsahovat i nově připravovaný POH ČR, s jehož účinností se počítá 
od  1.  1.  2015.  Jelikož  požadavky  na  Program  předcházení  vzniku  odpadů  vyplývající 
ze směrnice o odpadech a příručky jsou ve větším rozsahu, než jsou obsažené ve stávajícím 
plánu a termín pro oznámení programů prevence je do 12. 12. 2013, je připraven samostatný 
Program předcházení  vzniku  odpadů ČR.  Vzhledem  k požadavkům  příručky  pro tvorbu 
programů a požadavkům přílohy IV směrnice č. 98/2008, o odpadech je vhodné na některé 
činnosti navázat či je dále rozvíjet. V návrhu prevenčních opatření by se proto například měla 
objevit podpora nízkoodpadových technologií a technologií šetřící vstupní suroviny, podpora 
náhrady  nebezpečných  látek  a  materiálů,  podpora  systémů  environmentálního  řízení, 
environmentálního  vzdělávání,  výchovy  a  osvěty,  dobrovolných  aktivit  a  podobně. 
Navrhované  cíle  a  opatření  připraveného  Programu předcházení  vzniku  odpadů ČR  se 
následně stanou součástí nového Plánu odpadového hospodářství ČR.
2.3 Surovinová politika a politika druhotných surovin
V rámci  aktualizace  Surovinové  politiky  České  republiky  byl  tento  dokument  rozdělen 
na dvě  samostatné  části,  I.  Politika  nerostných  surovin  ČR  a  II.  Politika  druhotných 
surovin  ČR 
(dále  taktéž  „Politika“). Do  obou  částí  tohoto  strategického  dokumentu  byly
implementovány principy evropské strategie Raw Materials Initiative tak, aby byla zajištěna 
odpovídající surovinová a energetická bezpečnost ČR. 
Politika  druhotných  surovin  ČR  (dále  jen  „Politika“)  byla  zpracována  na  základě  usnesení 
vlády  č.  172  ze  dne  9.  března  2011  o  návrhu  postupu  institucionálního zabezpečení 
problematiky druhotných surovin na národní úrovni a o zřízení Rady vlády pro energetickou 
a surovinovou  strategii  České  republiky.  V tomto  usnesení  vláda  uložila  ministru  průmyslu 
a obchodu  předložit  vládě  strategický analytický dokument  pro oblast  využívání  druhotných 
surovin  (Politiku  druhotných  surovin  ČR)  jako  součást  Surovinové  politiky  České  republiky.
Vzhledem  k potřebě  zajistit  podporu  technologií  na  získávání,  zpracování  a  využívání 
druhotných surovin v rámci nově připravovaného Operačního programu MPO (OP PIK) byla 
Politika druhotných surovin ČR předložena do vlády samostatně dne 16. 10. 2013. Vláda ČR 
Politiku  projednala  a  schválila  stanovené  hlavní  cíle.  Dne  15.  9.  2014  vláda  schválila  celý 
dokument. 
Základní vizí Politiky je „Přeměna odpadů na zdroje“. Tato vize a celé  zaměření Politiky je 
plně  v souladu  s dokumentem  EU  „Plán  pro  Evropu  účinněji  využívající  zdroje  (KOM 
(2011) 571), 
kde je uveden významný dílčí cíl: „Do roku 2020 se s odpadem začne nakládat 
jako  se  zdrojem“ 
a  řada opatření  k jeho  realizaci.  ČR  s těmito opatřeními vyslovila  souhlas 
a řada  z nich  byla  převzata  do  Politiky  k naplnění  stanovených  5  hlavních  cílů.  Realizací 
stanovených  opatření  bude  pozitivně  ovlivněna  řada  oblastí,  zejména  oblast  průmyslové 
výroby  a  návazně,  vytvořením  nových  pracovních  míst,  i oblast sociální  podporou 
zaměstnanosti.  Odpovědný  přístup  k využívání  druhotných  surovin  a efektivně  nastavené 
podpoře  průmyslu  druhotných  surovin  může  přinést  celému hospodářství,  sociální  sféře 
i životnímu prostředí ČR užitek.
Politika  druhotných  surovin  ČR  je prvním  dokumentem  České  republiky,  který  vytváří 
strategický rámec pro efektivní využívání druhotných surovin. Na základě provedené analýzy 
bylo pro přípravu Politiky druhotných surovin ČR vybráno 10 komodit a zdrojů druhotných 
surovin
. Výběr byl ovlivněn významností druhotné suroviny jako technologického vstupu do 
výroby,  hmotnostní  produkcí,  potřebou  a  potenciálem  využití  komodity  v  ČR,  významností 
exportu  apod. Jedná  se  o  tyto  komodity:  kovy,  papír,  plasty,  sklo,  stavební  a  demoliční 
10

hmoty,  vedlejší  energetické  produkty,  vozidla  s  ukončenou  životností  (autovraky), 
odpadní  (vyřazená)  elektrická  a  elektronická  zařízení,  použité  pneumatiky  a  odpadní 
pryž,  odpadní  (vyřazené)  baterie  a  akumulátory
. Politika  druhotných  surovin  ČR  je 
otevřeným  dokumentem  s  předpokladem  postupného  zařazování  dalších  komodit 
druhotných  surovin,  na  základě  potřeb  podnikatelského  sektoru  a  vzhledem  k  vývoji 
hospodářství v ČR i ve světě.
V  Politice  druhotných  surovin  ČR  je  stanoveno  5  strategických  cílů  a  16  opatření.
Rozpracování  na konkrétní  úkoly  včetně  odpovědnosti  za  jejich  plnění  ve  stanovených 
termínech  bude  předmětem  Akčního  plánu  na  podporu  zvyšování  soběstačnosti  České 
republiky v surovinových zdrojích.
Přestože  je  pojem  druhotná  surovina  často  používá  zejména  ve strategických 
dokumentech  na  evropské  i  národní  úrovni,  není  definice  druhotné  suroviny  dosud  jasně 
vymezena.  Na  tuto  skutečnost  reflektuje  jedno  ze  stanovených  opatření  v Politice: 
„Definovat a začlenit pojem „druhotná surovina“ do právního řádu ČR a iniciovat tento
postup  na úrovni  EU“. 
Tímto  opatřením  by  mělo  dojít k plnění  první  úrovně  hierarchie 
nakládání  s odpady,  kterou  je  předcházení  vzniku  odpadů.  S potřebou  definovat  pojem 
druhotná  surovina  souvisí  i  deficit  statistických  dat  o  druhotných  surovinách,  který  v ČR  již 
byl řešen vyhláškou ČSÚ č. 306/2010 Sb., o Programu statistických zjišťování na rok 2011 
a též i pro další období. Nově pak vyhláškou ČSÚ č. 343/2012 Sb., o Programu statistických 
zjišťování  na  rok  2013.  Součástí  vyhlášky  je  Roční  výkaz  o odpadech  a druhotných 
surovinách. Pro potřeby tohoto výkazu se druhotnou surovinou rozumí materiály mající níže 
uvedený charakter: bod č. 46 Odp 5 – 01 - Roční výkaz o odpadech a druhotných surovinách 
Přílohy č. 1 vyhlášky ČSÚ č. 343/2012 Sb.:
 vedlejší produkty;
 upravené  odpady,  které  přestaly  být  odpadem  poté,  co  splnily  podmínky  a  kritéria, 
pokud jsou stanovena (neodpad);
 materiály získané z výrobků podléhajících zpětnému odběru (dle zákona č. 185/2001 
Sb., o odpadech) a z dalších výrobků, využitelné pro další zpracování;
 nespotřebované vstupní suroviny a materiály předávané k novému využití.
V  Politice  jsou  zdroji  druhotných  surovin  vedlejší  produkty  výroby,  nezpracované 
vytěžené  suroviny,  výrobky  s ukončenou  životností  a  využitelné  odpady,  které 
po úpravě  splňují požadavky  vstupní  suroviny  vhodné  pro  další  výrobní  procesy.
Jejich úprava na kvalitu vstupní suroviny pro další výrobu je v mnoha případech úspornější 
než  získávání  vstupních  surovin  z primárních  zdrojů.  Významným  přínosem  druhotných 
surovin je snížení energetické a materiálové náročnosti ve všech výrobních odvětvích. Jejich 
potřeba  stále  vzrůstá  úměrně  se  zvyšujícími  se  environmentálními  požadavky  na  průmysl. 
Druhotné  suroviny  snižují  emise  z průmyslové  činnosti  a tím následně  i  imise.  Podílí  se 
na snižování  objemu  těžby  primárních  surovin.  Jejich  využíváním  se  uzavírá  tok  zdrojů, 
ve kterém  vydobytá  primární  surovina  prochází,  prostřednictvím  výrobků  a opětovným 
přepracováním na stejné nebo jiné výrobky, mnoha životními cykly. Součástí toku zdrojů je 
i využití  energetického  potenciálu  surovin  a  výrobků,  které  již  nelze  dále  efektivně 
materiálově využít.
Požadavek na podporu stanovených opatření a dalších ekonomických nástrojů na podporu 
účinného využívání zdrojů uvádí příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008. 
Provázanost  a  následná  společná  realizace  Politiky druhotných  surovin,  Programu
předcházení  vzniku  odpadů  ČR  a  nového  Plánu  odpadového  hospodářství  ČR je 
z výše uvedených důvodů bezpodmínečně nutná.

11

3 ANALÝZA  EXISTUJÍCÍCH NÁSTROJŮ PŘEDCHÁZENÍ  VZNIKU 
ODPADŮ
3.1 Podpora  výzkumu,  experimentálního  vývoje  a  inovací v oblasti 
prevence vzniku odpadů
Oblast předcházení vzniku odpadu je zastoupena v projektech podporujících vědu a výzkum 
různých  orgánů  státní  správy,  institucí  a  organizací.  Aby  byly  naplněny  cíle  a opatření 
Programu předcházení vzniku odpadů ČR, je zapotřebí aktivně usilovat o výrazné rozšíření 
této  problematiky  do  jednotlivých  výzkumných  programů.  Hlavním  pilířem  podpory  vědy 
a výzkumu  patří  v současné  době  programy  Technologické  agentury  ČR  a  částečně  pak 
resortní program MPO ČR. Výzkumné aktivity MŠMT ČR jsou stále aktuální, svým rozsahem 
jsou  však  pro  potřebu  prevenčních  opatření  málo  významné  (např.  v roce  2012  bylo 
v současném  programu  Návrat  podpořeno  7  projektů).  Značnou  nevýhodou  v oblasti  vědy 
a výzkumu je současná absence resortního programu MŽP.
3.1.1 Programy Technologické agentury České republiky 
Technologická agentura (dále také TAČR) zahájila svou činnost v roce 2010 první veřejnou 
soutěží  v programu  Alfa.  Agentura  je  v současné  době  jednou z nejvýznamnějších 
organizací poskytující prostředky pro programy výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, 
a to v programech Alfa, Beta, Omega a Centra kompetence. Nově připravovanými programy 
jsou pak programy Gama a Delta. TAČR nabízí poměrně rozsáhlý prostor pro problematiku 
předcházení  vzniku  odpadů  na různých  úrovních.  Zapojení  problematiky  do  jednotlivých 
programů (nejen TAČR) je součástí navržených opatření pro podporu problematiky v oblasti 
vědy a výzkumu. Popis jednotlivých typů programů TAČR je uveden v příloze č. 4.
3.1.2 Resortní výzkum MPO
Ministerstvo  průmyslu a  obchodu  (dále také  MPO)  zajišťuje podporu projektů  aplikovaného 
výzkumu a experimentálního vývoje pro průmyslovou výrobu z prostředků státního rozpočtu 
České republiky v rámci programu TIP. 
Doba  trvání  programu  je  stanovena  na  roky  2009  až  2017.  Příjem  žádostí  do  programu 
na roky  2010  až  2014  se  provádí  formou  Veřejné  soutěže  ve  výzkumu,  vývoji  a  inovacích 
každoročně  vždy  v  předcházejícím  roce.  Ukončení  řešení  všech  projektů  je  určeno  na  rok 
2017  s  tím,  že  se  doba  řešení  jednotlivých  projektů  předpokládá  v  trvání  do  čtyř  let 
(48 měsíců),  přičemž  řešení  musí  být  započato  v  roce,  na  který  byla  vyhlášena  Veřejná 
soutěž.
V roce  2013  se  předpokládá  vyhlášení  poslední  veřejné  soutěže.  Program  by svým 
pokračováním v dalších letech byl velice vhodný vzhledem k úzkému propojení problematiky 
úspory surovin, energií a předcházení vzniku odpadů při výrobě. 
Jako příklady projektů programu TIP týkající se předcházení vzniku odpadů lze uvést:
 VaV  FI-IM2/011  - Výzkum  a  vývoj  nových  bezodpadových  technologií 
v galvanotechnice. 
 FI-IM2/179  Integrovaný  systém  zpětného  odběru  odpadů  a  organizovaného  trhu 
s druhotnými surovinami.
 FF-P2/021 - Komplexní ekologizace hutních výrob.
 program  TRH  MPO  ČR  určený  k  podpoře  malých  a  středních  podniků    - možnost 
příspěvku na získání certifikátu ISO nebo na registraci v EMAS.
12

Další projekty např.:
 EA  4.2PT02/136  - Rozšíření  výzkumných  a  vývojových  kapacit  pro  výzkum,  vývoj 
a inovaci zátěžových kompozitových profilů (2008-2011, MPO/EA).
 ED0040/01/01  - Regionální  materiálově  technologické  výzkumné  centrum
(2010-2013, MSM/ED).
3.1.3 Resortní výzkum MŽP a MŠMT
Resortní  výzkum  MŽP  byl  ukončen  v roce  2012.  V rámci  tohoto  výzkumu  a  výzkumu 
organizovaném  MŠMT  byly  realizovány  různé  projekty  dotýkající  se  prevence  odpadů.  
Z nich lze např. vybrat následující příklady:
 Výzkumný  záměr  MŽP  0002071102,  CeHO  - Výzkum  pro  hospodaření  s  odpady 
v rámci ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje (prevence a minimalizace 
vzniku odpadů a jejich hodnocení), řešitel Výzkumný ústav vodohospodářský, TGM, 
v.v..i.
 VaV – SP/II/2f1/30/07 - Výzkum integrovaného systému nakládání s odpady a nových 
podpůrných nástrojů pro jeho zavedení v podmínkách České republiky. 2007 – 2011.
 VaV- 1C/7/47/04 Prvky a vztahy v systému odpadového hospodářství.
 VaV  – SP/II/2f1/2/07  - Identifikace  prevenčního  potenciálu  živnostenských  odpadů 
v ČR a jeho uplatnění. 2007 - 2010.
 VaV-1C/7/48/04 Uplatnění preventivního přístupu k OH a navýšení aplikační hodnoty 
polymerů: využití nanotechnologie pro nalezení efektivní metody recyklace PET lahví.
 VaV  - 1C/4/12/04  Ověření  účinnosti  dobrovolných  nástrojů  ochrany  životního 
prostředí  pro  politiku  prevence  a  správného  řízení  malých  a  středních  podniků  ČR 
ve vztahu k plnění cílů POH ČR.
 VaV  C/4/43/04  Environmentální  a  hospodářské  efekty  ekonomických  nástrojů 
ochrany ŽP.
 VaV-SL/7/102/05 Odpady obcí – environmentální a sociální problém budoucnosti.
 VaV-1C/7/21/04 Minimalizace vlivu výrobků na životní prostředí.
 VaV-SL/7/48/05 Nakládání s BRO a zvyšování jejich materiálového a energetického 
využití.
 VaV  SP/II/2f1/16/97  Porovnání  environmentálních  dopadů  nápojových  obalů  v ČR 
metodou LCA.
 VaV  SP/2f2/98/07  -Výzkum  v  oblasti odpadů  jako  náhrady primárních  surovinových 
zdrojů. 
 ME 879 - Charakterizace nových materiálů pro ekologické technologie.
 2E06046 Internetový portál ekologické výchovy jako nástroj rozvoje soutěží tvořivosti 
mládeže.
Současný  stav:  současné  možnosti  realizace  zejména  prostřednictvím  TAČR,  případně 
resortními  výzkumy  (programy) ministerstev  či  jiných  agentur;  citelná  je  ztráta  resortního 
výzkumu MŽP.

Priorita  pro  Program:  požadavek  na  podporu  výzkumu  a  vývoje  v oblasti  dosahování 
čistších  produktů  a  technologií  spojených  se  vznikem  odpadu  uvádí  příloha  IV  směrnice 
o odpadech č. 98/2008; provázání problematiky s náplní programů TAČR je nutné.

13

Vhodnost  pro  Program:  vysoká; nutná  spolupráce  s TAČR  a  ostatními  resorty 
a agenturami vědy a výzkumu.

Dosavadní  finanční  požadavky  pro  MŽP:  prostředky  na  realizaci  projektů, řádově 
v desítkách mil. Kč/rok; přesné informace nejsou k dispozici.

3.2 Environmentální  technologie,  ekoinovace  a  hodnocení  životního 
cyklu (LCA)
Program  podpory  environmentálních  technologií  (Environmental  Technologies  Action 
Plan; 
dále  také  „ETAP“)  v  České  republice  byl  zpracován  na  základě  Sdělení  Evropské 
komise „Zpráva o implementaci Akčního plánu na podporu environmentálních technologií v 
roce  2004“, 
který  doporučoval  členským  státům  přijmout  národní  programy  implementace 
ETAP.  Vláda  schválila  tento  program  usnesením  vlády  č.  181,  ze dne  22.  února  2006. 
Program byl aktualizován usnesením vlády č. 938, ze dne 20. července 2009.
Cílem  ETAP  bylo  odstranit  překážky  ve  vývoji  a  zavádění  environmentálních  technologií 
a mobilizovat  všechny  zúčastněné  strany  k aktivitě.  Hlavní  snahou  je  plně  využít 
technologický  potenciál  k  omezení  tlaku  na  přírodní  zdroje,  zlepšit  kvalitu  života  Evropanů 
a stimulovat ekonomický  růst.  Rozvoj  environmentálních  technologií  může  přispět  k  plnění 
principu  udržitelného  rozvoje  a  stát  se  hlavním  zdrojem ekonomického  růstu  a  sociálního 
rozvoje v souladu s principy udržitelného rozvoje.
Program  ETAP  byl  v r.  2013  nahrazen  „Akčním  plánem  pro  ekoinovace“  („Eco-
innovation Action Plan
“).
Na  evropské  i  národní  úrovni  budou  připraveny  indikátory  pro  posuzování  a  verifikaci 
environmentálních  technologií  pro  účely  jednotného  evropského  systému  ověřování 
environmentálních  technologií  (Environmental  Technology  Verification
s přihlédnutím 
k celému životnímu cyklu technologií (Life Cycle Assessment - dále také LCA).
LCA je  jedna  z nejobjektivnějších  metod  pro  posouzení  environmentálních  dopadů 
konkrétních technologií, výrobků a služeb. Uvažovány jsou emise do všech složek životního 
prostředí  během  výroby,  užívání  i  odstraňování  produktu.  Zahrnovány  jsou  rovněž  vlivy 
procesů získávání surovin, výroby materiálů a energie a pomocných procesů.
Metoda  LCA  se  provádí  dle  mezinárodních  norem  řady  ISO  14040,  má  pevně  danou 
strukturu a skládá ze čtyř hlavních fází:
1. Definice  cílů  a  rozsahu slouží  k  definování,  jak  velká  část  životního  cyklu  produktu 
bude zahrnuta do hodnocení a k čemu bude vlastní hodnocení sloužit. Jsou zde také 
popsána kritéria sloužící k porovnávání systémů a zvolený časový horizont.
2. Inventarizační  analýza,  jejíž  součástí  je  popis  materiálových  a  energetických  toků 
v rámci  produktového  systému  a  především  jeho  interakce  s  okolím,  spotřebované 
suroviny  a  emise  do  prostředí.  Jsou  zde  popsány  všechny  významné  procesy 
a vedlejší toky energie a materiálů.
3.  Hodnocení  dopadů,  kde  jsou  vypočítávány  výsledky  indikátorů  všech  dopadových 
kategorií, vzájemně  je  zhodnocena  významnost  každé  dopadové  kategorie 
normalizací, případně i vážením. Výsledkem hodnocení dopadů bývá tabelární souhrn 
všech dopadů.
4.  Interpretace  životního  cyklu zahrnuje  kritické  přezkoumání,  zjištění  citlivosti  dat 
a prezentaci výsledků.
Současný  stav:  realizováno; nízké  povědomí,  zajišťováno  MŽP  ve  spolupráci  s CENIA, 
českou informační agenturou životního prostředí (dále také CENIA); v České republice jsou 

14

k dispozici  odborní  experti  pro  zpracování  LCA;  jako  problém  se  může  jevit  finanční 
náročnost jejího zpracování.

Priorita  pro  Program:  požadavek  na  poskytování  informací  o  technikách  předcházení 
vzniku odpadů se zaměřením na průmysl uvádí příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008.

Vhodnost pro Program: vysoká.
Dosavadní finanční požadavky pro MŽP: nejsou.
3.3 Národní program environmentálního značení
V České  republice  se  oficiální  používání  environmentálních  značek  zavedlo  tzv.  Národním 
programem  environmentálního  značení
.  Souhlas  vlády  k  jeho  realizaci  byl  dán  vládním 
usnesením  č.  159  ze  dne 7.  dubna 1993.  Národní  program  environmentálního  značení  byl 
vyhlášen 14. dubna 1994. Jednalo se o environmentální značení typu I. V roce 2007 přibylo 
vlastní environmentální tvrzení typu II a environmentální prohlášení typu III (EPD). Zároveň 
je v České republice možnost získat environmentální značení Evropské unie – The Flower.
Koncepce  českého  Národního  programu byla  v poslední fázi  příprav  modifikována  tak,  aby 
byla  co  nejvíce  v  souladu  se  zahraničními  programy,  zvláště  pak  s  programem  EU 
a programy zemí OECD. Tato harmonizace má přispět i k odbytu našich výrobků v zahraničí. 
Program  se  zároveň  stává  i  aktivním  účastníkem  evropské  integrace  v  oblasti  životního 
prostředí.
Garantem  Programu  je  Ministerstvo  životního  prostředí  ČR.  Jeho  úkolem  je  zveřejňování 
nově  schválených  směrnic  a  ostatních  podmínek  pro  získání  ochranné  známky.  Ministr 
životního  prostředí  pak  schvaluje  a  podepisuje  směrnice  s  požadavky  na  propůjčení 
environmentální  značky,  uděluje  právo  na  její  užívání  konkrétním  výrobkům  a  vyjadřuje  se 
ke všem  základním  a  určujícím  otázkám  rozvoje  Programu.  Výkonným  orgánem 
pro udělování této značky je Agentura pro ekologicky šetrné výrobky (součást CENIA), která 
je  také  odpovědným  výkonným  orgánem  Národního  programu  označování  ekologicky 
šetrných výrobků.
V České  republice  je  možné  získat  ekoznačku  v rámci  36 kategorií  výrobků  nebo  služeb. 
Této  možnosti  aktuálně  využívá 56 výrobců,  s nimiž  byly  uzavřeny  licenční  smlouvy 
s právem  k užívání  ekoznačky  na  více  než  400  jednotlivých  výrobků  či  poskytovaných 
služeb. Do programu Ekoznačení EU, pro který existuje 25 produktových skupin, se zapojilo 
v České republice 17 společností a uzavřelo 20 licenčních smluv. Důvodem pro pokles počtu 
produktových  skupin  je dlouhodobý  nezájem  ze  strany  potenciálních  žadatelů,  proto  již 
nebylo  přistoupeno  k prodloužení  jejich  platnosti.  Snížení  počtu  licencí,  resp.  držitelů  bylo 
zapříčiněno  zpřísněním  kritérií  pro  udělení  ekoznačky  a  dokladování  jejich  plnění, 
ke kterému  bylo  přistoupeno  v souvislosti  s  vývojem  technologií  a  trhu. Dalším  důvodem 
poklesu  je  snížení  zájmu  spotřebitelů,  resp.  absence  větší  osvětové  kampaně  na  podporu 
ekoznačení (Ekoznaček EŠV/S a EU). Mnoho držitelů tak nepřistoupilo k recertifikaci svých 
produktů. Blíže viz grafy č. 1 a 2.
15



Graf č. 1: Vývoj počtu směrnic, firem a licencí NP EŠV
Zdroj: CENIA
Graf č. 2: Vývoj počtu firem a licencí Ekoznačení EU v ČR
Zdroj: CENIA
Současný  stav: technicky  zabezpečeno;  nízké  povědomí  veřejnosti,  malá  propagace; 
stagnace  množství  licencí  a  po  zpřísnění  kritérií  v  r.  2012  jejich  pokles;  realizováno
- (realizace  environmentálního  značení  je  z hlediska  lidských  zdrojů  zabezpečována 
0,2 pracovním úvazkem na MŽP a 1,5 pracovním úvazkem na CENIA).

16

Priorita  pro  Program:  požadavek  na  důvěryhodné  ekoznačky  uvádí  příloha  IV  směrnice 
č. 98/2008.

Vhodnost pro Program: vysoká.
Dosavadní  finanční  požadavky  pro  MŽP:  roční  členský  příspěvek  organizaci  Global 
Ecolabelling Network (cca 70 tis. Kč); jednou realizován spotřebitelský průzkum ve výši 100 
tis. Kč; výše výdajů se pohybuje dle vykonaných aktivit a kolísají v relativně velkém rozmezí 
(cca od 70 tis. do 600 tis. Kč); většina výdajů je hrazena z poplatků za udělení ekoznačky.

3.4 Systémy environmentálního řízení
Systém  environmentálního  řízení/managementu 
(Environmental  Management  System
– dále  také  EMS) je interpretován  jako  systematický  přístup  k  ochraně  životního  prostředí 
ve všech  aspektech  činnosti  organizace,  jako  řízení  jejího  vztahu k životnímu  prostředí. 
Je jedním  ze  subsystémů  vrcholového  řízení,  který  je  (na  rozdíl  od ostatních  subsystémů, 
orientovaných  především  na  působení  uvnitř  organizace  – např.  ekonomika,  kvalita, 
bezpečnost,  personalistika)  zaměřen  především  na  řízení  vlivu  výroby,  výrobků  a  služeb 
na životní  prostředí  a  na  dosažení  a  udržení  souladu  se  zákonnými  předpisy  tento  vliv 
usměrňujícími.
Už  ze  samotného  principu  dobrovolnosti  vyplývá,  že  organizace  se k zavádění  EMS 
rozhoduje  dobrovolně,  aniž  by  ji  k tomu  donucoval  stát;  povinnost  zavést  EMS  není  totiž 
zakotvena  v žádném  zákonném  předpisu.  Z celosvětového  nárůstu  počtu certifikovaných 
EMS,  který dosáhl  na  konci  roku  2008  hodnoty  téměř  189  000  ve  155  zemích  (meziroční 
nárůst  22  %),  vyplývá  úspěšný  rozvoj systémů  environmentálního  managementu  a  jejich 
celosvětová  akceptace  jako  objektivního  průkazu  pozitivního  vztahu  organizací  k ochraně 
životního  prostředí.  Rozvoj  se  týká  nejen  organizací  výrobních,  ale  i  organizací  služeb 
a veřejné správy - na uvedeném počtu se certifikáty EMS v organizacích působících v oblasti 
služeb  podílely  34  %.  Na  doplnění  je  třeba  uvést,  že  postavení  České  republiky  je  velmi 
dobré – v celosvětovém srovnání absolutního počtu vydaných certifikátů EMS byla na konci 
roku 2008 na 12. místě mezi všemi zeměmi EU a mezi zeměmi s přibližně stejným počtem 
obyvatel dokonce na 2. místě.
Systémy  environmentálního  managementu  jsou  v našich  podmínkách  navrhovány 
a rozvíjeny prostřednictvím dvou způsobů:
 podle  mezinárodních  norem  ISO  řady  14000,  reprezentovaných  v českém 
normalizačním  prostředí především  kmenovou  normou  ČSN  EN  ISO  14001:2005 
„Systémy  environmentálního  managementu  - Požadavky  s návodem  pro použití“ 
(pro zjednodušení  je  pro  označení  tohoto  přístupu  dále  používán  pojem  „ISO“), 
a/nebo
 podle Nařízení  Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné 
účasti  organizací  v systému  řízení  podniků  a  auditu  z hlediska  ochrany 
životního prostředí 
(dále také EMAS).
EMAS představuje  systémový  přístup  k  řízení  otázek  souvisejících  s  životním  prostředím 
v organizaci  s  důrazem  na  integraci  environmentálního  hlediska  jak  do  celkové  strategie 
organizace, tak do jejích každodenních činností. Požaduje po organizaci definovat významné 
environmentální  aspekty  (a  dopady)  a  dále  konkrétní  cíle  a  opatření,  pomocí  kterých  bude 
naplňovat  požadavek  tzv.  neustálého  zlepšování. Zavedením  systému  environmentálního 
řízení  organizace  projevuje  sdílení  odpovědnosti  za  stav  životního  prostředí  a  úsilí  přispět 
k jeho  zlepšování  a  k  udržitelnému  rozvoji.  Stejně  jako  norma  ISO  14001  i  EMAS  funguje 
na základě  principu  dobrovolnosti,  tzn., že  záleží  čistě  na  jejím  rozhodnutí.  V  České 
republice  byl  zaveden  tzv.  Program  EMAS,  jehož  součástí  je  registr  společností,  které  si 
systém EMAS zavedly a postupují v souladu s výše uvedeným nařízením.
17

Práce  na  normách  řady  ISO  14000 byly  zahájeny  pod  gescí  Mezinárodní  komise 
pro standardizaci  v roce 1992.  První normy  vstoupily  v platnost  v roce 1996.  Z nich 
vycházely  i odpovídající  české  normy  ČSN  EN  ISO  14001  (a  další)  zavedené  do  českého 
normalizačního  prostředí  o  rok  později.  Po  revizi  základních  norem ČSN  EN  ISO  14001 
(„Systém environmentálního managementu – Požadavky s návodem pro použití“) a ČSN EN 
ISO  14004  („Systém  environmentálního  managementu  – Všeobecná  směrnice  k zásadám, 
systémům  a  podpůrným  metodám“) schválených  v roce  2004, vstoupily v platnost  v roce
2005  jako  ČSN  EN  ISO  14001: 2005,  resp.  ČSN  EN  ISO  14004: 2005. Kromě uvedených 
základních  norem,  lze  zmínit  i  řadu  podpůrných  norem,  např.  ČSN  EN  ISO  14020: 2002
„Environmentální  značky  a  prohlášení  – Obecné  zásady“,  ČSN  EN  ISO  14031: 2000
„Environmentální management – Hodnocení environmentálního profilu – Směrnice“ atd.
Z hlediska praktických potřeb organizací rozhodujících se mezi ISO a EMAS jsou významné 
především dva rozdíly: zatímco Nařízení požaduje vypracování úvodního environmentálního 
přezkoumání  (viz  dále)  a  závěrečného  environmentálního  prohlášení,  ISO  vypracování 
přezkoumání  pouze  doporučuje  (není  povinné)  a  o  environmentálním  prohlášení  se  vůbec 
nezmiňuje. Je tedy časově zhruba o 15 – 20 % méně náročné. Pro organizace neziskového 
a  veřejného  sektoru může  být vypracování  environmentálního  prohlášení  v rámci  EMAS 
významným  příspěvkem  ke  zlepšení  komunikace  s veřejností.  Pro  organizace 
s významnějším  exportem  výrobků  nebo  služeb i  do  států  mimo  rámec  EU  je  vzhledem 
k celosvětové platnosti ISO norem asi výhodnější volit postup podle ISO.
V každém  případě  je  třeba  zdůraznit,  že  pro  oba  přístupy  je  znalost  normy  ČSN  EN  ISO 
14001:2005  nezbytná.  I  Nařízení  totiž  k zaregistrování  organizace  do  programu  EMAS
vyžaduje  zavedení  systému  řízení  odpovídajícího  v plném  rozsahu  požadavkům  normy 
ISO 14001.
Hodnotit  zavedený  EMS  z hlediska  jeho  souladu  s platnými  normami  může  kterýkoliv 
subjekt;  k vydání  certifikátu  však  musí  být  subjekt  akreditován  národním  akreditačním 
orgánem,  v České  republice  tedy  Českým  institutem  pro  akreditaci,  o.p.s.  Pro  registraci 
v programu  EMAS  je  vyžadováno  ověření  environmentálního  prohlášení  (potvrzení, 
že příslušné dokumenty EMS splňují požadavky normy).
V současné době je v ČR registrováno v Programu EMAS 26 organizací (a v rámci nich 52 
jednotlivých lokalit - provozů) – graf č. 3. V Evropské unii je registrováno přibližně 3,5 tisíce 
organizací s téměř 10 500 lokalitami. Česká republika se tak řadí k evropskému průměru. 
Od roku 1997 dochází k neustálému nárůstu společností s certifikací EMS podle normy řady 
14001. Podle  The  ISO  Survey of  Management  System Standard  Certifications má  v České 
republice certifikováno systém environmentálního managementu cca 4500 společností.
18


Graf č. 3: Vývoj počtu organizací s EMAS v ČR
Zdroj: CENIA, Agentura EMAS
Současný  stav:  technicky  zabezpečeno;  propagace  dostatečná;  realizováno  (realizace 
EMAS je z hlediska lidských zdrojů zabezpečována 0,2 pracovním úvazkem na MŽP a 0,25 
pracovním úvazkem na CENIA); realizace EMS prostřednictvím certifikačních orgánů.

Priorita  pro  Program:  požadavek  na  environmentální  systémy  řízení  uvádí  příloha 
IV. směrnice o odpadech č. 98/2008.

Vhodnost pro Program: vysoká.
Dosavadní  finanční  požadavky  pro  MŽP:  kofinancování  propagační  kampaně;
revolvingový fond MŽP.

3.5 Čistší produkce a udržitelná spotřeba a výroba
Čistší  produkce 
(Cleaner  Production)  označuje  preventivní  strategii  zaměřující  se 
na odstraňování  příčin  vzniku  environmentálních  problémů  na  úrovni  podniků  a organizací 
prostřednictvím  prověřování  materiálových a  energetických  toků s  cílem  nalezení  možností 
efektivnějšího využívání surovin, materiálů a energií, prevence vzniku odpadu apod. Postupy 
čistší  produkce  se  proto  nezabývají  řešením  důsledků  vzniku  environmentálních  zátěží 
(emise,  odpady,  čerpání  zdrojů  apod.),  nýbrž  hledají  řešení,  jak  těmto  problémům 
předcházet či je minimalizovat.
Česká republika  se  k realizaci  strategie  čistší  produkce  přihlásila  v roce  1998  podpisem 
Mezinárodní deklarace o čistší produkci a ustavením Národního programu čistší produkce
(usnesení  vlády  č.  165/2000).  Projekty  čistší  produkce  jsou  však  v ČR  realizovány  již 
od počátku 90. let minulého století.
Cílem  aplikace  čistší  produkce  v podniku  je  nalezení  příčin  negativních  dopadů  činnosti 
podniku  na  životní  prostředí  a  jejich  minimalizace,  přičemž  jsou  zároveň  významně 
uvažována i ekonomická hlediska. Výsledkem realizace projektu čistší produkce v podniku je 
získání stejného nebo vyššího výrobního efektu s nižní spotřebou zdrojů a produkcí odpadu
- tj. efektivita zdrojů.
19

Čistší  produkce  tak  nejen  chrání  životní  prostředí,  spotřebitele  a  zaměstnance  (kvalita 
pracovního  prostředí),  ale  zároveň  zlepšuje  efektivitu,  rentabilitu  a  konkurenceschopnost 
podniku.  Veškeré návrhy  konkrétních  opatření  či  projektů  jsou  vždy  posuzovány  z hlediska 
jejich ekonomických efektů.
Hlavním  důvodem  velkého  přínosu  čistší  produkce  je  skutečnost,  že  čistší  produkce  je 
univerzálně aplikovatelná a integrálně pojatá preventivní strategie, která problémy životního 
prostředí  neřeší  tím,  že  by  zátěž  z  jedné  složky  životního  prostředí  přenášela  do  složek 
ostatních,  ale  tím,  že  nejdříve  ze  všeho  hledá  příčinu  vzniku  dané  zátěže  a  tu  se  snaží 
odstranit.  Tento  způsob  jako  jediný  může  vést  ke  stálému  snižování  negativního  dopadu 
na životní prostředí. Strategie čistší produkce je tak plně v souladu s myšlenkou udržitelného 
rozvoje.
V uplynulých letech bylo v České republice realizováno několik projektů zaměřené na oblast 
čistší  produkce,  v rámci  nichž  byla  provedena  tzv.  vstupní  hodnocení  udržitelné  spotřeby 
a výroby ve 20 podnicích a vyškoleno několik desítek konzultantů. 
Během  let 2006  – 2008  rovněž  vznikla v  pěti  krajích  České  republiky  čtyři nová  informační 
centra  pro USV  a  jedno  kombinované  informační  a  vzdělávací  centrum  pro  USV. Součástí 
projektu  rovněž  bylo  vybudování  odborných  kapacit,  realizace  pilotních  projektů,  systému 
přenosu informací a příkladů dobré praxe USV. Projekt Partnerství pro udržitelnou spotřebu 
a výrobu  byl  tematicky  zaměřen  zejména  na  podporu  ekonomického  a  environmentálního 
pilíře;  sociální  pilíř  USV  byl  podporován  v  nejvyšší  možné  míře.  Projekt,  který  byl  založen 
na partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, probíhal v následujících krajích České 
republiky: Karlovarský kraj, kraj Vysočina, Olomoucký kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj2.
V současné  době  zajišťuje  realizaci  USV  portál  EMPRESS3.  EMPRESS  je  kontaktním 
místem  v  oblasti  účinnějšího  využívání  zdrojů  a  udržitelné  spotřeby  a  výroby (USV) 
a poskytuje platformu pro přenos informací, ale i pro vytváření a výměnu know-how včetně 
vstupů  pro  tvorbu  politiky  podporující  eko-efektivní  řešení  jako  alternativy  k  regulaci 
a zbytečným ztrátám. Cílem EMPRESS je podpora USV se zaměřením na výrobní podniky 
a poskytovatele  služeb.  Hlavními  partnery  EMPRESS  jsou  zástupci  odborné  veřejnosti 
v soukromém  a  veřejném  sektoru  i  v  akademické  sféře. Rozvoj  portálu  EMPRESS  byl 
v letech  2011  - 2012  rovněž  podpořen  dvěma  projekty  Ministerstva  průmyslu  a  obchodu. 
Jednalo  se  o  projekty  „Možnosti  podpory  dobrovolných  přístupů  ze  strany  MPO  jako 
alternativního  nástroje  k regulaci"  a  „Vytvoření  on-line  informační  báze  k dobrovolným 
přístupům prostřednictvím internetového Portálu udržitelné spotřeby a výroby EMPRESS“.
Celkově  se  do  Národního  programu  čistší  produkce  přihlásilo  zhruba  sto  společností, 
využívat  mohou  služeb  cca 60  vyškolených  konzultantů.  Celkový počet  subjektů,  tj.  včetně 
neregistrovaných, aplikujících čistší produkci je však vyšší.
Současný stav: dříve realizováno (realizace Čistší produkce byla z hlediska lidských zdrojů 
zabezpečována 0,1  pracovním  úvazkem  na  MŽP);  technicky  podpořeno; obecně  nízké 
povědomí; malá propagace; podporu momentálně zajišťuje portál EMPRESS.

Priorita  pro  Program:  požadavek  na podporu  důvěryhodných  systémů  řízení  životního 
prostředí uvádí příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008.
Vhodnost pro Program: vysoká.

Dosavadní  finanční  požadavky  pro  MŽP:  roční  členský  příspěvek  sítě  PREPARE 
(180 tis. Kč); revolvingový  fond  MŽP  (2  projekty  – cca.  4,7  mil.  Kč); SFŽP  – celkem cca 

                                               
2 Projekt  přinesl  bezplatné  informace  o  možnostech  využití  nástrojů  USV  vhodných  pro  danou 
organizaci; proškolení pracovníků v identifikaci příležitostí pro aplikace a v aplikaci USV v organizaci; 
prověření inovačního potenciálu organizace s podporou týmu školených expertů; konzultační podporu 
při  realizaci  projektu  USV  v  organizaci;  prověření  možností  sdílení  rizik  při financování  inovačních 
projektů USV.
3 www.empress.cz
20

7,0 mil.  Kč. Na  roky  2012  – 2014  byl  vyjednán příspěvek  formou  „in  kind“  s tím,  že 
pro následující roky budou hledány další zdroje financování poplatku.

3.6 Dobrovolné dohody
Dobrovolné dohody 
jsou charakterizovány jako smluvní dohody či závazky uzavřené mezi 
veřejnou  autoritou  (na různé  správní  úrovni)  a  soukromými  subjekty  (podniky,  svazy, 
sdruženími),  které  jdou  nad  rámec  povinností  vyplývajících  z  platných  zákonů nebo  je 
nahrazují  při  jejich  případné  neexistenci.  Mohou  mít  rozmanitý  charakter  a  upravovat  řadu 
specifických  případů  a  environmentálních  problémů.  Základním  principem,  na  kterém  jsou 
dobrovolné dohody založeny, je vyjednávání. 
Platných dobrovolných dohod,  které  uzavřelo  Ministerstvo  životního  je  v současné době 46
(stav  2014).  Smluvními  partnery  dohod  jsou  především  podnikatelské  subjekty  (svazy, 
podniky), další orgány a instituce veřejné správy a neziskové organizace. 
Příklady dohod, dotýkajících se problematiky prevence odpadů:
1) První  dohoda  v oblasti  odpadového  hospodářství  byla  dobrovolná  dohoda  uzavřená 
před účinnosti  zákona  o  obalech  mezi  Českým  průmyslovým  sdružením  pro  obaly 
a životní prostředí a Ministerstvem životního prostředí o uplatňování směrnice 94/62/EC, 
o obalech  a  obalových  odpadech  v  ČR.  Dohoda  stanovila  principy  fungování  systému 
EKO-KOM tak, aby se na podniky zapojené v tomto systému pohlíželo jako na subjekty, 
které zajistily zpětný odběr a využití v požadovaném rozsahu.
2) V roce 2010 byla podepsána dobrovolná dohoda mezi Ministerstvem životního prostředí, 
Ministerstvem průmyslu a obchodu a Hospodářskou komorou ČR o opatřeních k zajištění 
plnění rozhodnutí Evropské komise pro udělování výjimky z evropské směrnice o obalech 
a obalových odpadech pro přepravky a palety z plastů, které obsahují nadlimitní množství 
těžkých  kovů.  Nositelem  závazků  vyplývajících  z  této  dohody  je  Hospodářská  komora 
České republiky.
3) Dohoda o spolupráci se Svazem měst a obcí ČR (dohoda o spolupráci mezi MŽP a SMO 
ČR uzavřená dne 14. 7. 2011 za účelem ochrany a zlepšování stavu životního prostředí 
v České republice a rozvoje moderní a efektivní veřejné správy).
Současný stav: realizováno; evidence na MŽP (realizace dobrovolných dohod je z hlediska 
lidských  zdrojů  zabezpečována  0,2 pracovním  úvazkem  na  MŽP  (zahrnuje  koordinaci 
a metodickou podporu);  ukazuje  se  větší  prostor  pro  uzavírání  dalších  dohod  v oblasti 
předcházení vzniku odpadů.
Priorita pro Program: požadavek podpory využívání dobrovolných dohod uvádí příloha IV. 
směrnice o odpadech č. 98/2008.

Vhodnost pro Program: nízká/střední.
Dosavadní finanční požadavky pro MŽP: dosud bez přímých nákladů

3.7 Zelené veřejné zakázky
Podstata  zelených  veřejných  zakázek  (Green  Public  Procurement – dále  také  „GPP“)
spočívá v integraci environmentálních hledisek a požadavků do veřejných zakázek. V České 
republice jsou zelené veřejné zakázky zakotveny v několika strategických materiálech např.
v  rámci  programů  udržitelné  spotřeby  a  výroby.  Detailně  pak  zelené  veřejné  zakázky 
upravuje usnesení vlády č. 465/2010 k Pravidlům uplatňování environmentálních požadavků 
při  zadávání  veřejných  zakázek  a  nákupech  státní  správy  a samosprávy,  které  navázalo 
21

a nahradilo  Usnesení  vlády  č.  720/2000  k  návrhu  podpory  nakupují  výrobky  označené 
ekoznačkou (tabulka č. 1). 
Tabulka 1: Nákupy výrobků označených ekoznačkou jednotlivých resortů v roce 2011
Nákupy jednotlivých resortů
(částky jsou uvedeny v Kč, podíly nákupů v procentech)
Nákupy
Organizace
Podíl
S ekoznačkou
Celkem
Ministerstvo životního prostředí
1 707 877,90    
2 757 433,50    
62%
Ministerstvo dopravy
22 121 483,00
54 760 501,00
40%
Ministerstvo průmyslu a obchodu
13 439 766,40    
28 284 082,80    
48%
Ministerstvo školství mládeže a 
4 817 571,00    
5 542 171,20    
87%
tělovýchovy
Ministerstvo obrany
94 156 779,30    
407 157 133,40    
23%
Ministerstvo kultury
10 576 356,90    
36 991 394,20    
29%
Ministerstvo pro místní rozvoj
x
x
x
Ministerstvo vnitra
171 218 250,00    
232 035 928,00    
74%
Ministerstvo spravedlnosti
105 047 813,50    
176 781 593,70    
59%
Ministerstvo zahraničních věcí
11 641 335,00    
12 839 335,00    
91%
Ministerstvo zemědělství
15 430 198,00    
27 113 304,00    
57%
Ministerstvo zdravotnictví
12 723 297,00    
17 843 656,00    
71%
Ministerstvo financí
20 380 242,00    
35 369 912,00    
58%
Ministerstvo práce a sociálních 
9 460 532,00    
34 738 039,00    
27%
věcí
Česká národní banka
1 221 248,00    
2 169 504,00    
56%
Úřad vlády
8 699 826,00    
8 709 479,00    
100%
Veřejný ochránce práv
1 044 757,00    
1 786 426,00    
58%
Celkem
503 644 522,00    
1 084 543 691,90    
46%
Zdroj: MŽP
Implementace  nových  Pravidel  potvrdila  účinnost  tohoto  nástroje,  neboť  byl  zaznamenán 
zvýšený zájem o ekoznačku EŠV, která může být použita k prokázání daných požadavků. 
Současný stav: realizováno prostřednictvím MŽP (realizace Zelených veřejných zakázek je 
z hlediska  lidských  zdrojů  zabezpečována  0,4

pracovním  úvazkem  na  MŽP; 
upřednostňování environmentálně šetrnějších výrobků při veřejných zakázkách státní správy 
není  využíváno  v plné  míře; Ministerstvo  životního  prostředí  proto  připravilo  „Pravidla 
uplatňování environmentálních požadavků při zadávaní veřejných zakázek a nákupech státní 
správy a samosprávy“).
Priorita pro Program: opatření lze považovat za plánovací opatření; požadavek na podporu 
používání plánovacích opatření uvádí příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008. 

Vhodnost pro Program: vysoká.
Dosavadní  finanční  požadavky  pro  MŽP:  300  tis.  Kč/rok  v r.  2010  v rámci  vytváření 
„Pravidel  uplatňování  environmentálních  požadavků  při  zadávání  veřejných  zakázek 
a nákupech  státní  správy  a  samosprávy“;  v ostatních  letech  nebyly  v souvislosti  s agendou 
zelených zakázek čerpány žádné prostředky.

22

3.8 Environmentální ekonomika (Environmentální účetnictví)
V  souvislosti  se  schválením  Strategie  udržitelného  rozvoje  a  s  ohledem  na  zahraniční 
zkušenosti  je  stále  častěji  propojováno  zavádění  environmentálního  účetnictví se 
sociálními aspekty – hovoří se o tzv. účetnictví udržitelného rozvoje. Účetnictví udržitelného 
rozvoje  představuje významný  nástroj,  který  měří  a  vyhodnocuje  všechny  tři  pilíře 
udržitelného  rozvoje  ve  vzájemných  souvislostech.  Jeho  prostřednictvím  lze  posoudit 
účinnost  a  efektivnost  legislativních  opatření  i  dobrovolných  nástrojů,  které  může 
podnikatelská  i  veřejná  sféra  využívat  v  souladu  s  prosazováním  koncepce  udržitelného 
rozvoje  společnosti.  Tato  problematika  je  v  České  republice  řešena  na  makroekonomické 
a mikroekonomické úrovni. 
Účetnictví udržitelného rozvoje na podnikové, mikroekonomické úrovni je nástroj, který slouží 
na  podporu  rozhodování  v  podniku;  hodnotí  ekonomické  dopady  šetrného  přístupu 
k životnímu  prostředí  při  respektování  sociálních  aspektů  podnikání.  Kromě  managementu 
poskytuje toto účetnictví informace i externím zainteresovaným stranám (např. akcionářům, 
investorům, věřitelům, orgánům státní správy, obchodním partnerům a veřejnosti). Informuje 
o tom, jak se environmentální profil a sociální výkonnost podniku odrážejí v jeho ekonomické 
výkonnosti  a  přispívají  k  úspěšnosti  podnikání.  Jako  velmi  účelné  se  jeví  provázat  systém 
účetnictví  udržitelného  rozvoje  s  podnikovým  reportingem  udržitelného  rozvoje.  Informace 
ze systému  účetnictví  udržitelného  rozvoje  představují  významnou  součást  komunikace  se 
zainteresovanými  stranami  a  to  nejen  v  oblasti  přístupu  podniku  k  životnímu  prostředí, 
ale i v rámci výročních zpráv, popř. zpráv o udržitelném rozvoji podniků.
Vedle  účetnictví  udržitelného  rozvoje  na  úrovni  podniku  existuje  i  účetnictví  udržitelného 
rozvoje  na  národní,  makroekonomické  úrovni.  V  tomto  pojetí  jde  o  systém,  který  propojuje 
informace o stavu životního prostředí a o vývoji společnosti s ekonomickou výkonností státu.
CENIA,  která  řeší  problematiku  ekonomiky  životního  prostředí  a  ekonomických  nástrojů 
na ochranu životního prostředí, se zabývá zejména následující problémy:
 makroekonomickými i mikroekonomickými souvislostmi ochrany životního prostředí,
 aplikací  ekonomických  nástrojů  a  problematikou  financování  a  výdajů  na  ochranu 
životního prostředí,
 problematikou efektivnosti ochrany životního prostředí a nákladů na jeho ochranu,
 spoluprací  při  řešení  environmentálních  problémů  zejména  v  oblasti  dopravy 
(např. externality z dopravy), energetiky a obnovitelných zdrojů energie, zemědělství 
a odpadů,
 zpracováním  analýz,  posudků  a  odborných  textů  z oblasti  ekonomiky  životního 
prostředí a managementu,
 spoluprací  při  zpracování  Statistické  ročenky  životního  prostředí  České  republiky, 
Zprávy  o  stavu  životního  prostředí  ČR  a  krajských  publikací  o  stavu  životního 
prostředí,
 správou  a  průběžnou  aktualizací  vlastní  sady  indikátorů  životního  prostředí 
a udržitelného rozvoje na portálu Indikátorů životního prostředí,
 spoluprací při přípravě environmentální legislativy,
 poskytováním informací o ekonomických souvislostech ochrany životního prostředí,
 správou  informačních  databází  environmentální  ekonomiky  (např.:  ekonomické 
nástroje OECD, environmentální podpory),
 zpracováváním informací o podporách ochrany životního prostředí.
23

Současný stav: realizováno; nízké povědomí; CENIA (realizace environmentální ekonomie 
je z hlediska lidských zdrojů zabezpečována 1,0 pracovním úvazkem na CENIA - specialista 
ekonomie životního prostředí).

Priorita pro Program: požadavek podpory důvěryhodných systémů řízení a ekonomických 
nástrojů uvádí příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008.

Vhodnost pro Program: střední.
Dosavadní finanční požadavky pro MŽP: dosud bez přímých nákladů. 
3.9 Místní Agenda 21
Mezinárodní  program  Místní  Agenda  21  (MA21) je  zakotven  v  dokumentu  OSN  - Agenda 
21, k jehož naplňování se na Summitu Země v roce 1992 zavázalo 172 států světa včetně 
České  republiky.  V ČR  je  MA21  zakotvena  ve  Státní  politice  životního  prostředí 
a ve Strategickém rámci udržitelného rozvoje ČR 
(usnesení vlády č. 37/2010).
Jedná se o celkový strategický přístup k řízení měst a obcí, vedoucí k praktickému uplatnění 
principů udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni, v rámci něhož lze - v jednotlivých 
oblastech - tyto nástroje uplatnit (vedle popsaných nástrojů jako EMAS nebo čistší produkce 
se může jednat i o další metody zvyšování kvality veřejné správy - např. systém řízení kvality 
ISO 9001, metodiku CAF (Common Assessment Framework - Společný hodnotící rámec) 
apod.
Uplatňování  MA21  vede  k  efektivnějšímu  nakládání  s veřejnými  prostředky  (díky 
promyšlenému a koncepčnímu rozvoji), zajištění realizace priorit národních politik a strategií 
na  místní  úrovni  a  šíření  dobré  praxe  na  ostatní  municipality. MA21  umožňuje,  aby  se 
obec/město/region rozvíjely v rovnováze všech klíčových dimenzí – tedy aby se dařilo sladit 
hospodářský rozvoj se sociálními požadavky a s respektem k životnímu prostředí.
Při  realizaci  MA21  dochází  k  zapojování  všech  cílových  skupin  (včetně  podnikatelských 
subjektů  a  široké  veřejnosti).  Pokročilé  MA21  pak  vykazují  vyšší  politický  konsensus, 
příznivé  podnikatelské  prostředí, sociální  stabilitu  i  vyšší  úspěšnost  při  čerpání  finančních 
prostředků. Místní Agenda 21 tak zcela naplňuje cíl „Zvyšování kvality a efektivnosti veřejné 
správy“,  identifikovaný  jako  jedna  z pěti  národních  rozvojových  priorit  v rámci  přípravy 
Kohezní politiky.
K 15. 9. 2014  je  v Databázi  MA21  registrováno  158 subjektů  (tabulka  č.  2),  přičemž  jejich 
počet  i kvalita  (postup  v kategoriích)  v čase  průběžně  stoupají.  Některá  města  tak  dosáhla 
úspěchů  i v mezinárodní  konkurenci.  Průvodním  jevem  procesu  MA21  je zvyšující  se 
schopnost municipalit čerpat finance z externích zdrojů.
Tabulka 2: Municipality MA21 podle typů
Kategorie
Počet
Obec / Město
88
Malá obec
54
Mikroregion
10
Kraj
6
Zdroj: CENIA
Novým  typem  subjektu,  postupujícím  podle  kritérií  MA21  je  od  začátku  roku  2013  Místní 
akční  skupina  (MAS). V Databázi  MA21  je  aktuálně  zaregistrováno  10  MAS.  V současné 
době  je  v ČR  jedno  město  v nevyšší  kategorii  „A“  (Chrudim)“,  4 další  města  a  jeden 
mikroregion  v kategorii  “B“ (2013).  Pro  kategorii  „A“  byla  expertně  zpracována  metodika 
včetně  indikátorů,  měřících  udržitelnost  v 10  oblastech  (dle  Aalborských  závazků), 
pokrývajících veškerou agendu města. 
24

Z  pověření  MŽP  realizovala  a  v současné  době  provozuje Portál/Databázi  MA21 CENIA4. 
Jako správce databáze zajišťuje odbornou kontrolu informací, které jsou do Databáze MA21 
plněny  a  zároveň  poskytuje  municipalitám  při  plnění  asistenční  pomoc,  spolupracuje 
s pracovní skupin MA21 v rámci požadavků na databázi MA21 a její další rozšiřování.
V roce 2012 byla vládou přijata Koncepce podpory místní Agendy 21 (usnesení č. 30 z 11. 1. 
2012).  Z důvodu  úsporných  opatření  však  přijatá  koncepce  nezahrnuje  žádnou  finanční 
podporu pro implementaci.
MŽP  má  od  roku  2008  dobrovolnou dohodu  s Národní  sítí  Zdravých  měst  ČR,  díky  čemuž 
má  možnost  získávat  zpětnou  vazbu  z municipální  úrovně,  případně  testovat  dopady 
politických opatření.
Současný stav: realizováno; nízké povědomí (realizace MA 21 je z hlediska lidských zdrojů 
zabezpečována  částečným  pracovním  úvazkem  na  MŽP  a  1  pracovním  úvazkem 
na CENIA).

Priorita  pro  Program:  požadavek  na  podporu  důvěryhodných  systémů  řízení  životního 
prostředí uvádí příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008.

Vhodnost pro Program: vysoká.
Dosavadní  finanční  požadavky  pro  MŽP:  250 tis.  Kč/rok  +  revolvingový  fond
(cca 4 mil. Kč/rok) do roku 2011.

3.10 Energetické štítkování elektrospotřebičů a ekodesign
Energetické štítkování elektrospotřebičů a ekodesign 
byly do českého právního prostředí 
přijaty  na  základě  zákona  č.  299/2011  Sb.,  kterým  se  mění  zákon  č.  406/2000  Sb., 
o hospodaření  energií,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a  zákon  č.  458/2000  Sb.,
o podmínkách  podnikání  a  o  výkonu  státní  správy  v  energetických  odvětvích  a  o  změně 
některých  zákonů  (energetický  zákon),  ve  znění  pozdějších  předpisů  a  vyhlášky 
č. 337/2011 
Sb.,  o  energetickém  štítkování  a  ekodesignu  výrobků  spojených  se  spotřebou 
energie.
Energetický  štítek  představuje  cestu,  jak  si  vybrat  energeticky  úspornější  elektrospotřebič. 
Energetické štítky poskytují spotřebitelům přehledné srovnání vybraných modelů a umožňují 
jim jednoduše se rozhodnout pro nejúspornější spotřebiče na trhu. V průběhu roku 2011 se 
v obchodech  začaly  u  některých  spotřebičů  objevovat  nové  typy  energetických  štítků.  Tyto 
štítky se od těch původních liší jak vzhledem, tak i informacemi na nich obsaženými.
Spotřeba energie v domácnostech představuje asi 25 % celkové průměrné spotřeby energie 
Evropské  unie  (v  České  republice  je  to asi  23  %).  Spotřeba  elektrické  energie  domácností 
navíc  neustále  roste  – v  průměru  o  1,9  %  ročně  v  Evropské  unii,  v  České  republice  asi 
o 2,4%. Energetické štítky byly poprvé v EU představeny v polovině 90. let. Vstupem do EU 
byly pak plně zavedeny i v ČR. 
V  roce  2010  byla  přijata  nová  rámcová  směrnice  2010/30/EU, o  energetickém  štítkování. 
Přestože základní systém energetického štítku (tedy stupnice písmen, barevná škála a tvar) 
zůstávají, směrnice významně mění podobu štítku i informace na něm uvedené.
Některé  další  změny  v  souvislosti  s  domácími  elektrospotřebiči  souvisí  s  tzv.  směrnicí 
o ekodesignu. 
V  rámci  této  směrnice  jsou  postupně  stanoveny  požadavky  na  minimální 
účinnost  jednotlivých  spotřebičů.  Konkrétní  změny  jsou  vždy  uvedeny  u  příslušného 
spotřebiče.
Současný  stav:  realizováno  prostřednictvím  výrobců  a  prodejců;.  ekodesign  se prozatím 
týká omezené skupiny výrobků.

                                               
4 http://ma21.cenia.cz/
25

Priorita  pro  Program:  požadavek  na  podporu  ekodesignu  uvádí  příloha  IV  směrnice 
o odpadech č. 98/2008. 

Vhodnost pro Program: střední/vysoká.
Dosavadní finanční požadavky pro MŽP: v přímé souvislosti nejsou.
3.11 Průkaz energetické náročnosti budov
Požadavky  na  energetickou  náročnost  budov  upravuje  zákon  č.
406/2000  Sb., 
o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 78/2013 Sb. Požadavky 
na  zpracování  průkazu  byly  upraveny  především  novelou  zákona  č.  318/2012  Sb. Průkaz 
nesmí  být  starší  10  let  a musí  být  přiložen  stavebnímu  úřadu  při  prokazování  dodržení 
obecných technických požadavků na výstavbu.
Průkaz energetické náročnosti budovy hodnotí veškeré energie potřebné pro provoz budovy, 
tedy  energie  na  vytápění,  přípravu  teplé  vody,  chlazení,  úpravu  vzduchu  větráním 
a klimatizací  a  na  osvětlení.  Posuzovanou  budovu  zařadí  do  jedné  ze  sedmi  tříd  (A  až  G) 
od "mimořádně  úsporné"  (A)  až  po  "mimořádně  nehospodárnou"  (G).  Požadavky 
na energetickou náročnost budovy splňují budovy zařazené do tříd A až C. Budovy s vyšší 
energetickou náročností jsou považovány za nevyhovující.
Průkazy  energetické  náročnosti  budov  a  objektů  jsou  z pohledu  problematiky  předcházení 
vzniku odpadů spíše okrajovou záležitostí. Přesto se jí však dotýkají ve dvou směrech:
 Pro  potřebnou  výrobu  energií  u  staveb  náročnějších  na  jejich  spotřebu  dochází 
zároveň  k zvýšené  produkci  odpadů.  Budovy  s nižší  energetickou  spotřebou  budou 
logicky produkovat menší množství odpadů.
 Dle  příručky  pro  tvorbu  Programů  je  možno  do  prevenčních  záležitostí  oblasti 
odpadového hospodářství  rovněž  zahrnout  činnosti  a opatření  vedoucí  ke  snižování 
emisí plynů způsobujících skleníkový efekt (dopad na globální oteplování). Produkce 
těchto plynů v souvislosti s výrobou energií je jedním z hlavních problémů při ochraně 
a tvorbě životního prostředí.
Současný stav: realizováno.
Priorita pro Program: souvislost s předcházením vzniku odpadů je poměrně nízká; opatření 
příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008 neuvádí.

Vhodnost pro Program: nízká.
Dosavadní finanční požadavky pro MŽP: nejsou.

3.12 Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta
Environmentální  vzdělávání,  výchova  a  osvěta 
(dále  také  „EVVO“) je  nezbytným 
preventivním  nástrojem  v  procesu  celoživotního  učení.  Jeho  přínosy  jsou  především 
v získání  znalostí  v oblasti  životního  prostředí  včetně  nejnovějších  poznatků  výzkumu 
a vědy,  nových  legislativních  norem,  metod  práce  s  veřejností  a  s  konkrétními  cílovými 
skupinami, aplikace znalostí a využívání zkušeností v odborné, profesní i soukromé sféře.
Hlavním  úkolem  environmentální  výchovy je  systematické  působení  zejména  na  mladou 
generaci  (včetně  dětí  předškolního  věku)  za  účelem  přijetí  hodnot  a  jednání  nezbytného 
pro ochranu a péči o životní prostředí. Úkoly environmentální osvěty jsou zejména v rovině 
informativní a jsou zaměřené na dospělou populaci a obecně na veřejnost.
Obsahem EVVO je nejen vytváření pozitivních postojů k životnímu prostředí, k úctě k životu 
ve všech jeho formách, znalost a péče o prostředí kolem člověka, ale i pochopení vzájemné 
provázanosti  sociální,  ekonomické  a  kulturní  oblastí,  které  vede  k  pochopení  zákonitostí, 
26

které tato vzájemná vazba vytváří. Cílem EVVO je objektivní informovanost o stavu a vývoji 
životního  prostředí  a  předání  takových  znalostí  a  dovedností,  které  vytváří  silnou  motivaci 
k změnám, které povedou ke zdravému a funkčnímu životnímu prostředí.
Pozitivní  dopady  EVVO  se  projevují  až  v  delším  časovém  období.  Jeho  efektivita  však 
spočívá  v budoucích nižších  nákladech  na odstranění  vzniklých  škod na  životním  prostředí 
a zdraví  obyvatel.  Pokud  má  být  práce  s  veřejností  úspěšná,  musí  se  provádět  pečlivě, 
systematicky  a  soustavně  s  tvořivým  přístupem  a  trpělivostí.  Existují  tři  základní  směry 
působení, které jsou navzájem propojeny:
 poskytování  informací  a  vzdělávání  prostřednictvím  škol  všech  stupňů,  orgánů 
veřejné  správy,  center  EVVO  a  environmentálních  poraden  a  to  formou  výukových 
programů,  přednášek,  školení,  populárně  naučné  a  odborné  literatury,  masmédií 
a multimédií,  tištěných  i  elektronických  informačních  zdrojů  a  poskytování 
kvalifikovaných odpovědí na dotazy,
 vytvoření kladného citového vztahu k okolnímu prostředí účastí na společných akcích 
nebo vlastní zájmovou činností,
 zprostředkování dovedností, které jsou přínosné pro udržitelný způsob života, což je 
environmentálně  šetrné  chování  v domácnosti,  v  místě  bydliště  a  v zaměstnání, 
environmentálně  šetrná  turistika  a  praktická  činnost  v  ochraně  životní  prostředí, 
zpočátku  pod  odborným  vedením,  posléze  aktivní  zapojení  do  uskutečňování 
konkrétních projektů, apod.
Dlouhodobé  a  systematické  fungování  environmentálního  vzdělávání  je  výsledkem 
společného úsilí státních institucí, odborných organizací a nestátních neziskových organizací 
(NNO).  Podpora  systému  environmentálního  vzdělávání  je  zajišťována  především  formou 
potřebných  legislativních  norem  a  diferencovaných  finančních  zdrojů,  rozvíjením  metodik 
a témat a komunikací s veřejností nebo funkčními sítěmi školicích středisek.
Řada úkolů akčního plánu Státního programu EVVO5 je řešena externími organizacemi např. 
prostřednictvím  programu  Národní  síť  EVVO,  do  kterého  se zapojuje  celorepublikově cca 
100 organizací poskytujících služby v oblasti EVVO. V rámci programu se realizují zejména 
semináře pro  odbornou  veřejnost  (pedagogické  pracovníky  a veřejnou  správu),  akce pro
širokou  veřejnost  (osvětové  akce,  festivaly,  Dny  Země  apod.) a ekologické výukové
programy pro základní a střední školy. 
Všech 14 krajů disponuje krajskou koncepcí EVVO a všechny kraje finančně přispívají na její 
plnění.
Resorty realizují environmentální vzdělávání v rámci vstupního vzdělávání úvodního. Pro tyto 
účely  existuje  i  v nabídce  Institutu  státní  správy  kurz  environmentálního  minima. Některé 
z resortů  (MMR,  MPO,  MPSV,  MZ,  MZe,  MŽP)  realizují přímo  aktivity  EVVO  pro  veřejnost
a podporují vydávání publikací, popularizačních materiálů o problematice životního prostředí 
a udržitelného rozvoje.
Environmentální poradenství v ČR poskytuje přes 140 subjektů6. Úroveň zde poskytovaných 
služeb  se  však  značně  liší,  neboť  doposud  prakticky  neexistovala  žádná  pravidla,  jak  má 
ekoporadna  vypadat,  co  vše  má  občanům  nabízet  a  v  jaké  kvalitě. Realizační  plán 
Rozvojového programu environmentálního poradenství na roky 2010 – 2013 nebyl důsledně 
realizován a proto  ani  nedošlo  k  zajištění certifikace ekoporaden,  jejímž  prostřednictvím  by
veřejnost byla informována  o  tom,  které  ekoporadny  splňují požadované  standardy  kvality 
a mají tak předpoklady pro poskytování kvalitních služeb.
V  rámci  zkvalitnění  svých  služeb  se  začaly  ekoporadny  sdružovat do  sítí  a  jednou 
z největších  sítí  v  České  republice  je  v  současnosti  Síť  ekologických  poraden  České 
                                               
5 http://www.mzp.cz/cz/evvo
6 http://www.ekoporadny.cz/
27

republiky  STEP  (je  zároveň  členem  Evropské  asociace  ekologických  poradců  – Eco 
Counselling Europe
). V této síti je sdruženo 28 ekoporaden, které ročně evidují cca 12 000 
dotazů. 
Celou řadu konkrétních informací v oblasti prevence odpadů lze získat na stránkách CENIA -
České  informační  agentury  životního  prostředí,  zejména  na  centrálním  environmentálním 
helpdesku (EnviHELP) na adrese  https://helpdesk.cenia.cz/hdPublic/helpdesk/.
Současný stav: realizováno; MŽP (EVVO a environmentální poradenství – 1,5 úvazku.) 
Priorita  pro  Program:  požadavek  využívání  kampaní  na  zvyšování  povědomí  široké 
veřejnosti či různých skupin spotřebitelů uvádí příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008.

Vhodnost pro Program: vysoká.
Dosavadní finanční požadavky pro MŽP: prostředky na rozpočtové položce „ekovýchova“ 
byly v letech 2007-2011 v průměru 7,0 mil Kč/rok (realizace úkolů Státního programu EVVO, 
Rozvojového  programu  ekoporadenství,  Národní  sítě  EVVO  aj.);  v roce  2012  byly  tyto 
prostředky v rámci úsporných opatření sníženy na 3 mil. Kč (2 mil. Kč na podporu organizací 
v Národní  síti  EVVO  a  1  mil.  Kč  na  ostatní  podporu  oblasti  EVVO);  v rámci  dotačního 
programu  MŽP  pro  neziskové organizace  jsou  tradičně  podporovány  i  aktivity  EVVO  -
alokace v tomto dotačním programu se postupně vrací do stavu před rokem 2011, vždy se 
podpoří i dílčí projekty spojené s předcházením vzniku odpadů.

3.13 Aktivity charitativních a dobrovolných organizací
3.13.1 Charitativní organizace
Působnost  charitativních  organizací  v ČR  je  rozsáhlá  a  některé  jejich  činnosti  rovněž 
zasahují  do  oblasti  předcházení  vzniku  odpadů,  resp.  do  možností  prodlužovat  životnost 
některých  výrobků.  Níže  jsou  uvedeny  nejznámější  registrované  charitativní  organizace
v ČR,  které  mají  ve  své  náplni  i  materiálové  sbírky  nebo  přijímají  věcné  dary  na pomoc 
potřebným:
 Červený kříž,
 Charita Česká republika,
 Diakonie Broumov,
 Člověk v tísni,
 ADRA,
 Fond ohrožených dětí.
Zaměření jednotlivých organizací je různé, proto jsou ve vztahu k problematice předcházení 
vzniku  odpadů  dále  podrobněji  popsány  ty,  které  se  těmto  činnostem  skutečně  věnují. Je 
však  třeba  připomenout,  že  např.  sbírky  šatstva  nejsou  organizovány  pouze  těmito 
organizacemi,  často  sbírky  pořádají  také  obecní  a  městské  úřady  či  větší  podniky  a  firmy. 
Následně  je  pak  většinou  sbírka  předána  některé  z charitativních  organizací.  Popis  aktivit 
vybraných charitativních organizací je uveden v příloze č. 5. 
V současné  době  neexistují  přesné  údaje,  kolik  ošacení,  obuvi  a  věcí  denní  spotřeby  je 
každoročně vybráno  a  rozdáno  – jedná  se  o  velice  rozličné  věci a předměty.  Při stanovení 
odhadu  lze vycházet  z údajů  jednoho  z  humanitárních  center  Charity  ČR  (Diecézní  charita 
Plzeň) za rok 2012:
 obslouženo: 279 osob,
 rozdáno: 1963 kusů ošacení, 217 kusů nádobí, 198 kusů nábytku, 468 kusů dalších 
potřebných věcí (cestovní tašky, spacáky, deky, ručníky apod.).
28

Pokud  jsou  vzata v úvahu  všechna  charitativní  centra  (i  drobnější  zde  neuvedená),  lze 
odhadnout, že ročně využije tyto charitativní služby v ČR tisíce lidí (odborný odhad 7-10 tis.). 
Předpokládat  lze rozdělení  více  než  20  tis.  kusů  oblečení  a  řádově  tisíce  kusů  nádobí, 
nábytku a dalších věcí denní spotřeby.
Současný stav: realizováno; dobrovolníci nebo zaměstnávání osob částečně chráněných.
Priorita pro Program: požadavek podpory opětovného používání výrobků nebo jejich složek 
uvádí příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008.
Vhodnost pro Program: vysoká.

Dosavadní finanční požadavky pro MŽP: pouze finanční prostředky pro Diakonii Broumov 
(resp. dárců a sponzorů). 

3.13.2 Potravinové banky
Fungujícím  opatřením  snižující  vznik  odpadů  z potravin  a  zlepšujícím  využívání  potravin, 
které  by  se  staly  odpadem,  jsou  potravinové  banky.  Centrálně  jsou  jednotlivé  potravinové 
banky  součástí  České  federace  potravinových  bank  (ČFPB).  ČFPB  je  pak  členem 
Evropské  federace  potravinových  bank. Potravinové  banky  shromažďují zdarma  potraviny, 
skladují a  přidělují je  humanitárním  nebo  charitativním  organizacím,  které  poskytují 
potravinovou pomoc potřebným lidem. 
V současné  chvíli  existuje v České  republice  6 potravinových  bank (formou  občanských
sdružení) v následujících místech:
 Praha,
 Ostrava,
 Plzeň,
 Liberec,
 Ústecký kraj (sídlo v Litoměřicích),
 Vysočina. 
Dárci (zdroje) potravinových bank jsou zejména:
 zemědělští výrobci,
 výrobci potravin,
 potravinové řetězce, maloobchodníci,
 Evropský program potravinové pomoci nejchudším obyvatelům EU (PEAD),
 potravinové sbírky.
Výrobky  jsou  dopravovány  do  skladů,  kde  jsou  tříděny  a  skladovány  dle  nejpřísnějších 
hygienických  pravidel  potravinové  bezpečnosti.  Všechny  tyto  úkony  jsou  prováděny 
zaměstnanci  nebo  dobrovolníky.  Potřebná  zařízení,  jako  i  režijní  náklady,  jsou financovány 
subvencemi  místních  nebo  regionálních  samospráv,  firemními  dary,  příspěvky  servisních 
klubů nebo občanů a také účastnickými příspěvky distribuujících neziskových organizací.
Potravinové  banky  rozdělují  výrobky  jedině  mezi  místní  neziskové  organizace  a  sociální 
instituce, jejichž náplní je doprovázet osoby v těžkých situacích, aby mohly znovu najít své 
místo  ve  společnosti.  Potravinová  pomoc  je  prováděná  různými  způsoby  - stravováním 
v jídelnách, balíčky, sociálními obchody.7
Současný  stav:  realizováno;  nízké  povědomí; realizace  na  základě  dobrovolnosti;
potravinové banky narážejí ve své praxi na řadu problémů; spolupráce s obchodními řetězci 
(supermarkety,  hypermarkety)  je  přínosná,  nicméně  současně  je  rovněž  silně  omezována; 
jako  problém  se  jeví  zdanění  DPH  v případě  darování  potravin.  Rovněž  je  velice  nízké 
povědomí o samotné existenci a činnosti této instituce. Opatření pro zvyšování povědomí je 
                                               
7 http://www.potravinovabanka.cz/
29

proto  v budoucnu  nutno  zaměřit  na  všechny  úrovně  (politická  sféra,  podnikatelská  sféra, 
občan a podobně).

Priorita pro Program: trend zájmu o odpady z potravin patří mezi hlavní tematické okruhy 
Evropské unie v oblasti předcházení vzniku odpadů a úspory surovin. 
Vhodnost pro Program: vysoká.

Dosavadní finanční požadavky pro MŽP: nejsou.
3.14 Spolupráce MŽP s nestátními neziskovými organizacemi 
Cílem  spolupráce  je  nastavit  formu  vzájemné  komunikace  a  spolupráce  MŽP  a  nestátními 
neziskovými  organizacemi  (NNO)  a zároveň  usměrnit  a  využít  aktivity  neziskového  sektoru 
ve prospěch životního prostředí.
Spolupráce s NNO pro MŽP přináší:
 zvýšení  informovanosti  a  efektivnější  způsob  vzdělávání  a  osvěty  veřejnosti 
o problémech životního prostředí (ŽP),
 zapojení veřejnosti do řešení problémů ŽP,
 využití  dobrovolné  práce  občanů  (členů  i  nečlenů  neziskových  organizací) 
ve prospěch ŽP,
 vykrytí  problémových  míst  v oblasti  ochrany  ŽP,  na  které  stát  nemá  dostatek 
finančních příp. jiných zdrojů.
Formy spolupráce:
 Podpora  malých  dotačních  projektů  předkládaných  NNO  - jedná  se  o  neinvestiční 
projekty  týkající  se  všech  oblastí  životního  prostředí.  Délka  trvání  projektů  je  vždy 
jeden  kalendářní  rok,  maximální  výše  podpory  je  300  tisíc  Kč  na  jeden  projekt. 
Podpora  je  poskytována  na  základě  detailního  posouzení  předkládaných  projektů 
ve výběrovém řízení. 
 Zapojování  veřejnosti do  záležitostí  týkajících  se  ochrany  životního  prostředí 
(např. připomínkování legislativních norem v oblasti ŽP).
 Pravidelné  setkávání  oborové  platformy  ekologických  NNO  s ministrem  životního 
prostředí a nejvyšším vedením MŽP.
 Spolupráce  na  půdě  Rady  vlády  pro  nestátní  neziskové  organizace  (sledování 
a připomínkování politik a legislativy týkající se NNO, spolupráce MŽP s jinými resorty 
dotujícími NNO).
Výstupy  a  přínosy  z  podpořených  projektů  nestátních  neziskových  organizací  jsou 
každoročně zpracovávány ve formě veřejné databáze na www.projektymzp.cz. 
Příklady  podpořených  projektů  NNO  související  s problematikou  zlepšení  nakládání 
s odpady (včetně r. 2014):

 Vydávání  praktických  brožur  s tématem udržitelné  spotřeby  v  edici  Dobrá  rada
(projekt č. 26/2010);  EkoCentrum Brno.
 Elektronický  recenzovaný  časopis WASTE  FORUM;  České  ekologické  manažerské 
centrum – CEMC. 
 Předcházej a recykluj; ARNIKA - program Toxické látky a odpady.
 Odpad nebo surovina?; ARNIKA - program Toxické látky a odpady.
 Odpad z nebe nespad; Ekodomov.
 "Chytře" proti černým skládkám; Krasec, o. s.
 Realizace a medializace ukázkových příkladů dobré praxe progresivního odpadového 
hospodářství v obcích a menších městech; Hnutí DUHA Olomouc
 S Brňany pro životní prostředí; EkoCentrum Brno.
30

 Jak  může  každý  z  nás  zlepšit  životní  prostředí  našeho  regionu?;  ZO  ČSOP 
RADNICE. 
 Posílení  informovanosti  o  životním  prostředí  ve  vybraných  městech  ČR;  Mladí 
konzervativci, o. s. 
 Jesenicko bez odpadů; Hnutí Brontosaurus Jeseníky.
 Využití environmentálně šetrných technologií v EVVO; Junák - svaz skautů a skautek 
ČR, okres Brno-město. 
 Možnosti  zvyšování  podílu  organické  hmoty  v  ekologicky  obhospodařované  půdě: 
využití  kompostů  z  komunitního  kompostování  - přínosy  a  rizika;  biouhel  - pojem, 
význam, praktické využití; Bioinstitut, o.p.s. 
 Doma nakupuj, doma kompostuj - snížení dopadů plýtvání jídlem ve městech; Hnutí 
DUHA - Přátelé Země Česká republika.
 Propagace  odděleného  sběru  biologicky  rozložitelných  odpadů  a  kompostování 
bioodpadů; CZ Biom - České sdružení pro biomasu.
 Komunitou  podporované  zemědělství  – cesta  k  udržitelné  spotřebě  potravin; 
ZO ČSOP Veronica.
 Nebezpečné látky do zdravotnictví nepatří. Environmentální vzdělávání pracovníků ve 
zdravotnictví – projekt za ekologicky šetrné zdravotnictví; ARNIKA – program Toxické 
látky a odpady.

 Těžíme hliník z našich domácností; ZO ČSOP Ekocentrum Říčany.
 Olej z domácnosti – surovina pro využití; Středisko ekologické výchovy SEVER, Horní 
Maršov o.p.s.
 Propagace  odděleného  sběru  biologicky  rozložitelných  odpadů  a  kompostování 
bioodpadů, CZ Biom - České sdružení pro biomasu, o.s.
 Národní  konference  k  předcházení  vzniku  odpadů,  České  ekologické  manažerské 
centrum – CEMC.
 Zapojení  sociálně  vyloučených  lokalit  do  aktivit  zlepšování  životního  prostředí, 
Občanské sdružení Ester.
 Likvidace černé skládky v lokalitě Bufo v ŽatciEkologické centrum Žatec.
 Likvidace černých skládek ve Zbirohu a jeho okolí, Pro lepší Zbiroh, o. s.
 Odpady? NE! Děkujeme., Host. pro NelhoStejnost o.s.
Současný  stav:  realizováno  prostřednictvím  MŽP  (koordinace  a  administrace  podpory, 
vyhodnocování  její efektivity,  kontroly  realizace projektů,  komunikace  s NNO,  účast  v Radě 
vlády pro NNO – 2 pracovní úvazky). 

Priorita pro Program: požadavek na podporu nestátních neziskových organizací příloha IV 
směrnice  č.  98/2008  neuvádí;  přesto  lze  tuto  činnost  považovat  za  poměrně  vhodnou 
pro Programy prevence. 

Vhodnost pro Program: střední.
Dosavadní  finanční  požadavky  pro  MŽP*):  dotace  MŽP  ze  státního  rozpočtu  na  malé 
jednoleté neinvestiční projekty NNO (2014 – 13 mil. Kč, 2013 – 9 mil. Kč, 2012 – 10 mil. Kč,
2011 – 19,9 mil. Kč, 2010 – 27 mil. Kč, 2009 – 30 mil. Kč).

Pozn.:  *)Projekty  NNO  podporované MŽP  nejsou  zaměřeny  výhradně  na  problematiku  odpadů. Jde  o  celkovou 
sumu podpory pro NNO.

3.15 Další aktivity v oblasti předcházení vzniku odpadů 
Bazary

Tradice  bazarů  v České  republice, fungujících prostřednictvím  klasických  kamenných 
prodejen, má  hluboké  kořeny. Obdobnou  tradici  mají  i  tzv.  bleší  trhy.  K prodeji,  nákupu 
31

či výměně  je  zde  velice  rozmanitá  škála  výrobků  – nábytek,  domácí  potřeby,  automobily, 
elektrické a elektronické vybavení a mnohé další. 
Secondhandy s oblečením
Secondhandy  jsou  specializované  bazary  s použitým  oblečením.  Tento  způsob  prodeje 
ošacení  se  v ČR  rozvinul  na  počátku  90.  let  20.  století.  Jedná  se  o  obchody  a  prodejny 
nabízející zejména opotřebené šatstvo a obuv z dovozu.
Dětské bazary
V posledních  letech  se  rovněž  můžeme  setkat  se  specializovanými  bazary  s oblečením 
a vybavením  pro  děti  (batolata,  kojenci  apod.).  Vzhledem  ke  krátké  době  užití  dětského 
oblečení  (vzhledem  k rychlému  růstu  dětí)  je  tento  způsob  prodeje  a  výměny  zboží  velice 
vhodný  vzhledem  k prodlužování  životnosti  těchto  výrobků.  V některých  mateřských 
a dětských  centrech  vznikají  organizované a předem plánované  burzovní  prodeje  dětského 
oblečení a vybavení.
Dále  existuje  celá  řada  možností  využití  použitých  výrobků  v rámci  nabídek  na  internetu
– různé elektronické burzy.
Současný  stav: realizováno  prostřednictvím  soukromých  subjektů  někdy  s podporou 
městských úřadů; nejsou k dispozici relevantní data.

Priorita pro Program: v praxi oblíbené a skutečně využívaná opatření. 
Vhodnost pro Program: střední.
Dosavadní finanční požadavky pro MŽP: nejsou.
3.16 Hodnocení použitých nástrojů a realizovaných opatření
 V ČR  je  zavedeno  poměrně  velké  množství  „řídících  a  regulačních“  nástrojů 
pro podniky  (ČP,  EMAS,  USV  a  další).  Slabou  stránkou  je  však  jejich  ne  vždy 
dostatečné  kontinuální  využití  a  v některých  případech,  nízká  míra  propagace. 
Z pohledu požadavků směrnice o odpadech (resp. přílohy IV) by však tato opatření 
měla  být  důležitým  prvkem  Programu.  Je  proto nutné  zaměřit  se  důkladněji 
na jejich skutečnou realizaci a pravidelně vyhodnocovat dosažené výsledky.

 Důležitá  je  pro  oblast  předcházení  vzniku  odpadů  provázanost  s  Politikou 
druhotných surovin ČR a Politikou nerostných surovin ČR. 
 Jako  podstatné  pro  další  úspěšný  rozvoj předcházení  vzniku  odpadů  v České 
republice  je  zabezpečení  dostatečné  podpory  cílených  projektů  v oblasti  vědy 
a výzkumu,  environmentálních  technologií,  ekoinovací  a  environmentálního 
vzdělávání.

 Mezi opatřeními, která EU doporučuje a kterým se již ve svých kampaních věnovala 
celá  řada  států  EU,  jsou  ekoznačky.  Zde  je  vytvořeno  poměrně  stabilní  zázemí, 
a proto je vhodné se zaměřit na podporu využívání těchto výrobků a produktů. 

 K  praktickému  uplatnění  ekodesignu  zatím  došlo  na  úrovni  elektrospotřebičů. 
Podstata  ekodesignu  by  měla  být  v následujících  letech  rozšířena  mezi  další 
výrobní  sektory,  například  formou  podpory  vhodných  projektů  a  výzkumných 
aktivit. 

 Mezi  potenciálně  významné  by  mohly  patřit  činnosti  v oblasti  toků  textilního 
a potravinového  odpadu a  jejich  rozvoj.  Zejména  oblast  odpadu  z potravin  je 
prioritou Evropské unie. 

32

4 ANALÝZA VYBRANÝCH ODPADOVÝCH TOKŮ
V  Programu  předcházení  vzniku  odpadů  ČR  jsou  podrobněji  analyzovány  a  sledovány 
následující toky odpadů:
 komunální odpad,
 biologicky rozložitelný odpad,
 odpad z potravin/ potraviny,
 odpad a výrobky na konci životnosti z výrobkových směrnic (obaly, elektro, baterie 
a akumulátory, vozidla s ukončenou životností),
 stavební odpady/stavební materiály,
 textilní odpad/textil k opětovnému použití.
4.1 Celková produkce odpadů v ČR
V tabulce č. 3 je uvedená celková produkce odpadů v ČR v letech 2002 – 2012. V období let 
2002-2011  došlo  k poklesu  celkové  produkce  odpadů  z 38,0  mil.  tun  na  30,0 mil.  tun 
(tj. o cca 20%). 
Produkce  odpadů  kategorie  nebezpečný  poklesla  ve  stejném  období  o 0,8  mil.  tun,
(tj. o cca 30  %).  Produkce  množstevně  nejvýznamnějších  ostatních  odpadů  se  snížila 
o 7,2 mil. tun  (tj.  o  cca  20%).  Ve  vyjádření  na  obyvatele  byl  pokles  produkce  odpadů, 
vzhledem k nárůstu počtu obyvatel, o něco výraznější. U ostatních odpadů došlo ke snížení 
o  780  kg/obyvatele  (tj. 22  %),  u  nebezpečných  o  81  kg/obyvatele  (tj.  34  %)  a celkové 
produkce o 861 kg/obyvatele (tj. 23 %). Důležitá je rovněž skutečnost, že výrazně poklesla 
celková  produkce  odpadů  (resp.  produkce/na  obyvatele)  v ČR  v letech  2002 – 2004 
ve vztahu k výši HDP. Na úrovni Evropské unie neexistuje
Lze konstatovat, že za sledované období sledovaného a vyhodnocovaného POH ČR v letech 
2002 – 2012 došlo k celkově pozitivnímu vývoji v nakládání s odpady.
33

Tabulka 3: Celková produkce odpadů v ČR v letech 2002 – 2012
Celkem
Jednotka
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Celková 
1 000 t/ 
produkce 
rok
37 969
36 087 38 705 29 802 28 066 30 403 30 781 32 267 31 811 30 672
30 023
Celková 
t/ 
produkce 
na jednotku 

1 000 
0,79
0,68
0,52
0,16
0,15
0,15
0,15
0,16
0,155
0,14
0,14
HDP
PPS
Podíl 
na celkové 

%
100
100
100
100
100
100
100
100
100
100
100
produkci 
Produkce na  kg/obyv/  3 718 3 552 3 787 2 907 2 728 2 945 2 951 3 076 3 025 2 922 2 857
obyvatele
rok
Jednotka
Nebezpečné  
Celková 
1 000 t/ 
produkce 
rok
2 425
1 775
1 693
1 626
1 455
1 643
2 038
2 161
1 784
1 841
1 637
Celková 
produkce 

t/ 
1 000 
0,016
0,011
0,01
0,009
0,008
0,008
0,01
0,01
0,009
0,009
0,008
na jednotku 
PPS
HDP
Podíl 
na celkové 

%
6,4
4,9
4,4
5,5
5,2
5,4
6,6
6,7
5,6
6
5,5
produkci 
Produkce na  kg/obyv/ 
obyvatele

rok
237
174
166
159
141
159
195
206
170
175
156
Jednotka
Ostatní
Celková 
1 000 t/ 
produkce 
rok
35 544
34 313 37 057 28 176 26 611 28 760 28 743 30 106 30 027 28 831
28 386
Celková 
t/ 
produkce 
1 000 
na jednotku 
0,238
0,227
0,227
0,159
0,138
0,14
0,14
0,15
0,142
0,136
0,133
PPS
HDP
Podíl 
na celkové 

%
93,6
95,1
95,6
94,5
94,8
94,6
93,4
93,3
94,4
94
94,6
produkci 
Produkce na  kg/obyv/ 
obyvatele

rok
3 481
3 379
3 626
2 749
2 587
2 786
2 756
2 870
2 855
2 747
2 701
Zdroj: VÚV T. G. M. – CeHO, CENIA
Pozn.:  HDP  je  vyjádřen  v paritě  kupní  síly.  Produkce  na  HDP  od  roku  2005  je  vyjadřovaná  v t/1000  PPS/rok  a na stejnou 
jednotku  byly  přepočteny  předchozí  roky.  PPS je  umělá  jednotka,  v  níž  se  navzájem  vyrovnávají  rozdíly  mezi  kupní  silou 
jednotek národních měn členských zemí EU podle stavu po jejím rozšíření k 1. 5. 2004 na EU-25. Úhrn údajů o HDP za všech 
25  zemí  přepočtených  podle  směnného  kurzu  do  Eur  (dříve  ECU) se  rovná  stejné  částce  vyjádřené  v PPS.  V roce  2008  by 
celková evidovaná produkce odpadů po provedení dopočtu činila 35,968 mil. t.

Data o odpadech uvedených časových řad byla sbírána a vyhodnocována dle platné odpadové legislativy a soustavy indikátorů 
odpadového hospodářství ČR. V průběhu let docházelo k metodickým změnám ve vedení evidence a ohlašování dat o produkci 
odpadů a nakládání s nimi, např. v roce 2002 to byla významná změna Katalogu odpadů a kódů nakládání, v roce 2004 menší 
úprava  Katalogu  odpadů,  v roce  2005  změny  ve  vedení  evidence  elektroodpadů  a  zavedení  nových  kódů  pro nakládání 
s odpady, v roce 2008 další rozšíření kódů pro nakládání s odpady. 

Vzhledem k novele zákona o odpadech č. 297/2009 Sb. došlo ke změně ohlašovacích limitů, a proto byl v r. 2009 zaveden tzv. 
„dopočet  produkce“.  Lze  však  konstatovat,  že  i  přes  skutečnost  administrativního  navýšení  produkce  odpadů  od roku  2009  a 
změny  metodik vedení  evidence a ohlašování  dat  o odpadech, je možno  na základě časových řad  dat sledovat klesající trend 
produkce  odpadů  v ČR  od  roku  2002  do  současnosti.  Pokud  by  byl  proveden  dopočet  zpětně  za  celou  časovou  řadu,  tento 
trend by byl o něco málo výraznější. V souvislosti s transpozicí směrnice o odpadech 98/2008/ES lze usuzovat, že od roku 2010
se projevuje  další  vliv  na  snížení  produkce  odpadů  v důsledku  vyřazení  z odpadové  evidence  tzv.  vedlejších  produktů  a 
výrobků, které byly do té doby považovány a evidenčně zařazovány pod odpady. 

34

4.2 Komunální odpad a jeho složky
Komunální  odpad  byl  vymezen jako  jeden  z možných  odpadových  toků  pro  opatření 
k předcházení  vzniku  odpadů.  Dále  je  popsán  vývoj  produkce  tohoto  odpadu  a  nakládání 
s ním a jeho složení. Prvotní snahou by mělo být zásadní odklonění od stále převažujícího 
skládkování jako nejméně vhodného způsobu nakládání s tímto odpadem.
V zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech, je komunální odpad definován jako veškerý odpad 
vznikající  při  činnosti  fyzických  osob  na  území  obce.  Definice  se  pak  odkazuje  na  Katalog 
odpadů,  který  ale  vymezuje  skupinu  20  mnohem  rozsáhleji,  a  to  jako  komunální  odpady 
(odpady  z  domácností  a  podobné  živnostenské,  průmyslové  odpady  a  odpady  z  úřadů) 
včetně  složek odděleného  sběru. Právě  rozdílnost  definice komunálních  odpadů  a  rozsahu 
skupiny  20  v  Katalogu  odpadů  může  vést v  praxi  k  nesrovnalostem  v  evidenci  odpadů  a 
následném statistickém hodnocení nakládání s komunálními odpady. 
Nový připravovaný zákon o odpadech by měl jasně definovat komunální odpad. Tato definice 
by  měla  vymezovat  původ  komunálních  odpadů  a  jim  podobných  odpadů  a vymezovat 
komunální odpad z obcí tak, aby odpovídal běžné praxi. V realitě jsou v komunálním odpadu 
včetně  odděleně  sbíraných  složek  obsaženy  odpady  podnikajících  fyzických  a  právnických 
osob.  Jasné  vymezení  by  mohlo  vést  ke  sjednocení vedení  evidence  a statistických
hodnocení  tak,  aby  odpovídala  skutečnosti  provozovaných  systémů  nakládání 
s komunálními odpady. 
4.2.1 Produkce komunálního odpadu 
Pokud se týká produkce celé katalogové skupiny 20 - komunálních odpadů, ta se podle dat 
z Informačního  systému  odpadového  hospodářství  (ISOH) oproti  vývoji  celkové  produkce 
odpadů zvýšila. Došlo k celkovému zvýšení podílu komunálních odpadů na celkové produkci 
odpadů, a to z 12,5 % v r. 2002 na 17,3 % v r.  2012. V letech  2010 - 2012 se ČR s produkcí 
cca  500  kg  komunálního  odpadu  na obyvatele  a  rok  přiblížila průměru  produkce 
komunálního odpadu zemí EU. 
Materiálové  využití  stouplo  z 11,9 %  v r. 2002  na  30,4  %  v r.  2012.  Nebylo  sice  dosaženo
ambiciózního  cíle  materiálového  využití  veškerého  KO  ve  výši  50 %, jak  ukládá POH,  jde 
však  o  pozitivní  vývoj  s ohledem  na  to,  že se  jedná  o  veškerý  komunální  odpad  včetně 
směsného komunálního odpadu. 
Rovněž je třeba zmínit skutečnost, že zvýšení produkce komunálních odpadů od r. 2009 bylo 
způsobeno  zejména  změnou  výpočtu,  kdy  byly  propočtem  započítány  odpady  obcí,  které 
nemají ohlašovací povinnost. Tyto odpady se v předchozím období projevily až při nakládání 
s  nimi  (odstranění  či  využití),  v  důsledku  čehož  pak  evidované  nakládání  výrazně 
převyšovalo evidovanou produkci. 
35

Tabulka 4: Podíl využívání komunálních odpadů na celkové produkci komunálních 
odpadů v ČR v letech 2002 – 2012
Komunální odpady
Jednotka
2002
2003
2004
2005
2006 2007 2008
2009
2010
2011 2012
Celková 
produkce 

1000 t/
komunálních  rok
4615
4603
4652
4439
3979 3846 3812
5324
5362
5388 5193
odpadů
Podíl 
na celkové 

%
12,15
12,7
12
14,9
14,2
12,7
12,4
16,5
16,9
17,6
17,3
produkci 
odpadů
Produkce

kg/ obyv/
rok

452
451
455
433
387
373
366
507
510
513
494
na obyvatele
Celková 
produkce 

1000 t/
směsných 
rok
3018
2880
2851
2744
2758 2545 2506
3284
3143
3068 2933
komunálních 
odpadů
Podíl SKO 
na celkové 

%
7,9
8
7,3
9,2
9,8
8,4
8,1
10,2
9,9
10
9,77
produkci 
odpadů
Produkce 

kg/obyv/
SKO 
296
282
279
268
268
247
240
313
299
292
279
na obyvatele rok
Podíl 

%
využitých 
komunálních 
odpadů (R1-

z celkové  13,9 15,7 20,5 24,9 29,6 30,7 33,4 28,7 33,2 41,7 42,1
R12, N1, N2,  produkce 
N8, N10, 

skupiny 
N11, N12, 
odpadů
N13, N15)
Podíl 
materiálově 

%
využitých 
komunálních 
odpadů (R2-

z celkové  11,9 10,9
11,8
15,5
20
21
23,9
22,7
24,3
30,8
30,4
R12, N1, N2,  produkce 
N8, N10, 

skupiny 
N11, N12, 
odpadů
N13, N15)
Podíl 

%
energeticky 
z celkové 
využitých 
2
4,8
8,7
9,4
9,5
9,8
9,6
6
8,9
10,8
11,8
produkce 
komunálních  skupiny 
odpadů (R1)
odpadů
   Zdroj: VÚV T. G. M. – CeHO, CENIA
Dále  je  popsán  vývoj  a  nakládání  s komunálními  odpady  zařazených  dle  podskupin 
a významných toků odpadů podle jednotlivých katalogových čísel.
4.2.2 Složení komunálního odpadu z domácností
Na  základě  závěrečné  zprávy  výzkumného  projektu  SP/2f1/132/08  „Výzkum  vlastností 
komunálních  odpadů  a  optimalizace  jejich  využívání“  Univerzity  Karlovy  v Praze, 
Přírodovědecké fakulty, a na základě analýzy směsných komunálních odpadů z domácností 
prováděných  v rámci  výzkumné  činnosti  autorizované  obalové  společnosti  EKO-KOM,  a.s. 
převládají  ve  směsném  komunálním  odpadu  bioodpad  (potravinový  odpad,  rostlinný odpad 
apod.), papírové odpady a plasty (viz tabulka č. 5).
36

Tabulka 5: Ukazatele skladby směsného komunálního odpadu - (zbytkového odpadu, 
tj. odpadu bez vytříděných využitelných složek)
Průměrný podíl látkových skupin ve SKO (% hmotnostní)
Látková skupina
Smíšená 
Venkovská 
Sídlištní zástavba
zástavba
zástavba
Papír/lepenka
16,26
18,65
6,42
Plasty
14,20
14,68
8,09
Sklo
6,85
6,99
3,13
Kovy
2,30
2,44
2,65
Bioodpad
20,97
24,80
12,61
Textil
6,34
4,57
2,46
Minerální odpad
2,81
0,82
7,24
Nebezpečný odpad
0,96
0,36
0,16
Spalitelný odpad
14,17
14,20
9,99
Elektrozařízení
0,73
0,53
0,36
Zbytek 20-40 mm
6,65
5,37
5,08
Zbytek 8-20 mm
3,89
3,69
8,27
Frakce < 8 mm
3,88
2,90
33,53
Celkem
100,0
100,0
100,0
Zdroj: VaV SP/2f1/132/08 (řešeno 2008-2009)
Výskyt  jednotlivých  materiálově  využitelných  složek  v komunálních  odpadech  z  obcí  je 
uveden v tabulce č. 6. Vychází z poznatků o skladbě směsných a vytříděných komunálních 
odpadů.
Tabulka 6: Výskyt materiálově využitelných složek KO (včetně obalů) v kg/obyvatel/rok
Rok
(kg/obyv./rok)
Komodita
2005
2006
2007
2008
2009
Papír/lepenka
40,8
35,5
39,9
39,7
41,9
Plasty
28,8
30,9
30,9
31,6
32,1
Sklo
15,0
16,8
17,0
17,1
17,6
Nápojový karton
2,6
2,8
2,9
1,9
3,0
Kovy
12,2
11,2
11,3
12,0
9,2
Zdroj:  SLEEKO (podklad pro návrh POH ČR)
Sběrná síť využitelných složek komunálních odpadů je rozšiřována v rámci spolupráce krajů 
a  autorizované  obalové  společnosti  EKO–KOM  a.s.,  zaměřené  na  realizaci  společných 
projektů intenzifikace odděleného sběru a využití komunálních odpadů včetně jejich obalové 
složky.
Do systému EKO-KOM bylo v r. 2013 zapojeno 6057 obcí, v nichž žilo 99 % populace ČR. 
Rozvíjení  tohoto  systému  přispívá  ke  zvyšující  se  míře  třídění  a  zvyšující  se  kvalitě 
jednotlivých  vytříděných  složek  pro  další  zpracování.  Cílem  prevence  pro  tuto  oblast  je 
snižování spotřeby, omezení plýtvání a vyšší míra využití výrobků. 
Závěrem  lze  shrnout,  že  komunální  odpad  je  složen  z celé  řady  různorodých  látek 
a materiálů  (odpadů),  proto  se  konkrétní  prevenční  opatření  mohou  většinou  týkat 
jednotlivých druhů odpadů, které komunální odpad tvoří. Vliv na snižování množství odpadů 
37

ukládaných  na  skládkách  má  především  zpřísňující  se  zákonná  úprava  skládkování 
a zvyšující se podíl využívaných odpadů. Neupravené odpady, s výjimkou inertních odpadů 
a odpadů,  pro  které  je  úprava  technicky  neproveditelná,  nebo  u  nichž  nelze  ani  úpravou 
dosáhnout  snížení  jejich  objemu  nebo  snížení  nebo  odstranění  jejich  nebezpečných 
vlastností,  je  v  ČR  zakázáno  skládkovat.  Skládkování  je  upraveno  vyhláškou  č.  294/2005 
Sb.,  o  podmínkách  ukládání  odpadů  na  skládky  a  jejich  využívání  na  povrchu  terénu 
a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Na druhou stranu 
je  možno  celou  řadu  složek  komunálního  odpadu z jeho  toku  odklonit  a  vytříděné  odpady 
využít  materiálově  (včetně  výroby  kompostů) a  energeticky.  Prevenční  opatření  pak 
napomohou, aby komunálního odpadu vznikalo daleko méně.
Níže  popsané  vytipované  toky  jsou  rovněž  důležitou  součástí  komunálního  odpadu.  Jedná 
se  o  subkapitoly  4.2.  Biologicky  rozložitelný  odpad a  biologický  rozložitelný  komunální 
odpad, 4. 3. Odpady z potravin, 4. 4. Obalové odpady a 4.9. Textilní odpady. Zde se právě 
jedná o složky komunálního odpadu, kde prevenční opatření mohou sehrát zásadní roli.
4.2.3 Očekávaný vývoj v dalších letech
Komunální  odpad  je  vysoce  heterogenní  materiál.  Nelze  stanovit  opatření  obecně  platící 
pro komunální  odpad,  je proto třeba  se  věnovat  jeho  jednotlivým  složkám.  Důležité  je 
zvyšování povědomí o složitosti nakládání s komunálními odpady – proto pro KO je důležitá 
informační  a  propagační  strategie. Je  třeba  důsledně  zvážit  legislativní  opatření  k omezení 
ukládání KO na skládky.
Vzhledem  ke  skutečnosti,  že  dle  zákona  o  odpadech  je  původcem  KO  obec,  problematika 
prevence  KO  se  úzce  dotýká  také  měst  a  obcí  a  je  proto  žádoucí,  aby  tyto  subjekty  byly 
zapojeny  do  prevenčních  opatření,  jak  z pohledu  poskytování  informací,  tak  i  z pohledu 
regulativních  opatření.  Obecně  se  dá  konstatovat,  že  všechna  prevenční  opatření  se 
zaměřením na běžného občana by se měla v budoucnu promítnout v produkci komunálních 
odpadů. 
4.3 Biologicky  rozložitelný odpad  a  biologicky  rozložitelný  komunální
odpad
Biologicky  rozložitelný odpad je  jakýkoliv  aerobně  nebo  anaerobně  rozložitelný  odpad  (dle 
vyhlášky  č.  294/2005  Sb.).  Za  biologicky  rozložitelný  komunální  odpad  („BRKO“)  jsou 
považovány všechny druhy biologicky rozložitelného odpadu ve skupině 20 Katalogu odpadů 
a část biologicky rozložitelného odpadu v podskupině 15 01 Katalogu odpadů.
Produkce biologicky rozložitelných komunálních odpadů za rok 2010 je souhrnem produkce 
určitých druhů odpadů s úplným nebo částečným podílem biologicky rozložitelného obsahu, 
které vymezuje metodika výpočtu pro účely směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů.
Pro  hodnocený  rok  2010  dle  směrnice  Rady  1999/31/ES  o  skládkách  odpadů  představují 
komunální  odpady  z obcí  obsahující  biologicky  rozložitelnou  složku  3 137  tis.  tun,  v nich 
biologicky rozložitelný odpad činí 1 395 tis. tis. tun. Okolo 63 % celkového množství odpadů 
s obsahem BRKO produkují obce a subjekty zapojené do systému obcí a zbývajících 37 % 
připadá na ostatní původce komunálních odpadů působící na území obcí.
Nejvyšší  podíl  odpadů  s obsahem  BRO  tvoří  směsný  komunální  odpad  a  objemný  odpad, 
dále následuje odděleně sebraný biologicky rozložitelný odpad a odděleně sebraný papírový 
odpad. Množství ostatních odpadů je zanedbatelné.
Hmotnostně nejvýznamnějšími druhy v rámci BRKO, které lze považovat za problematické, 
jsou  směsný  komunální  odpad  a  objemný  odpad,  jejichž  podíl  odstraňovaný  skládkováním 
se  pohybuje  okolo  99  %  hmotnostních  všech skládkovaných  komunálních  odpadů 
obsahujících BRO.
38

4.3.1 Biologicky rozložitelný komunální odpad
Podle  POH  ČR  měl  být  do  roku  2010  snížen  podíl  skládkovaného  BRKO  na  75  % 
porovnávacího  roku  1995.  V roce  1995  bylo  vyprodukováno  1 530 000  t,  148  kg BRKO 
na obyvatele, tedy v roce 2010 mělo být skládkováno 112 kg BRKO na obyvatele. Od roku 
2008 dochází ke snižování množství skládkovaného BRKO. Situace se zlepšila budováním 
kapacit  zařízení  ke  zpracování  BRKO.  Další  hodnocený  rok  bude  r.  2013,  kdy  má  být 
dosaženo snížení podílu skládkovaného BRKO na 50 % porovnávacího roku 1995. 
Při  posuzování  vývoje  a  plnění  dané  povinnosti  byla  zohledněna  legislativní  situace  v roce 
1995, kdy bylo celkové množství BRKO stanoveno v členění podskupin a druhů odpadů jako 
celkové  množství  BRKO  od  občanů  a  od  živnostníků  zapojených  do  systému  obcí. 
Na základě  vygenerovaných  dat  z Informačního  systému  odpadového  hospodářství,  bylo 
zjištěno,  že  ČR  uložila  na  skládky  v roce  2010  množství  999 047,33  t  BRKO,  což 
při středním  stavu  obyvatel  10 517 247,  odpovídá  64,18  %  BRKO  v  roce  1995. Celkovou 
produkci BRO v komunálních odpadech za hodnocený r. 2010 uvádí tabulka č. 7.
Tabulka 7: Produkce BRKO v ČR z obcí (pro hodnocený rok 2010 dle směrnice Rady 
1999/31/ES o skládkách odpadů)
Celkem BRO 
Celkem KO
Koefic. 
v KO z obcí 
Kat. č. 
z obcí obs. 
obsahu 
Katalogový název odpadu
(celkem BRKO
odpadu
BRO
BRO*
z obcí)
(t/rok)
(t/rok)
200101▼
Papír a lepenka
274 138,07
1
274 138,07
Biologicky rozložitelný odpad 
200108
2 775,47
1
2 775,47
z kuchyní a stravoven
200110
Oděvy
387,68
0,75
290,76
200111
Textilní materiály
2507,66
0,75
1 880,75
Dřevo neuvedené pod 
200138
21 702,99
1
21 702,99
číslem 20 01 37
200201
Biologicky rozložitelný odpad
149 075, 94
1
9 075,94 
200301
Směsný komunální odpad
2 243 310,00
0,48
1 076 788,80
200302
Odpad z tržišť
2 689,15
0,75
2016,86
200307
Objemný odpad
382 945,42
0,3
883,63
20 03 03
Uliční smetky
57 326,11
0,1
5732,61
Celkem
3 136 858,47
1 395 285, 88 
Zdroj: Přepočtená databáze ISOH
Pozn.: 
*) Koeficienty obsahu BRO ve sledovaných druzích komunálních odpadů skupiny 20 Katalogu odpadů, stanovené 
metodikou pro hodnocení plnění POH ČR pro rok  2000 (2001) v oblasti snižování množství BRKO ukládaných 
na skládky.

▼) Do produkce jsou započítané papírové a lepenkové obaly 15 01 01 ze systému obce.
39

ČR uložila na skládky v roce 2010 pouhých 94,99 kg BRKO/obyvatele/rok (95 kg), tedy o 16 
kg  na  obyvatele  méně, než  bylo  požadováno  směrnicí a  o 148  452,7  tun  méně než byl  cíl 
EU. ČR v roce 2010 splnila cíl směrnice o skládkách pro odklon od skládkování BRKO8.
Nehledě  na  tento  revidovaný  propočet,  Česká  republika  výrazně  zvýšila  výstavbu 
kompostáren  a  bioplynových  stanic,  kde  je  zpracováván  BRO.  Významnou  měrou  je  tento 
trend podpořen podporou prostřednictvím Operačního programu životní prostředí.
4.3.2 Očekávaný vývoj v dalších letech
Vzhledem  k dalšímu  plánovanému  snižování  ukládání  těchto  odpadů  na  skládky  by  měla 
napomáhat  rovněž  prevenční  opatření  k plnění  tohoto  cíle.  Program předcházení  vzniku 
odpadů se může podílet na procesu snižování produkce BRO a BRKO (např. prostřednictvím 
odpadů z potravin, komunitní a domácí kompostování a další).
4.4 Odpady z potravin
Problematika  odpadů  z potravin  se  v posledních  letech  stává  velice  aktuální  otázkou 
na úrovni celé Evropské unie, a proto je této komoditě věnován významnější prostor. Dá se 
zcela  reálně  očekávat,  že  odpady  z potravin  se  v nejbližší  době  stanou  součástí 
dobrovolných programů předcházení vzniku odpadů. Stávající POH ČR se této problematice 
dosud specificky nevěnoval. 
Odpady  z potravin  je  nutno  rozdělit  na  odpady  vznikající  při  výrobě  a  zpracování  surovin, 
při výrobě samotných potravin, při balení potravin a jejich transportu a na odpady vznikající 
v domácnostech,  ve  stravovacích  zařízeních  (restaurace,  hotely,  kantýny,  závodní  jídelny) 
a během prodeje. 
Obecným  cílem  potravinářského  průmyslu  je  předejít  vzniku  odpadu  ve  všech  fázích 
potravinového  řetězce,  aniž  by  byla  ohrožena  bezpečnost  potravin,  která  je  základním 
požadavkem  evropského  potravinového práva.  Výrobci  potravin  se  neustále  snaží 
stoprocentně využívat zemědělské zdroje a nacházet využití pro vedlejší produkty, a to nejen 
jako  potraviny,  ale  také  jako  krmiva,  hnojiva,  kosmetiku,  maziva,  léčiva,  bio-plasty 
a biopaliva.  Díky  těmto  krokům  se  zvyšuje  efektivita  zdrojů,  snižuje  se  dopad  zemědělství 
na životní  prostředí  a  generuje  se  vyšší  přidaná  hodnota  z  dané  jednotky  zemědělských 
surovin.  Opatření,  která  v této  oblasti  v současné  době  existují,  popisuje  analýza 
Potravinářské komory  České  republiky  z roku  2012  s názvem  Aktivity  potravinářského 
průmyslu v oblasti nakládání s odpady a balení potravin a nápojů.
Dalšími odpady z potravin jsou odpady z běžných domácností. Zde je přímá souvislost mezi 
množstvím nakupovaného  zboží,  skutečnou  konzumací  a  následným  vznikem  odpadu. 
Dalším  zdrojem  odpadů  z potravin  jsou  pak  místa  veřejného  stravování,  jako  hotely, 
restaurace, závodní jídelny, kantýny a podobně.
4.4.1 Bilance spotřeby potravin v ČR
Bilance  spotřeby  potravin  v České  republice  vychází  ze  statistických  údajů  Českého 
statistického úřadu z roku 2013. Hodnoceny byly roky 2003 až 2012 (tabulka č. 8)9. 
                                               
8 Evropská  komise  výpočet  akceptovala.  Sdělení  odboru  odpadů  Ministerstva  životního  prostředí 
ke splnění 
cíle 
směrnice 
Rady 
1999/31/ES 

skládkách 
odpadů 
za 
rok 
2010. 
http://www.mzp.cz/cz/smernice_skladky_odpadu_2010. 
9 Pro statistiku spotřeby potravin neexistuje žádná závazná klasifikace – ani v ČR, ani v mezinárodním 
měřítku (EUROSTAT).
40

Tabulka 8: Bilance spotřeby potravin v České republice v letech 2003 - 2012
Spotřeba/rok/obyvatel [kg]
Potravina
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Pekárenské výrobky (mouka)
110,9 110,2 106,3 106,6 114,9
105,2 113,0 108,7 118,7 113,3
Maso
84,7
80,5
81,4
80,6
81,5
80,4
78,8
79,1
78,6
77,4
Ryby
5,3
5,5
5,8
5,6
5,8
5,9
6,2
5,6
5,4
5,7
Mléko a mléčné výrobky  
223,4 230,0 238,3 239,4 244,6
242,7 249,7 244,0
-
-
Sýry celkem
11,3
12,0
12,5
13,4
13,7
12,9
13,3
13,2
13,0
13,4
Tvaroh
3,4
3,6
3,2
3,3
3,4
3,4
3,4
3,4
3,4
3,4
Ostatní mléčné výrobky
29,4
29,8
30,0
31,7
32,3
32,2
32,7
32,5
32,5
33,2
Vejce
14,8
13,7
13,7
13,6
14,0
15,0
13,2
13,5
14,1
13,6
Máslo
4,5
4,6
4,8
4,4
4,2
4,7
5,0
4,9
5,0
5,2
Sádlo vepřové vč. slaniny
4,7
4,7
4,9
4,7
4,7
4,7
4,5
4,7
4,8
4,7
Ostatní živočišné tuky
0,1
0,1
0,1
0,1
0,1
0,1
0,1
0,1
0,1
0,1
Rostlinné jedlé tuky a oleje
15,7
16,0
16,1
16,5
16,3
16,0
15,9
16,3
16,3
16,4
Ovoce
76,2
83,8
80,5
88,1
85,4
89,1
90,4
84,0
79,4
74,6
Zelenina v hodnotě čerstvé
80,0
79,8
77,8
81,4
82,7
82,8
81,2
79,7
85,4
77,8
Luštěniny
2,1
2,1
2,2
2,1
2,1
2,4
2,4
2,5
2,3
2,6
Brambory
73,6
73,0
72,5
70,0
69,5
71,4
64,9
67,3
70,0
68,6
Cukr
43,0
42,6
40,5
39,0
37,2
32,5
36,7
36,0
38,6
34,5
Kakaové výrobky
5,2
5,1
5,4
5,7
5,7
6,3
6,5
6,6
6,8
7,1
Nečokoládové cukrovinky
2,3
2,3
2,4
2,5
2,5
2,4
2,2
2,5
2,4
2,7
Cukrářské výrobky
5,8
6,1
6,4
7,3
6,6
6,7
6,7
6,8
6,8
6,9
Ostatní potraviny
9,8
10,1
9,8
10,0
10,0
10,3
10,8
10,4
10,6
9,9
Spotřeba potravin
806,2 815,6 814,6 826,0 837,2
827,1 837,5 821,8
Zdroj: data ČSÚ (zveřejněno dne: 5. 12. 2013)
Pozn.: Pro roky 2011a 2012 nejsou pro skupinu „Mléko a mléčné výrobky“ údaje k dispozici, proto není uvedena
ani úhrnná spotřeba.

Celková roční spotřeba potravin na jednoho obyvatele se ve sledovaném období v průměru
pohybovala kolem  830  kg  potravin.  V průběhu  sledovaného  období  se  spotřeba  potravin 
rovněž  různě  měnila. Dle  ČSÚ  v  roce  2012  poklesla  spotřeba  především  chleba, hovězího 
masa,  ovoce,  zeleniny,  brambor,  cukru  a  nealkoholických  nápojů.  Naopak  se  zvýšila 
spotřeba těstovin, ryb, sýrů a čokolády. Spotřeba potravin je ve velké míře závislá na ceně. 
Svou roli však hraje i turistický ruch, počet cizinců v naší populaci, zdravotní osvěta, masivní 
reklama  a  dostupnost  jednotlivých  druhů  potravin  na  trhu. Prioritně  však  je  ovlivněna 
klimatickými  podmínkami,  geografickou  polohou  a  nutností  dovozu  některých  potravin, 
například rýže, mořských ryb, jižního ovoce apod.
4.4.2 Stávající preventivní opatření u výrobců
Výrobci  mají  zavedeny  normy  ISO  14001  a  zpracovány  směrnice  pro  nakládání  s  odpady, 
ve kterých jsou zahrnuty zásady chování zaměstnanců, přednostní využívání odpadů, třídění 
41

apod.  Zpravidla bývají  také  sjednávány  smlouvy s  externími  společnostmi  ohledně  kontroly 
produkce odpadů.  Většina  výrobců  má  také  zpracovány  normy  pro  každý  výrobek,  v  nichž 
jsou  stanoveny  limity  spotřeby  surovin  a  obalů  na  jednotku  výrobku.  Produkce  se  sleduje 
a vyhodnocuje a v nezbytných případech jsou přijímána opatření, protože cílem je snižování 
nákladů a produkce odpadu.
Dnes  se  šetrné  využívání  energie  a  nových  technologií  či  aplikace  inovací  prospěšných 
nejen pro  spotřebitele, ale  i pro  životní prostředí,  stává základem  hospodářského  úspěchu. 
Nová  norma  ISO  14045  motivuje  firmy,  aby  hledaly  takové  nástroje,  které  uspokojí  jejich 
zákazníky a přitom omezí zátěž pro prostředí.
Výrobci  rovněž  šetří  vodou.  Rekuperace  je  zejména  v  průmyslu  nealkoholických  nápojů 
znatelná,  dochází  ke snižování  potřeby  technologické  vody  na  vyrobenou  jednotku  vody 
a tím i snižování množství odpadních vod.
V oblasti zpracování ovoce a zeleniny (konzervárenství) hraje důležitou úlohu správný výběr 
surovin  a  správné  nastavení  receptury.  Výrobci  z  tohoto  sektoru  zpravidla  objednávají 
pro zpracování  suroviny  již  dopředu  zpracované  a  očištěné,  které  vyžadují  jen  minimální 
opracování a tudíž vzniká minimum odpadů. V recepturách tohoto typu výrobků jsou u každé 
suroviny uvedeny konkrétní hodnoty ztráty při zpracování, které nesmí být překročeny a jsou 
denně  sledovány.  Pokud  se  stane,  že  jsou  tyto  limity  překročeny,  proběhne  kontrola 
nastavených procesů a pracovních postupů a jsou stanovena nápravná opatření k zamezení 
ztrát.
4.4.3 Stávající preventivní opatření - Potravinové banky
Potravinové banky narážejí ve své praxi na řadu problémů. Spolupráce s obchodními řetězci 
(supermarkety,  hypermarkety)  je  přínosná,  nicméně  současně  je  silně  omezována 
problematikou zdanění  darovaných  potravin. Jako  problém  se  jeví  zdanění  DPH  v případě 
darování  potravin,  u  nichž  obchodník,  popř.  výrobce  uplatnil  nárok  na  odpočet  daně 
při pořízení zboží, popř. vstupů pro výrobu zboží. V takovém případě je pak obchodník nebo 
výrobce,  plátce  DPH,  povinen  odvést  DPH  při  darování  zboží.  Oblast  DPH  je  vysoce 
harmonizována  v rámci  EU,  proto jsou  omezené  možnosti  pro  neuplatnění  daně.    Proto  je 
nutné sledovat vývoj v rámci EU, pokud jde o uplatnění daně a případně reagovat na změny, 
které však musí být v souladu s právem EU.
Pokud  se  týká  Potravinové  banky,  přetrvává  stále  nízké  povědomí  o  samotné  existenci 
a činnosti této instituce. Opatření pro zvyšování povědomí je proto v budoucnu nutno zaměřit 
na všechny úrovně (politická sféra, podnikatelská sféra, občan a podobně). 
I  přes  uvedené  skutečnosti  se  např.  Potravinové  bance  v Ostravě  podařilo  v roce  2012 
přerozdělit  téměř  70  tun  potravin  v celkové  hodnotě  3,7  mil.  Kč.  Od  roku  2013  však  byl 
ukončen  Program  dodávek  potravin  ze  Státního  zemědělského  intervenčního  fondu,  který 
tvořil  více  než  50  %  těchto  potravin.  Tím  se  v nejbližších  letech  výrazně  sníží  efektivnost 
Potravinových bank. Je proto nutné hledat další aktivity.
4.4.4 Stávající vývoj na úrovni EU
Až  50%  poživatelných  a  nezávadných  potravin  je  v  evropských  domácnostech, 
supermarketech  a  restauracích  každý  rok  vyhazováno.  Evropský parlament  proto  požaduje 
bezodkladná  opatření  vedoucí  ke  snížení  plýtvání  potravinami  o  polovinu  do  roku  2025 
a zlepšení  dostupnosti  potravin  pro  potřebné  občany EU.  Podle  Evropské  komise,  pokud 
nedojde  ke  změně,  vzroste  množství  vyhozených  potravin  ze  současných  89  miliónů  tun 
ročně  na  126  miliónů  tun  v  roce  2020.  V  přepočtu  tak  momentálně  připadne  na  jednoho 
obyvatele EU ročně 176 kg vyhozených potravin.
Vzhledem  k  tomu,  že  potravinami  je  plýtváno  ve  všech  stádiích  - producenty,  zpracovateli, 
prodejci,  restauratéry,  domácnostmi – vyzývá  EP,  aby  byla  přijata  koordinovaná  strategie, 
42

která by obsahovala celoevropská a národní opatření ke zlepšení účinnosti potravinářského 
dodavatelského řetězce pro jednotlivá odvětví a která by bezodkladně řešila problém plýtvání 
potravinami. Nebudou-li přijaty žádné kroky, plýtvání potravinami se podle studie zveřejněné 
EK zvýší do roku 2020 o 40 %.10
Největším  problémem  v  budoucnu  bude  uspokojit  rostoucí  poptávku  po  potravinách,  která 
předčí dodávky. Plýtvání potravinami je otázka etiky, ale také ekonomický a sociální problém 
s  obrovskými  důsledky  pro  životní  prostředí.  EU  proto  očekává  jednotnou  strategii,  která 
nasměruje všech 27 členských států na cestu systematického řešení tohoto problému.
Podle usnesení by k výraznému snížení plýtvání potravinami do roku 2025 přispěly kampaně 
na  evropské  a  národní  úrovni  zvyšující  informovanost  veřejnosti  jak  zabránit  plýtvání 
potravinami.  Členské  státy  by  měly  zavést  vzdělávací  programy  ve  školách  o  tom,  jak 
potraviny  skladovat,  vařit  a  jak  likvidovat  odpad.  Za  tímto  účelem  by  si  členské  státy  měly 
vyměňovat osvědčené postupy. Ke zvýšení povědomí o udržitelném nakládání s potravinami 
by  dle  poslanců  měl  být  rok  2014  vyhlášen "Evropským  rokem  boje  proti  plýtvání 
potravinami".
Odhad rozdělení toku potravinových odpadů dle EK:
 domácnosti – 42 % (z toho 60% lze zabránit),
 výrobci – 39 %,
 prodejci – 5 %,
 sektor pohostinství – 14 %.
V současné  době  existují  na  úrovni  EU  dva  aktuální  dokumenty  týkající  se  předcházení 
vzniku odpadů – Guidelines on the preparation of food waste prevention programmes (EK) 
Prevention  of  food  waste  in  restaurants,  hotels,  canteens (Norden).  Důležitým  vzkazem 
pro tvůrce  prevenčních  opatření  v oblasti  potravin  je,  že  průvodci  doporučují  zaměřovat  se 
mnohem  více  na  pozitivní  stimulaci,  než  na  negativní  sankce.  Tyto  závěry  vyplynuly 
z průzkumu  mezi  dotazovanými  provozovateli.  Průvodci  předpokládají  tok  finančních 
prostředků  do  podpory  čistší  produkce  výrobců  a  zpracovatelů  potravin,  osvětových 
kampaní,  do  školení  zájemců  z řad  prodejců,  pohostinství i  kontrolních  inspektorů, 
do podpory  dobrovolných  dohod  a  podpory  charitativních  organizací  rozdělující  přebytečné 
jídlo  potřebným,  do  souvisejících  výzkumných aktivit,  do  zlepšení  fungování  statistiky 
a metodologie  nebo  do  systému  rozvoje infrastruktury potravinových  bank.  Za  důležité 
považuje  průvodce  soulad  mezi  bezpečností  stravování,  hygienickou  stránkou  samotných 
potravin a snahou o vznik minimálního množství odpadů z potravin.
4.4.5 Stávající vývoj v ČR
V České republice není, kromě výše zmíněného projektu VaV/ SP/2f1/132/08 v kapitole 2. 2
k dispozici  aktuální  odborná  studie,  která  by  s určitou  přesností  monitorovala  tok  odpadů 
z potravin a přesně jej kvantifikovala a kvalifikovala. V současné době jsou k dispozici pouze 
odborné odhady nebo studie českých ekologických organizací. Hnutí Duha po průzkumu ve 
Dvoře  Králové  nad  Labem  odhadlo,  že  vyhozené  jídlo  tvoří  20  – 30%  obsahu  nádob  na 
odpad. 
Množství  odpadu  z potravin  z domácností  lze  odhadnout pouze  na  základě  odborného 
posouzení.  Pokud  by  z  roční  spotřeby  830  kg  potravin  na  jednoho  obyvatele  skončilo 
v odpadu  10  %  těchto  potravin,  byla  by  celostátní  roční  produkce  (počet  obyvatel  v roce 
2012 – 10 505 445, zdroj ČSÚ) potravinových odpadů z domácností kolem 870 tis. tun jídla,
tj.  přibližně  83  kg  vyhozených  potravin  na  osobu/rok.  K tomuto  číslu  je  pak  zapotřebí  ještě 
přičíst  odpady  z výroby  potravin,  distribuce,  prodeje  a  z  veřejného  stravování; 
dle Potravinářské komory  ČR  se  jedná  o  3 %  z celkové  spotřeby  potravin  – to  je  přibližně
262 tis. tun dalšího odpadu z potravin ročně. Celkem by se tak mohlo jednat o roční produkci 
                                               
10 http://ec.europa.eu/environment/eussd/pdf/bio_foodwaste_report.pdf. 
43

potravinových odpadů v České republice přesahující hodnotu 1,1 mil. tun potravin přepočet 
na osobu je přibližně 107 kg vyhozených potravin. 
4.4.6 Očekávaný vývoj v dalších letech
Vývoj produkce odpadů z potravin lze pouze orientačně odhadnout, jelikož neexistují exaktní 
a verifikovaná data a údaje, ze kterých by bylo možno vycházet. Pokud se však v posledních 
devíti  letech  pohybuje  průměrná  roční  spotřeba  potravin  běžným  občanem  kolem  830  kg 
na osobu, lze se domnívat, že v nejbližších letech bude situace obdobná jako nyní. Produkce 
odpadů z potravin tak bude buď stejná, případně se může mírně zvyšovat. To vše by platilo 
při  předpokladu,  že  se  potravinové  odpady  nestanou  součástí  prevenčních  opatření. 
V opačném  případě  lze  usuzovat  na  jejich  postupný  úbytek.  Proto  je  aktivita  v oblasti 
prevence  vzniku  odpadu  z potravin  značně  důležitá.  Hlavním  problémem v oblasti  odpadů 
z potravin v České republice je úplná absence analytických a metodických nástrojů. Bez nich 
není  možno  exaktně  hodnotit  aktuální  situaci,  ani  jakýkoliv  další  kvalifikovaný 
či kvantifikovaný pokrok. Nutno řešit v první fázi Programu.
Významné aktivity a opatření v oblasti odpadů z potravin se týkají výrobců potravin (v oblasti 
nakládání  s  odpady  a  balení  potravin  a  nápojů).  Zde  prevenční  aktivity  probíhají.  Dalším 
současným opatřením  jsou  již fungující  potravinové  banky. Opatření  a aktivity je třeba  více 
zaměřit  na  oblast  potravinových  odpadů  z domácností,  oblast  prodeje  a  zemědělského 
sektoru. Hlavním  cílem  prevenčních  opatření  pro  odpady  z potravin  by  proto  měly  být 
domácnosti,  následně veřejné  stravování,  maloobchod  a  zemědělský  sektor,  a vhodné  je 
rovněž dále posilovat opatření v potravinářském průmyslu. Kromě informační podpory je zde 
velký  prostor  pro  dobrovolné  dohody,  zvyšování  účinnosti  práce  nevládních  organizací 
a bude  třeba  zvážit přípravu  legislativních opatření.  V průběhu  r. 2014  probíhají  jednání  na 
MZe  za  účelem  zmapování  a  zlepšení  situace  v oblasti  předcházení  vzniku  odpadů 
z potravin.
4.5 Obalové odpady 
Obalové  odpady  (skupiny  15  01  dle  Katalogu  odpadů)  vznikají  při  používání  a  přepravě 
baleného  zboží.  Podle  vzniku  se  rozlišují obaly  prodejní  (dříve  spotřebitelské),  obaly 
přepravní  a skupinové a obaly  průmyslové.  Upotřebením  prodejních obalů  vznikají  obalové 
odpady, které jsou z velké části součástí komunálních odpadů, příp. živnostenského odpadu. 
Ostatní  druhy  obalů  nejsou  určeny  běžnému  spotřebiteli,  jsou  používány  především 
při distribuci  a  přepravě  balených  výrobků.  Odpady  z nich  vznikají  např.  v obchodní  síti. 
Průmyslové obaly tvoří specifickou skupinu obalů, ze kterých vznikají odpady přímo v rámci 
jednotlivých  průmyslových podniků,  jež  se  stávají  součástí  odpadového  hospodářství 
konkrétního podniku.
Z pohledu  spotřeby  lze  obaly  rozdělit  na  jednorázové  (jednocestné,  nevratné)  a  obaly 
opakovaně  použitelné  (vícecestné,  vratné).  Převládajícími  skupinami  obalů  na  trhu  jsou 
obaly opakovaně použitelné, které činí 68 - 70 % všech obalů. Produkci obalových odpadů 
uvádí tabulka č. 9.
Tabulka 9: Souhrnné údaje o produkci obalových odpadů v ČR v období 2003-2012 
(evidence dle zákona o obalech)
Vzniklé obalové odpady
Rok
(t)
2003
720 158
2004
775 981
2005
847 445
44


2006
898 668
2007
962 682
2008
967 626
2009
894 353
2010
922 726
2011
945 316
2012
962 346
                                                                                             Zdroj: MŽP
4.5.1 Nakládání s odpady z obalů
V roce 2012 se produkce odpadů z obalů zvýšila na celkových 962 000 tun. Dosažená míra 
recyklace těchto odpadů z obalů je uvedena v grafu č. 4. 
Graf č. 4: Míra materiálového využití (recyklace) odpadů z obalů v roce 2003 - 2012
Zdroj: MŽP
Pro  potravinářský  průmysl  je  prioritou  optimalizace  používaných  obalů.  Hmotnost  plastové 
láhve  s vodou  o objemu  1,5  l  byla  v  letech 1990  až  2011  například  snížena o  40  %  oproti 
průměrné  aktuální  hmotnosti  25  g,  zatímco  průměrná  tloušťka  fólie  používané  pro  balení 
kávy  a  čokolády  byla  v  průběhu  posledních  20 ti  let  snížena  o  30 %.  Obal  pro  plechovky 
o objemu  33 cl  byl snížen  o  55 %,  zatímco  lehké  skleněné  technologie  vytváří  lahve, které 
jsou až o 60 % lehčí.
Procentuální zastoupení obalů podle jejich způsobu použití, tj. obaly určené na jedno použití 
nebo opakovaně použitelné obaly, resp. vratné obaly, které byly v roce 2013 uvedené na trh 
anebo  do  oběhu,  poukazuje  na  skutečnost,  že  výrobci,  dovozci  a  distributoři  upřednostňují 
opakovaně  použitelné  obaly.  Podle  údajů  autorizované  obalové  společnosti  EKO-KOM 
z celkového množství obalů uvedených na trh nebo do oběhu bylo v roce 2013 32 % obalů 
jednocestných  a  68  %  obalů  opakovaně  použitelných (v  roce  2011  28%  a  72  %). Mezi 
opakovaně  použitelnými  obaly  dominují  především  obaly  průmyslové,  tedy  ty,  které  nejsou 
určeny k prodeji spotřebiteli, ale pouze tzv. jiným konečným uživatelům.
45


4.5.2 Výsledky autorizované společnosti EKO-KOM 
Klienti  zapojení  do  systému  EKO-KOM  uvádějí  na trh  81%  obalů.  Do  systému  třídění 
provozovaného  společností  EKO-KOM,  a.s.  bylo  k 31. 12. 2013 zapojeno  10 472 000 
obyvatel,  což  představuje  99 %  populace  České  republiky,  kteří  žijí  v 6057obcích, 
zapojených do systému třídění komunálního odpadu. Systém EKO-KOM tak patří z hlediska 
pokrytí  populace  k nejúspěšnějším  v Evropě.  V roce  2013 měla  drtivá  většina  obyvatel 
České republiky možnost třídit komunální odpad a také více než dvě třetiny obyvatel systém 
tříděného  sběru  pravidelně  využívalo.  Většina  obyvatel  má k dispozici  sběrné  nádoby 
nebo jiné sběrové prostředky pro tříděný sběr.
V  roce  2013 zajistila  společnost  EKO-KOM,  a.s.,  využití  a  recyklaci 635 892  tun  odpadů 
z jednocestných obalů (viz graf č. 5).
Graf č. 5: Množství využitých odpadů z jednocestných obalů v letech 2000 – 2013 v 
rámci systému autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s. [t]
Zdroj: EKO-KOM, a.s.
Mezi  tradičně  separované  komodity  patří  papír,  plasty  a  směsné  sklo.  Od  roku  2004  je 
podporován  v obcích  také  oddělený  sběr  nápojových  kartonů,  a  to  buď  samostatně 
prostřednictvím  speciálních  sběrných  nádob,  nebo  společně  s jinými  odpady,  zejména 
plasty.  V  roce  2013 dosáhla  míra recyklace  nápojových  kartonů  21 %.  Celková  míra 
recyklace obalového odpadu zajištěná systémem EKO-KOM dosáhla v roce 2013 72 %.
Ze  sociologických  průzkumů  vyplývá,  že  přibližně  70  %  obyvatel  ČR  se  soustavně  věnuje 
třídění  odpadů.  Míra  zapojení  občanů  do  obecních  systémů  třídění  odpadů  se  odráží 
ve výtěžnosti tříděného sběru na obyvatele, viz tabulka č. 10.
46

Tabulka 10: Množství využitých odpadů z jednocestných obalů v letech 2000 – 2013 v 
rámci systému autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s. [t]
Rok
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
Výtěžnost 
tříděného  odpadu 
v kg/obyvatele/rok 

27,9
31,8
35,9
35,8
36,6
38,9
39,1
39,7
(papír,  plasty,  sklo, 
nápojové kartony)

Zdroj: EKO-KOM, a.s.
4.5.3 Očekávaný vývoj v dalších letech
Z dosavadního vývoje lze usuzovat, že prostor pro další zlepšení prevence v oblasti obalů je 
v oblasti  dobrovolných  dohod  s výrobci  a  obchodními  řetězci.  U  výrobců  je  určitá  tendence 
zvyšovat  míru  obalů na  jedno  použití  místo  opakovaně  použitelných  obalů.  Rezervy  jsou 
u změn  chování  spotřebitelů, např.  přechod  spotřebitelů  od  balených  nápojů  k  vodě 
distribuované prostřednictvím vodovodního řadu.
4.6 Elektrická a elektronická zařízení (EEZ)
Zásadním mezníkem pro odpadové hospodářství v této oblasti v ČR byl 13. srpen 2005, kdy 
došlo k transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES novelou do zákona 
č. 185/2001 Sb., o odpadech s číslem 7/2005 Sb.
Povinnost  zpětného  odběru  v České  republice  se  tedy  od  srpna  2005  vztahuje 
na elektrozařízení, jejichž funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém 
poli,  ale  i  na  zařízení  k  výrobě,  přenosu  a  měření  elektrického  proudu  nebo 
elektromagnetického  pole  a  které  je  určeno  pro  použití  při  napětí  nepřesahujícím  1000  V 
pro střídavý  proud  a  1500  V  pro  stejnosměrný  proud.  Elektrozařízení  se  zařazují do 10 
skupin uvedených v příloze 7 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Zákon o odpadech také 
stanovuje výjimky, na které se působnost této části zákona nevztahuje.
Elektrozařízení  se  podle  přílohy  7  zákona  č.  185/2001  Sb., o  odpadech  dělí  na následující 
skupiny výrobků:
1. Velké domácí spotřebiče (např. ledničky, sporáky, pračky apod.),
2. Malé domácí spotřebiče (např. vysavače, budíky, zubní kartáčky apod.),
3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení (např. monitory od PC, 
mobilní telefony apod.),
4. Spotřebitelská  zařízení  a  solární  panely  (např.  televize,  DVD  přehrávače,  kamery 
apod.),
5. Osvětlovací zařízení (zářivky a osvětlovací tělesa),
6. Elektrické a elektronické nástroje (např. ruční nářadí, zahradní technika),
7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty,
8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků),
9. Přístroje pro monitorování a kontrolu,
10. Výdejní automaty.
O solární panely byl ve skupině 4 okruh elektrozařízení rozšířen od 24. června 2013. Tento 
odpadový tok byl s ohledem na mimořádný nárůst instalací fotovoltaických elektráren v ČR 
47


mezi  lety  2008  až  2010  identifikován  jako  jedna  z  prioritních  oblastí  s  nutností  řešení 
ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu.
Počínaje  rokem  2018  se  rozsah  působnosti  dle  nové  směrnice  Evropského  parlamentu 
a Rady  2012/19/EU dále  rozšiřuje, a  to  zejména pro  zařízení,  která  se  obsahově nevejdou 
do dosavadních 10 skupin. Budoucí kategorizace je založena na 6 skupinách, přičemž první 
3  jsou  orientovány  na  environmentálně  nejzávažnější  toky  odpadních  elektrozařízení, 
skupiny 4 a 5 se týkají malých a velkých zařízení, a poslední skupina je orientována na tok, 
který  představuje  skupinu  s  největším  „opotřebením“  a  nebezpečím  odstraňování  jako 
součást  směsného  komunálního  odpadu  (malá  zařízení  výpočetní  techniky a  informačních 
technologií).
Elektrozařízení  a  odpady  z nich  vzniklé  je  nutné  rozdělit  na  elektrozařízení  spadající 
pod povinnost  zpětného  odběru  a  elektrozařízení,  se  kterým  musí  být  nakládáno  v režimu 
odpadů.
V režimu  odpadů  je  nakládáno  s elektrozařízeními  spadajícími  pod  výjimky  uvedenými 
v zákoně  o  odpadech a  také dále s elektrozařízeními,  které  sice  spadají  pod  povinnost 
zpětného  odběru,  ale  nejsou  kompletní,  tzn., chybí jim podstatné  technologické  části,  jako 
např. kompresor u chladniček.
Graf č. 6: Množství elektrozařízení uvedených na trh v tunách a výsledky zpětného 
odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadů v ČR - porovnání let 
2006 až 2012
Zdroj: CENIA
4.6.1 Množství výrobků uvedených na trh
Nejvíce výrobků bylo na trh uvedeno v roce 2008 (207 tis. tun) – viz graf č. 6. V roce 2012 to 
bylo  již  jen  169 tis.  tun).  Největší  hmotnostní  podíl  na  trhu  představují  velké  domácí 
spotřebiče (39 %) a zařízení telekomunikační a informačních technologií (26 %). Pokud jde 
o solární panely, při stanovení jejich množství na trhu se vychází z odhadu na základě licencí 
48

vydaných  Energetickým  regulačním  úřadem.  Počet  licencovaných  provozovatelů  solárních 
elektráren se přitom v současnosti pohybuje okolo 22 tis. osob, odhadované množství panelů 
napojených do energetické sítě v ČR je přibližně 10 mil. kusů.
4.6.2 Organizace zabezpečení zpětného odběru
Pro nakládání  s elektrozařízeními  je  v  Díle  8  zákona  č.  185/2001  Sb.,  o  odpadech, 
aplikována  rozšířená  odpovědnost  výrobce.  MŽP  eviduje  cca  4 180  povinných  osob, které 
jsou zaregistrovány v Seznamu výrobců. Výrobci mohou své povinnosti plnit třemi způsoby: 
individuálně,  solidárně  i  kolektivně.  V současné  době  plní  většina  výrobců  své  povinnosti 
prostřednictvím  dvanácti  kolektivních  systémů,  které  pro  ně  zajišťují  zpětný  odběr 
elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu (tabulka č. 11). 
Povinnost  financování  nakládání  s tzv.  historickým  elektrozařízením (pocházejícím 
z domácností)
musí  výrobci  plnit  pouze  prostřednictvím  kolektivního  systému 
zaregistrovaného MŽP. 
Tabulka 11: Přehled kolektivních systémů registrovaných MŽP
Zajišťuje zpětný odběr
Oprávnění pro 
Kolektivní systém
pro skupiny EEZ
historická EEZ
Asekol s.r.o. 
1, 2, 3, 4a, 5, 6, 7, 8, 9, 10
3, 4a, 7
Asekol Solar s.r.o.
4a, 4b
-
Bren, s.r.o. 
2, 6
-
Ecopartner s.r.o.
4b
-
Ekolamp s.r.o. 
5
5
Elektrowin a.s. 
1, 2, 3, 4a, 4b, 5, 6, 7, 8, 9, 
1, 2, 6
10
FitCraft Recyklace s.r.o.
4b
-
MINTES Solutions s.r.o.
4b
-
OFO – Recycling, s.r.o. 
1, 2, 3, 4a, 4b, 6, 7, 8, 9, 10
-
PV Recovery, s.r.o.
4b
-
Recycling Systems, s.r.o.
4b
-
REMA PV systém, a.s.
4a, 4b
-
REMA systém, a.s. 
1, 2, 3, 4a, 5, 6, 7, 8, 9, 10
3, 8
REsolar.s.r.o.
4b
-
Retela, s.r.o. 
1, 2, 3, 4a, 4b, 5, 6, 7, 8, 9, 
3, 9
10
Zdroj: MŽP (stav  k  16.9.2014)
Pozn.: 4a) Spotřebitelská zařízení, 4b) Solární panely, * ve vazbě na vyhlášku č. 158/2010 Sb.
4.6.3 Preventivní opatření pro EEZ
V oblasti prevence je aplikován nástroj omezení používání nebezpečných látek ve výrobcích 
(zákon  č. 185/2001 Sb., od  ledna  2013  prováděcí  nařízení  vlády  k  zákonu  č.  22/1997  Sb.) 
a předpisy  k  ekodesignu  (zákon  č.  406/2000  Sb.  a  vyhláška  337/2011  Sb.;  tyto  předpisy 
ovšem doposud zužují otázku ekodesignu primárně na spotřebu energie elektrospotřebičů). 
Nově od r. 2012 tuto problematiku zabezpečuje MPO.
49

Hlavními  látkami  s  negativním  dopadem  na  životní  prostředí  obsaženými  v  odpadních 
elektrozařízeních  jsou  zejména  těžké  kovy  (olovo,  rtuť,  kadmium,  šestimocný  chróm), 
polybromované  bifenyly  (PBB)  a  polybromované  difenylethery  (PBDE),  k  jejichž 
legislativnímu  omezení  došlo  implementací  směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady 
2002/95/ES  do  zákona  č.  185/2001  Sb.,  o  odpadech  v  roce  2005,  dále  regulované  látky 
(dle nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  1005/2009),  eventuálně  azbest 
a polychlorované bifenyly (PCB) a případné další provozní náplně (oleje, barvy atp.).
Jako další preventivní opatření je opětovné využití výrobků schopných dalšího provozu. Tato 
oblast však není v současné době dostatečně rozvíjena.
Směrnice 2012/19/EU
Aby  se  maximalizovala  příprava  na  opětovné  použití,  podporují  členské  státy,  aby  sběrné 
systémy nebo sběrná zařízení tam, kde je to vhodné, před jakoukoli další přepravou zajistily, 
že  OEEZ,  která  mají  být  připravena  k  opětovnému  použití,  jsou  na  sběrných  místech 
separována  od  jiných  OEEZ  sebraných  tříděným  sběrem,  zejména  tím,  že  umožní  přístup 
pracovníkům z center opětovného použití.
Směrnice 2008/98/ES
Článek 11 - Opětovné použití a recyklace
1. Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu opětovného použití výrobků a činností 
úpravy  za  účelem  opětovného  použití,  zejména  tvorbou  a  podporou  sítí  pro  opravy 
a opětovné  použití
,  využíváním  ekonomických  nástrojů,  kritérií  pro  veřejné  zakázky, 
množstevních cílů nebo jiných opatření.
Příloha  IV.  bod  16: Podpora  opětovného  používání  nebo  oprav  vhodných  vyřazených 
výrobků nebo jejich složek, zejména prostřednictvím využívání vzdělávacích, ekonomických, 
logistických  nebo jiných  opatření,  jako  je  například  podpora  nebo  zřízení  akreditovaných 
středisek pro opravy a opětovné použití a sítí 
zejména v hustě obydlených oblastech.
4.6.4 Výsledky zpětného odběru a odděleného sběru prostřednictvím systémů 
výrobců 
Sběrná  síť  pro  zpětný  odběr  elektrozařízení  a  pro  oddělený  sběr  elektroodpadů je  v ČR 
budována  a  rozšiřována  již  od  samotného  roku  2005.  Do  budoucna  je  však  třeba  tuto  síť 
rozšířit  tak,  aby  koneční  uživatelé  měli  možnost  vracet  odpadní  elektrozařízení  nejen 
na sběrných dvorech obcí, které tvoří základ sběrných systémů, ale i na úřadech, prodejnách 
a dalších veřejně dostupných místech.
Celkový  vývoj  zpětného  odběru  elektrozařízení  a  odděleného  sběru  elektroodpadu 
zajištěných systémy výrobců od roku 2006 do 2010 zachycuje tabulka č. 12 a graf č. 7, které 
dokládají,  že  ČR  se  podařilo  dosáhnout  průměrné  roční  míry  sběru  elektrozařízení 
z domácností  4,2  kg  na  obyvatele  do  31.  12.  2008  a  tím  splnit  svůj  závazek  vůči  směrnici 
EU. V následujícím roce pokračoval významný nárůst množství odebraných elektrozařízení 
(5,5  kg  na  obyvatele  za  rok)  a  až  v  roce  2010  došlo  poprvé  k  útlumu  zpětného  odběru 
na hodnotu  5  kg  na  obyvatele  za  rok,  který  byl  způsoben  ekonomickou  recesí, 
ale i vyčerpáním zásob vyřazených elektrospotřebičů v předchozích letech. Úroveň zpětného 
odběru a odděleného sběru realizovaného individuálními, solidárními a kolektivními systémy 
výrobců v ČR dosáhla v roce 2012 31,8 %.
Vedle  toků  zpětného  odběru  elektrozařízení,  evidovaných  individuálními,  solidárními 
a kolektivními systémy výrobců, je třeba počítat s dalším legálně zpracovávaným množstvím 
elektroodpadu v ČR. Jde o elektrozařízení, která jsou předávána přímo zpracovateli. O toto 
množství lze navýšit celkové výsledky sběru odpadních elektrozařízení v ČR.
50

Dalšími nepodchycenými  toky  odpadních  elektrozařízení  jsou  zejména  odpady,  vznikající 
nelegální  demontáží  celých  elektrozařízení.  Dochází  tak  zároveň  k poškozování  životního 
prostředí. Do výkupen druhotných surovin jsou totiž např. předávány samostatné kompresory 
a měděné  rozvody  z chladniček  a  do  sběrných  dvorů  se  dostávají  již  nekompletní  skříně 
chladniček.  Při  takovýchto  manipulacích  dochází  k úniku  náplní  chladících  okruhů  přímo 
do ovzduší.  Často  dochází  k nelegální  „demontáži“  elektrozařízení  na  samotných  sběrných 
dvorech a takto získané součásti jsou zpeněžovány ve výkupnách druhotných surovin.
Mezi  další  nepodchycené toky elektroodpadu  patří  malá  zařízení,  která  končí  ve  směsném 
komunálním odpadu, na černých skládkách nebo v objemných odpadech. Za problematický 
je  nutné  považovat  ale  i vývoz  celých  OEEZ  do  třetích  zemí  pod  záminkou  opětovného 
použití. Tomuto problému má zabránit aktuální novela zákona o odpadech č. 184/20014 Sb., 
která  v souladu  se  směrnicí  2012/19/EU  o  odpadních  elektrických a elektronických 
zařízeních stanovuje minimální požadavky pro přepravu elektrozařízení, kdy držitel použitých 
elektrozařízení,  kdy  držitel  použitých  elektrozařízení je  povinen  prokázat, že  přepravovaná 
použitá  elektrozařízení  nejsou  odpadem.  U  těchto  elektrozařízení  musí  být  pak  provedena 
zkouška  funkčnosti.  Dále  musí  být  elektrozařízení  přepravovány  v odpovídajících  obalech, 
které zabraňují poškození výrobků během přepravy.
Tabulka 12: Vývoj zpětného odběru EEZ a odděleného sběru OEEZ v letech
Úroveň 
zpětného 
Uvedené 
Zpětný 
Oddělený 
Sběr 
odběru a 
Úroveň 
Rok
na trh
odběr
sběr
celkem
odděleného 
sběru
[t]
[t]
[t]
[t]
sběru 
[%]
elektroodpadů
[kg/ob/rok]
2006
196 967
21 138
1 032
22 170
2,2
11,3
2007
199 857
31 581
1 348
32 929
3,2
16,5
2008
207 207
43 858
676
44 534
4,3
21,5
2009
181 844
56 643
1 563
58 206
5,5
32,0
2010
166 063
52 119
870
52 989
5,0
31,9
2011
182 324
54 818
620
55 438
5,3
30,4
2012
168 840
51 972
1 713
53 685
5,1 
31,8
Zdroj: ISOH, CENIA
Pozn.: Data v letech 2007 až 2013 jsou přepočítána podle metodiky k rozhodnutí Komise 2005/369/ES „How to 
report on Waste Electrical and Electronic Equipment (WEEE) according to Commission Decision 2005/369/EC", 
ze dne 07.05.2012.

51


Graf č. 7: Vývoj zpětného odběru a odděleného sběru OEEZ v ČR a cíle stanovené 
směrnicí EU pro r. 2016 a 2021
      Zdroj: MŽP, CENIA
4.6.5 Zpracování odpadních elektrozařízení
Technologie  úpravy  má  za  cíl  separovat  látku  z  elektroodpadu  a  převést  do  takové  formy, 
která  umožňuje  její  využití.  Technologické  postupy  vycházejí  z  vlastností  konkrétního 
odpadu. Používány jsou především postupy vedoucí k získávání kovů.
Základními  technologickými  postupy  jsou  demontáž  a  separace,  při  kterých  jsou 
demontovány  součásti  pro  opětovné  použití,  nebezpečné  složky,  demontovatelné  složky 
určené  k recyklaci  (kovy,  plasty)  a  části  určené  k další  demontáži  jako  jsou  např.  desky 
plošných spojů, obrazovky, baterie, kabely, motory, transformátory.
Dále  dochází  k úpravě  velikosti  a  tvaru  stříháním,  drcením/mletím,  separací  a  tříděním 
před dalším využitím nebo odstraněním. Používají se i postupy, kterými se upravuje složení 
odpadu (homogenizace) k minimalizaci ztrát při využití.
K získávání  konkrétních  látek  se  využívají  i  chemické  postupy  např.  loužení  a  navazující 
specifické postupy podle vlastností daného materiálu.
Složky získané různými předúpravami mohou být dále využity materiálově nebo energeticky 
v procesech pyrometalurgie, hydrometalurgie nebo jejich kombinace.
Nevyužitelné  části  odpadních  elektrozařízení  jsou  v konečné  fázi  odstraňovány 
(skládkovány).
V  současné  době  jsou  z  odpadních  elektrozařízení získávány  základní  a  ušlechtilé  kovy 
a jejich  slitiny  (měď,  železo,  hliník,  zinek,  cín,  antimon,  chrom,  nikl,  kobalt,  kadmium, 
wolfram,  molybden,  palladium,  rhodium,  zlato,  stříbro,  platina),  některé  polovodiče 
(germanium, křemík, arsen, galium), plasty a sklo. K naplnění zákonem požadované kvóty se 
recyklují  především  konstrukční  části  elektrozařízení.  Pro  zvýšení  efektivity  recyklace  je 
nutno  hledat  technologie,  které  zvýší  výtěžnost  kovů,  plastů  a  skla  z  odpadů  a  rovněž 
vyvinout nové produkty z recyklátů.
Hlavním kvantitativním indikátorem z hlediska zpracování elektroodpadu v ČR a EU je míra 
využití a míra recyklace a opětovného použití elektroodpadu (tabulka č. 13). Lze konstatovat, 
52

že  u  všech  hmotnostně  významných  skupin  elektrozařízení  v  ČR  je  v  současnosti 
dosahováno vysoké míry celkového a materiálového využití.
Tabulka 13: Míra využití, recyklace a opětovného použití jednotlivých skupin EEZ v 
roce 2012
Skupina EEZ
Materiálové využití 
Využití
a opětovné použití
Číslo
Název
1.
Velké domácí spotřebiče
89,2 %
86,6 %
2.
Malé domácí spotřebiče
93,2 %
93,2 %
3.
Zařízení IT + telekom.
84,5 %
95,7 %
4.
Spotřebitelská zařízení
91,0 %
88,5 %
5.
Osvětlovací zařízení 
93,8 %
93,3 %
5eu
Ostatní skupina 5
89,5 %
87,7 %
5a
Zářivky, výbojky
95,3 %
95,3 %
6.
Nástroje
91,2 %
84,5 %
7.
Hračky a sport
92,4 %
98,7 %
8.
Lékařské přístroje
94,0 %
94,0 %
Přístroje monitorování a pro 
9.
97,9 %
98,0 %
kontrolu
10.
Výdejní automaty
83,0 %
98,3 %
Zdroj: ISOH, CENIA
Pozn.: Zpracováno podle vyhlášky č. 352/2005 Sb.
4.6.6 Zpracovatelské kapacity
V České  republice  je  v současné době  cca  80  firem,  které  se  zabývají  zpracováním 
odpadních elektrozařízení. Na tyto firmy navazují další společnosti, které demontované části 
nebo  podrcené  frakce  dále  zpracovávají.  S kolektivními  systémy  spolupracuje  však  asi  jen 
polovina z nich. Ostatní získávají odpadní elektrozařízení buď přímo od firem jako původců 
odpadů nebo od občanů prostřednictvím obcí.
4.6.7 Očekávaný vývoj v dalších letech
Pro tuto komoditu se nabízí poměrně široké možnosti v oblasti předcházení vzniku odpadů. 
Ty jsou zahrnuty v navržených cílech i opatřeních.
V posledních  letech  se  částečně  daří  motivovat  občany  ke  sběru  vyřazených 
elektrospotřebičů.  Efektivitu  tohoto  systému  však  poměrně  výrazně  ovlivňují  výkupny 
druhotných  surovin,  kde  mizí  neodborně  demontované  elektrospotřebiče.  Dochází  tak 
ke zpomalování růstu zpětně odebraných elektrospotřebičů a ohrožování životního prostředí 
možným únikem nebezpečných látek do jednotlivých složek životního prostředí. 
Stávající  právní  úprava  již  v minulosti  umožňovala  odpadní  elektrozařízení  a  elektroodpad 
odevzdat  pouze  na  místa  zpětného  odběru,  odděleného  sběru  (tzn.  místa  vytvořená 
výrobcem,  kolektivním  systémem),  nebo  zpracovateli  odpadních  elektrozařízení. Z důvodu 
nejednoznačného  a  obtížného  výkladu  tohoto  ustanovení  docházelo  v praxi  často  k jeho 
obcházení.  Novelou  zákona  o  odpadech  č.  184/2014  bylo  dané  ustanovení  upraveno  tak, 
53

aby bylo  zcela  patrné,  že  jiný  okruh  osob,  než  jaký  je  uveden  výše, není  oprávněn  zpětně 
odebraná elektrozařízení a elektroodpad převzít.
Bez  právní  úpravy,  která  by  jednoznačně  vymezila  zařízení  oprávněná  přebírat
elektrozařízení  od  občanů  a  elektroodpad,  by ČR  v budoucnu  nebyla  schopna  splnit  cíle 
stanovené EU, ať už se jedná o splnění požadované míry sběru odpadních elektrozařízení 
(graf č. 9), nebo míry využití elektroodpadů.
Kolektivní  systémy jsou  mezi  občany  vnímány  většinou pozitivně.  O  jejich  aktivity  je  velký 
zájem,  činnosti  však  zatím  směřují  pouze  do  oblasti  zpětného  odběru  a  poskytování 
informací  o  způsobech  nakládání  s vysloužilými  elektrospotřebiči,  zařízeními  či  bateriemi. 
Pro tuto komoditu se nabízí poměrně široké možnosti v oblasti předcházení vzniku odpadů. 
Ty jsou zahrnuty v navržených cílech i opatřeních.
Je však nutno konstatovat, že zatím není dostatek technologických kapacit pro další rozvoj 
systému  opětovného  použití  výrobků,  resp.  není  vybudována  síť  zařízení  pro přípravu 
pro opětovné použití. Jednou z možností prevence v oblasti EEZ je vytvoření sítě servisních 
středisek.  Tento  přístup,  který  je  rozšířen  v některých  zemích  EU,  však  vyžaduje  vhodnou 
legislativní podporu. 
4.7 Baterie a akumulátory
V letech  2009-2010  (novela  zákona  o  odpadech  č.  297/2009  Sb.,  vyhláška  o  bateriích 
a akumulátorech)  došlo  ke  změně  právní  úpravy  a  k  novému  rozdělení  odpadních  baterií 
na 3  skupiny:  přenosné  baterie  a  akumulátory,  průmyslové  baterie  a  akumulátory  (olověné 
a nikl-kadmiové)  a  automobilové  baterie.  V současné  době  platná  směrnice  Evropského 
parlamentu  a  Rady  2006/66/ES  o  bateriích  a  akumulátorech  a  odpadních  bateriích 
a akumulátorech v  článku  směrnice  zakazuje  uvádět  na  trh  baterie  a  akumulátory 
s nadměrným obsahem rtuti a kadmia. Tyto zákazy jsou do českých předpisů transponovány 
§  31a  zákona  č. 185/2001  Sb.,  o  odpadech.  Směrnice  byla  v roce  2013 tomto  ohledu 
revidována  a  byly zrušeny  některé  výjimky  – např.  pro  bezšňůrové  elektrické  nástroje 
a pro knoflíkové baterie.
Díl  3  zákona  o  odpadech,  ukládá  výrobcům  baterií  a  akumulátorů,  kteří  baterie 
a akumulátory  uvádějí  na  trh  v ČR  povinnost  zpětného  odběru  a  odděleného  sběru  těchto 
výrobků.  Pro  zpětný  odběr  přenosných  baterií  a  akumulátorů  v roce  2013  existovaly  v ČR 
dva  kolektivní  systémy:  ECOBAT  s.r.o.  a REMA  Battery,  s.r.o.,  do  kterých  je  zapojeno 
celkem  1 132  výrobců,  a jeden individuální  výrobce  (GOLDTIME  a.s.).  Do  oficiálního 
seznamu  výrobců  vedeného  MŽP  se  zaregistrovalo  51  výrobců  průmyslových  baterií 
a akumulátorů  a  94  výrobců  automobilových  akumulátorů.  Z toho  20  výrobců  organizuje 
zpětný odběr autobaterií solidárním způsobem v rámci solidárních systémů GREEN Solution 
s.r.o.  (18 výrobci)  a  BUSCH  CZ,  s.r.o.  (2  výrobci).  Ostatní  výrobci  řeší  zpětný  odběr 
a oddělený sběr individuálním způsobem.
V roce  2013  byl  počet  míst  zpětného  odběru  pro  přenosné  baterie  a  akumulátory  cca 
18,2 tis.  Pro  automobilové  a  průmyslové  baterie  a  akumulátory  zajišťoval  solidární  systém 
GREEN  Solution  s.  r.o.  celkem  215  míst  zpětného  odběru.  Automobilové  a  průmyslové 
baterie a akumulátory je také možné odevzdat třetím osobám v režimu odpadů.
Místa zpětného  odběru  je  možné  naleznout  na  webových  stránkách  Ministerstva  životního 
prostředí. http://www.mzp.cz/cz/baterie_akumulatory.
Množství baterií a akumulátorů uvedených na trh v roce 2012 jsou uvedeny v grafu č. 8.
54


Graf č. 8: Množství baterií a akumulátorů uvedených na trh v ČR v roce 2013 dle 
jednotlivých skupin
Zdroj: MŽP, CENIA 
Celkem  bylo  uvedeno  na  trh  v ČR  v r.  2012  31 640  t  a  v r.  2013  30 958 t  baterií 
a akumulátorů. Tabulka  č.  14 ukazuje  celkové  vyhodnocení  zpětného  odběru  baterií 
a akumulátorů za rok 2013 dle přílohy č. 3 k vyhlášce č. 170/2010 Sb.
Tabulka 14: Zpětný odběr baterií a akumulátorů v roce 2013 v tunách
Množství 
Množství zpětně 
výrobků, na které 
Počet 
odebraných 
Skupina
se zpětný odběr 
výrobců
výrobků
vztahuje
(t)
(t)
Přenosné baterie a akumulátory
3 672
1 114
1 133
Průmyslové baterie a akumulátory
8 416
1 569
47 *
Automobilové baterie
18 870
20 101
76 *
Zdroj: CENIA, MŽP
Pozn.:  *Solidární  systém  GREEN  Solution  s.r.o.  nepodal  informaci  o  počtu  výrobců  za  průmyslové 
a automobilové baterie a akumulátory odděleně. Seznam výrobců, za které je roční zpráva zasílána, uvádí pouze 

celkový počet členů (18 výrobců) s tím, že roční zpráva dělení podle skupin nepožaduje.
Z hlediska  elektrochemického  typu  jsou  hmotnostně  nejvýznamnější  olověné  baterie 
a akumulátory.
Obecně  lze  konstatovat,  že  zásadní pozornost,  co  se  kvantitativních  cílů týče,  je  věnována 
účinnostem  recyklačních  procesů.  Dne 11.  června  2012  bylo  vydáno  nařízení  Komise  (EU) 
č. 493/2012, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro výpočet recyklační účinnosti procesů 
recyklace odpadních baterií a akumulátorů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 
2006/66/ES.  Tato  metodika  je  závazná  počínaje  rokem  2014  (roční  hlášení  v roce  2015). 
V současné  době  z ročních  zpráv  vyplývá,  že  účinnost  materiálového  využití  u olověných 
baterií a akumulátorů je 66,5 %, NiCd 79,1 – 81,1 % a ostatních baterií a akumulátorů 56,61 
% čímž jsou splněny požadavky směrnice.
55


4.7.1 Přenosné baterie a akumulátory
Přenosná  baterie  nebo  akumulátor  je  jakákoli  baterie,  knoflíkový  článek,  napájecí  sada 
či akumulátor,  která  je  hermeticky  uzavřena  a  může  být  ručně  přenášena,  resp.  není  ani 
průmyslovou baterií či akumulátorem, ani automobilovou baterií či akumulátorem. V případě 
přenosných baterií a akumulátorů bylo v r. 2013 uvedeno na trh 3 672 t a sesbíráno celkem 
1 114 t.
Cíle pro zpětný odběr přenosných baterií a akumulátorů jsou stanoveny směrnicí 2006/66/ES 
o  bateriích  a  akumulátorech  a  odpadních  bateriích  a  akumulátorech.  Pro  rok  2012  byl 
stanoven cíl ve výši 25 % (je splněn), nicméně pro rok 2016 to je již 45 %. Tyto procentuální 
hodnoty jsou vztaženy k průměrnému množství uvedených přenosných baterií a akumulátorů 
na  trh  v předchozích  třech  kalendářních  letech.  V  roce  2013 se  podařilo  zajistit  celkem 
31,0 % úroveň zpětného odběru (v r. 2012 29%).
Graf č. 9: Podíl sběru přenosných baterií a akumulátorů prostřednictvím jednotlivých 
systémů v roce 2013
Zdroj: MŽP, CENIA 
Úroveň zpětného odběru přenosných baterií a akumulátorů ukazuje graf č. 10.
56


Graf č. 10: Vývoj úrovně zpětného odběru přenosných baterií a akumulátorů v letech 
2012–2013 a cíl pro rok 2016
    Zdroj: MŽP, CENIA
Pozn.:  Zdroj:  Roční  zprávy výrobců,  příloha  č.  3  vyhlášky  č.  170/2010  Sb.,  report  o  odpadních  bateriích 
a akumulátorech podle požadavků čl. 10 a 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích 
a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS. 

4.7.2 Průmyslové baterie a akumulátory
Průmyslovou  baterií  nebo  akumulátorem  jsou  baterie  či  akumulátory  určené  výlučně 
k průmyslovému  nebo  profesionálnímu  použití,  nebo  které  se  používají  v  jakémkoli  druhu 
elektrických  vozidel. Dle  ročních  zpráv  výrobců  bylo  v  případě  průmyslových  baterií 
a akumulátorů v roce 2013 uvedeno na trh 8 416 t a sesbíráno 1 569 tun.
4.7.3 Automobilové baterie
Olověné akumulátory podléhají na základě zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném 
znění,  zpětnému  odběru.  Vzhledem  k jejich  vysoké  výkupní  ceně  většina  olověných 
akumulátorů  není  pouze  odevzdávána  do  míst  zpětného  odběru  nebo  odděleného  sběru, 
ale vykupována  v zařízeních  pro  sběr  a  výkup  odpadů.  Převážná  většina  vyřazených 
olověných  akumulátorů  se  dostává  do  zpracovatelského  závodu,  kterým  jsou  Kovohutě 
Příbram  nástupnická,  a.s.,  kde  jsou  materiálově  využity.  Požadovaného  materiálového 
využití  olověných akumulátorů  65  % bylo  dosaženo  již  v roce  2005. Dle  ročních  zpráv 
výrobců v  případě  automobilových  baterií  a akumulátorů bylo  v  roce  2013  uvedeno  na  trh 
18 870 t a sesbíráno 20 101 tun.
4.7.4 Očekávaný vývoj v dalších letech
Pokud  se  týká  prevenčních  opatření  u  baterií  a  akumulátorů,  ta  vyplývají  zejména 
z povinností omezení použití nebezpečných látek při výrobě baterií, tzn. nahrazení produkce 
vhodnými  typy  baterií,  zmenšováním  hmotnosti  a  prodlužováním  životnosti  u  baterií 
a akumulátorů. Jednou z možností je také u přenosných baterií a akumulátorů zvýšení zájmu 
57

ze  strany spotřebitelů  o  používání  akumulátorů,  které  mohou  být  po  nabití  opět  použity 
na úkor jednorázových baterií. 
4.8 Vozidla s ukončenou životností
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  2000/53/ES  o  vozidlech  s ukončenou  životností 
byla  do  legislativy  ČR  implementována  novelou  zákona  č.  185/2001  Sb.,  o  odpadech 
s číslem  188/2004  Sb.  Autovrak  je  definován  jako  každé  úplné  nebo  neúplné  motorové 
vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat 
nebo  věcí  (dále  jen  "vozidlo")  a  stalo  se  odpadem  podle  §  3.  Dále  se  odlišují  vybrané 
autovraky,  které  vzniknou  z  úplných  nebo  neúplných  motorových  vozidel  označovaných 
v příloze  A  zákona  č.  56/2001  Sb.  jako  vozidla  kategorie  M1  nebo  N1  anebo  tříkolová 
motorová  vozidla  s  výjimkou  motorové  tříkolky  (tzv.  "vybraná  vozidla"),  která  se  stala 
odpadem podle § 3.
Směrnice  stanovila  vysoké  cíle  pro  využití  z celé  hmotnosti  sebraných  autovraků. 
Požadované cíle jsou uvedeny v tabulce č. 15.
Tabulka 15: Cíle pro využití, opětovné použití a materiálové využití z celkové 
hmotnosti vybraných autovraků v %
Cíle do roku 2014
Cíle od roku 2015 a dále
materiálové 
materiálové 
využití a 
využití a 
využití a 
využití a 
opětovné 
opětovné 
opětovné 
opětovné 
použití
použití
použití
použití
Vozidla vyrobená 
po 1. 1. 1980

85 %
80 %
95 %
85 %
Vozidla vyrobená 
před 1. 1. 1980

75 %
70 %
95 %
85 %
Prevenci  vzniku  odpadu  řeší  článek  4 směrnice.  Členské  státy  zajistí,  aby  materiály 
a součásti  vozidel  uvedené  na  trh  po  1.  červenci  2003  neobsahovaly  olovo,  rtuť,  kadmium 
nebo šestimocný chrom kromě případů uvedených v příloze II. Transpozici změn této přílohy 
zajišťuje  Ministerstvo dopravy  zakotvením  závazného odkazu na  použití  směrnice  v příloze 
I vyhlášky č. 341/2002 Sb.
Materiálové  složení  je  odvozeno  od  skutečnosti,  že  jak  původní  vozidlo  (automobil)  tak 
i autovrak  je  konstrukční  celek  sestavený  ze  součástek  a  konstrukčních  skupin,  jež  jsou 
vyrobeny  ze  širokého  sortimentu  různých  materiálů  - kovů,  plastů,  skel,  pryží  atd. 
Materiálová  struktura  vyřazovaných  vozidel  (autovraků)  je  celkem  spolehlivě  zmapovaná 
včetně  jejích  změn  v  průběhu  času,  kdy  se  projevuje  především  závislost  materiálové 
struktury na stáří vyřazovaných vozidel.
Ročně  z autovraků  vzniká  cca  80  tis.  tun  železného  šrotu, což  je  významné  množství 
druhotných surovin. Autovrak však obsahuje i řadu nebezpečných látek a komponent, které 
mohou při neodborném zacházení ohrozit životní prostředí a zdraví lidí. Jde např. o provozní 
a  jiné  kapaliny  (palivo,  motorový  olej,  převodový  olej,  chladicí  kapaliny,  brzdové  kapaliny, 
náplň  klimatizačního  systému,  kyselina  z baterií),  retardéry  hoření  v plastech  a  textiliích 
a další látky.
Produkce autovraků - je závislá na několika rozhodujících faktorech:
 počtu automobilů provozovaných (registrovaných) v ČR,
 jejich věkové struktuře,
 částečně na značkové a druhové struktuře, 
58

 rozsahu vyřazování automobilů (jejich deregistraci) při ukončování jejich životnosti.
Existující systémy evidence vozidel s ukončenou životností:
 Centrální registr vozidel ČR (CRV) – přehled o provozovaných motorových vozidlech 
a změnách.
 Modul  autovraky  Informačního  systému  o  odpadech  (MA  ISOH)  – přehled 
o vydávaných  potvrzeních  o  převzetí  autovraku  podle  přílohy  č.  3  vyhlášky 
č. 352/2008 Sb.
 statistika  Sdružení  automobilového  průmyslu  (SAP),  Svazu  dovozců  automobilů 
(SDA) atd.
Tyto  systémy  nejsou  zcela  kompatibilní  a  jsou  provozovány  za  specifickým  účelem. 
Výsledkem  je,  že  údaje  jednotlivých  systémů  vykazují  určité  odchylky.  Například  rozdíl 
v počtu vozidel kategorie M1/N1 odhlášených z CRV a zaznamenaných v MA ISOH v letech 
2009 – 2012 je vidět v tabulce č. 15. Tato odchylka byla způsobena nelegálním nakládáním 
s autovraky,  které  bylo  umožněno  §  13  v zákoně  č.  56/2001  Sb.,  o  podmínkách  provozu 
vozidel  na  pozemních  komunikacích.  Tento  paragraf  umožnil  majitelům  vozidel  vyřadit 
vozidlo  na základě  čestného  prohlášení  o  jiném  využití  vozidla.  Tento  nedostatek  byl 
odstraněn novelou zákona č. 185/2001 Sb. (zákonem č. 169/2013 Sb.). 
Tabulka 16: Porovnání počtu vyřazených vybraných vozidel z CRV a vydaných 
potvrzení o převzetí autovraku (příloha č. 3 vyhlášky č. 352/2008 Sb.) v systému MA 
ISOH
CRV 
MA ISOH 
Rozdíl 
Rok
[ks]
[ks]
[ks]
2009
249 151
155 419
93 732
2010
176 674
145 445
31 229
2011
159 957
132 450
27 507
2012
153 470
125 548
27 922 
2013
139 023
121 838
17 185
                                                                                                                Zdroj: SDA, CENIA
Pozn.: Do počtu vyřazených vozidel z CRV není započteno množství exportovaných ojetých vozidel.
Struktura odhlašovaných vozidel je znázorněna v grafu č. 11. V počtu vybraných vozidel jsou 
započtena množství osobních vozidel a lehkých užitkových vozidel. Do množství nákladních 
vozidel  bylo  započteno  množství  nákladních  vozidel  a autobusů  a pod ostatními  je  uveden 
součet motocyklů, nezařaditelných a ostatních vozidel podle označení ve statistikách Svazu 
dovozců automobilů. 
59

Graf č. 11: Počty odhlašovaných vozidel z centrálního registru vozidel (CRV)
Počty odhlašovaných vozidel z CRV
300000
250000
ostatní
200000
nákladní
k
150000
vybraná
(M1+N1)
100000
50000
0
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
rok
                    Zdroj:SDA, CeHO
Od  účinnosti  směrnice  Evropského  Parlamentu  a  Rady  2000/53/ES  mají  výrobci  vozidel 
ve spolupráci  s  výrobci  materiálů  a  vybavení,  omezovat  ve  vozidlech  používání 
nebezpečných  látek  a  snižovali  je  v  nejvyšší  možné  míře  počínaje  projektováním  vozidel, 
zejména aby předcházeli jejich úniku do životního prostředí, usnadnili recyklaci a vyhnuli se 
nutnosti  odstraňovat  nebezpečný  odpad.  Výrobci  mají  také  za  povinnost  využívat 
recyklované  materiály  při  výrobě  vozidel  a  musí  používat normy  pro  označování  všech 
součástí a materiálů.
V České  republice  je  ovšem  stále  nadprůměrné  stáří  vozidel,  které  se  dostávají 
do zpracovatelských zařízení a znesnadňují plnění stanovených cílů Evropskou komisí.
Rozhodující vliv na snížení věku má trvalé vyřazování starších aut z provozu. Průměrný věk 
osobních  automobilů  se  od  roku  1995  výrazněji  neměnil.  Ke  snížení  průměrného  věku 
osobních  automobilů  ve  větším  měřítku  došlo  v letech  1999  a  2000  (přechod  na  povinně 
smluvní  pojištění  vozidel)  a rovněž  v letech  v letech 2003,  2004.  Následně  se  pak  stáří 
vozového  parku  každoročně  mírně  zvyšovalo.  Mírný  pokles  průměrného  věku  osobních 
automobilů  se  projevil  až  v roce  2008  a  2009  (kampaň  kanceláře  pojistitelů,  poplatky 
při první  registraci  a přeregistraci  starších  vozidel).  V r.  2014 se  průměrný  věk  osobních 
automobilů opět zvýšil na 14,2 roku (z podkladů Sdružení automobilového průmyslu). 
Pro  snížení  průměrného  věku  automobilů  přijala  dne  9. listopadu  2011  vláda  usnesení 
č. 819,  kde  jsou  zahrnuta  do  placení  Poplatku na  podporu  sběru,  zpracování,  využití 
a odstranění  vybraných  autovraků za  první  registraci  použitého  vozidla  i vozidla,  která  plní 
emisní  normu  EURO  3.  Předmětné  usnesení  navazovalo  na výstupy  pracovní  skupiny 
o obnově  vozového  parku. Legislativně  bude  upraveno  nově  připravovaným  právním 
předpisem  (zákon  o  vozidlech  s ukončenou  životností).  Vývoj  průměrného  věku  osobních 
automobilů od roku 1995 do roku 2013 je znázorněn v grafu č. 12.
60


Graf č. 12: Průměrný věk osobních automobilů (kat. M1) v ČR
          Zdroj: SAP
4.8.1 Nakládání s vybranými vozidly s ukončenou životností (autovraky)
Dle evidence MA ISOH bylo v roce 2012 sebráno 125 548 kusů vozidel o celkové hmotnosti 
114 800  tun,  z toho  opětovně použito  a  využito  bylo  86,3  %  a  opětovně  použito 
a recyklováno  80,3  %, tyto  hodnoty  vypočítává  CENIA  matematicko-statistickou  metodou. 
Tyto údaje jsou hlášeny do EU.
Podle  zákona  č.  185/2001  Sb.,  o  odpadech  má  provozovatel  zařízení  ke  sběru  autovraků 
povinnost  bezúplatně  převzít  vybrané  autovraky  z  vozidel,  pokud  obsahují  podstatné  části 
a neobsahují odpad nemající původ ve vybraném vozidle. Občané a původci autovraků mají 
povinnost  odevzdat  autovrak  těmto  subjektům.  Za  odevzdání  bezplatně  obdrží  „Potvrzení 
o převzetí autovraku“. Celková data za období 2009 – 2013 ukazuje tabulka č. 17.
Tabulka 17: Nakládání s vybranými vozidly s ukončenou životností (autovraky)
Počet autovraků 
Opětné použití 
Opětné použití 
Rok
V MA ISOH
a využití
a recyklace
2009
155 419
86,3 %
80,3 %
2010
145 445
86,3 %
80,3 %
2011
132 450
86,3 %
80,3 %
2012
125 548
86,3 %
80,3 %
2013
121 838
86,3 %
80,3 %
                                                                                                                                    Zdroj: MŽP, CENIA
4.8.2 Síť sběrných a zpracovatelských zařízení
Síť  oprávněných  sběrných  a  zpracovatelských  zařízení  byla  ke  konci  r.  2013  tvořena  534 
podnikatelskými  subjekty (tabulka  č.  18),  z  nichž  cca  498  subjektů  v  této  oblasti  je 
podnikatelsky aktivních. 
61

Tabulka 18: Zpracovatelé autovraků dle MA ISOH
Počet zařízení
Zařízení, která měla historicky souhlas KÚ
627
Zařízení s platným souhlasem KÚ (2013)
534
                                                                                                                  Zdroj: MŽP,  CENIA
Strukturu sítě oprávněných firem v ČR ukazuje tabulka č. 19. 
Tabulka 19: Počty zařízení s oprávněním nakládat s autovraky v jednotlivých krajích r. 
2013
Počet zařízení 
Kraj
s oprávněním k nakládání 
s autovraky
Hlavní město 
Praha
5
Středočeský
65
Jihočeský
62
Plzeňský
48
Karlovarský
14
Ústecký
40
Liberecký
32
Královéhradecký
39
Pardubický
42
Vysočina
31
Jihomoravský
51
Olomoucký
47
Zlínský
26
Moravskoslezský
32
Zdroj: CENIA
4.8.3 Technologie zpracování
Zpracování  autovraků  je  možné  rozdělit  do  dvou  základních  technologických  systémů
– demontážní  a  mechanizované.  Začíná  se  demontáží  a  odstraněním  nebezpečných 
součástí  (náplně, díly  apod.).  Postupně  jsou  ručně  demontovány  obchodovatelné 
materiálové  komodity.  Částečně  je  demontáž  využívána  pro  získávání  dílů  pro  opětovné 
použití.  Mechanizovaná  technologie  využívá  stříhání  na  mechanických  nůžkách  a  drcení 
pomocí drtičů (šrédrů) případně tzv. mlýnů. Jde o velkokapacitní zařízení schopná zpracovat 
prakticky celé autovraky. V praxi je však uplatňována předdemontáž těžkých částí – motorů, 
převodovek, náprav, disků, velkých plastových dílů a někdy i částí elektrovybavení.
4.8.4 Očekávaný vývoj v dalších letech
Neustále  se  zvyšuje  podíl  vozidel  starších  10  let.  Se  snižující  se  koupěschopností 
obyvatelstva  bude  i  v budoucnu  docházet  k nedostatečné  obměně  vozového  parku  a  tudíž 
ke  snižujícímu  se  množství  autovraků.  Vyřazování  přestárlých  vozidel  z  provozu a formální 
vyjmutím z registrace v CRV, což je rozhodný okamžik pro vznik autovraku, bude co možná 
nejvíce oddalováno. 
62

Snižující  tendence  počtu  odhlašovaných  vozidel  z CRV  je  znázorněna  v tabulce  č.  15. 
Paradoxně  se  dá  říci,  že  díky  tomuto  trendu  vzniká  menší  množství  odpadů  z autovraků 
a tudíž ekonomická situace na trhu tak působí preventivně na vznik odpadů. 
Při  výrazném  zlepšení  ekonomické  situace  by  došlo  k nárůstu  nákupu  nových  vozidel 
a následnému zvýšení počtu vyřazovaných autovraků (tzn. zvýšení množství odpadů). Došlo 
by tím ke snížení průměrného věku parku osobních vozidel a současně by mohlo také dojít 
ke snížení průměrného počtu obyvatel na jeden osobní automobil.
Autovraky  byly  doposud  vnímány  převážně  jako  odpad,  který  by  měl  být  snadno 
demontovatelný  a  následně  využitelný.  Opatření  ve  smyslu  předcházení  vzniku  odpadů 
zatím  nebyla  ve  větší  míře  realizována.  Zde  se  nabízí  prostor  zejména  pro  uzavírání 
dobrovolných  dohod  s výrobci  s cílem  maximalizovat  efektivitu  demontáže  jednotlivých
komponentů a ty pak (např. v rámci vedlejšího produktu či situace odpad-neodpad) nabízet 
k dalšímu  použití  či  využití  (např.  jako  surovina).  Je  však  a  nadále  bude  plněno  jedno 
z prevenčních  opatření,  a  to  omezování  nebezpečných  látek  při  výrobě  automobilů. 
Kompetenci v této oblasti má Ministerstvo dopravy.
4.9 Stavební a demoliční odpad 
4.9.1 Stávající vývoj v EU
Vzhledem  k  tomu,  že  stavební  a  demoliční  odpady  (SDO)  jsou  produkovány  ve  velkém 
množství,  byly  Evropskou  komisí  určeny  jako  jeden  z  prioritních  toků  odpadů,  a  to 
i s ohledem  na  vysoký  potenciál  opětovného  použití  a  recyklaci  těchto  materiálů.  Řádné 
nakládání  se  stavebními  a  demoličními  odpady  by  mělo  vést  k  efektivnímu  a  účinnému 
využívání přírodních zdrojů a ke zmírnění dopadů na životní prostředí.
Rámcová  směrnice  o  odpadech  požaduje,  aby  členské  státy  přijaly  veškerá  nezbytná 
opatření  k  dosažení  minimálního  cíle  70  %  hmotnostních  SDO  do  roku  2020,  pro  přípravu 
k opětovnému  použití,  recyklaci  a  k  dalšímu  využití,  včetně  zásypů  používajících  SDO 
bez nebezpečných vlastností a použitelných jako náhrady jiných materiálů.
Mezi  nejnovější  environmentální  přístupy  v oblasti  stavebnictví  a  budov  jsou  Směrnice 
Energetické  náročnost  budov  (EPBD)  a  Certifikáty  energetické  náročnosti.  Tyto  předpisy 
zprostředkovaně  působí  i  na  prevenci  vzniku  odpadů  – vyžadují  kvalitnější  stavbu 
bez případných  dalších  rekonstrukcí  a  vzniká  méně  odpadů  a  emisí  z vytápění.  Povinnosti 
v tomto smyslu implementuje i Česká republika.
Podle  studie  Assessment  of  initiatives  to  prevent  waste  from  building  and  construction 
sectors 
(Norden, 2011), jsou hlavními nástroji v oblasti stavebních a demoličních odpadů:
 podpora znovuvyužití stavebních materiálů,
 informační  a  osvětové  kampaně  pro  všechny  oblasti  (výrobce,  projektant,  stavitel, 
občan),
 zpracování  samostatného  průvodce  pro  předcházení  vzniku  stavebních 
a demoličních odpadů,
 dobrovolné dohody (zejména s výrobci stavebních materiálů a komponentů),
 identifikace nebezpečných látek ve stavebních materiálech,
 nástroje pro registraci a prezentaci bezpečných stavebních materiálů.
Evropská Komise zahájila práce na návrhu hodnocení, kterým se stanoví kritéria vymezující, 
kdy  určité  typy  stavebního  a  demoličního  odpadu  přestávají  být  odpadem  ve  smyslu 
směrnice o odpadech 2008/98/ES, zejména na čl. 6 odst. 2 uvedené směrnice.
63


4.9.2 Stávající vývoj v ČR
Stavební a demoliční odpady patří mezi nejvýznamnější odpadové toky co do množství jejich 
produkce  a  zároveň  patří  mezi  nejvíce  využívané  odpady.  Cíl  využívat  50  %  hmotnosti 
vznikajících  SDO  do  31.  12.  2005  a  75  %  hmotnosti  vznikajících  SDO  do  31.  12.  2012  je 
dle hodnotících  zpráv  plnění  POH ČR,  plněn.  Už  v  roce  2005  bylo  využito  85,1  %  SDO 
z celkové produkce. V r. 2012 bylo při produkci 13, 9 mil tun využito 95,1 % SDO.
Tabulka 20: Vývoj produkce stavebních a demoličních odpadů 2002 – 2012 [t]
Celková produkce Podíl na celkové produkci Podíl využívaných odpadů
Období
[tis. t]
odpadů [%]
[%]
2002
8 802,5
23,2
55,9
2003
9 748,5
26,9
76,9
2004
14 489,8
37,4
77,9
2005
11 893,1
39,9
85,1
2006
11 983,8
42,7
108,9
2007
14 441,4
47,5
93,8
2008
15 421,3
50,1
100,9
2009
15 279,7
47,4
93,8
2010
15 643,1
49,2
84,8
2011
13 701,5
44,7
92,3
2012
13 888,0
46,3
95,1
Zdroj: MŽP, ISOH
Pozn.: Vyšší  využívání  ve  vztahu  k  produkci  bylo  způsobeno tím,  že byl  využíván  i  odpad  skladovaný  a odpad 
od původců, kteří nepodléhají povinnosti hlášení o produkci a nakládání s odpady podle zákona o odpadech.

Graf č. 13: Vývoj produkce stavebních a demoličních odpadů v letech 2002 – 2012 [t]
Zdroj: ISOH – VUV TGM, v.v.i., CENIA
V roce  2011  byl  v rámci  výzkumného  záměru  Výzkum  pro  hospodaření  s  odpady  v  rámci 
ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje (prevence a minimalizace vzniku odpadů 
a  jejich  hodnocení)  – Sledování  toků využitelných  odpadů  a  návrh  hodnocení  výrobků 
64

zpracován „Popis praxe těžby nerostů“ (studie o snížení těžby nerostných surovin náhradou 
SDO).
Ministerstvo  životního  prostředí  vydalo  v roce  2008  „Metodický  návod  odboru  odpadů 
pro řízení  vzniku  stavebních  a demoličních  odpadů  a  pro  nakládání  s nimi“.  Ten  v kapitole
2.3 Předcházení  vzniku  a  nakládání  se  stavebními  a  demoličními  odpady doporučuje 
při odstraňování  stavby  jednotlivé  stavební  komponenty  opětovně  využívat  k původním 
účelům, problematice prevence stavebního a demoličního odpadu se však podrobněji dále již 
nevěnuje.
Ukázkou  projektu  souvisejícího  s předcházením  vzniku  odpadů  ve  stavebnictví  (zaměření 
projektu  je  však  mnohem  širší a  prevence  odpadu  je  zde  realizována  ve  formě  snížení 
energetických  požadavků)  je program  „Zelená  úsporám“,  který  je  zaměřen  na  podporu 
opatření vedoucích k úsporám energie v segmentu rodinných domů, bytových domů a budov 
veřejného  sektoru.  Tato  opatření  v sobě  zahrnují  především  zateplení  obálky  budov 
(obvodové stěny, výplně dveří a oken, střechy a podlahy). Další oblastí podpory je výměna 
neefektivních  a  neekologických  zdrojů  tepla  za  nízkoemisní  zdroje  využívající  OZE 
a výstavba budov s velmi nízkou energetickou náročností.
Hlavním cílem programu je snížení emisí skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší, 
spolu  s úsporou  energie  a  rovněž  tak  snížení  vzniku  odpadů.  Předcházení  vzniku  odpadů 
zde  můžeme  spatřovat  např.  v redukci  odpadů  z energetiky  či  ve  snižování  emisí 
skleníkových plynů. Ty jsou dle příručky rovněž cílovou skupinou pro prevenční opatření.
Zdrojem  programu  jsou  prostředky  získané  z prodeje  emisních  kreditů  (tzv.  AAU  jednotek) 
v rámci mechanismu Kjótského protokolu. 
Podobné  programy  jsou  realizovány  také  v  zahraničí.  Pro  představu  lze  uvést  např. 
programy Building  Research  Establishment  Environmental  Assessment  Method (BREEAM)
nebo Leadership in Energy and Environmental Design (LEED), které jsou zaměřeny na tzv. 
udržitelný  rozvoj  stavebnictví.  Program  se  dotýká  různých  fází  a  stavebních  činností, 
předcházení vzniku odpadů je zde spíše minoritní záležitostí.
4.9.3 Očekávaný vývoj v dalších letech
Oblasti prevenčních činností pro stavební a demoliční odpady jsou dvě – snižování produkce 
stavebních odpadů a snižování množství nebezpečných látek (či zvyšování environmentální 
šetrnosti)  ve  stavebních  materiálech.  Obecně  se  celosvětově  v současné  době  politiky 
životního  prostředí  věnují  redukci  množství  stavebních  odpadů  a  využívání  těchto  odpadů 
než problematice environmentální šetrnosti stavebních materiálů či technologií. Tento přístup 
má však své opodstatnění, neboť se státy EU soustředily na splnění závazných požadavků 
z hlediska  dosažení  materiálové  recyklace  produkovaných  stavebních  odpadů  (70 %).  Aby 
byla  naplněna  i  druhá  oblast,  je  zapotřebí  zajistit  zejména  zapojení  výrobců  stavebních 
materiálů, investorů a projektantů. 
V posledních  letech  se  ve  stavebnictví  začíná  uplatňovat  environmentální  značení  III.  typu 
(Environmental  Product  Declaration - EPD),  jež  některé  významné  (a  převážně 
nadnárodní) stavební firmy již u svých dodavatelů stavebních hmot a komponentů požadují. 
Tímto  přístupem  rovněž  roste  konkurenceschopnost.  Jako  příklad  snižování  nebezpečných 
vlastností stavebních materiálů v minulosti může být uveden zákaz používání azbestu nebo 
zákaz  používání  PCB  při  výrobě  syntetických  barev.  Snižování  množství  stavebních 
a demoličních odpadů  je  možno dosahovat  podporou  situací,  kdy  stavební  odpad přestane 
být  odpadem. V  současné  době  není  jasné,  jak  budou  v konečné  podobě  vypadat  kritéria 
stanovená  Evropskou  unií. Snižovat  či  nahrazovat  nebezpečné  látky  ve  stavebních 
materiálech  by  mělo  být  úkolem  propagačních  a  informačních  strategií  (podpora  výzkumu, 
dobrovolné dohody, poskytování informací).
65

4.10 Textilní odpady 
4.10.1 Stávající vývoj
Přesné  údaje  o  množství  prodaného textilu  v České  republice  nejsou  k dispozici.  Český 
statistický  úřad  sleduje  pouze  výrobu  některých  vybraných  výrobků  v  ročním  výkazu
(u oděvů v jednotkách ks nebo Kč).
Publikace  vydaná  pro  skandinávské země  „Prevention  of  Textile  Waste  Material  flows 
of textiles  in  three  Nordic  countries  and  suggestions  on  policy  instruments
“ (Norden) 
předpokládá, že průměrný občan si ročně pořídí přibližně 16 kg textilních oděvů. Pokud by 
byly tyto údaje vzaty jako výchozí i pro ČR, pohybovalo by se množství prodaných textilních 
oděvů  v ČR  kolem 160  tis. tun  oděvů  započteno  pro  10  mil.  obyvatel).  Oděvy  se následně 
stávají  součástí  komunálního  odpadu  – ať  již  ve  formě  tříděného  sběru,  nebo  směsného 
komunálního odpadu. 
V posledních letech se začínají v různé míře uplatňovat centra a střediska, která se zabývají 
sběrem obnošeného šatstva a jeho následného užívání (Diakonie Broumov, Charita, pilotní 
projekty měst a obcí).
Do  výpočtu  produkce  odpadů  z textilu  (z  oděvů)  nebyla  započítávána  skupina  odpadů  04. 
Zde  se  jedná  o  odpady  z textilního  průmyslu,  nikoliv  o  obnošené  šatstvo  a  oděvy. 
Vyhodnoceny byly kódy odpadů 200110 – oděvy a 200111 – textilní materiály (oba tříděný 
sběr). Jejich produkce je znázorněna v tabulce č. 21 a grafu č. 14.
Tabulka 21: Produkce odpadních oděvů a textilu v letech 2002 – 2012 [t]
Produkce
Produkce
Rok
20 01 10 - oděvy-oddělený sběr
20 01 11 - textil-oddělený sběr
2002
2 851
2 046
2003
704
8 803
2004
893
2 304
2005
1 077
2 328
2006
926
2 636
2007
948
5 248
2008
980
3 277
2009
1 615
6 222
2010
1 033
4 171
2011
2 613
5 266
2012
4 749
5 121
Zdroj: ISOH – VUV TGM, v.v.i., CENIA
Pozn.:  Produkce  -    počítána  podle  platné  metodiky  matematického  vyjádření  výpočtu  soustavy  indikátorů  pro 
daný rok (2002-2008 z archivní databáze ISOH, od roku 2009 z PDISOH). 

66


Graf č. 14: Produkce odpadních oděvů a textilu v letech 2002 – 2012 [t]
Zdroj: ISOH – VUV TGM, v.v.i., Cenia
V produkci odděleného sběru odpadu z oděvů (20 01 10) textilního odpadu (20 01 11) jsou 
znatelné  výkyvy. Každopádně  je  produkce těchto  dvou  skupin  odpadů  minimální  ve  vztahu 
k odhadovanému množství ročně prodaných oděvů (160 tis. tun). Dá se proto předpokládat, 
že většina obnošených oděvů se tak stává součástí směsného komunálního odpadu a končí 
v převážné  míře  na  skládkách  odpadů.  Příčinou  je i malá  síť  sběrných  míst  použitých 
textilních oděvů a nízké povědomí občanů o problematice. 
Současná  opatření  na  národní  úrovni  prakticky  neexistují.  Diakonie  Broumov  momentálně 
provozuje  250 kontejnerů  na  obnošené  oděvy (200  bylo  pořízeno  v rámci  projektu  OPŽP), 
cca  30 sběrných  míst  pak  Diakonii  nabízejí  sběrné  dvory.  Přes  50  kontejnerů  je  například 
na území  hlavního  města  Prahy. V případě  organizovaného  sběru  Diakonie  Broumov  se 
jedná  o předcházení  vzniku  odpadů,  neboť  není  sbírán odpad, ale obnošené  oděvy  a textil
(cca 7 – 8 tis. tun ročně). Ty jsou z cca 95% dále využity a jen 5% je odstraněno jako odpad.
4.10.2 Očekávaný vývoj v dalších letech
Z důvodu nedostatku informací bude zapotřebí vypracovat metodiku pro hodnocení produkce 
textilu  a  oděvů,  toku  obnošených  a  znovupoužitých  oděvů  a  odpadů  z textilu  za  účelem 
zjištění aktuálního stavu, získání primárních dat a sledování účinnosti prevenčních opatření 
v následujících  letech.  Je  třeba  vyplnit  existující  prostor  pro  rozšíření  sběru  obnošených 
oděvů.  Rovněž  i  v tomto  případě  by  mohly  sehrát  úlohu  dobrovolné  dohody,  zejména 
na místní úrovni.
4.11 Závěry analýzy odpadových toků 

Komunální odpad je vysoce heterogenní materiál. Nelze stanovit opatření obecně 
platící  pro  komunální  odpad,  je  třeba  se  věnovat  jednotlivým  problematickým 
složkám  (odpadům)  a  zvyšování  povědomí  o  složitosti  nakládání  s  komunálními 
odpady – pro KO je důležitá informační a propagační strategie.

67


Rozbory  komunálních  odpadů  z domácností  ukazují  na  vysoké  podíly  tzv. 
bioodpadů  (u smíšené  zástavby  až  25  %  hm),  papíru/lepenky  a  plastů.  Zde  je 
prostor pro domácí či komunitní kompostování.


Program  předcházení  vzniku  odpadů  ČR  se  může  podílet  na  procesu  snižování 
produkce  BRO  a  BRKO  (např.  prostřednictvím  odpadů  z potravin,  komunitního 
a domácího kompostování a další).


Vzhledem  ke  skutečnosti,  že  problematika  komunálních  odpadů  se  úzce  dotýká 
také  měst  a  obcí,  je  žádoucí,  aby  tyto  subjekty  byly  zapojeny  do  prevenčních 
opatření.


Všechna  prevenční  opatření  se  zaměřením  na  běžného  občana  by  se  měla 
v budoucnu promítnout v produkci komunálních odpadů. 


Systém sběru tříděných složek v ČR je nastaven.

Výrobci  ve  velké  míře  používají  spotřebitelské  obaly  na  jedno  použití  místo 
opakovaně použitelných obalů. 


V  oblasti  textilního  odpadu,  bude  zapotřebí  vypracovat  metodiku  pro  hodnocení 
produkce  textilu  a  oděvů,  toku  obnošených  a  znovupoužitých  oděvů  a  odpadů 
z textilu  za  účelem  zjištění  aktuálního  stavu,  získání  primárních  dat  a  sledování 
účinnosti  prevenčních  opatření  v následujících  letech.  Totéž  se  však  týká  i  celé 
řady dalších toků materiálů – odpadů.


Odpady z potravin jsou jednou z priorit předcházení vzniku odpadů na úrovni EU. 
Hlavním problém  v oblasti odpadů z potravin  v České republice je úplná absence 
analytických  a  metodických  nástrojů.  Bez  nich  není  možno  exaktně  hodnotit 
aktuální  situaci,  ani  jakýkoliv  další  kvalifikovaný  či  kvantifikovaný  pokrok.  Nutno 
řešit v první fázi Programu.


Současné  významné  aktivity  a  opatření  v oblasti  odpadů  z potravin se  týkají 
výrobců  potravin  (viz  aktivity  potravinářského  průmyslu  v  oblasti  nakládání  s 
odpady  a  balení  potravin  a  nápojů  – PK  ČR).  Zde  prevenční  aktivity  probíhají. 
Dalším  současným  opatřením  jsou  již  fungující  potravinové  banky.  Opatření  a 
aktivity  je  třeba  více  zaměřit  na  oblast  potravinových  odpadů  z domácností, 
prodejce  i zemědělský  sektor.  Jako  vhodné  vidíme  i  další  posilování  opatření  u 
potravinářského průmyslu.


Hlavním  cílem  prevenčních  opatření  pro  odpady  z potravin  by  proto  měly  být 
domácnosti, následně veřejné stravování a potravinářský průmysl.


Nebezpečný  odpad  je  dlouhodobě  ve  strategii  odpadového  hospodářství  ČR 
řešen,  cíl  je  plněn  (z  hlediska  prevence  zejména  „snížit  měrnou  produkci 
nebezpečných odpadů o 20 % do roku 2010“). Na dalším snižování nebezpečných 
odpadů  by  se  však  prevence  mohla  podílet  – propagace  výrobků  šetrnějších 
k životnímu  prostředí  (zejména  bez  obsahu  nebezpečných  látek)  a  činnosti 
směřující  k náhradě  nebezpečných  látek  či složek  ve  výrobcích  látkami  či 
složkami  méně  nebezpečnými  či  zcela  nezávadnými.  Regulačním  nástrojem  by 
zde  mohla  být  nová  či  novelizovaná  legislativa  pro  snižování  obsahu  NO 
v materiálech a výrobcích.


Evropská  unie  věnuje  značnou  pozornost elektroodpadu. Zpřísňují  se  požadavky 
na používání  nebezpečných  látek  (např.  zákaz  obchodování  s  bateriemi 
obsahujícími více než 0,002 % kadmia od 26. září 2009 na území České republiky), 
elektrospotřebiče  uváděné  na  trh  musí  mít  také  štítky  o  energetické  náročnosti. 
I nadále však bude EU zpřísňovat pravidla. 

68


V posledních  letech  se  částečně  daří  motivovat  občany  ke  sběru  vyřazených 
elektrospotřebičů.  Efektivitu  tohoto  systému  však  poměrně  výrazně  ovlivňují 
výkupny 

druhotných 
surovin, 
kde 
mizí 
neodborně 
demontované 
elektrospotřebiče.  Dochází  tak  ke zpomalování  růstu  zpětně odebraných 
elektrospotřebičů 


ohrožování 
životního 
prostředí 
možným 
únikem 
nebezpečných látek do jednotlivých složek.

Jednou  z možností  prevence  v oblasti  EEZ  je  vytvoření  sítě  servisních  středisek. 
Tento přístup, který je rozšířen v některých zemích EU (např. Velká Británie), však 
vyžaduje vhodnou legislativní podporu. 


Kolektivní systémy jsou mezi občany vnímány velice pozitivně. O jejich aktivity je 
velký  zájem,  činnosti  však  zatím  směřují  pouze  do  oblasti  zpětného  odběru 
a poskytování  informací  o  způsobech  nakládání  s vysloužilými  elektrospotřebiči, 
zařízeními  či bateriemi.  Pro  tuto  komoditu  se  nabízí  poměrně  široké  možnosti 
v oblasti  předcházení  vzniku  odpadů.  Ty  jsou zahrnuty  v navržených  cílech 
i opatřeních.


Z hlediska produkce baterií je jednou z možných cest propagace a zvýhodňování 
znovunabíjecích baterií (např. v rámci informačních kampaní).


Autovraky  se  skládají  z celé  řady  součástí  a  materiálů.  Podstata  prevenčních 
opatření  by  v této  komoditě  měla  směřovat  ke  snaze  zajistit  co  nejjednodušší 
demontáž  jednotlivých  komponentů  s cílem  následného  využívání  těchto 
komponentů  (materiálů)  k dalšímu  použití  a  dále  k maximální  náhradě 
nebezpečných  látek  a  materiálů  v automobilovém  průmyslu  – problematika 
ekodesignu.  Jako  vhodné  se  jeví  uzavírání  dobrovolných  dohod  a  závazků 
výrobců automobilů.


Vzhledem  k bilančním  záležitostem  by  bylo  vhodné  sjednotit  systém  evidence 
vyřazených automobilů na konci jejich životnosti.


Česká  republika  plní  své  závazky  z hlediska  materiálového  využívání  stavebních 
a demoličních  odpadů.  Prevenční  možnosti  (využití  stavebních  materiálů,  nikoliv 
odpadů) jsou dány § 2 odst. j) zákona o odpadech.


Zavedly  se  a  prakticky  se  začínají  naplňovat  požadavky  ohledně  energetické 
náročnosti budov a certifikace. Tento přístup je však pouze okrajovou záležitostí 
pro předcházení vzniku odpadů.


Existují dva základní směry prevence pro stavební a demoliční odpad – snižování 
množství  odpadů  a  snižování  množství  nebezpečných  látek  ve  stavebních 
materiálech  (následně  odpadech).  Jako  vhodné  se  jeví  podpora  opětovného 
používání některých (celých a původních) stavebních komponentů z demolic.


Snižování  množství  stavebních  a  demoličních  odpadů  je  možno  dosahovat 
podporou  situací,  kdy  stavební  odpad  přestane  být  odpadem.  Zde je  však  riziko, 
jak  budou  v konečné  podobě  vypadat  kritéria  stanovená  Evropskou  unií  a  zdali 
nebude docházet ke zneužívání tohoto přístupu.


Snižovat  či  nahrazovat  nebezpečné  látky  ve  stavebních  materiálech  by  mělo  být 
úkolem  propagačních  a  informačních  strategií  (podpora  výzkumu,  dobrovolné 
dohody, poskytování informací).

4.12 Trendy vývoje v produkci odpadů 
Dosavadní  strategické úvahy  povětšinou počítaly  se  skutečností,  že  množství  komunálních 
odpadů v ČR bude do roku 2024 postupně narůstat, a to až o několik procent. Uvedené je 
69

však v rozporu s cílem a podstatou předkládaného Programu. V následujících letech lze dle 
nové prognózy, kterou si MŽP nechalo zpracovat a za přispění Programu, naopak očekávat
spíše stagnaci až mírný pokles produkce KO.
V současné době neexistují potřebné údaje ke stanovení bilanční křivky produkce celé řady 
odpadů  v předchozích  letech,  a  to  zejména  složek  směsného  KO  (odpady  z potravin, 
bioodpad,  textilní  odpad,  drobné  elektroodpady  a  podobně).  V souvislosti  s ekonomickým 
vývojem  se  dá  předpokládat,  že  by  se  produkce  těchto  odpadů  mohla  v nejbližších  letech 
stabilizovat  a  bude  docházet  k mírnému  poklesu  produkce  SKO.  Tento  trend  vývoje 
produkce již také počítá s Programem.
Vzhledem  k současné  stavební  aktivitě  lze  předpokládat  také  nárůst  stavebních 
a demoličních  odpadů  (včetně  vytěžené  zeminy  z kontaminovaných  míst).  Odborným 
odhadem a sledováním vývojem produkce SDO v minulosti lze předpokládat nárůst o 10 % 
do roku 2020. V oblasti SDO by Program měl v období let 2014 – 2019 připravit dostatečnou 
základnu na následné reálné snižování těchto odpadů (v letech 2020 – 2025).
V oblasti  odpadů  z průmyslu  budou  hrát  v produkci  odpadů  významnou  roli  druhotné 
suroviny. Ty, kromě jiného, také zahrnují vedlejší produkty a situace, kdy se z odpadu stává
neodpad.  Přesné  definice  a  postupy  pro  vybrané  toky  v současné  době  postupně 
zpracovává Evropská unie. Lze předpokládat, že významnější část odpadů z průmyslových 
výrob  tak  přejde  do  systému  druhotných  surovin,  což  by  se  mělo  také  projevit  v produkci 
odpadů  z průmyslu.  Výhledově  lze tedy  očekávat  stagnaci  případný  mírný  pokles  odpadů 
z průmyslu.  Tento  trend  však  bude  zřejmě  dlouhodobější,  neboť  příslušné  nařízení  jsou 
zatím tvořeny „volnějším“ tempem.
Bude-li Program prostřednictvím jednotlivých opatření účinný, lze předpokládat, že pro toky 
odpadů, kterých se opatření dotýkají, by se mohlo dosáhnout skutečné stabilizace produkce 
a  to  výhledově  do  roku  2019.  Je  nutno  si  uvědomit,  že  Program  se  bude věnovat  novým 
tokům  odpadů  nebo  tokům,  které  doposud  nebyly  samostatně  monitorovány 
a vyhodnocovány.  První  roky  realizace  Programu je  proto  nutné  věnovat  přípravě 
analytickým materiálům, metodikám a studiím, které budou sloužit k následnému hodnocení 
a zobrazení transparentních a plnohodnotných výsledků.
Pokud se týká vlastní prognózy vývoje produkce odpadů pro Českou republiku, měla by být 
k dispozici  v nově  připravovaném  Plánu  odpadového  hospodářství  ČR  s účinností  pro  roky
2015 – 2024.
70

71

NÁVRHOVÁ ČÁST
72

5 CÍLE 
Podstatou  Programů  předcházení  vzniku  odpadů  by  dle  příručky EK měla  být  stabilizace 
produkce  odpadů  a  následné  snižování  jeho  množství.  Zde  je  však  zapotřebí  zamyslet  se 
nad tímto požadavkem. 
Je  pravděpodobně  nereálné,  že  by  členský  stát  byl  schopen  zavést  prevenční  opatření 
pro všechny  druhy  odpadů  a  na  všech  úrovních.  Pak  je  ovšem  zřejmé,  že  dosáhnout 
skutečného  poklesu  v produkci  všech  odpadů  bude  velice  obtížné.  I  když  lze  některá 
opatření  prevence  odpadů  použít  obecně  na  celoživotní  cyklus  výrobku.  Stabilizace 
produkce  a  následné  snižování  produkovaného  množství  by  se  proto  mělo  zaměřit 
na vybrané  toky  a  komodity  dle  navržených  opatření  v tomto  dokumentu  (např.  odpady 
z potravin, textilní odpad, kompostovatelný materiál a podobně). 
Jelikož tato problematika je zatím nedostatečně analyticky a metodicky pokryta, bude nutné 
v prvé fázi připravit rovněž materiály tohoto druhu. Následně pak mohou být lépe usměrněny 
a vyhodnocovány i další aktivity. Velký prostor je otevřen pro informační strategii. Důležitá je 
i oblast dobrovolných dohod a v neposlední řadě i doplnění legislativních opatření. Investiční 
podporu  lze  očekávat  zejména  v rámci  nového  Operačního  programu  na  období 
2014  – 2020.  Tento  nový  program  by  měl  podpořit  zejména  dílčí  cíle  č.  1  a  č.  4 
předkládaného Programu předcházení vzniku odpadů ČR.
Nastavená  opatření  budou  průběžně  vyhodnocovány.  Po  schválení  nového  Plánu 
odpadového hospodářství budou součástí hodnotících zpráv o POH.
5.1 Hlavní cíl
Koordinovaným a jednotným přístupem vytvořit podmínky k nižší spotřebě primárních 
zdrojů a postupnému snižování produkce odpadů.

5.2 Dílčí cíle
Horizonty cílů
Cíl krátkodobý: 2014 – 2016
Cíl střednědobý: 2017 – 2018
Cíl dlouhodobý: 2019 a dále
1. Po  celou  dobu  realizace  Programu  předcházení  vzniku  odpadů  ČR  zajistit  komplexní 
informační  podporu  o  problematice  včetně  zavedení  problematiky  předcházení  vzniku 
odpadů  do  školních  osnov,  výzkumných  programů  a  výchovných,  osvětových 
a vzdělávacích aktivit související s ochranou a tvorbou životního prostředí.
Cíl:  krátkodobý  až  střednědobý  a  dále  průběžně (nepřetržitý  provoz  systému, 
aktualizace 2019).

2. Zajistit  účinné  zapojení  státní  správy  na  všech  úrovních  do  problematiky  předcházení 
vzniku odpadů s cílem postupného snižování množství odpadů při výkonu státní správy. 
Cíl: krátkodobý až střednědobý.
73

3. Vytvořit podmínky a nastavit motivační prvky pro snižování surovinových a energetických 
zdrojů  ve  výrobních  odvětvích  a  zvyšování  využívání  druhotných  surovin  v souvislosti 
s dalšími  strategickými  dokumenty,  zejména  Surovinovou  politikou  ČR  a  Politikou 
druhotných surovin ČR a v návaznosti na Plán odpadového hospodářství ČR.
Cíl: dlouhodobý (2019 a dále průběžně).
4. Podpořit  všemi  dostupnými  prostředky  zavádění  nízkoodpadových  a  inovativních 
technologií  šetřící  vstupní  suroviny  a  materiály  a  podpořit  výrobní  a  průmyslovou  sféru 
ve snaze optimalizovat procesy řízení výroby z hlediska naplnění cílů Programu.
Cíl: střednědobý až dlouhodobý a dále průběžně
5. Na  všech  úrovních  podpořit,  propagovat  a  dostatečně  informovat  o  dostupných 
dobrovolných  nástrojích  (dobrovolné  dohody,  systémy  environmentálního řízení, 
environmentálního značení, čistší produkce s cílem jejich postupného rozšiřování). 
Cíl: krátkodobý a dále průběžně.
6. V souvislosti  s jednotlivými  cíli  Programu,  s cíli  jiných  programů  a  politik  životního 
prostředí  a  s  požadavky  orgánů  Evropské  unie  zajistit  vhodné  legislativní  prostředí 
pro realizaci Programu.
Cíl: časově neomezený (průběžně).
7. Věnovat  maximální  pozornost  odpadům  z potravin  a  vytvořit  podmínky  pro  postupné 
snižování  těchto  odpadů  na  všech  úrovních  potravinového  cyklu  (fáze  výroby  potravin 
včetně jejich uvádění na trh a konzumace).
Cíl: střednědobý a dále průběžně.
8. Vytvořit  podmínky  ke  stabilizaci  produkce  jednotlivých  složek  komunálního  odpadu 
a následnému snižování na všech úrovních veřejné správy a na úrovni občanů.
Cíl: střednědobý (stabilizace nárůstu, 2017) a dále průběžně (snižování produkce).
9. V součinnosti  s dalšími  strategickými  dokumenty  vytvořit  podmínky  ke  stabilizaci 
produkce  nebezpečných  odpadů,  stavebních  a  demoličních  odpadů,  textilních  odpadů 
a odpadů  z výrobkových  směrnic  s  výhledem  reálného  snižování  jejich  produkce 
v následujících letech.
Cíl: střednědobý (stabilizace nárůstu, 2017) a dále průběžně (snižování produkce).
10. Podporovat  využívání  servisních  a  charitativních  středisek  a  organizací  za  účelem 
prodlužování životnosti a opětovného používání výrobků a materiálů.
Cíl: střednědobý a dále průběžně.
11. Zvýšit  aktivní  úlohu  výzkumu,  experimentálního  vývoje  a  inovací  v oblasti  podpory 
Programu předcházení vzniku odpadů ČR
Cíl: dlouhodobý a dále průběžně.
12. Zvýšit  účinnost  prosazování  problematiky  předcházení  vzniku  odpadů  v aktivitách 
a činnostech kolektivních systémů a systémů zpětně odebíraných výrobků.
Cíl: krátkodobý až střednědobý a dále průběžně.
13. Zajistit  realizaci  potřebných  analytických  podkladů  a  hodnotících  nástrojů  za  účelem 
vyhodnocování  účinnosti  Programů  předcházení  vzniku  odpadů  ČR  a  posouzení 
dosažených pokroků dílčích prevenčních opatření a cílů.
Cíl: krátkodobý.
74

6 OPATŘENÍ
Návrhy  opatření  pro  Program předcházení  vzniku  odpadů  ČR  vycházejí  z návrhu  opatření 
v příloze  IV  směrnice  č.  98/2008  o  odpadech,  z analýzy  stávajících  opatření  a  z analýzy 
odpadových toků. Zároveň zohledňují strategické dokumenty, jako např. Politiku druhotných 
surovin nebo návrh nového Plánu odpadového hospodářství ČR. Opatření jsou navrhována 
tak,  aby  byla rovněž  v souladu  s novým  Operačním  programem  ŽP  na  období  let  2014 
– 2020. Jsou rovněž zohledněny trendy vývoje odpadového hospodářství na úrovni Evropské 
unie a realizovaná prevenční opatření v zahraničí.
Opatření, kromě vyznačení typu strategie a cílů, které naplňují, jsou z hlediska přehlednosti 
uskupena do jednotlivých bloků, kde jsou opatření zařazena dle konkrétních výstupů.
BLOK 1:  INFORMAČNÍ PODPORA, VZDĚLÁVÁNÍ A OSVĚTA
Opatření č. 1 
Vytvořit  a  po  celou  dobu  realizace  Programu předcházení  vzniku  odpadů  ČR  zajistit 
kontinuální  provoz  volně  přístupné  informační  základny  o  problematice  předcházení 
vzniku  odpadů  na  všech  úrovních.  Vypracovat  a  volně  propagovat  příručku 
pro občany jak předcházet vzniku odpadů (se zaměřením na komunální odpad a jeho 
jednotlivé složky).

 Strategie: informační, propagační.
 Termín: 2014 a dále (informační základna),
2014 – 2016 (příručka – aktualizace a 2 roky).
 Výstup:  Vybudování  internetové  platformy  - počet  přístupů,  počet  aktualizací. 
Dotazníkové šetření, statistické průzkumy příručka. Studie vlivu informační základny 
na zvýšení povědomí o podstatě předcházení vzniku odpadů.
 Naplnění cíle: 1, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 12
Pozn.:  Tvorba  komplexní  internetové  platformy  podporující  a  shromažďující  veškeré 
informace  o  Programu  předcházení  vzniku  odpadů  v České  republice  ve  formě  webových 
stránek.  Snadná  dostupnost  pro  odbornou  i širokou  veřejnost,  definice  základních  pojmů 
a pravidel  pro  předcházení  vzniku  odpadů.  Zveřejňovat  pro  občany  konkrétní  podniky 
a instituce,  které  se  formou  dobrovolných  dohod  a  aktivní  spolupráce  podílejí  na  tvorbě 
a plnění  Programu  (obchodní  řetězce,  firmy  zavádějící  nízkoodpadové  technologie 
a podobně).  Informace  pro  občany,  jak  mohou  v každodenním  životě  sami  přispívat 
k prevenci  (účelové  informace  o  tom,  jak  redukovat  vznikající  odpady  v domácnosti, 
při nákupech, v kanceláři, při cestování, atd.), nabízení možnosti volby a ekologicky šetrných 
výrobků.  Informace  pro  zástupce  měst  a  obcí  jak  ve  své  působnosti  zavádět  opatření 
pro předcházení  vzniku  odpadů.  Informace  pro  relevantní  oblasti  výroby  o  dostupných 
nízkoodpadových  technologiích  v daném  oboru  formou  veřejné  internetové  databáze. 
Snadná  aktualizace  a  doplnění  nových  informací  a  materiálů.  Tvorba  webové  aplikace 
(databáze)  dostupných  nízkoodpadových  technologií  v ČR  a  v zahraničí.  Možnost  výměny 
informací  mezi  podniky  s již  zavedenými  technologiemi  a  ostatními  podniky,  získání 
kontaktů, prezentace technologií provozovaných v zahraničí. 

75

Opatření č. 2
Technicky  zajišťovat  šíření  informací a  osvětových  programů  za  účelem  postupného 
zvyšování  množství  sběru  dále  využitelných  výrobků,  např.  oděvů,  textilu,  obuvi, 
hraček,  knih,  časopisů,  nábytku,  koberců,  nářadí a  dalších  znovupoužitelných 
výrobků.  Veřejně  propagovat  činnosti  neziskových  organizací  zpětně  odebírající 
výrobky  k opětovnému  použití  a podobných  subjektů a  zajistit  vytvoření  interaktivní 
veřejně přístupné sítě (mapy) těchto organizací a středisek.

 Strategie: informační, propagační.
 Termín: 2014 – 2016 (vytvoření interaktivní mapy), 2014 a dále průběžně (informace, 
osvěta, propagace).
 Výstup:  interaktivní  mapa  v rámci  IS;  statistické  průzkumy;  informační  a  osvětové 
materiály; dotazníková šetření (počet uzavřených a naplněných dobrovolných dohod, 
počet  míst  odběru  použitého  textilu,  obuvi  a  dalších  výrobků,  počet  zapojených 
organizací).
 Naplnění cíle: 1, 2, 5, 8, 9, 10.
Opatření č. 3
Technicky  zajišťovat  šíření  informací a  osvětových  programů  za  účelem  postupného 
zvyšování  množství  zpětně  odebraných  elektrických  a  elektronických zařízení 
a na snížení produkce odpadů z těchto výrobků:

– zajistit vypracování analýzy a podpora vytvoření informační sítě servisních středisek 
pro opravy  a  další  používání  EEZ  k původnímu  účelu  včetně  přípravy  pravidel 
pro provoz servisních středisek a systému jejich certifikace,
– zajistit  vypracování  a šíření  příručky  pro  občany  z  hlediska  optimalizace  nákupů 
a používání EEZ z pohledu potencionálního vzniku odpadů. 
 Strategie: informační, regulační.
 Termín: 2014 – 2016 (analýza), 2016 – 2017 a dále průběžně (realizace informační 
sítě.
 Výstup:  statistické  průzkumy,  studie  – analýzy;  příručka,  budování  informační  sítě; 
oponentské posudky; legislativní opatření. 
 Naplnění cíle: 1, 3. 6, 10, 12.
Opatření č. 4 
Technicky  zajišťovat  šíření  informací  a osvětových  programů  zaměřených  na snížení 
produkce odpadů z potravin:

– zajistit  vypracování  a  šíření  příručky  pro  občany  z  hlediska  optimalizace  nákupů 
potravin a jejich následného uskladnění z pohledu potencionálního vzniku odpadů,
– zajistit vypracování příručky pro majitele a provozovatele restaurací, hotelů a dalších 
stravovacích zařízení se zaměřením na předcházení vzniku odpadů z potravin.
 Strategie: informační, propagační.
 Termín: 2015 – 2016 a dále (realizace).
 Výstup: dotazníková šetření, statistické průzkumy, informační a osvětové materiály. 
 Naplnění cíle: 1, 7.
76

Opatření č. 5
Zajistit  informační  a  vzdělávací  podporu  problematiky předcházení  vzniku  odpadů 
na všech úrovních státní správy se zvláštním zaměřením na územní samosprávy měst 
a obcí s ohledem na stabilizaci produkce a postupné snižování produkce komunálního 
odpadu.

 Strategie: informační, propagační.
 Termín: 2015 a dále průběžně.
 Výstup:  dotazníková  šetření,  statistické  průzkumy,  informační  a  osvětové  materiály, 
počet školení a seminářů. 
 Naplnění cíle: 1, 2, 8.
Opatření č. 6
Zajistit vypracování průvodce předcházení vzniku odpadů ze stavebnictví pro výrobce 
stavebních  materiálů,  projektanty,  investory,  stavební  firmy  a  občany  a  zveřejnit 
stavební  materiály  s obsahem  nebezpečných  látek  a  látek  mající  negativní  vliv 
na lidské zdraví a zdraví ekosystémů.

 Strategie: informační, propagační.
 Termín: 2014 – 2015 a dále (realizace).
 Výstup:  informační  a  osvětové  materiály,  dotazníková  šetření,  statistické průzkumy, 
veřejná databáze, dopadová studie. 
 Naplnění cíle: 1, 2, 9.
Opatření č. 7
V rámci  programu  Environmentálního  vzdělávání,  výchovy  a  osvěty  zajistit 
vypracování  studijního  materiálu  na  téma  předcházení  vzniku  odpadů  a  jeho 
následného  praktického  začlenění  do  školních  osnov  s cílem  zvýšit  povědomí 
o problematice. 

 Strategie: informační, propagační.
 Termín:  2015  – 2016  (studijní  propagační  materiál),  2017  – 2018  (začlenění 
do osnov).
 Výstup: studijní materiál, zpráva o začlenění do školních osnov, reakce zaměstnanců 
škol – forma dotazníkového šetření. 
 Naplnění cíle: 1.
77

Opatření č. 8
V rámci  aktivit  kolektivních  systémů  a  systémů  zpětného  odběru  zajistit  u  všech 
dotčených  subjektů  rozšíření  činností  v rámci  problematiky  předcházení  vzniku 
odpadů zejména formou informačních kampaní se zaměřením na zvyšování povědomí 
obyvatelstva

 Strategie: informační, propagační.
 Termín: 2014 – 2016 a dále průběžně (ve spolupráci MŽP a kolektivní systémy návrh 
aktivit a jejich realizace do činností KS). 
 Výstup: realizace aktivit, shrnutí výsledků v závěrečné zprávě kolektivního systému.
 Naplnění cíle: 1, 12.
Opatření č. 9
Prosazovat  cílenou  podporu  a  propagaci  důvěryhodných  environmentálních  značení 
a výrobků  s menším  dopadem  na  životní  prostředí  s cílem  postupného  zvyšování 
počtu směrnic a licencí Národního programu environmentálního značení
.
 Strategie: propagační, informační, regulační.
 Termín: 2014 a dále průběžně.
 Výstup:  počet  získaných  certifikátů  pro  značení  environmentálně  šetrný  výrobek, 
resp.  environmentálně  šetrná  služba  (EŠV,  EŠS)  u výrobců,  počet  získaných 
certifikátů  pro  značení  Ekoznačka  EU  „Květina“,  počet  registrovaných  Vlastních 
environmentálních tvrzení podle ČSN ISO 14021, počet prohlášení o produktu podle 
ČSN  ISO  14025,  počet  nových  technických  směrnic  pro  environmentálně  šetrný 
výrobek, resp. environmentálně šetrná služba (EŠV, EŠS). 
 Naplnění cíle: 1, 2, 5, 8, 9.
BLOK 2: REGULACE A PLÁNOVÁNÍ
Opatření č. 10
Vypracovat  odbornou  analýzu  pro  možnosti  stanovení  nových legislativních 
požadavků  a  cílů  v oblasti  předcházení  vzniku  odpadů  v České  republice s ohledem 
na aktuální  vývoj  legislativních  předpisů  EU.,  včetně  stanovení  legislativních 
požadavků na provozování zařízení pro opětovné použití výrobků na konci životnosti 
a optimalizace  stávajících  legislativní  požadavků  pro  stravovací  zařízení  a  využití
potravin za účelem snižování množství odpadů z potravin.

V průběhu  realizace  Programu
předcházení  vzniku  odpadů  ČR  důsledně 
implementovat  a kontrolovat  plnění  požadavků  na  předcházení  vzniku  odpadů 
vyplývajících z výrobkových směrnic a rámcové směrnice o odpadech a relevantních 
národních předpisů.

 Strategie: regulační.
 Termín:  2014  – 2015  (analýza),  2015  – 2019  a  dále  průběžně  (implementace, 
kontrola).
 Výstup:  odborná  analýza,  návrhy  nových  legislativních  požadavků  a  cílů,  zpráva 
o implementaci a kontrole požadavků. 
 Naplnění cíle: 2, 6, 7, 13. 
78

Opatření č. 11
Zajistit  vypracování  analýzy  prevence  vzniku  odpadů  u potravin  včetně stravovacích 
zařízení  a  analýzy  možností  redukce  hmotnosti  potravinových  obalů z  pohledu 
případných legislativních změn.

 Strategie: regulační.
 Termín: 2016 – 2017.
 Výstup: studie. 
 Naplnění cíle: 2, 6, 7, 13.
Opatření č. 12  
Podporovat  technicky  a  osvětovými  kampaněmi  domácí,  komunitní  a  obecní 
kompostování  biologicky  rozložitelných  odpadů.  Podporu  domácího,  komunitního 
a obecního  kompostování  a  její naplňování  (ve spolupráci  s obcemi)  případně 
zohlednit v krajských plánech odpadového hospodářství.

 Strategie: regulační, propagační.
 Termín: 2015 – 2016 a dále (realizace).
 Výstup: počet nově zavedených domácích a komunitních kompostérů.
 Naplnění cíle: 2, 6, 8, 13.
Opatření č. 13
Zajistit  vypracování  odborné  studie  o  možnostech  finančních  pobídek  pro  firmy 
využívající  při  výrobě  druhotné  suroviny  a  inovující  své  technologie  se  záměrem 
zvýšeného  využívání  druhotných  surovin  při  výrobě. Vytvořit  meziresortní  plán 
zvýšeného využívání druhotných surovin při výrobě. 

 Strategie: regulační.
 Termín: 2014 – 2016 a dále (realizace).
 Výstup: odborná studie, meziresortní plán, oponentské posudky. 
 Naplnění cíle: 2, 3, 4, 6, 13.
BLOK 3: METODICKÁ PODPORA A DOBROVOLNÉ NÁSTROJE
Opatření č. 14
Vypracovat  metodiku  postupu  pro  komplexní  vyhodnocení  Programu předcházení 
vzniku  odpadů  pro  ČR  za  účelem  sledování  a  posouzení  pokroku,  jehož  bylo 
dosaženo
.
 Strategie: regulační, informační.
 Termín: 2014 – 2016 a dále (realizace).
 Výstup: metodika. 
 Naplnění cíle: 2, 13.
79

Opatření č. 15
Vypracovat  metodiku  pro  kvalifikované  a  kvantifikované  hodnocení  toku  odpadů 
z potravin a odbornou studii  toku těchto odpadů za účelem zjištění aktuálního stavu, 
získání  primárních  dat  a  sledování  účinnosti  prevenčních  opatření  v následujících 
letech.

 Strategie: regulační, informační.
 Termín: 2014 – 2016 a dále (realizace).
 Výstup: metodika, studie.
 Naplnění cíle: 2, 7, 13.
Opatření č. 16
Vytvořit  metodický  návod  pro  bilanci  kompostovaných  materiálů  v rámci  domácího 
a komunitního  kompostování  za  účelem  hodnocení  účinnosti  opatření  na  podporu 
snižování produkce BRO.

 Strategie: regulační, informační.
 Termín: 2014 – 2016 a dále (realizace).
 Výstup: metodický návod, oponentské posudky.
 Naplnění cíle: 2, 8, 13.
Opatření č. 17
Vypracovat  metodiku  pro  kvalifikované  a  kvantifikované  hodnocení  produkce  textilu 
a oděvů  a  toku  obnošených  a  znovupoužitých  oděvů  a  odpadů  z textilu  za  účelem 
zjištění  aktuálního  stavu,  získání  primárních  dat  a sledování  účinnosti  prevenčních 
opatření v následujících letech.

 Strategie: regulační, informační.
 Termín: 2014 – 2016 a dále (realizace).
 Výstup: metodika. 

Naplnění cíle: 2, 8. 13.
Opatření č. 18
Vypracovat  odbornou analýzu aktuálního  výskytu  nebezpečných  látek  a materiálů 
ve stavebnictví  s ohledem  na  snižování  nebezpečných  látek  ve  stavebním 
a demoličním  odpadu  a  navrhnout  jejich  adekvátní  náhrady  bez  omezení  vlastností 
stavebních a konstrukčních materiálů a prvků.

 Strategie: regulační, informační.
 Termín: 2014 – 2016 a dále (realizace).
 Výstup:  analýza,  oponentské  posudky  analýzy,  vyjádření  zadavatele,  vyjádření 
odborné veřejnosti. 
 Naplnění cíle: 2, 9,11, 13.
80

Opatření č. 19
Vypracovat  odbornou studii o  možnostech  používání  jednotlivých  materiálových 
a konstrukčních  celků  demolovaných  staveb  k  původnímu  nebo  jinému  účelu 
při zachování funkčnosti materiálu.

 Strategie: regulační, informační.
 Termín: 2014 – 2016 a dále (realizace).
 Výstup: studie, oponentské posudky studie, vyjádření zadavatele, vyjádření odborné 
veřejnosti. 
 Naplnění cíle: 2, 9, 11, 13.
Opatření č. 20
Vytvářet  podmínky,  případně  realizovat  dobrovolné dohody v oblastech  dotčených 
Programem předcházení vzniku odpadů ČR

 Strategie: propagační, informační, regulační.
 Termín: 2014 a dále průběžně.
 Výstup:  počet  uzavřených  a  naplněných  dobrovolných  dohod,  počet  zapojených 
subjektů, kvalitativní vyhodnocení dobrovolných dohod formou studie.
 Naplnění cíle: 1, 2, 3, 5, 7, 8, 9, 10.
Opatření č. 21
Podporovat  a  zajišťovat  nepřetržitou  realizaci důvěryhodných  systémů  řízení 
životního  prostředí  pro  podniky.  Zajistit  dostatečnou  informační  podporu 
o jednotlivých  systémech  řízení  po  celou  dobu  účinnosti  Programu předcházení 
vzniku odpadů ČR. 

 Strategie: propagační, informační, regulační.
 Termín: 2014 a dále průběžně.
 Výstup:  počet  propagovaných  a  realizovaných  systémů  řízení,  hodnota  čistého 
ekonomického efektu vypracovaných projektů, počet subjektů v systémech. 
 Naplnění cíle: 1, 2, 5, 4.
Opatření č. 22
Prosazovat  zohledňování  environmentálních  aspektů  se  zaměřením  na  předcházení 
vzniku odpadů při zadávání zakázek z veřejných rozpočtů, např. 

– zohledňovat požadavky na environmentální systémy řízení, environmentální značení 
produktů a služeb, upřednostňování znovupoužitelných obalů a další,
– zohledňovat  a  upřednostňovat  nabídky  dokladující  použití  stavebních  materiálů 
splňující  environmentální  aspekty  se  zaměřením  na  předcházení  vzniku  odpadů 
(environmentální systémy řízení, dobrovolné dohody, environmentální značení),
– zohledňovat  a  upřednostňovat  nabídky  firem  dokladující  ve  své  činnosti  použití 
druhotných surovin bezprostředně související s konkrétní zakázkou.
 Strategie: propagační, regulační.
 Termín: 2014 a dále průběžně.
81

 Výstup: veřejné zakázky obsahující opatření pro předcházení vzniku odpadů, analýzy 
veřejných  zakázek  z pohledu  environmentálních  aspektů  se  zaměřením 
na předcházení  vzniku  odpadů  a  podpůrné  materiály  pro  státní  správu  samosprávu 
a podniky  se  státní  účastí,  přehled  zohledněných  druhů  environmentálních  aspektů 
při výběrech zakázek.
 Naplnění cíle:1, 2, 3, 4, 5, 9.
BLOK 4: VÝZKUMEXPERIMENTÁLNÍ VÝVOJ A INOVACE
Opatření č. 23
Podpora  programů výzkumu,  experimentálního  vývoje  a  inovací v oblasti  využívání 
druhotných  surovin  při  výrobních  procesech,  zavádění  nízkoodpadových technologií 
a technologií  šetřící  vstupní  suroviny  a  z oblasti  předcházení  vzniku  odpadů  včetně 
zohlednění ekodesignu a hodnocení životních cyklů. 

 Strategie: regulační, informační.
 Termín:  2014  – 2015  (zajistit  proniknutí  problematiky),  2014  a  dále  průběžně 
(podpora výzkumných činností).
 Výstup:  počet  podpořených projektů,  výše finančních  prostředků  řešených  projektů, 
kvantifikované a kvalifikované vyjádření přínosů řešených projektů. 
 Naplnění cíle:1, 3, 4, 11.
Opatření č. 24
Zajistit  zakotvení  a realizaci  problematiky  předcházení  vzniku  potravinových  odpadů 
v resortních  výzkumech  a  výzkumných  programech.  Podpora  programů výzkumu, 
experimentálního vývoje a inovací v oblasti předcházení vzniku odpadů z potravin. 

 Strategie: regulační, informační.
 Termín: 2014 a dále průběžně.
 Výstup:  počet  resortních  a  ostatních  výzkumných  programů  s tématikou 
potravinových  odpadů  počet  podpořených  projektů,  výše  finančních  prostředků 
řešených  projektů,  kvantifikované  a  kvalifikované  vyjádření  přínosů  řešených 
projektů. 
 Naplnění cíle: 1, 4, 7, 11.
Opatření č. 25
Podpora programů výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v oblasti předcházení 
vzniku  odpadů  s cílem  prodlužovat  životnost  výrobků,  snižovat  množství 
nebezpečných  látek  v nich  obsažených  v návaznosti  na  výrobkové  směrnice  obaly, 
EEZ, baterie a akumulátory, automobily a snižování spotřeby materiálů při výrobě

 Strategie: regulační, informační.
 Termín: 2014 a dále průběžně.
82

 Výstup:  počet  resortních  a  ostatních  výzkumných  programů  s tématikou  odpadů, 
počet  podpořených  projektů,  výše  finančních  prostředků  řešených  projektů, 
kvantifikované a kvalifikované vyjádření přínosů řešených projektů. 
 Naplnění cíle: 1, 4, 8, 9, 11.
Opatření č. 26
Podpora  programů výzkumu,  experimentálního  vývoje  a  inovací v  oblasti  udržitelné 
výstavby  a  rekonstrukce  budov,  snižování  nebezpečných  látek  ve  stavebních 
a konstrukčních materiálech a předcházení vzniku stavebních a demoličních odpadů. 

 Strategie: regulační, informační.
 Termín: 2014 a dále průběžně.
 Výstup:  počet  podpořených projektů,  výše finančních  prostředků  řešených  projektů, 
kvantifikované a kvalifikované vyjádření přínosů řešených projektů.
 Naplnění cíle: 1, 4, 9, 11.
83

7
INDIKÁTORY
Směrnice č. 98/2008 o odpadech v čl. 29, odst. 3, uvádí, že členské státy si určí kvalitativní a 
kvantitativní  kritéria  (indikátory)  za  účelem  sledování  a  posouzení  pokroku,  jehož  bylo 
prostřednictvím přijatých opatření dosaženo.
Indikátory  pro  předcházení  vzniku  odpadů  jsou  sice  požadovány,  stále  však  ještě  nejsou 
k dispozici  obecně  uznávané  vzory  ani  na  úrovni  EU ani  v širším  mezinárodním  měřítku. 
Hlavním  kvantitativním  indikátorem  pro  Program by  logicky  měla  být  měrná  produkce 
odpadů.  Produkce  odpadů  však  může  být  také  významně  ovlivněna  změnami  odpadové 
legislativy  a  makroekonomickými  ukazateli.  Podstatou  prevenčních  opatření  by  v první  fázi
měla  být  stabilizace  produkce  a  její  následné  snižování.  Pokles  produkce  však  ještě 
neznamená, že prevenční opatření jsou účinná a že k poklesu došlo právě na základě těchto 
opatření.  V posledních  letech  se  například  jasně  ukazuje,  že  ke  snižování  produkce 
některých  složek  komunálního  odpadů  vede  občany  ekonomická  recese.  Vzniklý  pokles 
produkce však není způsoben fungující prevencí.
Z tohoto  důvodu  je  zapotřebí  na  indikátor  produkce  nahlížet  jako  na  orientační.  Informační 
hodnotu  a  účinnost  Programu je  nutné  vyhodnocovat  rozsáhlejší  analýzou  zohledňující 
všechny  vnější  vlivy  a  faktory.  Nelze  totiž  jednoznačně  stanovit  množství  odpadů,  které 
nevzniklo. Rovněž  indikátory  doplňkové,  u  kterých  navrhujeme  vyhodnocení  ukazatelem  
množství/počet  realizovaných  případů  nemusí  přesně  odrážet  kvalitativní  přínos.  Je  proto 
třeba  dle  dílčího  cíle  13  zajistit  realizaci  potřebných  analytických  podkladů  a  hodnotících 
nástrojů  za  účelem  vyhodnocování  účinnosti  Programu  předcházení  vzniku  odpadů  ČR 
a posouzení dosažených pokroků dílčích prevenčních opatření a cílů. Takovýto dokument by 
měl být vypracován v r. 2014 - 2015.
7.1 Hlavní indikátory
Tabulka 22: Hlavní indikátory
Název
Účel
Vyjádření indikátoru
Zdroj dat
Sledování produkce 
ISOH, hlášení o 
směsného 
Produkce SKO
t/rok
produkci a nakládání 
komunálního 
kg/obyv./rok
s odpady, hlášení 
odpadu na území 
původců.
ČR
Sledování produkce 
Produkce 
odděleného sběru 
odděleného sběru 
ISOH, hlášení o 
komunálních 
komunálních 
t/rok
produkci a nakládání 
odpadů jednotlivých 
odpadů (4 složkový 
s odpady, hlášení 
složek (sklo, papír, 
sběr) původem 
původců.
plast, kovy) 
z obcí
původem z obcí
ISOH, hlášení o 
Sledování produkce 
Produkce BRO a 
produkci a nakládání 
BRO a BRKO na 
t/rok
BRKO
s odpady, hlášení 
území ČR
původců.
84

Název
Účel
Vyjádření indikátoru
Zdroj dat
Množství 
Nová metodika 
kompostovaných 
Podpora snižování 
t/rok
vytvořená v rámci 
materiálů (domácí 
produkce BRO 
opatření
kompostování)
Množství 
kompostovaných 
Nová metodika 
Podpora snižování 
materiálů 
t/rok
vytvořená v rámci 
produkce BRO 
(komunitní 
opatření
kompostování)
Sledování účinnosti 
Množství zpětně 
opatření pro 
odebraného textilu,  zvyšování množství 
Nová metodika 
obuvi a vybraných 
zpětně 
t/rok
vytvořená v rámci 
znovupoužitelných 
odevzdaných a 
opatření
výrobků
znovupoužitých 
výrobků
Množství 
Sledování účinnosti 
Nová metodika 
odevzdaných 
opatření pro 
t/rok
vytvořená v rámci 
potravin k dalšímu 
snižování množství 
opatření
užívání
odpadů z potravin
Sledování účinnosti 
Množství 
opatření pro 
druhotných surovin 
t/rok
ČSÚ
zvyšování užívání 
využitých při výrobě druhotných surovin
Celková produkce 
Sledování celkové 
odpadů 
účinnosti 
ČSÚ (DMI – domácí 
k domácímu 
Číselný podíl
preventivních 
materiálový vstup)
materiálovému 
opatření
vstupu
7.2 Doplňkové indikátory
 Počet  analytických  podkladů,  hodnotících  nástrojů  a  plánů  úzce  souvisejících 
s Programem (vyjádření indikátoru – počet a názvy, bližší charakteristika)
 Počet přístupů na webové stránky Programu (vyjádření indikátoru – počet)
 Počet aktualizací webových stránek Programu (vyjádření indikátoru – počet)
 Počet  informačních  a  vzdělávacích  metodik,  publikací  a  materiálů  s problematikou 
předcházení  vzniku  odpadů  (vyjádření  indikátoru  – počet,  bližší  charakteristika 
jednotlivých materiálů, metodik a podkladů).
 Počet  licencí  Národního  programu  environmentálního  značení  (vyjádření  indikátoru
– počet, bližší charakteristika jednotlivých licencí)
 Počet  směrnic  Národního  programu  environmentálního  značení  (vyjádření  indikátoru
– počet, bližší charakteristika jednotlivých směrnic)
 Počet  realizovaných  projektů  programů  výzkumu,  experimentálního  vývoje  a  inovací
se zaměřením  na problematiku  nízkoodpadových  technologií,  úspory  vstupních  surovin, 
85

úspory  energií  a předcházení  vzniku  odpadů  (vyjádření  indikátoru  – počet,  bližší 
charakteristika programů a projektů).
 Počet  seminářů,  školení,  kurzů  a  vzdělávacích  programů  s problematikou  předcházení 
vzniku odpadů (vyjádření indikátoru – počet, bližší charakteristika).
 Počet  servisních  středisek  a  sítí  zajišťujících  prodlužování  životnosti  a  opětovného 
používání  výrobků  a  komponentů  (vyjádření  indikátoru  – počet,  bližší  charakteristika). 
Počet  výrobků,  které  prošly  servisními  středisky  a  byly  opětovně  použity  (vyjádření 
indikátoru – počet/rok, bližší charakteristika výrobků)
 Počet  nestátních  neziskových  organizací  vyvíjející  činnosti  k opětovnému  používání 
výrobků  a  činnosti  související  s předcházením  vzniku  odpadů  (vyjádření  indikátoru 
– počet, bližší charakteristika).
 Počet nových legislativních nástrojů (vyjádření indikátoru – počet, bližší charakteristika).
 Počet výzkumných programů zahrnující problematiku úspory vstupních surovin a energií 
a předcházení vzniku odpadů (vyjádření indikátoru – počet, bližší charakteristika).
 Počet  uzavřených  dobrovolných  dohod  v souvislosti  s předcházením  vzniku  odpadů 
(vyjádření indikátoru – počet, bližší charakteristika dohod a jejich aktuální naplnění).
 Počet zakázek z veřejného rozpočtu zohledňující environmentální aspekty se zaměřením 
na  předcházení  vzniku  odpadů  (vyjádření  indikátoru  – počet,  bližší  charakteristika 
aspektů).
 Počet environmentálních systémů řízení pro podniky (vyjádření indikátoru – počet, bližší 
charakteristika jednotlivých systémů řízení).
86

8
ZÁVĚR
V tomto  dokumentu  (Programu  předcházení  vzniku  odpadů  ČR)  byla  provedena  analýza, 
která  zahrnuje vyhodnocení  stávajících  aktivit  a opatření  týkajících  se  předcházení  vzniku 
odpadů v ČR a analýza toků odpadů, které byly určeny pro další rozpracování. Návrh cílů a 
opatření Programu předcházení vzniku odpadů ČR pak reaguje na provedenou analýzu. 
Při zpracovávání Programu byla dále zohledněna příloha IV směrnice o odpadech č. 98/2008 
o  odpadech,  strategické  dokumenty  související  s prevencí  v odpadovém  hospodářství, 
trendy  vývoje  odpadového  hospodářství  na  národní  úrovni  i  úrovni  Evropské  unie  a 
realizovaná  prevenční  opatření  v zahraničí.  Cíle  a opatření  jsou  zaměřeny  obecně 
na prevenci vzniku odpadů se zdůrazněním prevence u vybraných toků. 
Program obsahuje 1 hlavní cíl, 13 dílčích cílů a 26 návrhů opatření, jak tyto jednotlivé 
cíle naplnit.

Opatření  se týkají  všech  tří  doporučených  strategií  (regulační,  propagační,  informační), 
dotýkají  se  odpadů  komunálních  a  jejich  jednotlivých  složek  se  zvláštním  zaměřením 
na odpady  z potravin,  textilní  odpady  a  kompostovatelné  materiály.  Odpady  z potravin patří 
na  úrovni  EU  mezi  současné  hlavní  sledované  priority.  Dále  jsou  součástí  návrhu  odpady 
stavební  a  demoliční,  odpady  z EEZ  a  autovraky.  Opatření  jsou  také  zaměřena  na  vstupní 
suroviny  v průmyslu  a  produkci  průmyslových  odpadů,  veřejnou  správu,  města,  obce, 
environmentální  značení,  environmentální  systémy  řízení,  druhotné  suroviny,  ekodesign, 
LCT  a  podporu  legislativní.  Pochopitelnou  součástí  opatření  je  pak  rozsáhlá  informační 
podpora  (strategie),  vzdělání,  výchova  a  osvěta  (včetně  zapojení  problematiky  do  školních 
osnov).  V některých  opatřeních  jsou  rovněž  zahrnuty  požadavky  na nebezpečné  odpady, 
resp. na nebezpečné složky ve výrobcích.
V prvních letech realizace Programu bude nutno zpracovat a ověřit celou řadu analytických 
a metodických dokumentů a studií. Tento krok je potřebný za účelem budoucího hodnocení 
účinnosti Programu a sledování toků materiálů a odpadů, kterým doposud nebyla věnována 
dostatečná pozornost. Znalosti o těchto komoditách jsou momentálně nedostačující a nelze 
na jejich základě vytvářet a vyhodnocovat bilance. Vyhodnocovat údaje k předcházení vzniku 
odpadů, které mají jasně prokazovat úspěšnost či neúspěšnost jednotlivých opatření, proto 
může být obtížné. Cílem hodnocení by měla být sumarizace množství odpadů, které nebylo 
vyprodukováno. Vnějších vlivů a faktorů působících na odpadové hospodářství je celá řada. 
Tyto  vlivy  mohou  znesnadňovat  vytvoření  jasné  bilance a  konečné  údaje  nemusí  plně 
odpovídat  realitě.  Proto  je  třeba  jako  první  krok  na  počátku  realizace  Programu vytvořit 
samostatný analytický nástroj – metodiku (je součástí návrhu opatření), který bude vodítkem 
při  hodnocení  Programu a  při  posuzování  dosažení  (či  nedosažení)  pokroku.  Posuzovat 
prevenční  opatření  nelze  pouze  striktně  na základě  klasických  indikátorů  (např.  pouze 
produkce odpadů, neboť tento údaj bývá ovlivněn řadou faktorů).
Hlavní přínosy Programu lze očekávat v oblasti:
 zabezpečení  dostupných  informací  o  předcházení  vzniku  odpadů  na  různých 
úrovních, 
 zvýšení  povědomí  o  problematice,  zvýšení  pocitu  vlastní  zodpovědnosti  a  reálné 
prosazování opatření jak u občana, institucí, tak i zainteresované podnikatelské sféry, 
 zvyšování konkurenceschopnosti zapojených subjektů,
 rozvoje  vědy  a  výzkumu  v oblasti  prevence  a  získání  základny  pro  zvýšení 
konkurenceschopnosti ČR,
 optimalizace  stávajících  a  realizace  nových  legislativních  opatření  pro  podporu 
předcházení vzniku odpadů.
87

PŘÍLOHY
Příloha č. 1
Vybrané právní  předpisy  a  normy  v oblasti  odpadového  hospodářství 
ČR  a  EU  a  související  předpisy  a  normy,  vztahující  se  k problematice
předcházení vzniku odpadů
Příloha č. 2
Části  nejdůležitějších  předpisů,  vztahujících  se  k předcházení  vzniku 
odpadů v oblasti odpadové legislativy
Příloha č. 3
Stručný  souhrn  stávajících  opatření  k předcházení  vzniku  odpadů 
stanovených ve stávajícím Plánu odpadového hospodářství ČR
Příloha č. 4
Popis jednotlivých typů programů Technologické agentury ČR
Příloha č. 5
Popis aktivit vybraných charitativních organizací
Příloha č. 6
Stávající  aktivity  hlavních  kolektivních  systému  v oblasti  zpětného 
odběru elektrozařízení a baterií
Příloha č. 7
Seznam zkratek
Příloha č. 8
Seznam tabulek
Příloha č. 9
Seznam grafů
Příloha č. 10
Seznam zdrojů informací a základních podkladů
88

PŘÍLOHA 1
Vybrané právní předpisy a normy v oblasti odpadového hospodářství ČR a EU 
a  související  předpisy  a  normy,  vztahující  se  k problematice  předcházení 
vzniku odpadů11

1.  Zákony a prováděcí předpisy ČR
Zákon č. 185/2001 Sb., 
o odpadech a o změně některých dalších zákonů
Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech)
Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých 
zákonů (chemický zákon)
Zákon  č.  76/2002  Sb., o  integrované  prevenci  a  omezování  znečištění,  o  integrovaném 
registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci)
Zákon  č.  25/2008  Sb., o  integrovaném  registru  znečišťování  životního  prostředí 
a integrovaném  systému  plnění  ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního  prostředí 
a o změně některých zákonů
Zákon  č.  56/2001  Sb.,  o  podmínkách  provozu  vozidel  na  pozemních  komunikacích 
a o změně  zákona  č.  168/1999  Sb.,  o  pojištění  odpovědnosti  za  škodu  způsobenou 
provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti 
z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.
Zákon  č. 406/2000  Sb. o hospodaření  energií  (ve  znění  novely  zákona  č. 177/2006 Sb.) 
a vyhláška č. 148/2007 Sb.
Zákon  č.  22/1997  Sb.  o  technických  požadavcích  na  výrobky  a  o  změně  a  doplnění 
některých zákonů
Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů
Zákon  č.  299/2011  Sb., kterým  se  mění  zákon  č.  406/2000 Sb.,  o  hospodaření  energií, 
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu 
státní  správy  v energetických  odvětvích  a  o  změně  některých zákonů  (energetický  zákon), 
ve znění pozdějších předpisů 
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
Zákon  č. 357/1992  Sb.,  o  dani  dědické,  dani  darovací  a  dani  z převodu  nemovitostí, 
ve znění pozdějších předpisů
Nařízení vlády č. 197/ 2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky
Nařízení  vlády  č.  481/2012  Sb. o  omezení  používání některých  nebezpečných  látek 
v elektrických a elektronických zařízeních
Vyhláška  341/2002  Sb. o  schvalování  technické  způsobilosti  a  o  technických  podmínkách 
provozu vozidel na pozemních komunikacích
Vyhláška č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov
Vyhláška  č.  381/2001  Sb., kterou  se  stanoví  Katalog  odpadů,  Seznam  nebezpečných 
odpadů  a seznamy  odpadů  a  států  pro  účely  vývozu,  dovozu a  tranzitu  odpadů  a  postup 
při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) 
Vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě
Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady 
                                               
11 Uváděné předpisy jsou ve znění pozdějších legislativních úprav – v platném znění. 
89

Vyhláška  č.  352/2005  Sb.,
o  podrobnostech  nakládání  s  elektrozařízeními 
a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání 
s elektrozařízeními a elektroodpady)
Vyhláška  č.  341/2008  Sb., o  podrobnostech  nakládání  s  biologicky  rozložitelnými  odpady 
a o  změně  vyhlášky  č.  294/2005  Sb.,  o  podmínkách  ukládání  odpadů  na  skládky  a  jejich 
využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání 
s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady)
Vyhláška  č.  352/2008  Sb., o  podrobnostech  nakládání  s  odpady  z  autovraků,  vybraných 
autovraků,  o způsobu  vedení  jejich  evidence  a  evidence  odpadů  vznikajících  v  zařízeních 
ke sběru  a  zpracování  autovraků  a  o  informačním  systému  sledování  toků  vybraných 
autovraků (o podrobnostech nakládání s autovraky)
Vyhláška č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů
Vyhláška č. 641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů 
z této evidence
Vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých 
výrobků
Vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
Vyhláška  č.  402/2011  Sb., o  hodnocení  nebezpečných  vlastností  chemických  látek 
a chemických směsí a balení a označování nebezpečných chemických směsí
Vyhláška č. 162/2012 Sb., o tvorbě názvu nebezpečné látky v označení nebezpečné směsi
Vyhláška č. 163/2012 Sb., o zásadách správné laboratorní praxe
Vyhláška  č.  428/2009  Sb., o  provedení  některých  ustanovení  zákona  o  nakládání 
s těžebním odpadem
Vyhláška č. 429/2009 Sb., o stanovení náležitostí plánu pro nakládání s těžebním odpadem 
včetně  hodnocení  jeho  vlastností  a  některých  dalších  podrobností  k  provedení  zákona 
o nakládání s těžebním odpadem
Vyhláška č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, 
rozsah a způsob jejího vyplnění, ve znění pozdějších předpisů 
Vyhláška  č.  337/2011  Sb., o energetickém  štítkování  a  ekodesignu  výrobků  spojených  se 
spotřebou energie
90

2. Normy
Systémy  environmentálního  managementu  -
Požadavky 
ČSN EN ISO 14001
s návodem pro použití
Systém environmentálního managementu – Všeobecná směrnice 

ČSN EN ISO 14004
k zásadám, systémům a podpůrným metodám
Systémy  environmentálního  managementu  - Směrnice  pro 

ČSN EN ISO 14006
začlenění ekodesignu
Environmentální management - Environmentální posuzování míst 

ČSN ISO 14015
a organizací (EPMO)
Environmentální  management  - Posuzování  životního  cyklu

ČSN EN ISO 14040
- Zásady a osnova
Environmentální  management  - Posuzování  životního  cyklu 

ČSN EN ISO 14044
- Požadavky a směrnice
Environmentální  management  - Posuzování  životního  cyklu 

ČSN ISO/TR 14047
- Příklady aplikace ISO 14042
ČSN ISO 14050
Environmentální management - Slovník
Environmentální 
management 
-
Nákladové 
účetnictví 
ČSN EN ISO 14051
materiálových toků - Obecný rámec
Environmentální  management  - Environmentální  komunikace  -

ČSN ISO 14063
Směrnice a příklady
Environmentální  management  - Integrace  environmentálních 

ČSN 01 0962
aspektů do návrhu a vývoje produktu
ČSN EN ISO 14020
Environmentální značky a prohlášení – Obecné zásady
Environmentální  management  – Hodnocení  environmentálního 
ČSN EN ISO 14031
profilu – Směrnice
Charakterizace  odpadů  - Názvosloví  - Část  1:  Názvy  a  definice 

ČSN EN 13965-1
vztahující se k materiálu
Charakterizace  odpadů  - Názvosloví  - Část  2:  Názvy  a  definice 

ČSN EN 13965-2
vztahující se k nakládání s odpady
ČSN 42 0030
Ocelový a litinový odpad
ČSN 42 1331
Odpady neželezných kovů a jejich slitin
ČSN EN 12861
Měď a slitiny mědi – Odpad
ČSN EN 14057
Olovo a slitiny olova - Odpady - Termíny a definice
ČSN EN 12258-3
Hliník a slitiny hliníku - Termíny a definice - Část 3: Odpad
Hliník  a  slitiny  hliníku  - Termíny  a  definice  - Část  4:  Odpad 

ČSN EN 12258-4
hliníkárenského průmyslu
Hliník  a  slitiny  hliníku  - Odpad  - Část  1:  Všeobecné  požadavky, 

ČSN EN 13920-1
odběr vzorků a zkoušky
Hliník  a  slitiny  hliníku  - Odpad  - Část  2:  Odpad  z  nelegovaného 

ČSN EN 13920-2
hliníku
ČSN EN 13920-3
Hliník a slitiny hliníku - Odpad - Část 3: Odpad z drátů a kabelů
Hliník  a  slitiny  hliníku  - Odpad  - Část 4:  Odpad obsahující  jednu 

ČSN EN 13920-4
jedinou tvářenou slitinu
Hliník  a  slitiny  hliníku  - Odpad  - Část  5:  Odpad  obsahující  dvě 

ČSN EN 13920-5
nebo více tvářených slitin stejné skupiny
91

Hliník  a  slitiny  hliníku  - Odpad  - Část  6:  Odpad  obsahující  dvě 
ČSN EN 13920-6
nebo více tvářených slitin
ČSN EN 13920-7
Hliník a slitiny hliníku - Odpad - Část 7: Odpad obsahující odlitky
Hliník a slitiny hliníku - Odpad - Část 8: Drcený odpad obsahující 

ČSN EN 13920-8
neželezné materiály určený k separaci hliníku
Hliník  a  slitiny  hliníku  - Odpad  - Část  9:  Odpad  z  hliníku 

ČSN EN 13920-9
po separaci z rozdrcených neželezných materiálů
Hliník  a  slitiny  hliníku  - Odpad  - Část  10:  Odpad  obsahující 

ČSN EN 13920-10
použité plechovky na nápoje z hliníku
Hliník  a  slitiny  hliníku  - Odpad  - Část  11:  Odpad  obsahující 

ČSN EN 13920-11
chladiče z hliníku a mědi
Hliník a slitiny hliníku - Odpad - Část 12: Třísky obsahující jednu 

ČSN EN 13920-12
jedinou slitinu
Hliník a slitiny hliníku - Odpad - Část 13: Směs třísek obsahující 

ČSN EN 13920-13
dvě nebo více slitin
Hliník a slitiny hliníku - Odpad - Část 14: Odpad z upotřebených 

ČSN EN 13920-14
obalů z hliníku
Hliník a slitiny hliníku - Odpad - Část 15: Odpad z upotřebených 

ČSN EN 13920-15
obalů z hliníku zbavený povlaku
Hliník  a  slitiny  hliníku  - Odpad  - Část  16:  Odpad  obsahující  stěr, 

ČSN EN 13920-16
pěnu, přetoky a hrubé částice kovu
ČSN EN 14290
Zinek a slitiny zinku - Druhotné suroviny
ČSN 64 0003
Plasty - Zhodnocení plastového odpadu - Názvosloví
ČSN EN 14995
Plasty - Hodnocení kompostability - Zkušební plán a specifikace
Materiálové  využití  starých  pneumatik  - Specifikace  kategorií 

ČSN P CEN/TS 14243
podle  jejich  rozměru(ů)  a  nečistot  a  metody  stanovení  jejich 
rozměru(ů) a nečistot

ČSN EN 12940
Odpady z výroby obuvi - Klasifikace odpadů a nakládání s odpady
Papír  a  lepenka  - Evropský  seznam  normalizovaných  druhů 

ČSN EN 643
sběrového papíru a lepenky
Zkoušení  chemických  vlastností  kameniva  - Část  7:  Stanovení 

ČSN EN 1744-7
ztráty  žíháním  kameniva  z  popela  ze  spaloven  komunálního 
odpadu (kamenivo MIBA)

ČSN 46 5735
Průmyslové komposty
ČSN EN 12832
Charakterizace kalů - Využití a odstraňování kalů - Slovník
Pokyny  k  udržení  a  rozšíření  způsobů  využití  a  zneškodňování 

ČSN 75 8084
kalů
ČSN 75 8085
Pokyny k využívání kalů při rekultivaci půdy
Kaly,  upravený  bioodpad  a  půdy  - Vyluhování  pro  stanovení 

ČSN P CEN/TS 16177
vyluhovatelných amonných iontů, dusičnanů a dusitanů
Kaly,  upravený  bioodpad  a  půdy  - Stanovení  prvků  ve  výluzích 

ČSN P CEN/TS 16188
lučavkou  královskou  a  kyselinou  dusičnou  - Metoda  plamenové 
atomové absorpční spektrometrie (FAAS)
Kaly,  upravený  bioodpad  a  půdy  - Stanovení  nonylfenolů  (NP) 

ČSN P CEN/TS 16182
a nonylfenol  mono-
a  diethoxylátů  s  použitím  plynové 
chromatografie s hmotnostně selektivní detekcí (GC-MS)
Kaly,  upravený  bioodpad  a  půdy  - Stanovení  lineárních 

ČSN P CEN/TS 16189
alkylbenzensulfonátů 
(LAS) 
vysokoúčinnou 
kapalinovou 
chromatografií  (HPLC)  s  fluorescenční  detekcí  (FLD)  nebo 
s hmotnostně selektivní detekcí (MS)

92

Kaly,  upravený  bioodpad  a  půdy  - Stanovení  vybraných  ftalátů 
ČSN P CEN/TS 16183
s použitím  kapilární  plynové  chromatografie  s  hmotnostně 
spektrometrickou detekcí (GC-MS)
Kaly,  upravený  bioodpad  a  půdy  - Stanovení  farmaceutických 

ČSN P CEN/TS 16178
výrobků
Kaly,  upravený  bioodpad  a  půdy  - Stanovení  dioxinů  a  furanů, 
a polychlorovaných  bifenylů  podobných  dioxinům  plynovou 

ČSN P CEN/TS 16190
chromatografií  s  hmotnostní  spektrometrií  s  vysokým  rozlišením 
(HR GC-MS)
Biotechnologie - Laboratoře pro výzkum, vývoj a analýzu - Pokyny 

ČSN EN 12740
pro nakládání s odpady, jejich zneškodňování a zkoušení
ČSN 77 0000
Obaly - Základní termíny
ČSN 77 0020
Balení. Všeobecné požadavky na obaly
ČSN EN 14182
Obaly - Terminologie - Základní termíny a definice
ČSN EN ISO 11683
Obaly - Hmatatelné výstrahy - Požadavky
Obaly  - Odpady  z  obalů  - Část  2:  Identifikační  značení  obalů 

ČSN 77 0052-2
pro následné využití odpadu z obalů
Obaly  - Odpady  z  obalů  - Pokyny  a  informace  o  nakládání 

ČSN 77 0053
s použitým obalem
ČSN 77 0054
Obaly - Požadavky na vratné spotřebitelské obaly
ČSN EN 13193
Obaly - Obaly a životní prostředí - Terminologie
ČSN EN 13427
Obaly  - Požadavky  na  používání  evropských  norem  pro  obaly 
a odpady z obalů

ČSN CR 13686
Obaly - Optimalizace energetického využití odpadů z obalů
Obaly  - Požadavky  na  měření  a  ověřování  čtyř  těžkých  kovů 
a jiných  nebezpečných  látek  přítomných  v  obalech  a  jejich 

ČSN CR 13695-1
uvolňování do okolního prostředí - Část 1: Požadavky na měření 
a ověřování čtyř těžkých kovů přítomných v obalech
Obaly  - Požadavky  na  měření  a  ověřování  čtyř  těžkých  kovů 
a jiných  nebezpečných  látek  přítomných  v  obalech  a  jejich 

ČSN 77 0150-2
uvolňování do životního prostředí - Část 2: Požadavky na měření 
a ověřování nebezpečných látek v obalech a jejich uvolňování do 
životního prostředí
Obaly  - Požadavky  na  obaly  využitelné  ke  kompostování 

ČSN EN 13432
a biodegradaci  - Zkušební  schéma  a  kritéria  hodnocení  pro 
konečné přijetí obalu
Obaly - Požadavky na obaly využitelné jako zdroj energie, včetně 

ČSN EN 13431
specifikace minimální výhřevnosti
Obaly - Hodnocení rozpadu obalových materiálů pomocí prakticky 

ČSN EN 14045
zaměřených zkoušek při definovaných podmínkách kompostování
Obaly  - Hodnocení  úplné  aerobní  biodegradace  obalových 

ČSN EN 14046
materiálů  při řízených  podmínkách  kompostování  - Metoda 
analytického stanovení uvolněného oxidu uhličitého
Obaly  - Předběžné  hodnocení  rozpadu  obalových  materiálů 

ČSN EN 14806
v modelových podmínkách kompostování v laboratorním měřítku
ČSN EN 13429
Obaly - Opakované použití
ČSN EN 13439
Obaly - Míra energetického využití - Definice a metoda výpočtu
ČSN 49 0006
Dřevěné obaly. Terminologie
Balení - Papírové pytle pro shromažďování odpadu z domácností 

ČSN EN 13593
- Typy, požadavky a zkušební metody
93

Popílek  pro  stavební  účely  - Společná  ustanovení,  požadavky 
ČSN 72 2071
a metody zkoušení
Fluidní  popel  a  fluidní  popílek  pro  stavební  účely  - Společná 

ČSN 72 2080
ustanovení, požadavky a metody zkoušení
ČSN EN 62430
Ekodesign elektrických a elektronických produktů
Elektrotechnické  výrobky  - Stanovení  úrovně  šesti  látek 

ČSN EN 62321
s omezeným  používáním  (olovo,  rtuť,  kadmium,  šestimocný 
chrom, polybromované bifenyly, polybromované difenylethery)
Značení akumulátorových článků a baterií mezinárodní recyklační 

ČSN EN 61429
značkou ISO 7000-1135
Akumulátorové  články  a  baterie  obsahující  alkalické  nebo  jiné 

ČSN EN 61960
nekyselé elektrolyty – Akumulátorové lithiové články a baterie pro 
přenosné použití

ČSN EN 62554
Příprava vzorků pro měření obsahu rtuti v zářivkách
Značení  elektrických  a  elektronických  zařízení  v  souladu 

ČSN EN 50419
s článkem 11(2) Směrnice 2002/96/ES (OEEZ)
Metodický  pokyn  pro  kontrolu  a  úpravu  fluoridu  sírového  (SF6) 

ČSN EN 60480
získaného z elektrických zařízení a specifikace pro jeho opětovné 
použití
Technická 

dokumentace 

posuzování 
elektrických 
ČSN EN 50581
a elektrotechnických 
výrobků 

hlediska 
omezování 
nebezpečných látek
94

3. Předpisy a dokumenty EU
Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie 2012/C 
326/01
Usnesení Rady z 24. února 1997 o Strategii společenství pro nakládání s odpady
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o 6. 
Akčním programu Společenství pro životní prostředí
Rozhodnutí  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  1386/2013/EU  z 20.  listopadu  2013 
o 7. Akčním  programu  pro  životní  prostředí  – všeobecný  akční  program  Unie  pro  životní 
prostředí na období do roku 2020 pod názvem „Spokojený život v mezích naší planety“
Sdělení Komise ze dne 27. května 2003 k tematické strategii pro předcházení vzniku odpadů 
a jejich recyklaci COM (2005) 666
Rozhodnutí  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  1141/2001/ES  ze  dne  27.  června  2001 
o rámci Společenství pro spolupráci k podpoře udržitelného městského rozvoje 
Sdělení  Komise  Evropa  2020  - Strategie  pro  inteligentní  a  udržitelný  růst  podporující 
začlenění, KOM (2010) 2020 v konečném znění
Sdělení Komise Směrem k oběhovému hospodářství: Program nulového odpadu pro Evropu 
KOM (2014) 398 v konečném znění.
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  98/2008  ze  dne  19.  listopadu  2008 
o odpadech a o zrušení některých směrnic
Nařízení  Rady  (EU)  č.  333/2011,  kterým  se  stanoví  kritéria  vymezující,  kdy  určité  typy 
kovového šrotu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 
2008/98/ES
Nařízení  Komise  (EU)  č.  1179/2012  ze  dne  10.  prosince  2012,  kterým  se  stanoví  kritéria 
vymezující,  kdy  skleněné  střepy  přestávají  být  odpadem  ve  smyslu  směrnice  Evropského 
parlamentu a Rady 2008/98/ES
Nařízení  Komise  (EU)  č.  715/2013  ze  dne  25.  července  2013,  kterým  se  stanoví  kritéria 
vymezující,  kdy  měděný  šrot  přestává  být  odpadem  ve  smyslu  směrnice  Evropského 
parlamentu a Rady 2008/98/ES
Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 94/62/ES o obalech a obalových odpadech
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  2012/19/EU  o  odpadních  elektrických 
a elektronických zařízeních (OEEZ) (přepracované znění)
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  2011/65/EU  o  omezení  používání  některých 
nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (přepracování)
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  2006/66/ES  o  bateriích  a  akumulátorech 
a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS
Nařízení  Komise  (EU)  1103/2010,  kterým  se  stanoví  pravidla  podle  směrnice  Evropského 
parlamentu  a  Rady  2006/66/ES  týkající  se  označování  kapacity  přenosných  sekundárních 
(schopných opětovného nabití) a automobilových baterií a akumulátorů
Směrnice  Rady  o  ochraně  životního prostředí  a zejména půdy  při používání  kalů  z  čistíren 
odpadních vod v zemědělství (86/278/EHS)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního 
průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES
95

Nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  850/2004  o  perzistentních  organických 
znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS
Rozhodnutí Komise, kterým se zavádí pravidla a metody výpočtu pro ověření dodržování cílů 
stanovených  v  čl.  11  odst.  2  směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  2008/98/ES 
(2011/753/EU)
Rozhodnutí  Komise,  kterým  se  nahrazuje  rozhodnutí  94/3/ES,  kterým  se  stanoví  seznam 
odpadů  podle  čl.  1  písm.  a)  směrnice  Rady  75/442/EHS  o  odpadech,  a  rozhodnutí  Rady 
94/904/ES,  kterým  se  stanoví  seznam  nebezpečných  odpadů  ve  smyslu  čl.  1  odst.  4 
směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (2000/532/ES)
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  2010/75/EU  o  průmyslových  emisích 
(integrované prevenci a omezování znečištění) (přepracované znění)
Nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  1907/2006  o  registraci,  hodnocení, 
povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, 
o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise 
(ES)  č.  1488/94,  směrnice  Rady  76/769/EHS  a  směrnic  Komise  91/155/EHS,  93/67/EHS, 
93/105/ES a 2000/21/ES
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  2009/125/ES  o  stanovení  rámce  pro  určení 
požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (přepracování) 
Nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  66/2010/ES ze  dne  25.  listopadu 
2009 o ekoznačce EU
Nařízení  Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1221/2009 o dobrovolné účasti organizací 
v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  2005/64/ES  o  schvalování  typu  motorových 
vozidel  z hlediska  jejich  opětné  použitelnosti,  recyklovatelnosti  a  využitelnosti a  o  změně 
směrnice Rady 70/156/EHS
Směrnice  Rady  o  předcházení  a  snižování  znečištění  životního  prostředí  azbestem 
(87/217/EHS)
Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  2011/92/EU  o  posuzování  vlivů  některých 
veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (kodifikované znění)
Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění 
spotřeby energie  a  jiných  zdrojů na energetických  štítcích  výrobků  spojených  se  spotřebou 
energie a v normalizovaných informacích o výrobku
96

PŘÍLOHA 2
Části  nejdůležitějších  předpisů,  vztahujících  se  k předcházení  vzniku  odpadů
v oblasti odpadové legislativy

Směrnice o odpadech (98/2008/ES)
Preambule

Recitál 7: Ve svém usnesení ze dne 24. února 1997 o strategii Společenství pro nakládání s 
odpadem  Rada  potvrdila,  že  předcházení  vzniku  odpadů  by  mělo  být  hlavní  prioritou 
nakládání  s  odpady  a  že  opětovné  použití  a  recyklace  materiálů  by  měly  být 
upřednostňovány  před  energetickým  využíváním  odpadů,  pokud  jsou  těmi  nejlepšími 
ekologickými možnostmi.
Recitál  8: Proto  je  nezbytné  revidovat  směrnici  2006/12/ES  s cílem  upřesnit  klíčové pojmy, 
jako  jsou  definice  odpadu,  využití  a  odstraňování,  posílit  opatření,  která  je  nutno  přijmout 
v zájmu  předcházení  vzniku  odpadů,  zavést  přístup,  který  zohledňuje celý  životní  cyklus 
výrobků a materiálů, a nikoli jen fázi odpadu, a s cílem zaměřit se na snižování vlivu vzniku 
odpadů a nakládání s nimi na životní prostředí, což povede ke zvýšení hospodářské hodnoty 
odpadu.  Za  účelem  zachování  přírodních  zdrojů  by  dále  mělo  být  podporováno  využití 
odpadů a použití materiálů získaných využitím odpadu.
Recitál 27: Zavedení rozšířené odpovědnosti výrobce v této směrnici je jedním z prostředků 
na podporu navrhování a výroby zboží, jež plně zohledňují a zjednodušují účinné využívání 
zdrojů  během  celého  jejich  životního  cyklu,  včetně  jejich  opravy,  opětovného  použití, 
demontáže a recyklace, aniž by to ohrozilo volný pohyb zboží na vnitřním trhu.
Recitál  28:  Tato  směrnice  by  měla  pomoci  EU  přiblížit  se  „recyklační  společnosti“,  a  to 
prostřednictvím úsilí o zamezení vzniku odpadů a o využívání odpadu jako zdroje.
Recitál  40:  S  cílem  zlepšit  způsob  předcházení  vzniku  odpadů  v  členských  státech 
a usnadnit  šíření  osvědčených  postupů  v  této  oblasti  je  nezbytné  posílit  ustanovení 
o předcházení vzniku odpadů a zavést požadavek, aby členské státy vypracovaly programy 
pro  předcházení  vzniku  odpadů,  přičemž  se  zaměří  na  hlavní  dopady  na  životní  prostředí 
a zohlední celý životní cyklus výrobků a materiálů. Cílem těchto opatření by měla být snaha 
o zrušení závislosti mezi hospodářským růstem a dopady na životní prostředí spojenými se 
vznikem odpadů. Zúčastněné subjekty i široká veřejnost by měly mít v souladu se směrnicí 
Evropského parlamentu  a  Rady 2003/35/ES  ze dne 26.  května  2003 o účasti  veřejnosti na 
vypracovávání  některých  plánů  a  programů  týkajících  se  životního  prostředí  příležitost 
podílet  se  na  vypracovávání  těchto  programů  a  po  jejich  vypracování  by  k  nim  měly  mít 
přístup.  Mělo  by  být  dále  rozpracováno  předcházení  vzniku  odpadů  a  cíle,  směřující  ke 
zrušení  vazby  mezi  hospodářským  růstem  a  dopady  na  životní  prostředí  spojenými  se 
vznikem  odpadů,  což  by  mělo  vhodně  zahrnovat  omezení  nepříznivých  vlivů  odpadů 
a množství vyprodukovaného odpadu.
Recitál  42:  Při  dosahování  cílů  předcházení  vzniku  odpadů  a  nakládání  s  nimi  mohou  hrát 
klíčovou  úlohu  hospodářské  nástroje.  Odpad  má  často  hodnotu  jako  zdroj  a  další 
uplatňování  hospodářských  nástrojů  může  maximalizovat  jeho  přínos,  pokud  jde  o  životní 
prostředí.  Mělo  by  tedy  být  prosazováno  používání  těchto  nástrojů  na  příslušné  úrovni, 
přičemž  se  zdůrazňuje,  že  rozhodnutí  o  používání  těchto  nástrojů  mohou  učinit  jednotlivé 
členské státy.
Článek 3 - Definice 
12. předcházení vzniku" - opatření přijatá předtím, než se látka, materiál nebo výrobek staly 
odpadem, která omezují:
97

a)  množství  odpadu,  a  to  i  prostřednictvím  opětovného  použití  výrobků  nebo 
prodloužením životnosti výrobků;
b) nepříznivé dopady vzniklého odpadu na životní prostředí a lidské zdraví nebo
c) obsah škodlivých látek v materiálech a výrobcích.
Článek 4 - Hierarchie způsobů nakládání s odpady
1.  Jako  pořadí  priorit  pro  právní  předpisy  a  politiku  v  oblasti  předcházení  vzniku  odpadů 
a nakládání s nimi se použije tato hierarchie způsobů nakládání s odpady:
a) předcházení vzniku,
b) příprava k opětovnému použití,
c) recyklace,
d) jiné využití, například energetické využití, a
e) odstranění.
2.  Při  uplatňování  hierarchie  způsobů  nakládání  s  odpady  uvedené  v  odstavci  1  přijmou 
členské  státy  opatření,  která  podpoří  možnosti,  jež  představují  nejlepší  celkový  výsledek 
z hlediska  životního  prostředí.  To  může  u  zvláštních  toků  odpadů  vyžadovat  odchýlení  se 
od hierarchie, je-li to odůvodněno zohledňováním životního cyklu u celkových dopadů vzniku 
tohoto odpadu a nakládání s ním.
Článek 5 - Vedlejší produkty
1.  Látku  nebo  předmět  vzniklé  při  výrobním  procesu,  jehož  prvotním  cílem  není  výroba 
tohoto  předmětu,  lze  považovat  za  vedlejší  produkt  a  nikoliv  za  odpad  podle  čl.  3  bodu  1 
pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:
a) další využití látky nebo předmětu je jisté;
b)  látku  nebo  předmět  lze  využít  přímo  bez  dalšího  zpracování  jiným  než  běžným 
průmyslovým způsobem;
c) výroba látky nebo předmětu je nedílnou součástí výrobního procesu a
d) další využití je zákonné, tj. látka nebo předmět splňují všechny příslušné požadavky, 
pokud  jde  o výrobek,  životní  prostředí  a  ochranu zdraví  u  konkrétního  použití 
a nepovedou k celkovým nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.
2.  Na  základě  podmínek  stanovených  v  odstavci  1  je  možné  přijmout  opatření,  kterými  se 
stanoví  kritéria,  jež  musí  být  splněna  k  tomu,  aby  konkrétní  látka  nebo  předmět  mohly  být 
považovány za vedlejší produkt a nikoli odpad, jak je uvedeno v čl. 3 bodu 1. Tato opatření, 
jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice, a to jejím doplněním, se 
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 39 odst. 2
Článek 6 - Stav, kdy odpad přestává být odpadem
1. Některé zvláštní druhy odpadu přestávají být odpadem ve smyslu čl. 3 bodu 1, pokud byly 
předmětem  některého  způsobu  využití,  včetně  recyklace,  a  splňují  zvláštní  kritéria,  která 
budou vypracována v souladu s těmito podmínkami:
a) látka nebo předmět se běžně využívají ke konkrétním účelům;
b) pro tuto látku nebo tento předmět existuje trh nebo poptávka;
c)  látka  nebo  předmět  splňují  technické  požadavky  pro  konkrétní  účely  a  vyhovují 
stávajícím právním předpisům a normám použitelným na výrobky; a
d)  využití  látky  nebo  předmětu  nepovede  k  celkovým  nepříznivým  dopadům  na  životní 
prostředí nebo lidské zdraví.
98

Článek 8 - Rozšířená odpovědnost výrobce
1. S cílem posílit předcházení vzniku odpadů, jejich opětovné použití, recyklaci a jiné využití 
odpadů  mohou  členské  státy  přijmout  legislativní  nebo  nelegislativní  opatření  k zajištění 
toho, aby se na všechny fyzické nebo právnické osoby, které profesionálně vyvíjejí, vyrábějí, 
zpracovávají,  upravují,  prodávají  nebo  dovážejí  výrobky  (výrobci  výrobků)  vztahovala 
rozšířená odpovědnost výrobce.
Tato  opatření  mohou  zahrnovat  přijímání  vrácených  výrobků  a  odpadu,  který zůstává  po 
použití těchto výrobků, jakož i následné nakládání s odpadem a finanční odpovědnost za tyto 
činnosti.  Tato  opatření  mohou  rovněž  zahrnovat  povinnost  poskytnout  veřejně  dostupné 
informace týkající se rozsahu, v jakém je výrobek opětovně použitelný a recyklovatelný.
2. Členské státy mohou přijmout vhodná opatření na podporu návrhů výrobků s cílem snížit 
jejich  dopad  na  životní  prostředí  a  vznik  odpadů  během  výroby  a  následného  používání 
výrobků  a  s  cílem  zajistit,  aby  využití  a  odstraňování  výrobků,  které  se  staly  odpadem, 
probíhalo v souladu s články 4 a 13.
Tato opatření mohou mimo jiné podporovat vývoj, výrobu a uvádění na trh takových výrobků, 
které jsou vhodné pro více použití, jsou trvanlivé po technické stránce a poté, co se stanou 
odpadem, jsou  vhodné  pro  řádné  a  bezpečné  využití  a  odstranění,  která  jsou  šetrná 
k životnímu prostředí.
Článek 9 - Předcházení vzniku odpadů
Komise po konzultaci všech zúčastněných subjektů předloží Evropskému parlamentu a Radě 
zprávy  s  případnými  návrhy  opatření nezbytných  k  podpoře  preventivních  opatření 
a k provádění programů předcházení vzniku odpadů podle článku 29, které zahrnují:
a) do konce roku 2011 průběžnou zprávu o vývoji tvorby odpadů a rozsahu předcházení 
vzniku  odpadů,  včetně formulace politiky  ekodesignu  výrobků,  která  by  se  zabývala 
jak vznikem odpadů, tak přítomností nebezpečných látek v odpadech, a to s ohledem 
na  podporu  technologií  zaměřených  na  trvanlivé,  opětovně  použitelné 
a recyklovatelné výrobky,
b) do  konce  roku  2011  formulace  akčního  plánu pro další  podpůrná  opatření 
na evropské  úrovni,  jejichž  cílem  by  bylo  zejména  změnit  současné  chování 
spotřebitelů,  c)  do  konce  roku  2014  stanovení  cílů  předcházení  vzniku  odpadů  a 
zrušení jeho závislosti na hospodářském růstu do roku 2020, založené na nejlepších 
dostupných postupech, včetně případné revize ukazatelů uvedených v čl. 29 odst. 4.
Článek 11 - Opětovné použití a recyklace
1. Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu opětovného použití výrobků a činností 
úpravy  za účelem  opětovného  použití,  zejména  tvorbou  a  podporou  sítí  pro  opravy 
a opětovné  použití,  využíváním  ekonomických  nástrojů,  kritérií  pro  veřejné  zakázky, 
množstevních cílů nebo jiných opatření.
Členské  státy  přijmou  opatření  na  podporu  vysoce  kvalitní  recyklace  a  schválí  za  tímto 
účelem  systémy  tříděného  sběru,  pokud  je  to  proveditelné  z  hlediska  technického, 
hospodářského
a  z  hlediska  životního  prostředí  a  je-li  to  nutné  pro  zaručení  nezbytných  norem  kvality  pro 
příslušná  odvětví  zabývající  se  recyklací. S  výhradou  čl.  10  odst.  2  bude  do  roku  2015 
stanoven tříděný sběr přinejmenším pro odpady z: papíru, kovu, plastu a skla.
2.  Za  účelem  dosažení  souladu  s  cíli  této  směrnice  a  přiblížení  se  k  evropské  recyklační 
společnosti s vysokou úrovní hospodárnosti využívání zdrojů přijmou členské státy opatření 
nezbytná k dosažení těchto cílů:
99

a)  zvýšit  do  roku  2020  nejméně  na  50  %  hmotnosti  celkovou  úroveň  přípravy 
k opětovnému použití recyklace alespoň u odpadů z materiálů, jako jsou papír kov, plast 
a  sklo,  pocházejících  z domácností  a  případně  odpady  jiného  původu,  pokud  jsou  tyto 
toky odpadů podobné odpadům z domácností;
b)  zvýšit  do  roku  2020  nejméně  na  70  %  hmotnosti  celkovou  úroveň  přípravy 
k opětovnému  použití  a recyklace  odpadů  a  jiných  druhů  materiálového  využití,  včetně 
zásypů,  při  nichž  jsou  jiné  materiály  nahrazeny  odpadem,  u  nikoliv  nebezpečných 
stavebních  a  demoličních  odpadů  s  výjimkou  v  přírodě  se  vyskytujících  materiálů 
uvedených na seznamu odpadů v kategorii 17 05 04.
Článek 29 - Programy předcházení vzniku odpadů
1.  Členské  státy  vypracují  v  souladu  s  články  1  a  4  programy  předcházení  vzniku  odpadů 
nejpozději do 12. prosince 2013.
Tyto  programy  jsou  buď  součástí  plánů  pro  nakládání  s  odpady  stanovených  v  článku  28 
nebo případně  součástí  jiných  programů  politiky  v  oblasti  životního  prostředí  nebo  fungují 
jako samostatné programy. Je-li některý z takových programů součástí plánu pro nakládání s 
odpady nebo jiných programů, stanoví se jasně opatření k předcházení vzniku odpadů.
2.  V  programech  stanovených  v  odstavci  1  se  uvádějí  cíle  předcházení  vzniku  odpadů. 
Členské  státy  popíší  stávající  opatření  k  předcházení  a  vyhodnotí  užitečnost  příkladů 
opatření uvedených v příloze IV nebo jiných náležitých opatření.
Účelem  těchto  cílů  a  opatření  je  přerušit  závislost  mezi  hospodářským  růstem  a  dopady 
na životní prostředí spojenými se vznikem odpadů.
3.  Členské  státy  určí  vhodná  konkrétní  kvalitativní  a  kvantitativní  kritéria  pro  opatření 
k předcházení  vzniku  odpadů přijatá  za účelem  sledování a  posouzení  pokroku,  jehož  bylo 
jejich  prostřednictvím  dosaženo,  a  mohou  určit  konkrétní  kvalitativní  nebo  kvantitativní  cíle 
a ukazatele, jiné než uvedené v odstavci 4, za stejným účelem.
4.  Ukazatele  pro  opatření  k  předcházení  vzniku  odpadů  mohou  být  přijaty  regulatorním 
postupem podle čl. 39 odst. 3.
5.  Komise  vytvoří  systém  pro  výměnu  informací  o  osvědčených  postupech  týkajících  se 
předcházení vzniku odpadů a vypracuje pokyny s cílem pomoci členským státům při přípravě 
programů.
Článek 30 - Hodnocení a přezkum plánů a programů
1.  Členské  státy  zajistí,  aby  byly  plány  pro  nakládání  s  odpady  a  programy  předcházení 
vzniku  odpadů  vyhodnoceny  alespoň  jednou  za  šest let  a  případně  revidovány 
a ve vhodných případech též v souladu s články 9 a 11.
2.  Evropská  agentura  pro  životní  prostředí  se  vyzývá,  aby  do  své  výroční  zprávy  zahrnula 
hodnocení pokroku při uskutečňování a provádění programů předcházení vzniku odpadů.
Článek 31 - Účast veřejnosti
1. Členské státy zajistí, aby příslušné zúčastněné subjekty a orgány a široká veřejnost měly 
možnost  účastnit  se  vypracování  plánů  pro  nakládání  s  odpady  a  programů  předcházení 
vzniku  odpadů  a  aby  k nim  měly  přístup,  jakmile  budou  stanoveny,  v  souladu  se  směrnicí 
2003/35/ES nebo případně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 
27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí. Plány 
a programy umístí na veřejně přístupnou internetovou stránku.
100

PŘÍLOHA  IV KE  SMĚRNICI  O  ODPADECH  - PŘÍKLADY  OPATŘENÍ  K  PŘEDCHÁZENÍ 
VZNIKU ODPADŮ PODLE ČLÁNKU 29

Opatření, která mohou ovlivnit rámcové podmínky týkající se vzniku odpadů
1. Používání plánovacích opatření nebo jiných ekonomických nástrojů na podporu účinného 
využívání zdrojů.
2. Podpora výzkumu a vývoje v oblasti dosahování čistších produktů a technologií spojených 
se  vznikem  menšího  množství  odpadů  a  šíření  a  využívání  výsledků  tohoto  výzkumu 
a vývoje.
3.  Vytvoření  účinných  a  smysluplných  ukazatelů  environmentálních  tlaků  souvisejících  se 
vznikem  odpadů,  které  má  přispět  k  předcházení  vzniku  odpadů  na  všech  úrovních, 
od srovnávání  produktů  na úrovni  Společenství  přes  činnost  orgánů  místní  správy  až 
po opatření na vnitrostátní úrovni.
Opatření, která mohou ovlivnit fázi návrhu a výroby a distribuce
4.  Podpora  ekodesignu  (systematické  začleňování  environmentálních  aspektů  do  návrhu
výrobku s cílem zlepšit vliv tohoto výrobku na životní prostředí během celého jeho životního 
cyklu).
5.  Poskytování  informací  o  technikách  předcházení  vzniku  odpadů  s  cílem  usnadnit 
v průmyslu používání nejlepších dostupných technik.
6.  Organizování  školení  na  úrovni  příslušných  orgánů,  zaměřených  na  zařazování 
požadavků týkajících se předcházení vzniku odpadů do povolení podle této směrnice a podle 
směrnice 96/61/ES.
7. Zavádění opatření k předcházení vzniku odpadů v zařízeních, která nespadají do oblasti
působnosti směrnice 96/61/ES. Tato opatření by případně mohla zahrnovat posouzení nebo 
plány předcházení vzniku odpadů.
8.  Využívání  kampaní  na  zvýšení  povědomí  veřejnosti  nebo  ustanovení  o  finanční, 
rozhodovací nebo jiné podpoře podnikání. Tato opatření mohou být zvláště účinná v případě, 
kdy  jsou  zaměřena  na  potřeby  malých  a  středních  podniků  a  jsou  jim  přizpůsobena  a  kdy 
působí prostřednictvím stávajících sítí podniků.
9. Využívání dobrovolných dohod, panelů spotřebitelů a výrobců nebo odvětvových jednání k 
tomu,  aby  si  příslušná  hospodářská  nebo  průmyslová  odvětví  stanovila  vlastní  plány  nebo 
cíle v oblasti předcházení vzniku odpadů nebo upravovala nehospodárné výrobky či obaly.
10.  Podpora  důvěryhodných  systémů  řízení  životního  prostředí,  včetně  systému  EMAS 
a normy ISO 14001.
Opatření, která mohou ovlivnit fázi spotřeby a použití
11. Ekonomické nástroje, například pobídky k nákupům šetrným k životnímu prostředí, nebo 
zavedení povinných plateb spotřebitelů za danou část nebo prvek obalu, které by jinak byly 
poskytnuty bezplatně.
12.  Využívání  kampaní  na  zvyšování  povědomí  a  poskytování  informací  zaměřených 
na širokou veřejnost nebo zvláštní skupinu spotřebitelů.
13. Podpora důvěryhodných ekoznaček.
14. Dohody s výrobci, například v oblasti využívání panelů pro výrobky podobných těm, které 
se pořádají v rámci integrovaných výrobkových politik nebo s maloobchodníky o dostupnosti 
informací o předcházení vzniku odpadů a výrobků s menším dopadem na životní prostředí.
15.  V  rámci  veřejných  a podnikových  výběrových  řízení  zařazení  kritérií  v  oblasti  životního 
prostředí a předcházení vzniku odpadů do výzev k podávání nabídek a do smluv, v souladu 
101

s  příručkou  o zadávání  veřejných  zakázek  v  oblasti  životního  prostředí,  kterou  zveřejnila 
Komise dne 29. října 2004.
16.  Podpora  opětovného  používání  nebo  oprav  vhodných  vyřazených  výrobků  nebo  jejich 
složek,  zejména  prostřednictvím  využívání  vzdělávacích,  ekonomických,  logistických  nebo 
jiných opatření, jako je například podpora nebo zřízení akreditovaných středisek pro opravy 
a opětovné použití a sítí zejména v hustě obydlených oblastech.
Směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (2012/19/EU)
Pozn.: původní čl. 11 = nově čl. 15, čl. 7 (opětovné použití jako celek) je nyní substituováno 
sběrem OEEZ k přípravě na opětovné použití, jinak jsou samozřejmě zahrnuty do celkových 
cílů v novém čl. 11, ale zde již se jedná o odpad

Článek 4 - Návrh výrobku 
Aniž  jsou  dotčeny  požadavky  právních  předpisů  Unie  o  řádném  fungování  vnitřního  trhu 
a o návrhu  výrobků,  včetně  směrnice  2009/125/ES,  zasazují  se  členské  státy  o  spolupráci 
mezi  výrobci  a provozovateli  recyklačních  zařízení  a  o  opatření  zaměřená  na  podporu 
návrhů  a  výroby  EEZ,  zejména  s  ohledem  na  snazší  opětovné  použití,  demontáž  a  využití 
OEEZ, jejich konstrukčních částí a materiálů. V této souvislosti členské státy přijmou vhodná 
opatření,  aby  byly  uplatňovány  požadavky  na  ekodesign usnadňující  opětovné  použití 
a zpracování  OEEZ stanovené  v  rámci  směrnice  2009/125/ES a  aby  výrobci  specifickými 
vlastnostmi návrhu nebo výrobními postupy nebránili opětovnému použití OEEZ, pokud tyto 
specifické  vlastnosti  návrhu  nebo  výrobní  postupy  nepředstavují  převažující  výhody, 
například s ohledem na ochranu životního prostředí nebo na požadavky na bezpečnost. 
Článek 6 - Odstraňování a přeprava sebraných OEEZ
1. Členské státy zakáží odstraňování OEEZ sebraných tříděným sběrem, která ještě nebyla 
zpracována postupem uvedeným v článku 8.
2.  Členské  státy  zajistí,  aby  byly  sběr  a  přeprava  OEEZ  sebraných  tříděným  sběrem 
prováděny  způsobem  umožňujícím  optimální  podmínky  pro přípravu  na  opětovné  použití 
a recyklaci, jakož i izolaci nebezpečných látek.
Aby  se  maximalizovala  příprava  na  opětovné  použití,  podporují  členské  státy,  aby  sběrné 
systémy nebo sběrná zařízení tam, kde je to vhodné, před jakoukoli další přepravou zajistily, 
že  OEEZ,  která  mají  být  připravena  k  opětovnému  použití,  jsou  na  sběrných  místech 
separována  od  jiných  OEEZ  sebraných  tříděným  sběrem,  zejména  tím,  že  umožní  přístup 
pracovníkům z center opětovného použití.
Článek 15
1.  S  cílem  usnadnit  přípravu  k  opětovnému  použití  a  řádné  a  k  životnímu  prostředí  šetrné 
zpracování  OEEZ,  včetně  údržby,  modernizace,  opravy  a  recyklace,  přijmou  členské  státy 
opatření  nezbytná  k zajištění  toho,  aby  výrobci  bezplatně  poskytli  informace  o  přípravě 
k opětovnému použití a zpracování ke každému novému druhu EEZ uváděnému poprvé na 
trh Unie do jednoho roku od jeho uvedení na trh. V míře, kterou potřebují střediska přípravy 
k opětovnému  použití  a  zařízení  pro zpracování  a  recyklaci  k  dosažení  souladu  s  touto 
směrnicí, musí tyto informace uvádět, jaké různé konstrukční části a materiály EEZ obsahují 
a na jakém místě se nebezpečné látky a směsi v EEZ vyskytují. Výrobci EEZ tyto informace 
zpřístupní střediskům přípravy k opětovnému použití a zařízením pro zpracování a recyklaci 
v podobě manuálů nebo v elektronické podobě (např. CD-ROM, on-line služby).
102

Směrnice  o  omezení  používání  některých  nebezpečných  látek  v  elektrických 
a elektronických zařízeních (2011/65/EU)

Článek 4 - Prevence 
1. Členské státy zajistí, aby EEZ uváděná na trh včetně kabelů a náhradních dílů pro jejich 
opravy nebo opětovné použití, modernizaci funkcí nebo zvýšení kapacity neobsahovaly látky 
uvedené v příloze II.
2. Pro účely této směrnice se u homogenních materiálů toleruje nejvýše maximální hodnota 
hmotnostní  koncentrace  uvedená  v  příloze  II.  Komise  přijme prostřednictvím  aktů 
v přenesené pravomoci v souladu s článkem 20 a za podmínek stanovených v článcích 21 
a 22 podrobná pravidla pro dodržování těchto maximálních hodnot hmotnostní koncentrace, 
mimo jiné s ohledem na povrchovou úpravu.
3. Odstavec 1 se použije na zdravotnické prostředky a na monitorovací a kontrolní přístroje 
uvedené  na  trh  od  22.  července  2014,  na  diagnostické  zdravotnické  prostředky  in  vitro 
uvedené  na  trh  od  22.  července  2016  a  na  průmyslové  monitorovací  a  kontrolní  přístroje 
uvedené na trh od 22. července 2017.
4.  Odstavec  1  se  nepoužije  na  kabely  nebo  náhradní  díly  pro  opravy,  opětovné  použití, 
modernizaci funkcí nebo zvýšení kapacity:
a) EEZ uvedených na trh před 1. červencem 2006;
b) zdravotnických prostředků uvedených na trh před 22. červencem 2014;
c)  diagnostických  zdravotnických  prostředků  in  vitro  uvedených  na  trh  před  22. 
červencem 2016;
d) monitorovacích a kontrolních přístrojů uvedených na trh před 22. červencem 2014;
e)  průmyslových  monitorovacích  a  kontrolních  přístrojů uvedených  na  trh  před  22. 
červencem 2017;
f) EEZ, která využívají výjimku a byla uvedena na trh před koncem její platnosti, pokud 
jde o tuto zvláštní výjimku.
5.  Odstavec  1  se  nepoužije  na  náhradní  díly  získané  z  EEZ  uvedených  na  trh  před
1. červencem 2006 a znovu použité v zařízeních uvedených na trh před 1. červencem 2016 
za předpokladu,  že se opětovné  použití  uskutečňuje  v  rámci  kontrolovatelného uzavřeného 
systému  zpětného  odběru  mezi  podniky  a  že  spotřebitel  je  o  opětovném  použití  dílů 
informován.
Směrnice  o  bateriích a  akumulátorech  a  odpadních  bateriích  a  akumulátorech 
(2006/66/ES)
Článek 4 - Zákazy 

1. Aniž je dotčena směrnice 2000/53/ES, členské státy zakáží uvádění na trh:
a) všech baterií a akumulátorů, které obsahují více než 0,0005 % hmotnostních rtuti, bez 
ohledu na to, zda jsou či nejsou zabudované do zařízení, a
b)  přenosných  baterií  a  akumulátorů,  které  obsahují  více  než  0,002  %  hmotnostních 
kadmia, včetně baterií a akumulátorů zabudovaných do zařízení.
2.  Zákaz  stanovený  v  odst. 1  písm.  a)  se nevztahuje na  knoflíkové  články  s  obsahem  rtuti 
nepřesahujícím 2 % hmotnostní.
3.  Zákaz  stanovený  v  odst.  1  písm.  b)  se  nevztahuje  na  přenosné  baterie  a  akumulátory 
určené pro použití v:
a) nouzových a poplašných systémech, včetně nouzového osvětlení;
103

b) zdravotnických přístrojích nebo
c) bezšňůrových elektrických nástrojích.
Článek 5 - Zlepšení vlivu na životní prostředí
Členské státy, na jejichž území jsou usazeni výrobci, podporují výzkum a zlepšení celkového 
vlivu  baterií  a  akumulátorů  na  životní  prostředí  po  celou  dobu  jejich  životního  cyklu,  jakož 
i vývoj  baterií  a akumulátorů  se  sníženým  obsahem  nebezpečných  látek  nebo  baterií 
a akumulátorů,  které  obsahují  méně  znečišťující  látky  nahrazující  především  rtuť,  kadmium 
a olovo, a jejich uvádění na trh.
Směrnice o vozidlech s ukončenou životností (2000/53/ES)
Článek 4 - Prevence vzniku odpadu

1. V zájmu podpory prevence vzniku odpadu podporují členské státy zejména:
a)  výrobce  vozidel  ve  spolupráci  s  výrobci  materiálů  a  vybavení,  aby  ve  vozidlech 
omezili  používání  nebezpečných  látek  a  snižovali  je  v  nejvyšší  možné  míře  počínaje 
projektováním  vozidel,  zejména  aby  předcházeli  jejich  úniku  do  životního  prostředí, 
usnadnili recyklaci a vyhnuli se nutnosti odstraňovat nebezpečný odpad;
b) projektování a konstrukci nových vozidel, které plně respektují a usnadňují demontáž, 
opětné  použití  a  využití,  zejména  recyklaci  vozidel  s  ukončenou  životností  a  jejich 
součástí a materiálů;
c)  konstruktéry  vozidel  ve  spolupráci  s  výrobci  materiálů  a  vybavení,  aby  začleňovali 
rostoucí množství recyklovaných materiálů do vozidel a jiných výrobků, v zájmu rozvoje 
trhu s recyklovanými materiály.
2. 
a) Členské státy zajistí, aby materiály a součásti vozidel uvedené na trh po 1. červenci 
2003  neobsahovaly  olovo,  rtuť,  kadmium  nebo  šestimocný  chrom  kromě  případů 
uvedených v příloze II a za podmínek v ní upřesněných;
b)  postupem  podle  článku 11  Komise pravidelně  pozměňuje,  v závislosti na vědeckém 
a technickém pokroku, přílohu II, aby:
i)  případně  stanovila  maximální  hodnoty  koncentrace,  do  jejichž  výše  bude 
tolerován  výskyt  látek  uvedených  v  písmenu  a)  ve  specifických  materiálech 
a součástech vozidel;
ii) vyňala určité materiály a součásti vozidel z ustanovení písmene a), je-li použití 
dotčených látek nevyhnutelné;
iii) vypustila materiály a součásti vozidel z přílohy II, je-li možné se použití těchto 
látek vyhnout;
iv) určila podle podbodů i) a ii) materiály a součásti vozidel, které lze před dalším 
zpracováním  odstranit;  tyto  materiály  a  součásti  jsou  označeny  nebo  jiným 
vhodným způsobem identifikovány.
c)  Komise  poprvé  pozmění  přílohu  II  nejpozději  do  21.  října  2001.  V  žádném  případě 
nesmí být žádná z výjimek uvedených v příloze II vypuštěna před 1. lednem 2003.
Směrnice  o  obalech  a  obalových  odpadech  (94/62/ES  ve  znění  směrnice  2004/12/ES, 
2005/20/ES a 2013/2/EU)

Článek 4 - Prevence
104

1.  Členské  státy  zajistí,  aby  vedle  opatření  k  prevenci  vzniku  obalových  odpadů,  přijatých 
podle článku 9, byla prováděna další preventivní opatření.
Těmito dalšími opatřeními mohou být vnitrostátní programy, plány na zavedení odpovědnosti 
výrobce  za  minimalizaci  vlivu  obalů  na  životní  prostředí  nebo  podobné  akce,  schvalované 
podle potřeby po konzultaci s hospodářskými subjekty a zaměřené na koordinaci a využívání 
řady  podnětů  rozvíjených  v  rámci  členských  států  v  oblasti  prevence.  Tyto  akce musí  být 
v souladu s cíli této směrnice určenými v čl. 1 odst. 1.
2.  Komise  je  v  souladu  s  článkem  10  nápomocna  při  podpoře  prevence  tím,  že  podporuje 
vývoj  vhodných  evropských  norem.  Cílem  těchto  norem je  minimalizace  vlivu  obalů 
na životní prostředí v souladu s články 9 a 10.
3.  Komise  podle  potřeby  předloží  návrhy  opatření,  jimiž  se  posílí  a  dokončí  prosazování 
základních požadavků a zajistí, že nový obal je uveden na trh pouze tehdy, přijal-li výrobce 
všechna nezbytná opatření k minimalizaci jeho vlivu na životní prostředí, aniž by to ovlivnilo 
základní funkce obalu.
Článek 5
Členské státy mohou v souladu se Smlouvou podporovat systémy opakovaného použití těch 
obalů, které lze opakovaně použít způsobem příznivým pro životní prostředí.
Článek 9 - Základní požadavky
1. Členské státy zajistí, aby po uplynutí tří let od vstupu této směrnice v platnost směly být 
uváděny na trh pouze obaly, které vyhovují všem základním požadavkům stanoveným touto 
směrnicí, včetně přílohy II.
2.  Ode  dne  stanoveného  v  čl.  22  odst.  1  budou  členské  státy  předpokládat  splnění  všech 
základních požadavků stanovených touto směrnicí, včetně přílohy II, v případě obalů, které 
vyhovují:
a)  všem  příslušným  harmonizovaným  normám,  jejichž  referenční  čísla  byla  zveřejněna 
v Úředním  věstníku  Evropských  společenství.  Členské  státy  zveřejní  referenční  čísla 
vnitrostátních norem použitá pro přejímání těchto harmonizovaných norem;
b) příslušným vnitrostátním normám uvedeným v odstavci 3, pokud v oblastech, kterých 
se takové normy týkají, neexistují žádné harmonizované normy.
3.  Členské  státy  sdělí  Komisi  znění  svých  vnitrostátních  norem  podle  odst.  2  písm.  b), 
o kterých se domnívají, že jsou ve shodě s požadavky stanovenými v tomto článku. Komise 
neprodleně předá znění těchto norem ostatním členským státům.
Členské  státy  zveřejní  odkazy  na  tyto  normy.  Komise  zajistí  jejich  uveřejnění  v  Úředním 
věstníku Evropských společenství.
4. Pokud má členský stát nebo Komise za to, že normy, jichž se týkají ustanovení odstavce 
2, nesplňují zcela základní požadavky stanovené v odstavci 1, Komise nebo dotyčný členský 
stát  předloží  záležitost  s  udáním  důvodu  výboru  zřízenému  směrnicí  83/189/EHS.  Výbor 
neprodleně zaujme stanovisko.
Na základě stanoviska výboru Komise uvědomí členské státy, zda je či není nutné stáhnout 
tyto normy ze zveřejnění podle odstavců 2 a 3.
Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.
§ 1 - Předmět úpravy 
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje 
a)  pravidla  pro  předcházení  vzniku  odpadů  a  pro  nakládání  s  nimi  při  dodržování  ochrany 
životního prostředí, ochrany lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje1a) a při omezování 
105

nepříznivých dopadů využívání přírodních zdrojů a zlepšování účinnosti tohoto využívání, 
§ 3 - Pojem odpad 
(1) Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí 
zbavit. 
(2)  Ke  zbavování  se  odpadu  dochází  vždy,  kdy  osoba  předá  movitou  věc  k  využití  nebo 
k odstranění  ve  smyslu  tohoto  zákona  nebo  předá-li  ji  osobě  oprávněné  ke  sběru  nebo 
výkupu  odpadů  podle  tohoto  zákona  bez  ohledu  na  to,  zda  se  jedná  o  bezúplatný  nebo 
úplatný  převod.  Ke  zbavování  se  odpadu  dochází  i  tehdy,  odstraní-li  movitou  věc  osoba 
sama. 
(3)  Pokud  vlastník  v  řízení  o  odstranění  pochybností  podle  odstavce  8 neprokáže  opak, 
úmysl zbavit se movité věci se předpokládá, pokud její původní účelové určení zaniklo. 
(4) Osoba má povinnost zbavit se movité věci, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc 
ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu. 
(5) Movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této 
věci, se nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud 
a) vzniká jako nedílná součást výroby, 
b) její další využití je zajištěno, 
c)  její  další  využití  je  možné  bez  dalšího  zpracování  způsobem  jiným,  než  je  běžná 
výrobní praxe, a
d)  její  další  využití  je  v  souladu  se  zvláštními  právními  předpisy  a  nepovede 
k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví. 
(6)  Některé  druhy  odpadu  přestávají  být  odpadem,  jestliže  poté,  co  byl  odpad  předmětem 
některého ze způsobů využití, splňuje tyto podmínky: 
a) věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, 
b) pro věc existuje trh nebo poptávka, 
c)  věc  splňuje  technické  požadavky pro  konkrétní  účely  stanovené  zvláštními  právními 
předpisy nebo normami použitelnými na výrobky, 
d)  využití  věci  je  v  souladu  se  zvláštními  právními  předpisy  a  nepovede  k  nepříznivým 
dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví a 
e)  věc  splňuje  další  kritéria,  pokud  jsou  pro  určitý  typ  odpadu  stanovena  přímo 
použitelným předpisem Evropské unie). 
(7) Pro konkrétní způsoby použití vedlejších produktů podle odstavce 5 a výrobků z odpadů 
podle odstavce 6 musí být splněna kritéria pro využití odpadů, pokud jsou stanovena. 
(8)  V  pochybnostech,  zda  se  movitá  věc  považuje  za  odpad,  rozhoduje  krajský  úřad  na 
žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední. 
(9) Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu může 
stanovit  vyhláškou  kritéria  upřesňující,  kdy  movitá  věc  může  být  považována  za  vedlejší 
produkt a nikoli odpad a kdy odpad přestává být odpadem. 
§ 9a - Hierarchie způsobů nakládání s odpady 
(1)  V  rámci  odpadového  hospodářství  musí  být  dodržována  tato  hierarchie  způsobů 
nakládání s odpady:
a) předcházení vzniku odpadů,
106

b) příprava k opětovnému použití,
c) recyklace odpadů,
d) jiné využití odpadů, například energetické využití,
e) odstranění odpadů.
(2)  Od  hierarchie  způsobů  nakládání  s  odpady  je  možno  se odchýlit,  pokud  se  na  základě 
posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním 
prokáže, že je to vhodné.
§ 10 - Předcházení vzniku odpadů 
(1)  Každý  má  při  své  činnosti  nebo  v  rozsahu  své  působnosti povinnost předcházet  vzniku 
odpadů,  omezovat  jejich  množství  a  nebezpečné  vlastnosti;  odpady,  jejichž  vzniku  nelze 
zabránit,  musí  být  využity,  případně  odstraněny  způsobem,  který  neohrožuje  lidské  zdraví 
a životní prostředí a který je v souladu s tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy. 
(2) Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky, je povinna 
tyto  výrobky  vyrábět  tak,  aby  omezila  vznik  nevyužitelných  odpadů  z  těchto  výrobků, 
zejména pak nebezpečných odpadů. 
(3) Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která uvádí na trh výrobky, je 
povinna uvádět v průvodní dokumentaci výrobku, na obalu, v návodu na použití nebo jinou 
vhodnou  formou  informace  o  způsobu  využití  nebo  odstranění  nespotřebovaných  částí 
výrobků. 
§ 31a
(1) Na trh nebo do oběhu je zakázáno uvádět
a)  baterie  nebo  akumulátory,  které  obsahují  více  než  0,0005  %  hmotnostních  rtuti, 
bez ohledu  na  to,  zda  jsou  či  nejsou  zabudované  do  elektrozařízení  nebo  do  jiných 
výrobků, s výjimkou knoflíkových článků s obsahem rtuti nepřesahujícím 2 % hmotnostní, 
a
b)  přenosné  baterie  nebo  akumulátory,  které  obsahují  více  než  0,002  %  hmotnostních 
kadmia,  včetně  baterií  a  akumulátorů  zabudovaných  do  elektrozařízení  nebo  do  jiných 
výrobků.
(2)  Zákaz  stanovený  v  odstavci  1  písm.  b)  se  nevztahuje  na  přenosné  baterie  nebo 
akumulátory,  které  byly  uvedeny  na  trh  v  některé  členské  zemi  Evropských  společenství 
před 27. zářím 2008, nebo které jsou určené pro použití v
a) nouzových nebo poplašných systémech, včetně nouzového osvětlení,
b) zdravotnických přístrojích, nebo
c) bezšňůrových elektrických nástrojích.
(3)  Výrobce  elektrozařízení  nebo  jiných  výrobků,  které  vyžadují  zabudování  baterií  nebo 
akumulátorů,  je  povinen  tyto  výrobky  navrhovat  tak,  aby  z  nich  bylo  možné  použité  nebo 
odpadní  baterie  nebo akumulátory  snadno  a  bezpečně  vyjmout.  K  elektrozařízením  nebo 
jiným  výrobkům,  v  nichž  jsou  zabudovány  baterie  nebo  akumulátory,  je  výrobce  povinen 
připojit návod, jak lze baterie nebo akumulátory bezpečně vyjmout, včetně informace o typu 
zabudovaných  baterií  nebo  akumulátorů.  Výrobce,  distributor  a  poslední  prodejce  jsou 
povinni zajistit, aby byl tento návod předáván společně s výrobkem.
(4)  Povinnosti  uvedené  v  odstavci  3  se  nevztahují  na  výrobce  elektrozařízení  nebo  jiných 
výrobků,  pro které  je  z  důvodu bezpečnosti,  výkonu,  léčebných  důvodů  nebo  z  důvodu 
uchování  údajů  nezbytné  zabezpečit  nepřetržitou  dodávku  elektrického  proudu  vyžadující 
stálé spojení mezi elektrozařízením nebo jiným výrobkem a baterií nebo akumulátorem.
107

§ 37j
Uvádění elektrozařízení na trh
(1) Výrobce elektrozařízení zajistí, aby elektrozařízení bylo navrženo a vyrobeno tak, aby se 
usnadnila demontáž a využití, zejména opětovné použití těchto elektrozařízení a materiálové 
využití  elektroodpadu,  jeho  komponentů  a  materiálů  v souladu  s  právními  předpisy 
na ochranu životního prostředí a právními předpisy na ochranu veřejného zdraví.31o)
§ 37l
Zpracování elektroodpadu
(1)  Výrobce  elektrozařízení  vytvoří  systém  pro  zpracování  elektroodpadu  za  použití 
nejlepších dostupných technik31s) jeho zpracování, využívání a materiálového využívání.
(2) Výrobce elektrozařízení poskytne zpracovatelům elektroodpadu veškeré informace, které 
jsou  nutné  k  jeho  zpracování,  především  údaje  o  obsažených  nebezpečných  látkách, 
možnostech  opětovného  použití  elektrozařízení  a  materiálového  využití  elektroodpadu, 
případně  způsobu  jejich  odstranění.  Tyto  informace  výrobce  elektrozařízení  poskytne  pro 
každý typ nového elektrozařízení do jednoho roku od data uvedení výrobku na trh. Informace 
poskytne  v  návodech  na  použití  nebo  na technickém  nosiči  dat  nebo  prostředky  dálkové 
komunikace.
§ 37m
Využívání elektroodpadu

(2)  Zpětně  odebraná  a  odděleně  sebraná  elektrozařízení  se  před  předáním  zpracovateli 
přednostně opětovně použijí jako celek. Opětovně lze použít pouze elektrozařízení či jejich 
komponenty, které splňují požadavky příslušných právních předpisů.
Zákon o obalech č. 477/2001 Sb.
§ 3 - Prevence
(1) Osoba, která uvádí na trh obal, je povinna zajistit, aby hmotnost a objem obalu byly co 
nejmenší  při  dodržení  požadavků  kladených  na  balený  výrobek  a  při  zachování  jeho 
přijatelnosti  pro  spotřebitele  nebo  jiného  konečného  uživatele,  s  cílem  snížit  množství 
odpadu z obalů, který je nutno odstranit.
(2) Je-li obal pro určitý výrobek zhotoven v souladu s harmonizovanými českými technickými 
normami 7a), považují se požadavky podle odstavce 1 za splněné.
§ 4 - Podmínky uvádění obalů na trh
(1)  Osoba,  která  uvádí  na  trh  obal,  balený  výrobek  nebo  obalový  prostředek,  je  povinna 
zajistit, ab
a)  koncentrace  látek  uvedených  v  Seznamu  dosud  klasifikovaných  nebezpečných 
chemických  látek  8)  v  obalu  nebo  obalovém  prostředku  byla  v  souladu  s  limitními 
hodnotami  stanovenými  zvláštními  právními  předpisy,  9)  vzhledem  k  přítomnosti  těchto 
látek  v  emisích,  popelu  nebo  výluhu  v  případě  spalování  nebo  skládkování  odpadu 
vzniklého z tohoto obalu nebo obalového prostředku;
b) součet koncentrací olova, kadmia, rtuti a chromu s oxidačním číslem VI v obalu nebo 
obalovém prostředku nepřekročil hodnotu 100 mikrogramů/g (dále jen "limitní hodnota");
c) obal  nebo  obalový  prostředek  po  použití,  pro  které  byl  určen,  po  vynětí  výrobku 
nebo všech  jeho  zbytků  obvyklým  způsobem,  byl  dále  opakovaně  použitelný  nebo  aby 
108

odpad  z tohoto  obalu  nebo  obalového  prostředku  byl  využitelný  za  obvyklých  podmínek 
alespoň jedním z těchto postupů:
1.  procesem,  kterým  jsou  odpady  z  obalů  nebo  obalových  prostředků  nebo  jejich 
zbytky  případně  spolu  s  dalšími  materiály  přeměněny  ve  výrobek  nebo  surovinu 
(dále jen "recyklace"),
2. přímým spalováním za uvolňování energie hořením, a to samostatně nebo spolu 
s jiným odpadem a se zužitkováním získaného tepla (dále jen "energetické využití"),
3.  aerobním  zpracováním  nebo  anaerobním  zpracováním  biologicky  rozložitelných 
složek  tohoto  odpadu  za  kontrolovaných  podmínek  a  s  použitím  mikroorganismů 
za vzniku  stabilizovaných  organických  zbytků  nebo  metanu  (dále  jen  "organická 
recyklace"); skládkování se za organickou recyklaci nepovažuje.
(2)  Ustanovením  odstavce 1  písm.  c)  nejsou  dotčena  ustanovení  vztahující  se  k  nakládání 
s odpady podle zvláštního právního předpisu.
(3) Jestliže je obal nebo obalový prostředek zhotoven v souladu s harmonizovanými českými 
technickými normami 7a), považují se požadavky podle odstavce 1 za splněné.
(4)  Limitní  hodnota  podle  odstavce  1  písm.  b)  se  nestanovuje  u  obalů  a  obalových 
prostředků vyrobených výhradně z olověného křišťálového skla.
(5)  Překročení  limitní  hodnoty  podle  odstavce  1  písm.  b)  je  možné  ve  skleněných  obalech 
a obalových prostředcích, jestliže
a)  během  výrobního  procesu  není  do  obalu  nebo  obalového  prostředku  záměrně 
zavedeno  žádné  olovo,  kadmium,  rtuť  nebo  chróm  s  oxidačním  číslem  VI;  záměrným 
zavedením se pro účely tohoto zákona v souladu s právem Evropských společenství 9b) 
rozumí  proces  úmyslného  použití  určité  látky  k  vytvoření  obalu  nebo  obalového 
prostředku  tak,  aby  tato  látka  byla  přítomna  ve  vyrobeném  obalu  nebo  obalovém 
prostředku  s  tím,  že  bude  nositelem  určité  specifické  charakteristiky,  vzhledu  či  jakosti 
obalu; za záměrné zavedení se nepovažuje využívání recyklovaných materiálů pro výrobu 
obalů  nebo  obalových  prostředků  v  případech,  kdy  určitá  část  recyklovaných  materiálů 
může obsahovat určitá regulovaná množství těžkých kovů,
b) k překročení limitní hodnoty dojde pouze v důsledku přidání recyklovaných materiálů a
c)  výrobce  obalu  nebo  obalového  prostředku  provádí  jedenkrát  měsíčně  měření 
koncentrace  těžkých  kovů  ve  vzorcích  výroby,  které  reprezentují  normální  a pravidelnou 
výrobní  činnost.  Tyto  vzorky  se  odebírají  z  každého  jednotlivého  tavicího  agregátu. 
Naměřené  hodnoty  koncentrace  těžkých  kovů  se  evidují  a  ohlašují  způsobem,  který 
stanoví příloha č. 5 k tomuto zákonu.
(6)  Překročení  limitní  hodnoty podle  odstavce 1  písm.  b)  je  možné  u  plastových přepravek 
a plastových palet, jestliže
a) během výrobního procesu nebo během distribuce není do těchto přepravek nebo palet 
záměrně zavedeno žádné olovo, kadmium, rtuť nebo chróm s oxidačním číslem VI,
b) k překročení limitní hodnoty dojde pouze v důsledku přidání recyklovaných materiálů,
c)  přepravky  nebo  palety  jsou  vyrobeny  recyklačním  procesem,  do  kterého  vstupuje 
pouze  takový  recyklovaný  materiál,  který  vznikl  recyklací  jiných  plastových  přepravek 
nebo  palet,  a  vstup  dalšího  materiálu  mimo  tento recyklační  cyklus  je  omezen 
na nejmenší přípustnou míru a nepřesahuje v žádném případě 20 % hmotnosti materiálu 
použitého k výrobě těchto přepravek nebo palet a
d)  materiál,  z  něhož  jsou  přepravky  nebo  palety  vyrobeny,  je  na  nich  viditelně  označen
v souladu s právem Evropských společenství.
§ 5
109

(1) Osoba, která uvádí na trh obal, je povinna
a)  na  požádání  předložit  kontrolním  orgánům  technickou  dokumentaci  nezbytnou 
k prokázání splnění povinností stanovených v § 3 a 4, s tím, že informace podle odstavce 
2  písm.  b)  pro  účely  kontroly  nahrazuje  dokumentaci  k  prokázání  splnění  povinností 
stanovených v § 4,
b) průkazně informovat své odběratele o tom, že obal splňuje požadavky stanovené v § 3 
a §4.
(2) Osoba, která uvádí na trh obalový prostředek, je povinna
a)  na  požádání  předložit  kontrolním  orgánům  technickou  dokumentaci  nezbytnou 
k prokázání splnění povinností stanovených v § 4,
b)  průkazně  informovat  své  odběratele o  tom,  že  obalový prostředek  splňuje  požadavky 
stanovené
v § 4.
§ 7 - Opakovaně použitelné obaly
(1)  Osoba,  která  uvádí  na  trh  nebo  do  oběhu  výrobky,  jejichž  obaly  jsou  opakovaně 
použitelné, je  povinna  učinit  organizační,  technická  nebo  finanční  opatření  odpovídající 
kritériím,  která  jsou  stanovena  v příloze  č.  2  k  tomuto  zákonu a  která  umožňují  opakované 
použití obalů.
(2)  Náležitosti  těchto  opatření  a  způsob  a  postup  opakovaného  použití  stanoví  příslušná 
harmonizovaná česká technická norma 7a).
§ 8 - Vratné obaly
Osoba,  která  uvádí  na  trh  nebo  do  oběhu  výrobky,  jejichž  obaly  jsou  vratné,  je  povinna 
zajistit  opakované  použití  těchto  obalů  podle  bodu  B.  1  nebo  B.  2  přílohy  č.  2  k  tomuto 
zákonu nebo využití odpadů z těchto obalů podle § 12.
§ 9 - Vratné zálohované obaly
(1) Pokud je součástí opatření podle § 8 účtování zvláštní peněžní částky (dále jen "záloha"), 
která  je  přímo  vázána  k  vratnému  obalu  použitému  k  prodeji  výrobku  a  jejíž  vrácení  po 
vrácení  tohoto  obalu  je  kupujícímu  při  prodeji  výrobku  zaručeno,  je  tento  obal  vratným 
zálohovaným obalem podle tohoto zákona.
(2)  Osoby  jsou  povinny  dodržovat  výši  zálohy  vratných  zálohovaných  obalů  stanovenou 
prováděcím právním předpisem.
(3) Osoba, která uvádí na trh výrobky ve vratných zálohovaných obalech, je povinna označit 
tyto obaly jako vratné zálohované obaly způsobem, který stanoví prováděcí právní předpis.
(4) Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech, je 
povinna vykupovat tyto vratné zálohované obaly bez omezení množství a bez vázání tohoto 
výkupu na nákup zboží.
(5)  Osoba,  která  uvádí  na  trh  nebo  do  oběhu  výrobky  ve  vratných  zálohovaných  obalech 
prodejem spotřebiteli v provozovně, je povinna zajistit, aby tyto vratné zálohované obaly byly 
v této provozovně vykupovány po celou provozní dobu.
(6)  Osoba,  která  uvádí  na  trh  nebo  do  oběhu  výrobky  ve  vratných  zálohovaných  obalech 
jinak než prodejem spotřebiteli, je povinna informovat osoby, které uvádějí výrobky v těchto 
obalech na trh nebo je uvádějí do oběhu prodejem spotřebiteli, o připravované změně druhu 
vratného  zálohovaného  obalu  nebo  o  ukončení  výkupu  vratného  zálohovaného  obalu 
nejméně 6 měsíců před provedením této změny nebo před ukončením výkupu; po tuto dobu 
nesmí být výkup těchto vratných zálohovaných obalů zastaven.
110

(7)  Oznámí-li  osoba,  která  uvedla  na  trh  nebo  do  oběhu  vratné  zálohované  obaly, 
že přestává  používat  dosud  zálohovaný  obal,  je  povinna  tento  vratný  zálohovaný  obal 
odebírat  zpět  za  podmínek  platných  pro  dosud  zálohovaný  obal  po  dobu  nejméně  1  roku 
od posledního uvedení tohoto obalu na trh nebo do oběhu.
(8) Ustanovením odstavců 3 až 7 nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů. 
(9)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  výši  zálohy pro  vybrané  druhy  vratných  zálohovaných 
obalů nebo pro vratné zálohované obaly určené pro vybrané druhy výrobků.
(10)  Osoba,  která  uvádí  do  oběhu  nápoje v  obalech,  které  nejsou  vratnými  zálohovanými 
obaly,  je  povinna  nabízet  stejné  nápoje  rovněž  ve  vratných  zálohovaných  obalech,  pokud 
jsou v nich tyto nápoje uváděny na trh. Tato povinnost se nevztahuje na osoby uvádějící tyto 
nápoje do oběhu na prodejní ploše menší než 200 m2.
Nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v 
elektrických a elektronických zařízeních
§ 4 - Omezení používání některých nebezpečných látek

(1)  Elektrozařízení  uváděná  na  trh  nesmí  obsahovat  nebezpečné  látky,  jež  stanoví  příloha 
č. 1 k tomuto nařízení, pokud není dále stanoveno jinak. Zákaz obsahu nebezpečných látek 
v elektrozařízeních  podle  přílohy  č.  1  k  tomuto  nařízení  se týká  též  obsahu  těchto  látek 
v kabelech a náhradních dílech pro jejich opravy nebo opětovné použití, modernizaci funkcí 
nebo zvýšení kapacity.
111

PŘÍLOHA 3
Stručný souhrn stávajících opatření k předcházení vzniku odpadů stanovených 
ve stávajícím Plánu odpadového hospodářství ČR 

Stávající  prevenční  opatření  odpadového  hospodářství  jsou  součástí  doposud  platného 
Plánu odpadového hospodářství  ČR  v kapitole  3.1.  Opatření  k předcházení  vzniku  odpadů, 
omezování  jejich  množství  a  nebezpečných  vlastností.  Kapitola  obsahuje  12  samostatných 
opatření  (písm.  a  – l).  Plán  odpadového  hospodářství  ČR  (dále  jen  "POH")  je  pravidelně 
vyhodnocován formou tzv. Hodnotících zpráv o plnění nařízení vlády č. 197/2003 Sb. 
a)  Iniciovat  a  podporovat  všemi  dostupnými  prostředky  změny  výrobních  postupů 
směrem  k nízkoodpadovým  až  bezodpadovým  technologiím  a  v  případě  vzniku 
odpadů k jejich vyššímu využívání.

Nástroje  hodnocení: projekty  vědy  a  výzkumu,  míra  ekonomické  podpory  programů 
(SFŽP,  OPŽP),  závazné  podmínky  provozu  stanovené  v  integrovaných  povoleních 
vycházejících z BAT.
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: plněn bez výhrad.
b)  Zpracovat  analýzy  možnosti  náhrady  materiálů  a  výrobků,  které  po  ukončení 
životnosti při následném využívání nebo odstraňování, by mohly mít nepříznivý vliv na 
zdraví lidí a životní prostředí.

Nástroje hodnocení: projekty vědy a výzkumu, Národní program čistší produkce.
Stav  plnění  úkolu  dle  hodnotících  zpráv: plněn s výhradami  (konkrétní  úkol 
ke zpracování analýzy nebyly včas formulovány ani zadány).
c)  Nahrazovat,  za  předpokladu, že  je  to  technicky  a  ekonomicky  možné,  nebezpečné 
materiály a složky používané jako suroviny méně nebezpečnými
.
Nástroje hodnocení: legislativní úpravy, projekty vědy a výzkumu.
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: plněn bez výhrad.
d) Minimalizovat objem a hmotnost výrobků při zachování jejich funkčních vlastností;
Nástroje hodnocení: Národní program čistší produkce, Národní program označování 
ekologicky šetrných výrobků, projekty vědy a výzkumu.
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: plněn bez výhrad.
e) Vytvářet podmínky k podpoře vratných opakovaně použitelných obalů.
Nástroje  hodnocení: bilance  obalů  uvedených  na  trh  klienty  autorizované  obalové 
společnosti, projekty vědy a výzkumu, LCA analýza, legislativní úpravy.
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: plněn bez výhrad.
f)  Podporovat  všemi  dostupnými  prostředky  zavedení  systémů  environmentálního 
řízení,  především  systém  Mezinárodní  organizace  pro  normalizaci,  Národní  program 
zavedení systémů řízení podniků a auditů z hlediska ochrany životního prostředí.

112

Nástroje  hodnocení: počty  společností  s certifikacemi  (ISO  14001,  EMAS,  program 
CERTIFIKACE, program TRH MPO apod.), výše finančních prostředků na certifikace, 
podpora SFŽP.
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: plněn bez výhrad.
g) Využívat v rámci jednotlivých odvětví Národní program čistší produkce a programy 
Státního fondu životního prostředí České republiky pro šíření a podporu preventivních 
postupů k omezení vzniku odpadů a jejich nebezpečných vlastností.

Nástroje  hodnocení: činnost  Národního  centra  čistší  produkce,  realizace  projektu 
Partnerství  pro  udržitelnou  spotřebu  a  výrobu  (USV),  projekty  vědy  a  výzkumu, 
podpora SFŽP a OPŽP. 
Stav  plnění  úkolu  dle  hodnotících  zpráv: plněn  s výhradami  (budoucnost  existence 
Centra čistší produkce).
h) Usilovat na všech úrovních veřejné správy o efektivní změny v řízení odpadového 
hospodářství vedoucí ke zvýšení kvality řízení a odpovědnosti při rozhodování.

Nástroje  hodnocení: projekty  vědy  a  výzkumu,  provoz  informačního  portálu 
Infoodpady, akreditovaný vzdělávací kurz, zpracování metodik, metodická vedení.
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: plněn bez výhrad.
i)  Usilovat  o  změnu  chování  podnikatelské  i  občanské  sféry  směrem 
k upřednostňování  výrobků  příznivých  z  hlediska  jejich  vlivu  na  zdraví  lidí  a  životní 
prostředí.

Nástroje  hodnocení: podpora  Národního  programu  označování  ekologicky  šetrných 
výrobků (EŠV, EŠS, ekoznačka EU, VET, EPD). Podpora státního programu EVVO. 
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: plněn bez výhrad.
j)  Naplňovat  program  environmentálního  vzdělávání,  výchovy  a  osvěty  pro  oblast 
odpadového  hospodářství  včetně  zlepšení  přístupu  veřejnosti  k  informacím  o stavu 
odpadového hospodářství.

Nástroje hodnocení: podpora státního programu EVVO, publikace Statistické ročenky 
odpadového  hospodářství  ČR,  publikace  Zprávy  o  životním  prostředí  ČR,  podpora 
SFŽP, podpora vědy a výzkumu.
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: plněn bez výhrad.
k) Podporovat všechny formy dobrovolných aktivit výrobní a nevýrobní sféry.
Nástroje  hodnocení: podpora  SFŽP,  podpora  společností  za  účelem  získání 
certifikací, podpora vědy a výzkumu.
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: plněn bez výhrad.
l)  Zpracovat  realizační  programy  České  republiky  pro  specifické  skupiny  odpadů 
na základě analýz zpracovaných podle tohoto plánu.

Nástroje hodnocení: realizační programy POH ČR.
Stav plnění úkolu dle hodnotících zpráv: splněn v roce 2005.
113

PŘÍLOHA 4
Popis jednotlivých typů programů Technologické agentury ČR
Program Alfa
Program  ALFA  se  zaměřuje  na  podporu  aplikovaného  výzkumu  a  experimentálního  vývoje 
zejména  v oblasti  progresivních  technologií,  materiálů  a  systémů,  energetických  zdrojů 
a ochrany a tvorby životního prostředí a dále v oblasti udržitelného rozvoje dopravy. Získané 
poznatky,  aplikované  v podobě  inovací,  povedou  k  posílení  výkonnosti  ekonomických 
subjektů, růstu konkurenceschopnosti hospodářství a společnosti České republiky. Zvýší se 
tak kvalita života obyvatel a celková kvalita životního prostředí.
Program ALFA je rozdělen do 3 podprogramů:
 Progresivní technologie, materiály a systémy
 Energetické zdroje a ochrana a tvorba životního prostředí
 Udržitelný rozvoj dopravy
Program  je koncipován  na  šestileté  období  (2011-2016),  během  něhož  by  mělo  být 
rozděleno  celkem  7,5  mld.  Kč.  První  veřejná  soutěž  byla  vyhlášena  24.  března  2010, 
v pořadí  druhá  veřejná  soutěž  byla  vyhlášena  20.  července  2011.  Třetí  a  poslední  veřejná 
soutěž Programu Alfa byla vyhlášena 6. června 2012. Příjemci podpory na projekt mohou být 
samostatné  podnikatelské  subjekty  (právnické  i  fyzické  osoby)  i  výzkumné  organizace, 
v programu ALFA budou zejména podporovány jejich společné projekty.
Program Beta
Program  veřejných  zakázek  ve  výzkumu,  experimentálním  vývoji  a  inovacích  pro  potřeby 
státní  správy  „BETA“  (dále  jen  „program  BETA“) byl  schválen  usnesením  vlády  ze dne  19. 
ledna 2011  č.  54.  Dne  10. února 2011 zahájila TAČR  první  kolo  výběru  v programu BETA 
a vyzvala orgány státní správy, zahrnuté v programu BETA, k identifikaci výzkumných potřeb 
pro rok 2011.
Výzkumnými potřebami se nazývají konkrétní témata a problematiky, které chce daný orgán 
státní správy řešit veřejnou zakázkou v oblasti výzkumu.
Za  roky  2011  a  2012  TA  ČR  vybrala  101  témat,  k  nimž  vypsala  veřejnou zakázku 
či připravuje zadávací řízení. Vzhledem k velkému počtu vyhlašovaných veřejných zakázek, 
náročnosti  zadávacího  řízení  a  administrativním  povinnostem  spojeným  se  zadávacím 
řízením navrhla TA ČR zjednodušení výběru jak témat (výzkumných potřeb), tak samotného 
zadávacího řízení. Tyto a další návrhy úprav byly obsaženy v návrhu na změnu v programu 
BETA, který byl předložen počátkem roku 2013 vládě České republiky ke schválení.
Program Omega
Program je zaměřen na podporu projektů aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje, 
jejichž výsledky mají vysoký potenciál pro uplatnění v řadě oblastí celospolečenského života 
obyvatel  České  republiky.  Tematické  zaměření  programu  je  v  souladu  s  prioritami 
stanovenými Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 – 2015. Získané 
poznatky  přispějí  k  definování faktorů  a procesů,  které určují  a  ovlivňují  fungování  a  rozvoj 
české společnosti, v kontextu probíhající evropské integrace a světové globalizace.
Hlavním cílem programu je posílení výzkumných aktivit v oblasti aplikovaných společenských 
věd  a uplatnění  výsledků  těchto  aktivit  pro  zvýšení  konkurenceschopnosti  České  republiky, 
zvýšení kvality života jejich obyvatel a vyvážený socio-ekonomický rozvoj společnosti. Tento 
program  rovněž  připouští  podporu  projektů  experimentálního  vývoje.  Projekty  v  programu 
OMEGA  mohou  předkládat  výzkumné  organizace  i  podniky,  a  to  pouze  právnické  osoby, 
114

které  splní  definici  uchazeče  dle  zákona  č.  130/2002  Sb.  a  Rámce  společenství  pro  státní 
podporu výzkumu, vývoje a inovací (2006/C 323/01).
Program Gama
Program  je  zaměřen  na  podporu  ověření  výsledků  aplikovaného  výzkumu 
a experimentálního  vývoje  (dále  jen  „VaV“)  z  hlediska  jejich  praktického  uplatnění 
a na přípravu  jejich  následného  komerčního  využití.  Hlavním  cílem  programu  je  podpořit 
a významně zefektivnit transformaci výsledků VaV, dosažených ve výzkumných organizacích 
a/nebo  ve  spolupráci  mezi  výzkumnými  organizacemi  a podniky,  do  podoby  praktické 
aplikace umožňující jejich komerční využití a podpořit tak jejich zavedení do praxe.
Program je rozdělen na dva podprogramy s odlišným způsobem realizace i příjemci podpory.
 Podprogram 1 je zaměřen na podporu ověření praktické využitelnosti výsledků VaV, 
které  vznikají  ve  výzkumných  organizacích  a  mají  vysoký  potenciál  pro  uplatnění 
v nových  nebo  zdokonalených  produktech,  výrobních  postupech  nebo  službách 
s vysokou 
přidanou 
hodnotou 

vysokou 
pravděpodobností 
posílení 
konkurenceschopnosti.  Podprogram  1  je  orientován  rovněž  na  systémovou  podporu 
fáze  VaV,  počínající  dosažením  prakticky  využitelného  výsledku  VaV  a  končící 
ověřením  možností  jeho  komerčního  využití  ve  formě  modelu,  funkčního  vzorku 
či prototypu. Příjemci mohou být pouze výzkumné organizace.
 Podprogram  2  je  zaměřen  na  podporu  projektů  aplikovaného  výzkumu  a  zejména 
experimentálního  vývoje  vedoucích  prokazatelně  ke  komercializaci  získaných 
výsledků,  která  však  již  nebude  podporována.  Jedná  se  o  podporu  projektů 
zahrnujících  dokončení  funkčního  prototypu,  ověření  jeho  vlastností,  ověření 
zkušební  série  a  posouzení  veškerých  technologických,  ekonomických,  sociálních, 
zdravotních a dalších dopadů inovovaného výrobku resp. služby. Příjemci mohou být 
pouze  podniky.  Výzkumné  organizace  se  mohou  účastnit  jako  další  účastníci 
projektu.
Program Delta
Cílem  programu  DELTA  je  zvýšit  množství  konkrétních  výsledků  aplikovaného  výzkumu 
a experimentálního  vývoje  v  oblastech,  v  nichž  existuje  shoda  se  zahraničním  partnerem, 
které budou úspěšně zavedeny do praxe a posílí tak konkurenceschopnost České republiky, 
a  to  podporou  bilaterální,  případně  multilaterální  spolupráce  špičkových  českých 
a zahraničních  účastníků.  Vybrané  projekty  musí  reagovat  na  aktuální  či  budoucí  potřeby 
dané  země,  které  jsou  v  České  republice  definovány  Národními  prioritami  orientovaného 
výzkumu, experimentálního vývoje a inovací.
Délka trvání programu  DELTA  je  navržena  na 6 let  (2014 – 2019).  Veřejné  soutěže budou 
vyhlašovány  maximálně  čtyřikrát  ročně  na  projekty  uskutečňované  ve  spolupráci  s  jednou 
nebo více partnerskými agenturami současně. V souladu s usnesením vlády České republiky 
ze  dne  28.  srpna  2013  č.  668  bude  financování  programu  DELTA  realizováno  podle 
možností státního rozpočtu České republiky.
Centra kompetence
Program  je  zaměřen  na  podporu  vzniku  a  činnosti  center  výzkumu,  vývoje  a  inovací 
v progresivních  oborech  s  vysokým  aplikačním  a  inovativním potenciálem  a  perspektivou 
pro značný přínos k růstu konkurenceschopnosti České republiky.
Ve  vazbě  na  hlavní  cíl  programu,  kterým  je  zvýšení  konkurenceschopnosti  ČR,  program 
proto stimuluje vytvoření a činnosti takových center výzkumu, vývoje a inovací, která budou 
inovativní,  konkurenceschopná,  dlouhodobě  udržitelná, budou  mít  tržní  potenciál 
a ve kterých  budou  soustředěny  výzkumné  a  aplikační  kapacity  z  veřejného a  soukromého 
sektoru.
115

Změny  v  programu  Centra  kompetence  reflektují  poznatky  získané  v  první  veřejné  soutěži 
a nově  zapracovávají  Národní  priority  orientovaného  výzkumu,  experimentálního  vývoje 
a inovací, schválené usnesením vlády ze dne 19. července 2012 č. 552.
V rámci projektů TAČR se týkají předcházení vzniku odpadů např.:
 Analýza  materiálových  toků  odpadních  elektrozařízení  a  možnosti  navýšení  jejich 
recyklace, využití a opětovného použití.
 Výzkum a sledování nebezpečných složek v komunálním odpadu.
 Podpora  materiálového  využití  biologické  složky  komunálního  odpadu  jako  náhrady 
neobnovitelných zdrojů a zlepšení kvality půdy.
 Biodegradabilní plasty v procesech nakládání s odpady.
 Ekologicky šetrné nanotechnologie a biotechnologie pro čištění vod a půd.
 Hodnocení  efektivity  nástrojů  environmentálního  vzdělávání,  výchovy  a  osvěty 
(EOVV).
 Efektivní uplatňování dobrovolných nástrojů politiky životního prostředí v praxi

Vytvoření  a  ověření  metod  kvantitativního  ekonomického  hodnocení  dopadů  politik 
ochrany životního prostředí na podniky a domácnosti.
116

PŘÍLOHA 5
Popis aktivit vybraných charitativních organizací 
Červený kříž
Český červený kříž (dále také ČCK) spolupracuje v sociální oblasti se společnostmi, které 
se zabývají sběrem a ekologickým zpracováním použitého textilu, obuvi či hraček. Partnerem 
ČČK je E+B textil s.r.o., spolupráce je prozatím soustředěna na Prahu a Brno (momentálně 
přes  120  sběrových  kontejnerů),  sběrové  kontejnery  jsou  označeny  logem  ČČK  a  logem 
Textileco  Collecting  &  Recycling.  Rozšíření  spolupráce  na další  regiony  se  plánuje.  Není-li 
v daném  regionu  sběrový  kontejner,  je  možno  oděvy  zpravidla  odevzdat  na  ošacovacím 
středisku ČČK.
Vybraný  textil  pomáhá  nejen  prostřednictvím  ČČK  potřebným  (především  oděvy  jsou 
distribuovány do sociálních zařízení, které ČČK provozuje či ošacovacích středisek), ale také 
pomáhá v rozvojových zemích.
Další skupina textilního odpadu slouží k různým formám recyklace – výroba koberců, izolací, 
čistících  textilií,  rozedrání  poškozeného  textilu  s  následnou  produkcí  nového  vlákna,  apod. 
Část  zboží – cca  5-8%  z  celkového  množství  sběru,  může  putovat  do  sítě  secondhandů. 
Tato  komerční  část  je  určena  nejen  na  úhradu nezbytných  nákladů  spojených 
s podnikatelským  záměrem  společnosti  E+B  textil  s.r.o.,  ale  také  na  pomoc  potřebným 
– na krytí vybraných projektů ČČK v sociální oblasti. Zcela nepoužitelný textil je ekologicky 
zpracován.
Charita Česká republika
Charita  Česká  republika je  největším  nestátním  poskytovatelem  sociálně  zdravotních 
služeb  v  České  republice  s  více  než  stoletou  historií.  Je  součástí  české  římskokatolické 
církve.  Hlavní  činností  Charity  ČR  je  pomoc  potřebným  na českém  území.  Soustřeďuje  se 
i na oblast vzdělávání a na pomoc cizincům v nouzi.
Činnosti  týkající  se  sběru  použitého  šatstva  a  jeho  následného  rozdělování  potřebným  je 
spíše vedlejší činností. Charita provozuje po celém území ČR několik humanitárních skladů 
ošacení  a  tzv.  sociálních  šatníků.  Zde  probíhá  příjem  ošacení  k  humanitárním  účelům 
a jejich následný výdej. Výdej je možný pouze na základě doporučení odboru sociálních věcí 
městského úřadu.
Diakonie Broumov
Charitativní  organizace  Diakonie  Broumov provozuje  v České  republice  ojedinělý  systém 
sběru  použitého  ošacení.  Zjednodušeně  lze  celý  systém  popsat  tak,  že  z  místa,  kde  je 
možno odevzdat obnošené oblečení (označené kovové kontejnery), boty či domácí potřeby, 
je  všechen  materiál  odvezen  na  nádraží,  přeložen  do  vagónu  a  odeslán  do Broumova.  V 
Broumově je vše uskladněno ve skladech a postupně předáváno ke zpracování. Na realizaci 
těchto  činností  se  podílí  přibližně  50  osob,  převážně  sociálně  slabších.  Tito  lidé  tak  mají 
možnost pracovat v částečně chráněném prostředí. Mnozí se připravují na vstup na otevřený 
trh práce a na návrat do společnosti. Pracovní programy významným způsobem přispívají k 
poskytovaným sociálním službám.
Současná  opatření  na  národní  úrovni  prakticky  neexistují.  Diakonie  Broumov  momentálně 
provozuje  480 žlutých  kontejnerů  na  obnošené  oděvy,  31  sběrných  míst  pak  Diakonii 
nabízejí  sběrné  dvory.  Přes  50  dalších  kontejnerů je  například  na  území  hlavního  města 
Prahy, nákup těchto kontejnerů zajistily převážně městské části.
Nosnou  činností,  která  umožňuje  poslání  organizace  realizovat,  je  práce  s  darovaným 
textilem  a dalšími  věcmi.  Diakonie  Broumov  díky  pochopení  a  pomoci  desítek  tisíc  dárců 
sbírá  použité  ošacení,  bytový  a  jiný  textil,  nádobí  a  další  potřebné  věci  ve  vlastních 
117

střediscích, nebo za pomoci stovek dobrovolníků, kteří darované věci od jednotlivých dárců 
shromažďují. 
Ze  sbíraných  věcí  je  možno  odevzdat  letní  a  zimní  oblečení  (dámské,  pánské,  dětské), 
lůžkoviny,  prostěradla,  ručníky,  utěrky,  záclony,  látky  (minimálně  1m2,  nevhodné  jsou 
odřezky a zbytky látek), domácí potřeby (nádobí bílé i černé, skleničky- vše nepoškozené), 
peří, péřové a vatované přikrývky, polštáře, deky a obuv (nepoškozená, páry svázané nebo 
spojené gumičkou, aby se boty neztratily).
Činnosti  Diakonie  Broumov  jsou  klasickým  případem  prodlužování  životnosti  výrobku 
a předcházení vzniku odpadů. Mají kromě environmentálního dopadu zejména velký dopad 
na sociálně-ekonomickou problematiku společnosti.
118


PŘÍLOHA 6
Stávající  aktivity  hlavních  kolektivních  systému  v oblasti  zpětného  odběru 
elektrozařízení a baterií

ASEKOL
ASEKOL  s.r.o.  je  společnost,  která  v zastoupení  výrobců  a dovozců  elektrozařízení 
organizuje  celostátní  systém  zpětného  odběru  elektrozařízení,  tj.  sběr,  dopravu  a recyklaci 
elektrozařízení  včetně  financování  celého  systému.  ASEKOL  je  tzv.  kolektivní  systém 
zpětného  odběru  elektrozařízení,  jehož  služeb  mohou  na  základě  smlouvy  využít  výrobci 
nebo dovozci elektrozařízení. 
ASEKOL  byl  založen  v červenci  roku  2005 významnými představiteli  na  trhu  spotřební 
elektroniky, kancelářské, telekomunikační a výpočetní techniky. 
V roce  2012  bylo  prostřednictvím  sběrné  sítě  tvořené  více  než  14,5  tisíci sběrnými  místy 
sebráno 17 139 tun vysloužilých elektrospotřebičů.
Graf č. 1. Výsledky sběru elektrozařízení KS ASEKOL v letech 2009 – 2012
Zdroj: Asekol
Tabulka č. 1. Přínos sběru a recyklace televizí, monitorů a drobného elektra pro životní 
prostředí v roce 2012 v ČR
TV + Monitory Drobné elektro
Celkem
Množství sebraných kg za rok 2012
12 974 114
4 165 198
17 139 312
Úspora elektrická energie (MWh) 
96 737 
101 006 
197 743
Úspora ropy (l) 
1 873 706 
7 175 803 
9 049 509
Úspora primárních surovin (t) 
6 361 
1 874 
8 235
Úspora vody (m3) 
499 982 
385 697 
885 679
Snížení produkce nebezpečného odpadu (t) 
94 672 
79 972 
174 644
Snížení produkce CO2 (t CO2 ekv.) 
25 903 
18 577 
44 480
                                                                                                                         Zdroj: Asekol
119

Příklady aktivit KS Asekol:
Sběrný dvůr roku
Cílem  aktivity  bylo  najít  nejlepší  sběrný  dvůr,  který  by  měl  být  co  nejdostupnější,  uklizený, 
s ochotnou obsluhou,  přívětivou otevírací  dobou a širokým  rozsahem odebíraných  komodit. 
Zapojení  proběhlo pomocí  vyhledávače na  www.sberne-dvory.cz,  kde  lze  najít  sběrný  dvůr 
a ohodnotit ho v každé z šesti kategorií takovým počtem hvězdiček, jaký si podle účastníků 
soutěže zaslouží. 
Kampaň společnosti ASEKOL - "Najdi si svůj červený kontejner" 
Smyslem  kampaně  bylo  upozornit  na  existenci  červených  kontejnerů  na  elektroodpad. Kdo 
přinesl  nejvíce  starého  elektra  (mobily,  nabíječky,  foťáky,  kamery,  přehrávače,  atd.)  mohl 
vyhrát zcela nový mobilní telefon. Na interaktivní mapě bylo možno najít červený kontejner, 
který  byl  nejblíže  a  účastník  se  tak  dozvěděl  všechno  o recyklaci  vysloužilých 
elektrospotřebičů. 
Další akce:
Šrotonátor (zaměření na žáky škol).
Nakrmte  Šrotozemšťana  2008  (cílem  projektu  bylo  tradičně  zábavnou  formou 
informovat občany o nutnosti třídění vysloužilých elektrozařízení).
Zahoď  mobil  (cílem  bylo  dostat  staré  a  nepoužívané  mobily,  které  leží  doma 
do systému).
Vyhodnocení aktivit:
Zaměřeno na recyklaci elektrozařízení – nakládání s odpadem. 
EKOLAMP
Kolektivní systém EKOLAMP sdružuje výrobce a dovozce osvětlovacích zařízení, za něž plní 
jejich  povinnosti  týkající  se  zpětného  odběru a  recyklace  světelných  zdrojů a  svítidel,  které 
jim ukládá zákon o odpadech. Za tímto účelem EKOLAMP s.r.o. na území České republiky 
provozuje systém  sběru,  svozu  a  zpracování  osvětlovacích  zařízení Financování  sběru  je 
zajištěno z příspěvků na recyklaci, které výrobci a dovozci dle svého tržního podílu odvádějí 
do kolektivního systému EKOLAMP.
Osvětlovací zařízení jsou sbírána prostřednictvím stále se rozšiřující sítě sběrných míst. Tato 
místa EKOLAMP vybavuje speciálními sběrnými nádobami (kovové kontejnery či kartónové 
krabice).  Jakmile  dojde  k  jejich  naplnění,  jsou  odvezeny  na  tzv.  konsolidační  místo 
(v současné  době  je  jich  12  po  celé  ČR),  odkud  jsou  osvětlovací  zařízení  ve  větších 
množstvích převážena k ekologickému zpracování.
EKOLAMP  zaměřuje  svou  činnost  na  recyklaci  osvětlovacích  zařízení  skupiny  číslo  5, 
do které podle platné legislativy patří:
 svítidla pro zářivky s výjimkou svítidel z domácností,
 lineární zářivky,
 kompaktní zářivky,
 vysokotlaké  výbojové  světelné  zdroje  včetně  vysokotlakých  sodíkových, 
halogenidových a směsných výbojek,
 nízkotlaké sodíkové výbojky,
 ostatní  osvětlovací  zařízení  nebo  zařízení  pro  šíření  či  řízení  osvětlení  s  výjimkou 
přímo žhavených žárovek.
120


EKOLAMP  v  rámci  zpětného  odběru  dle  zákona  o  odpadech  nesbírá  běžné,  reflektorové 
a halogenové  žárovky  a  svítidla  určená  pro  použití  v  domácnostech.  Použitá  osvětlovací 
zařízení  jsou  sbírána  prostřednictvím  sítě  sběrných  míst,  individuálních  odvozů 
a konsolidačních  míst.  Instalace  a svoz  použitých  světelných  zařízení  jsou  v  celé  České 
republice poskytovány zdarma s možností získání bonusů za odevzdané množství. 
Prostřednictvím kolektivního systému se doposud vysbíralo 5163 tun světelných zdrojů (graf 
č.  2).  To  představuje  zhruba  30  miliónů  kompaktních  a  lineárních  zářivek,  výbojek  a  LED 
světelných zdrojů. Z nich se podařilo opět využití tisíce tun skla, plastů a ušlechtilých kovů. 
EKOLAMP  rovněž  odebral  a k recyklaci  předal  1492  tun  průmyslových  svítidel.  Zpět 
k průmyslovému  využití  nebo  bezpečné  likvidaci  také  putovalo  více  než  161  kilogramů 
toxické  rtuti,  která  je  uvnitř  světelného  zdroje  neškodná  a  pro  svícení  nutná.  Právě  rtuť  je 
třeba ekologicky zpracovat. Během osmi let bylo instalováno 3693 sběrných míst. Nejvíce se 
na zpětném odběru podílely firmy a obce.
Graf č. 2.: Bilance sběru úsporných světelných zdrojů v letech 2008 – 2012 (t/rok).
Zdroj: Ekolamp
Příklady aktivit KS Ekolamp:
Aktivity  KS  Ekolamp  se  zaměřují  převážně  na  poskytování  informací  prostřednictvím 
informačních letáků. 
 Informační leták – Ekolamp – myslíme ekologicky.
 Informační leták – Ekolamp – odevzdávejte zářivky, obsahují rtuť.
 Ekolamp pro děti – zábavné bludiště.
Vyhodnocení aktivit:
Aktivity  se  týkají  vysloveně  zpětného  a  kontrolovaného  odběru  světelných  zdrojů.  Ekolamp 
ve  svých  kampaních  využívá  zejména  metodiku  životního  cyklu.  Na  předcházení  vzniku 
odpadů nejsou aktivity zaměřeny.
ELEKTROWIN
Společnost  ELEKTROWIN  a.  s.  byla  založena  25.  května  2005  jako  provozovatel 
kolektivního  systému,  a to  výrobci  velkých  a malých  domácích  spotřebičů.  Do  obchodního 
rejstříku  byla  zapsaná  15.  července  2005  a 5.  prosince  nabylo  právní  moci  rozhodnutí 
o registraci  kolektivního  systému  ELEKTROWIN  a.  s.  na  MŽP  pod  registračním  číslem KH 
001/05-ECZ . Předmětem činnosti je provozování a řízení kolektivního systému, zajišťujícího 
121


výrobcům  plnění  jejich  povinností  stanovených  v  zákoně č.  185/2001  Sb., o odpadech,
v platném  znění  pro oddělený  sběr,  zpětný  odběr,  zpracování,  využití  a odstranění 
elektrozařízení a elektroodpadu.
Pro zvyšování zpětného odběru a kompletnosti spotřebičů se již v minulých letech osvědčilo 
umisťování  WINTEJNERů  na sběrné  dvory  obcí.  Především  ve větších  obcích  došlo 
k výraznému  navýšení  sběru.  Obecně  je  sběr  prostřednictvím  WINTEJNERů  nadprůměrný 
a celkově  se  podíl  spotřebičů  sebraných  prostřednictvím  WINTEJNERů  přiblížil  50  %. 
Do konce  roku  2012  jich  naše  společnost  umístila  465.  To  výrazně  přispělo  k dosažení 
rekordní,  78%  kompletnosti  chladniček.  Došlo  také  k výraznému  navýšení  počtu 
stacionárních  kontejnerů  na malé  spotřebiče,  a to  ze  150  v roce  2011  na 287  v roce  2012. 
Putující  kontejner  – varianta  mobilních  svozů  – v loňském  roce  vyrazil  celkem  33x  do 27 
svazků  obcí,  včetně  dvou  měsíčních  akcí  v městských  částech  hlavního  města  Prahy. 
Kontejner byl přistaven celkem v 483 obcích s potenciálem 532 071 obyvatel a svezl 182 tun 
EEZ.  Velkým  pozitivem  je  vysoká  kompletnost  spotřebičů  oproti  sběru  v rámci  mobilních 
svozů.
V roce  2012  byl  zaznamenán  nárůst sběru  velkých  spotřebičů oproti  roku  2011  o 10,09  %. 
V chlazení činí pokles 10,17 % a v malých spotřebičích došlo k navýšení o 4,64 %. Celkový 
pokles sběru činí 2,29 % (graf č. 3).
Graf č. 3.  Vývoj zpětného odběru u společnosti Elektrowin
Zdroj: Elektrowin
Na zpětném odběru se v roce 2012 opět nejvíce podílela místa zpětného odběru vytvořená 
v obcích,  a to  ve všech  sběrných  skupinách  (chlazení, velké  spotřebiče a malé  spotřebiče). 
Podíl  prodejců  se  meziročně  zvýšil  o 1,3  %.  Poslední  prodejci  zaregistrovaní 
v ELEKTROWINu představují více než 80 % všech prodejců elektro v ČR. 
Příklady aktivit KS ELEKTROWIN:
Recyklohraní aneb Ukliďme si svět
Největší  změnou  v roce 2012 prošel projekt  Ukliďme  si  svět,  kdy  pro  školní  rok  2012/2013 
došlo  ke spojení  se  školním  recyklačním  programem  Recyklohraní,  realizovaným  společně 
s dalšími  kolektivními  systémy  ASEKOL,  EKOLAMP  a ECOBAT  a autorizovanou  obalovou 
společností  EKOKOM.  Po spojení  vznikla  základna  více  než  3 000  zaregistrovaných  škol. 
Rozhodnutí spojit oba dva projekty a uvést jej v novém školním roce pod společným názvem 
„Recyklohraní aneb Ukliďme si svět!“ vycházelo zejména z reakcí škol, protože oba projekty 
122

vycházejí z podobného principu a synergický efekt povede k větší efektivnosti vynaložených 
nákladů. V 5. ročníku projektu Ukliďme si svět odevzdalo 741 zaregistrovaných škol 327 tun 
vysloužilých  elektrospotřebičů.  Tým  ELEKTROWIN  navštívil  se  zábavně  naučným 
programem  s názvem  Recyklační  hlídka  dalších 50  škol.  Celkem  bezmála 8 000 účastníků 
ze 100 škol přineslo v den konání akce na 3 000 drobných spotřebičů.
Železný týden
Akce  Železný  týden  navázala  ve dnech  17.–19.  září  2012  na úspěšný  projekt  roku  2011 
s názvem  Nenechme  se  zasypat.  V místech  s vysokou  koncentrací  lidí  (náměstí  Míru 
v Praze  a Horní  náměstí  v Olomouci)  připomínal  ELEKTROWIN  zábavnou  formou  nutnost 
a výhody  recyklace  vysloužilých  elektrospotřebičů.  Na místě  bylo  možné  odevzdat 
nepotřebná elektrozařízení,  ve středu  je  navíc  od návštěvníků  převzaly  finalistky  soutěže 
Miss Hasička, které se tak staly propojením mezi Železným týdnem a projektem Recyklujte 
s hasiči. 
Ostatní projekty zaměřené na informovanost
ELEKTROWIN  pokračoval  v projektu  Vstupenka za spotřebič.  V roce 2012  byla  spolupráce 
domluvena  s 11  největšími  zoo  v republice,  ve kterých  se  zpětně  odebralo  téměř  3  000  ks 
spotřebičů.  Nově  ELEKTROWIN  se  svým  stánkem  participoval  na Majálesu  v Praze,  Brně 
a Hradci  Králové.  Na místě  byl  k dispozici  WINTEJNER,  který  sloužil  nejen  jako  úložiště 
přinesených spotřebičů, ale i k prezentaci zpětného odběru. 
Vyhodnocení aktivit:
Aktivita KS je poměrně vysoká a akce jsou poměrně solidně navštěvovány. Zaměření aktivit 
je  převážně  na  recyklaci  a  zpětný  odběr,  nikoliv  na  prevenci.  Vzhledem  k  propojení  akcí 
s dalšími  kolektivními  systémy  by  se  efektivita  působení  mohla  zvyšovat.  Prostor 
pro informační kampaně z hlediska předcházení vzniku odpadů zde určitě je.
REMA SYSTÉM
REMA Systém a.s. vznikla pro splnění povinností daných zákonem o odpadech. Systém byl 
založen  14.  února  2005. Vznik  společnosti  REMA  Systém a.s. iniciovali  dovozci  a  výrobci 
informačních  technologií  a  telekomunikací v  ČR.  Hlavním  smyslem  činnosti  společnosti je 
zabezpečení  efektivní  recyklace  odpadů  elektrických  a  elektronických  zařízení  (OEEZ). 
Za tímto účelem REMA Systém a.s. zajišťuje organizaci sběru, třídění, nakládání a recyklaci 
v celé České republice.
REMA  Systém  se  v  rámci  své  činnosti  zaměřuje  na  komplexní  řešení  pro  všechny  skupiny 
elektrozařízení. 
REMA  Systém  je  držitelem  certifikátů  ISO  9001:2008  a  ISO  14001:2004.  Dále  jsou držiteli 
osvědčení  platnosti  Environmentálního  Prohlášení  o  Produktu  EPD  v  projektu,  jehož  cílem 
bylo  zjištění  ekologických  dopadů,  ekonomické,  energetické  a  materiálové  náročnosti 
provozování tzv. kolektivního systému zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení.
Příklady aktivit REMA Systém:
Buď líný
Bezmála  100  tun  elekroodpadu  bylo  odebráno  od  českých  domácností  za  jeden  rok 
fungování  projektu  Buď  líný.  Ve  využívání  bezplatné  služby  odběru  vyřazených 
elektrospotřebičů  jsou  nejaktivnější  Pražané,  kteří  si  nechali  odvézt  třetinu  z  celkového 
objemu.  Nejčastěji  se  lidé  touto  cestou  zbavují  mrazáků  a  ledniček,  které  tvoří  28  % 
odvážených přístrojů. Stejný podíl zaujímají i vyřazené televize. Služba zpětného odběru od 
domácností  v  rámci  projektu  Buď  líný  funguje  na celém  území  České  republiky.  Po  Praze 
patří k nejaktivnějším oblastem Středočeský kraj s téměř 17% podílem a kraj Jihomoravský 
s 9 % na vybraném objemu. Díky této bezplatné službě si lidé mohou nechat odvézt veškeré 
123

vyřazené  elektropřístroje.  Nejvíce  je  služba  využívána  pro  velké  domácí  spotřebiče,  tedy 
zejména pro  mrazáky,  ledničky,  televize, pračky,  myčky  a  sporáky.  Ty  tvoří  79 %  ze všech 
odvážených zařízení. Naopak u malých domácích spotřebičů hrozí největší riziko, že skončí 
ve směsném odpadu. 
Vyhodnocení aktivit:
Podobně jako aktivity předchozích kolektivních systémů se činnosti REMA Systému zaměřuji 
na zpětný odběr a recyklaci.
RETELA
RETELA s.r.o.  je  provozovatelem  kolektivního  systému  a  byla  založena  11.  5.  2005  jako 
100% dceřiná společnost Českomoravské elektrotechnické asociace, která je členem Svazu 
průmyslu  a  dopravy  ČR  a  zároveň  je  členem  evropské  asociace  ORGALIME  sdružující 
strojírenské  a  elektrotechnické  svazy  ze  zemí  EU. RETELA  s.r.o. byla  založena  za  účelem 
provozování  kolektivního  systému  RETELA,  na  nějž  mohou  v souladu  s  §37h  odst.  1) 
písm. c)  zákona  č.  185/2001  Sb. výrobci  elektrozařízení  přenést  své  povinnosti  vyplývající 
ze zmíněného zákona.
Příklady aktivit RETELA:
Projekt Škola
Projekt  bezplatného  umístění plastových  boxů na  malé  domácí  spotřebiče  do  škol. 
Smyslem  akce  je  usnadnit  odevzdávání  použitých  spotřebičů  malých  rozměrů  (cca 
30x30x20cm)  a  zabránili  tak  jejich  odhození  do  míst,  kam  tato  zařízení  nepatří  (popelnice 
na komunální odpad či, v horším případě, do přírody).
Mezi místa zpětného odběru patří především sběrné dvory a prodejci elektrozařízení. Praxe 
ovšem ukázala, že kromě odevzdávání velkých spotřebičů jako jsou lednice a televizory, se 
občané z velké části zbavují zastaralých spotřebičů o malých rozměrech. Ty však, většinou 
kvůli  nedostatku  osvěty  a dostupnosti  míst,  kde  by  bylo  tato  zařízení  bezplatně  odevzdat, 
spotřebitelé  dosud  vhazují  do  popelnic,  což  má  pochopitelně  neblahý  vliv  na  životní 
prostředí. Proto se tedy do našeho systému mohou zapojit i školy, které se tak mohou stát 
místem  zpětného  odběru  elektrozařízení  a získat 
certifkát "podpory  ekologického 
chování". 
Vyhodnocení aktivit:
Informační a motivační projekt zaměřený na sběr a následnou recyklaci drobných odpadních 
elektrozařízení. Bez prvků prevence.
ECOBAT
V ČR  má  největší  podíl  na  trhu  zpětného  odběru  a  evidenci  o  sběru  a  zpracování 
přenosných  baterií  a akumulátorů  kolektivní  systém  ECOBAT,  spol.  s r.o.  ECOBAT  je 
nezisková  organizace,  která  od  roku  2002  zajišťuje  zpětný  odběr  a  recyklaci  přenosných 
baterií v České republice. V roce 2012 společnost odebrala 921 tun baterií (oproti roku 2011 
se  jednalo  o  nárůst  o  20%),  což  představuje  téměř  16  milionů  kusů  přenosných  baterií. 
ECOBAT v současné době provozuje více než 16 800 míst zpětného odběru.
Tabulka č. 2. Porovnání výsledků sběru baterií v letech 2011 a 2012
Sběr za rok 2011 (tuny)
768
2011 Přepočet na obyvatele (kg)
0,07
Sběr za rok 2012 (tuny)
921
2012 Přepočet na obyvatele (kg)
0,09
                      Zdroj: výsledky kolektivního systémů Ecobat
124


Graf č. 4: Vývoj sběru baterií v letech 2006 – 2012 [t]
Zdroj: ECOBAT, s.r.o.
Aktivity KS ECOBAT:
Kolektivní  systém  ECOBAT  ve  spolupráci  s  kolektivními  systémy  ASEKOL  a  EKOLAMP 
a autorizovanou  obalovou  společností  EKO-KOM  připravil  se  záměrem  podpořit 
environmentální  výchovu  na  základních  a  středních  školách  v  České  republice dlouhodobý 
školní recyklační projekt  RECYKLOHRANÍ. Projekt je popsán v předchozích kapitolách.
Vyhodnocení aktivit:
Motivační  projekt  zaměřený  na  sběr  a  následnou  recyklaci  vybitých  baterií.  Bez  prvků 
prevence. 
Oblast  baterií  nabízí  prostor  pro  aktivity  v oblasti  předcházení  vzniku  odpadů, 
minimálně za účelem používání nabíjecích baterií místo baterií jednorázových.
REMA Battery
Společnost  REMA  Battery,  s.r.o.  je  neziskově  hospodařící  společnost,  která  byla  založena 
za účelem  plnění  povinností  výrobců  a  dovozců  baterií a  akumulátorů  daných  zákonem 
o odpadech. REMA  Battery  je  oprávněna  k  provozování  kolektivního  systému  pro  zpětný 
odběr  baterií  a akumulátorů  na  základě  rozhodnutí  Ministerstva  životního  prostředí  ze  dne 
15.  12.  2009.  V roce  2011  zaujímal  tržní  podíl  výrobců  zapojených  do  systému  REMA 
Battery ve skupině přenosných baterií a akumulátorů přibližně 9 %. Společnost zajišťuje sběr 
přenosných baterií a akumulátorů především prostřednictvím distribuce sběrných boxů. 
125

PŘÍLOHA 7
Seznam zkratek 
ADRA
Adventist Development and Relief Agency – Adventistická nadace pro pomoc 
a rozvoj
AOS
autorizovaná obalová společnost
a.s.
akciová společnost
BREF
Best  Available Techniques  Reference  Documents  - referenční  dokumenty 
nejlepších dostupných technik
BRO
biologicky rozložitelný odpad
BRKO
biologicky rozložitelný komunální odpad
CAF 
Common Assessment Framework - Společný hodnotící rámec
CeHO
Centrum pro hospodaření s odpady
CENIA
Česká informační agentura životního prostředí
CRV 
Centrální registr vozidel ČR 
ČFPB ´
České federace potravinových bank
ČSÚ
Český statistický úřad
ČR
Česká republika
EEZ 
elektrická a elektronická zařízení 
EMS
Environmental Management System - systém environmentálního řízení
EMAS
Eco Management and Audit Scheme - systém řízení podniků a auditu
EPD
Environmental Product Declaration – environmentální prohlášení o výrobku
EPBD 
Energy Performance of Buidings - energetická náročnost budov 
ES
Evropské společenství
EŠS
Ekologicky šetrná služba
EŠV
Ekologicky šetrný výrobek
ETAP 
Environmental 
Technologies 
Action 
Plan 
(Akční 
plán
podpory 
environmentálních technologií)
EU
Evropská unie
EVVO
Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
GPP
Green Public Procurement -  zelené veřejné zakázky
HDP
hrubý domácí produkt
IPPC
Integrated  Polution  Prevention  and  Control  - ntegrovaná  prevence
a omezování znečištění
ISO
International Organization for Standardization 
ISOH
Informační systém odpadového hospodářství
KO
komunální odpad
LCA
Life Cycle Assessment - životní cyklus technologií
LCT
Life Cycle Thinking
MA21
Místní Agenda 21 
MA ISOH 
Modul autovraky Informačního systému o odpadech 
MMR
Ministerstvo pro místní rozvoj
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
MZ
Ministerstvo zdravotnictví
MZe
Ministerstvo zemědělství
126

MŽP
Ministerstvo životního prostředí
NNO
nestátní neziskové organizace
OH
odpadové hospodářství
PBB 
polybromované bifenyly
PBDE
polybromované difenylethery 
PCB
polychlorované bifenyly 
PK 
Potravinářská komora
POH ČR
Plán odpadového hospodářství České republiky
REACH
Registration, Evaluation, Authorization Chemicals
SAP 
Sdružení automobilového průmyslu 
SDA
Svazu dovozců automobilů 
SDO 
stavební a demoliční odpady 
SFŽP
Státní fond životního prostředí
SKO
směsný komunální odpad
SMO
Svaz měst a obcí
STEP 
Síť ekologických poraden 
SVDS
Sdružení výkupců a zpracovatelů druhotných surovin
TA ČR
Technologická agentura České republiky
USV 
udržitelná spotřeba a výroba
VET
vlastní environmentální tvrzení
v.v.i.
veřejná výzkumné instituce
VaV
věda a výzkum
VÚV T.G.M., v.v.i.
Výzkumný  ústav  vodohospodářský  T.  G.  Masaryka,  veřejná  výzkumná 
instituce
ŽP
životní prostředí
127

PŘÍLOHA 8
Seznam tabulek
Tabulka 1: Nákupy výrobků označených ekoznačkou jednotlivých resortů v roce 2011........22
Tabulka 2: Municipality MA21 podle typů..............................................................................24
Tabulka 3: Celková produkce odpadů v ČR v letech 2002 – 2012........................................34
Tabulka 4: Podíl využívání komunálních odpadů na celkové produkci komunálních odpadů v 
ČR v letech 2002 – 2012 
......................................................................................................36
Tabulka 5: Ukazatele skladby směsného komunálního odpadu - (zbytkového odpadu, tj. 
odpadu bez vytříděných využitelných složek) 
.......................................................................37
Tabulka 6: Výskyt materiálově využitelných složek KO (včetně obalů) v kg/obyvatel/rok......37
Tabulka 7: Produkce BRKO v ČR z obcí (pro hodnocený rok 2010 dle směrnice Rady 
1999/31/ES o skládkách odpadů)
.........................................................................................39
Tabulka 8: Bilance spotřeby potravin v České republice v letech 2003 - 2012......................41
Tabulka 9: Souhrnné údaje o produkci obalových odpadů v ČR v období 2003-2012 
(evidence dle zákona o obalech) 
..........................................................................................44
Tabulka 10: Množství využitých odpadů z jednocestných obalů v letech 2000 – 2013 v rámci 
systému autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s. [t] 
.............................................47
Tabulka 11: Přehled kolektivních systémů registrovaných MŽP ...........................................49
Tabulka 12: Vývoj zpětného odběru EEZ a odděleného sběru OEEZ v letech......................51
Tabulka 13: Míra využití, recyklace a opětovného použití jednotlivých skupin EEZ v roce 
2012 
.....................................................................................................................................53
Tabulka 14: Zpětný odběr baterií a akumulátorů v roce 2013 v tunách.................................55
Tabulka 15: Cíle pro využití, opětovné použití a materiálové využití z celkové hmotnosti 
vybraných autovraků v % 
.....................................................................................................58
Tabulka 16: Porovnání počtu vyřazených vybraných vozidel z CRV a vydaných potvrzení o 
převzetí autovraku (příloha č. 3 vyhlášky č. 352/2008 Sb.) v systému MA ISOH 
..................59
Tabulka 17: Nakládání s vybranými vozidly s ukončenou životností (autovraky)...................61
Tabulka 18: Zpracovatelé autovraků dle MA ISOH ...............................................................62
Tabulka 19: Počty zařízení s oprávněním nakládat s autovraky v jednotlivých krajích r. 2013
.............................................................................................................................................62
Tabulka 20: Vývoj produkce stavebních a demoličních odpadů 2002 – 2012 [t] ...................64
Tabulka 21: Produkce odpadních oděvů a textilu v letech 2002 – 2012 [t]............................66
128

Tabulka 22: Hlavní indikátory ...............................................................................................84
129

PŘÍLOHA 9 
Seznam grafů 
Graf č. 1: Vývoj počtu směrnic, firem a licencí NP EŠV ........................................................16
Graf č. 2: Vývoj počtu firem a licencí Ekoznačení EU v ČR ..................................................16
Graf č. 3: Vývoj počtu organizací s EMAS v ČR ...................................................................19
Graf č. 4: Míra materiálového využití (recyklace) odpadů z obalů v roce 2003 - 2012...........45
Graf č. 5: Množství využitých odpadů z jednocestných obalů v letech 2000 – 2013 v rámci 
systému autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s. [t] 
.............................................46
Graf č. 6: Množství elektrozařízení uvedených na trh v tunách a výsledky zpětného odběru 
elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadů v ČR - porovnání let 2006 až 2012
........48
Graf č. 7: Vývoj zpětného odběru a odděleného sběru OEEZ v ČR a cíle stanovené směrnicí 
EU pro r. 2016 a 2021 
..........................................................................................................52
Graf č. 8: Množství baterií a akumulátorů uvedených na trh v ČR v roce 2013 dle jednotlivých 
skupin
...................................................................................................................................55
Graf č. 9: Podíl sběru přenosných baterií a akumulátorů prostřednictvím jednotlivých systémů 
v roce 2013 
..........................................................................................................................56
Graf č. 10: Vývoj úrovně zpětného odběru přenosných baterií a akumulátorů v letech 2012–
2013 a cíl pro rok 2016
.........................................................................................................57
Graf č. 11: Počty odhlašovaných vozidel z centrálního registru vozidel (CRV)......................60
Graf č. 12: Průměrný věk osobních automobilů (kat. M1) v ČR ............................................61
Graf č. 13: Vývoj produkce stavebních a demoličních odpadů v letech 2002 – 2012 [t] ........64
Graf č. 14: Produkce odpadních oděvů a textilu v letech 2002 – 2012 [t]..............................67
130

PŘÍLOHA 10
Seznam zdrojů informací a základních podkladů
 Směrnice o odpadech č. 98/2008/ES
 Zákon o odpadech č.185/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů 
 Zákon o obalech č. 447/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů
 Návrh Plánu odpadového hospodářství ČR 2015-2024, MŽP, Praha 2014. 
 Politika druhotných surovin ČR, MPO, Praha 2014.
 Zpracování  technických  podkladů  pro  Program  předcházení  vzniku  odpadů  České 
republiky, VÚV T. G. M., Praha 2013.
 Informace o realizaci dobrovolných a dalších preventivních nástrojů, MŽP, Praha 2011. 
 Zpráva o uplatňování dobrovolných nástrojů v roce 2011, MŽP, Praha. 
 CENIA, česká informační agentura životního prostředí, www.cenia.cz, 2013
 Preparing  a  Waste  Prevention  Programme,  Guidance  document,  Evropská  komise, 
Brusel, říjen 2012.
 Guidelines  on  the  preparation of  food waste  prevention  programmes,  Evropská  komise, 
Brusel, srpen 2011. 
 Prevention of food waste in restaurants, hotels, canteens, Norden, Kodaň, srpen 2012.  
 Assessment of initiatives to prevent waste from building and construction sectors Norden, 
Kodaň, 2011. 
 Prevention  of  Textile  Waste  Material  flows  of  textiles  in  three  Nordic  countries  and 
suggestions on policy instruments, Norden, Kodaň, říjen 2012. 
 Sdělení Komise Evropskému parlamentu Radě – Iniciativa v oblasti surovin – Uspokojení 
kritických potřeb pro růst a zaměstnanost v Evropě (COM(2008) 0699), Evropská komise, 
Brusel 2008.
 Sdělení  Komise  Evropskému  parlamentu,  Radě,  Evropskému  hospodářskému 
a sociálnímu  výboru  a  Výboru  regionů  Plán  pro  Evropu  účinněji  využívající  zdroje 
(KOM(2011) 571 final)
, Evropská komise, Brusel 2011.
 Sdělení  Komise  Evropskému  parlamentu,  Radě,  Evropskému  hospodářskému 
a sociálnímu  výboru  a  Výboru  regionů  – Směrem  k oběhovému  hospodářství:  Program 
nulového odpadu pro Evropu (COM(2014) 398 final)
, Evropská komise, Brusel 2014.
 Sdělení  Komise  Evropskému  parlamentu,  Radě,  Evropskému  hospodářskému 
a sociálnímu  výboru  a  Výboru  regionů  – Příležitosti k  účinnému  využívání  zdrojů 
ve stavebním sektoru (COM(2014) 445 final), 
Evropská komise, Brusel 2014.
Při přípravě dokumentu byla využita celá řada podkladů a byla provedena konzultace s celou 
řadou  institucí,  jako  je  např.  VÚV  T.  G.  M  v.v.i.,  CENIA,  Ministerstvo  průmyslu  a  obchodu 
ČR,  Ministerstvo  financí,  Český  statistický  úřad,  Hospodářská  komora  ČR,  Svaz  průmyslu 
a dopravy  ČR,  Svaz  měst  a obcí  ČR,  Česká  asociace  odpadového  hospodářství, 
Potravinářská  komora,  Hnutí  Duha,  Sdružení  Arnika,  Charita  ČR,  Potravinové  banky, 
Diakonie Broumov.
131