23C 60/2005-354
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Severovou
v právní věci žalobců
a) Tomáše M., nar. xxx,
b) nezl. Jakuba M., nar. xxx, oba xxx,
c) Milady S., nar. xxx a
d) Karla S., nar. xxx, oba bytem xxx, zastoupených Mgr. Ing.
Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bašty 2, proti žalovanému
M-
VIA NOVA spol. s r.o., se sídlem Zábřeh, Školská 307/4, IČ 47681373,
zastoupenému Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem Zábřeh, nám.
Osvobození 28,
o ochranu osobnosti,
t a k t o :
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit každému z žalobců 1,000.000,-
Kč,
s e z a m í t á .
II. Žalovanému
s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Český stát
n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobci se žalobou podanou u soudu dne 5.1.2005 domáhají vůči žalovanému
ochrany osobnosti s náhradou nemajetkové újmy s tvrzením, že dne 10.12.2003 ve
zdravotnickém zařízení žalovaného porodila Milada M., nar. xxx – manželka žalobce
pokračování
- 2 -
23C 60/2005
a) a dcera žalobců c) a d) nezl. Jakuba M.– žalobce b). Při ošetřování Milady M.
nebyl dodržen správný postup a v důsledku toho dne 10.12.2003 Milada M. zemřela.
Při jejím ošetřování byla zanedbána poporodní péče. Územní znalecká komise
Krajského úřadu Olomouckého kraje dne 5.4.2004 konstatovala, že při ošetřování
Milady M. nebyl dodržen správný postup, bylo podceněno vyvíjející se těžké
poporodní krvácení. Léčba byla zahájena pozdě a nikoliv adekvátním způsobem.
Zejména a) nebyla včas zajištěna dostupnost krve a krevních derivátů, b) nebyla
provedena heparinizace při instrumentálních revizích dutiny děložní, c) nebylo
provedeno adekvátní laboratorní vyšetření rozvíjející se poruchy hemokoagulace, d)
zdravotnické zařízení nebylo v
inkriminované době dostatečně technicky a
především personálně zajištěno pro podobné komplikované případy – nebyla
zajištěna okamžitá dostupnost lékaře s atestací druhého stupně, nebyla zajištěna
dostupnost anesteziologa, nebyla zajištěna dostupnost výsledků adekvátních
laboratorních vyšetření. V důsledku pochybení ze strany žalovaného došlo k úmrtí
Milady M. a tím ke zcela zásadnímu zásahu do osobnostních práv žalobců. V
návaznosti na závěr Vrchního soudu v Olomouci o existenci příčinné souvislosti mezi
protiprávním jednáním žalovaného a úmrtím Milady M. a citovaný nález Ústavního
soudu bylo žalobci poukázáno na to, že požadavek v oblasti tzv. common law na
“šanci na přežití” na více než 50% , je toliko jednou z vyžadovaných podmínek. Mezi
další podmínky náleží zohlednění konkrétních okolností případu, když v dané věci
došlo k hrubému porušení lékařské péče ze strany žalovaného. V návaznosti na
úvahu o tzv. šanci na přežití, a to v rozsahu doposud zjištěných 20%, by mělo být
provedeno dokazování k jednotlivým pochybením ze strany žalovaného a následně
zjištění toho, v jaké příčinné souvislosti bylo každé z těchto pochybení ve vztahu k
fatálnímu následku, tj. úmrtí Milady M. Podle názoru žalobců pokud by nedošlo k
pochybení ze strany lékařů žalovaného, nedošlo by ke vzniku embolie plodovou
vodou, což je vzácné onemocnění, která vedla následně ke vzduchové embolii.
Příčinou této vzduchové embolie však nemusela být embolie plodovou vodou, ale
mohla to být janá příčina. Zjištěná 20% šance na přežití by mohla být v daném
případě posouzena rovněž tak, že případné nároky žalobců budou v rozsahu 80%
kráceny. Žalobce a) ztratil manželku, a to v okamžiku, kdy společně očekávali
událost mimořádně radostnou – narození prvého dítěte. Jejich manželství bylo
harmonické a úmrtí bylo pro žalobce a) šokem, z něhož se dosud nevzpamatoval.
V důsledku úmrtí manželky se u něj dostavily zdravotní potíže, jak somatického rázu
– kožní projevy, ekzémy na rukou a kolem úst, migrující bolesti v zádech, na rukou,
tak i v rovině duševní – depresivní stavy s posttraumatickou stresovou poruchou
protahovanou těžší. Žalobci b) bylo již od samotného narození odepřeno právo na to,
aby poznal svoji matku, žil s ní, aby ho vychovávala v harmonickém prostředí, došlo
k citelnému zásahu do jeho přirozené potřeby být vychováván matkou, mít její péči a
lásku, přičemž svoji matku nikdy nepozná. V rovině zdravotních problémů se u něj
projevilo, že nebyl kojen, tzn. nebyl u něj dostatečně stimulován imunitní systém, což
může vést ke zvýšené nemocnosti v pozdějším věku. Žalobci c) a d) jako rodiče
Milady M. přišli o svoji jedinou dceru, s níž se pravidelně stýkali, měli s ní výborné
vztahy. Žalobkyně c) utrpěla duševní šok, z něhož se doposud nevzpamatovala,
dostavily se u ní vážné srdeční potíže, které přetrvávají dosud. Dne 13.12.2003 byla
hospitalizována pro podezření na infarkt myokardu, opakovaně byla hospitalizována
dne 1.1.2004. U žalobce d) se dostavila úzkostná porucha, pro kterou byl 3 měsíce
pokračování
- 3 -
23C 60/2005
léčen. U obou je jejich duševní stav trvale nabourán a je zjevné, že jedinou dceru jim
nikdo a nic nenahradí. Navíc žalobci kromě zemřelé nemohli mít další dítě,
žalobkyně c) se 12 let neúspěšně léčila, když nemohla otěhotnět. Došlo tak
k závažnému zásahu do osobnostních práv, zejména do práva na ochranu zdraví a
rodinného života, když součástí soukromého života je nepochybně též rodinný život.
Žalobcům se doposud ze strany žalovaného nedostalo ani omluvy. Za adekvátní
nepovažuje omluvu, která byla poskytnuta u jednání dne 9.6.2004, tedy asi 6 měsíců
po úmrtí. Každý z žalobců po žalovaném požaduje zaplacení nemajetkové újmy
v penězích, a to ve výši 1,000.000,- Kč.
Žalovaný nesouhlasil s tím, že by Miladě M. byla poskytována péče v rozporu
s obecně závaznými právními předpisy. Postupem lékařů se zabývala zdravotní
komise a podle závěrů specialistů nelze zcela jednoznačně prokázat existenci
příčinné souvislosti mezi úmrtím Milady M. a případným postupem při poskytování
zdravotnické péče. U pacientky se rozvinula krátce po porodu disseminovaná
intravaskulární koagulace (pravděpodobně na basi embolie plodovou vodou)
s krvácivou komplikací a v důsledku vzduchové embolie došlo k selhání oběhového
systému a jejímu úmrtí. Dle vyjádření specialistů nelze vyloučit, že by při
vyskytnuvších se komplikacích pacientka zemřela i tehdy, pokud by došlo k jinému
postupu při poskytování zdravotní péče. Již při jednání dne 9.6.2005 byla vyslovena
omluva žalovaného prostřednictvím zástupce žalovaného zástupci všech žalobců a
následně zástupcem žalovaného za přítomnosti vedení žalovaného i osobně žalobci
a) - manželu zemřelé. Navíc již téhož večera, kdy došlo k předmětné události, byla
ze strany ředitele Ing. B. a primáře oddělení MUDr. Č. vyslovena omluva
s vyjádřením soustrasti. Navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu.
Mezi
účastníky
bylo nesporné, že dne 10.12.2003 porodila Milada M. žalobce
b) a téhož dne v zařízení žalovaného zemřela. Rovněž bylo nesporné, že došlo
k jednáním mezi žalobci a žalovaným.
Mezi
účastníky
bylo sporné tvrzení žalobců o tom, že při ošetřování Milady
M. nebyl dodržen správný postup a že Milada M. zemřela dne 10.12.2003 na
následky nesprávného léčebného postupu žalovaného, který zanedbal poporodní
péči.
Z
dopisu
Územní
znalecké komise Krajského úřadu Olomouckého kraje ze
dne 24.5.2004 soud zjistil, že komise dospěla k závěru, že při ošetřování Milady M.
nebyl dodržen správný postup tím, že bylo podceněno vyvíjející se těžké poporodní
krvácení. Léčba byla zahájena pozdě a nikoliv adekvátním způsobem. Přes veškeré
chyby nelze jednoznačně prokázat existenci příčinné souvislosti mezi úmrtím Milady
M. a popsaným nesprávným postupem při poskytování zdravotnické péče. Nelze
totiž vyloučit, že by při vyskytnuvších se komplikacích jmenovaná zemřela i tehdy,
pokud by veškeré zásady správného postupu byly dodrženy.
Z dopisu ministra zdravotnictví ze dne 23.3.2007 soud zjistil, že byla ustavena
ústřední znalecká komise k posouzení úrovně poskytované zdravotní péče Miladě
M., která konstatovala, že při poskytování zdravotní péče nebylo postupováno
pokračování
- 4 -
23C 60/2005
správně, ale nebyla shledána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem a
úmrtím pacientky.
Ze
spisu
Policie
ČR – okresní ředitelství, služba kriminální policie a
vyšetřování Šumperk, ČTS:ORSU-51/OOK-2004, a to ze znaleckého posudku MUDr.
Jana Ptáka, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hematologie a MUDr. Milana
Mrázka, znalce z odvětví gynekologie a porodnictví soud zjistil, že příčinou úmrtí
Milady M. byla vzduchová embolie následující po/během hysterektomie v terénu
rozvinutého syndromu disseminované intravaskulární koagulace (DIC). Jako brána
proniknuté vzduchu do oběhu poškozené se uvádí pouze možnost nasátí vzduchu do
cévního řečiště při chirurgickém odstranění dělohy. Je nutno připomenout, že ke
vzduchové embolii může dojít průnikem vzduchu z kteréhokoliv žilního přístupu
(centrálního i periferního) při aplikaci roztoků, transfuzí či opakovaném uzavírání a
otevírání žilních přístupů. Při prvních příznacích poporodního krvácení, kdy ještě bylo
možno pacientku transportovat do zařízení vyššího typu, byla možnost rozvoje
syndromu DIC podceněna, doba pro přeložení pacientky promeškána a pacientka
ponechána v péči žalovaného. Odpovídající léčba syndromu DIC byla poskytnuta až
anesteziologem MUDr. M. Stav pacientky byl v době operačního výkonu již velmi
vážný a dle názoru znalce s největší pravděpodobností nemohly ani změny
v medikaci krevních derivátů pacientku zachránit. Při vzniku poporodního krvácení,
při vyloučení gynekologické příčiny tohoto krvácení revizí dutiny děložní u pacientky
s rizikovým těhotenstvím, je nutno vždy pomýšlet na počínající poruchu srážení krve
s možnými fatálními důsledky ve smyslu rozvoje syndromu DIC. Na možnost
počínající poruchy kaogulace bylo nutno pomýšlet nejpozději po první revizi dutiny
děložní. Vzhledem k velmi omezeným diagnostickým a léčebným možnostem
žalovaného se jeví jako jediný správný postup jak realizovat odpovídající laboratorní
vyšetření a léčbu transport pacientky do FN Olomouc. Převoz pacientky byl možný
ještě v období po první revizi dutiny děložní (asi v 15.00 až 15.30 hodin). I při
špičkovém personálním a laboratorním vybavení společně se zázemím možnosti
léčby transfuzními přípravky a krevními deriváty jaké poskytuje např. FN Olomouc,
není zdaleka možno říci, že by byl zachráněn život pacientky, nicméně možnost
přežití by byla v tomto případě vyšší. Přes konstatování a přítomnost řady chyb však
nelze jednoznačně říct, že v případě optimálního postupu všech ošetřujících lékařů,
zdravotnického personálu a možnosti urgentního laboratorního vyšetření společně
s okamžitou dostupností transfuzních přípravků a konsiliárních lékařů by bylo možno
život pacientky zachránit. Bezprostřední příčinou úmrtí byla masivní vzduchová
embolizace pravého srdce, což je stav neslučitelný se životem Tomuto stavu
předcházela těžká porucha krevní srážlivosti pravděpodobně na základě embolizace
plodovou vodou, vzniklé během zcela fyziologického porodu. Klinický stav pacientky
byl natolik vážný, že i přes zajištění všech léčebných postupů by byla šance na
přežití minimální.
Ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice Brno soud zjistil, že léčebný
postup žalovaného při porodu Milady M., zejména pokud jde o poporodní péči, jevil
v mnoha aspektech závažné nedostatky. Chyby v léčebném postupu neovlivnily
nepříznivý výsledek léčebné péče a nejsou v přímé a kauzální souvislosti se smrtí
Milady M., tedy embolií plodovou vodou. Mezi úmrtím Milady M. a postupem lékařů a
pokračování
- 5 -
23C 60/2005
zaměstnanců žalovaného není jednoznačně příčinná souvislost. Embolie plodovou
vodou je velmi vzácnou a závažnou komplikací, kterou lze očekávat po fyziologicky
probíhajícím porodu zcela výjimečně. Je třeba konstatovat, že i bez některých
organizačních nedostatků samotného zdravotnického zařízení a při urgentnější
činnosti zdravotnického personálu, při vzniku této komplikace dochází až v 80%
případů k úmrtí pacienta. Porodnické pracoviště žalovaného pravděpodobně nebylo
technicky a zejména personálně vybaveno pro závažné porodnické komplikace a
přesto, že mělo schváleno provádění porodnické péče. Včasné přeložení na vyšší
porodnické zařízení už na začátku rozvoje patologického stavu (krvácení
s následným rozvojem disseminované intravaskulární koagulopatie – DIK) by
pravděpodobně zvýšilo poškozené šanci na přežití. Vzhledem k tomu, že se ale
jedná o akutní porodnickou život ohrožující komplikaci nelze objektivně potvrdit
účelnost akutního přeložení do vyššího zařízení. Překlad krvácející pacientky je velmi
obtížný a komplikovaný. Na začátku rozvoje patologie nebylo zřejmé jak dramaticky
se bude v dalším průběhu vyvíjet. Po zhoršení stavu pacientky již překlad nebyl
možný. Opožděná dostupnost anesteziologa souvisí pravděpodobně
s nedostatečným provozním zajištěním pracoviště. Rovněž z hematologického
pohledu lze souhlasit s vyjádřením znalců z oboru gynekologie a porodnictví, tedy že
i přesto, že léčebný postup jevil závažné nedostatky, nejsou uvedené chyby v přímé
a kauzální souvislosti se smrtí Milady M. embolií plodovou vodou. I v případě
optimálního postupu všech zdravotnických pracovníků, možnosti urgentního
laboratorního vyšetření a okamžité dostupnosti konziliárních lékařů nelze říci, že by
bylo možné život pacientky zachránit. Mezi úmrtím Milady M. a postupem lékařů není
jednoznačná příčinná souvislost. Embolie plodovou vodou je vzácná komplikace
poporodního období s vysokým rizikem úmrtí. Při této komplikaci dochází až v 80% k
úmrtí žen po porodu. Lze rovněž souhlasit s vyjádřením znalců z oboru gynekologie
a porodnictví, že včasné přeložení na porodnické oddělení vyššího typu na začátku
rozvoje patologického stavu (krvácení následkem diseminované intravaskulární
koagulace) by mohlo zvýšit šance pacientky na přežití. Avšak vzhledem k akutnímu
průběhu komplikace, která pacientku bezprostředně ohrožovala na životě, nelze
skutečně potvrdit, že by včasné přeložení na pracoviště vyššího typu odvrátilo
smrtelnou komplikaci.
Ze znaleckého posudku ze dne 31.7.2008, který si nechala vypracovat
vědecká rada ČLK soud zjistil, že postup žalovaného při porodu Milady M., zejména
při poporodní péči o ní, je považován za postup non lege artis. Příčinou úmrtí byl
těžký hemoratický šok s oběhovým selháním jako důsledek plícní embolie po
opakovaných poporodních revizích dutiny děložní a následnou intravazální
disseminovanou koagulapatií. Stav po indukovaném porodu a supracervikální
amputaci dělohy. Přímou příčinnou souvislost těchto pochybení s úmrtím pacientky
však nelze potvrdit, protože ani správný postup lékařů a aplikace všech
doporučených léků by nemusely smrti zabránit.
Na
základě provedeného dokazování učinil krajský soud následující
závěr o
skutkovém stavu věci. Dne 10.12.2003 porodila Milada M. nezl. Jakuba M. a téhož
dne v zařízení žalovaného zemřela (což bylo nesporné). Léčebný postup žalovaného
při porodu Milady M., zejména pokud jde o poporodní péči jevil v mnoha aspektech
pokračování
- 6 -
23C 60/2005
závažné nedostatky. Tato pochybení žalovaného spočívala zejména v ukončení
rizikového těhotenství na porodnici nejnižšího typu, bez laboratorního zázemí a
zázemí krevní banky, promeškání doby, kdy bylo možné pacientku přeložit na
zdravotnické pracoviště vyššího typu při podcenění prvních příznaků poporodního
krvácení. Pacientce nebyla poskytnuta odpovídající léčba rozvíjejícího se syndromu
DIC v období od zjištění poporodního krvácení a vyloučení jeho porodnické příčiny
revizí dutiny děložní do příchodu anesteziologa MUDr. M. Pochybením byla
nedostupnost výsledků laboratorního vyšetření krevní srážlivosti a krevního obrazu,
které by umožnily lékařům cílené zaměření léčby pacientky, fatální neschopnost
zdravotnického zařízení, které deklaruje zajištění nepřetržitého provozu, zajistit
odpovídající laboratorní transfuziologické zázemí společně s nedostupností akutní
konziliární služby anesteziologa, hematologa nebo internisty s II. atestací z vnitřního
lékařství a nedostupností jednotky intenzivní péče s
možností zajištění a
monitorování vitálních funkcí pacientky. Uvedené chyby v léčebném postupu však
neovlivnily nepříznivý výsledek léčebné péče a nejsou v přímé a kauzální souvislosti
se smrtí Milady M. způsobené embolií plodovou vodou. Embolie plodovou vodou je
velmi vzácnou a závažnou komplikací, kterou lze očekávat po fyziologicky
probíhajícím porodu zcela výjimečně. Je třeba konstatovat, že i bez některých
organizačních nedostatků samotného zdravotnického zařízení a při urgentnější
činnosti zdravotnického personálu, při vzniku této komplikace dochází až v 80%
případů k úmrtí pacienta, tedy šance Milady M. na přežití byla minimální.
Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobeným
neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 obč. zák. musí být
splněny současně tyto hmotněprávní podmínky a) existence zásahu, který je
objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající buď v porušení či jen v
ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální jednotě, b) neoprávněnost
(protiprávnost) tohoto zásahu a c) existence příčinné souvislosti mezi a) a b).
Základní
hmotněprávní podmínkou pro vznik občanskoprávních sankcí dle §
13 obč. zák. je, aby zásah byl objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu,
spočívající buď v porušení či jen v ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a
morální jednotě. Je nepochybné, že úmrtí Milady M. je tímto zásahem objektivně
způsobilým vyvolat nemajetkovou újmu v chráněných hodnotách osobnosti fyzické
osoby. Další podmínkou je, aby takový zásah do osobnosti fyzické osoby byl v
rozporu s objektivním právem. Neoprávněnost každého zásahu do osobnosti fyzické
osoby tvoří objektivní kategorii představující záporné hodnocení zásahu. V daném
případě bylo prokázáno, že postup žalovaného při porodu Milady M., zejména pokud
jde o poporodní péči, jevil v mnoha aspektech závažné nedostatky, když navíc
některé postupy při peripartální péči, jmenovitě při kardiotografickém monitorování
plodu, lze hodnotit jako postupy non lege artis. Lze tedy uzavřít, že zásah do
osobnostních práv žalobců je zásahem neoprávněným. Další nezbytnou podmínkou
vzniku občanskoprávních sankcí dle § 13 obč. zák. je příčinná souvislost (kauzální
nexus) mezi neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby a vznikem této
nemajetkové újmy. Fyzická či právnická osoba může být činěna odpovědnými za
nemajetkovou újmu v osobnosti jiné fyzické osoby pouze tehdy, jestliže skutečnost,
za kterou odpovídá, tedy neoprávněný zásah nastalou nemajetkovou újmu, která
pokračování
- 7 -
23C 60/2005
spočívá v porušení či již jen v ohrožení osobnosti fyzické osoby, skutečně vyvolat
(způsobil). Vyzní-li zjištění této příčinné souvislosti záporně je vznik
občanskoprávních sankcí dle § 13 obč. zák. vyloučen. A právě pro nedostatek této
podmínky vzniku občanskoprávních sankcí dle § 13 obč. zák. byla žaloba shledána
nedůvodnou. V řízení bylo totiž jednoznačně prokázáno, že chyby v léčebném
postupu žalovaného neovlivnily nepříznivý výsledek léčebné péče a nejsou v přímé a
kauzální souvislosti se smrtí Milady M., tedy embolií plodovou vodou. I bez některých
organizačních nedostatků samotného zdravotnického zařízení a při urgentnější
činnosti zdravotnického personálu, při vzniku této komplikace dochází až v 80%
případů k úmrtí pacienta, tedy šance Milady M. na přežití byla minimální.
S ohledem na shora uvedený závěr soudu o nedostatku příčinné souvislosti
byla žaloba rozsudkem krajského soudu ze dne 17.4.2009, č.j. 23C 60/2005 – 261
jako nedůvodná zamítnuta.
Proti tomto rozsudku podali odvolání žalobci, kteří zpochybňovali závěr soudu
I. stupně o nedostatku příčinné souvislosti mezi protiprávním zásahem do
osobnostních práv žalobců a způsobenou újmou v jejich osobnostních právech.
Odvolací soud doplnil dokazování výslechem znalce – zástupce znal. ústavu
Fakultní nemocnice v Brně MUDr. Petra Janků, primáře gynekologicko-porodnické
kliniky a rozhodnutím Čestné rady ČLK ze dne 12.2.2010 a následně usnesením ze
dne 14.7.2010, č.j. 1Co 166/2009 – 318 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že je bez jakýchkoliv pochybností
zjištěno, že Milada M. zemřela dne 10.12.2003 a přímou příčinou úmrtí byla embolie
plodovou vodou vzniklá krátce po porodu, spojená se vzduchovou embolií srdce.
Zmíněné komplikace znamenají závažný stav pacienta spojený s vysokou zhruba
80% úmrtností a při současné úrovni poznatků nelze najisto postavit, že i při zcela
řádné a nejvyšší možné lékařské péči nedojde ke smrtelnému následku. Postup
žalovaného při péči o Miladu M. vykazoval řadu nedostatků a pochybení, z nichž
nejzávažnější byla organizační pochybení spočívající v tom, že v době od vzniku a
rozvoje embolie nebyl u pacientky přítomen anesteziolog, pacientce nebyla včas
aplikována intenzivní léčba počínající embolie. Zdravotnické zařízení nebylo
vybaveno dostatečným počtem krevních derivátů, intenzivní léčba byla započata s
prodlením, které znamenalo pro pacientku ztrátu šance na přežití. Byť tedy se
stoprocentní jistotou nelze učinit závěr, že přímou příčinou smrti pacientky byl postup
žalovaného non lege artis. Odvolací soud při řešení otázky příčinné souvislosti
odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kdy při řešení otázky příčinné
souvislosti mezi pracovním úrazem a vznikem škody nejde o otázku právní, nýbrž
skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech.
Postup při zjišťování příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmou z
její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejich příčin, jde o
hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti
(každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je proto třeba
sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu (sp.
zn. 21Cdo 2861/2008, sp. zn. 21Cdo 564/2008). Příčinná souvislost mezi léčebným
postupem, který nebyl lege artis, a škodou na zdraví pacienta, musí být najisto
pokračování
- 8 -
23C 60/2005
postavena (sp. zn. 25Cdo 168/2003). Závěr soudu stran „stoprocentního” prokázání
objektivní příčinné souvislosti se jeví Ústavnímu soudu jako nereálné, nedosažitelné
a neudržitelné (sp. zn. I. ÚS 1919/2008). Vývoj judikatury ve vztahu k odpovědnosti
za škodu a při konstruování příčinné souvislosti mezi příčinou škody a následkem
umožňuje učinit závěr, že pochybením v léčbě Milady M. ztratila pacientka šanci na
přežití a v tom je příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem (nesprávným
postupem žalovaného s následkem smrti pacientky) a následkem (neodvratným
zásahem do soukromí žalobců a do práva na jejich rodinný život s manželkou,
dcerou a matkou). Odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS
1919/2008 a uložil soudu I. stupně po případném doplnění řízení k hodnocení
splnění zákonných předpokladů pro vznik práva na náhradu nemajetkové újmy v
penězích a její výše učinit závěr o tom, zda žalobcům uplatněné právo náleží či
nikoliv a v jakém rozsahu.
Dle ust. § 226 odst. 1 o.s.ř., bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k
dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.
Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu. V daném
případě odvolací soud vyslovil názor, že pochybením v léčbě Milady M. ztratila
pacientka šanci na přežití a v tom je příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem
(nesprávným postupem žalovaného s následkem smrti pacientky) a následkem
(neodvratným zásahem do soukromí žalobců a do práva na jejich rodinný život s
manželkou, dcerou a matkou). Odvolací soud se však ve svém právním názoru,
kterým je krajský soud vázán, nevyjádřil k otázce, zda toliko 20% šance pacientky na
přežití s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, a to zjištěné přímé příčině
úmrtí, kterou byla embolie plodovou vodou vzniklá krátce po porodu, spojená se
vzduchovou embolií srdce, postačuje k závěru o existenci příčinné souvislosti mezi
příčinou škody a následkem a vede k odpovědnosti žalovaného za způsobený
následek, tedy úmrtí pacientky.
Krajský soud souhlasí s odvolacím soudem v tom, že pojem příčinná
souvislost není právními předpisy v ČR nijak definován. Nic tak nebrání judikatuře
českých soudů, aby požadavek „stoprocentně” prokazované příčinné souvislosti
přehodnotila a přijala adekvátnější a realističtější výklad, který by vyrovnával slabší
postavení poškozených. V tomto směru vyznívá rovněž úvaha Ústavního soudu v
jeho rozhodnutí pod sp. zn. I. ÚS 1919/2008 k otázce ztráty šance a 100% příčinné
souvislosti. Je však otázkou, jak tuto příčinnou souvislost posuzovat v daném
případě, kdy provedenými důkazy bylo prokázáno, že chyby v léčebném postupu
žalovaného neovlivnily nepříznivý výsledek léčebné péče a nejsou v přímé a kauzální
souvislosti se smrtí Milady M., tedy embolií plodovou vodou, i když při správné a
intenzivní léčbě by měla nepochybně více šancí na přežití. Bezprostřední příčinou
úmrtí byla masivní vzduchová embolizace pravého srdce, což je stav neslučitelný se
životem Tomuto stavu předcházela těžká porucha krevní srážlivosti pravděpodobně
na základě embolizace plodovou vodou, vzniklé během zcela fyziologického porodu.
Při vzniku této komplikace dochází až v 80% případů k úmrtí pacienta (odborný
odhad). Šance Milady M. na přežití byla minimální, při těchto komplikacích je v
mnoha případech smrt neodvratná i při poskytnutí nejvyšší možné péče.
pokračování
- 9 -
23C 60/2005
Odvolací soud ve vztahu k odpovědnosti za škodu a při konstruování příčinné
souvislosti mezi příčinou škody a následkem učinil závěr, že pochybením v léčbě
Milady M. ztratila pacientka šanci na přežití a v tom je příčinná souvislost mezi
protiprávním zásahem (nesprávným postupem žalovaného s následkem smrti
pacientky) a následkem (neodvratným zásahem do soukromí žalobců a do práva na
jejich rodinný život s manželkou, dcerou a matkou).
V daném případě byla „ztráta šance” (loss of chance) pacientky stanovena
80%, tedy šance na přežití byla 20%. Podle názoru krajského soudu je otázkou, zda
těchto 20% postačuje k tomu, aby byla založena odpovědnost žalovaného za vzniklý
následek v plném rozsahu, či zda pouze ve výši 20% případných nároků daných ust.
§ 13 odst. 2 a 3 obč. zák., či zda těchto 20% je již natolik malá a nízká šance, že
nezakládá odpovědnost žalovaného vůbec.
V tomto směru krajský soud zdůrazňuje, že v anglickém common law, v němž
není civilní odpovědnost za škodu upravena zákony, ale vychází se z judikatury,
přičemž v těchto řízeních podle common law postačí prokázat tvrzenou skutečnost
alespoň na 51% (důkaz „on the balance of probabilities”). Tedy prokáže-li žalobce, že
je pravděpodobné (na více než 50%), že žalovaný škodu způsobil, tím je podán
dostatečný důkaz příčinného vztahu. V judikatuře českých soudů ztráta naděje není
samostatnou škodou a stává se tak významnou otázkou při posouzení existence
příčinné souvislosti mezi nepříznivým následkem a protiprávním jednáním. V tomto
směru krajský soud odkazuje i na shora citovanou úvahu Ústavního soudu, kdy
naznačené řešení užívané v zemích common law se více přibližuje ideji
spravedlivého řešení následků majících původ ve vztahu lékař – pacient, který je
třeba nahlížet jako vztah panství, v němž má převážně znalostní převahu moci právě
lékař. Proto je třeba důsledněji chránit pacientovo základní právo na tělesnou
integritu a také právo na život. Právě s ohledem na 20% šanci pacientky na přežití
krajský soud dospívá k závěru, že tato šance byla natolik nízká, že nezakládá
odpovědnost žalovaného, není zde dána příčinná souvislost mezi protiprávním
zásahem (nesprávným postupem žalovaného s následkem smrti pacientky) a
následkem (neodvratným zásahem do soukromí žalobců, což je jeden ze základních
předpokladů vzniku občanskoprávních sankcí dle ust. § 13 obč. zák. Z tohoto důvodu
byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
Krajský soud dospěl k závěru, že je v této fázi řízení nadbytečné doplňovat
dokazování ve vztahu k naplnění předpokladů daných ust. § 13 odst. 2 a 3 obč. zák.,
když má za to, že nejsou dány zákonné předpoklady pro vznik občanskoprávních
sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do osobnosti
fyzické osoby dle ust. § 13 odst. 1 obč. zák. Rovněž pokud žalobci navrhli doplnit
dokazování znaleckým posudkem za účelem posouzení jednotlivých pochybení
žalovaného v návaznosti na šanci na přežití Milady M. považoval odvolací soud tento
důkazní návrh za nadbytečný, a to vzhledem k dosavadním výsledkům dokazování,
kterým bylo zjištěno, že přes pochybení žalovaného jeho léčebný postup neovlivnil
nepříznivý výsledek léčebné péče a tato pochybení nejsou v přímé a kauzální
souvislosti se smrtí Milady M., tedy embolií plodovou vodou. Je pak nadbytečné
pokračování
- 10 -
23C 60/2005
doplňovat dokazování ve vztahu ke každému jednotlivému pochybení, které však
nemohlo ovlivnit vznik té komplikace, která je sice komplikací vzácnou, ale při níž
dochází až v 80% případů k úmrtí pacienta. Rovněž byl zamítnut důkazní návrh
žalovaného – schvalovací dokument o registraci žalovaného, když pro posouzení
věci nebylo významné, zda zařízení žalovaného fungovalo v souladu s právními
předpisy, ale skutečnost, kdy v léčebném postupu v případě pacientky M. žalovaný
pochybil či nikoliv.
Nad rámec odvolací soud dodává, že řízení v této věci bylo zahájeno
5.1.2005. Judikatura soudu ve vztahu k existenci a případné konkurenci ust. § 13
odst. 2 a 3 obč. zák. a ust. § 444 odst. 3 obč. zák. a požadavku na tzv. převis, tedy
aby žaloba žalobců požadujících zadostiučinění v penězích dle ust. § 13 odst. 2 a 3
obč. zák. obsahovala taková významná skutková tvrzení, z nichž bude zřejmé, že
tento nárok je zcela přiměřený, a to s ohledem na možné odškodnění žalobců dle
ust. § 444 odst. 3 obč. zák., se v průběhu tohoto řízení teprve vyvíjela. Byl by z
tohoto hlediska pro účastníky řízení poněkud překvapivý postup ze strany soudu,
pokud by nyní, v této fázi řízení, byl kladen důraz na tuto skutečnost. Je však
pravdou, že přes existenci případných nároků žalobců daných dle ust. § 444 odst. 3
obč. zák., s přihlédnutím k závažnosti pochybení ze strany žalovaného, by krajský
soud nárok žalobců z tohoto pohledu naznačeného shora, považoval za
opodstatněný.
Jelikož žaloba byla zcela zamítnuta, vzniklo žalovanému dle ust. § 142 odst. 1
o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Dle ust. § 150 o.s.ř., jsou-li tu
důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení
zcela nebo zčásti přiznat. Povinnost hradit náklady řízení dle ust. § 142 o.s.ř. se
může jevit v konkrétním případě jako nepřiměřená tvrdost. Závěr soudu o tom, zda
jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet
z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud přihlíží k majetkovým, sociálním,
osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení a zde je nutno zdůraznit, že
všichni žalobci byli osvobozeni od soudních poplatků, když žalobce b) zcela, ostatní
ze ¾. Majetkových poměrů žalovaného se pak skutečnost, že mu náklady řízení
nebyly přiznány, nikterak výrazně nedotkne. Soud rovněž vyhodnotil konkrétní
okolnosti případu, zejména skutečnost, že v jednání žalovaného byla zjištěna celá
řada významných a závažných pochybení při léčebném postupu při porodu Milady M.
Důvodem, pro který nebyli žalobci se svou žalobou úspěšní, byl nedostatek příčinné
souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vzniklým následkem, přičemž k
učinění tohoto závěru bylo nutné provést rozsáhlé dokazování. Pro zjištění a
prokázání tvrzené příčinné souvislosti neměli žalobci jinou možnost, než se s
žalobou obrátit na soud, aby léčebný postup žalovaného byl náležitě posouzen
(srovnej nález ÚS sp. zn. I.1919/2008). Neúspěch žalobců byl postaven na
posouzení odborné otázky. Tato skutečnost se promítla v úvaze soudu o aplikaci ust.
§ 150 o.s.ř. a ve výroku o nákladech řízení tak, jak je uvedeno shora.
Výrok o náhradě nákladů řízení státu je dán dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy
vzhledem k tomu že žalobci splňovali předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, nebyla jim uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení.
pokračování
- 11 -
23C 60/2005
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí
j e m o ž n é podat odvolání, a to do 15
dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím
Krajského soudu v Ostravě, k Vrchnímu soudu v Olomouci, písemně,
dvojmo.
V Ostravě dne 13. ledna 2011
JUDr. Lenka Severová, v.r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
Tereza Polášková