Toto je HTML verze přílohy k vznesenému dotazu. 'Náhrada škody na zdraví, rozsudek z roku 2008, žalovaná sokolovská nemocnice'.

14Co 128/2008 - 267 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
 
 
 

ROZSUDEK  
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 

 
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Vydrové a 
soudkyň  Oty  Knopfové  a  JUDr. Ivy  Hejdukové  v  právní  věci  žalobkyně   Z.  R. , nar. 
13.  3.  1964,  bytem  D.  13,  H.,  zastoupené  V.  R.,  bytem  tamže  jako  opatrovníkem,  právně 
zastoupené  JUDr.  Zuzanou  Špitálskou,  advokátkou  se  sídlem  Plzeňská  4,  Praha  5  proti 
žalovanému  Karlovarskému  kraji,  se  sídlem  Závodní  353/88,  Karlovy  Vary,  IČ  70891168, 
zastoupenému JUDr. Pavlem Orctem, advokátem se sídlem Na Vyhlídce 53, Karlovy Vary, o 
náhradu škody, k odvolání obou účastníků do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech 
čj. 15 C 96/2005-194 ze dne 4.10.2007,      
 
takto: 
 
 

      I.  Rozsudek    soudu    prvého    stupně   se    v  napadených  výrocích   I,    IV  a   VI, 
           p o t v r z u j e .  
 
    II.  Ve  výroku  III  se  rozsudek  soudu  prvého  stupně        m  ě  n  í      tak,  že  žalovaný  je 

povinen  zaplatit  České  republice  na  účet  Okresního  soudu  v  Karlových  Varech 
soudní poplatek 595.350,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.  

 

   III.  Rozsudek  soudu  prvého  stupně  se  ve  výroku  V      m  ě  n  í      tak,  že  žalovaný  je 
povinen  zaplatit  žalobkyni  náhradu  nákladů  řízení  před  soudem  prvého  stupně 
673.553,-  Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  rozhodnutí  zástupkyni  žalobkyně 
JUDr. Zuzaně Špitálské, advokátce v Praze 5. 

 
   IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení 294.160,- Kč do 

tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  rozhodnutí  zástupkyni  žalobkyně  JUDr.  Zuzaně    
Špitálské, advokátce v Praze 5.  

 
 

Odůvodnění 
 
 
 
 
 
 
Napadeným  rozsudkem  soud  prvního  stupně  výroky  I  a  II    rozhodl,  že  žalovaný  je 
povinen zaplatit žalobkyni 14.883.726,-  Kč s 2% úrokem z prodlení z částky 3.352.726,- Kč 
od  6.  5.  2005  do  zaplacení  do  tří  dnů  od  doručení  rozsudku  a  co  do  částky  2.000.000,-  Kč 
žalobu zamítl. Výrokem V rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení 
505.165,- Kč do tří  dnů  od právní  moci rozsudku k rukám  zástupce žalobkyně.  Ve výrocích 
III  a  IV  uložil  žalovanému  zaplatit  České  republice,  Okresnímu  soudu  v Karlových  Varech 
soudní poplatek 675.350,- Kč do tří dnů od právní  moci rozsudku a náhradu nákladů řízení 
74.970,-  Kč  ve  stejné  lhůtě.  Výrokem  VI  rozhodl,  že  rozsudek  je  ve  výroku  I  předběžně 
vykonatelný.  Soud  v řízení  po  provedení  a  zhodnocení  důkazů  zjistil,  že  žalobkyně  dne 
30.9.2003  po  provedení  AG  vyšetření  v Nemocnici  v   Sokolově  upadla  do  bezvědomí  a 
následně  u  ní  došlo  k ochrnutí  celého  těla.  AG  vyšetření  bylo  doporučeno  poté,  kdy  jiná 
vyšetření neodhalila příčinu bolestí hlavy žalobkyně, která se dne 29.9. dostavila sama osobně 
bez  cizí  pomoci  do  Nemocnice  Sokolov  k plánovanému  vyšetření.  Angiografie  je 
rentgenologické  vyšetření  cév  pomocí  vstřikování  kontrastní  látky.  K vyšetření  došlo 
30.9.2003 kolem 14 hodiny, v samém počátku došlo u žalobkyně k šoku, poškození mozku a 
jeho následnému otoku, ve večerních hodinách 30.9. byla žalobkyně již v komatu převezena 
na  odd.  ARO  Nemocnice  v K.  Varech,  neboť  oddělení  ARO  Nemocnice  v Sokolově  bylo 
z důvodu  malování  uzavřeno.  3.10.  pak  byla  žalobkyně  převezena  do  FN  v Plzni  na  léčení 
v barokomoře.  V důsledku  AG  vyšetření  došlo  tak  u  žalobkyně  k poškození  mozku  a  tato 
zůstala  ochrnutá,  leží  bezvládně  na  lůžku,  došlo  ke  ztrátě  hybnosti  celého  těla  kromě 
zachovaného  pohledu  vzhůru,  takže  s okolím  se  dorozumívá  pouze  očima.  Došlo  ke  ztrátě 
mluvené  řeči,  k neschopnosti  přijímat  potravu  polykáním,  ke  ztížení  dechu.  Mysl  a  paměť 
žalobkyně  poškozenu  nemá.  V důsledku  zákroku  došlo  u  žalobkyně  k patofyziologickému  
stavu označovanému jako cerebro-medulární dyskonekce, tj. přerušení spojů mezi mozkem a 
míchou z jejich většiny. Základní životní funkce žalobkyně tak může udržovat pouze trvalá, 
výjimečně  nároční  ošetřovatelská  péče.  Vzhledem  k zachovanému  vědomí,  ale  při  téměř 
úplné  ztrátě  všech  schopností  projevovat  psychické  aktivity  je  dáno  i  postižení  psychiky. 
Žalobkyně  přitom  před  AG  vyšetřením  vedla  spokojený  plnohodnotný  život,  věnovala  se 
dvěma dospívajícím dcerám, vedla živnost dámské krejčové, četla, věnovala se hře na klavír,  
navštěvovala koncerty a jiné společenské akce, jezdila na kole, plavala, chodila na procházky 
se  psem,  pěstovala  turistiku,  měla  řidičské  oprávnění  a  jezdila  autem.  Současným  stavem 
žalobkyně trpí celá rodina, jejich režim se musel zcela podřídit potřebám žalobkyně, kterou 
každodenně  navštěvují.  Vzniklá  škoda  na  zdraví  žalobkyně  je  v příčinné  souvislosti 
s kontrastní  látkou  použitou  při  plnění  závazku  Nemocnice  Sokolov  vůči  žalobkyni. 
Nastavení  léčby  bylo  správné  lege  artis,  ale  opožděné.  Jednotlivé  poruchy  zdraví  se  u 
poškozené  v důsledku  poškození  mozku  prolínají,  přičemž  u  žalobkyně  se  jedná  o  velmi 

vážné  trvalé  poškození  mozku  u  mladé  ženy  s katastrofálními  následky  pro  její  další  život. 
Podle  bodového  hodnocení  ztížení  společenského  uplatnění  předloženého  žalobkyní,  bylo 
poškození žalobkyně dle vyhl. č. 440/2001 Sb. bodováno celkem 18 550 základními body a 
zvýšeno  o  50%  dle  §  6  odst.  l  písm.  c)  vyhlášky  a  to  pro  zvlášť  těžké  následky,  které 
upoutávají ženu ve věku 39 let na ošetřovatelské lůžko bez možnosti komunikace řečí a při 
její úplné imobilitě a inkontinenci. Ztížení společenského uplatnění je tak celkem hodnoceno  
27 825  bodů,  což  odpovídá  částce  3.339.000,-  Kč.  Žalobkyni  dále  vznikla  škoda 
vynakládáním nákladů spojených s léčením, které ke dni podání žaloby činily 188.725,60 Kč. 
Jedná se o náklady spojené s cestováním rodinných příslušníků za žalobkyní celkem ve výši 
105.110,50 Kč, náklady na přilepšení ke stravě žalobkyně 11.523,- Kč, náklady na přípravky 
proti  proleženinám  a  plísním  a  vitaminy  2.660,60  Kč,  za  pobyt  žalobkyně  v domě 
ošetřovatelské péče od 2. 2. 2004 do 11. 11. 2004 54.015,50 Kč, náklady na ubytování matky 
žalobkyně  jako  doprovodu  žalobkyně  po  dobu  jejího  pobytu  v nemocnici  5.416,-  Kč  a 
náklady za znalecký  posudek obsahující  bodové  hodnocení  ZSU   Doc.  MUDr. Jana Vrbíka 
10.000,- Kč. Dne 5. 3. 2007 žalovaný poukázal na účet žalobkyně částku 2.000.000,- Kč. Při 
právním posouzení uplatněného nároku vycházel soud z ustanovení § 421a obč. zák., § 6 odst. 
l  písm.  c)  a  §  7  odst.  3  vyhl.  č.  440/2001  Sb.,  dále  z  §  450  obč.  zák  a  §  162  odst.  2  o.s.ř. 
Dospěl  k závěru, že vzniklá škoda na zdraví  žalobkyně je v příčinné souvislosti s kontrastní 
látkou  použitou  při  provedeném  AG  vyšetření  a  odpovědnost  žalovaného  je  dána  dle 
ustanovení  §  421a  obč.  zák.,  když  škoda  byla  způsobena  okolnostmi,  které  mají  původ 
v povaze  přístroje  nebo  jiné  věci,  jíž  bylo  při  plnění  závazku  použito,  přičemž  tato 
odpovědnost se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních a veterinárních a jiných 
biologických služeb. Nevyžaduje se zde protiprávnost úkonu zdravotnického pracovníka ani 
jeho zavinění.  Nemusí se jednat  ani  o vadu použité věci,  ale postačí  pouhá prostá vlastnost 
použité věci či její chybějící vlastnost nebo konstrukční nedostatek, který v jiných případech 
použití věci škodný následek nezpůsobil. Nemocnice Sokolov plnila závazek vůči žalobkyni, 
prováděla angiografické vyšetření pomocí vstřikování kontrastní látky. Jde v tomto případě o 
absolutní objektivní odpovědnost, kde není připuštěna liberace. Nemocnice odpovídá i tehdy, 
jestliže látka nebo přístroj vyvolaly účinky, ke kterým obecně nedochází, ale kde byly dány 
k vyvolání  účinků  jiné  konkrétní  podmínky.  Na  odpovědnosti  žalovaného  v tomto  případě 
nemění  nic  ani  to,  že  žalobkyně  s provedením  vyšetření  souhlasila.  Vzhledem  k závěru  o 
odpovědnosti  žalovaného  se  soud  zabýval  výší  odškodnění  pro  žalobkyni  a  to  v souvislosti 
s možným  zvýšením  odškodnění  dle  §  7  odst.  3  vyhl.  č.  440/2001  Sb.  Následky  poškození 
zdraví  žalobkyně,  které  utrpěla  v 39  letech  jsou  tak  závažné,  že  absolutně  znemožňují 
žalobkyni  jakékoliv  další  uplatnění  v životě  a  podle  znaleckého  posudku  z oboru 
zdravotnictví není naděje na zlepšení, jedná se o stav trvalý a poškození zdraví žalobkyně je 
tedy  trvalé.  Základní  bodové  hodnocení  zvýšené  znalcem  o  50%  žalobkyně  navrhovala 
vzhledem k míře jejího postižení zvýšit na pětinásobek, což vyjádřeno v penězích představuje 
částku  16.695.000,-  Kč  a  soud  toto  zvýšení  považoval  za  přiměřené,  neboť  je  třeba  brát  v 
potaz  nejen  újmu  na  zdraví  tzn.  biologickou  škodu  jako  takovou,  ale  i  bolest  a  utrpení 
pojímané  jako  poškození  lidské  důstojnosti  ztrátou  možnosti  jakéhokoliv  společenského 
uplatnění.  Soud  proto  navrhované  zvýšení  hodnocení  ztížení  společenského  uplatnění  u 
žalobkyně považoval za přiměřené a dle § 7 odst. 3 je v tomto rozsahu zvýšil. Žalobkyně je 
nadále odkázána na pomoc dalších osob a její základní životní funkce může udržovat pouze 
trvalá,  výjimečně  náročná,  ošetřovatelská  péče.  Přiznané  odškodnění  tak  pomůže  potřebnou 
péči  pro  žalobkyni  zajistit,  stejně  tak  jako  umožní  zajištění  potřebných  zdravotnických  a 
rehabilitačních  pomůcek,  přičemž  není  pochyb  o  tom,  že  se  ve  všech  případech  jedná  o 
zajišťování finančně nákladných potřeb. Listinnými důkazy a výslechem manžela žalobkyně 
byly prokázány další vynaložené náklady spojené s léčením žalobkyně, které byly vynaloženy 
buď z prostředků žalobkyně nebo z prostředků tvořících společné jmění její a jejího manžela. 

Škoda vzniklá vynaložením těchto nákladů celkem  představuje  částku  188.725,60 Kč, která 
byla  žalobkyni  rovněž  přiznána.  Protože  bylo  prokázáno,  že  žalovaný  5.3.2007  poukázal 
žalobkyni  částku  2.000.000,-  Kč,  byla  v této  výši  žaloba  zamítnuta.  Při  úvaze  o  možném 
snížení náhrady škody dle § 450 obč. zák. soud vzal v úvahu zejména  poměry žalobkyně, u 
níž  se  jedná  o  zvlášť  výjimečný  případ,  kdy  poškození  zdraví  spočívá  v trvalém  poškození 
mozku  s katastrofickými  následky  pro  její  další  život  a  učinil  závěr,  že  pro  snížení  náhrady 
škody  nejsou  důvody  dány.  Zamítl  návrhy  na  provedení  důkazu  revizním  znaleckým 
posudkem, neboť v řízení vypracovaným znaleckým posudkem byl zdravotní stav žalobkyně 
dostatečně  popsán  a  bylo  potvrzeno  že  její  stávající  zdravotní  stav  je  v příčinné  souvislosti 
s AG vyšetřením provedeným dne 30.9.2003 a byly zhodnoceny veškeré následky poškození 
zdraví žalobkyně. Ustanovený znalec souhlasil s hodnocením ZSU provedeným Doc. MUDr. 
Janem  Vrbíkem,  CSc.  Z téhož  důvodu  zamítl  i  návrh  na  provedení  důkazu  znaleckým 
posudkem  Prof.  MUDr.  Libora  Stejskala  DrSc.  Soud  zamítl  jako  nadbytečný    i  návrh  na 
výslech  ošetřujícího  lékaře  žalobkyně,  kterým  mělo  být  zjištěno,  že  žalobkyně  byla  o 
zamýšleném AG vyšetření řádně a podrobně poučena. Soud v řízení provedl důkaz písemným 
souhlasem  pacienta  s lékařským  vyšetřením  –  léčbou,  operací  a  z tohoto  důkazů  nelze 
dovodit, že by žalobkyně byla řádně a podrobně poučena včetně poučení o důsledcích pro její 
zdraví  a  o  rizicích  s výkonem  spojených.  Podepsaný  souhlas  je  pouze  formální  a  soud  tak 
vyloučil spoluzavinění žalobkyně na vzniklé škodě dle § 441 obč. zák.  
 
 
O  nákladech  řízení  ve  vztahu  mezi  účastníky  rozhodl  podle  §  142  o.s.ř.  a  přihlédl 
k tomu,  že  žalobkyně  byla  v řízení  úspěšná  z 87,5%  a  neúspěšná  z 12,5%,  přiznal  jí  proto 
náhradu nákladů řízení spojených s právním zastoupením žalobkyně ve výši 75%,  tj. přiznal 
jí  částku  505.165,-  Kč.  Podle  §  148  odst.  l  o.s.ř.  rozhodl  o  náhradě  nákladů  státu,  které 
vynaložil  v řízení  na  provedení  důkazu  znaleckým  posudkem  z oboru  zdravotnictví  a  podle 
výsledku řízení uložil náhradu těchto nákladů ve výši 74.970,- Kč žalovanému. Žalovanému 
rovněž uložil zaplatit soudní poplatek podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/91 Sb., neboť žalobkyně je 
od placení soudních poplatků osvobozena a v řízení byla úspěšná. Poplatek byl vyměřen dle 
položky l písm. b) příloha k zákonu ve výši 675.350,- Kč.  
 
 
Dle § 162 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o předběžné vykonatelnosti výroku I rozsudku, neboť 
vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobkyně hrozí nebezpečí značné a nenapravitelné újmy. Je 
žádoucí,  aby  odškodnění  bylo  žalobkyni  vyplaceno  v   co  nejkratší  době  tak,  aby  finanční 
prostředky mohly být použity na financování kvalitní léčby a péče. 
 
 
Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání oba účastníci. Žalovaný ve svém odvolání 
vytýká  soudu  nesprávně  zjištěný  skutkový  stav  z provedených  důkazů  i  nesprávné  právní 
posouzení  věci  a  nepřesvědčivost  odůvodnění  rozhodnutí.  Vytýká  i  neprovedení  dalších 
navrhovaných  důkazů,  zejména  neprovedení  důkazu  předkládaným  znaleckým  posudkem  
prof.  Stejskala  a  neprovedení  navrhovaného  revizního  znaleckého  posudku  z oboru 
zdravotnictví a výslechu ošetřující lékařky o poučení žalobkyně před provedeným vyšetřením.   
Dle  názoru  odvolatele  soud  zaujal  ambivalentní  přístup  k otázce  typu  odpovědnosti 
žalovaného za škodu na straně žalobkyně, neučinil skutkové závěry relevantní pro podřazení 
skutkových okolností pod příslušný typ odpovědnosti, když znalecká zjištění pro rozhodující 
skutkové  a  právní  závěry  považuje  za  nepřesvědčivá,  přesto  soud  v rozsudku  shledal 
odpovědnost dle § 421a obč. zák. aniž respektoval doslovné znění tohoto ustanovení. V řízení 
nebylo  shromážděno  dostatek  skutkových  zjištění  pro  závěr  o  zvláštní  odpovědnosti 
žalovaného.  Pro  odpovědnost  žalovaného  nepostačuje  závěr,  že  příčinou  poškození  zdraví 
žalobkyně  je  použitá  kontrastní  látka  a  to  tím  méně,  že  se  v daném  případě  jednalo  o  látku 
bezvadnou,  nešlo  u  žalobkyně    o  alergickou  reakci  a  znalecký  posudek  si  neumí  vysvětlit 

neurologický deficit při pouze pravostranné DSAG. Pro závěr o odpovědnosti dle § 421a obč. 
zák.  je  třeba,  aby  bylo  tvrzeno  a  prokázáno,  že  negativní  stav  je  vyvolán  okolnostmi,  které 
mají  původ  v povaze  věci  použité  k poskytnutí  služby.  K podřazení  případné  odpovědnosti 
pod  §  421a  obč.  zák.  tedy  nepostačuje  ani  závěr,  že  příčinou  poškození  žalobkyně  byla 
použitá kontrastní látka.  Žalovanému  není  zřejmé v čem  spočívá povaha  použité věci,  která 
vyvolala nepříznivý následek. Soud navíc  zřejmě  směšuje odpovědnost dle § 420 a 421a obč. 
zák.,  neboť  i  znalecký  posudek  se  vyjadřuje  k otázkám  spadajícím  jednak  do  kategorie 
objektivní  odpovědnosti  za  škodu,  ale  i  k odpovědnosti  subjektivní  a  soud  se  pak 
v odůvodnění  rozsudku  vyjadřuje  k  otázkám,  které  jsou  z hlediska  objektivní  odpovědnosti 
irelevantní. I přes obsáhlé důkazní řízení však nelze v rozsudku najít jednoznačnou odpověď 
na otázku, jaká  byla příčina vzniku nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Nelze nevzít 
v úvahu, že lékařské výkony prováděné i na špičkové úrovni bývají provázeny komplikacemi 
rozličného původu a bývá známo statisticky vzato určité procento komplikací toho či onoho 
druhu,  přičemž  komplikace  nastalá  nikoliv  z porušení  právní  povinnosti,  včetně  nedodržení 
postupu lege artis, sama o sobě nezakládá právní odpovědnost za případnou škodu na zdraví 
vzniklou v souvislosti s komplikací. Odpovědnost za škodu nelze založit jen na tom, že jedna 
z možných  příčin  vzniku  nepříznivého  zdravotního  stavu  žalobkyně  se  jeví  jako  vysoce 
pravděpodobná.  V řízení  nebylo  ani  najisto  postaveno,  kdy  nastalo  nezvratné  poškození 
zdravotního  stavu  žalobkyně.  Vytýká  rovněž  soudu,  že  se  v otázce  bodového  hodnocení 
ztížení společenského uplatnění bez dalšího přiklonil k posudku Doc. Vrbíka, když vycházel 
z názoru,  že  v řízení  ustanovený  znalec  se  ztotožnil  v otázce  bodového  hodnocení  s tímto 
posudkem.  Takto  tomu  však  není,  protože  tyto  posudky  se  zásadně  v bodovém  hodnocení 
rozcházejí.  Ustanovený  znalec  nepovažuje  Doc.  Vrbíkem  použitý  způsob  bodového 
hodnocení,  kdy  jsou  sčítány  položky  podle  jednotlivých  klinických  poruch,  za  správný. 
Znalec uvedl, že v důsledku těžkého poškození mozku se jednotlivé klinické poruchy prolínají 
a proto celkový počet bodů nemůže být prostým součtem jednotlivých položek. Bez výslechu 
svědkyně, ošetřující lékařky, o poučení žalobkyně o průběhu vyšetření a jeho důsledcích pak 
nemůže být ani posouzena otázka spoluodpovědnosti žalobkyně. Primární otázkou je ovšem 
posouzení  případné  odpovědnosti  žalovaného  a  její  formy.  Žalovaný  má  přitom  zato,  že  i 
v případě  existence  nějaké  vlastnosti  kontrastní  látky,  která  vyvolala  poškození  zdraví 
žalobkyně, by případné odpovědnosti  zdravotnického zařízení  měla předcházet  odpovědnost 
výrobce  takové  látky.  Odpovědnost  žalovaného  by  vedla  ke  kroku  zpět,  neboť  jejím 
důsledkem  by  mohlo  být  odmítání  provádění  zákroků  zdravotnickými  zařízeními.  Žalovaný 
ze všech těchto důvodů navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby. 
Za  nedůvodné  považuje  rovněž  rozhodnutí  o  předběžné  vykonatelnosti,  jehož  odůvodnění 
označuje za nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé.  
 
 
Žalobkyně  ve  svém  odvolání  napadla  výlučně  výrok  V rozsudku,  kterým  bylo 
rozhodnuto  o náhradě nákladů řízení  ve vztahu  mezi  účastníky. Soudu vytýká, že aplikoval 
nesprávný  právní  předpis  §  142  odst.  2  o.s.ř.,  i  když    v odůvodnění  rozhodnutí  výslovně 
neuvedl  podle  jakého  odstavce  §  142  postupoval.  Částku,  kterou  žalovaný  žalobkyni 
v průběhu  řízení  vyplatil  jako  zálohu  ve  výši  2.000.000,-  Kč,  nelze  považovat  za  procesní 
neúspěch žalobkyně v řízení, ale z hlediska úspěšnosti byla žalobkyně v řízení úspěšná 100% 
a proto jí měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení. Navrhovala proto změnu rozsudku a 
přiznání  náhrady  nákladů  v plné  výši  673.553,-  Kč.  I  kdyby  soud  učinil  závěr,  že  úspěch 
žalobkyně v řízení nebyl 100%, lze vyjít z toho, že rozhodnutí o podstatné části uplatněného 
nároku, tj. ztížení společenského uplatnění, záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu 
a soud by měl vycházet z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a rovněž přiznat žalobkyni náhradu 
nákladů v plné výši.  
 

 
Ve vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že jsou naplněny předpoklady 
odpovědnosti  žalovaného  dle  §  421a  obč.  zák.  Věc  použitá  k plnění  závazku  byla  v řízení 
spolehlivě zjištěna znaleckým posudkem 3. LF UK. Při posuzování odpovědnosti při vzniku 
škody při poskytování léčebné péče je někdy vyloučeno některé podstatné okolnosti postavit 
zcela najisto. V těchto případech pak postačí nejvyšší míra pravděpodobnosti namísto obvykle 
požadované  jistoty.  V případě  žalobkyně  je  však  příčina  poškození  jejího  zdraví  postavena 
najisto.  Okolnosti  poučení  žalobkyně  soud  zjistil  listinným  důkazem,  z něhož  plyne,  že 
žalobkyně  nebyla  vůbec  poučena  o  povaze  zákroku  a  soud  tak  správně  zamítl  návrh  na 
provedení důkazu výslechem svědka, neboť takový důkaz prováděný po 4 letech od zákroku 
by  sotva  mohl  přispět  k objasnění  věci.  V případě  doplňování  dokazování  k této  otázce 
výslechem svědkyně, lékařky, by byla vyvolána nutnost i výslechu žalobkyně jako účastnice, 
když  poučení  nikdo  jiný  přítomen  nebyl.  Již  na  základě  provedeného  důkazu  lze  vyloučit 
úvahu  o  případném  spoluzavinění  žalobkyně  jako  neopodstatněnou.  K výši  bodového 
hodnocení ztížení společenského uplatnění byly k dispozici v řízení dva důkazy, které se lišily 
v postupu  použitém  pro  ohodnocení  ZSU.  Postup  jakého  má  být  použito  není  otázkou 
skutkovou, ale právní, náležející tedy do posouzení soudu. K němu se pak již vyjádřil NS ČR 
v rozhodnutí publikovaném pod č. 5/92 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Při úvaze o 
zvýšení základního bodového hodnocení ZSU pak není rozhodné jaký násobek hodnocení byl 
poškozené  žalobkyni  přiznán,  ale  podstatné  je  pouze,  zda  přiznaná  částka  odškodnění  je 
přiměřená  všem  okolnostem  následků  na  zdraví  žalobkyně.  Odkazuje  na  nález  Ústavního 
soudu  III.  ÚS  650/03  z   29.9.2005,  kde  se  mj.  konstatuje,  že  obecné  soudy  mají  při 
posuzování  mimořádnosti  případu  a  zvýšení  odškodnění  určitý  prostor  k úvaze,  jakého 
násobku  použijí.  Z hlediska  ochrany  ústavnosti  však  musí  dbát  na  to,  aby  přiznaná  výše 
náhrady  za  ztížení  společenského  uplatnění    byla  založena  na  objektivních  a  rozumných 
důvodech a aby mezi touto přiznanou výši a způsobenou škodou existoval vztah přiměřenosti. 
Odůvodněná je i předběžná vykonatelnost stanovená soudem prvního stupně. K události došlo 
již  před  více  jak  čtyřmi  roky  a  žalobkyni  se  po  celou  dobu  nedostalo  žádného  odškodnění. 
Život žalobkyně i celé její rodiny se ze dne na den radikálně změnil, všichni jsou vystaveni 
nesmírné  psychické  zátěži,  nejvíce  samozřejmě  samotná  žalobkyně,  která  je  navíc  denně 
vystavena  ohrožení  života  pramenícího  z možných  zdravotních  komplikací.  Až  do 
pravomocného  skončení  věci  je  žalobkyně  vystavena  nejistotě,  zda  se  odškodnění  vůbec 
dočká. Na základě stanovní předběžné vykonatelnosti má žalobkyně zajištěno, že prostředky 
bude  moci  použít  bezprostředně  po  pravomocném  skončení  věci.  Žalobkyně  proto  ve  věci 
samé  i  ve  výroku  o  předběžné  vykonatelnosti  rozsudek  považuje  za  věcně  správný  a 
navrhovala jeho potvrzení.  
 
 
Odvolací  soud  přezkoumal  rozsudek  v rozsahu  v němž  byl  odvoláním  napaden,  tedy 
vyjma výroku II, přihlédl k podaným odvoláním a dospěl k závěru, že jen odvolání žalobkyně 
je důvodné.  
 
 
Odvolací  soud  se  věcí  zabýval  již  ve  svém  rozhodnutí  14  Co  192/2007,  v němž  již 
konstatoval, že vzhledem ke zjištěním ze znaleckého posudku 3. LF UK, kterým byl v řízení 
proveden  důkaz,  je  škoda  na  zdraví  žalobkyně,  která  není  ani  žalovaným  zpochybňována, 
v příčinné  souvislosti  s nástřikem  kontrastní  látky    používané  při  AG  vyšetření.  Tento  závěr 
znalecký ústav potvrzuje i konstatováním, že „vzhledem k uvedeným klinickým příznakům a 
popsanému vasospasmu na větvi ACP vpravo, ke kterému došlo po nástřiku KL, jsou všechny 
ostatní  diagnosy  v diferenciálním  rozboru  příčiny  vzniklého  stavu  jen  do  počtu.“ 
K argumentaci  žalovaného,  který  v takto  zjištěné  příčinné  souvislosti  neshledává  naplnění 
podmínek  odpovědnosti  dle  §  421a  obč.  zák,  neboť  není  zjištěno  v čem  spočívá  povaha 
použité kontrastní látky, která je jedním z předpokladů zvláštní odpovědnosti za škodu podle 

tohoto ustanovení, je třeba dodat, že jde o látku ve vztahu k lidskému organismu cizorodou. 
Odvolací soud proto i nadále souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o objektivní zvláštní  
odpovědnosti žalovaného za škodu, kterou žalobkyně utrpěla v souvislosti s plněním závazku 
právní  předchůdkyně  žalovaného  vůči  žalobkyni,  tj.  prováděním  AG  vyšetření,  přičemž 
vzniklá škoda je v příčinné souvislosti s kontrastní látkou při vyšetření použitou. Některá další  
zjištění  vyplývající  ze  znaleckého  posudku  3.  LF  UK,  zejména  i  zjištění  o  nenasazení  a  to 
zejména  včasném,  veškerých  dostupných  prostředků  třeba  i  jen  k   teoreticky  možnému 
ovlivnění vasospasmů, ani další okolnosti vztahující se k postupu Nemocnice Sokolov, event. 
dalších zdravotnických zařízení při léčbě žalobkyně, jehož cílem bylo eliminovat komplikace, 
které u žalobkyně nastaly, pak při posuzování odpovědnosti žalovaného dle § 421a obč. zák. 
nejsou  již  právně  významná.  Pro  posouzení  míry  odpovědnosti  žalovaného  by  mělo  pouze 
význam,  pokud  by  skutková  zjištění  v řízení  dovolovala  učinit  závěr  o  možné 
spoluodpovědnosti žalobkyně na vzniklé škodě dle § 441 obč. zák., jak rovněž odvolací soud 
uvedl již ve shora uvedeným předchozím rozhodnutí. Soud prvního stupně k této otázce řízení 
doplnil zjištěním obsahu listiny, souhlasu pacienta s lékařským vyšetřením, z něhož však soud 
nezjistil, že by žalobkyně byla řádně a podrobně poučena o navrhovaných postupech výkonu 
DSAG  včetně  poučení  o  důsledcích  pro  její  zdraví  a  rizicích  s výkonem  spojených. 
Podepsaný souhlas je pouze formální. Nemůže proto takovýto souhlas vést k závěru o tom, že 
žalobkyně  se  svým  zaviněním  na  vzniku  škody  spolupodílela  a  z tohoto  důvodu  není  proto 
dán  ani  důvod  k omezení  odpovědnosti  žalovaného  právního  nástupce  Nemocnice  Sokolov. 
Vzhledem k závěru o odpovědnosti žalovaného za škodu bylo třeba se zabývat výší náhrady 
škody za ztížení společenského uplatnění, kterou žalobkyně uplatňovala ve výši pětinásobku 
hodnocení  provedeného  posudkem  Doc.  MUDr.  Jana  Vrbíka  provedeného  dle  vyhl.  č. 
440/2001 Sb., který základní bodové hodnocení ve výši 18 550 bodů dle § 6 odst. l písm. c) 
zvýšil  o  50%.  Žalobkyně  tedy  ve  skutečnosti  uplatňuje  přiznání  7,5  násobku  základního 
bodového  hodnocení.  Žalovaný  se  způsobem  bodového  hodnocení  ztížení  společenského 
uplatnění  žalobkyně,  který  byl  v posudku  MUDr.  Vrbíka  nesouhlasil  a  to  s poukazem  na 
způsob bodového hodnocení, který použil v řízení ustanovený znalecký ústav, který veškerá 
postižení  žalobkyně  podřadil  pod  položku  014  (vážné  mozkové  nebo  duševní  poruchy  po 
těžkém poranění hlavy). Odvolací soud s hodnocením, z něhož soud prvního stupně vycházel, 
tedy z hodnocení provedeného MUDr. Vrbíkem souhlasí. V řízení bylo zjištěno a není to ani 
žalovaným  zpochybňováno,  že  u  žalobkyně  nastalo  rozsáhlé  poškození  zdraví  spočívající 
v poškození  řady  orgánů  spadající  pod  řadu  položek  přílohy  2  k vyhlášce,  které  je  spojeno 
s poškozením mozku žalobkyně. I dle názoru odvolacího soudu nelze toto rozsáhlé poškození 
podřadit pouze pod položku 014. Odvolací soud upozorňuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu 
publikované  pod  č.  5/92  Sbírky  rozhodnutí  a  stanovisek,  řešící  sice  jiný  druh  nároku 
poškozeného,  z jehož  právní  věty  však  mj.  vyplývá,  že  hodnocení  jednotlivých  následků 
tělesného poškození jako celku by přicházelo v úvahu jen tehdy, šlo-li by o následky na tom 
samém  údu  (orgánu).  Pokud  se  však  poškození  třeba  následně  projevilo  na  jiných  údech 
(orgánech), není rozhodující, že původní přímé poškození se týkalo pouze řídícího tělesného 
orgánu (např. poškození míchy jako řídícího orgánu v centrální nervové soustavě). Přiměřené 
zvýšení hodnocení ztížení společenského uplatnění soudem připouští § 7 odst. 3 vyhlášky ve 
zvlášť výjimečných případech  hodných mimořádného zřetele. Rozsah poškození žalobkyně, 
který dopadá do všech sfér jejího života, z jehož plnohodnotného prožívání bez jakéhokoliv 
zdravotního omezení ji ve věku 39 let v podstatě zcela vyřadil, je nutno hodnotit jako zcela 
výjimečný  případ,  jemuž  odpovídá  i  výjimečná  výše  odškodnění  ztížení  společenského 
uplatnění  a  proto  žalobkyní  navrhované  zvýšení,  které  soud  prvního  stupně  akceptoval  a 
přiznal tak žalobkyni pětinásobek bodového hodnocení provedeného MUDr. Vrbíkem, resp. 
7,5 násobek základního bodového hodnocení, které ve finančním vyjádření (120 Kč za l bod) 

umožní zajistit pro žalobkyni trvalou kvalitní  ošetřovatelskou péči a zlepšení podmínek jejího 
dalšího života považuje i odvolací soud za odpovídající rozsahu vyřazení žalobkyně z další  
účasti na jakýchkoli aktivitách.  Návrh žalovaného k provedení revizního znaleckého posudku 
ani  odvolací  soud  nepovažuje  za  důvodný,  neboť  skutkové  okolnosti  byly  v řízení  zjištěny 
dostatečným  způsobem.  Soudem  ustanovený  znalecký  ústav  se  v závěru  doplnění  svého 
znaleckého posudku ztotožnil s hodnocením ZSU provedeným MUDr. Vrbíkem, pokud mají 
být  zhodnocení  veškeré  následky  poškození  žalobkyně.  Že  všechny  tyto  následky  mají  být 
hodnoceny pak odvolací soud uvedl již shora. Žalobkyni za ztížení společenského uplatnění 
náleží tak náhrada škody ve výši 16.695.000,- Kč. Podle § 449 obč. zák. má žalobkyně nárok i 
na náhradu účelných nákladů spojených s léčením, jejichž existence i to, že byly vynaloženy 
z prostředků  žalobkyně  případně  ze  společného  jmění  jejího  a  manžela  byla  prokázána 
listinnými  důkazy  a  výslechem  manžela  žalobkyně  a  žalovaný  je  rovněž  nezpochybňuje. 
Náhradu  těchto  nákladů  žalobkyně  uplatnila  ve  výši  188.726,-  Kč.  Celkem  tak  důvodný  
nárok  žalobkyně  na  náhradu  škody  činil  16.883.726,-  Kč.  Protože  nesporné  mezi  stranami 
bylo,  že  žalovaný  poukázal  žalobkyni  jako  zálohu  na  plnění  částku  2.000. 000,-  Kč,  soud 
prvního stupně správně do této částky žalobu zamítl. Úrok z prodlení rovněž správně přiznal 
žalobkyni pouze z částky odpovídající nároku na náhradu ZSU ve výši bodového hodnocení 
přiznaného znalcem a nároku na náhradu účelných nákladů spojených s léčením. Nedůvodné 
je i odvolání žalovaného do rozhodnutí soudu o předběžné vykonatelnosti výroku I rozsudku. 
Nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy je dáno na straně žalobkyně již v důsledku 
jejího  nenapravitelného  poškození  zdraví  v jehož důsledku její životní  funkce udržuje právě 
jen  trvalá  odborná  kvalitní  ošetřovatelská  péče  a  přesto  je  trvale  ohrožena  na  životě. 
Žalobkyně  musí  mít  proto  co  nejdříve  k dispozici  finanční  prostředky,  které  jí  umožní 
zajišťování této péče. Soud se správně zabýval i případným snížením náhrady škody, k níž je 
žalovaný  povinen,  dle  §  450  obč.  zák.  a  vzhledem  k rozsahu  a  trvalosti  poškození  zdraví 
žalobkyně  dospěl  k závěru,  že  zákonný  důvod  pro  toto  snížení  není  dán.  Za  nedůvodnou 
považuje  odvolací  soud  i  námitku  o  odpovědnosti  výrobce  použité  kontrastní  látky,  neboť 
ustanovení    § 421a odst. 2 obč. zák. odpovědnost spojuje s poskytováním mj. zdravotnických 
služeb.  Odvolání  žalovaného  do  výroků  I,  IV  a  VI  rozsudku  soudu  prvního  stupně  proto 
odvolací soud neshledal jako důvodné a tyto výroky napadeného rozsudku podle § 219 o.s.ř. 
potvrdil. Jako závislý výrok odvolací soud přezkoumal výrok III, kterým bylo rozhodnuto o 
povinnosti  žalovaného  zaplatit  soudní  poplatek  podle  §  2  odst.  3  zák.  č.  549/91  Sb.  Podle 
tohoto  ustanovení  je-li  navrhovatel  v řízení  od  poplatku  osvobozen  a  soud  jeho  návrhu 
vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li 
proti navrhovateli  právo na náhradu nákladů řízení  nebo není-li též od poplatku osvobozen. 
Soud v tomto řízení vyhověl návrhu žalobkyně do částky 14.883.726,- Kč a tedy z této částky 
je povinen zaplatit odpovídající soudní poplatek žalovaný. Poplatek podle položky l písm. b) 
sazebníku  soudních  poplatků  představuje  částku  595.350,-  Kč,  který  je  žalovaný  povinen 
zaplatit  ČR  –  Okresnímu  soudu  v Karlových  Varech.  Odvolací  soud  proto  výrok  III  podle       
§  220  o.s.ř.  změnil  a  rozhodl  o  povinnosti  žalovaného  způsobem  ve  výroku  uvedeným. 
Odvolací  soud  naproti  tomu  shledal  jako  důvodné  odvolání  žalobkyně,  která  v řízení  měla 
plný úspěch i když žaloba byla co do částky 2.000.000,- Kč zamítnuta. Důvodem zamítnutí je 
však  skutečnost,  že  žalovaný  na  nároky  žalobkyně  žalobou  uplatněné  tuto  částku  plnil 
zálohově. O nákladech řízení je proto třeba rozhodnout podle § 142 odst. l o.s.ř. a žalobkyni 
přiznat  jejich  náhradu  v plné  výši,  jak  byly  právní  zástupkyní  žalobkyně  vyčísleny,  když 
náklady  jsou  představovány  odměnou  a  náhradou  výdajů  advokáta.  Odvolací  soud  proto 
rovněž  ve  výroku  V  o  náhradě  nákladů  řízení  ve  vztahu  mezi  účastníky  podle  §  220  o.s.ř. 
rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobkyni přiznal jejich náhradu v plné výši  Podle 
téhož ustanovení ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. přiznal úspěšné žalobkyni i plnou náhradu 

nákladů  odvolacího  řízení  spojených  rovněž  s právním  zastoupením  žalobkyně.  Lhůty 
k zaplacení soudního poplatku i nákladů řízení stanovil podle § 160 odst. l o.s.ř. 
 
P  o  u  č  e  n  í  :    Proti  tomuto  rozhodnutí  je  přípustné  dovolání  k Nejvyššímu  soudu  za 
předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí 
má  ve  věci  samé  po  právní  stránce  zásadní  význam.  Dovolání    může 
účastník podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího 
soudu podáním u soudu prvního stupně. 
 
V Plzni dne 17.04.2008 
 
 
Za správnost vyhotovení: 
JUDr. Eva Vydrová, v.r.  
Eva Charvátová 
předsedkyně senátu