Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Usnesení 67 Tmo 1/2014 ze dne 15.1.2014'.

 
 
 
Číslo jednací: 67Tmo 1/2014 -   
                                                                                                               
U S N E S E N Í 
 
 
 
 
Městský soud v Praze jako soud pro mládež projednal v neveřejném zasedání 
konaném  dne  15.  ledna  2014  odvolání  ml.  obžalovaného M.    K .  ,  nar.  xxx  proti 
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. října 2013, sp. zn. 3Tm 8/2013, a 
rozhodl  t a k t o : 
 
Podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu se napadený rozsudek  z r u š u j e  
v celém rozsahu ve své odsuzující části a podle § 259 odst. 1 tr. řádu se věc  v r a c í   
soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. 
 
Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn (v části zprošťující). 
 
 
O d ů v o d n ě n í  
 
 
 
Napadeným rozsudkem obvodního soudu  byl ml. obžalovaný M. K.  uznán 
vinným  proviněním  nedovolené  výroby  a  jiného  nakládání  s omamnými  a 
psychotropními látkami a  s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle 
skutkových  zjištění  nalézacího  soudu  dopustil  tím,  že  od  začátku  roku  2012  do 
začátku  listopadu  2012  v Praze  xxx  v lokalitě  sídliště  xxx,  mezi  panelovými  domy, 
dále v ulici U., v pěti případech nabízel ke kouření cigaretu marihuany Martinu V., 
nar.  xxx,  kdy  tento  pokaždé  jeho  nabídku  akceptoval,  a  v dalších  deseti  případech 
prodal  výše  uvedenému  Martinu  V.  marihuanu  neupřesněného  množství  vždy  za 
cenu  100,-  Kč,  přičemž  konopí  je  uvedeno  v příloze  3  zákona  č.  167/  1998  Sb.,  o 
návykových látkách, v platném znění, jako omamná látka zařazená do seznamu IV 
podle  Jednotné  úmluvy  o  omamných  látkách,  jejíž  hlavní  psychoaktivní  složkou 
delta-9-tetrahydrokanabinol,  který  je  uveden  v příloze  č.  5  zákona  167/1998  Sb.,  o 
návykových látkách, v platném znění, jako psychotropní látka zařazená do seznamu 
II podle Úmluvy o psychotropních látkách. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. l tr. 
zákoníku  za  použití  §  31  odst.  l  zák.  č.  218/2003  Sb.  k trestnímu  opatření  v trvání  
šesti  měsíců  odnětí  svobody  a  současně  podle  §  33  odst.  1  zák.  č.  218/2003  Sb.  byl 
výkon  tohoto  trestního  opatření  podmíněně  odložen  na  zkušební  dobu  v trvání 
jednoho roku. 
 

pokračování 
 

67Tmo 1/2014 
Citovaným rozsudkem byl obžalovaný mladistvý též podle § 226 písm. a) tr. 
řádu zproštěn obžaloby pro skutky, že : 
1.  od přesně  nezjištěné  doby  druhé  poloviny  roku  2011  do  září  2012  v Praze  xxx, 
mezi  panelovými  domy,  ve  třech  případech  nabídl  cigaretu  marihuany  Nikolu  S., 
nar. xxx, kdy tento nabídku neakceptoval,  
 
2. v průběhu měsíce září 2012 v Praze xxx, mezi panelovými domy, v pěti případech 
opakovaně  nabízel  ke  kouření  cigaretu  marihuany  Petru  M.,  nar.  xxx,  kdy  tento 
nabídku využil,  
 
neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.  
 
 
Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě, tedy řádně a včas, obžalovaný 
mladistvý  prostřednictvím  své  obhájkyně  odvolání  do  výroku  o  vině  a  do  výroku       
o trestu, resp. trestního opatření. Ve svém odvolání soudu I. stupně vytýká, že řízení 
ve věci je stiženo podstatnou vadou, která ve svém důsledku měla zásadní vliv na 
správnost  a  zákonnost  napadeného  rozhodnutí,  přičemž  ta  spočívá  v tom,  že 
v rozporu se stanovenými podmínkami § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu byla přečtena 
svědecká  výpověď  svědka  Martina  V.,  která  je  klíčovým  a  v podstatě  jediným 
důkazem  v odsuzující  části  rozsudku.  To  vše  bylo  provedeno,  aniž  by  pro  tento 
procesní  postup,  tedy  přečtení  výpovědi  svědka,  byly  splněny  zákonné  náležitosti. 
Odvolatel se domnívá, že pouhá skutečnost, že se jmenovaný nedostavil k hlavnímu 
líčení  či  nepřebíral  korespondenci  a  předvolání,  není  dostatečným  podkladem  pro 
postup,  který  je  v rozporu  se  základními  zásadami  trestního  řízení  jako  je  např. 
zásada ústnosti a zásada bezprostřednosti. Lze předpokládat, že právě v řízení proti 
mladistvému  mají  být  zvláště  pečlivě  dodržovány  všechny  zákonné  normy,  které 
upravují právo na obhajobu. S ohledem na tato fakta a též proto, že nalézací soud, 
který  osobně  svědka  nevyslechl,  nemohl  tak  dobře  vnímat  všechny  nuance  jeho 
výpovědi a v důsledku toho došlo i k nesprávnému zjištění skutkového stavu věci, 
rozhodl  na  základě  takto  provedeného  nedostatečného  dokazování  a  mladistvý 
obžalovaný  byl  uznán  vinným  a  bylo  mu  uloženo  velmi  citelné  trestní  opatření, 
proto  obžalovaný  mladistvý  navrhuje,  aby  byl  obžaloby  zproštěn  po  zrušení 
rozsudku v odsuzující části, a to v plném rozsahu.  
 
Městský  soud  v Praze  jako  soud  odvolací  podle  §  254  odst.  1  tr.  řádu 
přezkoumal  zákonnost  a  odůvodněnost  všech  výroků  napadeného  rozsudku,  proti 
nimž bylo podáno odvolání i správnost postupu řízení, které napadenému rozsudku 
předcházelo,  a  to  z hlediska  vytýkaných  vad.  K vadám,  které  nebyly  odvoláním 
vytýkány, by odvolací soud přihlédl, jen pokud by  měly vliv na správnost výroků, 
proti  nimž  bylo  podáno  odvolání  a  poté  dospěl  zdejší  soud  k závěru,  že  odvolání 
obžalovaného je zcela důvodné. 
 

pokračování 
 

67Tmo 1/2014 
Městský soud musí konstatovat, že v řízení před soudem I. stupně skutečně 
došlo  k podstatným  vadám,  které  mohly  mít  vliv  na  správnost  a  zákonnost 
napadeného  rozsudku,  když  byla  porušena  ustanovení,  jimiž  se  má  zabezpečit 
zejména  objasnění  věci  a  právo  obhajoby,  přičemž  tyto  vady  mohly  mít  vliv  na 
správnost  a  zákonnost  přezkoumávané  části  rozsudku.  Taktéž  v důsledku  tohoto 
nesprávného postupu nalézací soud učinil spíše nejasná a neúplná skutková zjištění, 
nevypořádal  se  se  všemi  okolnostmi  významnými  pro  rozhodnutí  a  současně  jsou 
zde na místě pochybnosti o správnosti dosavadních skutkových zjištění a k objasnění 
věci je třeba důkazy, zejména svědeckou výpověď svědka V., opakovat,resp. provést 
znovu,ale  procesním  způsobem  osobní  výpovědí  svědka  a  případně  provést  další 
důkazy,  zejména  k otázce  věrohodnosti  tohoto  svědka  a  provádění  těchto  důkazů 
před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu I. stupně. 
 
Ve smyslu ustanovení § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu lze protokol o výpovědi 
svědka  přečíst  též  tehdy,  byl-li  výslech  proveden  způsobem  odpovídajícím 
ustanovení  tohoto  zákona  a  taková  osoba  (myšleno  svědek)  zemřela  nebo  se  stala 
nezvěstnou,  pro  dlouhodobý  pobyt  v cizině  nedosažitelnou  nebo  onemocněla 
chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech. 
 
V daném případě je třeba uvést, že svědecká výpověď svědka Martina V. je, 
jak již vyplývá ze skutku, kterým byl obžalovaný uznán vinným, klíčovým              a 
v podstatě jediným důkazem v otázce viny či neviny mladistvého obžalovaného. Je 
též pravdou, že na čl. 51 spisového materiálu je založen protokol o výslechu svědka 
Martina  V.,  který  byl  proveden  za  přítomnosti  obhájkyně  a  i  jinak  správným 
zákonným způsobem, čímž byly splněny podmínky § 211 odst. 2 v části uvozovací 
věty.  Ze  spisového  materiálu  však  vyplynulo,  že  na  první  nařízené  hlavní  líčení 
uvedený  svědek  nebyl  soudem  vůbec  předvoláván  a  poté  co  obě  strany  trvaly  na 
jeho osobní účasti, byl na další líčení předvoláván ze dvou adres, a to adresy v xxx a 
z adresy  xxx,  přičemž  z adresy  v xxx  bylo  zjištěno,  že  se  tam  nezdržuje,  že  je 
odstěhován  a  z druhé  adresy  bylo  zjištěno,  že  předvolání  nepřebral.  Vzhledem 
k neúčasti jmenovaného svědka bylo druhé hlavní líčení dne 11.9.2013 odročeno na 
30.10.2013  a  svědek  byl  opět  ze  zcela  stejným  výsledkem  předvolán  z obou 
uvedených adres s tím, že znovu bylo uvedeno, že z jedné je odstěhován a z druhé si 
nepřevzal  korespondenci.  Taktéž  byly  příslušné  orgány  Policie  ČR  požádány  o 
předvedení tohoto svědka, tedy orgány Policie ČR Místní odd. Makovice pro adresu 
ve Kbelích a Místního odd. Libeň pro adresu na Praze 8 na toto třetí hlavní líčení, 
přičemž  v obou  případech  bylo  orgány  policie  konstatováno,  že  jmenovaný  nebyl 
zastižen,  nepodařilo  se  dostat  do  domu,  kontaktovat  jmenovaného,  který  není 
uveden  ani  na  zvoncích,  a  proto  nebylo  žádosti  o  předvedení  orgány  Policie  ČR 
vyhověno. Současně obvodní soud zjistil z evidence vězňů, že se svědek nenachází 
ve výkonu vazby či trestu odnětí svobody a že kromě adresy na xxx, žádnou jinou 
adresu hlášenu nemá. Poté se obvodní soud spokojil s těmito náležitostmi a i přesto, 
že souhlas se čtením této svědecké výpovědi dalo pouze státní zastupitelství nikoliv 

pokračování 
 

67Tmo 1/2014 
strana  mladistvého  obžalovaného  tuto  svědeckou  výpověď  přečetl  a  provedl  jako 
důkaz a ve věci rozhodl napadeným citovaným rozsudkem. 
 
Zdejší  odvolací  soud  po  pečlivém  prostudování  a  revizi  předloženého 
spisového  materiálu  dospěl  k závěru,  že  skutečně  tak,  jak  je  uvedeno  v odvolání 
obžalovaného je postup Obvodního soudu  pro Prahu 8 nedostatečný, v rozporu se 
zásadami  trestního  řízení  a  s platnou  právní  úpravou,  zejména  zásadami  ústnosti        
a  bezprostřednosti,  byl  učiněn  tak,  že  nebyly  řádně  zjištěny  všechny  potřebné 
skutkové okolnosti, bylo narušeno právo obžalovaného na jeho řádnou obhajobu, na 
právo klást svědkovi doplňující otázky a podobně a na základě špatně a předčasně 
učiněných skutkových závěrů, bylo ve věci vydáno nesprávné rozhodnutí nalézacího 
soudu v části odsuzující, přičemž jeho postup ohledně předvádění svědka a dalších 
úkonů  k zajištění  jeho  účasti  u  hlavního  líčení  se  jeví  jako  nedostatečný  a  spíše 
formální.  Rozhodně  nelze  z obsahu  spisového  materiálu  dojít  k závěru,  že  by  byly 
naplněny  podmínky  uvedené  v písm.  a)  v  §  211  odst.  2  tr.  řádu,  tedy,  že  by  bylo 
nějak  doloženo,  že  osoba  svědka  zemřela  nebo  se  jinak  stala  nezvěstnou,  což  se 
s ohledem  na  její  věk  dvaceti  let    nejeví  příliš  aktuální,  taktéž  i  s ohledem  na 
okolnosti  případu  a  všechny  okolnosti  vyplývající  ze  spisu  z ničeho  nebylo  možno 
dovodit, že by se snad zdržoval dlouhodobě v cizině, byl osobou nedosažitelnou a už 
vůbec nebyl zjištěno žádný podklad pro informaci o onemocnění vážnou chorobou, 
která  by  znemožňovala  jeho  výslech  a  z těchto  důvodů  nemohly  být  ani  splněny 
zákonné podmínky pro přečtení této svědecké výpovědi a postup obvodního soudu 
byl tedy v rozporu s platnou právní úpravou. 
 
Nad  to  bylo  zjištěno  ještě  následující.  Městský  soud  při  pátrání  po  pobytu 
svědka  V.,  resp.  ze  shromážděného  spisového  materiálu  zjistil,  že  na  čl.  51,  tedy 
protokolu o výslechu svědka V., je na něho uvedeno telefonní spojení                    č. 
xxx  a  na  čl.  56  spisu  na  úředním  záznamu  je  uvedeno  další  telefonní  spojení  na 
svědka  V.,  a  to  č.  xxx.  Prověřením  těchto  telefonních  stanic,  resp.  opakovaným 
zavoláním  na  tato  telefonní  čísla  ze  strany  městského  soudu  byl  zjištěn  fakt,  že 
v jednom případě toto telefonní číslo neexistuje a v druhém případě, že je účastník 
nedostupný.  Současně  však  z čl.  59  tr.  spisu  ze  záznamu  o  podaném  vysvětlení 
svědka  Martina  V.  vyplynulo  a  v protokolu  je  uvedeno  telefonní  číslo  na  matku 
svědka, a to č. xxx. Poté, když soudce zdejšího soudu matku jmenovaného na tomto 
telefonním  čísle  kontaktoval,  byla  tato  skutečně  zastižena  a  sdělila,  že  svědek 
předchozí  uvedená  telefonní  čísla  nepoužívá  vzhledem  k tomu,  že  jeden  telefon 
ztratil a druhý aparát mu byl odcizen, že však zašle zdejšímu soudu telefonní spojení 
na  syna,  který  se  ani  na  adrese  ve  xxx  ani  na  adrese  v xxx,  ze  kterých  se 
odstěhoval,nezdržuje, ale zdržuje se na adrese xxx, kde řádně bydlí. Dále skutečně 
došlo k tomu, že matka svědka zaslala z telefonního č. xxx zdejšímu soudu telefonní 
spojení  na  Martina  V.,  a  to  č.  xxx,  na  kterém  byl  svědek  kontaktován  v ranních 
hodinách  v pracovní  den,  avšak  bezúspěšně  a  bylo  slyšet  toliko  vyzváněcí  tón, 
přičemž z tohoto důvodu byla znovu kontaktována matka svědka na telefonu č. xxx, 

pokračování 
 

67Tmo 1/2014 
která uvedla, že číslo, které zaslala je správné, že však syn je v dopoledních hodinách 
ve  škole  a  bude  komunikativní  až  po  14:00  hod.  Skutečně  téhož  dne  se  soudci 
telefonicky ozval z telefonního čísla matky xxx svědek Martin V., který potvrdil, že 
bydlí  na  adrese  xxx,  kde  řádně  přebírá  korespondenci,  ale  že  k soudu  se  dostavit 
nechce, protože vše vypověděl u policie, kde mu bylo sděleno, že již dále nemusí ve 
věci vypovídat a potvrdil, že je též dostupný na uvedených telefonních číslech. 
 
Z tohoto  prostého  operativního  postupu  při  zajištění  osoby,  resp.  možnosti 
jejího předvolání k úkonu soudního řízení, a to na základě poznatků vyplývajících ze 
spisového materiálu, který samozřejmě mohl zcela samostatně učinit i soud I.stupně, 
mohl  být  svědek  řádně  předvolán  či  předveden  a  jeho  osobní  výslech  mohl  být 
proveden. V dalším řízení  u nalézacího soudu je tedy nutno, aby byl tento klíčový 
svědek V. řádně osobně vyslechnut obvodním soudem, a to po řádném předvolání či 
předvedení,  přičemž  nalézací  soud  je  vázán  tímto  právním  názorem  odvolacího 
soudu,přičemž  osobu  svědka  zajistí    buď  sám  vlastní  pečlivou  činností  při 
předvolávání  svědka,  které  může  mít  různé  formy  a  náležitosti  např.  i 
prostřednictvím telefonu či ve spolupráci s příslušnými orgány Policie ČR, které však 
budou  provádět  svou  činnost  účelně  a  nikoliv  formálně  a  účelově  a  po  provedení 
osobního výslechu navrhované osoby svědka za splnění všech zákonných podmínek 
trestního řízení a po případném dalším doplnění dokazování nalézací soud znovu ve 
věci  rozhodne  způsobem,  který  nebude  vzbuzovat  žádných  pochybností,  bude 
přesvědčivý, vysvětlující a zcela přesný. 
 
Z těchto důvodů bylo proto rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části 
tohoto usnesení a dosavadní rozsudek byl v odsuzující části v plném rozsahu zrušen 
a věc vrácena obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, přičemž v další 
tedy zprošťující části zůstal napadený rozsudek nezměněn. 
 
P o u č e n í :   Proti  tomuto  usnesení    n  e  n  í    další  řádný  opravný  prostředek 
přípustný. 
 
   
V Praze dne 15. ledna 2014 
 
              JUDr.  Petr  B e n e š     v. r. 
                                                                                                      předseda senátu 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vypracoval :  JUDr. Jaroslav Pytloun 
Za správnost vyhotovení: 
Jitka Dörflová 

Document Outline