Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Zadost o informace, 23 C 60/2005-261 a 23 C 60/2005-354'.


23C 60/2005-354 
 
ČESKÁ REPUBLIKA  
 
R O Z S U D E K  
J M É N E M    R E P U B L I K Y 
 
 
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Severovou              
v právní věci žalobců a) Tomáše M., nar. xxx, b) nezl. Jakuba M., nar. xxx, oba xxx, 
c) Milady S., nar. xxx a d) Karla S., nar. xxx, oba bytem xxx, zastoupených Mgr. Ing. 
Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bašty 2, proti žalovanému M-
VIA NOVA spol. s r.o., se sídlem Zábřeh, Školská 307/4, IČ 47681373, 
zastoupenému Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem Zábřeh, nám. 
Osvobození 28, o ochranu osobnosti, 
 
t a k t o : 
 
 
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit každému z žalobců 1,000.000,- 
Kč,   s e   z a m í t á 
 
 
II. Žalovanému   s e   n e p ř i z n á v á   právo na náhradu nákladů řízení. 
 
       III. Český stát   n e m á   p r á v o   na náhradu nákladů řízení. 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
 
Žalobci se žalobou podanou u soudu dne 5.1.2005 domáhají vůči žalovanému 
ochrany osobnosti s náhradou nemajetkové újmy s tvrzením, že dne 10.12.2003 ve 
zdravotnickém zařízení žalovaného porodila Milada M., nar. xxx – manželka žalobce 

 
 
pokračování 
- 2 - 
23C 60/2005 
 
 
 
a) a dcera žalobců c) a d) nezl. Jakuba M.– žalobce b). Při ošetřování Milady M. 
nebyl dodržen správný postup a v důsledku toho dne 10.12.2003 Milada M. zemřela. 
Při jejím ošetřování byla zanedbána poporodní péče. Územní znalecká komise 
Krajského úřadu Olomouckého kraje dne 5.4.2004 konstatovala, že při ošetřování 
Milady M. nebyl dodržen správný postup, bylo podceněno vyvíjející se těžké 
poporodní krvácení. Léčba byla zahájena pozdě a nikoliv adekvátním způsobem. 
Zejména a) nebyla včas zajištěna dostupnost krve a krevních derivátů, b) nebyla 
provedena heparinizace při instrumentálních revizích dutiny děložní, c) nebylo 
provedeno adekvátní laboratorní vyšetření rozvíjející se poruchy hemokoagulace, d) 
zdravotnické zařízení nebylo v 
inkriminované době dostatečně technicky a 
především personálně zajištěno pro podobné komplikované případy – nebyla 
zajištěna okamžitá dostupnost lékaře s atestací druhého stupně, nebyla zajištěna 
dostupnost anesteziologa, nebyla zajištěna dostupnost výsledků adekvátních 
laboratorních vyšetření. V důsledku pochybení ze strany žalovaného došlo k úmrtí 
Milady M. a tím ke zcela zásadnímu zásahu do osobnostních práv žalobců. V 
návaznosti na závěr Vrchního soudu v Olomouci o existenci příčinné souvislosti mezi 
protiprávním jednáním žalovaného a úmrtím Milady M. a citovaný nález Ústavního 
soudu bylo žalobci poukázáno na to, že požadavek v oblasti tzv. common law na 
“šanci na přežití” na více než 50% , je toliko jednou z vyžadovaných podmínek. Mezi 
další podmínky náleží zohlednění konkrétních okolností případu, když v dané věci 
došlo k hrubému porušení lékařské péče ze strany žalovaného. V návaznosti na 
úvahu o tzv. šanci na přežití, a to v rozsahu doposud zjištěných 20%, by mělo být 
provedeno dokazování k jednotlivým pochybením ze strany žalovaného a následně 
zjištění toho, v jaké příčinné souvislosti bylo každé z těchto pochybení ve vztahu k 
fatálnímu následku, tj. úmrtí Milady M. Podle názoru žalobců pokud by nedošlo k 
pochybení ze strany lékařů žalovaného, nedošlo by ke vzniku embolie plodovou 
vodou, což je vzácné onemocnění, která vedla následně ke vzduchové embolii. 
Příčinou této vzduchové embolie však nemusela být embolie plodovou vodou, ale 
mohla to být janá příčina. Zjištěná 20% šance na přežití by mohla být v daném 
případě posouzena rovněž tak, že případné nároky žalobců budou v rozsahu 80% 
kráceny. Žalobce a) ztratil manželku, a to v okamžiku, kdy společně  očekávali 
událost mimořádně radostnou – narození prvého dítěte. Jejich manželství bylo 
harmonické a úmrtí bylo pro žalobce a) šokem, z něhož se dosud nevzpamatoval. 
V důsledku úmrtí manželky se u něj dostavily zdravotní potíže, jak somatického rázu 
– kožní projevy, ekzémy na rukou a kolem úst, migrující bolesti v zádech, na rukou, 
tak i v rovině duševní – depresivní stavy s posttraumatickou stresovou poruchou 
protahovanou těžší. Žalobci b) bylo již od samotného narození odepřeno právo na to, 
aby poznal svoji matku, žil s ní, aby ho vychovávala v harmonickém prostředí, došlo 
k citelnému zásahu do jeho přirozené potřeby být vychováván matkou, mít její péči a 
lásku, přičemž svoji matku nikdy nepozná. V rovině zdravotních problémů se u něj 
projevilo, že nebyl kojen, tzn. nebyl u něj dostatečně stimulován imunitní systém, což 
může vést ke zvýšené nemocnosti v pozdějším věku. Žalobci c) a d) jako rodiče 
Milady M. přišli o svoji jedinou dceru, s níž se pravidelně stýkali, měli s ní výborné 
vztahy. Žalobkyně c) utrpěla duševní šok, z něhož se doposud nevzpamatovala, 
dostavily se u ní vážné srdeční potíže, které přetrvávají dosud. Dne 13.12.2003 byla 
hospitalizována pro podezření na infarkt myokardu, opakovaně byla hospitalizována 
dne 1.1.2004. U žalobce d) se dostavila úzkostná porucha, pro kterou byl 3 měsíce 

 
 
pokračování 
- 3 - 
23C 60/2005 
 
 
 
léčen. U obou je jejich duševní stav trvale nabourán a je zjevné, že jedinou dceru jim 
nikdo a nic nenahradí. Navíc žalobci kromě zemřelé nemohli mít další dítě, 
žalobkyně c) se 12 let neúspěšně léčila, když nemohla otěhotnět. Došlo tak 
k závažnému zásahu do osobnostních práv, zejména do práva na ochranu zdraví a 
rodinného života, když součástí soukromého života je nepochybně též rodinný život. 
Žalobcům se doposud ze strany žalovaného nedostalo ani omluvy. Za adekvátní 
nepovažuje omluvu, která byla poskytnuta u jednání dne 9.6.2004, tedy asi 6 měsíců 
po úmrtí. Každý z žalobců po žalovaném požaduje zaplacení nemajetkové újmy 
v penězích, a to ve výši 1,000.000,- Kč.  
 
 
Žalovaný nesouhlasil s tím, že by Miladě M. byla poskytována péče v rozporu 
s obecně závaznými právními předpisy. Postupem lékařů se zabývala zdravotní 
komise a podle závěrů specialistů nelze zcela jednoznačně prokázat existenci 
příčinné souvislosti mezi úmrtím Milady M. a případným postupem při poskytování 
zdravotnické péče. U pacientky se rozvinula krátce po porodu disseminovaná 
intravaskulární koagulace (pravděpodobně na basi embolie plodovou vodou) 
s krvácivou komplikací a v důsledku vzduchové embolie došlo k selhání oběhového 
systému a jejímu úmrtí. Dle vyjádření specialistů nelze vyloučit, že by při 
vyskytnuvších se komplikacích pacientka zemřela i tehdy, pokud by došlo k jinému 
postupu při poskytování zdravotní péče. Již při jednání dne 9.6.2005 byla vyslovena 
omluva žalovaného prostřednictvím zástupce žalovaného zástupci všech žalobců a 
následně zástupcem žalovaného za přítomnosti vedení žalovaného i osobně žalobci 
a) - manželu zemřelé. Navíc již téhož večera, kdy došlo k předmětné události, byla 
ze strany ředitele Ing. B. a primáře oddělení MUDr. Č. vyslovena omluva 
s vyjádřením soustrasti. Navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu.  
 
 Mezi 
účastníky bylo nesporné, že dne 10.12.2003 porodila Milada M. žalobce 
b) a téhož dne v zařízení žalovaného zemřela. Rovněž bylo nesporné, že došlo 
k jednáním mezi žalobci a žalovaným. 
 
 Mezi 
účastníky  bylo sporné tvrzení žalobců o tom, že při ošetřování Milady 
M. nebyl dodržen správný postup a že Milada M. zemřela dne 10.12.2003 na 
následky nesprávného léčebného postupu žalovaného, který zanedbal poporodní 
péči.  
 
 Z 
dopisu 
Územní 
znalecké komise Krajského úřadu Olomouckého kraje ze 
dne 24.5.2004 soud zjistil, že komise dospěla k závěru, že při ošetřování Milady M. 
nebyl dodržen správný postup tím, že bylo podceněno vyvíjející se těžké poporodní 
krvácení. Léčba byla zahájena pozdě a nikoliv adekvátním způsobem. Přes veškeré 
chyby nelze jednoznačně prokázat existenci příčinné souvislosti mezi úmrtím Milady 
M. a popsaným nesprávným postupem při poskytování zdravotnické péče. Nelze 
totiž vyloučit, že by při vyskytnuvších se komplikacích jmenovaná zemřela i tehdy, 
pokud by veškeré zásady správného postupu byly dodrženy.  
 
 
Z dopisu ministra zdravotnictví ze dne 23.3.2007 soud zjistil, že byla ustavena 
ústřední znalecká komise k posouzení úrovně poskytované zdravotní péče Miladě 
M., která konstatovala, že při poskytování zdravotní péče nebylo postupováno 

 
 
pokračování 
- 4 - 
23C 60/2005 
 
 
 
správně, ale nebyla shledána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem a 
úmrtím pacientky.  
 
 Ze 
spisu 
Policie 
ČR – okresní ředitelství, služba kriminální policie a 
vyšetřování Šumperk, ČTS:ORSU-51/OOK-2004, a to ze znaleckého posudku MUDr. 
Jana Ptáka, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hematologie a MUDr. Milana 
Mrázka, znalce z odvětví gynekologie a porodnictví soud zjistil, že příčinou úmrtí 
Milady M. byla vzduchová embolie následující po/během hysterektomie v terénu 
rozvinutého syndromu disseminované intravaskulární koagulace (DIC). Jako brána 
proniknuté vzduchu do oběhu poškozené se uvádí pouze možnost nasátí vzduchu do 
cévního  řečiště  při chirurgickém odstranění dělohy. Je nutno připomenout, že ke 
vzduchové embolii může dojít průnikem vzduchu z kteréhokoliv žilního přístupu 
(centrálního i periferního) při aplikaci roztoků, transfuzí či opakovaném uzavírání a 
otevírání žilních přístupů. Při prvních příznacích poporodního krvácení, kdy ještě bylo 
možno pacientku transportovat do zařízení vyššího typu, byla možnost rozvoje 
syndromu DIC podceněna, doba pro přeložení pacientky promeškána a pacientka 
ponechána v péči žalovaného. Odpovídající léčba syndromu DIC byla poskytnuta až 
anesteziologem MUDr. M. Stav pacientky byl v době operačního výkonu již velmi 
vážný a dle názoru znalce s největší pravděpodobností nemohly ani změny 
v medikaci  krevních  derivátů pacientku zachránit. Při vzniku poporodního krvácení, 
při vyloučení gynekologické příčiny tohoto krvácení revizí dutiny děložní u pacientky 
s rizikovým těhotenstvím, je nutno vždy pomýšlet na počínající poruchu srážení krve 
s možnými fatálními důsledky ve smyslu rozvoje syndromu DIC. Na možnost 
počínající poruchy kaogulace bylo nutno pomýšlet nejpozději po první revizi dutiny 
děložní. Vzhledem k velmi omezeným diagnostickým a léčebným možnostem 
žalovaného se jeví jako jediný správný postup jak realizovat odpovídající laboratorní 
vyšetření a léčbu transport pacientky do FN Olomouc. Převoz pacientky byl možný 
ještě v období po první revizi dutiny děložní (asi v 15.00 až 15.30 hodin). I při 
špičkovém personálním a laboratorním vybavení společně se zázemím možnosti 
léčby transfuzními přípravky a krevními deriváty jaké poskytuje např. FN Olomouc, 
není zdaleka možno říci, že by byl zachráněn život pacientky, nicméně možnost 
přežití by byla v tomto případě vyšší. Přes konstatování a přítomnost řady chyb však 
nelze jednoznačně říct, že v případě optimálního postupu všech ošetřujících lékařů, 
zdravotnického personálu a možnosti urgentního laboratorního vyšetření společně 
s okamžitou dostupností transfuzních přípravků a konsiliárních lékařů by bylo možno 
život pacientky zachránit. Bezprostřední příčinou úmrtí byla masivní vzduchová 
embolizace pravého srdce, což je stav neslučitelný se životem Tomuto stavu 
předcházela těžká porucha krevní srážlivosti pravděpodobně na základě embolizace 
plodovou vodou, vzniklé během zcela fyziologického porodu. Klinický stav pacientky 
byl natolik vážný, že i přes zajištění všech léčebných postupů by byla šance na 
přežití minimální.  
 
 
Ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice Brno soud zjistil, že léčebný 
postup žalovaného při porodu Milady M., zejména pokud jde o poporodní péči, jevil 
v mnoha aspektech závažné nedostatky. Chyby v léčebném postupu neovlivnily 
nepříznivý výsledek léčebné péče a nejsou v přímé a kauzální souvislosti se smrtí 
Milady M., tedy embolií plodovou vodou. Mezi úmrtím Milady M. a postupem lékařů a 

 
 
pokračování 
- 5 - 
23C 60/2005 
 
 
 
zaměstnanců žalovaného není jednoznačně  příčinná souvislost. Embolie plodovou 
vodou je velmi vzácnou a závažnou komplikací, kterou lze očekávat po fyziologicky 
probíhajícím porodu zcela výjimečně. Je třeba konstatovat, že i bez některých 
organizačních nedostatků samotného zdravotnického zařízení a při urgentnější 
činnosti zdravotnického personálu, při vzniku této komplikace dochází až v 80% 
případů k úmrtí pacienta. Porodnické pracoviště žalovaného pravděpodobně nebylo 
technicky a zejména personálně vybaveno pro závažné porodnické komplikace a 
přesto, že mělo schváleno provádění porodnické péče. Včasné přeložení na vyšší 
porodnické zařízení už na začátku rozvoje patologického stavu (krvácení 
s následným rozvojem disseminované intravaskulární koagulopatie – DIK) by 
pravděpodobně zvýšilo poškozené šanci na přežití. Vzhledem k tomu, že se ale 
jedná o akutní porodnickou život ohrožující komplikaci nelze objektivně potvrdit 
účelnost akutního přeložení do vyššího zařízení. Překlad krvácející pacientky je velmi 
obtížný a komplikovaný. Na začátku rozvoje patologie nebylo zřejmé jak dramaticky 
se bude v dalším průběhu vyvíjet. Po zhoršení stavu pacientky již překlad nebyl 
možný. Opožděná dostupnost anesteziologa souvisí pravděpodobně 
s nedostatečným provozním zajištěním pracoviště. Rovněž z hematologického 
pohledu lze souhlasit s vyjádřením znalců z oboru gynekologie a porodnictví, tedy že 
i přesto, že léčebný postup jevil závažné nedostatky, nejsou uvedené chyby v přímé 
a kauzální souvislosti se smrtí Milady M. embolií plodovou vodou. I v případě 
optimálního postupu všech zdravotnických pracovníků, možnosti urgentního 
laboratorního vyšetření a okamžité dostupnosti konziliárních lékařů nelze říci, že by 
bylo možné život pacientky zachránit. Mezi úmrtím Milady M. a postupem lékařů není 
jednoznačná příčinná souvislost. Embolie plodovou vodou je vzácná komplikace 
poporodního období s vysokým rizikem úmrtí. Při této komplikaci dochází až v 80% k 
úmrtí žen po porodu. Lze rovněž souhlasit s vyjádřením znalců z oboru gynekologie 
a porodnictví, že včasné přeložení na porodnické oddělení vyššího typu na začátku 
rozvoje patologického stavu (krvácení následkem diseminované intravaskulární 
koagulace) by mohlo zvýšit šance pacientky na přežití. Avšak vzhledem k akutnímu 
průběhu komplikace, která pacientku bezprostředně ohrožovala na životě, nelze 
skutečně potvrdit, že by včasné přeložení na pracoviště vyššího typu odvrátilo 
smrtelnou komplikaci. 
 
 
Ze znaleckého posudku ze dne 31.7.2008, který si nechala vypracovat 
vědecká rada ČLK soud zjistil, že postup žalovaného při porodu Milady M., zejména 
při poporodní péči o ní, je považován za postup non lege artis. Příčinou úmrtí byl 
těžký hemoratický šok s oběhovým selháním jako důsledek plícní embolie po 
opakovaných poporodních revizích dutiny děložní a následnou intravazální 
disseminovanou koagulapatií. Stav po indukovaném porodu a supracervikální 
amputaci dělohy. Přímou příčinnou souvislost těchto pochybení s úmrtím pacientky 
však nelze potvrdit, protože ani správný postup lékařů a aplikace všech 
doporučených léků by nemusely smrti zabránit. 
 
 Na 
základě provedeného dokazování učinil krajský soud následující závěr o 
skutkovém stavu věci. Dne 10.12.2003 porodila Milada M. nezl. Jakuba M. a téhož 
dne v zařízení žalovaného zemřela (což bylo nesporné). Léčebný postup žalovaného 
při porodu Milady M., zejména pokud jde o poporodní péči jevil v mnoha aspektech 

 
 
pokračování 
- 6 - 
23C 60/2005 
 
 
 
závažné nedostatky. Tato pochybení žalovaného spočívala zejména v ukončení 
rizikového těhotenství na porodnici nejnižšího typu, bez laboratorního zázemí a 
zázemí krevní banky, promeškání doby, kdy bylo možné pacientku přeložit na 
zdravotnické pracoviště vyššího typu při podcenění prvních příznaků poporodního 
krvácení. Pacientce nebyla poskytnuta odpovídající léčba rozvíjejícího se syndromu 
DIC v období od zjištění poporodního krvácení a vyloučení jeho porodnické příčiny 
revizí dutiny děložní do příchodu anesteziologa MUDr. M. Pochybením byla 
nedostupnost výsledků laboratorního vyšetření krevní srážlivosti a krevního obrazu, 
které by umožnily lékařům cílené zaměření léčby pacientky, fatální neschopnost 
zdravotnického zařízení, které deklaruje zajištění nepřetržitého provozu, zajistit 
odpovídající laboratorní transfuziologické zázemí společně s nedostupností akutní 
konziliární služby anesteziologa, hematologa nebo internisty s II. atestací z vnitřního 
lékařství a nedostupností jednotky intenzivní péče s 
možností zajištění a 
monitorování vitálních funkcí pacientky. Uvedené chyby v léčebném postupu však 
neovlivnily nepříznivý výsledek léčebné péče a nejsou v přímé a kauzální souvislosti 
se smrtí Milady M. způsobené embolií plodovou vodou. Embolie plodovou vodou je 
velmi vzácnou a závažnou komplikací, kterou lze očekávat po fyziologicky 
probíhajícím porodu zcela výjimečně. Je třeba konstatovat, že i bez některých 
organizačních nedostatků samotného zdravotnického zařízení a při urgentnější 
činnosti zdravotnického personálu, při vzniku této komplikace dochází až v 80% 
případů k úmrtí pacienta, tedy šance Milady M. na přežití byla minimální.  
 
 
Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobeným 
neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 obč. zák. musí být 
splněny současně tyto hmotněprávní podmínky a) existence zásahu, který je 
objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající buď v porušení či jen v 
ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální jednotě, b) neoprávněnost 
(protiprávnost) tohoto zásahu a c) existence příčinné souvislosti mezi a) a b).  
 
 
 Základní 
hmotněprávní podmínkou pro vznik občanskoprávních sankcí dle § 
13 obč. zák. je, aby zásah byl objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, 
spočívající buď v porušení či jen v ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a 
morální jednotě. Je nepochybné, že úmrtí Milady M. je tímto zásahem objektivně 
způsobilým vyvolat nemajetkovou újmu v chráněných hodnotách osobnosti fyzické 
osoby. Další podmínkou je, aby takový zásah do osobnosti fyzické osoby byl v 
rozporu s objektivním právem. Neoprávněnost každého zásahu do osobnosti fyzické 
osoby tvoří objektivní kategorii představující záporné hodnocení zásahu. V daném 
případě bylo prokázáno, že postup žalovaného při porodu Milady M., zejména pokud 
jde o poporodní péči, jevil v mnoha aspektech závažné nedostatky, když navíc 
některé postupy při peripartální péči, jmenovitě  při kardiotografickém monitorování 
plodu, lze hodnotit jako postupy non lege artis. Lze tedy uzavřít, že zásah do 
osobnostních práv žalobců je zásahem neoprávněným. Další nezbytnou podmínkou 
vzniku občanskoprávních sankcí dle § 13 obč. zák. je příčinná souvislost (kauzální 
nexus) mezi neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby a vznikem této 
nemajetkové újmy. Fyzická či právnická osoba může být činěna odpovědnými za 
nemajetkovou újmu v osobnosti jiné fyzické osoby pouze tehdy, jestliže skutečnost, 
za kterou odpovídá, tedy neoprávněný zásah nastalou nemajetkovou újmu, která 

 
 
pokračování 
- 7 - 
23C 60/2005 
 
 
 
spočívá v porušení či již jen v ohrožení osobnosti fyzické osoby, skutečně vyvolat 
(způsobil). Vyzní-li zjištění této příčinné souvislosti záporně je vznik 
občanskoprávních sankcí dle § 13 obč. zák. vyloučen. A právě pro nedostatek této 
podmínky vzniku občanskoprávních sankcí dle § 13 obč. zák. byla žaloba shledána 
nedůvodnou. V řízení bylo totiž jednoznačně prokázáno, že chyby v léčebném 
postupu žalovaného neovlivnily nepříznivý výsledek léčebné péče a nejsou v přímé a 
kauzální souvislosti se smrtí Milady M., tedy embolií plodovou vodou. I bez některých 
organizačních nedostatků samotného zdravotnického zařízení a při urgentnější 
činnosti zdravotnického personálu, při vzniku této komplikace dochází až v 80% 
případů k úmrtí pacienta, tedy šance Milady M. na přežití byla minimální.  
 
 
S ohledem na shora uvedený závěr soudu o nedostatku příčinné souvislosti 
byla žaloba rozsudkem krajského soudu ze dne 17.4.2009, č.j. 23C 60/2005 – 261 
jako nedůvodná zamítnuta. 
 
 
Proti tomto rozsudku podali odvolání žalobci, kteří zpochybňovali závěr soudu 
I. stupně o nedostatku příčinné souvislosti mezi protiprávním zásahem do 
osobnostních práv žalobců a způsobenou újmou v jejich osobnostních právech. 
 
 
Odvolací soud doplnil dokazování výslechem znalce – zástupce znal. ústavu 
Fakultní nemocnice v Brně MUDr. Petra Janků, primáře gynekologicko-porodnické 
kliniky a rozhodnutím Čestné rady ČLK ze dne 12.2.2010 a následně usnesením ze 
dne 14.7.2010, č.j. 1Co 166/2009 – 318 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil 
tomuto soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že je bez jakýchkoliv pochybností 
zjištěno, že Milada M. zemřela dne 10.12.2003 a přímou příčinou úmrtí byla embolie 
plodovou vodou vzniklá krátce po porodu, spojená se vzduchovou embolií srdce. 
Zmíněné komplikace znamenají závažný stav pacienta spojený s vysokou zhruba 
80% úmrtností a při současné úrovni poznatků nelze najisto postavit, že i při zcela 
řádné a nejvyšší možné lékařské péči nedojde ke smrtelnému následku. Postup 
žalovaného při péči o Miladu M. vykazoval řadu nedostatků a pochybení, z nichž 
nejzávažnější byla organizační pochybení spočívající v tom, že v době od vzniku a 
rozvoje embolie nebyl u pacientky přítomen anesteziolog, pacientce nebyla včas 
aplikována intenzivní léčba počínající embolie. Zdravotnické zařízení nebylo 
vybaveno dostatečným počtem krevních derivátů, intenzivní léčba byla započata s 
prodlením, které znamenalo pro pacientku ztrátu šance na přežití. Byť tedy se 
stoprocentní jistotou nelze učinit závěr, že přímou příčinou smrti pacientky byl postup 
žalovaného non lege artis. Odvolací soud při  řešení otázky příčinné souvislosti 
odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kdy při  řešení otázky příčinné 
souvislosti mezi pracovním úrazem a vznikem škody nejde o otázku právní, nýbrž 
skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. 
Postup při zjišťování příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmou z 
její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejich příčin, jde o 
hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti 
(každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je proto třeba 
sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu (sp. 
zn. 21Cdo 2861/2008, sp. zn. 21Cdo 564/2008). Příčinná souvislost mezi léčebným 
postupem, který nebyl lege artis, a škodou na zdraví pacienta, musí být najisto 

 
 
pokračování 
- 8 - 
23C 60/2005 
 
 
 
postavena (sp. zn. 25Cdo 168/2003). Závěr soudu stran „stoprocentního” prokázání 
objektivní příčinné souvislosti se jeví Ústavnímu soudu jako nereálné, nedosažitelné 
a neudržitelné (sp. zn. I. ÚS 1919/2008). Vývoj judikatury ve vztahu k odpovědnosti 
za škodu a při konstruování příčinné souvislosti mezi příčinou škody a následkem 
umožňuje učinit závěr, že pochybením v léčbě Milady M. ztratila pacientka šanci na 
přežití a v tom je příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem (nesprávným 
postupem žalovaného s následkem smrti pacientky) a následkem (neodvratným 
zásahem do soukromí žalobců a do práva na jejich rodinný život s manželkou, 
dcerou a matkou). Odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 
1919/2008 a uložil soudu I. stupně po případném doplnění  řízení k hodnocení 
splnění zákonných předpokladů pro vznik práva na náhradu nemajetkové újmy v 
penězích a její výše učinit závěr o tom, zda žalobcům uplatněné právo náleží či 
nikoliv a v jakém rozsahu. 
 
 
Dle ust. § 226 odst. 1 o.s.ř., bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k 
dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.  
 
 
Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu. V daném 
případě odvolací soud vyslovil názor, že pochybením v léčbě Milady M. ztratila 
pacientka šanci na přežití a v tom je příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem 
(nesprávným postupem žalovaného s následkem smrti pacientky) a následkem 
(neodvratným zásahem do soukromí žalobců a do práva na jejich rodinný život s 
manželkou, dcerou a matkou). Odvolací soud se však ve svém právním názoru, 
kterým je krajský soud vázán, nevyjádřil k otázce, zda toliko 20% šance pacientky na 
přežití s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, a to zjištěné přímé příčině 
úmrtí, kterou byla embolie plodovou vodou vzniklá krátce po porodu, spojená se 
vzduchovou embolií srdce, postačuje k závěru o existenci příčinné souvislosti mezi 
příčinou škody a následkem a vede k odpovědnosti žalovaného za způsobený 
následek, tedy úmrtí pacientky. 
 
 
 
Krajský soud souhlasí s odvolacím soudem v tom, že pojem příčinná 
souvislost není právními předpisy v ČR nijak definován. Nic tak nebrání judikatuře 
českých soudů, aby požadavek „stoprocentně” prokazované příčinné souvislosti 
přehodnotila a přijala adekvátnější a realističtější výklad, který by vyrovnával slabší 
postavení poškozených. V tomto směru vyznívá rovněž úvaha Ústavního soudu v 
jeho rozhodnutí pod sp. zn. I. ÚS 1919/2008 k otázce ztráty šance a 100% příčinné 
souvislosti. Je však otázkou, jak tuto příčinnou souvislost posuzovat v daném 
případě, kdy provedenými důkazy bylo prokázáno, že chyby v léčebném postupu 
žalovaného neovlivnily nepříznivý výsledek léčebné péče a nejsou v přímé a kauzální 
souvislosti se smrtí Milady M., tedy embolií plodovou vodou, i když při správné a 
intenzivní léčbě by měla nepochybně více šancí na přežití. Bezprostřední příčinou 
úmrtí byla masivní vzduchová embolizace pravého srdce, což je stav neslučitelný se 
životem Tomuto stavu předcházela těžká porucha krevní srážlivosti pravděpodobně 
na základě embolizace plodovou vodou, vzniklé během zcela fyziologického porodu. 
Při vzniku této komplikace dochází až v 80% případů k úmrtí pacienta (odborný 
odhad). Šance Milady M. na přežití byla minimální, při těchto komplikacích je v 
mnoha případech smrt neodvratná i při poskytnutí nejvyšší možné péče.  

 
 
pokračování 
- 9 - 
23C 60/2005 
 
 
 
 
 
Odvolací soud ve vztahu k odpovědnosti za škodu a při konstruování příčinné 
souvislosti mezi příčinou škody a následkem učinil závěr, že pochybením v léčbě 
Milady M. ztratila pacientka šanci na přežití a v tom je příčinná souvislost mezi 
protiprávním zásahem (nesprávným postupem žalovaného s následkem smrti 
pacientky) a následkem (neodvratným zásahem do soukromí žalobců a do práva na 
jejich rodinný život s manželkou, dcerou a matkou).  
 
 
 
V daném případě byla „ztráta šance” (loss of chance) pacientky stanovena 
80%, tedy šance na přežití byla 20%. Podle názoru krajského soudu je otázkou, zda 
těchto 20% postačuje k tomu, aby byla založena odpovědnost žalovaného za vzniklý 
následek v plném rozsahu, či zda pouze ve výši 20% případných nároků daných ust. 
§ 13 odst. 2 a 3 obč. zák., či zda těchto 20% je již natolik malá a nízká šance, že 
nezakládá odpovědnost žalovaného vůbec.  
 
 
V tomto směru krajský soud zdůrazňuje, že v anglickém common law, v němž 
není civilní odpovědnost za škodu upravena zákony, ale vychází se z judikatury, 
přičemž v těchto  řízeních podle common law postačí prokázat tvrzenou skutečnost 
alespoň na 51% (důkaz „on the balance of probabilities”). Tedy prokáže-li žalobce, že 
je pravděpodobné (na více než 50%), že žalovaný škodu způsobil, tím je podán 
dostatečný důkaz příčinného vztahu. V judikatuře českých soudů ztráta naděje není 
samostatnou škodou a stává se tak významnou otázkou při posouzení existence 
příčinné souvislosti mezi nepříznivým následkem a protiprávním jednáním. V tomto 
směru krajský soud odkazuje i na shora citovanou úvahu Ústavního soudu, kdy 
naznačené  řešení užívané v zemích common law se více přibližuje ideji 
spravedlivého  řešení následků majících původ ve vztahu lékař – pacient, který je 
třeba nahlížet jako vztah panství, v němž má převážně znalostní převahu moci právě 
lékař. Proto je třeba důsledněji chránit pacientovo základní právo na tělesnou 
integritu a také právo na život. Právě s ohledem na 20% šanci pacientky na přežití 
krajský soud dospívá k závěru, že tato šance byla natolik nízká, že nezakládá 
odpovědnost žalovaného, není zde dána příčinná souvislost mezi protiprávním 
zásahem (nesprávným postupem žalovaného s následkem smrti pacientky) a 
následkem (neodvratným zásahem do soukromí žalobců, což je jeden ze základních 
předpokladů vzniku občanskoprávních sankcí dle ust. § 13 obč. zák. Z tohoto důvodu 
byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.  
 
 
Krajský soud dospěl k závěru, že je v této fázi řízení nadbytečné doplňovat 
dokazování ve vztahu k naplnění předpokladů daných ust. § 13 odst. 2 a 3 obč. zák., 
když má za to, že nejsou dány zákonné předpoklady pro vznik občanskoprávních 
sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do osobnosti 
fyzické osoby dle ust. § 13 odst. 1 obč. zák. Rovněž pokud žalobci navrhli doplnit 
dokazování znaleckým posudkem za účelem posouzení jednotlivých pochybení 
žalovaného v návaznosti na šanci na přežití Milady M. považoval odvolací soud tento 
důkazní návrh za nadbytečný, a to vzhledem k dosavadním výsledkům dokazování, 
kterým bylo zjištěno, že přes pochybení žalovaného jeho léčebný postup neovlivnil 
nepříznivý výsledek léčebné péče a tato pochybení nejsou v přímé a kauzální 
souvislosti se smrtí Milady M., tedy embolií plodovou vodou. Je pak nadbytečné 

 
 
pokračování 
- 10 - 
23C 60/2005 
 
 
 
doplňovat dokazování ve vztahu ke každému jednotlivému pochybení, které však 
nemohlo ovlivnit vznik té komplikace, která je sice komplikací vzácnou, ale při níž 
dochází až v 80% případů k úmrtí pacienta. Rovněž byl zamítnut důkazní návrh 
žalovaného – schvalovací dokument o registraci žalovaného, když pro posouzení 
věci nebylo významné, zda zařízení žalovaného fungovalo v souladu s právními 
předpisy, ale skutečnost, kdy v léčebném postupu v případě pacientky M. žalovaný 
pochybil či nikoliv.  
 
 
Nad rámec odvolací soud dodává, že řízení v této věci bylo zahájeno 
5.1.2005. Judikatura soudu ve vztahu k existenci a případné konkurenci ust. § 13 
odst. 2 a 3 obč. zák. a ust. § 444 odst. 3 obč. zák. a požadavku na tzv. převis, tedy 
aby žaloba žalobců požadujících zadostiučinění v penězích dle ust. § 13 odst. 2 a 3 
obč. zák. obsahovala taková významná skutková tvrzení, z nichž bude zřejmé, že 
tento nárok je zcela přiměřený, a to s ohledem na možné odškodnění žalobců dle 
ust. § 444 odst. 3 obč. zák., se v průběhu tohoto řízení teprve vyvíjela. Byl by z 
tohoto hlediska pro účastníky  řízení poněkud překvapivý postup ze strany soudu, 
pokud by nyní, v této fázi řízení, byl kladen důraz na tuto skutečnost. Je však 
pravdou, že přes existenci případných nároků žalobců daných dle ust. § 444 odst. 3 
obč. zák., s přihlédnutím k závažnosti pochybení ze strany žalovaného, by krajský 
soud nárok žalobců z tohoto pohledu naznačeného shora, považoval za 
opodstatněný. 
 
 
Jelikož žaloba byla zcela zamítnuta, vzniklo žalovanému dle ust. § 142 odst. 1 
o.s.ř. právo na náhradu nákladů  řízení v plné výši. Dle ust. § 150 o.s.ř., jsou-li tu 
důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů  řízení 
zcela nebo zčásti přiznat. Povinnost hradit náklady řízení dle ust. § 142 o.s.ř. se 
může jevit v konkrétním případě jako nepřiměřená tvrdost. Závěr soudu o tom, zda 
jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet 
z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud přihlíží k majetkovým, sociálním, 
osobním a dalším poměrům všech účastníků  řízení a zde je nutno zdůraznit, že 
všichni žalobci byli osvobozeni od soudních poplatků, když žalobce b) zcela, ostatní 
ze ¾. Majetkových poměrů žalovaného se pak skutečnost, že mu náklady řízení 
nebyly přiznány, nikterak výrazně nedotkne. Soud rovněž vyhodnotil konkrétní 
okolnosti případu, zejména skutečnost, že v jednání žalovaného byla zjištěna celá 
řada významných a závažných pochybení při léčebném postupu při porodu Milady M. 
Důvodem, pro který nebyli žalobci se svou žalobou úspěšní, byl nedostatek příčinné 
souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vzniklým následkem, přičemž k 
učinění tohoto závěru bylo nutné provést rozsáhlé dokazování. Pro zjištění a 
prokázání tvrzené příčinné souvislosti neměli žalobci jinou možnost, než se s 
žalobou obrátit na soud, aby léčebný postup žalovaného byl náležitě posouzen 
(srovnej nález ÚS sp. zn. I.1919/2008). Neúspěch žalobců byl postaven na 
posouzení odborné otázky. Tato skutečnost se promítla v úvaze soudu o aplikaci ust. 
§ 150 o.s.ř. a ve výroku o nákladech řízení tak, jak je uvedeno shora. 
 
 
Výrok o náhradě nákladů řízení státu je dán dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy 
vzhledem k tomu že žalobci splňovali předpoklady pro osvobození od soudních 
poplatků, nebyla jim uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení. 

 
 
pokračování 
- 11 - 
23C 60/2005 
 
 
 
 
 
P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí   j e   m o ž n é  podat odvolání, a to do 15 
dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím 
Krajského soudu v Ostravě, k Vrchnímu soudu v Olomouci, písemně, 
dvojmo. 
 
 
V Ostravě dne 13. ledna 2011 
 
JUDr. Lenka Severová, v.r. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
     samosoudkyně 
 
 
Za správnost vyhotovení: 
Tereza Polášková