Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek Vazler v Fakultni nemocnice Kralovske Vinohrady'.


  Spisová značka: 34 C 376/2010 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 
Obvodní  soud  pro  Prahu  10  rozhodl  předsedkyní  senátu  JUDr.  Andreou 
Dobřichovskou  Gedeonovou,  LL.M.,  jako  samosoudkyní,  v právní  věci  žalobce:  Vojtěch 
Vázler
,  nar.  25.8.2009,  Imrychova  11/884,  Praha  4,  zák.zástupci:  Pavel  Vázler,  nar. 
28.6.1963, Eva Vázlerová, nar. 20.3.1969, oba bytem Imrychova 11/884, Praha 4, zast. JUDr. 
Antonínem  Tunklem,  advokátem  se  sídlem  Komenského  6/V,  Dačice,  proti  žalované: 
Fakultní  nemocnice  Královské  Vinohrady,  IČ:00064173,  se  sídlem  Šrobárova  1150/50, 
Praha  10,  zast.  JUDr.  Miroslavem  Bartoněm,  advokátem,  se  sídlem  Záhřebská  33,  Praha  2, 
vedl.účastník  na  straně  žalované:  Kooperativa  pojišťovna  a.s.,  Vienna  Insurance  Group, 
IČ:47116617, se sídlem Templová 747, Praha 1, o náhradu škody na zdraví, 
 
t a k t o : 
 
I. 
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30.314.400,- Kč do 15 dnů od právní 
moci rozsudku. 
 
II. 
Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně 
zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 962.357,40 Kč k rukám právního zástupce 
žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku. 
 
III. 
Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně 
zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek ve výši 
1.515.720,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. 
 
IV. 
Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně 
zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 náklady státu ve výši 
24.563,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. 
 
 
O d ů v o d n ě n í :  
 
Žalobce  se  domáhal  po  žalované  žalobou  doručenou  soudu  dne  7.12.2010  zaplacení 
částky 876.000,- Kč, jako odškodnění bolesti a částky 17.640.000,- Kč, jako odškodnění za 

 

ztížení  společenského  uplatnění.  Žalobce  v žalobě  uvedl,  že  dne  25.8.2009  proběhl  porod 
nezl.  Vojtěcha  Vázlera  (žalobce),  který  nebyl  veden  lékaři  lege  artis  a  došlo  k poškození 
zdraví novorozeněte s velmi závažnými trvalými následky, jež vyžadují náročnou péči třetích 
osob, trvalou lékařskou péči a značné náklady na udržení jeho životních funkcí. Žalobce se 
tak domáhá náhrady za ztížení společenského uplatnění (toto je fakticky zcela vyloučeno) a 
odškodnění za bolest. Podáním ze dne 18.6.2014 svoje nároky rozšířil žalobce tak, že nadále 
požaduje  na  bolestném  částku  4.034.400,-  Kč  a  za  ztížení  společenského  uplatnění  částku 
26.280.000,-  Kč.  O  připuštění  změny  žaloby  bylo  rozhodnuto  usnesením  soudu  čj.  34  C 
376/2010-246 dne 19.6.2014.  
 
 
Žalovaná  v podání  ze  dne  8.2.2011  nárok  žalobce  odmítla,  když  uvedla,  že  porod 
proběhl  lege  artis  dle  zásad  moderní  medicíny,  a  žalovaná  tak  za  vznik  škody  neodpovídá. 
Dále namítala rovněž nepřiměřenou výši odškodnění. 
 
 
Podáním ze dne 25.5.2011 vstoupil do řízení vedlejší účastník Kooperativa pojišťovna, 
a.s.,  Vienna  Insurance  Group,  jenž  se  plně  ztotožnil  s podáním  žalované  (čl.  24,  při  ústním 
jednání). 
 
 
Nesporným  faktem  je  skutečnost,  že  žalobce  se  dne  25.8.2009  narodil  na  porodním 
oddělení žalované (žaloba a vyjádření žalované ze dne 8.2.2011).  
 
 
Z provedených důkazů soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: 
 
Z výpovědi MUDr. Daniela Brandejse vyplynulo, že porod byl bezproblémový až do 
12,30 hod. kdy přišla vedoucí lékařka zkontrolovat stav rodičky a stanovila další postup.  Dle 
pokynu vedoucí lékařky (MUDr. Lomníčkové) měl kontaktovat primáře gyn. odd. a vedoucí 
lékařka se šla věnovat jinému porodu, který probíhal na vedlejším sále. Primáři však nebylo 
možné  se  dovolat.  Kolem  13,00  hod.  se  vrátila  MUDr.  Lomníčková  a  provedla  klešťový 
porod za pomoci svědka. Následovala resuscitace novorozence. 
 
Z výpovědi  MUDr.  Taťány  Lomníčkové  soud  zjistil,  že  ve  12,35  hod.  provedla 
kontrolu  rodičky,  přičemž  monitor  jí  přišel  hraniční.  Z tohoto  důvodu  dala  pokyn  MUDr. 
Brandejsovy,  aby  zavolal  primáře  gyn.  odd.  Svědkyně  odešla  na  druhý  porodní  sál,  kde  se 
odehrával druhý komplikovaný porod. Poté se vrátila k rodičce paní Vázlerové a provedla za 
pomoci MUDr. Brandejse klešťový porod. Primář gyn. Odd. k porodu nedorazil. 
 
Z výpovědi  Kamily  Benešové  soud  zjistil,  že  druhý  porod  u  kterého  byla  MUDr. 
Lomníčková, byl spontánní, bezproblémový. 
 
Z výpovědi  paní  Růženy  Vintrové  soud  zjistil,  že  paní  MUDr.  Lomníčková  byla  u 
porodu, jenž předcházel porodu paní Vázlerové. Tento porod u nějž byla MUDr. Lomníčková 
nebyl komplikovaný. 
 
K otázce  druhého  porodu  se  vyjádřil  i  žalobce  v podání  ze  dne  14.9.2011  s tím,  že 
MUDr. Lomníčková ve 12,43 hod. odvedla spontánní porod pacientky (čl. 81). 
 
Z výslechu MUDr. Ivany Hlavaté soud zjistil, že žalobce vyžaduje 24 hodinovou péči, 
což  zůstane  i  do  budoucna  nezměněno.  Kvalita  jeho  života  se  bude  snižovat,  neboť  dítě 
zůstalo na úrovni nedonošeného novorozence. S růstem těla žalobce porostou i potřeby dítěte, 
přičemž  tělo  nebude  schopno  se  tomu  přizpůsobit.  Žalobce  nebude  nikdy  fungovat  jak 

 

samostatná  jednotka.  Žalobce  je  opakovaně  hospitalizován.  Problémy  jsou  infekčního  rázu, 
kvůli  sníženému  dýchání  (ventilace  plic).  Dítě  má  tzv.  spasmu  a  potřebuje  opakovaně  péči 
chirurgů, neboť se mu dělají opakovaně fraktury dolních končetin. Dítě je krmeno sondou do 
žaludku.  Dítěti  se  musejí  trvale  odsávat  hleny,  díky  ztížené  ventilaci  plic  a  deformaci 
hrudníku se dítě trvale zahleňuje, aby se předešlo udušení je potřeba hleny odsávat.  
 
Jak  soud  zjistil  ze  spisu  České  lékařské  komory  č.  09/85/760,  který  si  vyžádal,  dne 
29.9.2009  podali  manželé  Vázlerovi  (rodiče  žalobce)  stížnost  na  postup  žalované  v případě 
porodu  žalobce.  V této  souvislosti  byl  zpracován  odborný  posudek  Doc.  MUDr.  Martinem 
Procházkou, PhD., ze dne 25.4.2011, kde je jasně uvedeno, že ve věci CTG křivky v časovém 
rozmezí  10:20  hod.  až  12:55  hod.  je  nutno  postup  lékařů  žalované  hodnotit  jako  chybný,  a 
tedy  non  lege  artis  (čl.  46).  Tyto  závěry  odborného  posudku  jsou  dále  potvrzeny  i  ve 
stanoviscích  lékařů  prof.  MUDr.  Aleše  Roztočila,  CSc.  (čl.  46)  a  MUDr.  Olgy  Hlaváčkové 
(čl. 47).  
 
Rozhodnutím Čestné rady ČLK ze dne 12.10.2013, č.j. 06/85/760 bylo konstatováno, 
že  zaměstnanec  žalované  se  dopustil  disciplinárního  provinění  proti  §  9  odst.  2  písm.  a) 
zákona  č.  220/1991  Sb.,  tím,  že  jako  lékař  gynekologicko-porodnického  oddělení  žalované 
špatně vyhodnotil CTG záznam rodičky Evy Vázlerové (čl. 201). 
 
Rozhodnutím Čestné rady ČLK ze dne 12.10.2013, č.j. 09/85/760 bylo konstatováno, 
že zaměstnankyně žalované se dopustila disciplinárního provinění proti § 9 odst. 2 písm. a) 
zákona č. 220/1991 Sb., tím, že jako lékařka gynekologicko-porodnického oddělení žalované 
zanedbala své povinnosti vedoucího lékaře porodního sálu a nechala u rizikové rodičky Evy 
Vázlerové nezkušeného neatestovaného lékaře bez přímého odborného dozoru (čl. 207). 
 
Z revizního fakultního posudku vypracovaného pro účely trestního řízení vedeného u 
zdejšího soudu pod sp.zn. 1 T 125/2011 ze dne 12.12.2012 (čl. 115-119) vyplynulo, že průběh 
porodu  v druhé  době  porodní  nelze  považovat  za  postup  lege  artis.  Z výslechu  znalce  Doc. 
MUDr. Špačka, který byl proveden v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro 
Prahu  10  pod  sp.zn.  1  T  125/2011  proti  zaměstnanci  žalované  MUDr.  D.  Brandejsovi,  jenž 
byl jedním z lékařů, kteří se porodu zúčastnili, je zřejmé, že patologie nastává u plodu někdy 
po  12:15  hod.,  jasně  ve  12:35  hod.,  kdy  měl  být  porod  ukončen.  Z tohoto  hlediska  to  byla 
vedoucí porodního sálu MUDr. T. Lomníčková, která měla povinnost jednat rázněji a porod 
dokončit ihned po 12:35 hod., nikoli až s hodinovým zpožděním. 
 
Z dalších  předložených  listinných  důkazů,  tj.  ze  znaleckého  posudku  týkajícího  se 
trestního  řízení  ze  dne  20.1.2012  zpracovaného  MUDr.  J.  Feyreislem,  CSc.,  rovněž 
vyplynulo, že v rozhodující době nebyl z organizačních důvodů na straně žalované k dispozici 
lékař s odpovídající kvalifikací.  Stav plodu byl ohrožen od 11:10 hodin, avšak stav plodu a 
rodičky  byl  kontrolován  lékařem  s odpovídající  kvalifikací  až  ve  12:15  hodin  (MUDr.  T. 
Lomníčková), a byl ukončen se zpožděním až ve 13,10 hod. 
 
Z posudku zpracovaného pro účely trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro 
Prahu 10 pod sp.zn. 1 T 125/2011, ze dne 20.12.2010 (prof. J.Živný, Dr.Sc. a z protokolu o 
jeho výslechu) taktéž vyplynulo, že postup lékařů žalované byl chybný, když byly nesprávně 
vyhodnoceny  CTG  záznamy  v průběhu  porodu,  které  byly  jednoznačně  suspektní,  pak 
patologické.  
 

 

Soudu  žalovaná  předložila  rovněž  zápis  z jednání  Znalecké  komise  FNKV  ze  dne 
21.10.2009,  kde  je  konstatováno,  že  při  porodu  žalobce  byl  dodržen  postup  lege  artis.  Dále 
předložila soudu znalecký posudek OS ČLK/61/2010, jenž byl vypracován za účelem vyřízení 
stížnosti manželů Vázlerových MUDr. PhDr., Pavlem Čepickým, CSc., kde je konstatováno, 
že jednání lékařů bylo v souladu s předepsanými postupy.  
 
Soud jen pro úplnost doplňuje, že vyzval žalovanou, aby doložila podklady k druhému 
porodu, jenž probíhal v době od 12,15 hod. na druhém sále gyn. odd. (čl. 68). Žalovaná však 
odmítla dokumentaci předložit (čl. 81).  
 
Ze  znaleckého  posudku  Univerzity  Karlovy  v Praze,  Lékařské  fakulty  v Hradci 
Králové ze dne 17.2.2014 soud zjistil typy poškození zdraví u žalobce související s nesprávně 
vedeným  porodem  a  bodové  ohodnocení  bolestného  a  ztížení  společenského  uplatnění  ve 
vztahu  k poškození  zdraví,  jenž  bylo  následkem  porodu  vedeného  non  lege  artis.  Konkrétní 
poškození  zdraví  žalobce  jsou  specifikována  ve  znaleckém  posudku,  a  soud  na  něj  v tomto 
smyslu  odkazuje.  Posudek  stanovil  bodové  ohodnocení  bolestného  a  ztížení  společenského 
uplatnění žalobce, a to jak následovně: 
 
Bolestné: 
S061 edém mozku 120 x 2 (zvýšeno), tj. celkem 240 bodů  
S062 difuzní atonální poranění mozku 500 x 2 (zvýšeno), tj. celkem 1000 bodů  
S3112 oper. rána břišní stěny 25 
S363 poranění žaludku 100 
S7200 a S7240 zlomenina femuru 70 x 2 = 140 
K bolestnému navíc celkem 125 
S3611 kontuze jater  120 
S7241 zlomenina dol. konce stehenní kosti 140 x 2 = 280 
S368 fundoplikace jícnu 80 
T794 těžká perinatální asfyxie 200 x 2 = 400 
T8861 MODS (srdce, plíce, koagulace) 350 x 2 = 700 
S5101 bakteriální sepse 10 x 3 = 30 
S5101 sideropenická anémie 3 x 2 = 6 
S5101 dehydratace 3 x 2 = 6 
S5101 opakované respirační infekty 10 x 3 = 30 
S368 gastroezofageální reflux 80 
S368 hematemeza  80 
celkem 3.442 bodů. 
Ve  sm.  ust.  §7  odst.  2  vyhl.  č.  440/2001  Sb.  činí  hodnota  jednoho  bodu  120,--  Kč.  Výše 
bolestného  tedy  celkem  činí  3  442  x  120,--  Kč  =  413.040,--  Kč.  Soud  má  za  to,  že  takto 
stanovená částka má být zvýšena o desetinásobek na částku 4.130.400,- Kč.  
 
Ztížení společenského uplatnění: 
014 vážné mozkové nebo duševní poruchy po těžkém traumatu hlavy 3 000 x 1,5 = 4 500 
032 ztráta zraku 3 000 x 1,5 = 4 500 
0561 oboustranná hluchota 3 000 x 1,5 = 4 500 
0643 porucha řeči centrálního původu 2 000 x 1,5 = 3 000 
0751 kvadruparéza 1 500 x 1,5 = 2 250 
0753 nedomykavost řitních svěračů 700 x 1,5 = 1 050 
082 porucha polykání 500 
085 inkontinence 700 

 

161 těžká dystrofie + svalová atrofie 200 
0711 opakované respirační infekty 300 
082 zácpa 200 
082 gastroezofageální reflux 200 
celkem 21 900 bodů. 
Ve  sm.  ust.  §7  odst.  2  vyhl.  č.  440/2001  Sb.  činí  hodnota  jednoho  bodu  120,--  Kč.  Výše 
ztížení společenského uplatnění tedy celkem činí 21 900 x 120,-- Kč = 2.628.000,-- Kč. 
 
V této  souvislosti  soud  uvádí,  že  žalovaný  namítal  při  ústním  jednání  konaném  dne 
23.6.2014  nesprávnost  znaleckého  posudku,  pokud  jde  o  bodové  hodnocení  v oblasti 
neurologie.  Podstatou  námitky  byla  skutečnost,  že  škody  na  zdraví  jsou  ohodnocovány 
v rozporu  s  §  6  odst.  2  vyhl.  č.  440/2001  Sb.,  když  ztráta  zraku,  hluchota,  porucha  řeči,  a 
nedomykavost  řitních  svěračů  by  měla  být  konzumována  pouze  bodovým  ohodnocením 
vztahujícím se k vážné mozkové nebo duševní poruše, jelikož tato poškození jsou důsledkem 
poškození  mozku  a  nikoli  nervů  jednotlivých  orgánů.  Dle  názoru  soudu  je  tato  námitka 
neopodstatněná, neboť ustanovení § 6 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb., míří na situace, kdy se 
ztráta funkce orgánu, nebo poškození týká výlučně konkrétního jednoho orgánu (např. pokud 
dojde k několikanásobnému poškození jedné dolní končetiny spočívající v etážové zlomenině 
stehenní  kosti,  tříštivé  zlomeniny  lýkové  kosti,  hlubokému  poranění  stehna  a  bérce). 
V posuzovaném  případě,  však  ztráta  funkce  postihla  další  orgány  (smysly),  i  když  hlavní 
příčina  tkví  v  poškození  mozku.  Navíc  amputace,  nebo  ztráta  mozku  (orgánu),  tak  jak  to 
předpokládá § 6 odst. 2 cit. vyhl. není možná, protože tento stav znamená smrt člověka a není 
ani ve vyhlášce tento případ ohodnocen. Z tohoto důvodu soud považoval námitku žalované 
za neopodstatněnou. 
 
Z ambulantního nálezu ze dne 25.11.2010 o zdravotním stavu žalobce soud zjistil, že 
žalobce  je  upoután  na  lůžko,  je  závislý  na  pomoci  třetích  osob,  musí  mu  být  pravidelně 
odsáván  hlen  z dýchacího  ústrojí,  vyžaduje  podporu  dýchání,  a  je  vyživován  gastrostomií 
(absence  polykacího  reflexu).  Žalovaný  má  dále  výrazně  omezenu  hybnost  a  není  sociálně 
kontaktní. Stav žalobce se od předchozího vyšetření mírně zhoršil. Trpí občasnými křečemi. 
Žalobce trpí hluchotou a slepotou.   
 
Ze  znaleckého  posudku  Univerzity  Karlovy  v Praze,  Lékařské  fakulty  v Hradci 
Králové ze dne 17.2.2014 vyplývá dále, že žalobce trpí v důsledku poruchy mozku i zvýšenou 
lomivostí kostí (v posudku je i zmiňován případ zlomeniny pravé dolní části kosti stehenní ze 
dne 6.10.2010 a následně fraktura femoru dne 27.1.2011, dále bez datace i zlomenina horní 
části  stehenní  kosti).  S poškozením  mozku  dále  souvisí  rovněž  inkontinence  stolice  i  moči 
(nedomykavost řitních svěračů). Z hlediska ortopedického má zhoršenou hybnost celého těla, 
především  kyčlí,  kolenou  ale  i  paží  a  deformovaný  hrudník.  Žalobce  trpí  i  spastickou 
quadruparezou (ztuhlost svalů všech čtyř končetin). S ohledem na tuto diagnózu konstatoval 
znalec  obtíže  při  denní  hygieně,  zejména  z důvodu  problémů  s roznožením  pacienta  a 
zhoršené  stability  žalobce  při  eventuálním  posazování  k transportu.  Dále  se  u  žalobce 
rozvinula  těžká  mozková  obrna  a  deformace  páteře.    V roce  2013  se  vyskytlo  krvácení  ze 
zažívacího  traktu.  Žalobce  trpí  závažnou  kyfoskoliozou  s trvalým  zahleněním  (nutnost 
odsávání  hlenů),  nemožností  polykání  s nutností  výživy  gastrostomií  a  kachexií  (celkovou 
slabostí,  úbytkem  svalové  hmoty).  Jedná  se  tak  ve  svém  výsledku  o  extrémně  závažné 
postižení organismu, kdy vyjma základních životních funkcí (dýchání, oběh, trávení) se jedná 
pouze  o  bazální  přežívání  jedince  jako  organismu  bez  jakéhokoli  sociálního  kontaktu 
s okolím. Vzhledem ke stavu žalobce nelze tuto poruchu operovat. Z tohoto posudku rovněž 
vyplývá  prognóza  zdravotního  stavu  žalobce,  jenž  se  bude  nadále  zhoršovat  (zdravotní 

 

komplikace  nové  a  zhoršování  stávajících  komplikací)  což  bude  mít  za  následek úmrtí 
žalobce. 
 
Z dalších provedených důkazů soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil. 
 
Na případ soud aplikoval následující právní předpisy: 
 
Podle  §  444  obč.  zák.  při  škodě  na  zdraví  se  jednorázově  odškodňují  bolesti 
poškozeného  a  ztížení  jeho  společenského  uplatnění  (odst.  1).  Ministerstvo  zdravotnictví 
stanoví  v  dohodě  s  Ministerstvem  práce  a  sociálních  věcí  vyhláškou  výši,  do  které  lze 
poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v 
jednotlivých případech (odst. 2). 
 
Podle  §  7  odst.  1  vyhlášky  č.  440/2001  Sb.  se  výše  odškodnění  bolesti  a  ztížení 
společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském 
posudku.  Podle  odst.  3  tohoto  ustanovení  může  soud  ve  zvlášť  výjimečných  případech 
hodných  mimořádného  zřetele  výši  odškodnění  stanovenou  podle  této  vyhlášky  přiměřeně 
zvýšit. Dle § 6 odst.   (2) cit. předpisu, pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek 
poškození zdraví stanovených v přílohách této vyhlášky, bodové ohodnocení těchto položek 
se  sčítá.  Jedná-li  se  však  o  poškození  téhož  orgánu,  nesmí  součet  bodového  ohodnocení 
převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu. 
 
Dle ustanovení § 11 odst. (1) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zdravotní 
péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se 
současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. 
 
Dle  §  420  odst.  (1)  zákona  č.  40/1964  Sb.,  občanský  zákoník,  každý  odpovídá  za 
škodu,  kterou  způsobil  porušením  právní  povinnosti.(2)  Škoda  je  způsobena  právnickou 
osobou,  anebo  fyzickou  osobou,  když  byla  způsobena  při  jejich  činnosti  těmi,  které  k  této 
činnosti  použili.  Tyto  osoby  samy  za  škodu  takto  způsobenou  podle  tohoto  zákona 
neodpovídají;  jejich  odpovědnost  podle  pracovněprávních  předpisů  není  tím  dotčena.(3) 
Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. 
 
Dle  §  §  3028  odst.  (3)  zákona  č.  89/2012  Sb.,  občanský  zákoník,  není-li  dále 
stanoveno  jinak,  řídí  se  jiné  právní  poměry  vzniklé  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto 
zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv 
uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To 
nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne 
nabytí jeho účinnosti. 
 
 
Soud případ právně zhodnotil následovně: 
 
 
Z hlediska  vzniku  nároku  žalobce  je  rozhodující  zjištění,  zda  došlo  ke  splnění 
předpokladů,  jež  vyžaduje  právní  předpis.  Předpokladem  vzniku  občanskoprávní 
odpovědnosti  je  porušení  právní  povinnosti,  vznik  škody,  existence  příčinné  souvislosti  a 
zavinění.  První  tři  předpoklady  prokazuje  žalobce,  a  jsou  objektivní  povahy.  Zavinění  ve 
formě  presumované  nevědomé  nedbalosti  jde  k tíži  škůdce  (žalované),  jenž  prokazuje,  že 
škodu nezavinil. 
 

 

 
Z provedených důkazů (především z revizního fakultního posudku vypracovaného pro 
účely trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 1 T 125/2011 ze dne 12.12.2012 
MUDr.  Špačkem,  z výslechu  MUDr.  Špačka,  podpořeno  i  výslechem  MUDr.  Brandejse  a 
MUDr. Lomníčkové, paní Benešové a Vintrové, jakož i dalšími listinami ze spisu ČLK jako 
např. odborným posudkem MUDr. M. Procházky, PhD.) soud zjistil, že zaměstnanci žalované 
při porodu žalobce postupovali non lege artis, čímž porušili svoji právní povinnost založenou 
ust.  §  11  odst.  (1)  zákona  č.  20/1966  Sb.,  o  péči  o  zdraví  lidu.  Porušení  právní  povinnosti 
spočívá v chybném vyhodnocení záznamů monitoru z CTG vyšetření a nepřijetí adekvátního 
opatření  k zabránění  vzniku  škody  (MUDr.  Lomníčková  sama  vypověděla,  že  monitor  jí 
přišel  ve  12.35  hod.  hraniční,  přesto  však  odešla  k jinému  bezproblémovému  porodu  a 
spolehla se na nezkušeného lékaře bez atestace, kterému dala pouze pokyn aby volal primáře). 
Z uvedeného plyne, že jednáním zaměstnanců žalované došlo k naplnění ust. § 420 obč. zák. 
V této souvislosti poukazuje soud i na fakt, že primář gynekologicko-porodnického oddělení, 
jenž  byl  dle  výpovědi  MUDr.  Brandejse  (podpořeno  výpovědí  MUDr.  Lomníčkové) 
opakovaně  neúspěšně  telefonicky  kontaktován,  nebyl  na  svém  místě  k zastižení,  ačkoli  měl 
v této době službu. Nemohl tedy pomoci MUDr. Brandejsovi s porodem žalobce, jak zřejmě 
spoléhala MUDr. Lomníčková.  
 
Vznik,  rozsah  a  typ  poškození  jakož  i  příčinná  souvislost  mezi  škodou  a  postupem 
lékařů žalované non lege artis je doložen znaleckým posudkem Univerzity Karlovy v Praze, 
Lékařské fakulty v Hradci Králové ze dne 17.2.2014. Z posudku plynou konkrétní poškození, 
která byla žalobci neodborným vedením porodu způsobena (viz výčet bodového ohodnocení 
škod). 
 
Žalované  se  nepodařilo  vyvrátit  presumované  zavinění  (ve  formě  nevědomé 
nedbalosti), ani prokázat postup lege artis jí předloženými listinnými důkazy (zápis z jednání 
Znalecké komise FNKV ze dne 21.10.2009, posudek OS ČLK/61/2010 vypracovaný MUDr. 
PhDr., Pavlem Čepickým, CSc), když tyto důkazy soud nepovažoval za věrohodné z důvodu, 
že byly vypracovány buď k podnětu žalované (zápis znalecké komise), anebo byly překonány 
následně  dalšími  posudky,  tj.  konkrétně  odborným  posudkem  Doc.  MUDr.  Martina 
Procházky, PhD., ze dne 25.4.2011 nebo revizním znaleckým posudkem vypracovaným pro 
trestní řízení.  
 
Soud ze shora uvedených důvodů považuje nárok žalobce co do základu za oprávněný.  
 
 
Dále  se  soud  zabýval  výší  odškodnění  za  bolest  a  ztížení  společenského  uplatnění. 
Výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového 
ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na 
zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného 
v  životě  a  ve  společnosti.  Předpokladem  přiměřeného  zvýšení  odškodnění  stanoveného  na 
základě  bodového  ohodnocení  v  lékařském  posudku  ve  smyslu  ustanovení  §  7  odst.  3 
vyhlášky  je  existence  takových  výjimečných  skutečností,  které  umožňují  závěr,  že  zejména 
vzhledem  k  uplatnění  poškozeného  v  životě  a  ve  společnosti,  kupříkladu  při  uspokojování 
jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na 
povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním 
a  sportovním,  i  s  ohledem  na  věk  poškozeného  v  době  vzniku  škody  na  zdraví  i  na  jeho 
předpokládané  uplatnění  v  životě,  nelze  omezení  poškozeného  vyjádřit  jen  základním 
odškodněním  za  ztížení  společenského  uplatnění.  Úsudek  soudu  o  přiměřené  míře  zvýšení 
odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky vycházející jak z individuálních okolností posuzované 
věci,  tak  z  obecné  zkušenosti  soudu  včetně  poznatků  z  jiných  posuzovaných  případů,  musí 

 

dbát  o  to,  aby  přiznaná  výše  náhrady  za  ztížení  společenského  uplatnění  byla  založena  na 
objektivních  a  rozumných  důvodech  a  aby  mezi  touto  přiznanou  výší  (peněžní  částkou)  a 
způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti. Úvaha soudu v tomto směru není 
tedy zcela volná, neboť právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku 
na základní výměru odškodnění [srov. hlediska příkladmo uvedená v § 3 odst. 1 větě první a v 
§ 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky] a předpoklady pro vznik nároku na jeho zvýšení (§ 7 odst. 3 
vyhlášky),  stanoví  zároveň  hlediska,  ke  kterým  je  třeba  přihlížet  a  jimiž  (jejich  vzájemnou 
návazností  a  kombinací)  je  úvaha  soudu  o  míře  "přiměřenosti"  zvýšení  v  jednotlivých 
výjimečných  případech  hodných  mimořádného  zřetele  usměrňována  (srov.  stanovisko 
občanskoprávního  a  obchodního  kolegia  Nejvyššího  soudu  ze  dne  12.  1.  2011,  Cpjn 
203/2010, uveřejněné pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).  
 
 
Úvaha soudu o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění zásadně vychází ze 
srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví se stavem, který u něj 
nastal v důsledku poškození. Rozhodující pro posouzení výše odškodnění je reálná hodnota 
peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku 
poškození  zdraví  přišel,  a  že  při  určení  částky  zvýšení  náhrady  za  ztížení  společenského 
uplatnění  podle  §  7  odst.  3  vyhlášky  tzv.  násobkem  je  podstatné,  zda  finální  částka 
odškodnění je s ohledem na následky poškození zdraví pro uplatnění poškozeného ve všech 
sférách  života  přiměřená,  a  to  zejména  se  zřetelem  k  významu  zdraví  v  hierarchii  obecně 
uznávaných  hodnot,  k  potřebě  naplnění  satisfakční  i  preventivní  funkce  náhrady  a  k 
požadavku srovnatelnosti s výší náhrad přiznávaných soudy v obdobných případech.  
 
Zároveň je třeba si uvědomit, že odškodnění je jednorázovým nárokem, který by měl 
zrcadlit  odškodnění  za  nepříznivé  důsledky  pro  životní  úkony  poškozeného  ve  všech 
oblastech života po celý jeho život. 
 
 
Rozsah  mimořádného  zvýšení  náhrady  za  ztížení  společenského  uplatnění  musí  být 
diferencován; rozdíly v závažnosti poškození zdraví a v intenzitě omezení, jež toto poškození 
zdraví vyvolalo, se pochopitelně musí projevit i v rozdílné míře zvýšení náhrady (srov. např. 
rozsudky  Nejvyššího  soudu  ze  dne  10.  8.  2006,  sp.  zn.  21  Cdo  2510/2005,  ze  dne  26.  11. 
2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, a ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008). Zvyšování 
odškodnění  musí  mít  jisté  hranice,  zachovat  si  racionální  vztah  k  úrovni  bodového 
ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžnímu vyjádření, respektovat 
požadavek  srovnatelnosti  s  jinými  obdobnými  případy,  nesmí  být  projevem  libovůle  a  mít 
zjevně  likvidační  účinky  pro  subjekty  k  náhradě  škody  povinné,  přičemž  není  zásadně  (s 
výjimkou  případné  moderace  dle  §  450  obč.  zák.)  významné,  zda  škodu  hradí  sám  škůdce 
nebo pojišťovna. 
 
 
Uvedené závěry lze vztáhnout v obecné rovině přiměřeně i na odškodnění bolestného. 
 
Soud  si  při  stanovení  přiměřené  výše  odškodnění  (bolestné/ztráta  společenského 
uplatnění) musel vyřešit otázku, zda v tomto případě existují důležité důvody hodné zřetele, 
které vedou ke zvýšení odškodnění nad rámec dobového hodnocení stanoveného v posudku. 
Z tohoto důvodu se soud zabýval otázkou dopadů poškození na celkový život žalobce, a to od 
počátku  stavu  poškození  do  budoucnosti.  S ohledem  na  provedené  dokazování  (znalecký 
posudek  ze  dne  17.2.2014  LFHK,  výslech  MUDr.  I.  Hlavaté,  ambulantní  nález  ze  dne 
25.11.2010)  bylo  zjištěno,  že  žalobce  je  odkázán  od  samého  počátku  svého  života 
(novorozeně) na pomoc třetí osoby, je fakticky upoután na lůžko, má velice ztíženou hybnost 
celého těla, není schopen sociálního kontaktu, trpí oboustrannou hluchotou, slepotou, nemůže 

 

mluvit  (porucha  řeči  centrálního  původu),  má  poruchu  krvetvorby,  trpí  inkontinencí  moči  i 
stolice ztíženou navíc nedostatečnou hybností dolních končetin (nedá nohy od sebe) a zácpou, 
nemá polykací reflex, má gastroezofageální reflex což mu způsobuje bolest v žaludku a dolní 
části  jícnu,  kašel,  chrapot  a  průduškové  a  plicní  komplikace,  je  krmen  sondou  do  žaludku 
(přes  otevřenou  břišní  stěnu),  má  skroucenou  páteř,  což  podstatně  ztěžuje  manipulaci  s ním 
např.  při  transportu  nebo  hygienických  úkonech,  má  svalovou  ztuhlost  celého  těla,  má 
deformovaný hrudník což zapříčiňuje dýchací problémy (ventilace plic) a zahleňování. Aby 
se předešlo udušení musí mu být pravidelně odsáván hlen. Trpí doprovodnými neduhy, jako 
je  samovolná  lámavost  kostí,  opakovanými  infekty,  krvácení  ze  zažívacího  traktu,  křečemi. 
Žalobce  je  opakovaně  ze  zdravotních  důvodů  hospitalizován.  Je  trvale  na  medikamentózní 
léčbě a podstupuje rehabilitace (vyžaduje od žalobce snášení bolesti a překonávání překážek, 
které zdravý jedinec nezná). Stanovená prognóza jeho života spočívá v neustálém zhoršování 
zdravotního  stavu  a  tím  i  v množení  nepříjemných,  popř.  bolestivých  vjemů  žalobce, 
spojených se zdravotními problémy, jež následně vyústí v předčasné úmrtí žalobce.   
 
V souhrnu  se  dá  život  žalobce  -  s ohledem  na  rozsah  a  množství  poškození 
jednotlivých orgánů a jejich dalších projevů, jakož i vzhledem k prognóze vývoje zdravotního 
stavu - označit jako strastiplný, protknutý střídavě větším či menším utrpením a bolestí (časté 
infekty, samovolná lámavost kostí, navazující zdravotní potíže jako kupř. krvácení z trávícího 
traktu, nutnost neustálého dohledu a odsávání hlenů, přijímání potravy pomocí gastrostomie, 
křeče,  zácpa,  vedlejší  účinky  podávaných  léků  atd.),  s predikovaným  předčasným  úmrtím. 
Situace je o to vážnější, že žalobce není schopen se vyjádřit nebo sdělit svoje vjemy (např. 
bolest,  strach  atd.)  svému  okolí  (především  absence  sociálního  kontaktu,  hluchota,  slepota, 
centrální  vada  řeči  atd.).  Žalovaný  nikdy  nepozná  normální  život,  nezažije  citové  pouto 
k rodičům  ani  nepochopí  jejich  lásku  k sobě  (u  žalobce  absentuje  schopnost  sociálního 
kontaktu), neprožije dětství a s vysokou pravděpodobností se nedožije  dospělosti. Od samého 
počátku svého života nebyl a nebude vůbec schopen žádného dalšího rozvoje a vyžití např. 
v oblasti  rodinném,  pracovním,  sportovním,  společenském  atd.,  ve  zkratce    řečeno  nepozná 
nikdy  radost  ze  života.  Jeho  život  je  od  samého  počátku  omezen  jen  na  bazální  přežití 
(trávení,  dýchání,  oběh)  a  trpění  nepříjemných,  bolestivých  vjemů  jež  je  třeba  přičíst  jeho 
zdravotnímu  stavu,  které  budou  navíc  neustále  narůstat.  Z uvedených  důvodů  soud  vychází 
z názoru,  že  v tomto  případě,  kdy  došlo  k tak  masivní  kumulaci  těžkého  poškození  zdraví, 
jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro zvýšení odškodného na desetinásobek jak u 
bolestného tak i u ztížení společenského uplatnění. 
 
 
Dle  znaleckého  posudkem  Univerzity  Karlovy  v Praze,  Lékařské  fakulty  v Hradci 
Králové  ze  dne  17.2.2014,  činí  bodové  hodnocení  bolestného  a  ztížení  společenského 
uplatnění  celkem  25.342  bodů  x  120,-  Kč,  tj.  3.041.040,-  Kč.  Soud  má  za  to,  že  takto 
stanovená částka má být mimořádně zvýšena cca o desetinásobek, tj.  na částku 30.410.400,- 
Kč, když shora uvedená zjištění dávají podklad k tomuto závěru. S ohledem na to, že žalobce 
se ve svém návrhu spokojil s částku 30.314.400,- Kč, soud považoval za přiměřenou částku 
požadovanou žalobcem a tuto mu přiznal výrokem I. tohoto rozsudku. 
 
Při jednání konaném dne 23.6.2014 namítli jak žalovaná tak vedlejší účastník na straně 
žalované promlčení nároku dle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., o který žalobce rozšířil 
žalobu v podání ze dne 18.6.2014 (doručeno týž den). Soud však má za to, že nárok žalobce 
promlčen není, vzhledem k tomu, že žalobce byl poškozen při porodu 25.8.2009, žaloba byla 
podána dne 7.12.2010 a žalobce ihned v žalobě požadoval jak samotný nárok na odškodnění 
bolestného  a  ztížení  společenského  uplatnění,  tak  i  zvýšení  odškodného  v obou  případech. 
Žalobce  tak  uplatnil  jak  nárok  na  základní  částku  tak  i  na  její  zvýšení.  Soud  rovněž  není 

 
10 
v případě  zvýšení  základní  částky  vázán  návrhem  žalobce.  Z tohoto  důvodu  je  nepodstatné, 
zda žalobce svůj nárok následně podáním ze dne 18.6.2014 v oblasti zvýšení definoval vyšší 
částkou,  než  jak  byla  uplatněna  žalobou  od  počátku.    V tomto  případě  tedy  neuplynula  ani 
subjektivní  dvouletá  lhůta,  nárok  tak  není  promlčen.  K tomu  tématu  lze  odkázat  rovněž  na 
nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3367/13 z 22.5.2014. 
 
 
Jen  pro  úplnost  soud  dodává,  že  vedlejším  účastníkem  na  straně  žalované  byly 
předloženy  rozhodnutí  nižších  soudů  v případech  poskytnutého  odškodnění  za  ztížení 
společenského  uplatnění.  Především  se  jedná  o  usnesení  jimiž  je  schvalován  smír  (usnesení 
Okresního soudu v Klatovech č.j. 9 C 33/2008-530, 8 C 299/2008-322). V tomto případě se 
jedná  o  prvoinstanční  rozhodnutí,  která  nebyla  posouzena  soudy  vyšších  instancí.  Navíc  se 
jedná o dobrovolný akt žalobců, kteří si sami zvolili tento způsob vyřešení sporu. Nemůže tak 
jít  o  směrodatná  rozhodnutí  pro  ostatní  soudy.  Dále  byl  předložen  prvoinstanční  rozsudek 
Okresního soudu v Ústí nad Labem, č.j. 11 C 331/2006-645 bez doložky právní moci. Soud 
tak  neměl  důvod  vycházet  z tohoto  rozsudku.  Soudu  rovněž  není  znám  z jeho  činnosti  ani 
z činnosti  jiných  soudů  případ  obdobného  typu  poškození  (co  do  rozsahu  a  následků). 
Vycházel  tedy  pouze  z obecných  kritérií,  která  byla  judikována  Nejvyšším  soudem  ČR1  a 
vyvodil  z toho  závěr  o  přiměřenosti  odškodnění  i  s ohledem  na  postavení  života  ve 
společenské  hierarchii  hodnot  a  destruktivní  dopady  škody  na  jeho  kvalitu  v případě  nezl. 
žalobce.  
 
V neposlední  řadě  má  soud  za  to,  že  výše  odškodnění,  tak  jak  byla  stanovena, 
reflektuje  vedle  funkce  satisfakční  rovněž  funkci  preventivní.  Bude  žalovanou  motivovat  k 
přijetí opatření, jež by měla do budoucna zabránit nebo alespoň maximálně eliminovat výskyt 
obdobných  tragických  případů,  tak  jak  to  odpovídá  nemocnici  univerzitního  typu.  Výše 
odškodnění zároveň jistě nepředstavuje pro žalovanou částku likvidační.  
 
Výrokem  II.  bylo  rozhodnuto  o  nákladech  řízení  dle  §  142  odst.  1  o.s.ř.,  kdy  zcela 
úspěšnému žalobci byly přiznány náklady řízení v plné výši. Výše této náhrady nákladů řízení 
je  dána  odměnou  tohoto  advokáta  za  úkony  právní  služby  po  dobu  řízení  jehož  předmětem 
byla  částka  18.516.000,-  Kč  takto:  byly  provedeny  tyto  úkony  právní  služby  (převzetí 
zastoupení, podání žaloby, písemná podání ze dne 14.3.2011, 1.6.2011, 24.6.2011, 12.9.2011, 
17.10.2011, 30.1.2012, 28.3.2013, účast u jednání ve dnech 25.5.2011, 7.9.2011 v trvání více 
jak  dvou  hodin,  27.3.2013)  dle  §  11  odst.  1  písm.  a),  d),  g)  vyhl.  č.  177/1996  Sb.  Hodnota 
odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 51.740,- 
Kč, přičemž bylo vykonáno 13 úkonů (tj. 672.620,- Kč).  Po dobu řízení, jehož předmětem je 
částka 30.314.400,- Kč byly vykonány dva úkony právní služby, tj. podání ze dne 18.6.2014 a 
účast  při  jednání  dne  23.6.2014  dle  ustanovení  §  11  odst.  1  písm.  d),  g)  vyhl.  Hodnota 
jednoho  úkonu  v tomto  případě  činí  56.460,-  Kč  (tj.  112.920,-  Kč).  Dále  byla  k nákladům 
řízení přičtena paušální náhrada dle § 13 odst. 3 vyhl. ve výši 300,- Kč za každý z 15 úkonů 
(tj. 4.500,- Kč) a DPH ve výši 21% ze základu 790.040,- Kč, jež činí 165.908,40 Kč dle § 137 
odst. 3 o.s.ř. Celkem tak náklady řízení činí 955.948,40 Kč. 
 
Dále žalobce nárokoval náklady na cestovné svého právního zástupce. Jedná se o cestu 
k ústnímu jednání konanou ve dnech 25.5.2011 a 7.9.2011 ze sídla AK v Dačicích do Prahy a 
zpět osobním vozidlem Mazda GH 14F 6, SPZ 5C0114, o průměrné spotřebě 7,5 litru benzínu 
Natural/100 km, za 1 litr á 31,60 Kč a 3,70 Kč / km jako náhrada dle vyhl. č. 377/2010 Sb. 
                                                             
1 Cpjn 203/2010, 25 Cdo 2186/2004, 25 Cdo 2387/2006, 32 Cdo 4017/2010, 21 Cdo 2581/2009, 25 Cdo 
5223/2009, 25 Cdo 1279/2005 

 
11 
Soud  tak  dospěl  k částce  4.370,-  Kč,  tj.  27  l  x  31,60  Kč  +  3,70  Kč  x  360  km  a  to  celé 
vynásobeno dvěmi cestami. 
 
Dále žalobce nárokoval cestovné za cestu právního zástupce konanou dne 23.6.2014 
ze sídla AK v Dačicích do Prahy a zpět osobním vozidlem Mazda GH 14F 6, SPZ 6C44428, 
s průměrnou  spotřebou  5,5  l  benzinu  Natural  95  na  100  km,  při  částce  35,70  Kč  za  1  l  dle 
vyhl. č. 435/2013 Sb. a zák. náhrada 3,70 Kč. Soud tak dospěl k částce 2.039,- Kč, tj. 19,8 l x 
35,70 Kč + 3,70 Kč x 360 km. 
 
Celkem tak náklady soudního řízení činí částku 962.357,40 Kč. 
 
 
Výrokem  III.  bylo  rozhodnuto  o  povinnosti  žalované  a  vedlejšího  účastníka  zaplatit 
státu společně a nerozdílně soudní poplatek dle § 1 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních 
poplatcích, v souladu s položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. 
 
Výrokem  IV.  bylo  rozhodnuto  o  povinnosti  žalované  a  vedlejšího  účastníka  zaplatit 
státu společně a nerozdílně náklady státu spočívajícího ve znalečném za posudek Univerzity 
Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové ze dne 17.2.2014 ve výši 24.563,- Kč a 
to v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř.. 
 
 
Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu vycházejí z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.; 
místem  plnění  povinnosti  náhrady  nákladů  řízení  je  v souladu  s  §  149  odst.  1  o.s.ř.  sídlo 
advokáta. 
 
 
P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení     
                        k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. 
 
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonavatelé rozhodnutí, může 
se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. 
 
 
V Praze dne  23. června 2014  
 
 
 
 
JUDr. Andrea Dobřichovská Gedeonová LL.M. v.r
soudce